načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Rodičovské dráhy -- Dvacet let vývoje české porodnosti v sociologické perspektivě – Petr Fučík; Beatrice Chromková

Rodičovské dráhy -- Dvacet let vývoje české porodnosti v sociologické perspektivě

Elektronická kniha: Rodičovské dráhy
Autor: Petr Fučík; Beatrice Chromková
Podnázev: Dvacet let vývoje české porodnosti v sociologické perspektivě

– Kolektiv autorů z Masarykovy univerzity zpracoval komplexní sociologickou zprávu o přístupu dnešních Češek a Čechů k rodičovství. Jak se u nás v posledních dekádách změnila úroveň plodnosti? Je skutečně tak nízká, že povede k závažným ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  255
+
-
8,5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Masarykova univerzita
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2014
Počet stran: 189
Úprava: 1 online zdroj (191 pages)
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-210-6551-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Kolektiv autorů z Masarykovy univerzity zpracoval komplexní sociologickou zprávu o přístupu dnešních Češek a Čechů k rodičovství. Jak se u nás v posledních dekádách změnila úroveň plodnosti? Je skutečně tak nízká, že povede k závažným důsledkům? Jak se mění její načasování a kontext? Jak se vyvíjejí odlišnosti v chování jednotlivých vzdělanostních skupin a existují v této sféře chování regionální rozdíly? Při hledání odpovědí na tyto otázky čerpali autoři převážně z ojedinělého datového zdroje, jímž je databáze narozených mezi lety 1993–2012. Longitudinální data v daném rozsahu (vyčerpávající soubor) nebyla dosud analyzována, a jejich interpretace tak skýtá nové perspektivy.

(dvacet let vyvoje ceske porodnosti v sociologicke perspektive)
Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Petr Fučík; Beatrice Chromková - další tituly autora:
Návrat k sociálnímu původu Návrat k sociálnímu původu
Rozvod a změny reprodukčních strategií Rozvod a změny reprodukčních strategií
Rodičovské dráhy Rodičovské dráhy
 (e-book)
Rozvod a změny reprodukčních strategií Rozvod a změny reprodukčních strategií
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

RODIČOVSKÉ

DRÁHY

Dvacet let vývoje české porodnosti

v sociologické perspektivě

Petr Fučík, Beatrice Chromková Manea (eds.)

MASARYKOVA UNIVERZITA

RODIČOVSKÉ DRÁHY

Petr Fučík, Beatrice Chromková Manea (eds.)

Kolektiv autorů z Masarykovy univerzity v Brně zpracoval komplexní sociologickou analýzu demogra ckých dat, jež vypovídají o změnách v přístupu dnešních Češek a Čechů k rodičovství. Kniha, kterou právě držíte v ruce, shrnuje výsledky tohoto dvouletého výzkumného projektu. Jak se u nás v posledních dekádách změnila úroveň plodnosti? Je skutečně tak nízká, že povede k závažným důsledkům? Jak se mění její načasování a kontext? Jak se vyvíjejí odlišnosti v chování jednotlivých vzdělanostních skupin a existují v této sféře chování regionální rozdíly? Při hledání odpovědí na tyto otázky čerpali autoři převážně z ojedinělého datového zdroje, jímž je databáze narozených mezi lety 1993–2012. Longitudinální data v daném rozsahu (vyčerpávající soubor) nebyla dosud analyzována, a jejich interpretace tak skýtá nové perspektivy.



RODIČOVSKÉ DRÁHY

Dvacet let vývoje české porodnosti

v sociologické perspektivě


KNIHU RECENZOVALI: Mgr. Jana Klímová Chaloupková, Ph.D.

Sociologický ústav Akademie věd ČR, v. v. i. Mgr. Kryštof Zeman, Ph.D.

Vienna Institute of Demography, Austrian Academy of Sciences /

Wittgenstein Centre for Demography and Global Human Capital

RODIČOVSKÉ DRÁHY

Dvacet let vývoje české porodnosti

v sociologické perspektivě

Petr Fučík, Beatrice Chromková Manea (eds.)

Masarykova univerzita

Brno 2014

PODĚKOVÁNÍ

Publikace vznikla za fi nanční podpory programu Podpora studentských projektů na MU

(specifi cký výzkum), projekt MUNI/A/0914/2013 „Manželství, domov a rodičovské dráhy“.

Za věcné kritické názory, komentáře a připomínky k textu děkujeme recenzentům. Náš dík

patří také Ústavu populačních studií při Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity,

který nám poskytl nezbytné tvůrčí zázemí.

KOLEKTIV AUTORŮ

Petr Fučík (ed.) – úvodní, 1., 2. a 3. kapitola

Beatrice Chromková Manea (ed.) – 3., 4., 5. a 6. kapitola

Lucie Vondráčková – úvodní, 5. a 6. kapitola

Martin Lakomý – 1., 2. a 6. kapitola

Jiří Matula – 5. kapitola

Ladislav Rabušic – 4. kapitola

Jana Bukvaiová – 4. kapitola

KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR

Rodičovské dráhy : dvacet let vývoje české porodnosti v sociologické perspektivě / Petr Fučík,

Beatrice Chromková Manea (eds.). – Vyd. 1. – Brno : Masarykova univerzita, 2014. – 189 s.

Anglické resumé

ISBN 978-80-210-6551-2

316.812.1-055.52 * 314.12 * 316 * 316.812 * (437.3)

- 1994–2014

- rodičovství – Česko – 1991–2020

- porodnost – Česko – 1991–2020

- porodnost – sociologické aspekty

- rodina – Česko – 1991–2020

- kolektivní monografi e

316.8 – Manželství a rodina. Sexuální vztahy [18]

CITACE

FUČÍK, Petr a CHROMKOVÁ MANEA, Beatrice (eds.). Rodičovské dráhy. Dvacet let vývoje české porod

nosti v sociologické perspektivě. Brno: Masarykova univerzita, 2014. ISBN 978-80-210-6551-2.

© 2014 Masarykova univerzita

ISBN 978-80-210-6551-2 (brožovaná vazba)

ISBN 978-80-210-7688-4 (online : pdf )

DOI: 10.5817/CZ.MUNI.M210-7688-2014

OBSAH

ÚVODPŘEDMLUVA ...................................................................................................... 9

ÚVOD: RODIČOVSTVÍ NA PŘELOMU MILÉNIA .............................................11

PROČ JE DŮLEŽITÉ ZABÝVAT SE PORODY? ................................................... 11

Individualizace a transformace intimity ................................................... 12

Emancipace žen a změny v genderových rolích .......................................... 13

EKONOMICKÝ VÝVOJ A ZMĚNA HODNOTY DÍTĚTE ....................................... 14

Biologické faktory a jejich sociální konstrukce .......................................... 14

SPECIFICKÉ FAKTORY SITUACE V ČR ......................................................... 15

JAKÝM ZPŮSOBEM BUDEME ZKOUMAT RODIČOVSTVÍ MY? .............................. 19

LITERATURA ....................................................................................... 26

DATA A METODY ............................................................................................. 29

1. VÝVOJ VZDĚLANOSTNÍCH DISTINKCÍ V RODIČOVSKÝCH

DRAHÁCH ................................................................................................... 35

ÚVOD ................................................................................................ 35

VZDĚLÁNÍ A RODIČOVSTVÍ – OBECNÉ DIMENZE TEORETICKÝCH ÚVAH ............... 36

Vzdělávání jako proces v čase ............................................................... 36

Vzdělání jako statusový znak ............................................................... 38

Vzdělání jako prvek strukturující sňatkový trh .......................................... 39

Vzdělání jako kulturní znak .................................................................. 39

VÝVOJ VZDĚLANOSTNÍ STRUKTURY ......................................................... 40

VSTUP DO RODIČOVSTVÍ ........................................................................ 44

VSTUP DO MANŽELSTVÍ A RODIČOVSTVÍ ................................................... 52

RODIČOVSKÉ DRÁHY .............................................................................. 55

POČET DĚTÍ ....................................................................................... 58

SHRNUTÍ ............................................................................................. 62

LITERATURA ....................................................................................... 63

2. GEOGRAFICKÉ ODLIŠNOSTI V RODIČOVSKÝCH DRAHÁCH ............ 65

ÚVOD ................................................................................................ 65

VSTUP DO RODIČOVSTVÍ ........................................................................ 67

PORODY VYŠŠÍHO POŘADÍ ..................................................................... 74

SOUVISLOSTI RODIČOVSKÝCH DRAH V SOUHRNNÝCH MODELECH .................. 78

SHRNUTÍ ............................................................................................. 83

LITERATURA ....................................................................................... 85

3. NORMATIVNÍ A POSTOJOVÝ KONTEXT RODIČOVSKÝCH DRAH ... 87

ÚVOD ................................................................................................ 87

REPRODUKČNÍ VĚKOVÉ NORMY ............................................................... 92


6 RODIČOVSKÉ DRÁHY

IDEÁLNÍ VĚK ....................................................................................... 93

GENERAČNÍ CHARAKTERISTIKY RODIČOVSKÝCH DRAH ................................. 94

ZÁKLADNÍ PARAMETRY ČASOVÁNÍ A JEJICH SROVNÁNÍ S ANTICIPACEMI MLADÉ

GENERACE .................................................................................... 95

RELATIVNÍ POZICE VSTUPU DO RODIČOVSTVÍ, JEJÍ PROMĚNY A SROVNÁNÍ

S ANTICIPACEMI MLADÉ GENERACE ...................................................... 97

VĚKOVÉ NORMY – IDEÁLNÍ ČASOVÁNÍ RODIČOVSTVÍ V POHLEDU GENERACÍ ...... 105 SHRNUTÍ ............................................................................................. 108

LITERATURA ....................................................................................... 108

DODATEK .......................................................................................... 110

4. POSEDLÍ TOUHOU PO DÍTĚTI? ............................................................... 111

ÚVOD ................................................................................................ 111

METODA ............................................................................................. 113

VÝSLEDKY .......................................................................................... 114

Existuje mezi českými muži a ženami silná touha po dětech? ........................ 114

V jaké situaci ženy a muži poprvé pocítili silnou touhu mít vlastní dítě? ............ 119

Silná touha po dítěti a prokreační chování ................................................ 121

SHRNUTÍ A DISKUSE .............................................................................. 123

LITERATURA ....................................................................................... 123

5. JEDNODĚTNOST V ČESKÉ SPOLEČNOSTI ............................................. 125

ÚVOD ................................................................................................ 125

JEDNODĚTNOST A JEDINÁČKOVSTVÍ ......................................................... 125

PLÁNOVÁNÍ RODIČOVSTVÍ ..................................................................... 126

FERTILITNÍ PREFERENCE ........................................................................ 127

EMPIRICKÉ POZNATKY VE STUDIU JEDNODĚTNOSTI ....................................... 129

JAK SE ZMĚNIL POČET DĚTÍ V POPULACI? ................................................... 130

METODOLOGIE – ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKY A STRUKTURA ZKOUMANÉHO

SOUBORU ŽEN ................................................................................. 132

VÝSLEDKY .......................................................................................... 134

Vzdělání a rodinný stav jako determinanty jednodětnosti .............................. 135

Jednodětnost a charakteristiky partnerství – věková a vzdělanostní homogamie

a jejich vliv na počet dětí ..................................................................... 137

SHRNUTÍ ............................................................................................. 139

LITERATURA ....................................................................................... 140

6. RODIČOVSTVÍ MIMO MANŽELSTVÍ ...................................................... 143

TEORETICKÝ ÚVOD .............................................................................. 143

Základní vymezení manželské a mimomanželské plodnosti a její proměny ......... 143

Důvody a příčiny mimomanželské plodnosti ............................................. 145

Proč je nárůst mimomanželské plodnosti důležité sledovat?........................... 149

EMPIRICKÁ ČÁST ................................................................................. 151

Vývoj postojů k rodičovství mimo manželství ............................................. 151

Manželství jako ustupující kontext reprodukčního chování ........................... 154

Diference v mimomanželské plodnosti a následném vstupu do manželství ......... 161

Obsah 7

Přítomnost partnera, nebo přizpůsobení se sociální politice? Uvádění partnera

v letech 2007–2012 ........................................................................... 167

SHRNUTÍ A DISKUSE .............................................................................. 172

LITERATURA ....................................................................................... 173

ZÁVĚR ............................................................................................................... 177

SEZNAM TABULEK A GRAFŮ ..................................................................... 183

ABSTRACT ......................................................................................................... 189



PŘEDMLUVA V této knize zkoumáme, jak Češi během dvaceti let po sametové revoluci měnili své přístupy k rodičovství. Pro sociologii je toto téma důležité nejen proto, že změny ve velikosti a věkovém složení populace znamenají základní parametry společnosti, o níž chce vypovídat, ale zejména proto, že rodičovství a jeho okolnosti zásadně ovlivňují podobu historické osy sociálních struktur. Jelikož všechny jevy, které společnost vytvářejí, nutně procházejí refl exí lidského vědomí, banální fakt biologického přetrvávání sumy jedinců, kteří společnost tvoří, se stává zajímavým teoretickým problémem hledání procesů, jež umožňují reprodukci sociálních struktur. Dynamika mezi sociální reprodukcí, tedy přetrváváním sociálního řádu mezi generacemi, a sociální změnou, tedy zanikáním sociálních institucí a jejich obměnou, je v  mikrostrukturálním měřítku spojena s  procesy socializace, které probíhají v návaznosti na rodičovství. Rodina či okruh osob v blízkosti jedince samozřejmě nejsou jediným socializačním prostředím, nicméně vzhledem ke své povaze stále tvoří průsečík, v  němž se jednotlivé socializační vlivy protínají, jednotí, třídí, získávají či mění svoji povahu, jsou reinterpretovány, eliminovány či posilovány. Proto vnímáme zkoumání porodnosti v teoretičtější rovině, jako hledání odpovědi na obecnější otázku, v jakém kontextu probíhá a bude probíhat nejen biologická, ale zejména sociální reprodukce.

Samozřejmě bude tato kniha plná tabulek, grafů a popisů, bez nichž se nelze obejít, a tvoří také materiál, jejž mohou využít ostatní výzkumníci a výzkumnice. Vyzýváme však vás, pozorné čtenáře, abyste četli výsledky našich demografi ckých analýz se sociologickou imaginací, uchopili a rozšířili nabízené souvislosti s obecnějšími sociálními jevy a tato kniha se vám stala podkladem pro vlastní úvahy nad sociologickými implikacemi demografi ckého vývoje.

V  prvním oddílu knihy (kapitoly 1 a 2) se nejprve pokusíme zasadit zkoumaný problém do širšího kontextu sociologického uvažování. Než přistoupíme k empirickým analýzám, chceme stručně shrnout základní teoretické pohledy, které umožňují sociologicky uchopit faktory ovlivňující rozhodování o rodičovství a také důsledky změn v porodnosti. Ačkoliv jde nutně jen o stručná připomenutí teorií, které lze číst jinde, domníváme se, že makrostrukturální demografi cká data nejsou často adekvátně sociologicky interpretována a stále zůstává určitá mezera mezi přístupem demografi e a populačních studií na jedné straně a sociologie rodiny na straně druhé.

V empirických analýzách prvního oddílu knihy se věnujeme strukturálním charakteristikám rodičovských drah a zkoumáme, jak časování, intenzitu i partnerský kontext rodičovství ovlivňuje vzdělání a lokalita bydliště rodičů. Vzdělání pro nás znamená odkaz k tradičním stratifi kačním indikátorům a otevírá otázky po třídních či statusových odlišnostech rodičovství. Geografi cká dimenze u většiny dosavadních výzkumů nebyla přítomna, nicméně s vyčerpávajícími daty si můžeme dovolit hledat odlišnosti v krajích České republiky a také mezi urbánními a venkovskými oblastmi. Doplníme tedy prostorovou dimenzi, jež v sociologii stále není samozřejmá. Budeme se zajímat o geografi ckou heterogenitu demografi ckého vývoje a hledat její příčiny s využitím agregovaných údajů za územní celky.

Analýzy v  druhém oddílu knihy (kapitoly 3 a 4) čerpají z  rozmanitých datových zdrojů za účelem doplnit strukturální pohled o postoje, normy či předpoklady vážící se

10 RODIČOVSKÉ DRÁHY

k rodinnému chování. V mezigeneračním srovnání s důrazem na porevoluční období bu

deme popisovat nejen časování událostí ve vztahu k rodičovství, ale zejména budeme hle

dat vývoj v názorech na „ideální“, „vhodné“ či „nejzazší“ časové okamžiky daných životních

událostí. Budeme sledovat, jak se vyvíjí časová dimenze norem spojených s rodičovstvím

či rodinným chováním obecně.

Ve třetím oddílu (kapitoly 5 a 6) podrobněji rozpracováváme analýzy se zaměřením na

specifi cké fenomény současných rodičovských drah. Na jedné straně jde o problém snižo

vání intenzity porodnosti, jehož projevem je zvyšující se počet jedináčků, na druhé stra

ně jde o deinstitucionalizační trendy, které jsou charakterizované vyvedením rodičovství

mimo instituci manželské rodiny. Oba tyto jevy mají pro sociologickou teorii zásadní rele

vanci, neboť v prvním případě jde o otázku fyzické reprodukce společnosti a populačního

stárnutí, v druhém případě o kontext socializace, a tedy reprodukci ve smyslu přetrvávání

sociálních norem a institucí.

Editoři

ÚVOD: RODIČOVSTVÍ NA PŘELOMU MILÉNIA

LUCIE VONDRÁČKOVÁ, PETR FUČÍK

PROČ JE DŮLEŽITÉ ZABÝVAT SE PORODY?

Beck-Gernsheim (2002) na otázku, co přichází po rodině, odpovídá, že samozřejmě rodina.

Jde však o rodinu v  jiné podobě, odlišnou od tradiční manželské rodiny z  období před

druhým demografi ckým přechodem. V současné době rodina v této podobě ztratila svo

je výsadní postavení. Tradiční rodina se ze základního pilíře společnosti stala jen jednou

z možností, jak uspořádat život. Za proměnou moderní rodiny stojí tři skupiny faktorů – jde

o faktory sociobiologické, socioekonomické a faktory sociokulturní (Cliquet 2010: 264).

Ideologickou proměnu společnosti, která spadá do sféry sociokulturních faktorů,

popisuje v  širším kontextu teorie druhé demografi cké tranzice (Lesthaeghe, Van de Kaa

1986). Druhá demografi cká tranzice je, spíše než jedna přelomová událost, souhrnný ná

zev pro celou řadu dílčích procesů a přechodů, ke kterým postupně došlo v druhé polo

vině 20.  století a jež dohromady ústí v  pokles plodnosti pod hranici prosté reprodukce.

I  přes určitou univerzalizaci životních stylů a vzorců s  nimi spojených nelze odhlédnout

od národního kontextu, historického vývoje, kulturních a náboženských tradic konkrét

ních zemí. Obecně se tyto moderní či postmoderní trendy spojují se zeměmi ekonomicky

vyspělého Západu, po pádu železné opony se však rychle rozšířily i do zemí bývalého ko

munistického bloku. A otázku, nakolik lze pokles plodnosti vysvětlit právě druhým demo

grafi ckým přechodem, si výzkumníci kladou také v kulturně odlišném prostředí asijských

a jihoamerických zemí (Soares et al. 2012, Matsumoto, Yanabe 2013, Khan 2011).

Zatímco během prvního demografi ckého přechodu, který byl charakteristický sníže

ním novorozenecké a kojenecké úmrtnosti, vycházel pokles plodnosti především z vysokých fi nančních i citových nákladů na děti, tedy lidé začali dávat přednost menšímu počtu dětí, do kterých je tak možné investovat více času i fi nančních prostředků, druhý demografi cký přechod je motivován hodnotovou proměnou společnosti a přesunem k důrazu na seberealizaci v rámci rodičovské role a v rámci života dospělého jedince obecně (Ariès 1980, Van de Kaa 2002). Van de Kaa (1987: 5) popisuje rozdíl mezi první a druhou demografi ckou tranzicí jako rozdíl mezi revolucí altruistickou, kdy došlo k posílení rodiny, a revolucí individualistickou, která naopak znamenala oslabení její centrality.

Hlavními charakteristikami režimu po druhé demografi cké tranzici jsou prosazování

individuální svobodné volby při rozhodování o klíčových krocích či událostech v  životě jedinců, odmítání institucionální kontroly, vzestup hodnot souvisejících s uspokojováním vyšších potřeb a nárůst genderové rovnosti (Lesthaeghe, Van de Kaa 1986, Van de Kaa 1987). Rodičovství se z nutnosti stalo možností, vědomým a nezvratitelným rozhodnutím (Hakim 2011, Du Bois-Raymond 1998, Možný 1990), a hodnota dítěte se značně proměnila. Pokud se žena pro mateřství rozhodne, jako ideál je prosazováno „intenzivní mateřství“, které je orientováno v  prvé řadě na dítě, a stojí proto matku mnoho sil (Jamieson 2002 podle Hays 1996).

Nástup druhé demografi cké tranzice s sebou přináší nejen pokles plodnosti pod úro

veň prosté reprodukce populace, ale také rozšíření různých forem nesezdaného soužití, 12 RODIČOVSKÉ DRÁHY které v populaci existují v  různé míře a jsou akceptovány vedle manželství, jež je bráno jako tradiční instituce. Logicky také dochází k  rozpojení manželství a rodičovství, roste počet dětí, které se rodí mimo manželství, a také počet dětí, které nejsou, alespoň část dětství, vychovávány oběma biologickými rodiči ve společné domácnosti. Proměna rodiny se tedy odehrává skrze proměnu jejích dvou, do značné míry souvisejících, složek – proměny partnerství a proměny rodičovství. Individualizace a transformace intimity Do hodnotové proměny společnosti se také promítl technologický a ekonomický pokrok. Protože tento rozvoj přinesl zajištění základních lidských potřeb, které jsou materiální povahy a vycházejí z biologické podstaty člověka, hodnotové orientace se postupně přesouvají k potřebám vyšším, nemateriálním. Základní motiv pro existenci a fungování rodiny se přesunul od praktické roviny k uspokojování emocionálních potřeb. Obrat k vyšším potřebám s  sebou přináší i  hodnotový posun. Dle Ingleharta (1990) se společnost odvrací od materialismu k postmaterialismu. Lidé vyznávající postmateriální hodnoty nevidí v potomkovi jediný možný zdroj potěšení a naplnění smyslu života (Inglehart 1990). Postmaterialistické smýšlení a orientace zahrnují příklon k hodnotám, jako je úcta, sebevyjádření a estetické uspokojení. Právě tyto hodnoty propojují postmaterialismus s  individualismem (Inglehart 1990, De Beer 2007). Protože postmaterialistické hodnoty vyznávají spíše mladší lidé, jedno z  předkládaných vysvětlení rozporu postmaterialismu a manželství či rodičovství bylo vztahováno právě k mládí jednotlivců. Předpokládalo se, že lidé zastávají postmaterialistické hodnoty, protože nežijí v manželství a nemají děti. Směr kauzality však může být i opačný, tedy lidé mohou odmítat sňatek a děti právě proto, že jsou založením postmaterialisté (Inglehart 1990).

Další interpretační rámec propojuje individualizační vývoj se socioekonomickými faktory – konkrétně přechodem společnosti od industriální fáze k postindustriální (Giddens 1993, Beck, Giddens, Lash 1994, Bauman 2002; Beck 2004). Nové období někteří autoři označují jako fázi refl exivní modernity (Beck 2004), postmodernity nebo tekuté modernity (Bauman 2002). Tato nová fáze přinesla se změnou pojetí jedince a jeho úlohy ve společnosti i změnu vnímání rodiny a rodičovství. Mít děti představuje trvalý závazek nevyčíslitelných nákladů, což je „odpovědnost, která se neslučuje s  politikou tekutého moderního života a které se lidé většinou v dalších projevech svého života za každou cenu vyhýbají“ (Bauman 2013: 53).

Dle De Beera (2007) individualizace obsahuje tři komponenty – detradicionalizaci, která znamená odklon od tradičních zakotvených institucí a hodnot, heterogenizaci, jež značí konec jednotných biografi í a implikuje rostoucí pluralitu voleb, a emancipaci odkazující k větší svobodě voleb. Každá z komponent se může projevovat nezávisle, výskyt jednoho z procesů tedy automaticky neznamená přítomnost ostatních. Individualizace je makro-sociální proces nezávislý na vůli jedinců, hodnotové orientace a zastávané postoje si jedinci nemusí volit vědomě, spíše se jim podřizují, jakmile tyto hodnoty ovládnou společnost prostřednictvím nových sociálních institucí (Beck, Beck-Gersheim 2002, De Beer 2007).

Důraz na seberealizaci a uspokojení pronikl i do partnerských vztahů, které jsou stále častěji pojímány ryze v  rovině emocí a intimity (srov. koncept čistého vztahu: Giddens 1993). V  samotném základu čistého vztahu stojí prosazení romantické lásky a sexuální

Úvod: Rodičovství na přelomu milénia 13

přitažlivosti jako vedoucího předpokladu utváření vztahů, v  tomto smyslu jsou vztahy formovány bez tradičních forem racionality. Hlavním kritériem pro trvání čistého vztahu je emocionální uspokojení partnerů. Takové vztahy jsou založeny na rovnosti partnerů a neobsahují doživotní závazek. Jakmile přestává být pro jednoho z  partnerů vztah vyhovující, bývá jednostranně ukončen. Giddensem popisované principy budování současných partnerských vztahů tedy vedou ke křehkosti a odpovídají podobě partnerských drah jako sekvence kratších vztahů spíše než jednomu celoživotnímu partnerství. Emancipace žen a změny v genderových rolích Rodičovství a zejména mateřství představují soubory rolí, které tvoří samo jádro genderového řádu společnosti. Proto také změny v genderových rolích musíme brát v úvahu, když chceme popisovat změny v pojetí rodičovství. Catherine Hakim shrnuje pět dílčích historických proměn, které podle ní stojí za faktem, že je dnešní společnost odlišná, co se týká možností a příležitostí pro uplatnění žen, od společnosti v době před několika desetiletími (Hakim 2000). Z hlediska vědeckého pokroku je zásadní antikoncepční revoluce, která přinesla kontrolu početí, umožnila regulovat počet potomků nebo také žádné děti nemít. Co se týká organizace společnosti, mělo podobně zlomový význam zrovnoprávnění žen a mužů v přístupu ke vzdělání a na pracovní trh. Se vstupem žen na pracovní trh souvisí i rozmach úřednických pozic, terciárního sektoru a možností práce na částečný úvazek, jež jsou vhodné pro jedince, kteří nechtějí věnovat většinu svého času placené práci, ale zároveň chtějí mít nějaký příjem. Všechny tyto proměny jsou doprovázeny rostoucí důležitostí postojů, hodnot a osobních preferencí ve výběru životního stylu (Hakim 2000: 7). Rodičovství je chápáno jako role, která nemusí být vždy kompatibilní s dalšími rolemi ve společnosti.

Možnosti seberealizace rozvíjí i vzdělanostní expanze, která zároveň působí na odklad mateřství a snížení plodnosti, a to hned dvěma způsoby – účast na vzdělávání není snadno slučitelná s mateřskou rolí a navíc vzdělávací systém implicitně přispívá k šíření hodnot stojících za proměnou společnosti směrem k hodnotovým orientacím, které jsou s mateřstvím v rozporu (Billari et al. 2007).

Vstup žen na trh práce bývá často uváděn jako jeden z hlavních zlomových bodů na cestě k emancipaci a individualizaci (např. Hakim 2000). Na druhou stranu, zapojení žen na trh práce přineslo v určitém ohledu ještě větší míru nejistoty a závislosti na muži. Problémy s  odchodem z  pracovního trhu kvůli péči o potomka, následný návrat do práce spojený s ohrožením nezaměstnaností po skončení mateřské a rodičovské dovolené a hlavní tíha výchovy dětí se týkají z  větší části opět žen. Z  tohoto pohledu se rozpadl jednoznačně defi novaný model životní dráhy žen a nahradilo jej několik roztříštěných fází, naplněných rolemi, které si do značné míry odporují. Beck (2004) zdůrazňuje, že hlavní problém by nebyl v nahrazení starých struktur, které utvářely životní dráhu žen, strukturami novými, které tento cyklus zásadně proměňují. Potíž je zejména v tom, že tyto staré struktury zcela nevymizely a často jsou v protikladu nebo neslučitelné se strukturami dnešními. Rozšíření požadavku fl exibilní pracovní síly, která je kdykoli schopná a ochotná přijít do zaměstnání, zůstat v práci déle, pracovat z domu nebo odcestovat na služební cestu, de facto znamenalo prolínání pracovní a soukromé sféry života. Flexibilní pracovní doba v konečném důsledku znamená permanentní pohotovost. Připravenost pracovat znemožňuje oddělení doby vyhrazené pro zaměstnání a doby péče o rodinu a zajišťování chodu domácnosti. 14 RODIČOVSKÉ DRÁHY

Nejde však jen o individualizaci a emancipaci žen či rozšíření možností jejich uplatnění díky vstupu do vzdělávacího systému a na pracovní trh. Režimy plodnosti i další rodinné charakteristiky se proměňují spolu se snižující se diferenciací mužské a ženské role. Chápání reprodukčního chování nelze oddělit od konceptů maskulinity a feminity (Del Campo 1998: 54). Proměna role a postavení ženy v rodině, na trhu práce i ve společnosti měla za následek i proměnu role mužů jako partnerů, otců a živitelů rodin, vzrostl tlak na jejich zapojení do péče a výchovy dětí (Aldous 1998: 3–18). Všechny tyto změny vedou k heterogenizaci modelů rodičovství, jejichž kombinace a kompatibilita s ostatními sférami životních stylů začínají být faktorem omezujícím fertilitu, jenž v tradiční společnosti neexistoval. EKONOMICKÝ VÝVOJ A ZMĚNA HODNOTY DÍTĚTE Ekonomicky orientované teorie upozorňují, že v  moderních společnostech se značnou úrovní blahobytu a ustavenými mechanismy sociálního státu, včetně důchodového systému, potomci nepředstavují tak jednoznačnou ekonomickou ani společenskou výhodu, jako tomu bylo ve společnostech, kde pouto mezigenerační solidarity znamenalo ekonomickou nutnost (Klein, Eckhard 2007). Ekonomické pohledy jsou vždy více či méně spjaty s předpokladem racionální volby, tedy premisou, že lidé si uvědomují poměr mezi zvýšenými fi nanční nároky a sníženými ekonomickými přínosy spojenými s rodičovstvím. Ekonomický vývoj společnosti nepřináší automaticky pokles plodnosti, provází ho však vzestup hodnot, které k tomuto poklesu přispívají. Nejenže se do procesu plánování rodiny musí prosadit prvek kalkulace, výsledky této kalkulace musejí mít také legitimní podporu ve strukturách společnosti (Lesthaeghe 1980). Budoucí rodiče v procesu plánování rodiny a její velikosti kalkulují prvek sebenaplnění, tedy zda je rodičovství volbou, která, i přes značné náklady a omezení, přispěje ke kvalitě jejich života a pocitu spokojenosti (Van de Kaa 2002). Dostatečná motivace jako nutná podmínka pro pořízení potomka platí v ještě vyšší míře u dětí vyššího pořadí, vedle touhy pořídit sourozence prvnímu dítěti vycházejí motivace spíše z individuálního založení či přesvědčení lidí (Kohler 2013).

I když jde možná o faktory, které nejsou vždy zcela vědomě refl ektovány, ekonomickou stránku nelze opomíjet, a to zvlášť pokud se podíváme na budoucí rodiče jako racionální aktéry (Becker 1981), kteří zvažují náklady přímé a náklady nepřímé v  podobě nákladů příležitosti, kam spadá ušlý výdělek ženy způsobený dočasným odchodem z pracovního trhu. Vnímání nákladů na dítě je však relativní, neboť rodiče jsou ovlivněni podmínkami, v nichž sami vyrůstali a které jsou u každé kohorty dány také její velikostí (Easterlin 1987). Biologické faktory a jejich sociální konstrukce Technickým rozdílem oproti první demografi cké tranzici, který druhý demografi cký přechod umožnil, je široce dostupná a spolehlivá moderní antikoncepce. Antikoncepce, včetně hormonální pilulky a dalších hormonálních metod, je v současné době prezentována jako přirozená součást života moderní ženy, plánování rodičovství i ochrany zdraví žen. Nikdy předtím v  historii nekonzumovalo či nevyužívalo tolik žen tak mocný lék, aniž by přesně znaly souvislosti, rizika a možné dopady (Bledsoe 1996).

Zatímco v dřívějších dobách sloužila antikoncepce k omezení počtu dětí, tedy byla využívána zejména staršími páry, které už měly preferovaný počet dětí a snažily se zabránit dalšímu těhotenství, v současné době je využívána i k vhodnému načasování rodičovství,

Úvod: Rodičovství na přelomu milénia 15

zejména tedy k odkladu rodičovství do pozdějšího věku (Lesthaeghe 2010). Někteří autoři, např. Lesthaeghe (2010), se domnívají, že selhání tradičních antikoncepčních praktik stálo v pozadí zvýšené poptávky po spolehlivých moderních metodách včetně hormonální anti koncepce. Jiní autoři, např. Aries (1980), tvrdí, že hodnotová proměna společnosti a  odklon od rodičovství jako jediného smysluplného poslání přinesl poptávku po mnohem spolehlivější antikoncepci. Coale (1973) shrnuje tři nutné podmínky pro pokles plodnosti. Zaprvé musí být plodnost kontrolována vědomým uvažováním, tedy pro potenciální rodiče musí být přijatelné uvažovat o výhodách a nevýhodách pořízení potomků, dále musejí mít lidé motivaci kontrolovat počet dětí a konečně prostředky kontroly plodnosti musí být dostupné a akceptované. Pokud není jedna z těchto podmínek naplněna, k poklesu plodnosti nedojde. Taková situace se ve vyspělých státech týká zejména Spojených států amerických, které se dlouhodobě potýkají s poměrně vysokým počtem těhotenství mladistvých. Tento americký paradox bývá vysvětlován pochybami, nebo dokonce odmítáním antikoncepce určitými skupinami lidí (Cliquet 2012).

Široká dostupnost spolehlivé antikoncepce obecně oddělila sexuální aktivitu a plodnost. Tradiční mechanismy redukce počtu dětí, zejména odklad sňatku a abstinence, ztrácejí svůj význam. Celkově jsou současní mladí lidé díky dostupným spolehlivým metodám zabránění nechtěnému těhotenství a možnostem plánování rodiny zodpovědnější, pořízení potomků racionálně plánují s  ohledem na své možnosti. Rebecca Uppton (2012) ukazuje, že z procesu plánování rodiny se, díky moderní reprodukční medicíně, vytratila přirozenost. Jde spíše o kulturní odpovědnost a faktor správného načasování hraje zásadní roli. Zájem se přesouvá k  rozhodnutí, kdy přerušit užívání antikoncepce a založit rodinu. Diskurz o kontrole početí ovládají témata sexuální spontaneity, reprodukčního zdraví a obav z neplodnosti, které začínají být dokonce silnější než strach z nežádoucího těhotenství (Bledsoe 1996).

Úspěchy asistované reprodukce mohou působit jako pojistka proti nedobrovolné bezdětnosti, která začíná být významněji tematizována nejen ve vztahu k odkládání rodičovství, ale i vzhledem k problematickému a medializovanému vývoji plodnosti mužů. Zároveň se tak biologické limity plodnosti jeví jako méně významné, ovlivnitelné moderními technologiemi. Na druhou stranu, nedobrovolně bezdětné ženy mohou mít pocit určitého selhání, mohou být označeny jako ty, které nevyzkoušely všechny možnosti, nevynaložily dostatek úsilí, času nebo peněz. Dle Uppton (2012) je plodnost situační a kulturní konstrukt. Od biologické zakotvenosti nelze sice odhlédnout, v  situaci momentální neplodnosti či neúspěšných snah o početí potomka však převažuje ve vnímání žen kulturní stigmatizace. Neplodnost je vnímána jako stav, který lze „znormalizovat“. SPECIFICKÉ FAKTORY SITUACE V ČR Vedle univerzalizujících teoretických pohledů, jejichž vysvětlení jsou obecně platná pro modernizující se společnosti a přechod k  postmoderně, je také důležité připomenout si specifi cké prvky situace v České republice. Ačkoliv faktory, jako je například individualizace, detradicionalizace, druhá demografi cká tranzice (srov. Rabušic 2001), nebo vše obecné rozšíření spolehlivé antikoncepce, hrají z dlouhodobého hlediska roli, v níž se naše země výrazně nevymyká z  celkových trendů, nesmíme zapomenout, že uplynulých dvacet pět let je příběhem hluboké transformace od socialistické společnosti ke kapitalismu, od centrálního plánování k  tržnímu a od kulturní izolace spojené s  orientací na Východ 16 RODIČOVSKÉ DRÁHY k otevřenosti a orientaci na Západ. Ať už vycházíme z perspektivy kulturní či ekonomické, změna základních principů fungování státu se významně promítla do sociálního systému i demografi ckého chování.

Sociologická literatura posledních dekád věnovaná rodině a samozřejmě i demografi cká literatura na pomezí populačních studií je prodchnuta snahou po uchopení a vysvětlení vlivů různých transformačních procesů (srov. Sobotka 2003, Možný, Pakosta, Přidalová 2008). Tyto diskuse stále trvají, neboť v  makrostrukturálním pohledu je velmi složité, či přímo nemožné, spolehlivě propojit konkrétní faktory s  konkrétními změnami jednání a chování. Ostatně i naše publikace bude dalším pokusem podívat se na uplynulou dobu z dalšího, jiného úhlu pohledu a přispět k pochopení vztahu mezi demografi ckým chováním a prvky sociální struktury.

Po sametové revoluci se podmínky měnily tak rychle a významně, že s obecnými teoriemi bychom nevystačili. Přihlédnutí k transformačním danostem i důsledkům odlišného vývoje po dlouhou dobu komunismu umožňuje lépe pochopit fenomény nad rámec vývojových trendů, o nichž víme z literatury popisující země, jež na počátku devadesátých let představovaly rozvinuté západní demokracie. Změny můžeme pozorovat takřka ve všech oblastech. Pro přehlednost zmiňme zásadní posuny, jež mohly rozhodování o rodičovství významně ovlivňovat. Tyto posuny budeme hledat v oblasti ekonomické, kulturní a sociální (ve smyslu sociálního státu).

Vlivy ekonomické roviny transformace v  devadesátých letech byly předmětem rozsáhlé polemiky odehrávající se zejména na stránkách časopisu Demografi e (Rychtaříková 1996, 2000, Rabušic 1996, 1997). Deregulace v mnoha oblastech znamenala na jedné straně osobní svobodu jednotlivců, na druhé straně přinesla zodpovědnost a obavy z rizik, jež se zdála být minulým režimem regulovaná a nyní příliš naléhavá. Ve vztahu k intenzitě porodnosti i jejímu časování jsou nejčastěji zmiňovány dvě bariéry – nejistota na trhu práce a nejistota v otázce bydlení. Nejistota je však kategorií subjektivní – pojí se v ní (1) změny vnějších faktorů,

1

(2) jejich percepce aktérem

2

a (3) požadovaným standardem, jenž tvoří

vztažnou hladinu, vůči níž je porovnáváno riziko nedosažení. Všechny tři prvky jsou v dynamickém vývoji – trh práce i trh s bydlením se nepochybně proměnil, zároveň však percepci těchto změn ovlivňují nové, dříve neexistující faktory – z nejvýznamnějších zmiňme média zbavená cenzury, jež nyní představují kritický pohled. Vedle změn a jejich percepce je třetím prvkem ve hře požadavek jistoty a jeho úroveň. To, jak vypadá standardní rodičovství a nezbytné podmínky pro ně, se mění směrem k  vyššímu standardu – vybavení a zajištění dětí nejen zdražuje, ale rozrůstá se o nové, dříve neexistující komodity či služby. Normativem se stává neolokální nukleární rodina s vlastním bydlením a pokojem pro každého potomka. Kombinace subjektivních a objektivních faktorů tedy dává dohromady něco, o čemž demografi cká literatura referuje jako o vlivu ekonomické stránky transformace na plodnost.

Jiný pohled zdůrazňuje změny v kulturní oblasti, tedy v životních stylech, hodnotách a postojích (srov. Rabušic 1997, 2001). Specifi kem České republiky je v tomto ohledu zejména silná familiarizace nebo spíše (v 90. letech) dynamika odklonu od ní. Komunistický 1 Například typy pracovních smluv, nezaměstnanost, platební podmínky zaměstnavatele, nabíd

ka volných míst... 2 Totožné změny na trhu práce a trhu s bydlením mohou být vnímány velmi různě a tím se jejich

dopad individuálně výrazně modifi kuje.

Úvod: Rodičovství na přelomu milénia 17

režim během své čtyřicetileté existence postupně natolik omezil meritokratické poměry

a svobodné příležitosti osobního  rozvoje, že mnoho výzkumníků, kteří se touto dobou

zabývají, hovoří o „zatlačení do rodiny“ (Možný 1999). Rodinný život byl něčím, co nemohl

režim vzít, zároveň rodina jako instituce nebyla pro režim tolik problematická a její podpo

ře mohl věnovat určité prostředky. Sledujeme-li například časování vstupů do manželství

či prvního porodu, vidíme výrazný pokles věkových průměrů během padesátých let minu

lého století, kdy se režim ustavoval. Lidé začali zakládat rodiny velmi brzy, a když vezme

me v úvahu i ostatní demografi cké ukazatele, je pochopitelné, že někteří autoři označují

toto období jako příklon k  východoevropskému demografi ckému modelu. Specifi kem

České republiky je tedy určitá oscilace okolo tzv. Hajnalovy linie (Hajnal 1953).

3

Vývoj po

druhé světové válce zařazuje naši zemi k východnímu bloku nejen politicky, ale také de

mografi ckými poměry. Po sametové revoluci se naopak začínají demografi cké ukazatele

podobat opět spíše západním zemím.

Dalším specifi ckým prvkem české situace je silná sekularizace. V  Evropě můžeme

pozorovat určitý vztah mezi demografi ckými poměry a vírou. Například rozvodovost je

nižší v  zemích katolického jihu Evropy a vyšší v  zemích protestantského severu. Ačkoliv

se vedou diskuse, do jaké míry je česká společnost sekularizovaná ve smyslu odkouzlení

světa a příklonu k určitým formám racionality či jen přesunu zájmu od tradičních k jiným

formám duchovna, podstatné je, že ritualizované a normativní prvky spojené s konkrét

ním náboženstvím u nás hrají velmi malou roli. Zároveň je třeba si uvědomit, že rodina se

pro křesťanskou církev postupem staletí stala zásadní sférou zájmu a regulace. Sekularizací

tedy přinejmenším jako sociologové ztrácíme jeden z nejvýznamnějších a „přehledných“

faktorů, jenž strukturoval rodinné chování. Tradiční forma sociálních institucí se v evrop

ském kulturním okruhu prakticky prolíná s  církevními normami a příběh dvacátého sto

letí je také příběhem odpoutávání se od těchto norem. Někde toto odpoutávání probíhá

pomaleji, někde velmi rychle. Komunistický režim, založený na materialismu a realismu,

byl vůči církvím nepřátelský a podepsal se na rychlém ústupu vlivu náboženství. V  Čes

ké republice teprve v posledních letech veřejná diskuse o změnách porodnosti refl ektuje

některá témata, jež jsou symptomy hluboké přeměny sociálních institucí spojených s ro

dinou, partnerstvím a rodičovstvím ve vztahu k obecnějším duchovním problémům. Pro

příklad zmiňme téma smrti v rodině, pohřbů či mezigenerační solidarity.

Důležitým prvkem, jenž modifi kuje vliv kulturních faktorů, je vzdělání. V  této souvis

losti je třeba zmínit podstatné změny v přístupu ke vzdělání, k nimž došlo v naší zemi po sametové revoluci a zejména po roce 2000. Blíže se souvislosti vzdělanostní transformace a demografi ckého chování ještě budeme věnovat v  první empirické kapitole naší knihy, nyní je však třeba zmínit, že vzdělanostní expanze vede ke dvěma zásadním důsledkům, snažíme-li se uchopit její vliv na demografi cké chování. Jednak prodlužující se doba, kterou rostoucí podíl populace stráví ve vzdělávacím systému, oddaluje některé z tranzic životní dráhy, jednak dostupnost a generalizace vyššího a vysokoškolského vzdělání vede k pochybnostem nebo úvahám o novém chápání vzdělanostních kategorií jako obvyklého sociologického nástroje k třídění a vysvětlování.

3 Hajnalova linie je teoretická hranice mezi východoevropským a západoevropským demo

grafi ckým modelem. Východoevropský je charakterizován brzkým vstupem do rodičovství

a manželství.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.