načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Robinson Crusoe - František Novotný; Zdeněk Burian; Daniel Defoe

Kniha: Robinson Crusoe
Autor: ; ;

Slavný román Daniela Defoa býval často považován za knihu pro děti příliš těžkou a nesrozumitelnou. Od jeho vzniku byly napsány mnohé verze pro mládež, v nichž se původní obsah do ...
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
pravděpodobně doručíme do Vánoc
Vaše cena s DPH:  248
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma
Doporučená cena:  279 Kč
11%
naše sleva
8,3
bo za nákup

hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7% 100%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Albatros
Rok vydání: 2017-01-01
Počet stran: 208
Rozměr: 163 x 238 mm
Úprava: 204 stran, 12 stranl. obr. příl. : ilustrace (některé barev.)
Vydání: 3. vyd.
Spolupracovali: ilustroval Zdeněk Burian
Vazba: kombinovaný potah s plátěným hřbetem
ISBN: 9788000036410
EAN: 9788000036410
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Slavný román Daniela Defoa býval často považován za knihu pro děti příliš těžkou a nesrozumitelnou. Od jeho vzniku byly napsány mnohé verze pro mládež, v nichž se původní obsah do jisté míry stírá. Převyprávění spisovatele Františka Novotného se osm let od prvního vydání stalo doslova novodobou klasikou. Přibližuje čtenářům ničím nepřikrášlenou postavu Robinsona – Robina, inspirovanou původním hrdinou s jeho dobrými i špatnými vlastnostmi. Hrdina po dlouhé době pochopí, že nedobrovolný pobyt na opuštěném ostrově není jen krutým osudem, ale zároveň jedinečnou příležitostí, jak se zbavit omezeného myšlení a chamtivosti.Kniha je doprovázena jedinečnými ilustracemi Zdeňka Buriana.

Kniha je zařazena v kategoriích
František Novotný; Zdeněk Burian; Daniel Defoe - další tituly autora:
Další den Valhaly - Odpoledne Další den Valhaly - Odpoledne
Novotný, František
Cena: 187 Kč
Roxana (Oxford World´s Classics New Edition) Roxana (Oxford World´s Classics New Edition)
Defoe, Daniel
Cena: 163 Kč
Lovci mamutů Lovci mamutů
Burian, Zdeněk; Štorch, Eduard
Cena: 186 Kč
Nová dobrodružství Julese Verna - Kniha 2. Nová dobrodružství Julese Verna
Burian, Zdeněk; Ashley, Mike; Brown, Eric
Cena: 109 Kč
Hrdinný kapitán Korkorán Hrdinný kapitán Korkorán
Burian, Zdeněk; Assollant, Alfred
Cena: 279 Kč
Robinson Crusoe - CD mp3 Robinson Crusoe
Defoe, Daniel
Cena: 203 Kč
Tarzan z rodu Opů (1) Tarzan z rodu Opů (1)
Burroughs, Edgar Rice; Burian, Zdeněk
Cena: 266 Kč
Za tajemstvím Vlaštovek a Amazonek Za tajemstvím Vlaštovek a Amazonek
Novotný, František
Cena: 300 Kč
Tarzanův návrat Tarzanův návrat
Burroughs, Edgar Rice; Burian, Zdeněk
Cena: 266 Kč
Robinson Crusoe - Zrcadlová četba Robinson Crusoe
Defoe, Daniel
Cena: 154 Kč
Valhala Valhala
Novotný, František
Cena: 694 Kč
Tajuplný ostrov Tajuplný ostrov
Verne, Jules; Burian, Zdeněk; Neff, Ondřej
Cena: 248 Kč
Setkání s Karlem Čapkem -- Komplet 20x 2CD mp3 Setkání s Karlem Čapkem
Novotný, František
Cena: 177 Kč
Malovaná muzika Malovaná muzika
Novotný, František
Cena: 239 Kč
Robinson Crusoe -- Světová četba pro školáky Robinson Crusoe
Defoe, Daniel
Cena: 121 Kč
Okouzlení slovem Okouzlení slovem
Novotný, František; Munzar, Luděk
Cena: 177 Kč
Robinson Crusoe Robinson Crusoe
Defoe, Daniel; Petráček, Jiří
Cena: 267 Kč
Robinson Crusoe Robinson Crusoe
Defoe, Daniel; Petráček, Jiří
Cena: 132 Kč
 
Zákazníci kupující knihu "Robinson Crusoe" mají také často zájem o tyto tituly:
Malý princ Malý princ
Saint-Exupéry, Antoine de
Cena: 160 Kč
Bílý tesák Bílý tesák
London, Jack
Cena: 168 Kč
Kytice Kytice
Erben, Karel Jaromír
Cena: 115 Kč
Oliver Twist Oliver Twist
Dickens, Charles
Cena: 222 Kč
Harry Potter a prokleté dítě Harry Potter a prokleté dítě
Rowlingová, Joanne K.
