načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Rizikové chování v dospívání – Pavel Kabíček

Rizikové chování v dospívání

Elektronická kniha: Rizikové chování v dospívání
Autor: Pavel Kabíček

Jedná se o tzv. syndrom rizikového chování v dospívání; je pro toto období typický a je vázán na vývojové problémy tohoto věku. Zahrnuje několik okruhů - oblast psychosociální, návykových látek a reprodukčního zdraví. Mají společné možné ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  169
+
-
5,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: TRITON
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2014
Počet stran: 343
Rozměr: 20 cm
Úprava: ilustrace (některé barevné)
Vydání: Vyd. 1.
Skupina třídění: Hygiena. Lidské zdraví
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Triton, 2014
ISBN: 978-80-738-7793-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Jedná se o tzv. syndrom rizikového chování v dospívání; je pro toto období typický a je vázán na vývojové problémy tohoto věku. Zahrnuje několik okruhů - oblast psychosociální, návykových látek a reprodukčního zdraví. Mají společné možné příčiny (rizikové faktory) i společné faktory prevence (ochranné faktory). Kniha seznamuje se zákonitostmi biopsychosociálního vývoje v dospívání a podrobně pak osvětluje jednotlivá riziková chování i z hlediska nejnovějších poznatků, a ukazuje, jak zasahují do zdravého vývoje. Uplatňuje také rozsáhlé odborné zkušenosti autorů z jejich praxe. Kniha podává přehled o tzv. nové morbiditě mládeže, která v současnosti významně ohrožuje zdraví dospívajících a zvyšuje jejich nemocnost i úmrtnost.

Popis nakladatele

Kniha podává přehled o tzv. nové morbiditě mládeže, která v současnosti významně ohrožuje zdraví dospívajících a zvyšuje jejich nemocnost i úmrtnost. Jedná se o tzv. syndrom rizikového chování v dospívání; je pro toto období typický a je vázán na vývojové problémy tohoto věku. Zahrnuje několik okruhů – oblast psychosociální, návykových látek a reprodukčního zdraví. Mají společné možné příčiny (rizikové faktory) i společné faktory prevence (ochranné faktory). Kniha seznamuje se zákonitostmi biopsychosociálního vývoje v dospívání a podrobně pak osvětluje jednotlivá riziková chování i z hlediska nejnovějších poznatků, a ukazuje, jak zasahují do zdravého vývoje. Uplatňuje také rozsáhlé odborné zkušenosti autorů z jejich praxe. Jejím cílem je být vědecky fundovaným pomocníkem pro všechny, kdo se s touto problematikou setkávají (škola, rodiče, lektoři různých programů)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Pavel Kabíček - další tituly autora:
K elektronické knize "Rizikové chování v dospívání" doporučujeme také:
 (e-book)
Online závislosti Online závislosti
 (e-book)
Rizikové a antisociální chování v adolescenci Rizikové a antisociální chování v adolescenci
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Pavel Kabíček, Ladislav Csémy, Jana Hamanová a kolektiv

Rizikové chování v dospívání

a jeho vztah ke zdraví


Stanislav Juhaňák – TRITON

RIZIKOVÉ CHOVÁNÍ V DOSPÍVÁNÍ a jeho vztah ke zdraví

Pavel Kabíček, Ladislav Csémy,

Jana Hamanová a kolektiv


Stanislav Juhaňák – TRITON

RIZIKOVÉ CHOVÁNÍ

V DOSPÍVÁNÍ

a jeho vztah ke zdraví

Pavel Kabíček, Ladislav Csémy,

Jana Hamanová a kolektiv

Pavel Kabíček, Ladislav Csémy, Jana Hamanová a kolektiv

Rizikové chování v dospívání a jeho vztah ke zdraví

Vyloučení odpovědnosti vydavatele

Autor i vydavatel věnovali maximální možnou pozornost tomu, aby informace zde uvá

děné odpovídaly aktuálnímu stavu znalostí v  době přípravy díla k  vydání. I  když tyto

informace byly pečlivě kontrolovány, nelze s  naprostou jistotou zaručit jejich úplnou

bezchybnost. Z  těchto důvodů se vylučují jakékoli nároky na  úhradu ať již přímých či

nepřímých škod.

Tato kniha ani žádná její část nesmí být kopírována, rozmnožována ani jinak šířena bez

písemného souhlasu vydavatele.

© Pavel Kabíček, Ladislav Csémy, Jana Hamanová a kolektiv, 2014

© Stanislav Juhaňák – TRITON, 2014

Illustrations Jiří Hlaváček, 2014

Cover © Renata Brtnická, 2014

Vydal Stanislav Juhaňák – TRITON,

Vykáňská 5, 100 00 Praha 10

www.tridistri.cz

www.medicabaze.cz

ISBN 978-80-7387-793-4

7

Hlavní autoři

MUDr. Pavel Kabíček, CSc.

Pediatrická klinika IPVZ, 1. LF UK a Thomayerovy nemocnice,

Praha 4 – Krč

PhDr. Ladislav Csémy

vedoucí laboratoře sociální psychiatrie Psychiatrického centra Praha

doc. MUDr. Jana Hamanová, CSc.

subkatedra dorostového lékařství IPVZ Praha

Autoři

doc. MUDr. Veronika Benešová, CSc.

Ústav veřejného zdravotnictví a preventivního lékařství 2. LF UK Praha

MUDr. Slavoj Brichcín

Psychiatrická nemocnice Bohnice Praha

Mgr. Martina Budinská

vedoucí oddělení prevence a speciálního vzdělávání Ministerstva školství,

mládeže a tělovýchovy ČR

PhDr. David Čáp

katedra psychologie Filozofické fakulty UK v Praze

doc. PhDr. Ludmila Čírtková, CSc.

katedra společenských věd Policejní akademie ČR v Praze

MUDr. Pavla Hellerová

Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN Praha

PhDr. Lenka Hulanová

Dětské krizové centrum Praha 4

Mgr. Pavla Chomynová

Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti Praha

Mgr. Hana Imlaufová

Křesťanská pedagogicko-psychologická poradna Praha

8

prim. MUDr. Marian Koranda

Dětské a dorostové detoxikační centrum Nemocnice Milosrdných sester

sv. Karla Boromejského Praha

prim. MUDr. Jiří Koutek, Ph.D.

Klinika dětské psychiatrie 2. LF UK a FN Motol Praha

doc. MUDr. Ladislav Machala, Ph.D.

Národní centrum HIV/AIDS při Klinice infekčních, parazitárních

a tropických nemocí 3. LF UK a Nemocnice Na Bulovce Praha

prim. MUDr. Karel Nešpor, CSc.

oddělení léčby závislostí (muži) Psychiatrické nemocnice Bohnice Praha

prof. MUDr. Hana Papežová, CSc.

vedoucí Centra pro poruchy příjmu potravy Psychiatrické kliniky 1. LF UK

a VFN Praha

PhDr. Petr Sadílek

Lékařské informační centrum Praha

MUDr. Leoš Teslík

Gynekologicko-porodnická klinika 2. LF UK a FN Motol Praha

Obsah

1 Dospívání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13

1.1 Úvod – celosvětové změny ve vývoji mládeže v posledních

desetiletích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 Pavel Kabíček

1.2 Vývoj v dospívání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17

Pavel Kabíček

1.3 Syndrom rizikového chování v dospívání – teoretické

předpoklady a souvislosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 Jana Hamanová, Ladislav Csémy 1.3.1 Změny společnosti ve druhé polovině 20. století . . . . . . 32 1.3.2 SRCH-D v 21. století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 1.3.3 Prevence SRCH-D . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42

2 Syndrom rizikového chování v životě dospívajících . . . . . . . . . 49

2.1 Abúzus návykových látek a závislosti . . . . . . . . . . . . . . . . 49

2.1.1 Stadia cesty do závislosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49

Pavel Kabíček 2.1.2 Epidemiologie – kouření, pití alkoholu a užívání drog

mezi českými dospívajícími . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56

Ladislav Csémy, Pavla Chomynová, Petr Sadílek 2.1.3 Krátkodobé a dlouhodobé účinky návykových látek . . . . 73

Pavel Kabíček 2.1.4 Specifika adiktologické péče v dětství a adolescenci. . . . . 94

Marian Koranda 2.1.5 Problémy působené hazardem u dospívajících. . . . . . . 110

Karel Nešpor


10

Rizikové chování v dospívání

2.1.6 Prevence závislostí ve školství a v rodině . . . . . . . . . . 118

Martina Budinská

2.1.7 Screening a krátká intervence v lékařské praxi. . . . . . . 135

Pavel Kabíček, Ladislav Csémy

2.2 Poruchy společenské adaptace a agresivita . . . . . . . . . . . . 148

2.2.1 Heterogenní příčiny poruch společenské adaptace

adolescentů a jak jim předcházet . . . . . . . . . . . . . . 148

Pavel Kabíček 2.2.2 Šikana ve školní třídě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151

David Čáp 2.2.3 Autoagresivní chování v dospívání . . . . . . . . . . . . . 162

Jiří Koutek 2.2.4 Kriminální chování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 176

Ludmila Čírtková 2.2.5 On-line rizikové chování teenagerů. . . . . . . . . . . . . 187

Lenka Hulanová 2.2.6 Rizikové chování z pedopsychiatrického hlediska. . . . . 199

Pavla Hellerová 2.2.7 Prevence úrazů u mladistvých. . . . . . . . . . . . . . . . 203

Veronika Benešová 2.2.8 Prevence syndromu rizikového chování v dospívání

z hlediska rodinné interakce . . . . . . . . . . . . . . . . . 223

Hana Imlaufová

2.3 Rizika v oblasti reprodukčního zdraví . . . . . . . . . . . . . . . 236

2.3.1 Rizikové chování dospívajících v sexuální oblasti . . . . . 236

Jana Hamanová

2.3.2 Sexualita v dospívání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 250

Slavoj Brichcín

2.3.4 Chronické pánevní záněty . . . . . . . . . . . . . . . . . . 265

Leoš Teslík

2.3.5 Pohlavní nemoci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 269

Jana Hamanová


11

Obsah

2.3.6 Infekce HIV a onemocnění AIDS . . . . . . . . . . . . . 283

Ladislav Machala

2.3.7 Sexuální výchova v dospívání . . . . . . . . . . . . . . . . 294

Jana Hamanová, Slavoj Brichcín

2.3.8 Antikoncepční metody v adolescenci. . . . . . . . . . . . 305

Leoš Teslík

2.4 Rizikové chování v oblasti stravování . . . . . . . . . . . . . . . 315

Hana Papežová

2.5 Rizikové chování v oblasti pohybového režimu. . . . . . . . . . 329

Pavel Kabíček Závěr – možnosti prevence syndromu rizikového chování v dospívání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 333 Pavel Kabíček, Jana Hamanová Vybrané užitečné kontakty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 335 Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 339



13

1

Dospívání

1.1 Úvod – celosvětové změny ve vývoji mládeže

v posledních desetiletích

Pavel Kabíček

V  průběhu lidské historie bylo dospívání vždy považováno za období velké životní změny (life transition). Důležitost této změny a  vstup do světa dospělých byl u  všech kultur zvýrazňován „přechodovým rituálem“, který zviditelnil legitimní a plnohodnotný vstup do společnosti dospělých. Takové rituály se odehrávaly brzy po dosažení základní tělesné zralosti, u některých národů je můžeme vidět do dnešní doby.

Adolescence (dospívání) je vývojové období, které, tak jako všechny fáze lidského života, v  dnešní době doznává určitých změn. Současný člověk tělesně dozrává časněji než jeho vrstevník před sto lety, na druhou stranu se jeho integrace do světa dospělých výrazně prodlužuje (viz schéma na str. 14).

Složitá a  dlouhá je příprava na povolání, oddaluje se věk založení rodiny, věk porození prvního dítěte atd. Tak se vytváří dlouhé období psychoso ciálního dozrávání. Dnešní dospívající prožívají toto období různě. Někteří, za hmotné podpory svých rodičů, podstupují složitou přípravu na povolání, vzdělávají se, cestují. Jiní vstupují do světa dospělých ještě psychicky a  společensky nezralí. U  řady z  nich je to určitá kombinace možností. Současná západní společnost přináší ekonomický rozvoj, zlepšení výživy a  zdravotní péče. Společenské změny vedou k  demokratičtějšímu a  svobodnějšímu rozhodování na všech úrovních lidské činnosti. To má řadu výhod, ale je to provázeno i  jevy, které mohou vývoj v adolescenci narušit.

Od konce 2. světové války extrémně vzrostla zkušenost mladých lidí s návykovými látkami. Hnutí hippies, přestože bylo časově omezeno, zpopularizovalo v  současné společnosti experimentování s  psychoaktivními látkami, společně s  výrazným rozvolněním pravidel sexuálního života a  vlivem moderní hudby na mladou generaci. Velká šíře rozmanitých společenských změn způsobila i  „sekularizaci“ společnosti, život již není


Dospívání

14 tak široce vázán na církev, jako byl v  minulosti, i  když rozdíly mezi jednotlivými zeměmi jsou v  tomto směru velmi výrazné. S  rozvojem technologií a  jejich zvládnutím velmi mladými jedinci se otevírají možnosti globální komunikace, které mají jednoznačně pozitivní aspekty, ale také stinné stránky, jako je příliš mnoho času stráveného ve virtuálním světě, jednostranné využívání těchto médií a závislost na nich. Děti a adolescenti se chovají agresivněji jak ke svým vrstevníkům, tak vůči sobě samým. Mladí lidé jsou ohroženi úrazy při sportovních aktivitách i  dopravních nehodách. Trendem posledních desetiletí je určitá „nemódnost“ sportu a nedostatek pravidelné fyzické aktivity u dětí a dospívajících. Z toho pramení chudost jejich pohybového režimu. Celospolečenským problémem je nezdravé stravování, které má v adolescenci svá specifika, např. poruchy příjmu potravy.

Nárůstu „zdraví ohrožujícího“ chování si všimli psychologové již na za

čátku padesátých let minulého století a  soustavným studiem velkých skupin adolescentů prokázali určité zákonitosti společenského jevu (Jessor), který nazvali syndromem rizikového chování v dospívání (SRCH-D). Kromě velmi negativního vlivu na zdraví a vývoj mládeže, který má často náAdolescence v měnící se společnosti – věk puberty se snížil, věk ekonomické nezávislosti se zvýšil.

mizí rituály

modifikace

migrací

ekonomická

samostatnost

adolescence se prodlužuje

puberta

čas

věk (roky)

22

20

18

16

14

12 Podle Michaud P.  A.: Biopsychosocial Development during Adolescence. Letní škola dorostové medicíny EuTEACH, Lausanne, 11.–15. 7. 2005.


Úvod – celosvětové změny ve vývoji mládeže v posledních desetiletích

15

sledky pro celý další život, prokázali velké množství rizikových a  ochranných faktorů, jež lze při práci s dospívajícími ovlivňovat: rizikové oslabovat a  ochranné posilovat. Zjistili, že jednotlivé projevy SRCH-D koincidují, podmiňují se a  prolínají. Závažnost těchto projevů ve směru k  výchovné a zdravotní péči je zvýrazněna i tím, že vlastní projev rizikového chování je často hlavním „socializačním“ momentem ve skupině vrstevníků, kterou si mladý člověk vybral, takže jeho eliminace je obtížná. Konečně velmi důležitý je i metodologický aspekt znalosti SRCH-D, který ukazuje na společné příčinné sociální faktory, jako je např. dysfunkce rodiny, nejistota životních perspektiv nebo odosobněná urbanizace.

Vzhledem k  tomu, že poslední roky přinesly zásadní zjištění v  oblasti SRCH-D, že epidemiologie jednotlivých součástí má velkou dynamiku, a  především proto, že jsou studovány účinné nástroje jak jít efektivně proti tomuto trendu, rozhodli jsme se podat zevrubnou informaci o SRCH-D. Přináší odborně zpracované informace o rozsahu negativních jevů a  jejich zdravotní nebezpečnosti ze všech složek společenského života. Hlavně má však za cíl ukázat principy a  praktické návody pro prevenci a příznivé ovlivnění na všech úrovních výchovné a zdravotní péče. Zadání pro prevenci rizikového chování je celospolečenské, současné národní vlády i  evropské a  světové organizace, jako je OSN a  WHO, mají mezi svými prioritami ovlivnění zdravotních dopadů rizikového chování u mládeže.

Velmi důležitý dokument OSN „Zdraví pro příští milénium“ deklaruje rizikové chování jako hlavní determinantu zdraví současné mládeže (Resnick, 2005) a Evropský parlament nedávno schválil deklaraci WHO „Zdraví 2020“, která je nyní rozpracovávána do podmínek jednotlivých zemí EU včetně ČR, kde také nacházíme důraz na tuto oblast. Celospolečenský postup proti SRCH-D by měl obnášet viditelné, široce přijímané počiny na všech úrovních života a stát se tak příhodným prostředím k oslabení trendu zvyšování výskytu SRCH-D. Větší bezpečnost dopravy, zákazy a  regulace kouření a pití alkoholu, vhodné mediální kampaně a samozřejmě odborné akce poukazující na škodlivost SRCH-D jsou jen několika příklady celospolečenských aktivit. Hlavní je však individuální a  dlouhodobé neautoritativní výchovné působení, počínaje rodinou a  konče vhodně zvolenou prevencí školní a zdravotní.


Dospívání

16 Literatura 1. Jessor R.: Risk behavior in adolescence: a  psychosocial framework for understanding

and action. J Adolesc Health 1991, 12: 597–605. „Rizikové chování v dospívání: psycho

sociální rámec pro chápání a jednání“, dostupné na: www.ppp-hodonin.eu/doc/Prevence_rizikoveho_chovani_Jessor_preklad.pdf. 2. Resnick M. D.: Healthy youth development: getting our priorities right. Med J Aust 2005,

183: 398–400. 3. WHO Regional Comitee for Europe, 66. zasedání, Malta, 10.–13. září 2012, www.euro.who.int/__data/assets/pdf_file/0009/169803/RC62wd09-Eng.pdf.


17

1.2 Vývoj v dospívání

Pavel Kabíček

Dospívání (adolescence) je vývojové období, které vymezujeme 10. a 19. ro-

kem života. Během této doby dochází k mnoha poměrně rychlým biologic

kým, psychickým a společenským vývojovým změnám. Urychluje se růst,

jedinec pohlavně dospívá. V  psychické oblasti hledá svou identitu a  po

stupně se osamostatňuje od rodiny. Pubertou nazýváme první, tzv. rych

lou fázi adolescence, v  níž převažují biologické změny. Puberta vrcholí

11 12 13 14 15

M2

M3

M4

M5

P2

P3

P4

P5

menarche

PHV

Věk (roky)

Pořadí a průměrný věk pohlavních a růstových změn v pubertě u děvčat.

Zkratky:

M – prsní žláza (mamma)

P – pubické ochlupení

PHV – peak height velocity (VRR – vrchol růstové rychlosti)

Podle Root A. W.: Endocrinology of Puberty, J Pediatr 1973, 83: 1–19.


Dospívání

18

11,5 12,0 13,0 14,0 15,0

G2

G4

PHV

G3

P3

P5

G5

P4

P2

Věk (roky)

Pořadí a průměrný věk pohlavních a růstových změn v pubertě u chlapců.

Zkratky:

G – genitál

P – pubické ochlupení

PHV – peak height velocity (VRR – vrchol růstové rychlosti)

Podle Root A. W.: Endocrinology of Puberty, J Pediatr 1973, 83: 1–19.

a  končí dosažením základní pohlavní zralosti (schopnosti se reproduko

vat). Ve střední a  pozdní adolescenci probíhá především psychosociální

vývoj.

Dělení adolescence podle věku a  sledu vývojových milníků je velmi

obtížné. Začátek i  průběh adolescence je totiž individiálně velmi varia

bilní a  vývojové normy zde mají velkou variační šířku. Dívky somaticky

dospívají dříve, bazální pohlavní zralosti (menarche) dosahují průměrně

kolem 13. roku. Chlapci dosahují bazální pohlavní zralosti (první polu

ce) průměrně kolem 15. roku. Ve skupině dospívajících děvčat a  chlap


Vývoj v dospívání

19

ců najdeme jak časně dozrávající jedince (early maturers), u  nichž nebude výjimkou menarche v  10 letech stejně jako u  chlapců první poluce v 12 letech, tak jedince dozrávající později (ještě v rámci normy), tzv. late maturers, u kterých se první měsíčky objeví až v 15 letech a první poluce v  17 letech, aniž by to znamenalo poruchu. Započatá puberta má již za fyziologických podmínek v podstatě konstantní pořadí pohlavních a růstových změn (viz grafy na str. 17 a 18).

Systémů věkového dělení adolescence je velmi mnoho. Pro přehlednost se v naší publikaci přidržíme často užívaného rozdělení: časná adolescence (10–13 let), střední adolescence (14–16 let), pozdní adolescence (17–19 let). Vývoj mozku Současné výzkumy neuroanatomie, funkční zobrazovací možnosti (především funkční magnetická rezonance – fMRI) dovolují posoudit vývoj mozku v  dospívání jako celku i  v  jeho jednotlivých oblastech. Zatímco myelinizace postupuje víceméně lineárním tempem v celém mozku, pouze s malými lokálními variacemi, úbytek šedé kůry, nazývaný synaptické prořezávání (synaptic pruning), je více selektivní. Jde o  proces involuce některých mozkových okruhů a na druhé straně posilování okruhů důležitějších.

Neuroendokrinní změny v průběhu pohlavního vývoje ovlivňují i emoční a  behaviorální vývoj. Je například prokázáno, že testosteron prochází hematoencefalickou bariérou a  podporuje synaptické prořezávání především ve frontálním a temporálním laloku (Witte et al., 2010; Nguyen et al., 2013). To může pomoci v pochopení vývoje pohlavních rozdílů v šedé kůře a behaviorálních konsekvencí.

Největší neurobiologické změny v  dospívání probíhají v  mezokortikolimbickém systému, ve kterém se nacházejí centra emocí, jejich kontroly, rozhodování, impulzivity, a  v  systému odměn (viz kapitola „Stadia cesty do závislosti“). Především remodelace frontostriatálního systému v  průběhu adolescence může vést k  určité nerovnováze mezi impulzivitou, hazardním chováním a  sebekontrolou. Oblastí, která je odpovědná za rozhodování, sebekontrolu a inhibici impulzivity, je především orbitofrontální kortex (OFC), jehož vývoj v  dospívání je velmi pomalý a  dlouhý, naproti tomu jádra systému odměn, motivace, emocí a  hledání nového včetně rizik (jako je amy


Dospívání

20

gdala, nucleus accumbens, ventrální striatum) jsou v  průběhu adolescence

(a  zvláště časné) velmi reaktivní. Některé studie ukazují, že úroveň impulzi

vity je v dospívání ze všech životních údobí nejvyšší (Steinberg et al., 2008).

Adolescence reprezentuje zvláštní období emočního vnímání a regulace. Po

znávání a rozhodovací pochody jsou silně ovlivněny emočním stavem. Feno

mén tzv. horkého poznávání (hot cognition), opak chladného poznávání (cool

cognition), při kterém probíhá rozhodování při nízké emoční úrovni, je zde

velmi významný. Adolescenti jsou také více senzitivní vůči stresovým podně

tům. Uvolňování kortizolu při stresující úloze lineárně stoupá s věkem v ob

dobí od 9 do 15 let (Gunnar et al., 2009). Řada studií ukazuje, že tendence

k rizikovému chování, včetně např. užívání návykových látek, je v dospívání

větší než v dospělosti (Bernheim et al., 2013).

Sekulární trend v růstu a dospívání

Se zlepšením sociálního postavení dětí a dospívajících, jejich podmínek k ži

votu a  zajištění se v  průběhu posledních sta let snížil věk dosažení bazální

pohlavní zralosti. Měřeno pomocí věku menarche je to za posledních sto let

o 2–3 roky. Je to výsledek zlepšené výživy, kvalitní zdravotní péče, dobrých ži

votních podmínek, včetně kvalitního vytápění a odstranění dětské práce. Ten

to trend však má pravděpodobně limity, protože od padesátých let 20. století

dále již ke snižování věku menarche nedochází. Efektivní energetická rovno

váha je také vyjádřena vyšší postavou. Chlapci a děvčata v současné době ros

tou rychleji a  kratší dobu než jejich vrstevníci v  minulých generacích. Jejich

výsledná výška je větší. Každá následující generace má stran tělesné proporci

onality poněkud delší končetiny, relativně větší nohy a užší obličej.

Posuzování sekundárních pohlavních znaků

Podle vývoje sekundárních pohlavních znaků můžeme při somatic

kém vyšetření adolescenta hodnotit, společně se zhodnocením růstové

a  váhové křivky a  u  dívek s  datem menarche, fázi pohlavního dospívá

ní. Vývoj sekundárních pohlavních znaků se celosvětově hodnotí podle

Tannera. U  nás se antropometrií a  somatickými známkami pohlavního

zrání podrobně zabýval profesor Jiří Blecha. Podle Tannera hodnotíme

sekundární pohlavní znaky škálou 1–5. U dívek se hodnotí stupeň vývoje

pubického ochlupení a vývoje prsní žlázy, u chlapců vývoj genitálu a pu

bického ochlupení. Fáze 1 je vždy klidová, dětská, prepubertální. U dívek


Vývoj v dospívání

21

Vývoj prsní žlázy a pubického ochlupení u dívek.

Vývoj genitálu a pubického

ochlupení u chlapců. při hodnocení pubického ochlupení (označujeme P) fází 2 (P2) hodnotíme řídký růst dlouhých, lehce pigmentovaných jemných chlupů, rovných nebo jen lehce zvlněných, zejména rostoucích kolem labií. P3: Chlupy jsou výrazně tvrdší, hrubší a více kroucené. Ochlupení se řídce rozšiřuje na stydký pahorek. P4: Ochlupení je již dospělého typu, ale kryje menší oblast než u dospělých a nepřesahuje na stehna. P5: Ochlupení je dospělé v  kvantitě i  typu, s  přesahováním na stehna. Rozvoj prsní žlázy označujeme M (mamma). M2: Fáze poupěte, malá elevace bradavky a  prsní žlázy. M3: Postupující zvětšování prsu, dvorec nemá oddělenou konturu. M4: Dvorec a  bradavka se formují a  prominují nad konturu prsu. M5: Dospělý typ, kde dvorec vklesává do celkové kontury prsu. U  chlapců hodnotíme pubické ochlupení (P). P2: Jemné, řídké chlupy, rovné nebo jen mírně vlnité, nejprve kolem kořene penisu. P3: Chlupy jsou výrazně tvrdší, hrubší a  více kroucené. Ochlupení se šíří nad stydkou sponu. P4: Ochlupení je již dospělého typu, ale kryje menší oblast než u  dospělých Zdroj: Renata Pomahačová, Božena Kalvachová: Dětská endokrinologie do kapsy, vydalo nakladatelství Mladá fronta a. s., první vydání. Praha 2013, ISBN 978-80-204-2936-0.


Dospívání

22

a nepřesahuje na stehna. P5: Ochlupení je dospělé v kvantitě i typu, s pře

sahováním na stehna. Rozvoj mužského genitálu značíme G. G2: Dochází

ke zvětšení scrota a testes, ale penis se většinou ještě nezvětšuje. G3: Dále

rostou testes a  scrotum a  zvětšuje se penis, hlavně do délky. G4: Další

růst testes a  scrota a  zvětšování penisu, hlavně do šíře. G5: Dospělý typ

genitálu. Viz obrázky na str. 21.

• Časná adolescence: 10–13 let

V  časné adolescenci převažují biologické změny, charakteristické startem

pubertální růstové akcelerace a  počátkem pohlavního dozrávání. Úplný

začátek hormonálních změn, souvisejících s pohlavním dospíváním, je pa

trný již 1–2 roky před začátkem adolescence a  nazýváme jej adrenarche.

Je způsoben zvýšením sekrece androgenů, především dehydroepiandro

steronsulfátu (DHEAS), kůrou nadledvin a  projevuje se slabým pubickým

ochlupením a  mírnou sekrecí apokrinních žlaz v  podpaží. U  dívek tyto

změny nastávají průměrně cca v  8 letech (vzácně i  v  6 letech), u  chlapců

kolem 10 let, individuálně 1–2 roky před počátkem rozvoje prsní žlázy

u  dívek a  zvětšováním testes u  chlapců. Časná adolescence je pak spoje

na se zrychlením růstu, který u  dívek kulminuje v  době kolem menarche

a  představuje růstovou rychlost cca 11 cm/rok, u  chlapců je růstová rych

lost ještě větší, max. kolem 12 cm/rok a  kulminuje průměrně v  15 letech.

Růst začíná distálně na končetinách, pokračuje na proximální části konče

tin a  nakonec roste trup a  hrudník. Somatický vývoj je u  chlapců spojen

s  větším rozvojem a  zvyšováním objemu kosterního svalstva, u  dívek se

zvyšuje objem podkožního tuku a  dochází k  typickému zaoblování posta

vy na bocích a stehnech. Současně se intenzivně vyvíjejí sekundání pohlav

ní znaky, které při dosažení bazální pohlavní zralosti (u  dívek menarche

a  u  chlapců první poluce) mají být již fyziologicky ve fázi 4 podle Tanne

ra. Rozvoj sekundárních pohlavních znaků je provázen u chlapců hlasovou

mutací a růstem vousů. U dívek také dochází k jisté změně formování hla

su, ale ne tak výrazné jako u  chlapců. Adrenální androgeny stimulují ma

zové žlázy a usnadňují rozvoj akné.

Rychlý fyziologický vývoj organizmu s  sebou nese zvýšené nároky na

výživu a  koordinaci jednotlivých somatických funkcí. Z  častých poruch,

které bezprostředně souvisejí s  rychlým vývojem, jsou nejfrekventovanější

ortopedické poruchy, především dorzopatie jako idiopatická skolióza, ky


Vývoj v dospívání

23

fóza, Scheuermannova choroba nebo vadné držení páteře. V adolescenci se také často projevují smyslové poruchy, především refrakční oční vady – při růstu se prodlužuje oční bulbus a  může predisponovat ke krátkozrakosti. Velkou pozornost je třeba věnovat těžším formám acne juvenilis (od papulopustulózní formy až po acne fulminans). V  tomto věku se také objevuje kontinuální nárůst juvenilní hypertenze, která, pokud začíná v adolescenci, je většinou primární.

Rychlý růst a  budování orgánů klade velké nároky na přísun živin ve stravě, ale karenční stavy (chybění některých živin v rostoucím organizmu) v  adolescenci nemají v  rozvinutých zemích s  dostatkem všech možností pestré výživy u  zdravých jedinců větší klinický dopad, kromě sideropenie (nedostatku železa). Ta je častější u  děvčat, a  pokud je podceněna nebo dlouho nediagnostikována, může vést k  závažným formám sideropenické anemie (chudokrevnosti). Přitom již latentní (skrytá – beze změn v  krevním obraze) sideropenie má klinické příznaky – obtíže, které je třeba při vyšetření adolescenta reflektovat.

Mírné koordinační problémy související s rychlým růstem mají charakter zvýraznění vegetativní lability a v některých případech mírné pohybové dyskoordinace – lehká neohrabanost („samá ruka, samá noha“). Psychosociální vývoj Emoční vývoj Pohlavní dozrávání přináší do života nové podněty. Adolescent vidí, že se somaticky mění, hlásí se pohlavní pudy, je až přecitlivělý na vnější podněty. Sám o  sobě přemýšlí, pochybuje o  sobě. Citové konflikty často vedou k  emoční nestabilitě a  k  negativním emocím. Mnozí adolescenti jako by nerozuměli těmto změnám, úzkostlivě pozorují své niterné stavy. Každá tendence tu má větší temperament než v  dětství. Převládá nevyrovnanost a  konfliktnost. Puberta bývá z  tohoto hlediska nazývána obdobím druhé fáze vzdoru (první je v batolecím věku). Navíc k tomu přistupuje snadnější unavitelnost a střídání ochablosti a apatie s krátkými periodami vystupňované aktivity. Emoční nestabilita, časté změny nálad, impulzivita jednání a  nepředvídatelnost reakcí skutečně často patří k  dospívání. To však neznamená, že by adolescence byla zákonitě obdobím emočních krizí. Starší, průkopnické práce sice nazývaly dospívání dobou bouří a  krizí, nicméně nové práce, postihující porovnání větších skupin adolescentů z  různých


Dospívání

24 kultur, neprokázaly přímou souvislost mezi pohlavním dospíváním a  výskytem emočních krizí.

Souhrnně lze zvláštnosti psychiky, hlavně v  časné adolescenci, charakterizovat snahou přizpůsobit se biologickým, psychickým a sociálním podmínkám. Podle Kennera je období dospívání „velký překladatel“, který biologické, sociální a  kulturní normy překládá do individuálního jazyka jedince a  tím připravuje volbu základních forem osobní existence. Je zde patrno zvýšené úsilí o integraci rolí minulých do rolí zamýšlených v  budoucnu. Odtud také pramení doporučení pro vychovatele, který by měl na jedné straně vést adolescenta k optimální integraci do světa práce a  na druhé straně mu ponechat dostatečný prostor k  rozvíjení vlastních myšlenek a vloh. Kognitivní vývoj U zdravého jedince je vývoj kognitivních schopností jednoznačně pozitivní. Pokračuje vývoj inteligence, tvořivého myšlení a abstrakce. Zvláště časná adolescence přináší zvládnutí systému formálních operací. Konkrétní operace již dokáže dospívající vzít jako východisko dalších operací (tedy hodnocení nebo soudů). Tím je myšlení dán mnohem větší prostor. Hlavní pokroky je možné vyjádřit několika body: 1. Adolescent dokáže pracovat s  pojmy, které jsou vzdálené bezprostřední

smyslové zkušenosti, obecněji. Začíná chápat abstraktní pojmy jako prá

vo, spravedlnost, pravda apod. 2. Při řešení problému již dokáže používat několik alternativ, používat teo

rie nebo hypotézy, jejichž platnost umí ověřit. 3. Dokáže vytvářet i  fiktivní nebo fantastické domněnky, které je schopen

porovnat s realitou nebo normami společnosti. 4. Je s  to používat logické operace nezávisle na obsahu soudů. Je schopen

sledovat formu myšlenkového úsudku.

Tento formálně abstraktní způsob myšlení je předpokladem pochopení řady vyučovacích předmětů, jako je fyzika nebo matematika. Dovoluje kritický přístup k myšlení. Tento nový způsob myšlení má zásadní význam pro život adolescenta a  jeho náhled na svět a  lidi. Dospívající již dokáže srovnávat existující poměry s ideálním stavem, který si vytvoří ve své mysli. Odtud pochází jeho častá kritičnost a nespokojenost, zklamání, nejasné toužení nebo někdy i vystupňovaný pesimizmus.


Vývoj v dospívání

25

Socializace Mezi hlavní úkoly dospívání patří postupná emancipace od rodiny a naopak navazování významnějších vztahů k  vrstevníkům. Proces osamostatňování jedince sice začíná od útlého dětství a pokračuje i v dospělosti, ale adolescence má v  tomto klíčovou roli a  je rozhodující pro další identifikaci dospívajícího, např. osvojení si základních rolí rodiče nebo partnera.

Čím hlubší a  jistější jsou vztahy, které dítě zažívá v  rodině, tím méně komplikovaný je proces emancipace od ní. Ani za optimálních podmínek však toto období není snadné. Mnoho rodičů prožívá adolescenci svých potomků poměrně bolestně. Každé dítě si hledá vlastní cestu k  dosažení samostatnosti, aby se ubránilo úzkosti vyplývající ze ztráty dosavadních jistot. Často bývá tento proces provázen přeháněním rozdílů, které adolescent hledá v  chování a  názorech rodičů oproti vrstevníkům, ke kterým se nyní přiklání. Mnozí proto revoltují proti rodičům, kritizují je, vytýkají jim skutečné i domnělé nedostatky nebo se stydí za projevy něžnosti a lásky a  odmítají jejich přílišnou kontrolu. Tento proces může probíhat postupně a v klidu, ale může být provázen i náhlými výbuchy a afekty.

Adolescent často nerozumí svým afektům a  snaží si je dodatečně zdůvodňovat. Většinou si je vysvětluje nespravedlivým nebo nesprávným jednáním rodičů. Jiní adolescenti řeší obavu ze ztráty rodičovské lásky odmítáním nových vztahů a  uzavřením se do sebe. Libují si v  pocitech ublíženosti a  utrpení. Často dochází k  různému prolínání těchto prožitků. Většina dospívajících však nakonec nalézá svou vlastní úspěšnou cestu s udržením dobrých vztahů k rodičům.

Vztahy k  vrstevníkům se v  časné adolescenci intenzivně proměňují. Nové vztahy dávají adolescentům určitou jistotu, kterou ztrácejí rozvolňováním rodinných vazeb. Vyvíjejí se v  několika stupních, jež na sebe volně navazují a často se i prolínají: – Skupinová, izosexuální fáze. Sklon vytvářet skupiny stejného pohlaví.

I  když takové skupiny vznikají už dříve, mají nyní v  časné adolescen

ci větší stabilitu a  organizaci. Diferencují se určité role a  vyžaduje se

loa jalita. Jedinci opačného pohlaví jsou aktivně odmítáni. Děvčata

jsou pro chlapce ufňukaná, užalovaná a nesdílejí chlapecké zájmy. Dív

ky odmítají chlapce, protože jsou hrubí. Dospívající jsou ve skupině

spojováni stejnými zájmy, přáním sdružovat se, vzájemným obdivem


Dospívání

26

a  možností napodobovat se. Skupina působí jako socializační činitel,

ale může mít i tyranizující vliv a svést jedince až k antisociálnímu jed

nání a delikvenci. – Individuální, izosexuální fáze. Účast na skupinovém životě může pře

trvávat velmi dlouho, ale přesto se, většinou již ve vlastní pubertě, silně

ozve potřeba párového přátelství, kterou život ve skupině neumožňuje.

Užší emoční vztah k důvěrnému příteli (přítelkyni) dovoluje vyměňovat

si vlastní pocity, vnitřní prožitky a  nejtajnější otázky. Přátelství chlapců

bývá založeno na podobných společných zájmech a  činnostech. Přátel

ství děvčat je podloženo hlubší emoční náklonností. Přátelství založená

v této době často přetrvávají až do pozdní dospělosti. – Přechodná fáze. Ještě v pubertě se začíná ozývat zájem o druhé pohlaví.

Jedinci, kteří první překonávají toto tabu, bývají vystaveni posměškům

okolí, v  nichž se však odráží i  určitá závist. První heterosexuální zájmy

bývají tápavé, bázlivé a nejisté. Často chlapci a děvčata zůstávají ve svých

skupinách a projevují zájem jaksi na dálku – pokřikují na sebe, vtipkují

a tím oslabují nejistotu a strach. Chlapci a dívky se pak mezi sebou chlu

bí různými zážitky, které bývají zveličené nebo vymyšlené. – Heterosexuální fáze polygamní. Objevuje se u některých jedinců v pu

bertě, ale většinou již na hranici puberty a střední adolescence. Nahodilá

setkání a různé utajované schůzky dovolují získávat první zkušenosti ve

vztahu k druhému pohlaví. Převládajícím prvkem v těchto vztazích bývá

zvědavost nebo snaha přesvědčit se o vlastní ceně a přitažlivosti. Chlapci

přitom rádi dávají na odiv svou sílu a  dovednosti, děvčata svůj vzhled,

šarm a  oblíbenost. Hravé kontakty a  flirtování přinášejí velmi brzy in

tenzivnější zážitky. Sexualita v časné adolescenci Sexuální aktivita v  určité primitivní formě začíná již v  dětství. Nyní však rychle narůstá frekvence a  diferenciace aktivit. Sexuální pud je závislý na fyziologických hormonálních změnách, ale způsoby sexuálního chování jsou výrazně modifikovány i  výchovou a  kulturními normami. Jedinci, kteří somaticky dozrávají velmi pozdě (late maturers), dosahují nakonec stejného somatického vývoje jako jedinci, kteří dospívají velmi brzy (early maturers). Chlapci, kteří dospívají časněji, jsou v  té době společensky úspěšnější a sebevědomější než později dospívající vrstevníci. Naopak u dí


Vývoj v dospívání

27

vek je časná maturace spojena s  horším školním prospěchem a  nižším sebevědomím.

Ze studií zabývajícími se vývojem sexuality můžeme vyvodit několik obecnějších závěrů: – Autoerotické (masturbační) praktiky jsou mezi adolescenty obecně roz

šířeny a  jsou jakýmsi předstupněm pozdějších heterosexuálních zájmů.

Zkušenost s  masturbací udává na konci adolescence 90–92 % chlapců

a  0–57 % dívek. Většinou je tato aktivita praktikována o  samotě v  sou

kromí, méně často vzájemně mezi jedinci stejného pohlaví. Ani v  tom

to případě nebylo prokázáno, že by tato aktivita ovlivnila další sexuální

přizpůsobení, ovšem s  výhradou, že není příliš častá a  nepřetrvává do

pozdějšího věku. – První zkušenosti s  heterosexuálními styky získává adolescent většinou

mezi 14. a  16. rokem. Nejčastěji v  určitém sledu, který Schofield cha

rakterizuje takto: jednoduchý polibek – polibek s  větší aktivitou jazyka

– dotýkání prsů dívky přes oděv – podobné dotýkání pod oděvem (pe

tting) – manuální genitální kontakt s  výlučnou aktivitou chlapce – po

dobný genitální petting s účastí dívky – koitus. Časový odstup mezi jed

notlivými fázemi může být poměrně dlouhý (1 rok i více). – Věk prvního pohlavního styku je u  naší mládeže průměrně 18 let, nic

méně několik studií ukazuje, že určitý segment populace začíná s koitál

ní aktivitou velmi časně, a  to již před 15. rokem života (cca 14–15 %

děvčat). Tento fakt musí být zohledněn jak při preventivních opatře

ních, např. vakcinaci proti lidskému papilomaviru (human papillomavi

rus, HPV), tak v diferenciální diagnóze časného nechtěného těhotenství

nebo dalších negativních konsekvencí časného začátku intimního ži

vota, především sexuálně přenosných infekcí. Zde je jistě důležitá úlo

ha rozumné sexuální výchovy. Ta má adolescenta obeznámit s  fyziolo

gickými vývojovými změnami, zásadami intimní hygieny, ale i s tím, že

heterosexuální vztahy jsou založeny na vzájemném dávání a  přijímání,

při němž partner není jen předmětem vlastního uspokojení, ale spíše je

položen důraz na hluboký a odpovědně založený vztah. Volba povolání Až do začátku adolescence je volba povolání předmětem fantazie, která se neváže na vlastní schopnosti. Jde spíše o hru. Od začátku adolescence však


Dospívání

28

jedinec začíná srovnávat svá přání se skutečností. Posuzuje už své schop

nosti, porovnává se s  jinými vrstevníky a  všímá si lidí určité profese. Jen

malá část adolescentů si sama vynutí určité povolání bez ohledu na ostatní

okolnosti a  stejně tak málo mladých lidí se řídí výlučně vnějším tlakem,

bez ohledu na své schopnosti. Většinou jde o  postupné navození souladu

mezi přáním adolescenta a  jeho okolím. Praktický lékař pro děti a  dorost

by měl ve 13 letech tuto oblast s adolescentem probrat (s ním i s jeho rodi

či), případně doporučit kontakt s  pedagogicko-psychologickou poradnou,

a  zohlednit zdravotní aspekty volby povolání při chronickém zdravotním

problému. Potvrzení zdravotní způsobilosti lékařem při podání přihlášky

na školu by už mělo představovat završení všech těchto úvah.

Vývoj sebepojetí

Vývoj sebepojetí převládá spíše ve střední a  pozdní adolescenci. Německo

-americký vývojový psycholog Erik H. Erikson zadává období adolescence

úlohu dotvoření vlastní identity, přijetí sama sebe jako osobnosti, své role ve

společnosti, uvědomění si toho, co dospívající od společnosti očekává a co jí

chce a může dát. Předpokládá se i vytvoření základních zásad sebekritičnosti

a  dotvoření životních hodnot, kterých si adolescent váží a  chce dosáhnout.

Velmi důležité k  sebepřijetí je i  hodnocení vlastního vzhledu – dospívající

často zkoumá svůj zevnějšek, jedinci s  nízkým sebehodnocením nacházejí

pravidelně nejrůznější odchylky a drobné vady, zveličují je a trápí se pro ně.

Hledání identity však není jen pasivním poznáváním sebe. Je spojeno

i s aktivním experimentováním. Hledání identity není procesem pasivním,

ale procesem sebeformování. Pokud adolescent roli identifikace nezvládá,

označuje Erikson následnou reakci „zmatením rolí“ a k této nežádoucí psy

chické reakci přiřazuje i aspekt agresivity.

• Střední adolescence: 14–16 let

Ve střední adolescenci ještě přetrvává zvýšené růstové tempo oproti věku

před růstovou akcelerací; v  této fázi roste dospívající o  cca 6–7 cm za

rok, i  když růst se po dosažení bazální pohlavní zralosti rychle zpoma

luje. Růst po menarche velmi diferuje (mezi 3 a  17 cm), průměr je cca

8 cm. Formování postavy – rozšíření ramen u chlapců a formování boků

u  děvčat – je hormonálně podmíněno. Zvětšuje se vitální kapacita plic,

zvětšuje se srdce, mírně stoupá krevní tlak a  hematokrit. Narůstá orga


Vývoj v dospívání

29

nická i minerální složka kostní hmoty. Všechny tyto vývojové změny jsou výraznější u chlapců.

Průměrně v 15 letech věku dochází u chlapců k první ejakulaci, a to buď při masturbaci, nebo ve spánku. Roste a rozšiřuje se penis.

Sexualita – zde jsou již běžné schůzky chlapců s děvčaty. Stupeň sexuální aktivity je velmi variabilní. Zatímco v 16 letech referuje 30 % děvčat a asi 45 % chlapců koitus, 17 % dospívajících mělo petting a 22 % referuje líbání jako jedinou sexuální aktivitu. Sexuální aktivita je determinována stupňem pohlavního zrání, ale také společenským tlakem okolí. Vysoká hladina testosteronu a nízká religiozita byly shledány jako výrazné faktory predikující sexuální aktivitu u chlapců. Většina rodičů odrazuje děti od sexuální aktivity, ale někteří ji podněcují, aby zvýšili oblíbenost dítěte v jeho vrstevnické skupině.

Homosexuální experimentování nebývá úplnou výjimkou a  nutně neznamená trvalou sexuální orientaci. Někteří adolescenti se homosexuální orientace obávají. Homosexuální dospívající mají vyšší riziko izolace a deprese. Strach ze stigmatizace je odrazuje od konzultace těchto problémů s pediatrem nebo jiným dospělým.

Kromě sexuální orientace přináší střední adolescence rozvoj citových vazeb a  porozumění pojmům jako láska, čestnost a  slušnost. Vztahy mezi chlapci a  dívkami jsou však zatím většinou povrchní, zdůrazňující atraktivitu a  sexuální experimentování spíše než intimitu. Mnozí adolescenti v tomto věku mají již informace o negativních důsledcích časného začátku intimního života, počítaje v to nechtěné těhotenství i sexuálně přenosné infekce včetně HIV. Tyto znalosti však konzistentně neovlivňují jejich chování. Data o  použití kondomu při prvním koitu velmi diferují, u  nás v  roce 2008 použilo kondom při prvním styku pouze cca 35 % chlapců (Weiss, Zvěřina 2009). Kognitivní vývoj Pokračuje rozvoj schopnosti zvládat formální operace. Adolescenti v tomto věku rozvíjí i úvahy o mravních konvencích a etickém kodexu. Sebepojetí Vrstevnické skupiny často experimentují se stylem oblékání, jejich zájmy se často mění. Někteří filozofují o smyslu života. Běžný je pocit vnitřního ne


Dospívání

30 pokoje a trápení. Někdy je problematické odlišit intenzivní prožívání těchto pocitů od psychického onemocnění. Dívky mají tendenci charakterizovat sebe samé podle kvality svých interpersonálních vztahů, chlapci podle svých schopností. Vztah k rodině, vrstevníkům a společnosti Zatímco puberta je většinou ve znamení napjatých vztahů mezi adolescentem a  jeho rodiči, ve střední adolescenci více dochází k  určité odtažitosti od rodičů a  koncentrování se na vrstevnickou skupinu. Neshody a  hádky s rodiči mohou vyvolávat potřebu schůzek, kdy nejožehavějším problémem je fakt separace, spíše než „s kým jdeš“. Se zvýšením heterosexuálních kontaktů klesá význam vrstevnických skupin. Fyzická atraktivita a  oblíbenost zůstává ve středu zájmu obou pohlaví a  je kritickým faktorem interpersonálních vztahů a  sebevědomí. Děti s  viditelnou tělesnou  odlišností, např. rozštěpem rtu, jsou ohroženy rizikem poruchy vývoje  sociálních dovedností a sebedůvěry a hůře navazují uspokojivé vztahy.

Ve střední adolescenci také začíná odpovědnější přemýšlení o  tom „co

budu dělat v  dospělosti“. Tento proces je již korigován určitou sebekritičností a zvažováním vlastních možností a vloh.

Doporučení pro rodiče a praktické pediatry

Somatické dospívání, změny v  sexuálním chování a  dotváření identity

vedou k  citovému odtažení od rodičů. S  heterosexuálními vztahy po

stupně mizí význam vrstevnické skupiny. Toto období vyžaduje více

než jindy při jednání s  adolescenty důvěrný, přátelský a  neodsuzující

dialog. Při hovoru o sexuálních vztazích je vhodné udržovat zásady dů

věrnosti a  brát v  úvahu celé spektrum normálního pohlavního vývoje

adolescenta. • Pozdní adolescence: 17–19 let Somatické změny jsou v  tomto období již velmi mírné. Dospělý stupeň vývoje prsů, penisu a  pubického ochlupení je v  17–18 letech dosažen u 95 % chlapců i děvčat. Mírné změny v distribuci pubického ochlupení se u  chlapců dotvářejí ještě několik let, navíc se postupně rozvíjí i  ochlupení na hrudníku a mužský typ vlasové hranice, event. počínající plešatost.


Vývoj v dospívání

31

Psychosociální vývoj Sexuální experimentování postupně mizí a dospívající se orientuje na trvalejší vztahy. Myšlení je méně egocentrické a  rozvíjí se koncepty jako spravedlnost, patriotizmus a vztah k historii. Starší adolescenti bývají idealisté, ale mohou mít i  absolutistické myšlení, které nesnese jiný názor. Začínají se zabývat otázkami religiozity a  politiky. Zpomalení somatického vývoje jim pomáhá v dosažení stabilnějšího vnímání vlastního těla. Intimní vztahy začínají v  jejich životě hrát velkou roli. Své vztahy chápou stále častěji jako lásku a  závazek. Otázka kariéry je významnější, protože starší adolescent začíná vnímat sebe samého jako součást společnosti (jako student, dělník, rodič apod.).

Doporučení pro rodiče a praktické pediatry

Erik Erikson definoval finální úkol adolescence jako dosažení stabilního

vnímání dotvořené identity, včetně separace od rodiny a iniciace intimi

ty a realistických plánů do budoucna. Narušení těchto milníků je důvo

dem pro vyhledání poradenství v této oblasti. Hledání identity však není

jen pasivním poznáváním sebe samého. Hledání identity není procesem

pasivním, ale procesem sebeformování.

Literatura 1. Bernheim A., Halon O., Bourtel B.: Controversies about the enhanced vulnerability of

the adolescent brain to develop addiction. Frontiers in pharmacology 2013, 4, 1–11. 2. Gunnar M. R., Wewerka S., Frenn K. et al.: Developmental changes in hypotalamus-pi

tuitary-adrenal aktivity over the transition to adolescence: normative changes and asso

ciations with puberty. Dev Psychopatol 2009, 21, 69–85. 3. Nguyen T. V., McCracken J., Ducharm et al.: Testosteron-related cortical maturation

across childhood and adolescence. Cereb Cortex 2013, 23, 1424–1432. 4. Steinberg L., Albert D., Cauffman E. et al.: Age differences in sensation seeking and im

pulsivity as indexed by behavior and self-report: evidence for a dual systems model. Dev

Psychol 2008, 44, p. 1764–1778. 5. Weiss P., Zvěřina J.: Sexuální chování v ČR, 2009, dostupné na http://mep.zverina.cz/files/

103-sexualni-chovani-v-cr-srovnani-vyzkumu-z-let-1993-1998-2003-a-2008.pdf. 6. Witte A. V., Savli M., Holik A. et al.: Regional sex differences in grey matter volume are

associated with sex hormones in the young adult human brain. Neuroimage 2010, 49,

1205–1215.


Dospívání

32 1.3 Syndrom rizikového chování v dospívání –

teoretické předpoklady a souvislosti

Jana Hamanová, Ladislav Csémy

1.3.1 Změny společnosti ve druhé polovině 20. století Změny ve společnosti ve druhé polovině 20. století byly podrobněji popsány v úvodu této knihy. V zásadě jde především o několik faktů: • Oslabení rodiny. Mizí širší, multigenerační rodina, převažuje dvouge

nerační „nukleární“ rodina. Ale stoupá i  počet rodin s  jedním rodičem

a  zvyšuje se procento dětí narozených svobodným matkám. Dochází

také k oslabení každodenního společného rodinného života. • Urbanizace. Budování velkých, neosobních sídlišť. Rozvoj cestování a te

lekomunikací rychle stírá hranice zeměpisné i různých kultur a tradic. • Změny ve světě práce. Tlak na ekonomický růst a zvyšování produktivity

práce klade vyšší požadavky v přípravě na povolání i při hledání pracov

ního uplatnění.

Dospívající v  dnešním světě se musí vyrovnávat nejen s  radikálními změnami svého těla a psychiky, danými dospíváním, ale i s bezprecedentně rychle se měnícím okolním světem (Hamanová J., 2000). To nezůstává bez odezvy: v  devadesátých letech minulého století studie z  Harvardovy univerzity (Kagan, 1991) ukázala, že „v  moderních, technologických společnostech se na cestě k  dosažení zdravé dospělosti stalo nejrizikovějším obdobím dospívání – na rozdíl od rozvojových zemí i  od dřívější doby, kdy nejrizikovějším bylo (a  v  rozvojových zemích stále je) časné dětství s  jeho nemocemi“.

Americká lékařská akademie prokázala, že v  rozvinutých zemích je zdraví dospívajících „více ohroženo jevy behaviorálními než biomedicínskými“. Sloganem Světové zdravotnické organizace (WHO) se stalo, že „klíčem ke zdraví dospívajících je jejich chování“.

Sklon experimentovat s  rizikem je věku dospívání odedávna vlastní; za normální součást vývoje však lze považovat pouze jeho přechodné trvání a  také jeho omezenou míru, která ještě neznamená ohrožení jedince a  nepředstavuje chování problémové. V  posledních desetiletích však výrazně přibylo mladých, kteří přijímají rizikový – problémový způsob života, jehož


Syndrom rizikového chování v dospívání – teoretické předpoklady a souvislosti

33

možné následky je ohrožují a nezřídka i poškozují. Jsou dokonce zdaleka nejčastější (hlavní) příčinou smrti u 15–19letých, a to jak u nás, tak v západních zemích. Mluví se proto také o tzv. nové morbiditě (nemocnosti) mládeže. Studie prof. R. Jessora Touto problematikou se už od sedmdesátých let minulého století zabývali severoameričtí autoři, především psycholog profesor Richard Jessor (mj. také spolupracovník WHO v  této oblasti). Prováděl rozsáhlý dlouhodobý longitudinální výzkum chování mladých lidí (14–22letých) v USA, a to ve vztahu k psychosociálnímu vývoji v adolescenci (Jessor R., 1977; Jessor R., 1998). Ukázal, že jde především o několik okruhů rizikového chování, které je současně chováním problémovým: zneužívání návykových látek, poruchy chování a delikvence (v různé míře) a rizikové sexuální chování, především předčasný sex. Statistickými analýzami prokázal, že jednak se tyto různé projevy často vyskytují společně (kombinují se, prolínají a  také vzájemně usnadňují svůj vznik), jednak mají stejné (zjednodušeně vyjádřeno) příčiny – stejné rizikové i ochranné faktory.

Postupně se vžilo označení syndrom rizikového chování v  dospívání – SRCH-D (risk-behavior syndrom – RBS, problem behavior syndrom – PBS). Jedná se o  charakteristický soubor příznaků (nemusí však být vždy přítomny všechny), které vznikají na stejném podkladě. Některé tyto projevy jsou problémové pouze ve vztahu k věku, tedy k dospívání; také terminus technicus je právě syndrom rizikového chování v dospívání.

Richard Jessor zjistil, že SRCH-D zastává určitou funkci v  adolescentově psychosociálním vývoji: přináší mu významnou pozitivní satisfakci v  jeho vývojových potížích, pomáhá mu řešit současnou osobní nesnáz nebo mu nahrazuje něco důležitého, co momentálně postrádá. Přesto, že snahy odstranit svou nesnáz jsou v tomto období vývoje „legitimní“, mohou, pokud jsou „řešeny“ rizikovým chováním, přinášet závažné důsledky, jako je vývoj závislosti na drogách, školní neúspěch až zanechání studia, problémy se zákonem, předčasné těhotenství aj. Je proto potřeba hledat zdravé alternativy, které by u dospívajícího plnily stejnou funkci, např. posilovaly jeho sebevědomí a  snižovaly úzkost, umožňovaly (zdravé) vztahy s  vrstevníky, vyplnily prázdnotu apod., bez potřeby přijímat chování rizikové.

Často se dospívající chová problémově jen v  některé oblasti (některých oblastech), což se nevylučuje s  jeho současným zdravým (konvenčním)


Dospívání

34 chováním v  oblastech jiných. Nebylo by proto správné mluvit o  „problémovém adolescentovi“, ale mluvíme o problémovém chování.

Problémovým chováním se tu rozumí jakékoli chování dospívajícího, které může ohrozit jeho vývoj, ať už si je sám adolescent vědom jeho rizikovosti, nebo není – ve druhém případě je naším úkolem ho na rizikovost upozornit (Jessor R., 1991). U  nás i  jinde se zpočátku mluvilo o sociálně patologických jevech; tento pojem však není ani podle sociologů správný, a vžil se proto název SRCH-D. Projevy lze rozdělit do tří hlavních okruhů: 1. Zneužívání (abúzus) návykových látek V  dospívání je nejčastěji zpočátku motivováno sociálně – ne kvůli látce samé, ale kvůli společnosti vrstevníků. V  prvním stadiu experimentování 71–81 % adolescentů nikdy neužívalo drogu o samotě (WHO, 1993). Problematika je rozvedena v  samostatné kapitole. Pokud abúzus pokračuje, může dospět až do závislosti; ta už je nemocí, psychi



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.