načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Rodiče a sport dětí -- Rodičovské výchovné styly jako motivační faktor sportování dětí a mládeže – Aleš Sekot

Fungujeme! Vážení zákazníci, nařízením vlády jsou od 22. 10. 2020 z preventivních důvodů zavřeny některé naše pobočky. Knihy si ale můžete nadále objednávat s doručením Českou poštou, GLS, Zásilkovnou či s vyzvednutím na některých našich výdejnách. Tyto objednávky vyřizujeme v běžném režimu, stejně tak nákup e-knih a dalších elektronických produktů. Bližší informace naleznete zde
Rodiče a sport dětí -- Rodičovské výchovné styly jako motivační faktor sportování dětí a mládeže

Elektronická kniha: Rodiče a sport dětí
Autor: Aleš Sekot
Podnázev: Rodičovské výchovné styly jako motivační faktor sportování dětí a mládeže

– Problematika rodiny a jejích výchovných funkcí je publikací aktualizována významem úlohy rodičovských výchovných stylů na oblast sportovně pohybových aktivit. Motivace k pravidelnému sportování na půdě organizovaného sportu dětí a ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  238
+
-
7,9
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Masarykova univerzita
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2019
Počet stran: 123
Rozměr: 25 cm
Vydání: 1. vydání
Skupina třídění: Sport. Hry. Tělesná cvičení
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-210-9292-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Problematika rodiny a jejích výchovných funkcí je publikací aktualizována významem úlohy rodičovských výchovných stylů na oblast sportovně pohybových aktivit. Motivace k pravidelnému sportování na půdě organizovaného sportu dětí a mládeže je modelována i nově se formujícími sociálně a kulturně podmíněnými vztahy sportující dítě – rodiče – trenér, kdy vznikají možné střety motivací, prožitků a směřování různých aktérů tohoto trojúhelníku. Přitom vliv rodičů na motivaci k pravidelnému pohybu je zcela zásadní a nezastupitelný a nabývá na síle v případech, kdy rodiče působí na dítě společným pravidelným sportováním. Práce je tak určena nejen rodičům, ale i pedagogům, trenérům a širší odborné sportovní veřejnosti.

(rodičovské výchovné styly jako motivační faktor sportování dětí a mládeže)
Předmětná hesla
Pohybová terapie
sport pro děti a mládež
Zařazeno v kategoriích
Aleš Sekot - další tituly autora:
Základy marketingu Základy marketingu
 (e-book)
Sociologické problémy sportu Sociologické problémy sportu
Pohybové aktivity pohledem sociologie Pohybové aktivity pohledem sociologie
 (e-book)
Pohybové aktivity pohledem sociologie Pohybové aktivity pohledem sociologie
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

M

ALEŠ SEKOT

RODIčE A SPORT DĚTí

RODIčE A SPORT DĚTí

*

aleš sekot

MASARYKOVA

UNIVERZITA

MUNI

PRESS

MUNI

sport

„Profesor A. Sekot vypracoval velmi kvalitní sociologickou monografii zcela

relevantní oblasti sportování dětí a jejich rodičů. Na recenzenta velmi dobře

zapůsobily pasáže o ,trojúhelníku‘ rodič – dítě – trenér, nebo kapitoly Výzvy

rodičovské odpovědnosti a Sportovní socializace v kontextu ,sportovního

trojúhelníku‘. Zcela na místě je kapitola Přístupy rodičů k mladým sportov

cům a kapitola Kdy začít se sportem: význam věku a motivace.“

prof. PhDr. Josef Oborný, Ph.D.

„Dané téma považuji za vysoce aktuální a zároveň též velmi přínosné. Au

tor vyzdvihuje roli sportu jako výrazného socializačního mechanismu, který

působí na rozvoj sociálních dovedností a zvyšování sociálních kompetencí

jedince. Profesor Aleš Sekot zdůrazňuje ve své monografii i to, že sport

a pohybové aktivity nabízí možnost seberealizace, což je zejména u cí

lové skupiny dětí a mládeže nesmírně důležité. Navíc upozorňuje i na to,

že sport napomáhá ve výcviku sebekontroly, sebeovládání či posilování vůle

a odolnosti. Publikaci mohou využít jak studenti vysokých škol se zaměře

ním na sociologii sportu, pedagogiku, trenérství či řízení sportovních orga

nizací, ale i široká (a to nejen odborná) veřejnost (od sportovních manaže

rů, přes trenéry, pedagogy až po rodiče samotné).“

Ing. Vilém Kunz, Ph.D.


Aleš Sekot

Rodiče a sport dětí



Rodičovské výchovné styly

jako motivační faktor

sportování dětí a mládeže

Aleš Sekot

Rodiče a sport dětí

Masarykova univerzita

Brno 2019


Knihu recenzovali

Ing. Vilém Kunz, Ph.D.

Prof. PhDr. Josef Oborný, Ph.D.

© 2019 Masarykova univerzita

ISBN 978-80-210-9293-8

ISBN 978-80-210-9292-1 (brož.)


| 5

Obsah Úvodní poznámka: Kulturní a sociální souvislosti fungování sportovně pohybových aktivit . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7

1 Rodič ovské výchovné styly . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11

2 Mládež, rodina, volnočasové aktivity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15

3 Spor tovně pohybové aktivity: konceptuální východiska . . . . . . . . . . . . . . . . 19

4 Spor t a socializace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22

5 S ocializace: vrcholový sport versus rekreační sport . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32

6 K pr oblematice pohybové motivace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37

7 Spor t a mládež: sociologické souvislosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41

8 M otivace ke sportovním aktivitám u dětí a mládeže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49

9 H istorické ohlédnutí: Česká tradice organizace pohybových aktivit

a školní tělesné výchovy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51

10 P erspektivy zájmu dětí a mládeže o sportovní aktivity . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 11 V ýzvy rodičovské odpovědnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63 12 Spor tovní socializace v kontextu „sportovního trojúhelníku“ . . . . . . . . . . . . . . 68 13 V ýchovně socializační význam trenéra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73 14 M otivační aspekty trenérské práce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78 15 P řístupy rodičů k mladým sportovcům . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86 16 K dy začít se sportem: význam věku a motivace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91 17 K empirickým poznatkům o rodičovských postojích ke sportování dětí a mládeže . . . 97 18 C o společnost očekává od řízení sportu? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107 Summary . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117 Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123

| 7

Úvodní poznámka: Kulturní a sociální souvislosti

fungování sportovně pohybových aktivit

Pochopit podstatu a směřování soudobého světa, jeho dílčích společností a kul

tur, aniž bychom si všímali úlohy sportu a náležitě ji docenili, je téměř nemožné.

Žijeme totiž ve světě, v němž je sport důležitým globálním fenoménem. Přispívá

k dynamice ekonomického rozvoje, rozšiřuje globální propojenost cestou meziná

rodních sportovních událostí, je nedílnou součástí lokálních sociálních a kulturních

struktur, jednotlivých regionů a národů. Sport je svým potenciálem schopen přispí

vat i k vývoji nejchudších oblastí světa, tvoří nezastupitelnou součást masové me

diální podívané, podílí se na rozvoji turistického podnikání, je různým způsobem

spojován s řadou sociálních jevů a problémů, jako je zdraví, násilí, kriminalita, so

ciální rozdíly, pracovní migrace, ekonomický a sociální rozvoj a chudoba. Sport se

v průběhu konání olympijských her a některých významných sportovních událos

tí, jako jsou světové šampionáty ve fotbalu či ledním hokeji, stává globálním pojít

kem hodnotově jednotícího zájmu zcela sociálně, kulturně či nábožensky odlišných

koutů světa. Je nezastupitelnou součástí volnočasových aktivit obrovských mas lidí.

Jeho sociální a komerční potenciál vstupuje – svými pozitivními přínosy i sporný

mi dopady – do řádu mocných sil našeho světa. Sport se může stát účinným ná

strojem ideologického působení diktátorů, stejně jako symbolem demokratických

procesů a prostředkem mezinárodního usmíření. Sportovní aktivity bývají spojo

vány s politickými protesty v boji za lidská práva a sociální spravedlnost. Stejně tak

může být sport platformou násilí, fašismu, totalitarismu, individualismu a vypjaté

ho nacionalismu. Sportovní aktivity mohou pro jedny znamenat cíl sám o sobě –

radostnou formu harmonizace v životadárném kompenzačním působení rekreační

kondiční fyzické aktivity, zatímco pro jiné je nutným vysoce náročným, stereotyp

ním, bolestivým prostředkem sofistikované přípravy k dosažení výkonu, vítězství,

o dměny.

Sport je v souladu s hodnotovým zakotvením a směřováním soudobé postmo

derní společnosti, zaměřené na konzumaci mediálních představ a proměnlivosti zá

žitků, stále výrazněji spojován s komerčním sponzorským logem na dresech atletů,

s arénami, které jsou svědky významných sportovních událostí, a s mediálním zpra

vodajstvím, které je zprostředkovává. Právě mediální společnosti vydávají obrovské

finanční prostředky na vysílací práva, sportovní hvězdy jsou kupovány a prodávány

za milionové částky, města a regiony investují obrovské finanční sumy k získání práv

na u spořádání globálně významné sportovní události, profesionální sportovní klu

by hrají důležitou roli na burzovním trhu. Sport jako významný sociálně-kulturní

fenomén se tak stává stále nepřehlédnutelnější součástí našich životů, a to jak díky | RODIČE A SPORT DĚTÍ jeho stále sílící profesionalizaci a spektakulární komercionalizaci, tak v rovině každodenních volnočasových aktivit mas současníků.

Sport v jeho současné každodennosti bývá popisován z různých zorných úhlů a odlišných hodnotových pozic. Pro jedny je specifickou rituální obětí lidské energie, pro jiné běžným prostředkem mezilidských vztahů, pro další kompenzací rozdílností v lidském životě či formou stvrzení osobní identity a individuálních rozdílů. Kritika sportu pak s nelibostí konstatuje jeho rostoucí komercionalizaci jako sociální produkt, generující vyhrocovanou účelovou bojovnost na hřišti i mimo ně, jako eufemismus západní kultury či dravého kapitalismu (Cookley, 2001; Bourdieu, 1993; Huizinga, 1950).

Sport je přímo osudově provázán s kulturou dané společnosti. Je tak výrazem specifických představ, idejí, hodnot a perspektiv, jejichž prostřednictvím lidé hledají své místo ve světě, vysvětlují si jeho fungování, poměřují míru důležitosti věcí kolem sebe. Zvažují, co je a co není správné a přirozené, co je výhodné a nevýhodné, co může přinést materiální profit a co „pouze“ radost ze zdravého pohybu. Kulturní ideologie je tak systematickým světonázorovým pohledem do každodenního života lidí ve společnosti. Je fenoménem, měnícím se v souladu s dynamikou společenských změn na pozadí různosti skupinových a osobních zájmů a idejí. Proměňuje se v neustálém střetávání názorů na smysluplnost a schůdnost cest společenského vývoje a v krystalizaci morálních postojů. Sama tato skutečnost dodává sportu na sociologické relevanci. Sport totiž tvoří soubor činností a situací, které buď přijímají, či zpochybňují konkrétní ideologii, čímž vstupuje do centra diskuzí o faktorech důležitosti či pomíjivosti v našem životě. Sport je utvářen lidmi a vyvíjí se v širším kontextu dílčích idejí, které se na pozadí projevů lidských potencí a usilování, prostřednictvím výrazových prostředků mužnosti a ženskosti vztahují k tělesnosti a lidské přirozenosti.

Sport hraje výraznou úlohu při utváření společnosti v mnoha oblastech světa. Ovlivňuje život kolem nás a pro mnohé i „život v nás“. Nejsme však schopni dostatečně přesně postihnout dopad sportovní a nesportovní socializační zkušenosti na celkovou úroveň života jedince a společnosti, na povahu mezilidských vztahů a charakter dané kultury. Fungování sportu můžeme a musíme zkoumat pouze v určitém sociálním a kulturním kontextu. V centru sociologického zájmu je zpravidla získávání validních informací o názorech sportovců, povaze sociálních charakteristik světa sportu a jeho dopadu na ideologické, politické a ekonomické záležitosti. Sport je spíše místem socializační zkušenosti než zdrojem odlišujících socializačních výsledků. Sport sám o sobě není zpravidla příčinou zvláštních změn v povahových rysech, postojích a chování. Působí vždy v součinnosti s vlivy specifik daného sociálního a kulturního prostředí v širším kontextu socializačních procesů.

Význam rodičovské výchovy a autority pro motivaci, intenzitu, úroveň a zaměření sportovně pohybových aktivit dětí a mládeže nesporně souvisí s daným kulturním a sociálním klimatem. V naší společnosti tak narážíme na problematiku významné kulturní změny, generující zásadní posuny ve sféře hodnotových orientací sociálně

ÚVODNÍ POZNÁMKA: KULTURNÍ A SOCIÁLNÍ SOUVISLOSTI | 9

a e konomicky rozrůzněných skupin, vrstev či tříd obyvatel. Tato změna je výrazně stimulována kulturně přelomovým fenoménem konzumní společnosti, jenž reflektuje podstatu a étos jejích moderních či postmoderních charakteristik, doprovázených řadou krizových či nejednoznačně působících procesů. V jejich rámci jsou dnes masy lidí vystaveny proměnám individuální spotřeby, masové kultury či sílícímu trendu ke konzumerismu a ekonomickému egocentrismu. Vzhledem k vývojovým trendům sportovně pohybových aktivit pak ke společensky nejzávažnějším důsledkům konzumerismu přímo zákonitě náleží proces zvaný sedentarismus. Pro tento jev, vyskytující se v konzumní, technologicky vyspělé a materiálně bohaté společnosti, je charakteristické, že postupně mizí potřeba fyzické námahy a následně klesá i úroveň pravidelných pohybových aktivit v každodenním životě mas lidí. Hovoříme o sedavé společnosti, ve které se v důsledku dynamického rozvoje techniky ve všech oblastech života společnosti snižují tradiční nároky na fyzickou námahu, a t o zejména ve třech oblastech: ve většině zaměstnání, tedy na půdě práce, v domácnostech a v individuálních formách dopravy. Namísto fyzicky namáhavých aktivit vykonává většina lidí v naší kulturní sféře zejména v zaměstnání sedavé činnosti, což platí i o povaze dnešní individuální dopravy. Antropologicky vzato jde o vyústění dlouhodobého procesu přechodu od pohybově vysoce náročného loveckého způsobu života k usedlému pasteveckému životnímu způsobu. Tuto zásadní transformaci celých společností umožnilo místně koncentrované zemědělství, ukotvené v celoročním dosažitelném přístupu k lokálním přírodním zdrojům. Došlo tedy k n ahrazování fyzicky náročných loveckých aktivit klidnějším pěstováním dobytka a n ásledným přechodem k zemědělské kultuře s rozšiřováním kontaktů a obchodních styků (Weber & Horst, 2011).

Dnes nás bezpočet odborných studií a výzkumných zpráv informuje o negativních důsledcích sedavého způsobu života, o rizikových faktorech nedostatku pravidelného pohybu. Za vhodný, dosažitelný a individuálně realizovatelný prostředek kompenzace těchto rizik sedavého způsobu života je pak stále častěji považována na poli individuálních forem dopravy vedle organizovaných sportovně kondičních rekreačních aktivit i pravidelná chůze a jízda na kole (Sekot, 2015).

Základní otázka, „proč je pohyb důležitý“, má zcela jasnou a zásadní odpověď: Protože člověk je geneticky naprogramován na pohyb a sedavý způsob života jako nepřirozená forma fyzické pasivity mu škodí. Akceleruje civilizační choroby, jako jsou srdeční infarkt, cukrovka a vysoký krevní tlak. A v případě nejen dospělých, ale i dětí a mládeže jsme svědky růstu obezity, které by bylo možno předcházet právě zdravým, pravidelným pohybem (McElroy, 2002, s. 14).

Je nepochybné, že rozdíly mezi jedinci, jejich kulturní úrovní, volními vlastnostmi a životními zkušenostmi sehrávají v prevenci pohybové nedostatečnosti a v míře praktikování systematických sportovně pohybových aktivit velkou úlohu. Sociologicky vzato jde nejen o hradbu individuálních dispozic, ale i nestejně působících sociálních podmínek (Wright & MacDonald, 2010). Jedinec má však zpravidla v rámci daných mezí možnost vydat se uvědoměle cestou aktivního přístupu

10 | RODIČE A SPORT DĚTÍ

k životu, zdravého životního stylu, anebo kontraproduktivně ignorovat zásady zdra

vého stravování, konzumovat nadmíru alkohol, propadnout závislosti na nikotinu,

nebo dokonce návykovým látkám a programově se vyhýbat tělesnému pohybu. Při

tom jsme svědky zjednodušujícího masového sdílení názoru, že existuje řada ze

jména sociálních faktorů, ležících „mimo naši kontrolu“, životního přístupu, který

„ospravedlňuje“ nedostatek vůle překonat vlastní lenost, nechuť k pohybu, neochotu

změnit stravovací návyky. Přitom není bez zajímavosti, že potřeba rozšířit možnosti

pravidelných pohybových aktivit je pociťována i v původně rurálních zemích, jako

je kupř. Portugalsko, vykazujících tradičně relativně velké profesní nároky na namá

havou fyzickou práci a pohyb (Marques, 2010). V českém prostředí sehrává spíše než

faktor sociální příslušnosti či věku svoji roli velikost sídla a úroveň daného prostře

dí: obyvatelé menších obcí vykazují zpravidla vyšší frekvenci a intenzitu pohybo

vých aktivit v podobě chůze v přirozeném přírodním prostředí v sociálním klimatu

bezprostřednosti neformálních sociálních vztahů (Mitáš, 2010, s. 18).

Potřeba pravidelného pohybu v soudobé sedavé společnosti tedy zejména ze zdra

votních důvodů roste s tím, jak se naopak snižuje potřeba namáhavé práce ve všech

oblastech života. Zejména sílí důležitost motivace, pěstování a životního zakódování

potřeby pohybu u dětí a mládeže. A zde se aktualizuje funkce rodiny a výchovných

stylů rodičů, které by děti motivovaly k aktivnímu životnímu stylu, jehož nedílnou

součástí jsou bezesporu pravidelné sportovně pohybové aktivity.

| 11

1 Ro dičovské výchovné styly Zkoumáme-li utváření hodnotového světa každého jedince, pak dojdeme k závěru, že se na něm zejména v naší kulturní sféře podílejí dva vysoce stimulativní procesy, působící ve zvýšené míře především na děti a mládež – socializace a v ýchova. V p řípadě socializace se jedná o celoživotní, všeprostupující a spontánní proces přizpůsobování jedince či skupiny okolnímu světu, jeho základním hodnotám, normám, pravidlům, zvykům, obyčejům, kulturním vzorcům, a to v běžném provozu každodennosti, zvláště v kontaktu s jinými jedinci a skupinami. Rozhodující vliv přitom mají bezprostřední vztahy a osobní kontakty „tváří v tvář“. Výchova pak je, na rozdíl od socializace, záměrné působení na jedince ze strany rodičů, širší rodiny, učitelů, vychovatelů, trenérů či institucí a organizací s cílem ovlivnit jeho osobní a osobnostní rozvoj.

Klíčovou roli v cíleném výchovném působení sehrává rodina. Rodiče působí na své děti v souladu se svojí kulturní, vzdělanostní, ekonomickou a sociální úrovní, přičemž lze rozlišit čtyři výchovné rodičovské styly. Rodičovským stylem výchovy (parenting) zde rozumíme teoretický konstrukt, reflektující základní, charakteristické a život dětí primárně formující rodičovské výchovné strategie a metody. Kvalita a význam tohoto výchovného působení je zpravidla umocňována množstvím času, který rodiče s dětmi tráví, což platí zejména tehdy, když alespoň jeden z rodičů sdílí s d ítětem volnočasové aktivity, a přesvědčivě tak dítěti demonstruje svůj zájem a péči o něj. Rodičovský výchovný styl je výrazem speciálního chování rodičů vůči dětem, které reflektuje širší koncepci a strategii rodičovských výchovných praktik. Představuje charakteristické a výchovně významně stimulující postoje a praktické kroky, reagující na potřeby a požadavky dítěte (Spera, 2005, s. 125–146). Je přirozené, že názory na „správnou výchovu“ se u konkrétní rodiny i u pedagogů a vychovatelů liší; stejně tak existují velké rozdíly v míře ochoty rodičů věnovat čas a energii výchově svých dětí, nehledě na rozdílnost cílů, modelovaných hodnotovým ukotvením výchovných důrazů.

Průkopnicí na poli koncipování typologie rodičovských výchovných stylů je Diana Baumrind, která vytvořila základní třístupňový model rodičovských stylů (autoritativní, autoritářský a shovívavý). Ten byl dalšími výzkumníky modifikován zpravidla do čtyřstupňových modelů. Její výzkum vychází z dvojice základních bipolárních prvků, jež generují formy rodičovských stylů: zodpovědnost versus nezodpovědnost a náročnost versus nenáročnost (Baumrind, 1967, s. 43–88). Baumrind přitom považuje jak tvrdost, tak odměřenost rodičů vůči dětem za naprosto nežádoucí, a naopak akcentuje utváření rodičovských vztahů založených na náklonnosti,



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.