Cena: 424 Kč
Aristokratka ve varu Aristokratka ve varu
Boček, Evžen
Cena: 213 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Kapitola první
Osudná plavba
Vlna se přihnala s hukotem, který přehlušil řev bouře. Zvedla se tak
vysoko nad bok lodi, že připomínala zelený val. Plavčík a lodník, kteří šli za
mnou, se zděšeně zastavili. Pak se obrátili a vrávoravě se rozběhli ke
schůdkům na záďovou palubu.
Nemohli to stihnout.
Skočil jsem k hlavnímu stěžni a vmáčkl se mezi klubka lan, která tam
visela. Vlna se zřítila na loď a přitom syčela jako nestvůrný had. Pohřbila mě
chladná voda. Prsty, jimiž jsem svíral jeden z úvazných kolíků, se mi samovolně
rozevřely. Dusil jsem se slanou vodou, uši mi zalehly. Připadalo mi, že mě
unáší zelené ticho. To je konec, Robine, vířilo mi v mysli. Nikdy jsi nedokázal
odolat lákání moře, a teď si tě konečně vezme.
Tvrdý úder do žeber mi vyrazil dech. Zatápal jsem rukama kolem sebe a
sevřel nějaké lano. Voda mě rvala kamsi dolů a vzápětí bolestně přirazila k
dalším lanům pospojovaným do sítě.
Konečně jsem se mohl nadechnout.
Zdálo se mi, že sedím na houpačce na zahradě našeho domu v Yorku. Jsem
znovu malý kluk a ječím na celé kolo, protože starší bratr, který později padl
ve Flandrech, mě divoce rozhoupal až k nebi. Otevřel jsem doširoka oči. Pálily
od slané vody. I teď jsem letěl k šedé obloze, po níž se hnaly cáry mraků. Cítil
jsem tlak vichru, který mi nemilosrdně tlačil prosáklé šaty na tělo. Zuby se mi
rozjektaly zimou.
Zachytil jsem se v závětrných upínačkách hlavního stěžně, asi v polovině
vzdálenosti mezi palubou a košem. Zašátral jsem nohou po nejbližším
provazovém stupni a opatrně na něj přenesl váhu. Slzícíma očima jsem zíral na
strupatá úbočí obřích vln, které se již třetí den valily od severovýchodu. A za
nimi jsem viděl další vodní hradby. Hnaly se s chocholy bílé pěny od zarudlého
horizontu a byli to ještě obrovitější a strmější zabijáci než ten, který nás
málem srazil do hlubin.
7
Robinson Crusoe.qxd:Robinson Crusoe 18.12.2007 15:24 Stránka 7





Musel jsem odvrátit obličej od větru. Nesl vodní tříšť takovou rychlostí,
že mi rozsekávala tváře. Jako by to byl štěrk odlétající od kočárových kol.
Vděčně jsem vzhlédl na holý vršek stěžně.
„Děkuji ti, Bože, že jsem přežil,“ drmolil jsem roztřesenými rty díků vzdání.
„Děkuji ti, že jsi mi ve chvíli, kdy přišla bouře, dal výmluvnost, abych přesvědčil
kapitána, že musíme spustit horní ráhna.“
Kdyby ráhna se skasanými plachtami zůstala na svých místech, jejich
váha by lodi nedovolila se napřímit a v tomto okamžiku bychom již klesali ke dnu.
Cítil jsem v rukou, jak upínačky pracují. Podle toho, jak se loď
kymácela, se lana znatelně napínala a povolovala. Jejich pohyb ale nebyl nijak velký
a to znamenalo, že trup a stěžně stále tvoří jeden pevný celek. Loď není
poškozená!
Další vlna ji vynesla vzhůru. Opět udeřila do pravého boku s hřmotem,
jako když vypálí baterie osmnáctiliberních děl. Loď se otřásla a byla sražena
na stranu. Šedý povrch moře s pruhy kalně bílé pěny jsem měl na dosah. Když
se loď napřimovala, znovu se mi zdálo, že sedím na houpačce a letím do nebe.
Bouře udeřila před pěti dny – necelé dva týdny poté, co jsme opustili
přístav San Salvador v portugalské kolonii Brazílii. Chtěli jsme plout do
Guinejského zálivu v západní Africe, abychom tam nakoupili otroky. Několik
mých obchodních přátel, kteří naši cestu platili, si od ní slibovalo tučný zisk.
Věděli, že znám západoafrické vody a že jsem tam otroky již kupoval. Proto
mi učinili výhodnou nabídku. Když se plavby zúčastním jako nákupčí a
lodivod, dají mi slušný podíl na zisku, aniž bych musel cokoli předem platit.
To byl důvod, proč jsem nyní visel v upínačkách. Přinutil jsem se
pohlédnout dolů, na palubu. Šestiliberní děla byla na svých místech, po třech u
střílen na každém boku. Ani lodní čluny jsme neztratili. Dlouhý člun
neporušeně spočíval ve své kolébce před hlavním stěžněm a na něm ležela dnem vzhůru
menší bárka.
Pohlédl jsem na druhou stranu.
Ze záďové paluby, která začínala kousek za hlavním stěžněm, na mne
mával portugalský kapitán v naolejovaném dykytovém kabátě. Dom Diogo de
Monroy něco křičel, ale v řevu vichřice jsem mu nerozuměl ani slovo. Vedle
něho se ve stejném černém plášti krčil loďmistr Antonio Ferreira. Vítr mu bral
šosy, takže vyhlížel jako rozčepýřený havran. Za nimi bojovali s kormidelní
pákou dva muži.
Nikdo jiný už tam nebyl.
Plavčík a lodník, kteří šli za mnou na příď, aby mi pomohli rozvinout
některou z příďových plachet, byli pryč. Moře si je vzalo místo mě.
8
Robinson Crusoe.qxd:Robinson Crusoe 18.12.2007 15:24 Stránka 8





Ach Bože, ach Bože, mumlal jsem stále dokola, když jsem se spouštěl
dolů na hlavní palubu. Vyčkal jsem, až se loď znovu propadne do úžlabiny mezi
vlnami, a jako kočka se rozběhl zpět ke schůdkům na záďovou palubu.
„Už jste spokojen, seignior Inglese?“ vybafl na mne loďmistr, jakmile jsem
se vyškrábal nahoru a opřel se schváceně o průčelní balustrádu. „Jako je Bůh
nade mnou, ty dva jste zabil vy!“
„Ne já, ale moře, loďmistře,“ vykřikl jsem v odpověď. „Jestli nezvedneme
kousek plátna,“ to už jsem řval na kapitána, „vezme si nás všechny.“
„Bude to vůle Boží.“ Dom Diogo pokrčil rameny. „Vždy jsme v Jeho rukou.“
Ano, byli jsme v Jeho rukou. Nikoli ale bezmocní. Moře je sice někdy
z Boží vůle nemilosrdně kruté, vzpomněl jsem si na slova kapitána
Drummonda, na jehož lodi jsem se plavil do Afriky, ale těm, kteří se umějí
dívat, dává z téže Boží vůle výstražná znamení.
Mezi ně patřily i tvary vln. Kapitán Drummond mi ukázal na příboji, jak
mělčina mění jejich tvar. Jak se počínají zvedat do výše a přepadat, když
doběhnou do hloubek, které jsou menší než jejich délka. Také mi prozradil, že
stejně se začnou vlny tvarovat, když je vítr žene proti mořskému proudu.
Chceš-li se stát námořníkem, musíš si, chlapče, zapamatovat,kladl mi na
srdce, že nikoli vítr, ale vlny jsou zabijákem lodí.
A my jsme se za rozednění dostali do pruhu moře, kde se mořský proud
otočil proti vichřici. Když se dopoledne roztrhla málo dotažená přední
plachta a museli jsme její zbytky svinout, chod lodě ztěžkl a pozbyl rytmu. Loď
ztratila rychlost a otočila se bezmocně bokem k drtícím přívalům vody. Vztyčení
jakéhokoli kusu plachtoviny, který by nám dodal byť sebemenší rychlost, bylo
otázkou života, nebo smrti.
„Půjdu tam ještě jednou,“ zaječel jsem kapitánovi do ucha. „Potřebuju ale
dva chlapy.“
„Je to ďábel, pane!“ vykřikl Ferreira ke kapitánovi a pokřižoval se.
„Zemřeme jako křesťané, pane.“ Dom Diogo na mě lhostejně pohlédl.
Potácivě jsem se rozběhl k palubnímu jícnu před kompasnicí. Za ní se
tloukla ze strany na stranu kormidelní páka a vláčela po palubě dvojici
otupělých lodníků. Spíše jsem se svalil, než seběhl po schůdcích na hlavní palubu.
Ve strážnici před velkou kajutou, v níž jsem s kapitánem bydlel, šplouchala
po palubních plaňkách voda a odrážela se od truhlic s mušketami. Ve vodě
klečel necelý tucet mužů a modlil se ke krucifixu přibitému k patě zadního stěžně.
„...a odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům...“
nesl se nízkou prostorou chór hlasů. Strážnice se zmítala na všechny strany
a osvětlovala ji kývající se lucerna. Nasládlá vůně spalovaného velrybího oleje
se mísila s kyselým pachem zvratků.
9
Robinson Crusoe.qxd:Robinson Crusoe 18.12.2007 15:24 Stránka 9





„Tak dost,“ zařval jsem vztekle z plných plic. „Potřebuju dva chlapy. Když
půjdou se mnou, pomodlíme se všichni zítra díkůvzdání.“
Už jsem se znal. V takových mezních situacích se mě zmocňovala
chladná zuřivost. Stával jsem se nemilosrdným k těm, kteří ztratili odvahu a odmítali
pokračovat v boji za záchranu lodi. Přiskočil jsem ke dvěma nejbližším
lodníkům. Vyčkal jsem vhodného náklonu lodě a s jeho pomocí je postavil na
nohy. Chtěli se zhroutit zpět na palubní plaňky. Udeřil jsem je oba pěstí do
obličeje a kopanci je hnal ke schůdkům na záďovou palubu.
Nahoře jsem jim nedal čas rozmýšlet. Kapitán a loďmistr neřekli ani
slovo, když jsem je strkal před sebou k ozdobné balustrádě u předního okraje
záďové paluby.
„Teď!“ vykřikl jsem, když se loď propadla do dalšího vodního údolí, a
srazil ty dva dolů na hlavní palubu. Skutáleli se ze schůdků a nezbylo jim nic
jiného než se co nejrychleji přebrodit uličkou mezi pravoboční baterií
šestiliberek a dlouhým člunem k příďové palubě. V úkrytu pod její hranou jsme
přečkali úder další vlny a pak se vyšvihli na příď.
Měl jsem na vybranou mezi dvěma plachtami. Buď uvolnit čtyřcípou
blindu na ráhně pod čelenem, nebo rozvinout třícípou kosatku na stěhu
předního stěžně. To první by vyžadovalo napřed přetočit ráhno a pak teprve
plachtu dotáhnout otěžemi. V druhém případě stačilo uvolnit úvazy, jimiž byla
kosatka nakasána ke stěhu, a poté co nejrychleji dotáhnout její závětrnou otěž.
Navíc se jako bouřková plachta hodila lépe, protože měla menší plochu a
byla ušita z těžkého lněného plátna.
„K otěžím kosatky!“ zařval jsem na lodníky v okamžiku, kdy se příď zase
začala propadat do doliny mezi vlnami. Sám jsem se s nožem v ruce vrhl vpřed.
Terceira , jak se naše loď jmenovala, nebyla moc velká a přední stěh vedl tak
nízko, že z průčelního zábradlí příďové paluby se dala kosatka uvolnit.
Bůh byl milostivý. Po celou tu dobu, co jsem se jednou rukou držel stěhu
a druhou přeřezával úvazy, nepřišla tak mohutná vlna, aby někoho z nás splách -
la přes palubu. V těch ustrašených mužích za mnou se přece jen probudil
námořnický instinkt. Včas dotáhli kosatkovou otěž do té míry, že se plachta po
uvolnění ihned neroztrhla. Jenom jednou práskla, jako když se vystřelí z děla,
ale nepoškodila se a nesrazila do moře ani mě.
Jakmile se vítr opřel do kosatky, odtlačil příď do závětří. Přidal jsem se
k lodníkům u závětrné otěže. Kdykoli jsme se propadli mezi vlny a tlak větru
do plachty ustal, zabrali jsme za ni, dokud nebyla kosatka napnutá jako prkno.
Když jsme se všichni tři šťastně vrátili na záď, loďmistr s několika muži
připevňoval ke konci kormidelní páky kladky, aby pomocí lan zkrotil zuřivé
pohyby kormidla.
10
Robinson Crusoe.qxd:Robinson Crusoe 18.12.2007 15:24 Stránka 10





„Sám ďábel stál za vámi, seignior Inglese,“ zahučel, když jsem se sklonil,
abych jim pomohl.
Ferreira se přece jenom v řemesle vyznal. Jakmile provlékl kladkami
lana a znehybnil kormidelní páku ve správné poloze, začala loď poslouchat. Když
ji vlna vynesla vzhůru, kde vichr duněl plnou silou, tlak kosatky odstrčil příď
od větru a loď se rozjela šikmo dolů po vodním úbočí. Zrychlovala, až to
bralo dech, ale vychýlené kormidlo ji začalo stáčet proti větru. Do protisvahu
vlny pak loď stoupala pod ostřejším úhlem, ale s dostatkem rychlosti, aby
dokázala přídí prorazit její děsivý vrchol, kde se zbělené moře vařilo jako
v pekelném kotli a stejně pekelně se z něho dýmilo.
Následující noc se vlny poněkud prodloužily a pozbyly své vražedné
strmosti. Asi jsme vyjeli z pásma, kde se vítr hádal s proudem nebo kde se proud
v důsledku odlivu otočil. Plavba se natolik uklidnila, že nám kuchař mohl
podat sušenou kozí kýtu a pár sucharů. Přitom oznámil domu Diogovi Jobovu
zvěst. Do nákladového prostoru pronikla voda a zničila značnou část zásob.
„Polovina soudků se soleným hovězím se rozvalila, kapitáne,“ hlásil
zkroušeně. „Taky bečky s chlebem praskly a pytle s moukou se rozmočily. A v tý
kaši plavou trámy a náhradní ráhna. Kdykoliv spadnem z vlny, tak tam vod
těch strašlivejch úderů všecko příšerně duní a všecko se otřásá.“
Znamenalo to, že jsme již neměli dost zásob, abychom dopluli do
Guinejského zálivu.
Bouře nás držela ve svých spárech ještě celý týden. Vítr postupně slábl
a s ním i vlnobití. Nárazy vln do přídě však způsobily, že se zde pod čarou
ponoru uvolnily plaňky. Ve spárách mezi nimi se porušila ucpávka z nasmolené
koudele a do trupu začala pronikat v čím dál tím větším množství voda. Museli
jsme pumpovat stále delší dobu, a když se opět objevilo slunce a oceán byl
zase pokojně modrý, z každých osmi hodin připadla jedna na práci u pump.
Mohlo to být ještě horší, ale loď, kterou moji obchodní partneři
pronajali, byla obzvlášť pevná. Na ostrově Terceira na Azorách, po němž se loď
jmenovala, ji hned od kýlu postavili jako otrokářské plavidlo. Měla pod hlavní
palubou ještě jednu, se řadami zapuštěných ok, kde měl být v okovech uložen i náš
živý náklad.
Před vyplutím jsem si také důkladně prohlédl výstroj. Nad trupem se
tyčily tři stěžně, hlavní a přední s třemi patry čtyřcípých plachet. Zadní stěžeň
nesl jenom latinskou plachtu pod šikmým ráhnem a na přídi pod čelenem
ještě visela neobvykle velká blinda, plachta obtížně obsluhovatelná a málo
účinná. Byla to tedy loď, které by se v Anglii říkalo pinasa. Bělostné lanoví z
manilského konopí bylo nesmírně pevné a ještě utvrdilo pocit důvěry, který mi
11
Robinson Crusoe.qxd:Robinson Crusoe 18.12.2007 15:24 Stránka 11





Terceira vnukala. Navíc mě potěšila sestava moderních třícípých plachet
mezi stěžni a nad čelenem. S těmito stěhovkami se dalo dobře křižovat proti
větru a zaručovaly pár uzlů rychlosti navíc při bočním větru. A to se mohlo
hodit, kdybychom měli při návratu smůlu a začal nás pronásledovat nějaký
nizozemský korzár. Nebo některá z portugalských válečných lodí, které měly
základnu na Kapverdských ostrovech.
Slunce, které jsme neviděli téměř čtrnáct dní, přimělo kapitána, aby s
kvadrantem vyšel na záďovou palubu a pokusil se určit naši polohu. Pomáhal jsem
mu s výpočty a zjistili jsme, že se nacházíme asi na jedenáctém stupni
severní zeměpisné šířky. Délka byla nejistá a snažili jsme se ji upřesnit postupem,
který používají všichni mořeplavci – odhadem podle upluté vzdálenosti.
Naše dráha byla zakreslena na mapě, která ve velké kajutě přečkala
bouři bez úhony. Nyní mapa ležela na stole, jenž byl přišroubován k podlaze, a
záďovými otevřenými okny na ni padaly svazky slunečních paprsků. Zahleděl jsem
se na olůvkem vyznačenou dráhu naší plavby s připsanými daty u jednotlivých
úseků.
Z přístavu San Salvador na brazilském pobřeží jsme vypluli v pondělí
1. září 1659. Litoval jsem, že jsme to nestihli o den dříve – všichni
námořníci totiž věří, že plavby započaté v neděli skončí vždy šťastně. Celkem nás
bylo na palubě osmnáct – kapitán Diogo de Monroy, já v roli nákupčího a
západoafrického lodivoda, loďmistr Antonio Ferreira a deset lodníků. Dále byli
na palubě ohněstrůjce, tesař, kuchař a vzhledem k našemu budoucímu
nákladu velmi důležitý kovář. A s plavčíkem ke kajutové službě nás bylo
osmnáct.
Zpočátku jsme směřovali kolem brazilského pobřeží k severu a plavba
byla snadná. Dom Diogo rozumně navrhl, abychom i po překročení rovníku
pokračovali stále na sever a teprve někde mezi desátou až dvanáctou
rovnoběžkou severní šířky se stočili na východ k Africe. Vyhnuli bychom se tak
zdlouhavé a obtížné plavbě rovníkovými tišinami. U mysu sv. Augustina se
trasa naší plavby odklonila od pevniny. Nasadili jsme kurz severovýchod k
severu a zamířili do hloubi oceánu. Ostrovy Fernanda de Noronhy jsme nechali
po levoboku a překročili rovník. Vítr byl příznivý. Po dvanácti dnech plavby,
když jsme byli na sedmi stupních a dvaceti dvou minutách severní zeměpisné
šířky, se přihnala bouře. Napřed válo od jihovýchodu a pak vichr přeskočil na
severozápad. V mezidobí jsem přiměl kapitána, aby dal spustit ráhna. Potom
se vítr o síle vskutku pekelné ustálil na severovýchodním směru a svíral nás
ve svém drtivém náručí až do včerejška.
Poslední úsek už na mapě nebyl. Vykreslená trasa končila pozicí na sedmi
stupních a dvaceti dvou minutách s datem dne, kdy začala bouře.
12
Robinson Crusoe.qxd:Robinson Crusoe 18.12.2007 15:24 Stránka 12





„Můžeme předpokládat, že v prvních dnech vichřice, když se vítr měnil,
hnal loď chvilku jedním směrem, a pak zase zpět,“ řekl dom Diogo. „Takže
postačí, když zakreslíme kurz za tu dobu, co jsme pluli pod kosatkou.“
Tázavě na mě pohlédl.
Souhlasil jsem s jeho úvahou. Zbývalo odhadnout směr a velikost dráhy,
kterou jsme v bouři za posledních sedm dní urazili. Byl jsem přesvědčen, že
naše rychlost směrem dopředu nebyla větší než dva tři uzly. Vzhledem k síle
větru a velikosti vln jsme ale museli mít obrovský boční snos, protože jsme se
sunuli vpřed v podstatě bokem. Ten jsem odhadl na dvojnásobek rychlosti.
„To znamená,“ počítal jsem nahlas, „že každý den jsme byli sneseni až sto
padesát mil na jihozápad, zpět k brazilskému pobřeží. Za sedm dní tedy asi
o tisíc mil.“
Samotného mě to ohromilo.
„Něco jsme ale urazili k severu, pane Crusoe,“ namítl kapitán. „Vzhledem
k vlnobití a větru mohl být náš kurz severoseverozápadní, a za tu dobu jsme
upluli nejméně čtyři sta mil.“
Naklonil se nad mapu s olůvkem v ruce, přisunul si trojúhelníky a vykreslil
do mapy jak kurz, tak snos. Poté vzal mosazné kružítko a doplnil nakreslená
ramena úhlu na rovnoběžník. Jeho úhlopříčka pak byla naším skutečným
kurzem, ale mne více zajímal samotný bod, kde se obloučky kružítka protnuly. To
13
Robinson Crusoe.qxd:Robinson Crusoe 18.12.2007 15:24 Stránka 13





byla totiž naše současná pozice. Jestli bude ležet na jedenácté rovnoběžce, kam
kladlo naši polohu měření kvadrantem, byly naše odhady správné. A vskutku –
bod ležel v takové blízkosti jedenáctého stupně severní šířky, že jsme mohli
brát vykreslenou polohu za bernou minci.
„Jsme dvaadvacet délkových stupňů západně od mysu svatého Augustina,“
zděsil se dom Diogo.
Studoval jsem mapu. Asi čtyři sta mil na jihozápad leželo mezi deltami
Amazonky a Orinoka pobřeží Guajany. Pruh divokého bažinatého pobřeží bez
jakýchkoli stop civilizace, obývaný toliko lidojedy. Kapitán si to uvědomil také.
Mlčky jsme na sebe pohlédli.
Bylo ticho, slyšeli jsme jen vytrvalé klinkání čerpadla, které drželo loď nad
vodou. Pak zaskřípěly kladky a do kajuty dolehlo sborové hej rup posádky, jež
začala zvedat košové ráhno hlavního stěžně.
„Každá plachta bude dobrá, jen abychom se co nejrychleji vrátili k mysu
svatého Augustina,“ prohlásil kapitán, když slyšel skřípot kladek. „Do lodě
silně teče a polovinu proviantu nám zničila voda. A tady,“ položil ruku na
guajanské pobřeží, „není žádný přístav, kde bychom mohli loď znovu utěsnit a
doplnit zásoby. Co soudíte vy?“ úzkostlivě ke mně vzhlédl.
Ačkoli byl urozený hidalgo, španělský šlechtic, zase se projevil jako
zbabělec a slaboch. Kdybych já byl na jeho místě, vůbec bych se s nějakým
správcem nákladu nebavil. Choval bych se jako skutečný velitel, který se nemusí
nikomu zpovídat. Kdybych se chtěl vrátit, prostě bych to nařídil. A každého, kdo
by se protivil, bych nechal zakout do želez. Těch jsme měli dost.
Vzápětí ve mně vzkypěl vztek.
Ten zbabělec mě chce připravit o podnik, který jsem už pokládal za svůj.
Chce mi vzít ten opojný pocit, když se člověk zmocňuje pokladů světa, když
kolem jeho lodě míjejí neznámá pobřeží s tvory, které předtím žádná
křesťanská duše neviděla. Chce mě připravit o všechno, kvůli čemu jsem před
osmi lety utekl z domova.
„Myslím si, že obchodníci, které zde zastupuji, by s vámi nesouhlasili,
kapitáne,“ řekl jsem chladně. „Ke karibským ostrovům,“ nyní jsem položil ruku
na mapu zas já, „máme blíž než k mysu svatého Augustina.“
Prstem jsem ukázal na oblouk ostrovů západně od míst, kde jsme se
nacházeli.
„Na kterémkoli z těchto ostrovů, ať již ho drží Anglie nebo Francie,
najdeme všechno, co potřebujeme. Skluz k opravě lodě, dřevo, dehet, konopí a
tolik potravin, kolik si jen budeme přát.“
Věděl jsem, že kapitán nemůže nic namítat, i kdyby k tomu sebral
odvahu. Portugalsko, které se před devatenácti lety vymanilo ze španělské nadvlá-
14
Robinson Crusoe.qxd:Robinson Crusoe 18.12.2007 15:24 Stránka 14





dy, mělo dobré vztahy s Anglií i s Francií. Loď pod portugalskou vlajkou
bude tedy v kterékoli anglické nebo francouzské faktorii uvítána jako žádoucí
obchodní partner. I kdyby na její palubě nebyl shodou okolností Angličan.
Ani po navigační stránce neměl můj plán chybu. Jelikož jsme se
nacházeli v oblasti, kde převažují větry z východu, a karibské ostrovy ležely od nás
na západ, měli jsme výhodu pozice v návětří. Proto se jižní skupině karibských
ostrovů od Grenady přes Martinique až po Guadeloupe, které jsou vysunuty
více na východ, říká Návětrné ostrovy. A ostrovům od Antiguy po Anguillu,
které jsou více na sever a západ, pak ostrovy Závětrné. Jako korálek, který se
utrhl a odkutálel od náhrdelníku, leží ještě na východ od Návětrných ostrovů
Barbados. Naplňovalo mě uspokojení, že se tohoto ostrova zmocnili mí
krajané, neboť tak získali strategický bod, z něhož se dalo ovládat celé Karibské
moře, ležící pod větrem.
A na něm nyní spočinul můj prst.
„Vůbec nejlepší bude Barbados. Leží nejblíž a neodchýlíme se tolik od
našeho cíle v Africe.“
Vzal jsem do ruky mosazné odpichovátko.
„Dělí nás od něj asi sedm set mil,“ otočil jsem odpichovátko a odpíchl
vzdálenost k severovýchodnímu rohu Jižní Ameriky, „kdežto od mysu svatého
Augustina... nejméně čtrnáct set mil. A to proti větru.“
„Kdo to ale řekne posádce?“ vyhrkl zaskočený dom Diogo. „Kromě
plavčíka jsme už ztratili dva chlapy.“ Narážel na skutečnost, že ještě před bouří
zemřel jeden z mužů na úpal.
„Jsou to snad námořníci,“ odsekl jsem, „měli by vědět, co jejich práce
obnáší a kde se nám spíš dostane pomoci.“
Nicméně než jsme vyšli na záďovou palubu, kde loďmistr Ferreira
shromáždil posádku u paty hlavního stěžně, zastrčili jsme si za opasek bambitky.
Nevím, co zabralo víc, zda kapitánův proslov, v němž zopakoval moje důvody
pro plavbu na Barbados, nebo naše na odiv vystavené pistole. Každopádně
nikdo nereptal a muži se mlčky rozešli po své práci, dva k pumpám právě pod
našima nohama.
Spočítal jsem si, že i při velmi pomalé plavbě bychom měli být na
Barbadosu do čtrnácti dnů. Doufal jsem, že to ale zvládneme do týdne. Moje
předchozí plavby mě do Karibiku nezanesly a těšil jsem se, že poznám
barvitý ostrov a budu si moci promluvit rodným jazykem s krajany. A také si
dopřát pravou anglickou slaninu a pár pint piva.
Prokletí, jemuž jsem vzdoroval již osm let, však rozhodlo jinak.
Robinson Crusoe.qxd:Robinson Crusoe 18.12.2007 15:24 Stránka 15






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist