načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Řez ovocných dřevin – Tomáš Nečas; Josef Sus

Řez ovocných dřevin

Elektronická kniha: Řez ovocných dřevin
Autor: Tomáš Nečas; Josef Sus

Příručka poskytuje zahrádkářům návody a rady potřebné pro řez ovocných dřevin. V obecné části seznamuje s významem a rozdělením řezů, poté jednotlivé řezy popisuje. V následujících kapitolách se věnuje řezu u jednotlivých druhů ovocných ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  186
+
-
6,2
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 83.3%hodnoceni - 83.3%hodnoceni - 83.3%hodnoceni - 83.3%hodnoceni - 83.3% 95%   celkové hodnocení
6 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2011
Počet stran: 144
Rozměr: 24 cm
Úprava: ilustrace (některé barevné)
Skupina třídění: Ovocnářství
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2011
ISBN: 978-80-247-2505-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Příručka poskytuje zahrádkářům návody a rady potřebné pro řez ovocných dřevin. V obecné části seznamuje s významem a rozdělením řezů, poté jednotlivé řezy popisuje. V následujících kapitolách se věnuje řezu u jednotlivých druhů ovocných dřevin. Na perokresbách a fotografiích názorně ukazuje, jak tvarovat a postupovat v konkrétních případech.

Popis nakladatele

Publikace od našich předních ovocnářů je určena zahrádkářům a pěstitelům ovocných stromů, kteří si nevědí rady s jejich ošetřováním, ale i studentům zahradnických škol a majitelům sadů - ti se zde seznámí s různými efektivními způsoby řezu jednotlivých ovocných dřevin, s jejich zapěstováním, tvarováním a řezem na trvalém stanovišti. Kniha pomocí názorných kreseb a fotografií objasňuje principy a podstatu řezu, včetně stručných teoretických základů. Pomůže s volbou vhodného pěstitelského tvaru, čtenáři se dozví, jak předejít nejčastějším chybám, jak ošetřovat stromům rány, jak s řezem sladit další pěstitelské zásahy a jak v sadě nebo na zahradě udržet zdravé a plodící stromy. Na rozdíl od mnoha jiných publikací na trhu zahrnuje i téma řezu přeroubovaných stromů.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Tomáš Nečas; Josef Sus - další tituly autora:
Řez ovocných stromů a keřů Řez ovocných stromů a keřů
Řez ovocných dřevin Řez ovocných dřevin
 (e-book)
Pěstujeme hrušně a kdouloně Pěstujeme hrušně a kdouloně
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

3

xxx

Grada Publishing

ŘEZ

OVOCNÝCH

DŘEVIN

Josef SUS / Tomáš NEČAS

4

ŘEZ OVOCNÝCH DŘEVIN

Doc. Ing. Josef Sus, CSc.

Ing. Tomáš Nečas, Ph.D.

ŘEZ OVOCNÝCH DŘEVIN

Vydala Grada Publishing, a. s.

U Průhonu 22, Praha 7

obchod@grada.cz, www.grada.cz,

tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400

jako svou 4341. publikaci

Odborná recenze textu: Ing. Josef Kosina, CSc. a Ing. Dušan Nesrsta

Odpovědná redaktorka: Helga Jindrová

Návrh obálky, grafickáúpravaasazba:JindřichHoch,www.sandstudios.cz

Fotografienaobálce:JosefSus

Perokresby: Josef Sus a Jana Šťastná

Fotografievknize:JosefSus

Počet stran 144

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s.

© Grada Publishing, a. s., 2011

Cover Design © Jindřich Hoch, 2011

Názvy produktů, firemapod.použitévknizemohoubýtochrannýmiznámkami

nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

ISBN 978-80-247-2505-5

5

Úvod 9

1 Stavba (orgány) stromu 10

1.1 Kořeny 10

1.2 Kmen 10

1.3 Koruna 10

2 Základní předpoklady pro zahájení řezu 13

2.1 Výsadbový materiál 13

2.2 Doba, způsob a technika výsadby 14

2.3 Opěry k vysazeným dřevinám 16

2.4 Nářadí a pomůcky vhodné k řezu 17

3 Účel a cíle řezu 25

4 Fyziologické aspekty řezu dřevin 26

4.1 Období převažujícího růstu 26

4.2 Období plodnosti a stárnutí 26

5 Význam a rozdělení řezu (obecná část) 29

5.1 Výchovný řez 29

5.2 Udržovací řez 30

5.3 Zmlazovací řez 31

5.4 Rozdělení řezu podle termínu 31

5.4.1 Zimní řez 31

5.4.2 Letní řez 31

5.4.3 Doba řezu jednotlivých skupin ovocných druhů 31

5.4.4 Hojení a ošetření řezných ran 33

5.4.5 Mrazová poškození nadzemních orgánů a kořenů ovocných dřevin 33

5.5 Technika a stupeň řezu 34

5.5.1 Krátký (hluboký) řez 35

5.5.2 Dlouhý (slabý) řez 35

5.5.3 Střední řez 35

Obsah

OBSAH

6

ŘEZ OVOCNÝCH DŘEVIN

5.6 Rozdělení řezu podle způsobu provedení 35

5.6.1 Řez ve větevním kroužku 36

5.6.2 Řez na pupen a řez naostro 36

5.6.3 Řez na patku 36

5.6.4 Řez na čípek 37

5.6.5 Řez na korunku 37

5.6.6 Zpětný (opravný) řez 38

5.6.7 Střídavý řez 38

5.7 Speciální typy řezu 38

5.7.1 Lorettův řez (letní řez na patku) 38

5.7.2 Šittův řez (letní řez meruněk) 39

5.7.3 Uniformní (konturový) řez 39

5.7.4 Probírka plodonošů 40

5.7.5 Vroubkování (scoring) a nařezávání (notching) 41

5.7.6 Kroužkování (girdling) 42

6 Řez jádrovin – hlavní aspekty 43

6.1 Řez jabloní 43

6.1.1 Výchovný řez při zapěstování klasických korun stromů 43

6.1.2 Výchovný řez při zapěstování štíhlého vřetene 45

6.1.3 Udržovací řez (průklest) klasických tvarů 46

6.1.4 Udržovací řez štíhlého vřetene 46

6.1.5 Zmlazovací řez stárnoucích korun jabloní 47

6.1.6 Tvarování a řez jabloní v systému Solax 48

6.1.7 Řez kořenů 49

6.1.8 Husté a velmi husté výsadby jabloní 50

6.1.9 Alternující (střídavá) plodnost 50

6.1.10 Probírka plůdků 51

6.2 Řez hrušní 52

6.2.1 Volně rostoucí zákrsek 52

6.2.2 Štíhlé vřeteno (Slender Spindle) 53

6.2.3 Pěstitelské systémy založené na principu Tatura Trellis 54

6.2.4 Güttinger V-kordon (V-systém) 56

6.2.5 Superštíhlé vřeteno ve tvaru V 56

6.2.6 Systémy Mikado a Drilling 57

7 Řez peckovin – hlavní aspekty 59

7.1 Zahnův způsob řezu peckovin 59

7.2 Řez slivoní 60

7.2.1 Výchovný řez 60

7.2.2 Udržovací řez 61

7.2.3 Zmlazovací řez 61

7

7.3 Řez třešní 62

7.3.1 Výchovný řez 62

7.3.2 Udržovací řez 63

7.3.3 Zmlazení stárnoucích korun třešní 63

7.3.4 Jak získat nízké tvary třešní? 63

7.4 Řez višní 64

7.4.1 Výchovný řez 64

7.4.2 Udržovací řez 64

7.4.3 Zmlazovací řez 64

7.5 Řez meruněk 65

7.5.1 Řez volně rostoucí koruny s terminálem 65

7.5.2 Řez duté koruny 67

7.5.3 Řez štíhlého vřetene 68

7.6 Řez broskvoní 68

7.6.1 Řez kotlovité koruny 69

7.6.2 Krátký (klasický) řez 70

7.6.3 Dlouhý (americký) řez 71

8 Řez skořápkovin – hlavní aspekty 72

8.1 Řez ořešáků 72

8.1.1 Řez volně rostoucí koruny s terminálem 72

8.1.2 Řez kotlovité koruny 73

8.2 Řez lísky 74

8.2.1 Řez keřové lísky 74

8.2.2 Řez stromkové lísky 76

9 Řez drobného ovoce – hlavní aspekty 77

9.1 Řez rybízu 77

9.1.1 Tvarovací (výchovný) řez keřového a stromkového rybízu 78

9.1.2 Udržovací a zmlazovací řez 78

9.1.3 Pěstování rybízu na drátěnce 78

9.2 Řez angreštu 79

9.2.1 Tvarovací (výchovný) řez stromkového a keřového angreštu 79

9.2.2 Udržovací a zmlazovací řez 80

9.3 Řez maliníku 80

9.4 Řez ostružiníku 81

10 Řez netradičních ovocných dřevin – hlavní aspekty 83

10.1 Řez dřínu – Cornus sp. 83

10.2 Řez hlohu – Crataeagus sp. 83

10.3 Řez jeřábu – Sorbus sp. 83

10.4 Řez kdouloně – Cydonia sp. 84

10.5 Řez mišpule – Mespilus sp. 84

Obsah

8

ŘEZ OVOCNÝCH DŘEVIN

10.6 Řez muchovníku – Amelanchier sp. 84

10.7 Řez zimolezu – Lonicera sp. 85

10.8 Řez bezu – Sambucus sp. 85

10.9 Řez kaštanovníku – Castanea sp. 85

10.10 Řez aktinídie – Actinidia sp. 86

10.11 Řez morušovníku – Morus sp. 86

10.12 Řez borůvek a brusinek 87

10.13 Řez rakytníku – Hippophaë sp. 87

11 Štěpování a přeštěpování ovocných dřevin 89

11.1 Význam štěpování a přeštěpování 89

11.2 Odběr a uchování roubů 89

11.2.1 Letní rouby pro očkování a přeočkování 89

11.2.2 Zimní rouby pro roubování a přeroubování 89

11.3 Očkování 90

11.3.1 Očkování na bdící očko 90

11.3.2 Očkování na spící očko 91

11.4 Roubování 91

11.4.1 Roubování během vegetačního klidu 91

11.4.2 Roubování v období vegetace 93

12 Mezištěpování ovocných dřevin 95

13 Přeroubování starších stromů 129

13.1 Přípravné práce 130

13.2 Technika přeroubování 130

14 Řez jabloní po přeroubování 131

14.1 Tvarovací řez přeroubovaných stromů 131

14.2 Udržovací řez přeroubovaných stromů 132

14.3 Zmlazovací řez přeroubovaných stromů 133

14.4 Opětovné přeroubování spojené se zmlazením koruny 133

Slovníček odborných názvů 134

Doporučená a použitá literatura 144 Řez ovocných stromů a keřů patří mezi základní agrotechnické zásahy v sadech a zahradách. Nadneseně řečeno – je jedním z nástrojů v orchestru pěstitelských opatření. Nebude-li proveden v souladu s dalšími pěstebními předpoklady, výsledek nevyzní příznivě. Mezi nejdůležitější kritéria vyváženého růstu a plodnosti patří výběr vhodného stanoviště, kvalita výsadbového materiálu, příprava s následným ošetřováním půdy, výživa a hnojení, závlaha, ochrana před škodlivými činiteli a další.

I když nejrůznějších knih a brožur k řezu vyšlo poměrně hodně, v praxi se stále setkáváme se základními nedostatky při zakládání a vedení ovocných výsadeb, počínaje volbou správné kombinace podnože a odrůdy, sponem, zapěstováním korun, výchovným nebo udržovacím řezem a konče zmlazením stromů na trvalém stanovišti.

Pokusíme se na tuto situaci reagovat nově vydávanou tematickou publikací. Vycházíme z praktických zkušeností a trvajícího zájmu pěstitelů o tuto problematiku, což mimo jiné potvrzuje jejich pravidelná účast na instruktážích zimního nebo letního řezu nejrůznějších ovocných druhů v různých ročních obdobích (od jara do zimy).

I když se systémy pěstování základních druhů ovocných dřevin v průběhu času mění a tento vývoj nelze zastavit, přece jen zůstávají určitá pravidla, která lze aplikovat na různé tvary. Budeme se proto věnovat hlavním typům výsadby, které jsou nejvíce propracovány. Na perokresbách a doplňujících fotografiíchchceme názorně ukázat, jak tvarovat nebo řezat v konkrétních případech. Domníváme se, že to „řekne“ čtenáři více než sebepodrobnější a přesný popis. I proto jsme byli v textové části „úspornější“.

Pokud knížka osloví pěstitele a přispěje k lepšímu pochopení souvislostí a principů, které je třeba respektovat při tomto složitém zásahu do fyziologie dřeviny, pak splnila svůj základní cíl. Bude-li se k ní navíc ovocnář nebo zahrádkář rád vracet s tím, že u něj vyvolá zájem a potřebu diskuse nebo hlubšího studia problematiky tvarování a řezu, budou autoři spokojeni.

Josef Sus, Tomáš Nečas, 2011

Úvod

ÚVOD ŘEZ OVOCNÝCH DŘEVIN Ovocný strom je živý organismus. Dochází v něm k přeměně ve vodě rozpuštěných minerálních látek z půdy a oxidu uhličitého ze vzduchu za pomoci energie slunečního záření a zeleně listové na složité organické látky (škrob, cukr, bílkoviny a další).

Ovocnář by měl znát orgány stromu, jejich vnitřní

stavbu a fyziologii, aby mu mohl poskytnout vše, co potřebuje pro úspěšný růst, vývin a vysoký výnos kvalitního ovoce.

Strom se skládá z vyživovacích (kořeny), vege

tativních (kmen, koruna, listové a dřevní pupeny) a rozmnožovacích (květní pupeny, květy, plody a semena) neboli reprodukčních orgánů. 1.1 KOŘENY Kořenová soustava do určité míry „kopíruje“ korunu stromu, upevňuje jej v půdě, přijímá a rozvádí z půdy vodu s rozpuštěnými minerálními látkami. Nejprve roste hlavní (kůlový) kořen, a to až do hloubky několika metrů. Dobře upevňuje strom v půdě a zásobuje jej vodou i za sucha. Stromy s kůlovým kořenem mívají mohutnou korunu a dožívají se vysokého věku. Vegetativně rozmnožené stromy hlavní kořen nemají.

Boční kořeny rostou víceméně vodorovně, zpra

vidla do hloubky 0,1 až 0,4 m. Napomáhají stabilitě stromu. V praxi by nemělo docházet k necílenému poškozování kořenů (rytím nebo orbou).

Obrůstající kořeny vytvářejí na bočních kořenech

hustou síť jemnějších kořenů. Nejvíce jich je na obvodě kořenového systému.

Vlásečnicové kořeny jsou nejjemnější a nejaktiv

nější kořínky s velkým povrchem. Umožňují příjem

vody a živin do rostliny, které se dále rozvádějí di

fuzí buňkami do cév a transpiračním proudem do

nadzemních orgánů. Mohou asimilovat oxid uhličitý

i bez přítomnosti světla a zeleně listové. Kořen dý

chá a vylučuje zplodiny látkové výměny z rostliny.

Na povrchu je kořen chráněn pokožkou, která je

tenkostěnná, proto není schopna ho chránit proti

suchu a mrazu.

Kořenové soustavě zakrslých podnoží množených

vegetativně ve srovnání s generativními podnožemi

(ze semene) chybí kůlový kořen, její boční kořeny

jsou výrazně kratší a tenčí. Mají mnoho jemných ob

růstajících kořenů. Strom proto hůře kotví v půdě

a vyžaduje trvalou opěru ve formě kůlu nebo drá

těnky.

Kořenový krček tvoří rozhraní mezi kořenovou

soustavou a kmenem.

1.2 KMEN

Kmen (střední osa) s korunou tvoří nadzemní část

stromu. Kmen je nerozvětvená svislá část stromu

od kořenů až k nejspodnějším větvím. Výšku kmene

určuje pěstitel tím, že odřezává postranní obrost do

požadované výšky nebo v určité výšce zakládá ko

runku. Keře kmen nemají.

1.3 KORUNA

Korunu stromu tvoří soustava hlavních a vedlejších

větví různého stupně vývoje, stáří a rozmístění. 1 STAVBA (ORGÁNY) STROMU

11

Stavba (orgány) stromu

Obr. 1 Stavba (orgány) ovocného stromu

konkurenční výhon

terminální výhon (prodloužení kmene)

kratší plodonosný

obrost

boční obrost hlavní větve hlavní (základní) postranní větev

postranní větev druhého řádu

postranní větev třetího řádu

postranní větev čtvrtého řádu

kmen

kořenový krček

šířka koruny

výška koruny

vlásečnicové kořeny

vyživovací

(boční) kořen

hlavní (kůlový) kořen ŘEZ OVOCNÝCH DŘEVIN V koruně rozeznáváme:

Patro (etáž) sestávající ze 3 až 5 základních větví,

které vyrůstají ze střední osy. Strom může mít jedno nebo více pater, které rostou v odstupu 1,0 až 1,2 m. U intenzivních tvarů se zapěstovávají obvykle koruny bezpatrovité.

Střední (terminální) výhon (střední osa) neboli ter

minál – je prodlouženým kmenem v koruně.

Hlavní (základní) větve, nazývané také větve prv

ního řádu (stupně), tvoří základ koruny. Z nich vyrůstají větve druhého řádu, z nichž rostou dále větve třetího řádu a podobně.

Vedlejší větve (větve nižšího řádu) jsou růstem

podřízeny větvím vyššího řádu. Respektujeme to při řezu. Vedlejší větve časem postupně zpomalují růst a sklánějí se do vodorovné nebo skloněné polohy. Na nich vyrůstá krátký plodný obrost jako základ plodnosti ovocného stromu.

Polokosterní větve jsou tenčí větve vyrůstající ze

střední osy (prodlouženého kmene). Nemají trvalý charakter, po třech až pěti letech se odstraňují a jsou nahrazeny mladšími. Typické jsou zejména pro tvary štíhlých vřeten jabloní a hrušní, ale i dalších ovocných druhů.

Obrostem se rozumí jednoleté nebo víceleté pří

růstky vyšších řádů (zpravidla 5. až 6. řádu), vyrůstající na starším dřevě, nesoucí během vegetace očka, listy, popřípadě květy a plody, v době vegetačního klidu pupeny. Jde o tzv. plodonosný (plodný) obrost, který může být krátký, střední nebo dlouhý.

Pupeny jsou základy budoucích letorostů, květů

nebo plodů. Na jednoletých výhonech jsou uspořádány v genetické spirále. Dokud jsou stromy olistěné, nazývají se očka. Mohou být buď vegetativní (růstové, dřevní), generativní (květní), nebo smíšená (typické například u broskvoní). Vytvářejí se na letorostech v úžlabí listů nebo v listových růžicích.

Podle umístění pupenů (oček) rozeznáváme pu

peny postranní (boční), které dávají základ větvení,

a vrcholové (terminální, prodlužující).

Za náhradní (rezervní) se považují pupeny po

stranách vyvinutých postranních výhonů pod je

jich bází (ořešák). Jsou zpravidla málo vyvinuté.

Spící pupeny vyrůstají v paždí listů a přecházejí

postupně v kroužkovitý útvar (větevní kroužek).

Probouzejí se po zkrácení postranního výhonu na

krátký čípek nebo patku.

Nahodilé (adventivní) pupeny se vytvářejí roz

troušeně na větvích, kmeni a kořenech poblíž koře

nového krčku. K vyrašení se „přinutí“ poškozením,

zmlazovacím řezem nebo v období stárnutí stromu

přirozeným samozmlazováním (typické „vlky“).

Letorosty – olistěné bylinné přírůstky, které po

stupně ukončují růst a vyzrávají (dřevnatějí). V úžla

bí listů se vyvíjejí očka. Na konci vegetace po opadu

listů se mění v jednoleté výhony.

Jak letorosty, tak výhony mohou být buď vrcholové

(z vegetativního pupenu), nebo postranní (z postran

ních pupenů vedoucích výhonů). Dále rozeznáváme

předčasné letorosty, resp. výhony, které vyrůstají

z vrcholových i postranních letorostů v průběhu

dané vegetace. Typické jsou pro peckoviny, zvláště

broskvoně, višně, meruňky, a některé odrůdy jabloní

a hrušní. Předčasný obrost se někdy záměrně pod

poruje ve školce k zapěstování dvouletého stromku

(i když přetrvává snaha vypěstovat kvalitní jednoletý

stromek s předčasným obrostem) s jednoletou ko

runkou. Za konkurenční se považují postranní výhony

narostlé na terminálu z nejvyššího postranního pupe

ne. Svírají obvykle ostrý úhel s hlavním (vedoucím)

výhonem. Vedoucí výhon je ten, který prodlužuje

růst (terminálních nebo hlavních postranních větví).

Plodné výhony narůstají z postranních pupenů na

jednoletém nebo dvouletém dřevě jako rozvětvení. 2.1 VÝSADBOVÝ MATERIÁL Zásadním požadavkem zákazníka kupujícího sadbu v uznávaném školkařském závodě je pravost odrůdy i podnože.

Pěstitel musí být přesvědčen, že oba komponenty

(jak roub či očko, tak podnož) použité pro získání stromku štěpováním pocházejí z materiálu testovaného na virózy, že stromek je pokud možno zcela bezvirózní nebo alespoň prostý hospodářsky významných virových chorob. Je-li jeden komponent napaden virem, bude druhý partner téměř s jistotou infikovántaké.

Semenné podnože u jádrovin se považují za bez

virózní, protože při pohlavním rozmnožování se dosud jednoznačně neprokázal přenos viróz z rodičů na potomstvo. Podle současných zkušeností dává bezvirózní (VF) nebo na přítomnost hospodářsky významných viróz testovaný výsadbový materiál (VT) s negativním výsledkem vyšší výnosy při lepší kvalitě plodů. Je však třeba zdůraznit i to, že stromky v prvních letech, dokud nevstoupí do plné plodnosti, také poněkud bujněji rostou. Vyšší výnos později tento růst utlumí. Afinita(snášenlivost)štěpovaných partnerů je lepší, pokud jsou zcela bezvirózní, což se prokázalo u hůře snášenlivých odrůd hrušní.

Výsadbový materiál má podle možností poskyto

vat dobré předpoklady pro zamýšlený systém pěstování. U jádrovin je pro štíhlé vřeteno žádoucí dobré ovětvení postranními výhony s pokud možno tupým úhlem odklonu ve výšce 0,5 až 0,7 m; při potřebě vyvazování nejspodnějších výhonů k zemi anebo

v případě převisle rostoucích odrůd to může být

i více než 0,8 m nad zemí. U odrůd s malým sklonem

k tvorbě předčasných výhonů a na slabě rostoucích

podnožích však tyto požadavky nelze vždy splnit.

Používá se jednoletý nebo dvouletý výsadbový

materiál. Tento údaj se vztahuje na období, po které

se nacházejí stromky od doby štěpování ve školce.

U stromků jabloní a hrušní většinou více vyhovu

je dvouletý výsadbový materiál. Růstovými látkami

a speciální technikou seštipování rostoucího vrcholu

na seříznutém očkovanci lze za vegetace získat dvou

letý stromek s jednoletou korunkou, označovaný

v zahraničí jako „knipp“ („Knippbaum“). Pouze při

mimořádně dobré kvalitě stromků vypěstovaných

ve školce s předčasným obrostem a s dostatečným

počtem postranních výhonů volíme pro zahuštěné

spony výsadby jednoletý výsadbový materiál. Brosk

voně nakupujeme výhradně jako jednoleté stromky

s již zapěstovanou dutou korunkou nebo jako vře

teno s terminálem, další druhy peckovin (meruňky,

slivoně, třešně a višně) se rovněž lépe ujímají jako

jednoleté stromky než přerostlé dvouleté. Tady však

mohou být podle použitého tvaru určité odchylky.

Štěpovance třešní získané zpravidla roubováním na

semennou ptáčnici ve školce je rovněž lépe vysazo

vat s jednoletou korunkou. Keře i stromky rybízu

a angreštu se vysazují jako dvouleté nebo dobře

narostlé jednoleté sazenice s vyzrálým předčasným

obrostem. Maliník se vysazuje jako jednoletá saze

nice s jedním výhonem, obdobně i ostružiník, který

však může být i dvouletý.

Základní předpoklady pro zahájení řezu

2 ZÁKLADNÍ PŘEDPOKLADY PRO ZAHÁJENÍ ŘEZU ŘEZ OVOCNÝCH DŘEVIN

Pokud vysazujeme kontejnerované sazenice (s ba

lem), na stáří materiálu tolik nezáleží, jistota ujmutí je podstatně větší než u prostokořenných rostlin. Tato sadba pokračuje v růstu prakticky bez přerušení, zvláště má-li pravidelný přísun vody.

Specifickým postupem vypěstování stromků, ze

jména vyšších kmenných tvarů (polokmeny a vysokokmeny), je mezištěpování. Na generativně (ze semene) nebo vegetativně (oddělky, řízky, meristémy) namnoženou podnož se ve školce obvykle naočkuje tzv. kmenotvorná odrůda a v potřebné výši (může to být okolo 1 až 2 m) se naroubuje požadovaná ušlechtilá odrůda, která tvoří základ korunky. Takto lze zapěstovat například čtvrtkmenné, polokmenné nebo vysokokmenné stromky (více viz kap. 12). 2.2 DOBA, ZPŮSOB A TECHNIKA VÝSADBY Podzim je v našich podmínkách ideální pro sázení většiny ovocných druhů. Výjimkou jsou broskvoně, které vysazujme zásadně na jaře při rašení do relativně teplé půdy (asi 9

o

C). V oblastech s nepatrnou

sněhovou pokrývkou a výsušnými větry přes zimu je však podzimní výsadba riskantní (poškození, vysoké výpadky stromků), a je proto výhodnější vysazovat i ostatní ovocné dřeviny zjara. Předpokládá to ovšem důkladnou zálivku a hlubší řez ihned po výsadbě. Termín jarní výsadby ovlivňuje vegetativní růst mladých stromků v prvním roce. Proto je výhodné půdu co nejdříve připravit pro výsadbu a eventuálně vybudovat drátěnku či jinou opěrnou konstrukci.

Optimální je vysazovat dřeviny na podzim v období

od poloviny října do konce listopadu, na jaře pak od poloviny března do poloviny dubna, ne vždy nám to však počasí umožní. Někdy se také může stát, že se v zimě výrazně oteplí. Pak využijeme tuto příležitost a sázíme výpěstky, které jsou zpravidla umístěny v zakládce. Potvrdil to například teplý leden 2007 se zcela rozmrzlou půdou, kdy jsme velmi úspěšně

vysadili slivoně, a to se 100% ujmutím a mnohem

lepším růstem v následných letech ve srovnání se

stromky vysazenými v dubnu téhož roku, přestože

jsme použili v obou případech kapkovou závlahu.

V poslední době se začínají i ovocné stromky

prodávat v malých kontejnerech, dovolujících sázet

dřeviny kdykoli během vegetace. Lákají zákazníky

zvláště v době kvetení, popř. u jabloní, hrušní, kdou

loní nebo mišpulí prvními plody na podzim, což pěs

titele ujistí, že kupuje skutečně vybranou odrůdu.

Před výsadbou by měla být samozřejmostí hlubo

ká orba s podrýváním, případně na malém pozemku

přerytí s částečným převrstvením ornice, která se

tak dostane do kořenové zóny vysazovaných rostlin.

Současně se přidává do půdy potřebná organická

hmota, nejlépe proleželý kompost, a předzásobní

fosforečná, popř. draselná a hořečnatá hnojiva podle

výsledků půdních rozborů. Ještě předtím vylepšuje

me kvalitu půdy podle možností vhodnou předplo

dinou nebo luskoobilní směskou určenou na zelené

hnojení. Příprava půdy má být tím důkladnější, čím

déle budou stromy či keře na stanovišti. Stejně tak

to platí pro opakované výsadby stejného druhu na

totéž místo. Tady musíme počítat s únavou půdy.

Můžeme-li si vybrat, nesázíme proto stejný nebo

blízce příbuzný druh těsně po sobě na stejné stano

viště. Volíme buď jiné místo, nebo alespoň střídáme

například jádroviny po peckovinách a naopak, popř.

sázíme mezi řady původní výsadby.

Nikdy nedáváme přímo ke kořenům čerstvý hnůj

či vyšší dávku průmyslového hnojiva – mohlo by to

vést k popálení kořínků vysokou koncentrací živin.

Obecně platí, že sázíme tak hluboko, jak hluboko

rostly stromky ve školce, přičemž místo štěpování

má být 0,1 až 0,2 m nad úrovní půdy. Čím jednot

nější bude hloubka výsadby, tím vyrovnanější růst lze

očekávat. U nízkých tvarů jabloní na velmi kvalitních

půdách při užších sponech a u vzrůstnějších odrůd

je menší hloubka výsadby výhodná, neboť delší část

zakrslé podnože nad úrovní půdy brzdí nadměrný růst a podporuje plodnost naštěpované odrůdy. Podnož by však měla být hladká, bez kořenových základů („bernot“), které zužují její cévní svazky, jimiž může proniknout infekce, a tím je pak zbrzděn růst stromku na minimum. Tento jev lze pozorovat zvláště u jabloňové podnože M26.

„Utopené“ stromky (vysazené s ponořenou na

štěpovanou částí) by mohly postupně zakořenit z ušlechtilé odrůdy, zatímco podnož by postupně odumřela. To by vedlo většinou ke zbujelému růstu a snížené plodnosti.

Keře rybízu nebo angreštu vysazujeme však vždy

o 10 až 15 centimetrů hlouběji, než je místo rozvětvení, aby „výživná“ plocha (místo, kam sahá většina kořenů) byla co největší a keře se daly později snadno zmlazovat.

Při výsadbě obvykle pracují dvě osoby najednou,

přičemž jedna přihrnuje zeminu ke kořenům do pře

dem vyhloubených větších jam a druhá přidržuje

mladou rostlinu, potřásá jí a současně přišlapuje

zem. Jinak hrozí nebezpečí, že se ve vzduchových

prostorách uchytí plísně a kořeny nebudou moci

přijímat vodu.

Kořeny při výsadbě co nejvíce šetříme, zejména

veškeré kořenové vlášení (jemné vláskovité kořín

ky). Protože však po dobývání ve školce jsou mno

hé zlomeny a se zaschlými ránami, obnovíme u sil

nějších kořenů řez těsně před výsadbou (popř. před

ponořením do vody) ostrými nůžkami až do zdra

vého dřeva. Tím urychlíme jejich nasávací schop

nost. Dále seřezáváme pouze příliš dlouhé, popř.

pokroucené kořeny. Ostatní zcela ponecháváme.

Řeznou ránu vedeme mírně šikmo tak, aby její plo

cha směřovala co nejvíce ke dnu výsadbové jámy.

Kořeny můžeme před výsadbou krátce namočit

do roztoku Agricolu (práškovitý přípravek vyrobe

Základní předpoklady pro zahájení řezu

Obr. 2 Princip výsadby plošných a prostorových tvarů.

a) Plošné tvary jsou charakteristické vedením základních

větví pouze ve směru řad.

b) Prostorové tvary mají prostorově uspořádanou korunu,

základní větve se vedou všemi směry, a to jak ve směru řad,

tak meziřadí.

b)a)

+


16 ŘEZ OVOCNÝCH DŘEVIN ný z mořských řas). Míchá se s vodou těsně před použitím. Obsahuje stimulační látky a zabraňuje vysychání kořenů. Někdy se doporučuje jílovitá kaše smíchaná z jílu, sušeného kravince a vody. V tomto případě jílovitý podíl nahradíme raději kvalitní zeminou, protože jíl za sucha zatvrdne a později zhoršuje příjem vody rostlinou.

S vyšším počtem stromků na jednotku plochy se

kořenům dostává stále menšího prostoru. Z tohoto důvodu je potřebné lépe usměrňovat jejich růst. Proto se v posledních 10 letech zkouší nevysazovat jabloně na slabě rostoucí podnoži (M9) klasickým způsobem do půdy, ale nad úroveň okolního terénu. Zeminu poté ke kořenům nahrneme, čímž se vytvoří jakýsi hrůbek, který lze popřípadě ještě zakrýt tmavou netkanou textilií. To vše umožňuje účinněji regulovat vláhový a vzdušný režim v půdě.

Podle nejnovějších zkušeností z jižního Tyrolska

má mírně povrchová výsadba, při níž je stromek jen několik centimetrů v půdě a do výšky přibližně 10 cm pod místo štěpování přihrnut zeminou, četné přednosti: > prostřednictvím závlahy lze operativněji ovlivnit

vegetativní růst než při hlubší výsadbě;

> přihrnutá půda se zjara snadno a dříve prohřívá

a podporuje rychlejší rašení v chladných a nížin

ných polohách;

> v mokrém jaru odtéká voda rychleji do uliček; > je nižší nebezpečí přemokření a škod způsobe

ných nedostatkem dusíku.

Tímto způsobem v podstatě docílíme také zklid

nění růstu, potřebného zejména u silněji vzrůstných odrůd jabloní. 2.3 OPĚRY K VYSAZENÝM DŘEVINÁM V zásadě platí, že stromy na semenných podnožích nepotřebují trvalou opěru, jejich stabilita v půdě bývá velmi dobrá. Typové (vegetativně množené) podnože jabloní zakrslého až středního růstu však vyžadují trvalou opěru po celou životnost výsadby.

I když se zkoušela hluboká výsadba jabloní při vy

sokém štěpování na podnoži M9, ukázalo se, že

ponořená část podnože postupně zakoření v po

vrchové části, kde jsou lepší podmínky pro její růst,

kdežto původní, hluboko umístěné kořeny podnože

postupně odumřou. Po určité době je tedy opěra

ve formě kůlu či drátěnky nezbytná. Pokračuje-li se

dále s hlubokou výsadbou na této podnoži, stává se

v praxi jiná nepříjemná věc – stromky „zpravoko

ření“ (vysazená odrůda zakoření vlastními kořeny)

se všemi nepříznivými důsledky (velmi bujný růst,

opožděný nástup do plodnosti). Za příznivou lze

snad považovat jen skutečnost, že se zvýší stabili

ta těchto stromů, nicméně hlavním cílem každého

ovocnáře je produkovat především plody, niko

li dřevo, třebaže ani využití této odpadní biomasy

bychom neměli podceňovat. Zkoumá se využití

dřeva po zimním řezu ovocných stromů (obsahuje

přibližně 50 % sušiny) pro energetické účely, k vý

robě kompostů nebo jako substrátu pro pěstování

jedlých a léčivých hub.

I ve sporných případech, kdy v literatuře najde

me odlišné informace o nutnosti trvalé podpěry

pro stromky, je lépe ji ve formě kůlů či drátěnky

včas zajistit. Známe případy z tržních sadů, kdy i na

podnožích jabloně typu M4 nebo MM106, které

mají poměrně dobrou stabilitu, po silných deštích

a větru došlo u přibližně desetiletých stromů bez

kůlů k naklonění, popř. i vyvrácení. Dokonce boha

tě plodící vyspělé slivoně na semenáči myrobalánu

s velkými korunami mohou mít za určitých situací

bez podpěry nedostatečnou stabilitu a mohou se

snáze vyvrátit než na vegetativně množené pod

noži St. Julien A. Je to více pravděpodobné, jestliže

v prvních letech nebyly stromky stabilizovány ales

poň dočasným opěrným kůlem, aby rostly rovně.

Pro některé druhy drobného ovoce, jako jsou

maliník, ostružiník, stromkový angrešt a rybíz, jsou

podpěrné konstrukce nezbytné nebo přinejmenším

účelné.

U vyšších kmenných tvarů se vždy vyplatí alespoň

dočasný dřevěný kůl, který stabilizuje stromky, zpevní kořenovou soustavu a vyrovnává růst v prvních letech po výsadbě. Pro stromkové formy angreštu či rybízu a dále pro všechny intenzivní výsadby jabloní na slabě až středně rostoucích podnožích (M27, M9, M26, M7, J-TE-E, J-TE-F, J-TE-G, MM106 a další) by měla být opěra trvalá, to znamená po celou životnost výsadby. Rozhodneme-li se pro nejpřirozenější materiál – dřevěný, musíme si vybrat silnější, nejlépe zaoblený kůl, v horní části nejméně 50 milimetrů tlustý, dobře impregnovaný (namořený), aby za několik let neuhnil. Řezané kůly s ostrými hranami se neosvědčily, poškozují totiž výhony a větve, které se o ně třou. Při větším zahuštění sponu (vzdálenosti) v řadě, zpravidla méně než 1,5 m, je výhodnější použít drátěnku se slabšími, nejlépe bambusovými tyčkami, které jsou uchyceny na drátech a procházejí osou stromu. Nemusí být pak zatlučeny v zemi.

Pro stavbu drátěnky lze použít dřevěné impreg

nované (namořené) kůly, jejichž průměr v horní části je nejméně 80 až 100 milimetrů. Vzdálenost kůlů v řadě se řídí druhem použitých opěr k jednotlivým stromkům. Při použití bambusových tyček, tyček z řezaného dřeva a slabých dřevěných kůlů o průměru do 30 milimetrů v horní části, sloužících pouze k vyvazování terminálu, by měla být vzdálenost nosných kůlů nejvýše 8 m. Použijeme-li tlustší pomocné kůly ke stromkům (průměr v horní části 30 až 50 milimetrů), pak stačí ukotvit nosné sloupky ve vzdálenosti 10 až 12 m, a to do hloubky nejméně 0,7 m. Místo nich lze použít i kulaté, dobře vyhlazené betonové nebo jiné sloupky z vylehčených materiálů.

Pro větší stabilitu jednotlivých kůlů nebo trubek

stačí napínací drát ve výšce 1,8 až 1,9 m (umožňuje procházet napříč řadami). Velmi důležité je rovněž ukotvení okrajových sloupků vzpěrami.

Někdy se zapomíná, že stromek by měl být vysa

zen ve vzdálenosti alespoň 0,1 m od kůlu, aby zů

stalo dostatek místa k tloustnutí kmenu a zabránilo

se pozdějšímu prorůstání kmene do kůlu (trubky),

který slouží jako opěra.

2.4 NÁŘADÍ A POMŮCKY

VHODNÉ K ŘEZU

Stejně jako u jiných řemesel platí i u školkařů a ovoc

nářů, že kvalitní, dobře naostřené nářadí z prvotříd

ní oceli je jedním z předpokladů precizní práce při

řezu ovocných dřevin.

K odřezávání výhonů a slabších větví u mladších

stromků se používají speciální zahradnické nože,

především ostré žabky. Vyrábí se několik typů: velká

žabka se silně zahnutou čepelí je vhodná k odřezá

vání silných čípků a zahlazování řezných ran po pil

ce, střední typ žabky s mírněji zahnutou čepelí pou

žíváme k řezu stromků v prvních letech po výsadbě,

malou žabkou s téměř rovnou čepelí roubujeme

nebo odřezáváme letorosty v létě. Můžeme však

pracovat i s roubovacím nožem. Předností řezu

s dobře nabroušenými noži je hladká, nedeformova

ná rovná rána, která se dobře hojí.

Pro očkování využíváme rozmanité typy očkova

cích nožů, které mají speciální výčnělek k odchlípnu

tí kůry, a to buď na opačné straně ostří, nebo zvlášť

na protilehlém konci střenky.

Nejčastější nářadí ovocnáře při řezu představu

jí kvalitní, nejlépe dvousečné zahradnické nůžky.

Jsou praktické, nebezpečí poranění při práci je ve

srovnání s noži i u začínajících pěstitelů minimální.

Přesto se v posledních letech volí určitý kompromis

mezi jednosečnými a dvousečnými nůžkami. Ostří

nože při řezu se pohybuje těsně proti speciálně

upravené pomocné části, takže výhon či větev se

odstříhnou, aniž by pletivo dřeva příliš „mačkaly“.

Jde o tzv. typ nůžek stříhacích, na rozdíl od těch,

jejichž ostří se po přestřižení výhonu „opře“ o rov

nou plochu nebo mělký výřez v opěrné části nů

žek. Těmto nůžkám s různými modifikacemi říkáme

„cvakací“. Dlužno dodat, že neustálé zlepšování

Základní předpoklady pro zahájení řezu


18 ŘEZ OVOCNÝCH DŘEVIN dosavadních typů dospělo k poměrně moderním nůžkám, které jsou praktickými ovocnáři stále častěji využívány, zvláště tam, kde nezáleží na preciznosti práce a nejde o „definitivní“zásahyřezem(odstranění postranních větví u kmene citlivých druhů), ale jen například o každoroční zpětný řez jádrovin při pěstování štíhlých vřeten apod. V každém případě bychom si nářadí měli vyzkoušet, event. si nechat poradit, protože je to investice na více let, a není nic horšího, než když nože či nůžky v ruce „nesedí“. Šetření se obvykle nevyplatí, při koupi nejlevnějšího nářadí dříve nebo později nákup opakujeme a vše se zbytečně prodraží. Pro usnadnění fyzické námahy a zvýšení dostupnosti se stále častěji využívají různě dlouhé pákové nůžky, jimiž bez problémů dosáhneme do korun ve výšce 2,5 až 3 metrů. Ještě vyšší partie můžeme řezat ze země pomocí tzv. houseníku, což jsou nůžky na tyči, většinou teleskopické.

Pokud jde o vlastní techniku řezu, je třeba ji na

cvičit dlouhodobější praxí. Jestliže například odřezáváme-li či zkracujeme najednou výhon nebo větev, usnadníme si práci tím, že odřezávanou část „napružíme“ volnou rukou tak, aby místo, kde je veden řez, nebylo sevřeno, ale naopak došlo ke „zředění“ buněk. Zároveň touto rukou odstraňujeme odřezávanou hmotu z koruny stromů a ukládáme na zem či do větší proutěné nádoby a pak likvidujeme drcením a kompostováním, popř. pálíme.

Zahradnické pilky s otáčivým listem používáme

při průklestu, zmlazování nebo přeroubování. List u pilky má být snadno vyměnitelný. Protože pilka zanechává po řezu roztřepané okraje, seříznutou část kůry a lýka po celém obvodu rány zahladíme ostrým nožem, nikoli do oblouku, ale rovně. V poslední době jsou k nám dováženy i nejrůznější zavírací pilky. Kvalita práce je u nich rozdílná podle výrobce, ty nejlepší zanechávají relativně hladkou ránu, která se v intenzivních sadech jabloní či hrušní nezahlazuje, ani nijak dále neošetřuje.

Z profesionálního nářadí pro selektivní řez se za

čínají větší měrou uplatňovat i elektronické (aku

mulátorové) nůžky nebo pily napájené dobíjecí ba

terií. Nůžkami lze snadno řezat větve do průměru

25 až 35 milimetrů. Na rozdíl od pneumatických

nůžek nebo motorových pil nezatěžují životní pro

středí, jedinou nevýhodou je zatím poměrně vysoká

cena. To platí i pro elektronické pily, jimiž lze řezat

větve velmi tlusté, obdobně jako lehčími motoro

vými pilami.

Z pomůcek jsou to pro vyšší stromy různé žebří

ky, štafle se širší základnou a jednoduchou vzpěrou

nebo pojízdné sklizňové sáňky, které lze s výhodou

využít i k řezu horních partií korun zákrsků, vřeten

a ovocných stěn.

V souvislosti s tvarováním (vyvazováním) je třeba

se zmínit o nejrůznějším vázacím materiálu, zvláš

tě vinařském drátu, což je speciální tenký ocelový

drátek obalený papírem, který se obvykle po dvou

letech rozloží (rozpadne), a nezatěžuje tak životní

prostředí. Navíc se na rozdíl od pásky PVC nena

tahuje. Dále využíváme tlustší bužírku k vyvazování

střední osy (terminálu) ke kůlu, vázací kleště vybave

né užší páskou PVC, motouzy a jiné. I když mnohde

už se považuje za překonaný vázací materiál lýko,

neztratilo zcela na významu.

K broušení nožů, nůžek a pilek využíváme hrubší,

středně hrubé a zvláště velmi jemné brousky (z nich

nejvíce belgický „úlomek“), obtahovací řemen, spe

ciální pilníky a podobně.

Na ošetření ran po řezu nebo roubování a pře

roubování se uplatňuje kvalitní štěpařský vosk, stro

mové balzámy různých značek, latexová, popř. fer

mežová barva. Očkovance a roubovance zavazuje

me gumičkami, pružnou nebo mírně lepivou páskou

z nejrůznějších materiálů, které se stále vylepšují.

K vyvazování přírůstků ušlechtilých odrůd po naoč

kování nebo naroubování jsou vhodné bambusové

tyčky, k nimž připevňujeme letorosty buď lýkem, gu

mičkami, nebo vázacími kleštěmi.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.