načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Řízení jako duchovní úkol - Anselm Grün; Friedrich Assländer

Řízení jako duchovní úkol

Elektronická kniha: Řízení jako duchovní úkol
Autor: ;

Procesy vedení a řízení, které probíhají na nejrůznějších úrovních ve všech lidských činnostech, vyžadují potřebnou orientaci a kvalifikaci. Autoři knihy Řízení jako duchovní ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  149
+
-
5
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Karmelitánské nakladatelství s.r.o.
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 209
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Procesy vedení a řízení, které probíhají na nejrůznějších úrovních ve všech lidských činnostech, vyžadují potřebnou orientaci a kvalifikaci. Autoři knihy Řízení jako duchovní úkol mají zkušenost s vedením lidí a záleží jim na spirituální dimenzi tohoto úkolu. Jejich kniha nepřináší objevné skutečnosti, pokud jde o psychologický, manažerský rozměr věci, ale stálý odkaz na Bibli a benediktinská pravidla dává problematice vedení spolupracovníků nový spirituální rozměr. S odvoláním na tyto bohaté zdroje autoři naznačují možná řešení problémů vycházejících z organizačních zmatků a lidské nedokonalosti. Výklad je doplněn řadou kontrolních cvičení a shrnutí. Kniha tak přináší užitečné informace a inspiraci lidem pracujícím v řídících funkcích, především křesťanským manažerům, učitelům, vychovatelům.

Zařazeno v kategoriích
Anselm Grün; Friedrich Assländer - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

2


3

KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR

Assländer, Friedrich

Řízení jako duchovní úkol / Friedrich Assländer, Anselm Grün

[z německého originálu ... přeložila Jindra Hubková].

– Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2008.

– (Orientace)

Název originálu: Spirituell führen mit Benedikt und der Bibel

005.95/.96 * 005.32 * 13 * 27-582/-587 * 2-58 * 27-277.2

- personální management

– duchovní aspekty

- psychologie řízení

– duchovní aspekty

- sebepoznání

- spiritualita

- biblické citáty

- pojednání

316.4/.7 - Sociální interakce [18]

ISBN 978-80-7195-948-9 (pdf )


PŘEDMLUVA Anselm Grün

Řídit, vést člověka neznamená vyždímat z něj co nejvíc, jen

aby jeho pracovní výkon neustále rostl. Bohužel, tak to často

chápe svět obchodu a ekonomiky. Řídit druhé dokáže jenom

ten, kdo umí dobře vést sám sebe, kdo je sám se sebousmířen a kdo je ochoten vyjít vstříc spolupracovníkům. Kdo chce

vést druhé, měl by být schopen vcítit se do nich a přemýšlet

o tom, jak křísit život, který se ukrývá v každém člověku.

Chápeme-li řízení lidských zdrojů tímto způsobem, pak

pro nás znamená velkou duchovní výzvu. Musíme býtschopni uvědomovat si vlastní emoce a potřeby a nepřenášet je na

své spolupracovníky. Chceme-li vést druhé, musíme dokázat

upřímně se setkat sami se sebou a sami sebe dobře poznat.

Bez sebepoznání totiž budeme všechny potlačené potřeby

promítat do druhých a budeme je na nich potírat.

Člověk ve vedoucí úloze je neustále konfrontován semocemi a problémy spolupracovníků. Nenakazit se jimi auchovat si ve vedení jasno dokáže jedině ten, kdo se sám ubírá

duchovní cestou a kdo v tichu znovu a znovu získává odstup

od všeho, co ho při práci zatěžuje.

Jsem mnich, a tak je mým vydatným pramenem řehole

svatého Benedikta: odsud můžu načerpat, kdykoli jsemkonfrontován s vlastní řídicí úlohou v klášteře vMünsterschwarzachu. Nikdy nepřestanu cítit dluh vůči tomu, co Benedikt

píše o úloze celeraria – klášterního ekonoma.

Jeho výklad ale chápu jako cíl, ke kterému směřuji. Pořád

zakouším, jak mě tento cíl fascinuje a jak mě udržuje přiživotě.

Druhým zdrojem je pro mě Písmo svaté. I ono jenevyčeratelné. Neustále v něm objevuji nové pravdy a cesty, které mi

mohou být ve všedním životě užitečné.


V běžné činnosti klášterního celeraria zodpovídajícího za

hospodářské záležitosti konventu se snažím spojovat svou

práci s modlitbou tak, jak to doporučuje Benedikt ve svém

hesle „ora et labora“ („modli se a pracuj“).

V neposlední řadě zakouším, že práce sama o sobě jeduchovním úkolem. Nejde při ní totiž o sebestřednost. Naopak

– abych člověku a věci posloužil, je třeba vycházet vstříckonkrétní osobě a konkrétnímu projektu. To se podaří pouze za

předpokladu, že ustoupím od vlastního já a že v sobě otevřu

prostor Duchu svatému.

V této knize se chceme zamyslet nad duchovní výzvou,

jakou představuje řízení lidí: ono samo nás může udržovat na

duchovní cestě. Duchovní život lze na druhé straně chápat

jako pomoc k tomu, jak lidsky – a tím konečně i efektivněji –

lidské zdroje řídit.

Všichni dnes hovoří o tom nejdůležitějším kapitálu, jaký

podnik nebo firma má: o vlastních zaměstnancích. Jenže často

jde jen o prázdná prohlášení, protože ve skutečnosti je tento

kapitál mnohdy vykořisťován a „investován nesprávnýmzpůsobem“. Kdo se ubírá duchovní cestou, začne být ke svým

spolupracovníkům spravedlivější než ten, kdo jen prosazuje

růst zisku. Získá totiž cit pro spolupracovníky a dokáže je

lépe vést a řídit, aniž je bude vykořisťovat. Tak v nich probudí

život a to zpětně vnese radost do jeho vlastního života. Život

kolující v nich oživí i jeho samotného, což v důsledkuposlouží celému podniku, ten bude z dlouhodobého hlediskakonkurenceschopnější.

Duchovní cesta tedy znamená obojí: zdroj, ze kteréhočeráme, i reakci na všední život, který nás pohlcuje. Duchovní

život nám ukazuje, jak lze reagovat na realitu každodenní

všednosti tak, abychom skutečně žili, a nebyli pouze „žiti“.

Pomáhá nám nebýt ve vleku problémů, ale vybízí nás k tomu,

abychom sami dokázali ovlivňovat veškerou skutečnost,která k nám přichází zvnějšku jako potíž nebo výzva.

PŘEDMLUVA Friedrich

Assländer

Hesla „stále rychleji!“, „stále větší!“, „stále víc!“ se lidem –především těm, kteří zastávají zodpovědná vedoucí místa – měnípoznenáhlu v  hororový scénář. Podnikové procesy se odvíjejí ve

stále  rostoucím tempu, odpovědnost na vedoucích pozicích

vzrůstá a na jednotlivce jsou kladeny stále vyšší nároky. Kdehledat nezbytnou orientaci a sílu ke zvládnutí všech požadavků?

Tato kniha by ráda poskytla odpověď na položenou otázku – z  hlediska duchovní zkušenosti autorů a  také pomocí konkrétních poukazů na Bibli a na řeholi svatého Benedikta vztahujících se k tématům „vedení“ a „životní orientace“. V dnešní době, kdy přestávají být staré struktury a metody životaschopné a razantně přibývá změn, je pro nás podstatné hledat cestu dovnitř,k vlastním duchovním kořenům a zdrojům, k naší spiritualitě.

Pod pojmem spiritualita chápeme v  této souvislosti schopnost navázat spojení s  něčím nehmatatelným, co je ale pro náš život nosné – bez ohledu na vnější zmatky a na lidskounedostatečnost –, se skutečností v  našem kulturním prostředí nazývanou Bůh. Byli jsme a  vždycky budeme s  tímto nábožensko-duchovním rozměrem spojeni a tento vztah také můžeme kdykoli aktivovat. Spiritualita se přitom nedá odloučit od profánnía všední životní skutečnosti. Přesně naopak: manifestuje se právě v této všednosti, je prožívána přesně na tom místě, kde právě jsme, a v daném okamžiku – „právě teď“. Modlitba nebomeditace patří k  důležitým duchovním cvičením, jejichž prostřednictvím se vědomě navracíme k  vlastním duchovním kořenům. Můžeme ji využít k  „natankování“, můžeme jejím prostřednictvím znovu „dobít akumulátor své duše“. Duchovní cvičeníovšem přinese skutečné plody v  každodenní práci i  v  přístupu k druhým lidem, k těm, s nimiž se setkáváme právě teď a právě t a d y.

Zcela v tomto smyslu je třeba chápat praktické rady tétoknihy. Usnadňují práci. Rozhodující přesto zůstává duchovní postoj, z jehož pohnutek jednání vychází.

Spiritualita – duchovní život se projevuje v každodennívšednosti – tím, že obyčejní lidé konají neobyčejně dobře obyčejnou práci. Může nás hluboce vnitřně obohatit, odevzdáme-li se plně úkolu, který se nám zdá smysluplný a hodnotný. A to pak přinese úspěch. Nebo jinými slovy: Sklidíme, co jsme zaseli.

Jako autoři bychom vás rádi povzbudili, abyste se otevřeliduchovnímu rozměru svého člověčenství tak, abyste si svou zkušenost dokázali odnést s sebou do každodenní práce.

Oblouk, který se v této knize pokoušíme rozklenout, sahá od „religio“ – tedy zpětné vazby k vyšší a obsáhlejší skutečnosti – až ke každodenní realitě řídícího manažera. Podněty z Biblea z řehole svatého Benedikta spolu se zkušeností obou autorů jsou zde vztahovány k výkonu člověka v řídicí funkci. Konkrétní poukazy k určitým duchovním praktikám a typy, jak jich využít, mají tento přenos usnadnit.

Návod k použití této knihy

V úvodu četby ještě několik rad:

– Cvičení uvedená v jednotlivých kapitolách jsou pouhounabídkou, z níž si sami můžete vybrat. V žádném případě byste se neměli pouštět do všech či mnoha cvičení najednou. Největší užitek nakonec vyplyne ze soustředění se na podstatu, tedy právě to cvičení, které vám v  konkrétní situaci slibuje největší úspěšnost. Vytrváte-li u zvoleného cvičení po delší dobu – minimálně měsíc –, ukotví se ve vašem nitru a změní se v dobrý návyk. Poté se můžete soustředit na další cvičení.

– Nový zákon obsahuje celou škálu praktických návrhů, jak zlepšit utváření vlastního života. Ostatně celá Bible je praktickým návodem, jak dobře žít. Mnohá podobenství a pokynyukazují, na co bychom ve svém životě měli dbát, aby se nám dobře vedlo. Proto se v textu neustále vztahujeme ke konkrétnímbiblickým pasážím.

– Ve prospěch plynulejší četby jsme upustili od rozlišování obou pohlaví a zvolili jsme pouze mužský rod. Dámy nechť nám proto při četbě prominou.

– Autorství jednotlivých textů v knize jsme rozlišilinásledovně: tímto písmem jsou vytištěny texty z pera FriedrichaAssländera, bezpatkovým písmem pak pasáže, jejichž autorem je P. An- selm Grün.

1. Řídit a dát se řídit

Opat nechť má na paměti: Vina padne na pastýře, když pán domu

zjistí malý výnos ze svých ovcí (Benediktova řehole 2,7).

... ať se mi stane podle tvého slova!

(Lk 1,38).

Řídit druhé

Jak je to vlastně s „řízením“ lidí? Celá řada definicí týkajících se

hesla „řízení“ obsahuje v převážné většině dva pojmy: (1)ovlivňování chování a  (2) zaměření k  cíli. Stručně řečeno: Řízení je

cílevědomé ovlivňování lidí. Tím se dané téma řízení omezí

mimo veškeré teorie a  ideologie na dva rozhodující prvky, na

cíle a na ovlivňování.

Přesto bychom měli chápat tuto definici komplexněji. Cíle nezahrnují pouze hospodářský výsledek, ale také zainteresované lidi – včetně řídícího pracovníka. Ovlivňování se opírá o  vývoj osobnosti řízeného i  řídícího. A  zahrnuje i  to, co znamená být řízen – tedy vědomě přijmout a připustit, že mě někdo vedea řídí.

Podnikatelské záměry slouží k  orientaci a  zaměření spoluracovníků i  organizace. Mimořádně důležitou roli přitom nehrají roční cíle nebo střednědobé a dlouhodobé plány, alezásadní cíle vedoucí k  pravé identitě podniku. Sem patří: účel podnikání, vize a hodnoty tak, jak se odrážejí ve stanovenémřídicím vzoru. Představují to, co mají všichni za ideálního stavu před očima jako trvalý cíl. A  tady je třeba se ptát: Kdo jsme a kým chceme být? Co přinášíme ostatním lidem – zákazníkům a spolupracovníkům – i společnosti naším podnikání?

Měřitelné, na pouhé cifry redukované cíle sice mají svůjvýznam při sledování úspěšnosti podnikání, ale jako řídicí nástroje mají pouze přidružený význam. Podstatná je duchovní úroveň – hodnoty a  vize –, které začleňují podnikatelské počínání do širších souvislostí.

Vyplatí se zamyslet se nad tím, čím se vyznačují dlouhodobě úspěšné podniky. Ve všech podnicích s dobrou tradicí narazíme na principy a zásady orientující se na mravní hodnoty. Ty totiž zajišťují vzájemné vztahy a  kvalitu vnějšího výkonu. V  tomto ohledu proslula zejména řehole svatého Benedikta, podle které jsou už po dobu 1500 let řízeny benediktinské kláštery, a tyv sobě dodnes úspěšně spojují duchovní život s hospodářskýmúspěchem. Dále jsou známé například zásady obchodu Roberta Bosche – kupříkladu jeho motto: „Raději půjčuji peníze neždůvěru svých zákazníků.“ Podnikatel Feudenberg, kterýzaměstnává přes 30  000 zaměstnanců, chápal sociální odpovědnost za podstatný faktor podnikání už v  době založení svého podniku před 150 lety. Oba manželé – zakladatelé tehdy zřídili podpůrný fond jako projev „respektu ke společné práci všechzaměstnanc ů “.

Identita podniku je základem identifikace zaměstnanců s  podnikem. Podniky mají svou historii – stejně jako národy. Z jejich dějin plyne mohutná síla, která spojuje lidi a propůjčuje jim sebevědomí: jsou významní a cenní. V úspěšném, dobřevedeném podniku jsou zaměstnanci hrdí na to, že k němu patří.

Při fúzích a odprodejích firem se s identitou často zacházíledabyle. Když podnik přichází o svou totožnost, je přitom často přehlížena hodnota identifikace spolupracovníků s  vlastním podnikem, čímž se ztrácí jejich motivace a  pracovní nasazení. Podnikový ředitel jednoho chemického závodu to vyjádřil slovy: „V  tomto podniku pracuji třicet let, mezitím už pro čtvrtého podnikatele. Třikrát jsme změnili firemní jméno. Už nemám chuť ohýbat hřbet pro nějaké chamtivé akcionáře.“ Jestliže takto uvažuje vedoucí pracovník, dovedete si sami lehce představit, jak asi smýšlejí jeho podřízení. Vysoký stav nemocnosti a narůstající problémy s  kvalitou výroby v  tomto podniku byly neklamnou známkou špatné atmosféry a pracovního prostředí.

Vlastní dějiny, tradice a skutečně vyznávané hodnotya principy jsou živou skutečností podniku nebo organizace. (Logo a Corporate Identity jsou pouhé symboly, vnější znamení.) Řídit znamená otvírat vědomí hodnotám a  prosazovat zachovávání těchto hodnot. Tak vzniká kultura podnikání. Pokládáme-li za bernou minci pouhá čísla, mineme se s podstatou. Řízení – má-li být skutečně motivující – to bude mít s „kulturou čísel“ stáletěžší, protože lidé nevidí příliš velký smysl v produkování stálevyššího zisku a zvyšování majetku někoho jiného.

Možnost, jak ovlivňovat lidi, se často při různých školeních pro řídící pracovníky redukuje výhradně na otázku: „Co můžu udělat pro to, aby druzí dělali to, co chci já?“ Toto se pakoznačuje pojmem „motivace“. Vězí však za tím mechanistické pojetí, a sice, že lidé se mohou uvádět do pohybu podobně jako stroje, postačí jen znát správný „návod k obsluze“. Takovémumechanistickému pojetí světa se učí už děti ve škole. Ve všedním životě pak narážíme na problémy, jakmile podle tohoto modelu světa nemůžeme postupovat dál, což se týká především zacházení s druhými lidmi.

Avšak můžeme sáhnout k vlastní zkušenosti s řízeníma podívat se na to, jak jsme byli a jsme řízeni rodiči, učiteli,představenými, trenéry, pracovními kolegy a životními partnery. Jak nás tito lidé ovlivnili, co jsme vnímali jako klad, co naopak jakozáor? Jak si tito lidé konkrétně počínali, co bychom z  dnešního pohledu mohli označit za prvky řízení „lidských zdrojů“? CVIČENÍ Jak jsem byl řízen 1. Vypište si jména tří až pěti osob, kterými jste byl řízen, veden. 2. Poznamenejte si konkrétní způsob jednání a  aktivní kroky

lidí, které jste vnímal jako řídící osobnosti.

3. Vyhodnoťte ve zpětném pohledu jejich jednání:

++ velice mi pomohlo a podpořilo mě v dobrém

+ pomohlo mi

– příliš mi nepomohlo

– působilo mi problémy

+/– bylo nápomocné i problematické zároveň 4. Které hodnoty, principy a  články víry vám tím byly

zprostředkovány? 5. Vypište si, které zkušenosti dnes vnímáte jako skutečně

účinné ve vašem současném řízení druhých, které byste rád

zlepšil nebo kterých byste se rád úplně zbavil.

Možnosti, jak řídit – neboli prostředky k ovlivňování –, jsou natolik rozmanité, nakolik rozmanité je obecně lidské jednání. Někdo například jen mlčí a  přitom pohledem vyvolává u druhých pocit viny. Jiný zvedne hlas.

Chválu a  uznání vnímáme obecně jako blahodárné a povzbuzující. Když někoho obdivujeme, snažíme se jeho jednání napodobovat. Stává se pro nás příkladem.

Rozhodujícím faktorem „vedení“ jsou tři podmínky: • Mezi lidmi vzniká vztah. K tomuto vztahu dochází při dobré

komunikaci, což znamená, že vedle věcné a obsahové úrovně

dochází i k emocionálnímu kontaktu. Pocity jako sympatie –

a samozřejmě též antipatie – dodávají vztahu lidský rozměr.

Předpokladem tohoto vztahu je schopnost připouštět siemoce a umět je dávat najevo. • Představy o  cíli fungují jako očekávání nebo požadavky.

Cíle – jakožto klasický model tzv. řízení Management byobjectives – zde hrají klíčovou úlohu. Poskytují orientacia zaměřují síly určitým směrem. Nejprve bychom se měli sami

naučit klást si osobní cíle a naplňovat je, než začnemepracovat na společných cílech se svými spolupracovníky. Osobní

cíle nám umožní konkrétní práci na sobě a dodajívěrohodnosti našemu řízení druhých. Už před 2000 lety k  tomu Seneka podotkl: „Pro toho, kdo sám neví, do jakého přístavu

hodlá doplout, není žádný vítr dost dobrý.“ • Jednání je pozorováno, hodnoceno a  informace zpětně

sděleny řízené osobě. Kombinace cílů a zpětné vazby –často označované jako feedback – je jednoduchým, ale velice

praktickým modelem vedení. Tak jako potřebujeme zrcadlo,

abychom viděli vlastní tvář, potřebujeme od druhých lidí

zpětnou vazbu, abychom dokázali vlastní jednánívyhodnotit. Lidé vnímají zpětnou vazbu jako hodnocení a informace

o tom, jak je druzí vnímali a viděli, jim dodávají sebejistotu.

Řízení lidských zdrojů v kontextu podniku a firem znamenádosáhnout určitého výsledku za spoluúčasti „spoluracovníků“. Striktně vyjádřeno: řídicí síla se má postarat o to, aby byla prácevykonána. V  řízení jde tedy o  rozhodující otázku: Nakolik lze lidi ovlivnit, aby vykonali v  podniku požadovanou práci? Snažíme se tak zjistit, jaké jsou účinné prostředky žádoucího ovlivnění –například způsob řízení, komunikace, principy řízení a chování řídícího pracovníka. Tento spíš mechanistický, ale ve všedním životě platný dílčí úsek řízení je zapotřebí doplnit otázkou na etiku, smysluplnost, komplexně systémové aspekty a duchovní rozměr řízení.

Lidé si obecně spojují řízení lidí s  představou nadřízenosti a  podřízenosti. Nadřízenost ve vedoucí pozici s  sebou přináší povinnost vykonávat řídicí úlohu a přijmout s ní spojenou moc. Jen tak mohou organizace, firmy, instituce fungovat. Pokudřídící pracovník tuto funkci nepřijme, netrpí tím pouze efektivita práce, ale také podřízení spolupracovníci. Výkon řídicí úlohy – též právě ve smyslu výkonu moci – poskytuje řízeným jistotu a orientaci v odborném i společenském ohledu.

Hospodářské cíle včetně monetárních – např. zisk nebo pro neziskový podnik krytí nákladů – jsou existenčně nutné. Když se ale stanou samoúčelnými, například bude-li uctívánonavyšování zisku či jeho maximalizace jako zlaté tele, začne se opomíjet to nejpodstatnější: hluboký a  mravně podložený smysl podnikání – totiž vytváření služeb a produktů pro lidi. Tato ztráta orientace na člověka se následně projeví i ve způsobu řízení a v obrazučlověka jako takového. Ze spolupracovníků se pak stávají pouhékolonky výdajů a  jejich propouštění je naopak vítaným prostředkem k úspoře nákladů.

Dobré řízení má na zřeteli jak celek a jeho návaznost na větší souvislosti, tak i jednotlivce. Řídit člověka znamená vždycky také probouzet řízeného k životu a sloužit mu, jak to požaduje Ježíš. Tady je skryta skutečná výzva. Hledíme-li na člověka jako naduchovní bytost a na Boží obraz, pak představuje jeho vývoj – a tím řízení – ve své podstatě duchovní úkol, který budeme zvládat tím lépe, čím lépe začneme vnímat a  přijímat jako duchovní výzvu vlastní život.

Řídit sám sebe

Schopnost řídit sám sebe je zásadním předpokladem řízenídruhých. Vedení sebe samého – práce na sobě – se obvykle ve svém

významu podceňuje. Obvykle raději požadujeme, aby se změnili

druzí: šéf, spolupracovník, politik, stát...

Řídit sám sebe znamená zacházet s časem, dokázat si jejzorganizovat, pečovat o svůj emocionální, sociální a duchovnírozvoj. K tomu patří například sebekázeň, vlastní hodnotovýžebříček a dobrá komunikace. Ústřední a rozhodující úlohou každého řídícího pracovníka je ustavičná snaha být lepším člověkem.Řídit sám sebe je cestou ke zralé vůdčí osobnosti, k věrohodnosti.

Jak zacházím sám se sebou, tak budu zacházet i s druhými. Obdobně k této základní zkušenosti platí také, že: Jak budu řídit sám sebe, tak budu řídit druhé. Vlastní vzorce chování, osobní návyky (včetně navyklých myšlenkových vzorců), emoce, hodnoty, obsahy víry – to vše je předmětem práce na sobě. StaříŘekové používali pojem askeze: ochota formovat sám sebe.

Dnes se ovšem častěji hovoří o rozvoji osobnosti. V něm hraje klíčovou roli kázeň. Hildegardě z Bingenu se připisuje následující věta: „Kázeň je umění, jak být trvale šťastný.“ Tuto moudrost nově objevili také američtí psychologové, když pátrali po zdrojíchlidského štěstí. Jako důležitý předpoklad šťastného života uvádějícíle, řád a kázeň. Spokojení lidé si kladou náročné cíle a potéukázněně směřují k  jejich naplnění. Dosažení cíle – pocit „dokázal jsem to“ – přináší člověku pocit štěstí. Hluboká vnitřní spokojenost provází člověka cestou k cíli. Každodenní dávka výkonu,překonávání sebe samého i námaha s tím spojená mohou býtzábavné. Tato zkušenost motivující k dalšímu snažení je z pravidelného tréninku důvěrně známá každému sportovci. S ukázněnýmcvičením roste zároveň i sebeuvědomění a sebevědomí.

Po vůdčích osobnostech existuje velká poptávka. Když zaměstnanci svého nadřízeného rádi následují a spolupráce s ním je těší, není v tom žádný nacvičený trik – pokud na to vůbecnějaký existuje –, protože ten lidé tak jako tak brzy prohlédnou, ale vše spočívá v osobnosti představeného. Lidé rádi následují toho, u koho vycítí, že je před nimi o krok napřed. Vyzařování a role vzoru jsou nejúčinnějšími prostředky řízení. Vyrůstají ze sebekázně spojené se sociální kompetencí, která vidí druhéhočlověka takového, jaký je, i s duchovní kompetencí, která dokážedruhého podporovat v rozvoji.

O významu schopnosti vést sám sebe píše chemik a někdejší předseda představenstva chemického koncernu Erhard Meyer-Galow v magazínu „Zprávy ze světa chemie“ (Nachrichten aus der Chemie, únor 1999): „Vedení začíná vždycky vedením sebe samého... To znamená, že vedu druhé takový, jaký jsem –a nikoli, jak jsem si to nacvičil, protože nacvičené způsoby chování, které by nebyly hluboce zakořeněny v mé osobnosti, mají jepičí život. Rozvoj vlastní osobnosti je tedy skutečným životnímúkolem a zároveň nejvnitřnějším rozměrem vedení.“

V  podkladech pro semináře a  v  textech o  řízení lidských zdrojů se dnes setkáváme s pojmy, jako jsou důvěra, autentické vedení, utváření smyslu, coaching, mentorování aj. To všechno jsou výrazy, které mají víc společného s postojem a vědomím než s technikami řízení. Rozvoj řídících osobností se tedy víc a víc stává rozvojem vědomí. Zde se nabízí otázka, jak lze vůbecrozvíjet vědomí. Je zajímavé, že ve všech velkých náboženstvíchnajdeme cesty a návody směřující k tomu, jak podporovat člověka v rozvoji vlastní osobnosti. Jedná se o návody k duchovní cestě, k meditaci a k sebezpytování.

Pro naše prostředí křesťanské mystiky je nejznámější cesta kontemplace, jinými známými cestami jsou například meditační formy zenového buddhismu, na rozvoj osobnosti se zaměřujítaké různé metody jógy. Tato cvičení, většinou pod vedenímzkušeného učitele, slouží ke zvýšení pozornosti a k rozvoji vědomí.

Umění řídit sám sebe začíná u  sebeuvědomění. Cvičení pozornosti při meditaci vede k rozšířenému vnímání vlastní osoby, pocitů i mechanismů jednání. Nadto napomáhái prohloubenému vnímání okolí, lidí kolem nás i životního prostředí. Všechny duchovní cesty a metody cvičení vedou prostřednictvímkognitivního a  analytického myšlení k  rozšířenému poznání skutečnosti a  k  citlivějšímu způsobu zacházení s  lidmi a  věcmi, také prohlubují intuitivní vnímání. Moderní psychologiea psychoterapie rovněž nabízejí techniky, které napomáhají rozvoji vlastní osobnosti. Jako příklad lze uvést mentální trénink, který jevyužíván například ve vrcholovém sportu, dále nejrůznější způsoby skupinové dynamiky a  uvědomování si sebe samého. Všechny uvedené techniky, jsou-li vedeny zodpovědnými osobami,doplňují cestu duchovního cvičení. Přispívají – v doslovném smyslu – k hlubšímu sebe-vědomí.

Řídicí nástroje a techniky, tak jak jsou vyučovány v různých seminářích o  řízení lidských zdrojů, jsou důležitými nástroji

a pomůckami. Jde tu ovšem o mnohem víc. Jedná se totiž o nový

vnitřní postoj a o nové sebevědomí jako předpoklad pro použití

těchto technik a nástrojů. Utváření naší budoucnosti nenímožné pouze s pomocí racionálního myšlení a rozumového poznání.

Nezbytný potřebný proces totiž probíhá na duchovní úrovniformou rozvoje vědomí. Proto jde o to, abychom dokázali překročit

zúžené myšlení vztažené k vlastní osobě a uměli otevřít širšíprostory vědomí. Staré duchovní cesty nám přitom mohou prokázat

velkou službu.

Svatý Benedikt vyžaduje od celeraria moudrost. „Sapiens“ –

latinský výraz pro „moudrý“– tímto označením míní člověka,

který si vychutnává vlastní bytí, je smířený sám se sebou a se

svou životní historií. Proto i ve všem, co dělá,zprostředkovává ostatním „příjemnou chuť“.

Zato ten, kdo není v kontaktu sám se sebou, zanechává při

rozhovoru nebo při setkání často „hořkou nebo fádní pachuť“

a lidi od sebe spíš odpuzuje. Není s to získat je pro své cíle.

Moudrý je naopak ten, kdo má sám sebe rád a žije sám se

sebou v pokoji. To však představuje celoživotní úkol. Znovu

a znovu se do nás totiž vkrádají nejasnosti, nezralost a tvrdost.

Ty nám brání, abychom kolem sebe dokázali šířit „příjemnou

chuť“. Proto musíme sami sobě neustále opakovat „ano“ –

ano k vlastním chybám a slabostem. Dovolit jim, aby směly

být, nedovolit jim, aby nás určovaly.

K moudrosti se propracujeme, když se důkladnězahledíme na své emoce, potřeby a vášně. Mniši vyvinuli metodu,

jak se vypořádávat s vlastními myšlenkami. Jejím hlavním

předpokladem je nehodnotit vlastní myšlenky a pocity, ale

prostě se na ně zadívat a zeptat se jich, co se mi snaží sdělit.

Pak je možné uvažovat, jak s nimi naložím.

V žádném případě nejde o potlačování vlastních myšlenek

a pocitů, ale o vyrovnání se s nimi. Ve všech myšlenkách apocitech se totiž ukrývá síla, o kterou by se člověk připravil,

kdyby se snažil v sobě všechny turbulence potlačit. Mnozí


18

lidé se vyčerpávají právě tím, že vydávají zbytečně mnoho

energie na utajení všeho, co jim na vlastním nitru nenípříjem

né. Jestliže naopak dokážeme síly ukryté v těchto myšlenkách

a pocitech správně využít pro sebe, nejenže začneme dobře

řídit sami sebe, ale zbude nám dost sil i na to, abychomdoká

zali řídit druhé.

CVIČENÍ

Ticho a sebepozorování

Zorganizujte si v  průběhu dne tichou chvilku. V  ideálním

případě proveďte toto cvičení ráno, v poledne a večer – pokaždé

v pevně stanovený čas – a alespoň na několik minut setrvejte ve

ztišení. Prostě jen naslouchejte svému nitru. Staňte se pouhým

pozorovatelem vlastních pocitů, impulsů, vjemů a myšlenek.

Vymezte si čas pomocí budíku nebo stopek tak, abyste po tři, pět

či deset minut setrvali bez jakékoli aktivity jen v  tomto

sebepozorování.

Přebývání u sebe neboli habitare-secum (o Benediktovi se říkalo,

že „bydlel u sebe“) představuje základní cvičení. Zenové cvičení

doporučuje „hledět pečlivě do vlastního ducha“. Vedení sebe

samého začíná právě tím, že se člověk učí stále lépe poznávat

vlastní niterné procesy.

Dát se řídit

V protikladu k aktivním stránkám řízení, kterými jsou řízenídru

hých a sebe samého, stojí opačná – pasivní – zkušenost dát se řídit.

Říkáme-li „pasivní“, nemyslíme tím „vydání se na milost“, alesku

tečnost, že si uvědomujeme a přijímáme to, co nás ovlivňuje,při

čemž sami rozhodujeme o tom, kým a čím se dáme ovlivnit.Našebr />

19

mu řízení druhých i sebe samého se tu dostává důležitého doplnění.

Takový je totiž význam toho, co znamená vědomě něco připustit,

přijmout a také vydat se.

V  představách mnohých manažerů je řízení chápáno často příliš jednostranně jen jako konání a utváření. Zkušenosti toho druhu, že je člověk do něčeho začleněn, že je na něčem či někom závislý, že se musí přizpůsobit a něco připustit, jsou potlačovány a blokovány nebo jsou vnímány negativně právě jako vydání se na milost a  nemilost. Prvním krokem k  narušení tohoto úhlu pohledu je uvědomit si, jak významně jsme ovlivňováni a  jak často  jednáme podle automatizovaných vzorců chování. Řídit a být řízen jsou dvě vzájemně podmiňující se části, které sedoplňují v jeden celek. Takový pohled na věc je v souladu sesystémovými teoriemi a  se systémovým myšlením. Lidé, organizace, hodnotový systém, „genius loci“ či podnikatelská kultura nasobě vzájemně závisejí a vzájemně se ovlivňují.

Prakticky zakoušíme skutečnost, že jsme řízeni, mnohazpůsoby. Tak se dáme řídit... • těmi, ke kterým máme vztah: ve vztazích jsme nevyhnutelně

ovlivňováni druhými lidmi; • ve vlastním  nitru zakotvenými hodnotami, pravdami víry

a životními koncepty: ty řídí naše vnímání, prožívánía rozhodování; • bezděky přijímanými „úkoly“ a skrytou loajalitou: mohou se

vymykat jakékoli logice a rozumovým úvahám; • řízením prozřetelnosti, osudovými událostmi, které na nás

doléhají: buď s nimi můžeme vést spor, nebo na ně hledíme

jako na zvláštní úkol; • lidmi, jimž se vědomě podřizujeme: vědomě přijímámeposlušnost, posloucháme je.

Mnohé skutečnosti můžeme proměnit v proces učenía aktivně tak můžeme přijmout fakta, která nelze změnit, dokonce jsme schopni přijmout i to, co nás – často nečekaně – postihne.Zmíněný životní přístup – ochotně nést všechno, co se nám přihodí – je vlastní mnoha biblickým postavám. Proslulá jsou Mariina slova poté, co jí anděl oznámil budoucí mateřství: „... ať se mi stane podle tvého slova!“ (Lk 1,38). Ježíš vysloví po svém zápasu se sebou samým i s Bohem v Getsemanské zahradě slova: „Otče můj, nemůže-li mě (tento kalich) minout a musím ho vypít, ať se stane tvá vůle“ (Mt 26,42). Tak vypadá nejhlubší duchovní postoj: Maria i Ježíš kladou své já – své bytí včetně osobních přání – do pozadí a připustí, aby se s nimi nakládalo podle Pánovyvůle. V  jejich postoji nejde o  žádný slepý fatalismus ve smyslu: „Vždyť na tom stejně nic nezměním.“ Jedná se o aktivnípřitakání Boží vůli a o zřeknutí se vlastní vůle a vlastních plánů.

Pojem „poslušnost“ vyvolává u mnoha lidí nelibost. Rádibychom si svůj život zařizovali sami a nehodláme se nikomupodřizovat. Kořen zmíněného pojmu – „slyšet“, „někomu naslouchat“ – přibližuje hluboký význam tohoto postoje: Kdo se naučil naslouchat druhým a  poslouchat druhé (například nadřízené nebo starší, zkušené osoby a také Boha a jeho vnitřní hlas), ten je schopen nechat se řídit a současně prohlubovat poznání sebesamého.

Poslouchání, poslušnost jako naslouchání vnitřnímu vedení nás přivádí do kontaktu se svědomím. Prostřednictvím svědomí je člověk ve spojení s vyšší skutečností, s rodinou nebo sespolečenstvím, v  prvé řadě se společenstvím víry, ke kterému patří, a  konečně s  Bohem. Svědomí nám říká, co dělat a  čeho naopak zanechat, abychom byli ve společenství uznáváni a přijímáni.Naoví nám, co je pro nás správné – co odpovídá podstatě našeho bytí, které jsme přijali od Boha.

Do značné míry býváme řízeni i lidmi, se kterými nás vážou skutečné vztahy: svými kolegy, přáteli, dětmi a spolupracovníky. Získáváme od nich důležité informace, které podstatnou měrou ovlivňují náš obraz konkrétní situace, naše vnímání a  chování. Mimořádně cenné jsou zvláště informace, které nám takříkajíc „nejdou pod nos“, fungují jako upozornění na rušivé vzorcejednání.

Výběr přátel a společenského prostředí proto hrajeu každého člověka velkou roli. Přísloví praví: „Řekni mi, s kým sepřátelíš, a já ti řeknu, kdo jsi.“ Buddha doporučuje, aby člověkvyhledával blízkost dobrého, zralého člověka a aby se vyhýbal špatné společnosti. Často to chce pořádný kus odvahy, máme-li se vůči někomu vymezit a přerušit či omezit s někým určitý vztah, který brání našemu rozvoji.

Dobří přátelé se nepoznají jen v nouzi, když na ně zůstaneme odkázáni. Dobří přátelé a  kolegové jsou také schopni zacházet odvážně s  kritikou. Dokážou nám vždy nastavit zrcadlo, které pomůže lépe poznat sebe sama. Naopak nebezpečí představují pochlebníci, kteří nás nekriticky obdivují. Čím vyšší pozici na hierarchickém žebříčku člověk zastává, tím vyšší je nebezpečí, že se začne vyhýbat kritickým hlasům a obklopí se jen samýmipříznivci. Uspokojuje to narcistické potřeby dotyčného, ale také to svědčí o hluboké osobní nejistotě.

Nepohodlní spolupracovníci přispívají k rozvoji svého okolí, protože ho nutí přezkoumávat své chování a jednání. Nejsou tím ovšem míněni věční rejpalové a  pesimisté, ale pozitivní kritici. Ve středověku si moudří panovníci drželi u  dvora šaška, jehož úkolem bylo nastavovat panovníkovi zrcadlo a  poskytovat tak zpětnou vazbu.

Vedeni ale můžeme být i  určitým životním pojetím, které jsme si v průběhu života osvojili. Jakýmsi vnitřním „scénářem“ – skriptem, podle něhož jednáme a  rozhodujeme se, což je do značné míry záležitost nevědomá. Mnohé z tohoto „scénáře“  je životně důležité, mnohé se naopak pro naši současnou situaci nedá nijak zvlášť využít. A  právě tady začíná práce na rozvoji vlastní osobnosti. Zácvik v nových vzorcích chovánípředpokládá vytrvalost. Musíme neustále zápasit především se svouliknavostí a pohodlností. Staří pouštní otcové považovali lenost zajeden z  hlavních hříchů. Staví se totiž nejvýrazněji právě proti rozvoji osobnosti – především proti jeho duchovní stránce.

Moderní psychologie poukazuje na tutéž skutečnost, když označuje „zónu pohodlí“, do níž se mnozí rádi utíkají, zanebezečnou. Je pohodlné zdržovat se v oblasti důvěrně známýchnávyků. Opakujeme pořád stejné vzorce chování a  vyhýbáme se rizikům, která s sebou přinášejí nové podněty. Aby se našeosobnost mohla rozvíjet a  abychom mohli dosáhnout skutečného štěstí a  spokojenosti, je třeba opustit zónu důvěrně známého prostředí a  odvážit se nových věcí. Vyžaduje to odvahu něco změnit a  přistupovat k  věcem jinak než obvykle. Znamená to „vstoupit na neznámou půdu“. Musíme na sebe vzít rizikoneúspěchu a krachu, musíme neustále ověřovat a překračovat vlastní hranice, bez toho není myslitelný žádný osobnostní vývoj. Pouze tehdy, když se něčeho takového odvážíme, se začneme říditnovými cíli, které si vědomě stanovíme.

Sigmund Freud jako první objevil skutečnost nevědomí a  podvědomí a  poukázal na význam obou fenoménů. Teprve v posledních letech vešel do širšího povědomí často mocný vliv této roviny na naše jednání a  tragické dynamiky, které z  toho mohou vyplývat. Lidé si začínají stále víc uvědomovat zásadní význam pohledu do vlastního nitra – na motivy a vzorce svého jednání. Profesionální pomoc zvnějšku tento proces umocňuje, například když kouč klientovi zprostředkovává tyto nevědomé prvky svým chováním. Vědomé podřízení se vedení vyžadujereflexi, při níž se musíme ptát: „Kým a čím jsem ovlivňována řízen?“ Opakovaně se musíme dívat do zrcadla. Teprve tehdy bude naše práce na sobě účinná, teprve v tomto okamžiku dokážeme zpracovávat odhalené problémy a vzorce jednání.

Rostoucí poptávka po koučingu poukazuje na potřebnost a užitečnost profesionální pomoci. Osmdesát osm procentpersonálních manažerů při průzkumu prováděném v  roce 2004 prohlásilo, že v příštích pěti letech bude koučing neustálezískávat na významu. Jako důvody rozhodnutí pro koučing jsouv pořadí na prvních třech místech uváděny: osobní či profesníproblémy; orientace v  nových oblastech; rozvoj osobnosti a  růst potenciálu dovedností.

Dalším prostředkem, jak se dostat na zoubek nevědomýmsilám, je vytváření systému, který se může dobře uplatnit spolu s koučingem. Objeví se tak nevědomé dynamiky, kterými selidské jednání řídí.

Každý si sám pro sebe může rozhodnout, podle koho se bude

řídit, kým se dá vést a ovlivňovat. Může si zvolit své vzory, svého

duchovního vůdce, svého mentora nebo kouče, ale také si vybrat

hodnoty, cíle, přesvědčení a ideologie, kterými se bude řídit.Pomocí vhodných nástrojů pak dokáže objevit a zpracovatnevědomé prvky, které ovlivňují jeho jednání. Máme svobodnou vůli

a můžeme volit. S každým rozhodnutím si však vždycky volíme

i důsledky, neboť co jsme zaseli, to také sklidíme.

Svatý Benedikt je přesvědčen, že nejsme zodpovědni pouze

za to, jak vedeme druhé, ale také za to, jak se dáme vést (srov.

Řehole sv. Benedikta. 2,6n). Nadřízený s námi budezacházet jinak, nedovolíme-li mu, aby nás ohýbal. V tom, kdo řídí,

probouzíme svým chováním zcela konkrétní vzorce jednání:

tím, že se poddajně podřizujeme, podporujeme v druhémdominantní rysy. Když se chováme jako „hodný synek“ nebo

„poslušná dcerka“, bude s námi zacházet autoritářský tatík.

Potíž nastane vždycky, když nad sebou máme nezralého vůdce, tedy člověka zatíženého pocity méněcennosti. Začne se snažit tlačit nás k zemi. Nemá cenu s takovým člověkembojovat silou, protože začne svou moc zneužívat nelidštějšímzpůsobem. Ale nesmíme se dát zatlačit do kouta. Můžu si říct: „Jak malý asi musí být, když mě musí tak ponižovat? Kolik strachu v sobě musí mít, když se mě neustále snažízastrašovat?“ Začnu-li uvažovat tímto způsobem, seberu mu vítr zplachet. Navenek se bude stále ještě tvářit autoritářsky, ale už mu nedovolím, aby po mně šlapal. Zůstanu sám u sebe. Jehoautoritářské výpady se minou cílem.

Druhý člověk má nade mnou pouze tolik moci, kolik mu jí dám. Můj představený má samozřejmě moc připravit mě o prémie. Ale jeho moc nestačí na to, aby mě připravil odůstojnost. Čím víc si bude uvědomovat, že si se mnou nemůže zahrávat, tím rychleji toho nechá.

24

Avšak nejde jen o obranu před negativní mocí nezralého

nadřízeného. Křesťanský postoj znamená věřit navzdoryne

zralosti svého vůdce v jeho dobré jádro a toto dobré jádro

v něm skrze tuto víru probudit. Signalizuji-li představenému

jednoznačný postoj a svobodu a zároveň mu ukážu, že hore

spektuji jako člověka, změní svůj způsob řízení. Už nebude

svůj autoritářský arzenál potřebovat. Ten, kdo ví, že jepřijí

mán a ctěn, přestane mít potřebu se prosazovat.

CVIČENÍ

Seznam důležitých osob

Můžete se dostat na stopu lidem, kteří vás ovlivňují, jejich

vzorcům jednání i  tomu, v  co věří, pokud si sestavíte seznam

svých nejdůležitějších personálních kontaktů.

U  každého z  nich si poznamenejte, kdy a  jakým způsobem

ovlivňovali vaše chování a  rozhodování. Váš náhled bude

intenzivnější, budete-li záznamy deníkovým způsobem denně

doplňovat.

Z takto vzniklých náhledů vyplynou automaticky impulsy, jak to

či ono změnit.

TEXT K PROHLOUBENÍ 

Učím se řídit druhé tím, že se sám nechám řídit

„Vést se naučíme nejlépe tím, že se sami dáme vést.“ Tato zkušenost

zdaleka neplatí jen pro řeholní společenství nebo pro situaci du

chovního vedení, ale i pro kulturu řízení zaměstnanců ve firmách

a podnicích. Je zapotřebí podívat se nejprve na „vlastní bolesti“ –

na slabosti a chyby, které mám, abych se ze způsobu, jak se s nimi

vypořádám, naučil zacházet také se silnými i slabšími stránkami

25

svých spolupracovníků. Dlouholetý opat benediktinského opatství

v Münsterschwarzachu P. Fidelis Ruppert to osvětlujev následují

cím textu:

Důležitou možností dalšího vzdělávání, jakou jsem poznal, je

učit se z  vlastní zkušenosti. Rád bych objasnil, co tím mám na

mysli. Jistá řeholnice, která tráví spoustu času tím, že dává

exercicie a duchovně doprovází celou řadu kněží, se mi jednou

svěřila: „Já vám kněžím a  představeným nerozumím. Vedete

tolik lidí, rok sem, rok tam, někdy celá desetiletí, ale většina z vás

se nedá nikým vést. Považuji to za neodpovědnost.“ Hluboce mě

to zasáhlo, protože jsem si v tu chvíli uvědomil, že má naprostou

pravdu a že je to přesně můj problém. A to jsem tehdy už pěknou

řádku let zastával svůj úřad. Ale toto napomenutí nastartovalo

novou a ozdravnou etapu v mém osobním i profesním životě.

„Druhé vedete, ale sami se nedáte vést.“ Vést se člověk naučí

nejlépe tím, že se dá sám vést. Jinak řečeno – nejlépe se člověk

poučí z  vlastní zkušenosti, jak dnes rádi říkáváme. Snažíme se

o to prostřednictvím takzvaných osobních exercicií spojených

s  duchovním doprovázením, pomocí nejrůznějších forem

meditací, supervize nebo podobných metod. A přitom jde pořád

o jedno a totéž: zpracovat vlastní život včetně minulosti. Mnohé

z  naší minulosti na nás totiž ulpívá: z  dětství i  z  dalších období

často tak zraňujícího života. To všechno nás zatěžuje

a  poznamenává naše současné jednání i  způsob, jak zacházíme

s druhými lidmi. V průběhu osobního duchovního doprovázení

se učím naprosto konkrétně, jak uzdravovat rány, které mi

způsobil dosavadní život, a  jak se lépe vypořádávat s  osobními

krizemi a  potížemi. To má velice blahodárné účinky pro mé

kontakty s lidmi i výkon úřadu. Svatý Benedikt to znal: říká, že by

opat měl být s  to, „uzdravovat vlastní rány i  bolesti druhých“

(Benediktova řehole 46,6). Opat má být tím, kdo dokáže

uzdravovat v první řadě vlastní rány. V tomto citátu mají vlastní

bolesti přednost před bolestmi ostatních. Být schopen šetrně

26

a uzdravujícím způsobem zacházet s vlastními zraněními se stává

předpokladem k rozlišení a uzdravování ran druhých.

Znáte zřejmě přísloví: „Lékaři, uzdrav sám sebe!“, které vkládá

lékař Lukáš v evangeliu do Ježíšových úst (Lk 4,23). A nejde tady

o výlučný kontext Lukášova evangelia. Rčení se snaží naznačit, že

se člověk nejprve musí vypořádat s  vlastními problémy, než se

pustí do řešení problémů druhých.

Podobně se vyjadřuje i antický typos o „zraněném lékaři“. Patří

k  hluboké lidské zkušenosti, že nám dokáže pomoci a  uzdraví

nás jen ten, kdo je sám zraněn, kdo sám trpí a kdo sám poznal

bídu. V myšlence o zraněném lékaři se ale netvrdí bezpodmínečně,

že dotyčný nejprve musí uzdravit všechny své rány a  nemoci,

a  teprve potom, zdravý jako řípa, se může ujmout role léčitele

druhých. Jeho rána je otevřená, nadále zůstává trpícím člověkem.

Jenomže se naučil se svou bolestí žít. Jeho stav se tím nezhorší

ani ho to nezahubí. Učí se vycházet lépe se svým trápením

a odměnou mu je větší moudrost a zralost.

Jde tedy o to, abychom se cestám, jak v daném okamžiku vycházet

se všemi svými ranami a zraněními novým způsobem, na vyšší,

vyzrálejší úrovni, učili sami od sebe. Jedině takovou mírou,

jakou vědomě projdeme všemi bolestnými zkušenostmi, budeme

podle svatého Benedikta s to odřezávat cestu zlu a efektivně řešit

obtížné problémy – s  moudrostí a  láskou. Tak, že nebudeme

způsobovat nové rány, ale začneme účinně pomáhat druhým

a současně se sami budeme dál zdárně rozvíjet.

V: Fidelis Ruppert OSB – Ansgar Stüfe OSB, Der Abt als Arzt – Der Arzt als

Abt. Anregungen aus der Benediktsregel (Münsterschwarzacher Kleinschriften

108), Vier-Türme-Verlag, Münsterschwarzach 1997, str. 28–31.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist