načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Římští legionáři -- Od Marka Aurelia po Diokleciána - Ross Cowan

Římští legionáři -- Od Marka Aurelia po Diokleciána
-15%
sleva

Kniha: Římští legionáři
Autor: Ross Cowan
Podtitul: Od Marka Aurelia po Diokleciána

V letech 161 až 284 n. l. se římské legie účastnily bitev a válek, které byly svým rozsahem nevídané od dob pozdní republiky. Legie byly zcela zničeny ve válkách, s ostudou rozpuštěny ... (celý popis)
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  124 Kč 105
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
3,5
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7% 100%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Computer press
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2013
Počet stran: 64
Rozměr: 170 x 243 mm
Úprava: ilustrace (některé barevné)
Vydání: Vyd. 1.
Název originálu: Roman legionary AD 161-284
Spolupracovali: ilustroval Angus McBride
překladatel Vladimír Socha
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Datum vydání: 1. 5. 2013
Nakladatelské údaje: Brno, Computer Press, 2009
ISBN: 9788025126882
EAN: 9788025126882
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Autor a ilustrátor, oba ve svém oboru respektovaní, navazují na předchozí publikaci věnující se legionářům v období od Caesara po Nerona. Odkazy na internetové stránky, slovníček pojmů, bibliografie, vysvětlivky k barevným ilustracím legionářů. Autor navazuje na publikaci "Římští legionáři od Caesara po Nerona". Zaměřuje se mimo jiné na Legii II Parthica, jednu z nejvýznamnějších jednotek říše, kterou vytvořil císař Septimus Severus a která byla jeho osobní legií. Publikace se věnuje organizaci a velení legií, elitním legiím, výzbroji legionářů, následkům bojů, legalizaci manželství vojáků. Podrobněji pak píše o bitvě o město Dura-Európos na Eufratu.

Popis nakladatele

V letech 161 až 284 n. l. se římské legie účastnily bitev a válek, které byly svým rozsahem nevídané od dob pozdní republiky. Legie byly zcela zničeny ve válkách, s ostudou rozpuštěny pro vzpouru nebo nově zakládány za účelem vedení útočných i obranných válek. Tato publikace se zabývá legiemi císařského období s důrazem na legii II Parthica. Ta byla vytvořena císařem Septimiem Severem v roce 193/4, sídlila v Albanu nedaleko Říma a jako panovníkova osobní legie se stala jednou z nejvýznamnějších vojenských jednotek říše. (od Marka Aurelia po Diokleciána)

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Ke knize "Římští legionáři -- Od Marka Aurelia po Diokleciána" doporučujeme také:
Bitva u Filipp 42 př. n. l. -- Konec římské republiky Bitva u Filipp 42 př. n. l.
Teutonští rytíři II. -- Od Malborku po Grunwald 1309-1410 Teutonští rytíři II.
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

49

Východě. Prokázal, že římská armáda, stále složená z klasických legionářských prvků, může přemoci i na první pohled neporazitelné jezdce z východu. Bylo to vítězství, které Aureliana přivedlo k zajetí Zenobie a porážce Tetrika, posledního galského císaře, v Chalons roku 274. Po sjednocení říše byl Aurelianus prohlášen „obnovitelem světa“. NÁSLEDKY VÁLKY Bitva u Emesy dokládá, že největší ztráty byly ve starověku způsobeny během pronásledování prchajícího nepřítele. Když nepřítel propadl panice, jeho formace se rozpadla a zanechal svou výzbroj na místě, přičemž se snažil utéci jakýmkoliv směrem z bojiště. Tehdy byl nejsnadnější kořistí pro odhodlaného pronásledovatele, zvláště pokud byl rozdrážděn předchozím úspěšným bojem. V této fázi bit v y byla nejsmrtonosnější jednotkou jízda.

Když v roce 197 zahnali u Lugdunu na útěk

pěchotu Septimia Severa, dali se britští legionáři Clodia Albinana do „pronásledování a začali zpívat vítězný hymnus, předpokládajíce, že již vyhráli“ (Héródiános, 3.7.3). Britští legionáři však byli napadeni celou silou Severovy jízdy, odeslané císařem již před bitvou k útoku na Albinovy jednotky ze zálohy. Britští legionáři byli zastiženi nepřipraveni k boji, a proto na hlavu poraženi. Představa zdánlivě vítězných legií II Augusta, VI Victrix a XX Valeria Victrix, pronásledujících své prchající nepřátele a zpívajících píseň vítězství, musí zůstat jedním z nejživějších obrazů římských legionářů v bitvě.

Bitvy však byly jen málokdy jednoznačně roz

hodnými událostmi s jediným jasným vítězem. Někdy se situace vyvinula tak, že ani jedna strana nebyla schopna konečného rozhodnutí, a délka bojových akcí tak byla limitována výdrží vojáků a ztrátami, které byly obě strany ochotny akceptovat. Během přestávek v bitvě mohla být domluvena

dočasná příměří, v jejichž ptůběhu byli z bojiš

tě mezi oběma vojsky odvezeni zranění a mrtví

(Héródiános, 4.15.5–7).

Zraněným se dostalo zdravotní péče na poměr

ně vysoké úrovni. Tu poskytovali medici (lékaři

a jejich pomocníci). Ti disponovali širokou škálou

chirurgických nástrojů, známých také současným

vojenským chirurgům. Medici prováděli poměrně

složité operační zásahy, neměli však odpovídající

znalosti z oblasti hygieny a postrádali také sou

časná anestetika a účinná antibiotika. Šance přežít

zranění těžkého rázu tak byla u legionářů nízká

(Salazar, 2000). Mnozí legionáři také trpěli psy

chickým traumatem z bitvy:

Marcus Antonii, Sarapionovi a Cassiano

vi, mým rodičům, (posílám) mnoho pozdravů.

Vzdávám vám čest v přítomnosti bohů, sdílejících

chrám. Nikdo totiž nemůže jít podél horního toku

řeky vykonat obřady, a to kvůli bitvě, která se strh

la mezi Anoteritae a vojáky. Patnáct mužů od sin

gulares (strážců) zemřelo, nemluvě o legionářích,

evocati (záložnících), zraněných a těch, kteří trpí

bitevním vyčerpáním. (P. Ross – Georg., III, 1, 1–7,

podle Daviese, 1969: 94)

Antoninianus ražený Aurelianem (270–75), vyhlašující „harmonii legií“,

jasný náznak usmíření po skončení občanské války. Bohyně Concordia

(Svornost) drží dvě centurionské standarty. (Hunter Coin Cabinet, Univer

sity of Glasgow)


50

Marcus byl lékařem sloužícím u vojska, jehož

sídlem byla v průběhu 3. století Alexandrie. Anoteritae nejsou z jiných pramenů známí, svědectví v podobě dopisu lékaře však poskytuje skvělý vhled do malé endemické války a častých vzpour, které základní historické prameny nezaznamenávají. Nejzajímavější zmínkou v textu je poznámka o „bitevním vyčerpání“ vojáků. Bojový stres je pojmem, který si obvykle nespojujeme s legionářem, jehož reputace z něho dělá dokonalého vojáka, nelítostného a neporazitelného. Takový popis však nenastiňuje skutečnou podobu legionáře, a sice jako obyčejného muže, často ještě v -náctiletém věku. Ten byl obvykle vybrán a vycvičen ve značném spěchu a následně uvržen do situace ohromného psychického vypětí. V děsivých fyzických kolizích starověkých bitev často bojovali muži v přímém souboji, navzájem se sekali a bodali, zápasili a kousali (srov. Dio, 71.7.4–5). Stálým nebezpečím pro bojující bylo také ušlapání nebo zadušení od spolubojovníků i nepřátel během vřavy, nechtěné zabití vlastními zbraněmi nebo náhodnými stře

lami z luků, katapultů či praků.

Vojáci slyšeli zblízka křik svých

druhů a viděli je umírat nejbru

tálnějším možným způsobem.

Není tedy nijak zvláštní, že

někteří z přeživších trpěli „váleč

ným syndromem“, způsobeným

zážitkem nejvyššího mentálního

i fyzického děsu.

Běžní legionáři byli pohřbí

váni v masových hrobech přímo

na místě bitvy, někteří však moh

li být pohřbeni samostatně svými

commilitones (bratry ve zbra

ni). Na příkaz velícího důstojní

ka mohli být do vlastního hrobu

uloženi také vojáci, kteří pro

kázali v bitvě pozoruhodnou

odvahu. Centurioni a velitelé

byli pohřbíváni rovněž do vlast

ních hrobů (Appiános, Občanské

války, 2.82). Jeden takový vojen

ský hrob byl objeven ve fran

couzském Lyonu. Je nezvyklé,

že dotyčný voják byl pohřben se

svým mečem a dalším vojenským

vybavením. V hrobu byla objeve

na také mince, datovaná do roku 194. To nasvěd

čuje možnosti, že voják zemřel v bitvě u Lugdunu

roku 197 (Wuilleumier, 1950).

Bylo ostudné nechat římské padlé tlít na bitev

ním poli, to se však často stávalo v době, kdy byly

římské síly obklíčeny. U Gelduby (dnes Krefeld

-Gellep v Německu) zřejmě v roce 259–60 bojovala

jízda z pevnosti proti Alamanům a Frankům před

branami. Jezdci prohráli a jejich mrtvoly ležely

vedle zdechlin koní až do doby, kdy Římané oblast

znovu zajistili. Pak teprve vykopali jámy a přenesli

do nich napůl rozložené mrtvoly, načež je zasypali

vápnem (Reichmann, 1999).

Legionáři běžně zanechávali ve svých posled

ních vůlích instrukce ke zhotovení pohřebních sta

veb a někteří si dokonce před odchodem do války

nechávali zhotovit své portréty. Pohřební pomníky

byly obvykle stavěny přímo u základny, přestože

mrtví mohli být pohřbeni daleko od nich. Právě

tyto monumenty nám poskytují nejvíce informací

o běžných legionářích, protože vypovídají o cha

rakteru jinak tichých mužů, o nichž se dozvídáme

Denarius z roku 196, ražený Clodiem Albinem. Zobrazuje sepjaté ruce držící orlici a oslavuje Albinovy „věrné (britské) legie“. (Hunter Coin Cabinet, University of Glasgow)


51

maximálně ze zápisků velitelů a dějepisců. Tyto stavby přitom vypovídají o jejich drzosti, nepoddajnosti, lásce k rodině a spolubojovníkům; ze všeho nejvíce však o jejich hrdosti na to, že jsou legionáři. Legie II Parthica po roce 268 Legie II Parthica byla v době vlády Aureliana (270–75) stále umístěna v Albanu. Tento fakt nasvědčuje tomu, že legie byla stále propojená s pretoriány v nedalekém Římě: služba ve II Parthica stále usnadňovala povýšení mezi pretoriány (IGBulg III, 2, 1570). Aurelianus navíc legii udělil čestný titul Aureliana (AE 1975: 171), což byl projev jeho úcty k legii, jíž vděčil za získání moci během tvrdých bojů v Itálii roku 270. Jedna z vexilací této legie by měla být počítána mezi jednotky tvořící Aurelianův comitatus (viz níže). I v posledních letech 3. století zůstala legie císařům blízká. Z legie byla doplněna vexilace do comitatus Diokleciánova spoluvladaře Maximiana, spolu s prétoriány však zběhla k britskému uchvatiteli Carausiovi v roce 286. Je vysoce nepravděpodobné, že tento oddíl přežil a byl znovu spojen se svou mateřskou legií (Casey 1994: 92f f ).

Legie II Parthica byla za vlády Diokleciána

stále více nahrazována císařovými novými elit

ními legiemi Jovianiů a Herkulianiů a stále více

se zřejmě uplatňovala jako zdroj vojáků pro tyto

nové formace (poznámka Aurelius Victor, De

Caesaribus, 39.47). Bylo smutným údělem legie

II Parthica, že byla převelena do Mezopotámie

a degradovala na statut pouhé hraniční jednotky.

K tomu mohlo dojít již po Konstantinově vítězství

nad Maxentiem v bitvě u Mulvijského mostu roku

312, po tomto vítězství však Konstantin rozpustil

pretoriánskou gardu zcela. Je lákavé představit si,

že transfer legie II Parthica na Východ byl tres

tem za boj proti němu. Konstantin později daro

val opuštěná kasárna II Parthica a prázdné budovy

rodin vojáků církvi (Liber Pontificalis, 34.30).

V Mezopotámii byla již tak početně okleš

těná legie rozdělena do „mikrolegií“ a postupně

byla zcela vymazána v nekonečných perských vál

kách. Jedna taková miniaturní legie, složená z asi

500–1 000 mužů, hrdinně bránila město Bezabde

v Mezopotámii před Šápúrem II. v roce 360. Město

však bylo dobito a přeživší legionáři byli depor

továni do Persie (Ammianus Marcellinus, 20.7).

Osud poslední jednotky II Parthica, usídlené Měďák s Gordianem III., oslavující věčný mír a zobrazující bohyni vítězství, stojící nad říčními bohy Tigridem a Eufratem. Jde o odkaz na opětovné obsazení Mezopotámie po vítězství nad Peršany v roce 243. (Hunter Coin Cabinet, University of Glasgow)

Antoninianus britského uchvatitele Carausia, dosvěd

čující, že v jeho vojsku se k roku 286 nacházela také

vexilace z germánské legie I Minervia. Na minci je

zobrazen emblém legie v podobě berana. (Hunter

Coin Cabinet, University of Glasgow)


52

v místě zvaném Cepha není známý (Notitia Dignitatum, Oriens, 36.30).

Zánik legie II Parthica v Mezopotámii byl nevyhnutelný, po téměř celé století však šlo o osobní legii císařů, které se tak dostalo velké pocty. Zakončeme tuto kapitolu Dexippovým popisem Aurelianova „vyvoleného vojska“ (comitatus), v němž legie II Parthica, lanciarii a mnohé další legionářské vexilace sehrály rozhodující úlohu:

Když se římský císař Aurelianus dozvěděl o příchodu poselstva od Iuthungů, prohlásil, že o nich bude přemítat až do příštího dne; poté sešikoval své vojsko, jako by šlo do války, takže mohl vyděsit jakéhokoliv nepřítele. Když ho uspořádání vojska konečně uspokojilo, vystoupil na velké pódium, zvedající se vysoko nad zemí. Poté si oblékl nachové roucho a nechal kolem sebe uspořádat vojáky. Všichni, kteří byli pověřeni velením, pak seděli po jeho boku na hřbetu svých koní. Za císařem byly umístěny standarty vybraných vojsk. Ty měly podobu zlatých orlů, císařských obrazů a vojenských záznamů psaných zlatými písmeny; všechny tyto věci byly umístěny

na stříbrných násadách. Když bylo vše takto uspo

řádáno, vyzval císař k přivedení Iuthungů. A když

tito vyslanci přišli, stalo se, že byli ohromeni a po

dlouhou dobu jen tiše stáli. (Dexippos, FGrH II.2,

č. 100, fr. 6, překlad Kathleen McLaughlinové)

Antoninianus ražený Aurelianem (270–75), vyhlašující „harmonii legií“.

Vyobrazená bohyně Concordia (Svornost) drží čtyři centurionské standar

ty. (Hunter Coin Cabinet, University of Glasgow)

INTERNETOVÉ STRÁNKY Nejrozsáhlejší sbírku významných římských objevů ve Spojeném království naleznete v British Museum v Londýně: http://www.thebritishmuseum.ac.uk

Hunterian Museum při univerzitě v Glasgow disponuje početným numismatickým materiálem, vztahujícím se k námi sledovanému období. Součástí muzea je také významná sbírka římského vojenského vybavení od Antoninova valu: http://www.hunterian.gla.ac.uk

Reliéf Croy Hill (viz ilustrace A) a významnou kolekci římských reálií z antoninovského období až po začátek 3. století lze nalézt v Museum of Scotland v Edinburghu: http://www.nms.ac.uk

Armamentarium je webová stránka pod záštitou univerzity v Newcastle, věnovaná římským zbraním a výstroji. Obsahuje také nejvíce odkazů na evropská muzea vlastnící římské reálie: http://museums. ncl.ac.uk /archive/armamentarium

Těm, kteří se chtějí dozvědět více o moderním ztvárnění historických bitev, výstavách a rekonstrukci římského vybavení, doporučujeme navštívit lokalitu Arbeia Roman Fort a Museum of South Shields,




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist