načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Rodina ze dne na den - Rowan Coleman

Elektronická kniha: Rodina ze dne na den
Autor:

Rodina ze dne na den Někdy zažíváme tolik štěstí, že se tomu zdráháme uvěřit. Před šesti měsíci se Sophie Millsová vzdala všech vymožeností velkoměsta a odstěhovala se ...


Titul je skladem - ke stažení ihned
Vaše cena s DPH:  143
Médium: e-kniha
+
-
ks
Doporučená cena:  179 Kč
20%
naše sleva
4,8
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8% 70%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Domino
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Počet stran: 430
Rozměr: 22 cm
Úprava: tran
Vydání: Vydání první
Spolupracovali: z anglického originálu The accidental family ... přeložila Květa Palowská
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-749-8161-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Rodina ze dne na den Někdy zažíváme tolik štěstí, že se tomu zdráháme uvěřit. Před šesti měsíci se Sophie Millsová vzdala všech vymožeností velkoměsta a odstěhovala se z Londýna na venkov. Neměla jinou volbu: do jejího života nečekaně vpadly děti její zemřelé kamarádky, o které se musela postarat. Začátky byly těžké, ale dnes už Sophie ví, že obě holčičky miluje. A zároveň v ní sílí pocit, že miluje také jejich otce, i když ho vlastně moc nezná...
Značkové lodičky skončily ve skříni – ostatně kam by je tady v Cornwallu nosila? Dříve bývaly téměř součástí její osobnosti, ale teď se staly nepotřebným krámem, který dala dětem na hraní. Sophie nad tou proměnou žasne: najednou nepotřebuje nic z toho, co pro ni bývalo nezbytné, a je prostě šťastná. Ano, občas se vyděsí obrovské odpovědnosti, kterou přijala, ale po většinu času je z ní spokojená máma.
Sophie váhá jedině nad tím, jestli má do svého života přijmout i Louise. K tomu, aby se stala matkou ze dne na den, ji donutily okolnosti. Ale založit ze dne na den rodinu, to už je otázka volby. A Sophie váhá: miloval by ji Louis i za jiných okolností? Nevidí v ní jen jakousi náplast za zemřelou ženu? A dokáže ona sama žít s vědomím, že její případné partnerské štěstí stojí na smrti kamarádky? Spousta otázek, na které Sophie hledá odpovědi...

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky











2016
ROWAN COLEMAN





Copyright © 2009 by Rowan Coleman
Translation © 2016 by Květa Palowská
Cover illustration © 2016 by Kateřina Ochmanová
Cover design © 2016 by DOMINO
Veškerá práva vyhrazena. Žádná část tohoto díla nesmí být
reprodukována ani elektronicky přenášena či šířena bez předchozího
písemného souhlasu majitele autorských práv.
Z anglického originálu THE ACCIDENTAL FAMILY
vydaného nakladatelstvím Arrow Books, Londýn 2009,
přeložila Květa Palowská
Jazyková redaktorka: Hana Pušová
Korektura: Kateřina Žídková a Iveta Muchová
Ilustrace obálky: Kateřina Ochmanová
Grafické zpracování obálky: Rajka Marišinská
Sazba písmem Minion Pro: Rajka Marišinská a Jiří Ryška
Vydání první
Vydalo nakladatelství DOMINO, Na Hradbách 3, Ostrava 1,
v září 2016
ISBN 978-80-7498-162-3





Věnováno Adamovi.










7
Poděkování
Děkuji úžasné a trpělivé Kate Eltonové a Georgině Haw­
trey­Wooreové, které jsou mým stálým zdrojem inspirace,
a také celému týmu Arrow a Random House, který se kvůli
mně vždycky tolik nadře. Děkuji také milé kamarádce a bá­
ječné agentce Lizzy Kremerové.
A vřelé díky patří i těm fantastickým ženám, které mě
v průběhu rušného roku podporovaly sklenkami vína, v na­
léhavých případech se mi postaraly o dítě a mnohokrát mi
nabídly rámě, abych se o ně mohla opřít – Jenny Matthewso­
vé, Margi Harrisové, Kirstie Seamanové a Catherine Ashleyo­
vé. Také Clare Winterové, Cathy Carterové, Rosie Wooleyové
a Sarah Darbyové. Jsem šťastná, že mám tolik báječných ka­
marádek.
A ze všeho nejvíce děkuji dceři Lily, obdivuhodné holčič­
ce, která mi přináší radost, potěšení a je světlem mého života.










9
Příběh na dobrou noc
„Tak tedy...ehm, totiž – bylo, nebylo, není tomu tak dlou­
ho, žila jistá mimořádně půvabná princezna, která, dokud se
vyhýbala bílému chlebu a koláčům, nosila oblečení velikosti
čtyřicet.
Princezna Sophie bydlela ve velmi pěkné jednopoko­
jové vížce ve vzkvétající části království a vlastnila drahou
a mimořádně elegantní sbírku bot a kočku jménem Artemis.
Vlastně ji přímo nevlastnila; kočka zkrátka bydlela v  bytě
s ní. Spíš jako spolubydlící než jako domácí zvíře... Tak nebo
tak, princezna Sophie si myslela, že je velice šťastná, protože
má hezký domov a spoustu pěkného oblečení a bot.
Princezna měla dokonce i velmi seriózní a důležitou prá­
ci a vedla si v ní velmi, velmi dobře. Byla ctižádostivou prin­
ceznou, takovou, která ví, že zajišťování podnikových oslav
znamená nejen plánování spousty velkých akcí. Dá se říct, že
princezna Sophie zdatně zvládala většinu činností, až na to,
že nedokázala navazovat bližší vztahy s jinými lidmi. Tehdy
si to neuvědomovala, ale vlastně byla docela osamělá.





10
ROWAN COLEMAN
Pak ji jednoho dne přijela navštívit strašlivě tlustá a pří­
šerně oblečená dobrá víla z  říše Sociální péče a oznámila jí
velmi smutnou zprávu. Princeznina nejstarší a nejlepší ka­
marádka, lady Carrie, umřela. A zanechala po sobě dvě roz­
košné dcerky, které potřebovaly, aby se o ně někdo postaral.
Dobrá víla Sophii připomněla dávný slib, jímž se princez­
na zavázala lady Carrie, že kdyby se kamarádce něco zlého
přihodilo, ona se obou dívenek ujme.
Pravdou je, že princezna Sophie v první chvíli nevěděla,
co si má myslet. Velmi, velmi ji bolela ztráta přítelkyně, ale
kromě toho se jí zmocnila panika. Když slib dávala, ani ve
snu ji nenapadlo, že by ho někdy musela dodržet, a nebyla
si jistá, jestli ví, jak vychovávat dvě malé holčičky. Když ale
pomyslela na milovanou kamarádku, věděla, že je nemůže
nechat na holičkách. A tak se k ní obě dívenky nastěhovaly.
Jmenovaly se Bella a Izzy. Bella, umělkyně a znalkyně poní­
ků, která uměla létat, když se nikdo nedíval. Izzy, opravdová
víla, což bylo zřejmé, protože se stále oblékala jako víla, a to
i když šla spát, dokonce i když se koupala.
Princezna Sophie a Artemis si zpočátku nebyly svým
vztahem k Belle a Izzy úplně jisté, zvlášť když dívenky pro­
měnily princeznin zamilovaný bílý gauč v zelený, navíc zapá­
chající po karí, zničily jí líčidla a ulepily toaletu. Princezna
Sophie si myslela, že nenajde způsob, jak situaci zvládnout.
Dívky ale potřebovaly kamarádku, která by se o ně postarala,
a jejich jedinou kamarádkou byla ona, a tak vytrvala.
A postupně, den po dni, získávala princezna Sophie
k Belle a Izzy vřelejší vztah a také dívky si k ní nacházely ces­
tu. A třebaže se všechny tři cítily smutné, svým způsobem
byly rády, že jsou spolu.





11
RODINA ZE DNE NA DEN
Pak se jednoho dne u Sophiiných dveří objevil pohledný
princ Louis; tatínek Belly a Izzy. Pobýval ve vzdálené zemi,
a jakmile se dozvěděl, co se stalo, přijel, aby se o dcery posta­
ral. Dlouhou dobu ho však nikdo neviděl a princezna Sophie
nevěděla, jestli je to slušný člověk. Bella si nebyla jistá, jestli
po tak dlouhém odloučení ještě vůbec chce, aby byl jejím ta­
tínkem. Jediná Izzy, která se s taťkou nikdy předtím nesetka­
la, si ho okamžitě zamilovala – a víte, co se říká, první dojem
je vždycky správný. A tak obě dívky i princezna Sophie velmi
pomalu poznávaly prince Louise.
Jednoho dne přišel čas, aby princ Louis vzal Bellu a Izzy
zpátky domů do Království mořských víl, k moři. Princezna
Sophie byla převelice smutná, že jedou, ale věděla, že musí.
Budou tam šťastní, v místě, které lady Carrie nadevše milo­
vala. A tak je všechny odvezla svým Golfem, kouzelným ko­
čárem Phoebe.
Na místě si pak uvědomila úžasnou a zároveň děsivou
skutečnost, totiž, že Bellu a Izzy miluje, a to z celého srdce –
a navíc miluje také prince Louise, což ji vyděsilo ještě víc.
Princezna Sophie si nevěděla rady. Dosud cítila náklon­
nost jen ke kočce, a nebyla si ani trochu jistá, jestli zvíře její
přízeň opětuje. Nevěděla, jak dát najevo nebo povědět lidem,
které měla ráda, jak moc o ně stojí, a neměla tušení, jestli
by vůbec chtěli, aby je milovala. Proto když viděla, jak jsou
všichni tři – princ Louis, Bella a Izzy – šťastní, rozhodla se,
že odjede sama zpátky do své vížky, třebaže jí to rozhodnutí
lámalo srdce.
Po návratu se každý den cítila nešťastná, ačkoli v kance­
láři platila za korunovanou královnu a stala se šéfkou úplně





12
ROWAN COLEMAN
všeho, což si opravdu zasloužila, protože byla velmi schopná.
Po nocích ale nespala a  stýskalo se jí po třech lidech, které
milovala.
Pak princezně její kamarád Cal řekl, že jestli zůstane za­
vřená ve své věži, nikdy nebude šťastná. Prý musí sebrat od­
vahu, vypravit se do Říše mořských víl, najít prince Louise,
Bellu a Izzy a povědět jim, že je má ráda a chce jim být na­
blízku, ať se děje cokoli.
Vydala se tedy do Říše mořských víl, a když tam dojela,
řekla princi Louisovi, Belle a Izzy, jak moc je všechny miluje,
a nejlepší – nejšťastnější – na tom všem bylo, že také oni k ní
cítili vřelou náklonnost.
A princezna Sophie se rozhodla, že v  Říši mořských víl
zůstane navždy.
Konec.
Nebo jestli opravdu chcete být puntičkáři – začátek.“





13
Úvod
V pokoji byla tma, až na umělou oranžovou záři, kterou
vrhaly falešné plameny Louisova elektrického krbu ze sedm­
desátých let.
Sophie upřeně hleděla do šedých uhlíků, hlavu polože­
nou na Louisově hrudi, a naslouchala pravidelnému tepu
jeho srdce. Louisovy prsty jí už zhruba dvacet minut jemně
odhrnovaly vlasy z obličeje a ani jeden nepromluvil, v první
řadě proto, že se hodně líbali a na zbytečné řeči nebyl čas.
„Jsi tu už šest hodin jedenáct minut,“ řekl Louis tiše, té­
měř pro sebe. „Déle než šest hodin jsi skutečně fyzicky pří­
tomná, nejen jako obraz v mých představách.“
„Vážně?“ Sophie zvedla hlavu. V jeho tmavých očích za­
hlédla zlatavé odlesky ohně. Potíž byla v tom, že kdykoli na
Louise pohlédla, měla chuť ho políbit, takže se předcho­
zích dvacet minut snažila na něj nedívat. Měla dojem, zvlášť
vzhledem k okolnostem jejího odpoledního příjezdu, že by
se zřejmě měli méně líbat a alespoň trochu si pohovořit o nej­





14
ROWAN COLEMAN
bližší budoucnosti, když teď nechala svůj londýnský život za
zády, aby žila s Louisem a jeho dcerami v Cornwallu. Jenom­
že líbání bylo mnohem příjemnější a nemusela při něm mlu­
vit o všem, co si myslela a cítila, což bylo v Sophiině případě
odjakživa plus.
Přesto jí připadalo jaksi nepatřičné, že posledních šest
hodin a jedenáct minut sestávalo výhradně z  líbání, s  pře­
stávkou na jídlo a uložení neposedných dívenek do postele.
Nepochybovala o tom, že měli víc mluvit a vyjadřovat svoje
záměry a mnohem méně se líbat. Sophie se přistihla, že má
obavy, jestli Louisovi všechno to líbání nevadí, a přemítala,
jak by se ho vůbec na něco takového mohla zeptat. Možná
bylo lepší se s ním zkrátka líbat a o následcích přemýšlet poz­
ději; koneckonců, to byl hlavní důvod, který ji sem vlastně
přivedl.
Sophie Millsová jednala z náhlého popudu, což pro ni ne­
bylo typické.
Ve chvíli, kdy podléhala touze znovu Louise políbit, pro­
mluvil a na kraťoučký okamžik ji trochu znervóznil.
„Mám dojem, že šest hodin a jedenáct minut je nejdelší
doba, jakou jsme kdy spolu nepřetržitě strávili,“ pozname­
nal. „Kromě té noci, kdy...“
„Myslíš, že jsem se zbláznila, Louisi?“ Pohlédla mu do
očí. Neměla tušení, proč čekala, že Louis promluví dřív, než
se jí podaří něco vykoumat. A co hůř, proč – když ze sebe ko­
nečně něco vypraví – mluví, jako kdyby jí přeskočilo? Měla
zůstat u líbání. Líbání je bezpečné teritorium.
„Tro chu blázen nejspíš jsi,“ usmál se Louis laskavě do
umělého světla. „Neznám moc ženských, který by se vzda­





15
RODINA ZE DNE NA DEN
ly práce, kariéry, domova a života v  Londýně, aby přijely
a žily s osamělým otcem a jeho dvěma neukázněnými dětmi
v Cornwallu!“
„Prokrista, přeskočilo mi!“ Sophie se prudce narovnala
a cítila, jak ji mrazí v těch částech těla, kterými se už netisk­
la k Louisovi. „Ty mě ani pořádně neznáš, a já ti jednoduše
přistanu u dveří a oznámím ti, že tady zůstanu! Musíš být
vyděšenej!“
Louis si třikrát poklepal prstem na stehno. „Jo. To jsem,“
přikývl. „Jsem absolutně vedle. Proto tohle nevázaný líbání;
mám v hlavě zmatek, to je ono. Podívej – fakt, že jsem měl
příležitost tě poznat, považuju za jednu z nejúžasnějších věcí,
který mě v životě potkaly, a mám dojem, že mě znáš líp než
kdo jiný. Nebýt tebe, nevím, co by si Bella a Izzy těch něko­
lik měsíců počaly. Ujala ses jich, když to nikdo jiný neudělal,
a ony tě k  životu potřebují. Myslím si, že i ty potřebuješ je,
a doufejme, že i mě.“
„Mimochodem, to líbání ti nevadí, že ne?“ zeptala se
ho pátravě a v  duchu proklínala svou zjevně neomezenou
schopnost klást hloupé a nevhodné otázky, které muže spíš
zbaví náklonnosti k ženě než naopak.
Louis se dal do smíchu. „Jak už jsem řekl,“ prohlásil
s  upřímným obličejem, „jsem vystrašený. Líbat celý hodiny
neuvěřitelně krásnou ženu je hrůza!“
„Myslíš to ironicky?“ zeptala se Sophie pro jistotu.
„Jasně, že to myslím ironicky! Panebože, ženská, já líbání
s tebou zbožňuju!“
Sophie se přistihla, jak se usmívá, znovu si uvolněně od­
dechla a opřela se o něj.





16
ROWAN COLEMAN
„Tvoje dcery mám opravdu ráda,“ řekla uvážlivě. Vědomí
téhle základní pravdy ji stále šokovalo, nicméně bylo nepo­
piratelné. Dvě malé ztracené děti – navíc ani ne její – v  ní
vzbudily emoce, které považovala za nereálné. „Já je miluju.
A udělala bych pro ně cokoli, ale...“ Vyschlo jí v ústech. Na
prohlášení si nepotrpěla a kromě toho už dnes jedno učinila,
což bylo o jedno víc, než učinila za celý život, ale teď, tady,
cítila, že musí říct něco zásadního a rozhodujícího. „Přijela
jsem za tebou, chápeš, protože tě miluju a tak dál.“
„A tak dál?“ opakoval Louis laskavě.
„Ano, a tak dál,“ přisvědčila a vzdorovitě čelila jeho po­
hledu. „A tak dál.“
„Sophie,“ Louis ji vzal za ruku a pohladil po hřbetu dlaně,
„děkuju ti. Díky, žes opustila život v Londýně a přijela sem
za mnou. A myslím to opravdu vážně, protože jsem ti bláho­
vě, absolutně, bezvýhradně vděčný, protože tě miluju. Miluju
tě a tak dál, jestli je a tak dál podmínkou. Předtím jsem ti to
neřekl, protože uplynulých šest hodin a – mrkl na hodinky –
dvaadvacet minut jsem uvažoval, jestli jsi opravdu tady, nebo
je to všechno absurdní představa, kterou jsem si vytvořili ve
svý fantazii, protože Bůh ví, že od našeho rozchodu nedělám
nic jinýho, než celý dny sním o tom, že tě mám nablízku.“
Louis políbil hřbet její ruky. „Ale teď, když jsi mi řekla, že
mě miluješ ‚a tak dál‘, už vím, že jsi opravdová. Tohle dokáže
říct jenom skutečná Sophie Millsová. Třeba je nemožný, aby
se dva lidi do sebe opravdu zamilovali po několika měsících,
a možná jsme pošetilí, ale fakt, že jsi tady, ze mě udělal nej­
šťastnějšího člověka na tuhle stranu od Plymouthu a zřejmě i
na druhou. Miluju tě, Sophie Millsová!“





17
RODINA ZE DNE NA DEN
Sophie položila dlaň na jeho ruku a cítila, jak jí do očí
vstoupily slzy.
„To jsem ráda,“ řekla, „protože kdybys mě nemiloval, vy­
padala bych jako příšernej idiot!“
„Jsi tu doopravdy, viď?“ řekl Louis a dotkl se špičkami
prstů její tváře.
„Zdá se, že jo.“ Sophie položila obličej do jeho dlaně.
„A víš co,“ pokračoval Louis naléhavě, „chci, abys vědě­
la, že jsem tu pro tebe pořád. V  okamžiku, kdy tě přepad­
nou starosti nebo pochybnosti nebo zjistíš, že ti třeští hlava,
protože sis uvědomila, že tady nikdo ve všední den nenosí
ani nízký podpatky, pak stačí přijít za mnou a já tě ukecám,
protože –“
„Louisi.“ Sophie přiložila prst k jeho rtům.
„Ano?“zahuhlal.
„Přestaň mluvit a líbej mě.“










19
Kapitola 1.
O šest měsíců později
„Šlehačka je ďáblovým dílem!“ prohlásila Sophie na­
hlas, když se kritickým okem prohlížela v  nedávno zakou­
pených džínsách. Prakticky vzato měla stále velikost čtyřicet,
ale upřímně řečeno, vlivem bezmála každodenních návštěv
cukrárny Ye Olde Tea Shoppe, jejíž majitelkou byla Carmen
Velasquezová, její boky dosáhly horní hranice velikosti a si­
tuace vyžadovala řešení, zvlášť když se praktických džínsů
nehodlala vzdát.
Kdysi, ještě předtím, než do jejího života vstoupili Bella,
Izzy a jejich otec, vlastnila Sophie jen jediné džínsy, a ty no­
sila málokdy. Příliš si na ně nepotrpěla, ráda nosila do prá­
ce flitry a razila zásadu, že podpatky by nikdy neměly být
menší než sedm a půl centimetru. Ale od té doby, co se usa­
dila v St. Ives, nejenže si nekoupila jediný pár bot na nepo­
hodlných vysokých podpatcích, ale pořídila si čtvery džínsy,
dvě džínsové sukně a hromadu sportovních triček a bundu.
Svůj nepromokavý červeno­modrý anorak s  obousměrným





20
ROWAN COLEMAN
zipem zbožňovala, nicméně o této náklonnosti si netroufala
hovořit, alespoň ne tehdy, když se bavila po telefonu se svým
bývalým sekretářem a kamarádem Calem o fantastickém no­
vém životě v Cornwallu.
„Už sis pořídila holínky?“ utahoval si z ní Cal dost neur ­
vale, když spolu každý týden klábosili.
„Já a holínky? Děláš si legraci? Mám svý zásady,“ odpoví­
dala mu Sophie ledabyle.
„Holínky znamenají, že nepomýšlíš na návrat,“ říkával
Cal s  oblibou. „Svědčí o tom, že ses přizpůsobila novýmu
způsobu života. Pro tebe, Sophii Millsovou, vede nejkratší
cesta k zásnubnímu prstýnku přes wellingtonky.“
„Děkuji, Cale. Díky, žes veškerý moje romantický štěstí
omezil na sériově vyráběný gumový boty!“ odvětila Sophie.
„A vůbec, co ty jako král fobie z věrnosti můžeš o takových
věcech vědět? Třeba se jednoho dne vdám!“
Vyhlédla z okna ložnice a pozorovala šedivé a rozbouřené
moře za přístavem. Než opustila Londýn a přijela sem, nikdy
nesnila o tom, že se vdá nebo že bude nevěstou. V průběhu
uplynulých šesti měsíců strávených s Louisem se ale při tako­
vých úvahách občas přistihla.
„Za Louise?“ nenechal se odbýt Cal.
„Může být.“ Sophie se pro sebe usmála. „Jednou, chá­
peš... až přijde pravý čas.“
„Nejdřív gumáky!“ Cal byl neoblomný. „Jakmile si kou­
píš holínky, bude definitivně vědět, že máš jasno, a požádá tě
o ruku. Čeká na holínky!“
V  její původní šatní skříni ze sedmdesátých let v  poko­
ji penzionu Avalon B&B však zatím žádné wellingtonky ne­





21
RODINA ZE DNE NA DEN
trůnily a po šesti měsících byla druhým nejdéle ubytovaným
hostem, a to po paní Tregowanové, která tu po smrti manžela
bydlela už bezmála rok, přesvědčená, že by nezvládla bydlet
v jejich domku sama.
Sophie strávila v  cornwallském městě St. Ives skoro celé
jaro. Tentokrát se cítila být součástí rašení, ochotně přija­
la čerstvou životní změnu a byla připravená přijmout ne­
poznané možnosti, které možná budoucnost přinese. Ráno
o víkendech brouzdali s Louisem a děvčaty chladnou vodou
v  přístavu, až měla citlivá chodidla promodralá, sbírali za­
jímavé mušle a hliněné střepy. Sophie dovolila, aby jí svěží
studený vítr zbarvil tváře dočervena a zacuchal jemné světlé
vlasy. Když šplhali po skalách a kamenech u přístavní hrá­
ze, nohy obalené pískem, Louis držel její dlaň ve své a za­
hříval její zkřehlé prsty teplem svého těla, až ucítila, jak se
jí do špiček prstů vrací cit. Zůstala tu po celé rozmarné léto,
střídavě zaplavované přívaly vlahého deště a občas vyšper­
kované dny zalitými sluncem. Během letních prázdnin, když
Louis budoval svou začínající fotografickou živnost, ji dívky
osobně provázely po městě; pořádaly piknik uprostřed jete­
le a sedmikrásek nad bílým městem trůnícím na skalnatých
útesech prudce se svažujících do moře; vyhýbaly se turistům
na kolečkových bruslích, kteří každý den v poledne krou­
žili v  Guild hallu, což Sophii připadalo občas veselé a občas
otravné; a braly ji do Tate Gallery, kde jí ukazovaly obrázky
a Bella ji sebevědomě školila v otázkách světla a perspektivy;
a vodily ji sem a tam bludištěm dlážděných ulic a ukazovaly
oblíbené domy s truhlíky plnými pelargónií. A večer, když se
Louis po splnění každodenních povinností vracel domů, vy­





22
ROWAN COLEMAN
ráželi společně na procházku podél přístavní hráze, až našli
tulení rodinu, pokaždé na stejném místě, zvířata si hověla na
útesu, jako by si užívala slávy. Izzy jim každý den dávala nové
jméno a Bella o nich vyprávěla Sophii úžasné historky.
Přišel konec září a od prvního týdne pobytu se v podstatě
nic nezměnilo; okouzlující směsice novinek a rutiny spojená
s pocitem štěstí, jaký dosud nepoznala. Měla dojem, že to, co
prožívá, se jí jen zdá, něco takového snad ani není možné.
Jako by procházela stránkami romantické novely nebo na­
jednou získala hlavní roli ve filmu, protože její skutečný život
nikdy neprobíhal tak lehce.
S  Louisem a dětmi se vídala každý den. Od začátku no­
vého školního roku vodila děvčata do školy; nyní čtyřletou
Izzy vlastně do školky přidružené k  Bellině škole. Obden ji
vyzvedávala v  jednu odpoledne a chodili do   Ye Olde Tea
Shoppe ke Carmen Velasquezové na čaj a koblihy s džemem
a se smetanou, a ve čtvrt na čtyři se pak vracely pro Bellu. Za
slunečného počasí se také procházely po pláži, stavěly hrady
z písku a honily se s chomáči slizovitých chaluh, a když prše­
lo, zamířily do Louisova domu a vyráběly obrázky z těstovin.
Tu a tam zašly znovu do Ye Olde Tea Shoppe, protože se jim
zdálo nespravedlivé, aby Bella přišla o dobroty.
Po večerech, když děvčata spala, sedávala Sophie s Loui­
sem před elektrickým krbem, který on slíbil nahradit stylo­
vým, aby se hodil k viktoriánskému domu, a smáli se a poví­
dali si, sdělovali si novinky, drželi se za ruce a hodně se líbali.
A líbání většinou přešlo v doteky a doteky vedly k nejúžas­
nějšímu sexu, jaký kdy Sophie poznala. Louisova pohovka
zažila v průběhu oněch šesti měsíců spoustu dění a jeho ko­





23
RODINA ZE DNE NA DEN
bereček před pohovkou ještě mnohem víc. Dosud se ale So­
phie nikdy nezdržela přes noc.
„Kdybys chtěla, samozřejmě bys tu mohla přespat,“ po­
znamenal Louis jednou večer, když si hověli před krbem. Za­
pínali ho jen kvůli starosvětské atmosféře, protože byl srpen
a parný večer. Přejel prstem po jejím oblém ňadru, které se
za svitu umělého světla lesklo potem. „Rád bych vedle tebe
usínal, Sophie,“ zamumlal. „A vedle tebe se budil. Chtěl bych
tě vidět ráno, když máš zacuchaný vlasy a ospalý obličej. Rád
bych s  tebou měl sex ráno, když se ti ještě napůl něco zdá
a jsi povolná.“
„V tom případě máš smůlu.“ Sophie se protáhla a trochu
zavrtěla, předložka byla nylonová, a tak ji kousala. „Protože
já spím jako princezna a nikdy nemám zacuchaný vlasy ani
vrásky. A kromě toho jsem povolná, jen když chci, což může
být zrovna teď, pokud budeš správně postupovat.“
„Zůstaň přes noc,“ řekl Louis tiše a políbil ji na rameno.
„Prosím.“
„Nemůžu, Louisi. Co by si pomyslely?“ Ukázala ke stro­
pu. Nahoře tvrdě spala Bella a Izzy.
„Pomyslely by si, že jsi u nás přespala, a pak by je napadlo,
že když má tatínek takovou dobrou náladu, možná by mohly
dosáhnout toho, že dostanou k snídani Choco Pops dva dny
po sobě, i když je mají povolený jen dvakrát týdně,“ řekl Louis.
„Neřešily by to, Sophie. Myslím, že by byly rády.“
„Nemůžu,“ pokračovala nejistě. „Nebylo by to správné.
Nejsou na to připravené.“
Na okamžik sklopila zrak. Třeba má Louis pravdu. Všech­
no bylo dokonalé, úžasné, až se jí někdy zdá, jako by štěstí





24
ROWAN COLEMAN
balancovalo na visutém laně. Bála se cokoli změnit, tedy i po­
stoupit ve vztahu o krok dál, jen aby se dokonalý klid, který
tu našla, nezakymácel a nerozbil.
Až příliš dobře si uvědomovala vlastní dvojí měřítko. Le­
žela tu na podlaze v obýváku nahá a uspokojená a před odha­
lením je s Louisem chránily jen schody mezi patry a zamčené
dveře. Ale zůstat na noc bylo něco jiného; další stupeň, a ona
chtěla, aby následující krok provedli s Louisem společně, ne
že spolu budou spát tak, aby měla méně odřenou kůži od kr ­
bové předložky. Pozorovala ho přivřenýma očima.
„Takže spolu chodíme?“ dobírala si ho. „Až na to, žes mě
nikdy oficiálně nesbalil, tudíž vlastně nevím. Já jen, že hol­
kám je teprve sedm a čtyři. Nemůžu zůstat přes noc – když
nejsme...“
„Co?“ Louis se opřel o loket a pomalu přejížděl Sophii po­
hledem od nohou přes ňadra, až se zastavil u očí.
„Nejsme, vždyť víš, tamto.“ Sophie se usmála, ovinula
paže kolem Louisova krku a přitáhla ho blíž, aby ji políbil.
Jeho rty se ale zastavily těsně před jejími.
„Tak se za mě provdej,“ zašeptal.
Sophie ho místo odpovědi vášnivě políbila, přitlačila ho
zády ke koberci a lehla si na něj s  nespoutanou bezstarost­
ností, která by jí, kdyby na to chtěla myslet, připadala poně­
kud trapná. Ona ale uvažovat nehodlala, protože k nejlepším
věcem na milostném vztahu s Louisem Gregorym patřilo, že
když se s ním milovala, nemyslela vůbec na nic kromě toho,
jak báječné pocity v ní toto počínání vyvolává.
Přes příjemné rozrušení tak Sophie neodpověděla, ani ni­
jak nereagovala na Louisovu otázku. Ne že by ji přešla bez





25
RODINA ZE DNE NA DEN
povšimnutí, ale dál téma nerozvíjela, protože se s  Louisem
bavili výhradně o každodenních záležitostech a o tom, kde se
dál líbat. Občas se Sophii vkradlo na mysl, že o sobě s Loui­
sem nevědí víc, než jak jeden druhého rozesmát a jak roze­
hrát svá těla, ale tato myšlenka se dlouho nezdržela. Sophie
se buď příliš bujaře smála, nebo tála pod Louisovými doteky
a dál se myšlenkami nezabývala.
Na závěr každého večera Sophie pár minut rozmlouvala
s Artemis, která si zjevně ani zdaleka nelámala hlavu s vývo­
jem událostí tolik jako její majitelka. Artemis bydlela u Loui­
se od prvního dne, kdy přijely z Londýna, a v současné době
komandovala domácího rezavého kocoura Tanga s urput­
ností a okázalostí kočičí Boudiccy. Pak Sophie nastupovala
do svého golfu, pokud ovšem předtím nepila. V takovém pří­
padě si objednala místní taxi a vrátila se do B&B, kde sama
přenocovala.
Ne že by netoužila probouzet se v  Louisově náručí, na­
opak. Jenomže šest měsíců se rozhodovala, než přešla po ne­
bezpečném visutém laně k absolutní jistotě, že dělá správnou
věc a nedopouští se strašlivé chyby, takové, která by propích­
la báječnou malou bublinku, v  níž žije, a nechala vtrhnout
dovnitř skutečný život.
Cal říkával, že všechno to štěstí, nemluvě o obecném
pocitu spokojenosti a radosti, který prostoupil její život od
chvíle, kdy přijela do Cornwallu, aby se tu usídlila, by jí mělo
být dostatečně přesvědčivou výzvou, aby podnikla onen další
krok k věrnosti. Jenomže Cal byl také známý tím, že veřejně
deklaroval svou nehynoucí lásku k jistému muži jen proto, že
se mu líbilo, jak má dotyčný vypodšívkované sako, tudíž Ca­





26
ROWAN COLEMAN
lův názor přinejmenším v tomto případě nebyl tím, na který
se Sophie mohla spolehnout. Tentokrát musela sama s jisto­
tou vědět, jak na tom je. Calův názor měl svůj význam, ale
Sophie čekala na nějaké znamení, z  něhož pochopí, že je jí
souzeno, aby tu zůstala. Bohužel ale nevěděla, jaké znamení
by to mělo být.
Sotva před rokem tvrdě dřela, aby postoupila v  kariéře
o stupínek výš, a cíl, jímž bylo prestižní zajišťování spole­
čenských akcí ve městě, měla na dosah. Ve firmě McCarthy
Hug hes byla druhou nejdůležitější osobou a zbýval jedi­
ný krok, aby usedla na židli své nadřízené a vedla celý pod­
nik. Okamžik, o který usilovala od chvíle, kdy hned po škole
u firmy nastoupila, měla na dosah.
A pak přišla při autonehodě o život její nejlepší kama­
rádka, milá, vlídná, občas zbrklá, ale vždy oddaná Carrie,
a zanechala po sobě dvě malá děvčátka, o něž se neměl kdo
starat, s výjimkou postonávající babičky a nezvěstného otce.
Dávno zapomenuté odpoledne, kdy v opilosti slíbila Carrie,
že by se v případě nutnosti ujala úlohy poručnice dětí, se sta­
lo děsivou skutečností. Sophie přijala do života dvě cizí, ně­
kdy klidné, ale často destruktivní dívky, přičemž sdělila so­
ciální pracovnici, že se o ně postará jen do té doby, než se
podaří vypátrat jejich nepřítomného a nijak se neangažují­
cího otce.
Bylo prolito mnoho slz, několikrát došlo na zmáčenou
postel, přihodila se nešťastná událost s  notebookem, sní­
daňovými lupínky a vlasovým sérem – Sophie sebou ještě
teď škubne, kdykoli si na to vzpomene – a samozřejmě do­





27
RODINA ZE DNE NA DEN
šlo k debaklu s kočičími granulemi, o kterém se Sophie opo­
mněla před sociální pracovnicí zmínit, ne že by se snažila
něco zatajit, ale protože jí matka řekla, že pokud ví, pár soust
Kitekatu určitě nemá pro zvědavé tříleté dítě smrtelné ná­
sledky.
Dlužno dodat, že mateřství, takhle přechodné a nahodi­
lé, Sophie přijímala obtížně, zvlášť když se nemohla smířit
s  úmrtím ženy, kterou považovala za nejbližší kamarádku
a kterou, jak se ukázalo, velmi málo znala. Další události tu­
díž přišly zcela nečekaně.
Děti k ní měly důvěru a Sophie se pro ně stala nepostra­
datelnou osobou. A ona si je zamilovala. Láska se k ní vkrá­
dala po špičkách. Nevýbojná součást jejího nitra, která od
smrti otce nečinně podřimovala, byla oživena prostřednic­
tvím jejího vlastního žalu a děti jaksi znovu spojily Sophii
samu se sebou. Její srdce jako by opět začalo bít.
Což se přihodilo v  době, kdy se po tříleté nepřítomnos­
ti vrátil do života svých dcer otec dívek, manžel její zesnulé
nejlepší kamarádky.
Sophie ho zpočátku chtěla nenávidět, nicméně když se
zášť k  němu ukázala jako neodůvědněná, protože Louis ve
skutečnosti nebyl bezcitný netvor, jak si představovala, ale
citlivý, milý, přitažlivý muž s  úžasnou postavou, jednoduše
se zaměřila na to, aby se do něj prostě jenom nezamilovala.
Konec konců, co horšího by mohlo potkat dvaatřicetiletou
ženu, než zamilovat se do manžela zesnulé nejlepší kama­
rádky? Sophie probděla spoustu dlouhých nocí na gauči, za­
tímco děti spaly na jejím dvoulůžku, ale žádná další hrůzná
představa ji nenapadla. Neobstálo ani nošení bot s retro kor­





28
ROWAN COLEMAN
kovými klínovými podpatky k  nabírané sukni nad kolena,
což byl následek neuváženého rozhodnutí vedeného špat­
ným vkusem. A tak se opravdu poctivě snažila po Louisovi
netoužit. Čím víc ho ale poznávala a viděla, jak se zoufale
snaží získat zpět důvěru svých dětí, zjišťovala, co se dooprav­
dy stalo a proč se s Carrie vydali každý jinou cestou, a nako­
nec pochopila a brala v potaz, čím si prošel. A co víc, kdykoli
mu pohlédla do očí, srdce jí bušilo jako zvon.
To všechno by vydalo doslova na učebnici – pokud čte­
te učebnice typu Ženy s  potlačenými emocemi a Jak
nejlépe zvládnout popírání citů. Sophie se do Louise zamilovala,
předstírala však, že tomu tak není, strávila s ním noc plnou
neplánované nedovolené vášně a pak odešla a chtěla se do
konce života mučit nekonečným „co kdyby“, až jí Cal řekl, ať
s tím přestane a raději jde a je šťastná. A světe div se, právě to
před šesti měsíci udělala!
Sophie Millsová bezmála ve třiatřiceti letech zavrhla peč­
livě uspořádaný život, aby poznala, jestli dokáže vyjít s mu­
žem, kterého sotva zná. Bála se, co si pomyslí ostatní: ona
s Louisem, dva cizí lidé, kteří o sobě téměř nic nevědí, vrženi
k sobě okolnostmi, a přestože má Louis Sophii rád, nejspíš ji
vnímá jen jako náhradu za zesnulou matku dívek, kterou, jak
už se ukázalo, si jeho dcery oblíbily a mají k ní důvěru.
Teď uvažovala jako provazochodec o posledním kroku,
tedy o tom, který povede k  trvalému životu v  Cornwallu.
Tento závěrečný krok bude znamenat, že Sophie konečně za­
čne nazývat Louisův domov také svým domovem.
Škoda, pomyslela si a štípla se do oblého boku, že nemě­
la podobný problém ve vztahu ke koblihám se šlehačkou
a džemem.





29
RODINA ZE DNE NA DEN
• • •
Z myšlenek ji vyrušilo klepání na dveře. Rychle se ukryla
do skříně.
„Teto Sophie?“ zavolala Bella a vrazila do dveří. „Jdeme si
pro tebe!“ „Dostaneme tě!“ hihňala se Izzy a hnaly se s Bel­
lou do pokoje jako stádo malých, ale umíněných slůňat.
Sophie stála tiše ve skříni ukrytá mezi kostýmy do práce
a šaty na párty zdobenými flitry, které neměla na sobě celé
měsíce. Ve dnech, kdy děvčata vyzvedával ze školy Louis
a vodil je sem, měla za úkol čekat, až ji najdou. A i když dívky
neomylně věděly, kde se schovává (jeden malý pokoj nena­
bízel mnoho jiných možností), musela čekat. Izzy občas roz­
čilením nevydržela a objevila ji téměř okamžitě. Jindy trvalo
hledání celou věčnost, a než byla Sophie odhalena, měla str­
nulou šíji a brněla ji lýtka.
„Není pod postelí?“ Bellin přidušený hlas naznačoval, že
malá leze pod lůžko, aby zkontrolovala situaci.
„A co na záchodě?“ Izzyino hihňání se odráželo od stěn
malé koupelny. Izzy se během uplynulých šesti měsíců hodně
změnila, ale její záliba v humoru týkajícím se toalet ani tro­
chu neustoupila.
„Není v komíně?“ volala Bella.
„Nebo na stínidle lampy?“ navrhla Izzy.
„Na stínítku samozřejmě není, Izzy,“ prohlásila Bella věc­
ně. „Je moc malé a tenké a vyrobené z papíru, a teta Sophie
je obrovitá!“
Sophie našpulila rty a posedmé během týdne tiše proklí­
nala koblihy se šlehačkou.
„Já myslím...“ pronesla Bella tónem, který naznačoval, že





30
ROWAN COLEMAN
Sophie má být připravená na odhalení. „Že nejspíš bude...
ve skříni!“
Bella rozrazila dveře a Sophie okamžitě vyskočila a zaje­
čela vysokým hlasem „BUBUBU!“, načež holky pokaždé za­
čaly pištět a chichotat se a vrhly se na Sophii a holčičí klubko
se svezlo na postel.
„Dostaly jste mě!“ prohlásila Sophie, když znovu popadla
dech. „Kde je tatínek?“
„Dole, baví se s paní Alexanderovou o sendvičích,“ řekla
Bella, posadila se a odhrnula si z očí ofinu. Sophie dívce od­
sunula tmavé vlasy z čela a políbila ji na tvář.
„Potřebuješ zase ostříhat,“ poznamenala. „Ještě jsem
neviděla, aby někomu rostly vlasy tak rychle jako tobě.“
„A co já, já taky potřebuju ostříhat?“ Izzy objala Sophii ko­
lem krku a opřela se tváří o tetinu.Sophie si ovinula kolem
prstu pramínek Izzyiných karamelově hnědých vlasů. „Ty
máš vlasy jako tvoje maminka,“ řekla mladší dívce. Věděla,
jak malá zbožňuje, když je řeč o Carrie. „Můžeš je stříhat
a česat a mýt podle libosti, ale stejně si budou dělat, co chtě­
jí... což mi připomíná jistou malou osobu, pro kterou platí
totéž!“
„Já už nejsem malá,“ ohradila se Izzy. „Chodím do školy
a vůbec! Jdeš na koblihu?“
„Jasně že jde!“ ujistila ji Bella. „Na koblihu jde přece teta
Sophie vždycky!“
„To nemůžu popřít,“ potvrdila Sophie. „Ale ta dnešní je
moje absolutně a dočista poslední!“ „To jsi říkala včera,“ při­
pomněla jí Bella.
„Já něco vím,“ oznámila Izzy s  vykulenýma očima pří­





31
RODINA ZE DNE NA DEN
značně dramatickým tónem.. „Opravdu, ale opravdu zvlášt­
ní tajemství, o kterým mi taťka zakázal před tebou mluvit!“
„Vážně?“ Sophie lehce znervózněla. Poslední velké Izzyino
tajemství se týkalo Artemis a celého balení uzeného lososa,
kterým Izzy pod postelí kočku nakrmila za tím účelem, aby
ji zvíře mělo raději než Bellu. Izzy ale nepochopila, že Ar­
temis nikdy neodmítne jídlo navíc, a to ani od nejhoršího
nepřítele, takže nějakého lidského tvora si oblíbila jenom zá­
zrakem. Se Sophií bydlela v jejím londýnském bytě léta a za
celou dobu sotva prohodila pár slov, pokud se to tak dá říct.
Bella se z jakéhosi důvodu stala jediným člověkem, kterého
měla Artemis ráda. Sophie neměla tušení, jestli zalíbení pra­
menilo ze skutečnosti, že zvíře, které kdysi zažilo špatné za­
cházení, vidělo na Belle cosi povědomého, nebo šlo o to, že
Bella jako jediná na celém světě věděla, jak ji nejlépe poškrá­
bat za ušima. Zato jí bylo jasné, že jediným následkem boha­
té porce uzeného lososa budou hromádky oranžových zvrat­
ků roztroušené po celém domě.
„Snažíš se znovu skamarádit s Artemis?“
„Ne, tohle je něco ještě lepšího!“ oznámila Izzy a rozpus­
tile se uchichtla.
„To určitě!“ odbyla ji Bella. „Beztak žádné tajemství ne­
máš. Už jsi to zapomněla!“
„Jo, nebudeme o tom mluvit, protože tatínek říká, že se tě
musí zeptat na něco moc důležitýho a my nesmíme prozra­
dit, co to je,“ řekla Izzy, otřela si nos o hřbet ruky a ruku pak
o Sophiino fuchsiově červené povlečení zdobené vetkaným
vzorem.
„Izzy!“ sykla Bella a dloubla mladší sestru do žeber. „Pšš!“





32
ROWAN COLEMAN
Usmála se na Sophii; široce, od ucha k uchu, stejně jako
tehdy, když zapřela, že použila Sophiiny steakové nože jako
stanové kolíky, aby vytvořila doupě ze Sophiina nejlepšího
a ostatně také jediného koženého kabátu.
„No tak, holky, co tajíte? Chce snad tatínek konečně strh­
nout tu šerednou tapetu v  obýváku?“ „Je to mnohem úžas­
nější věc!“ oznámila jí Izzy. „Nej­úžasnější, nej­pozoruhod­
nější věc ze všech!“
„Ne, není!“ Bella svraštila obočí a snažila se přimět ma­
lou sestru k uvážlivosti, což by možná zabralo, kdyby obočí
úplně nezakrývala dlouhá ofina. „Taťka nemá naprosto nic,
co by ti řekl,“ pronesla další z nových formulací, které si tak
ráda osvojovala. „Počítám, že v důsledku toho s tebou nebu­
de chtít mluvit vůbec o ničem.“
„Až na to, že ji chce požádat –“ začala Izzy.
„Aby zaplatila za koblihy, protože ztratil... peníze!“ pře­
rušila ji Bella.
„Nebo mu aspoň žádný nezůstaly, protože je utratil za ten
nej­krásnější –“
„Klobouk!“ dokončila Bella větu za sestru. „Koupil si ab­
solutně obrovskej klobouk.“
Sophie sklouzla pohledem z  jedné na druhou. Nikdy se
nedalo říct, že by nějak zvlášť vynikala ženskou intuicí, ku­
příkladu jí dost dlouho trvalo, než si uvědomila, že Louis její
náklonnost sdílí a city, které k němu chová, nejsou jen neo­
pětovanou, lehce psychotickou a poněkud neuváženou po­
blouzněností. Nicméně před ní stála Izzy a tak tak že nevy­
zradila jakési tajemství, tvrdila, že jí Louis chce povědět něco
úžasného a pozoruhodného, zatímco Bella se statečně sna­





33
RODINA ZE DNE NA DEN
žila mlžit historkou o ztracené peněžence a ohromném klo­
bouku. Ještě před několika měsíci by si Sophie lámala hla­
vu, k  čemu je proboha Louisovi obrovitý klobouk, ale dnes
už není onou necitlivou ženou s černobílým myšlením a ke
změně jí pomohly tyto děti. Tato skutečnost plus fakt, že se
dívkám velmi chabě dařilo udržovat tajemství, ji vedlo k pře­
svědčení, že pokud se nemýlí, děvčátka se snaží neprozradit
jí, že ji jejich otec hodlá požádat o ruku. Opět.
Jenže tentokrát by nedokázala předstírat, že ho neslyšela,
a uprostřed Ye Olde Tea Shoppe měla mnohem menší mož­
nost odvést pozornost k sexu.





34
Kapitola 2.
Carmen Velasquezová byla ztělesněním svého jména. Se­
dmatřicetiletá, tedy o pár let starší než Sophie, olivové pleti,
tmavých hlubokých očí a lesklých černých vlasů elegantně
zastřižených na mikádo v  délce k  ramenům. Sophie si pa­
matovala, jak jí při prvním setkání připomínala španělskou
růži. Což bylo zajímavé, protože mluvila přesně podle toho,
kým byla: každým coulem byla holkou z Essexu.
Příběh o tom, jak Carmen přijela, aby otevřela v St. Ives
cukrárnu, byl téměř stejně přitažený za vlasy jako ten, který
činil ze Sophie druhého nejdéle pobývajícího hosta v  pen­
zionu Avalon B&B. Carmen se v  nočním klubu Twenty
v  Chelmsfordu zamilovala do statného, o třináct let mlad­
šího muže. Během tance na pódiu ji doslova omámil pohle­
dem, a aniž se obtěžoval debatovat o jejím jménu, případně
zeptat se, zda není vdaná, opřel ji o umatlanou stěnu a hor ­
livě líbal do dvou do rána, kdy zářivky zhasly. Strávili spolu
bezuzdně vášnivou noc a Carmen zjistila: dotyčný mladík se





35
RODINA ZE DNE NA DEN
jmenuje James, vyrazil si s  nejlepším kámošem ze školy na
pánskou jízdu a v  současné době se James věnuje komerč­
nímu rybolovu na pobřeží Cornwallu. Carmen Velasquezo­
vá, v té době zvaná Carmen Higginsová, políbila za východu
slunce Jamese na rozloučenou a zkroušeně předpokládala, že
tato krátká, ale vášnivá epizoda jejího života skončila a ona
už Jamese nikdy neuvidí. Mýlila se.
Sotva za dva týdny se objevil v  kanceláři, kde pracovala
jako personalistka v charitativní organizaci pro pomoc ma­
lým dětem, a oznámil jí, že na ni neustále musí myslet. Car­
men si záležitost nechala projít hlavou, načež si vzala den
volna a zarezervovala hotelový pokoj, kde o věci dále debato­
vali. Hned první odpoledne, kdy se obě ženy seznámily, Car­
men Sophii prozradila, že by zřejmě cítila větší výčitky svě­
domí z rozbití vlastního manželství, nebýt skutečnosti, že ne­
měli děti a její manžel byl blb, jak doslova uvedla. Od onoho
osudného odpoledne Carmen s Jamesem déle než rok sdíleli
pokoje v nejrůznějších hotelích na jihu země a Carmen po­
řád čekala, že ji mladší muž každou chvíli opustí a jí nezbu­
de než napnout všechny síly a pokračovat v  manželství bez
lásky, s vědomím, že alespoň na krátkou dobu okusila štěstí.
Jenomže James ji neopustil. Zamiloval se do ní a prosil
ji, aby odešla do Cornwallu a žila s ním. Po osmnácti měsí­
cích s minibary a roztrhanými výpisy z kreditních karet Car­
men nakonec provedla rozhodující krok, opustila manžela
a získala zpět své mnohem přiléhavější jméno, které nosila
za svobodna.
Nikdy nepatřila k  lidem, kteří jenom sedí na zadku, jak
sama stručně vyjádřila, a tak se konečně rozhodla promě­





36
ROWAN COLEMAN
nit svou vášeň pro sladkosti a pečení v regulérní zaměstná­
ní, ujala se místní, nepříliš prosperující cukrárny odkázané
na turisty a během prvního roku ji proměnila ve vzkvétající,
celoročně otevřený podnik. A oni dva se pořád milovali; což
by Sophie považovala za povzbudivé, nebýt toho, že věřila
v zákon pravděpodobnosti a šance, že by se dvě vášnivé lásky
v jednom cornwallském městě rozvinuly v úspěšné dlouho­
dobé vztahy, byla dost malá. Ale byť to byla Carmen, kdo měl
neoddiskutovatelné právo na happy end, Sophii tento fakt
nijak nebránil v tom, aby ji měla ráda. Důvodem k pravidel­
ným návštěvám Ye Olde Tea Shoppe byla nejen vynikající
kvalita zdejšího džemu, ale i možnost upřímně si s Carmen
popovídat, a Carmen se rozhodně nenechala prosit. Zaplni­
la prázdné místo po Calovi a Sophie vnímala jejich upřímné
přátelství jako skutečný přístav v  bouři, když si zvykala na
život v cizím městě.
„Cože má v plánu?“ zeptala se Carmen a vykulila silně na­
líčené oči, když jí Sophie šeptala přes pult zdobený krajkovou
dečkou svoje obavy a Louis s děvčaty seděl jen o pár kroků
dál. „No ne! A tady?“
„Myslím, že jo,“ přisvědčila Sophie. „Ačkoli, abych byla
upřímná, úplně jistá si nejsem. Ale Izzy tvrdila, že se mě Louis
chce zeptat na něco hodně důležitýho a utratil prý spoustu pe­
něz za cosi opravdu mimořádnýho.“
„Aha. Tu malou zbožňuju, ale není to ta, který vytvořila
ze sýra myš a přechovávala ji pod postelí v krabičce od sirek,
dokud zvířeti nenaroste opravdová srst?“ podotkla Carmen
věcně. „Při vší úctě si nemyslím, že bys na jejích řečech měla
stavět nějaký očekávání. A co Bella? Ta obvykle ví, oč běží.





37
RODINA ZE DNE NA DEN
Má přehled o dění odtud až na Land‘s End! Miluje informa­
ce.“
„Bella se snažila mlžit, říkala něco o kloboucích a tak. Bel­
la se samozřejmě snažila cosi udržet v tajnosti – určitě žádost
o ruku, okolnosti tomu nasvědčují, a nebude to poprvé...“
„Ne?“ Carmen vykulila oči ještě o trochu víc. „Jakže?
Chceš snad říct, žes ho předtím odmítla?“
„Ne tak docela.“ Sophie si na okamžik vybavila báječné
chvíle, které následovaly. „Tak nebo tak, o tohle teď nejde.
Podstatný je: co udělám?“
Ohlédla se na Louise, když nechal Izzy, ať mu nasazuje
klobouk, který vytvořila z  papírových ubrousků a žvýkač­
ky. Dobře že Louis nedělá velkou vědu z účesu, pomyslela si
vděčně.
„Řekneš ano, hlupačko,“ řekla Carmen důvěrným tónem.
„Ten chlap je třída, zlatíčko. Kdybych nemilovala Jamese, pak
jeho, to mi věř!“
„Vážně?“ Sophie pohlédla na Louise a snažila se ho vní­
mat, jako by ho viděla poprvé. Pro ni představoval nejpo­
hlednějšího tvora, jaký kdy v mužské podobě chodil po svě­
tě, ale vždycky ji zajímalo, jak ho vidí jiné ženy.
„Podívej se na něj!“ Carmen téměř bručela. „Hotová se­
xuální ikona!“
„Sexuální ikona? Ale to je úplně jedno. Jde o to, že mě ka­
ždou chvíli požádá o ruku, a já budu muset říct ne, Carmen,
nezbývá mi než ho odmítnout.“
„Prosím? Odmítnout? Ale proč?“ vypálila na ni Carmen
nevěřícně.
„Protože tohle je příliš, moc brzy, moc rychle...“ zajíkala





38
ROWAN COLEMAN
se Sophie. „Jsme spolu teprve šest měsíců. A od té doby, co
jeho žena umřela a on se vrátil, aby se postaral o děti, kterým
se odcizil, a pak se potkal se mnou jako s  jejich poručnicí,
neuplynulo moc vody. Žádosti o ruku by mělo předcházet
mnohem víc třídenních čekání na telefonát, schůzek a večeří.
Konečná výměna klíčů, v koupelně kartáček na zuby a třeba i
moje vlastní zásuvka, kam bych si uložila pár drobností. Za­
tím se pořád nacházíme ve stadiu, kdy provozujeme bezuzd­
ný sex tam, kde se nám zrovna namane. A kromě toho, co
řeknou lidi? Bude to vypadat, jako když si Louis sehnal chů­
vu zdarma a nádavkem sex. Jak si ho můžu vzít, když nemám
ani vlastní šuplík na kalhotky?“
„Ale klíč máš!“ prohlásila Carmen. „A Louis ti věnuje
všechny prádelníky v domě, stačí říct. Napadají mě dva dů­
vody, proč by ses za něj měla provdat: za prvé, jestli to pořád
děláte na jeho gauči, dopracuješ se k  vyhřeznutý plotýnce,
a za druhý, vždyť ho miluješ, ty kozo hloupá! Koho zajímají
zvyklosti a rande a šuplíky na kalhotky? Jestli ho miluješ, tak
se za něj provdej – teď!“
„Jde o to, že není potřeba věci uspěchat. On přece není na
manželství připravenej, nebo jo?“
„Říkáš, že on není připravenej?“ Carmen pochybovačně
našpulila rty.
„Samozřejmě! Vždyť se na něj podívej, jak je zmatenej!“
Louis právě kapituloval a obě dcery otce lechtaly, až se
jeho smích rozléhal cukrárnou a nejspíš se nesl i přes oceán
až do New Yorku.
„Opravdu vypadá mizerně, když už jsi na to téma zavedla
řeč,“ pronesla Carmen odměřeně. „Podívej, drahoušku, za­





39
RODINA ZE DNE NA DEN
tím vůbec nevíš, na co se tě vlastně chce zeptat. Nejspíš jen
spojuješ vlastní obavy a utkvělý představy s něčím, co poví­
daly ty dvě malý zlatíčka. Ve skutečnosti...“ Carmen zalapala
po dechu a přitiskla si dlaň k hrudi. „Ježkova noho, já vím,
oč jim jde!“
„Ono se ještě říká ,ježkova noho‘?“ podotkla Sophie. „Ale
pokračuj, jak zní tvoje teorie?“
„To není teorie, ale definitivní odhalení, co se před tebou
Bella s Izzy snaží zatajit. Věc je jasná! On a James a další chla­
pi se už celou věčnost baví o pánský jízdě, totiž o surfování
na Havaji, víš? James dal dohromady hotovost a pokouší se
přimět ostatní, aby složili zálohu, takže pak bude možný pro­
vést rezervaci brzy a získat výhodný podmínky. Včera večer
o tom mluvil s Louisem. Vsadím se, že tě Louis chce požádat,
aby ses starala o děti a kočky, zatímco on bude házet očkem
po mladých ptáčátkách v bikinách!“
„Vážně? To by bylo báječný!“ chytila se myšlenky Sophie.
„Já ptáčátkama v bikinách zase tak nadšená nejsem!“ po­
znamenala Carmen upjatě. „Ale jestli ti tahle možnost při­
padá lepší než nabídka sňatku, co záleží na mém názoru?“
„Mohlo by to být ono, že?“ přemítala Sophie nahlas. „Co
se týká focení, Louis se velmi dobře zavedl, a na Havaj vždyc­
ky chtěl. Navíc všechno odpovídá. Je to důležitá otázka a ces­
ta by ho stála spoustu peněz, a tak se chtěl před odjezdem
s  konečnou platností nejdříve zeptat holek, jestli by jim to
nevadilo.“
„Správně,“ přitakala Carmen. „A nejspíš se trochu bojí
rozhovoru s tebou, abys mu nevzala roha, neodjela zpátky do
Londýna, když tě nebude mít pod dohledem.“





40
ROWAN COLEMAN
„Moje řeč!“ pronesla Sophie s nemalou úlevou a Carmen
naložila podnos koblihami a nádobkami se smetanou a dže­
mem. „To je ono. Já jsem ale hloupá!“
„To ti nevymlouvám,“ ujistila ji Carmen. „Ještě něco?“
Sophie pohlédla na podnos.
„Totiž, tohle jsou moje poslední koblihy, co takhle ještě
jednu misku džemu?“

„O čem jste si tam vykládaly, nějaký romantický dobro­
družství?“ zeptal se Louis, když Sophie pokládala kaloriemi
obtěžkaný podnos na bílý bavlněný ubrus.
„Ale nic,“ prohodila Sophie a snažila se tvářit ledabyle
a bezstarostně a přesně jako přítelkyně, kterou velmi uklid­
nilo, že její přítel tráví dovolenou bez ní. „Holčičí řeči. Znáš
Carmen.“
Kolem stolu se na dobrou půlhodinu rozhostilo úplné
ticho a přítomní se s  potěšením ládovali koblihami s  dže­
mem a se šlehačkou, Sophie se stejným nadšením jako dívky.
A pak se konečně nasycené hyperaktivní děti vysoukaly ze
židliček a šly si hledat zábavu.
„Hmm, tak nebo tak – já mám dobrý zprávy,“ oznámil
jí Louis trochu nervózně. Popíjeli čaj za relativního klidu,
zatímco dívky pomáhaly Carmen sklízet ze stolů ubrousky
a lístky s menu, blížila se totiž zavírací hodina.
„No ne, a jaký?“ Sophie se pracně ovládala, aby zachovala
ledabylý tón.
„Paní Alexanderová přijde dnes večer hlídat děti. Zvu tě
na večeři do Alby.“ Louis zamluvil stůl v nejlepší rybí restau­
raci ve městě, s výhledem na přístav, kde byly podávané ryby





41
RODINA ZE DNE NA DEN
dopravovány na břeh, a když měl člověk trochu štěstí a zís­
kal místo u okna, mohl vidět temperamentní členy posádky
záchranného člunu (včetně Jamese), jak vyrážejí na lodi na
cvičnou jízdu, navlečení od hlavy k  patě do žlutých gumo­
vých obleků, z čehož se Carmen pokaždé rozbušilo srdce.
„My si vyjdeme na večeři? Totiž, jen ty a já?“ V průběhu
uplynulých šesti měsíců nejenže nikdy nezůstala v  Louiso­
vě domě přes noc, ale nikdy spolu ani nevyrazili na rande
ve dvou. Strávili společně víc času, než kdy Sophie pobývala
s někým jiným, ale stále měli v patách dva roztomilé človíčky –
pokud nepočítali večery před elektrickým krbem poté, co šly
dívenky spát, což byly úžasné chvíle, ale ne rande v pravém
slova smyslu. Nic, o čem by Sophie spekulovala nebo s čím by
si dělala starosti, jen základní potenciál jejich situace. Když
pochopila, že touží být s Louisem, znamenalo to, že chce být i
s jeho dětmi; její náklonnost ke všem třem, jakkoli úplně jiná
k Louisovi a jiná k dětem, se stala jediným vřelým vztahem.
Večer tedy spolu měli vyrazit teprve na druhou schůzku,
a s ohledem na to, že k první došlo spíše náhodou a výsled­
kem byl neplánovaný a komplikovaný sex, v  podstatě bylo
možno dnešní událost považovat za jejich první rande.
„Jasně, můžeš si obléknout lehký šaty, jestli chceš, a mož­
ná některý z  těch bot na vysokým podpatku, který sis sem
přivezla,“ řekl Louis a nadějně povytáhl obočí, až Sophie
zrudla.
Nepochybovala, že jí Louis maže med kolem pusy v sou­
vislosti se zprávou o svém odjezdu, ale bylo jí to jedno. Pova­
žovala za milé, že si dělal takové starosti, jaká bude její odezva
na novinku o blížící se dovolené, a chtěla se vyparádit, pro­





42
ROWAN COLEMAN
tože on si to zjevně přál, a díky tomu si připadala sexy. Louis
byl zřejmě první muž, který jí dodával pocit, že je přitažli­
vá. Ostatní ji shledávali jenom atraktivní. Kupříkladu Jake
Flynn, newyorský byznysmen, se kterým se málem zapletla
v  době, kdy do jejího života vstoupil Louis s  dětmi. Jake se
na ni podíval a z jeho pohledu cítila, že po ní touží, nicmé­
ně tato touha jaksi nepronikala její vnější vrstvou – přestože
měl energickou bradu, silné paže a dokonalé zuby. Sophie si
dlouho myslela, že neschopnost prožívat vášeň určitě plyne
z jakéhosi jejího nedostatku, a pak jedné noci během první
návštěvy v Avalonu B&B, když se sotva znali, ji Louis políbil
na tvář na dobrou noc. O nic nešlo, rty se stěží dotkl její pleti,
ale ona pod dojmem jeho doteku celou noc nespala. Najed­
nou si připadala děsivě, živočišně žádoucí.
„Povídala, že pokud budeš ochotná zamknout na noc pen­
zion a zajistit, aby paní Tregowanová dostala své kakao, zůstane
přes noc u nás. Nancy si ráno otevře a připraví snídaně.“ Louis
se zahleděl na moře. „Myslel jsem si, že bych zůstal s tebou.“
„Přespal u mě?“
Lous se dal do smíchu. „Přesně tak, nechápu, proč nás to
nenapadlo dřív; ty si nemusíš dělat starosti, že budou holky
vyvedený z míry, a já se konečně můžu probudit vedle tebe,
abych viděl, jestli je pravda, že spíš jako princezna.“ Naklonil
se blíž. „A můžeme se věnovat ospalýmu rannímu milování.“
Všiml si jejího váhavého výrazu. „No tak, Sophie, neříkej mi,
že nechceš, abych u tebe zůstal přes noc? Takhle to seriozní
dvojice dělají, chápeš. Spí spolu, čímž myslím opravdové spa­
ní, přes noc, v posteli a


       

internetové knihkupectví - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s.