načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Rétorika -- Vážnost mluveného slova, 2., aktualizované vydání - Buchtová Božena Šmajsová

Rétorika -- Vážnost mluveného slova, 2., aktualizované vydání

Elektronická kniha: Rétorika
Autor: Buchtová Božena Šmajsová
Podnázev: Vážnost mluveného slova, 2., aktualizované vydání

Praktická příručka pro ty, kteří se chtějí kultivovaně vyjadřovat a trvale pracovat na zlepšování svých řečnických schopností a dovedností. V úvodu publikace je obsažen stručný ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  254
+
-
8,5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4% 60%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2009
Počet stran: 231
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: 2., aktualiz. vyd.
Spolupracovali: s předmluvou Josefa Šmajse
Skupina třídění: Literární styl. Literární činnost a technika. Efektivní využívání jazyka. Spisovatelská činnost
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2010
ISBN: 978-80-247-3031-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Praktická příručka pro ty, kteří se chtějí kultivovaně vyjadřovat a trvale pracovat na zlepšování svých řečnických schopností a dovedností. V úvodu publikace je obsažen stručný přehled vývoje rétoriky od antického Řecka, kde má řečnictví své kořeny. Dále se autorka věnuje technice řečového projevu, správnému dýchání, výslovnosti a zvukovým modelacím mluveného slova. Rozsáhlá kapitola se zabývá různými druhy řečnických projevů, od referátu až po interview v televizi. Důraz je kladen na dokonalou a pečlivou přípravu řečnického vystoupení. Určitý prostor je věnován i psychologickým aspektům vystupování na veřejnosti, zejména překonávání trémy. Obsahuje cvičné texty a ukázky různých druhů řečnických textů.

Popis nakladatele

Druhé, aktualizované vydání úspěšné publikace přibližuje význam jazykové komunikace jak z hlediska běžného dorozumívání mezi lidmi, tak z hlediska správné mluvy odborné. Renomovaná autorka klade důraz na techniku mluveného projevu, na formy řečnických projevů a na psychologické aspekty rétorických dovedností. Připomíná nezbytnost péče o mluvené slovo v dnešní uspěchané informační společnosti. Nezapomíná ani na emoční stránku jazyka, na jeho skryté významy a role, na formy jeho užití ve společenském životě. Knihu ocení učitelé, studenti středních a vysokých škol, ale i všichni ti, kdo vystupují na veřejnosti. (vážnost mluveného slova)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Buchtová Božena Šmajsová - další tituly autora:
 (e-book)
Rétorika Rétorika
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

doc. PhDr. Boena majsová Buchtová, CSc.

RÉTORIKA

Vánost mluveného slova, 2., aktualizované vydání

S předmluvou Josefa majse

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400

www.grada.cz

jako svou 3817. publikaci

Odpovědná redaktorka Helena Varavská

Sazba a zlom Milan Vokál

Počet stran 232

Vydání 1., 2010

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s.

Husova ulice 1881, Havlíčkův Brod

Recenzovali:

doc. PhDr. Eva Pallasová, CSc.

doc. PhDr. Mirek Čejka

Š Grada Publishing, a.s., 2010

Obrázek na obálce Š fotobanka Allphoto

ISBN 978-80-247-3031-8

Rétorika osvit 1, 30. August 2009 (opra. tirá)


OBSAH Úvod .....................................9

Předmluva .................................12

Řeč ivý fenomén kultury .....................12

Člověk a kultura ...........................13

Řeč a kulturní informace .......................15

Řeč mluvená a psaná (aktivní a pasivní kulturní genom) ......18

Řeč a informační společnost .....................20

Klesající zájem o obecné problémy .................23

Růst zájmu o správnou mluvu ....................24

1. Historie a současnost rétoriky ......................27

1.1 Zrod rétoriky ve starověkém Řecku .................27

1.2 Římské řečnictví ...........................29

1.3 Rétorika a středověk .........................31

1.4 Renesanční rétorika .........................32

1.5 Přínos české rétoriky .........................33

2. Technika mluveného projevu ......................35

2.1 Správné dýchání (respirace) .....................35

2.2 Tvoření a uívání hlasu (fonace) ...................39

2.3 Přesná a pečlivá výslovnost (artikulace) ...............44

2.3.1 Tvoření a výslovnost samohlásek ..............45

2.3.2 Tvoření a výslovnost souhlásek ...............49

2.4 Spisovná výslovnost .........................61

2.4.1 Samohlásky .........................61

2.4.2 Souhlásky ..........................62

2.5 Výslovnost cizích slov ........................66

2.5.1 Zásady české výslovnosti přejatých slov ..........66

2.6 Vady výslovnosti ...........................69

2.7 Zvuková modulace řečového projevu ................71

2.7.1 Frázování ...........................71

2.7.2 Větný přízvuk ........................73

2.7.3 Intonace ...........................75

2.7.4 Mluvní tempo ........................78

3. Druhy řečnických projevů ........................81

3.1 Referát ................................82

3.2 Přednáka ...............................85

3.2.1 Rozhlasová přednáka ....................88

3.3 Diskuzní příspěvek ..........................93

3.4 Slavnostní proslovy (proslov oslavný, smuteční, přípitek) .....97 3.5 Řeč politická, řeč slavnostní, řeč soudní ..............102

3.6 Řeč (jazyk) bankovní ........................110

3.7 Veřejná informace, interview, tisková konference .........111

3.7.1 Interview vystoupení v rozhlase, televizi

a v novinách ........................112

3.7.2 Tisková konference .....................116

3.8 Televizní vystoupení ........................118

3.9 Vyprávění ..............................120

4. Výběr a vyuití řečnických jazykových prostředků ..........125

4.1 Slovní zásoba ............................126

4.2 Stavba vět ..............................127

4.3 Jazykové prostředky umoňující navázání kontaktu

s posluchači .............................128

4.4 Jazykové prostředky zvyující účinnost řeči ............129

4.5 Fráze ve veřejném projevu .....................142

5. Příprava a přednes mluveného projevu ................148

5.1 Příprava řeči ............................149

5.1.1 Postup při zpracování ....................149

5.2 Úvod a závěr řeči ..........................161

5.3 Přednes ...............................164

5.3.1 Způsoby přednesu .....................165

5.3.2 Podmínky kultivovaného přednesu .............167

6. Psychologické aspekty rétorických dovedností ............170

6.1 Tréma a jak s ní pracovat ......................170

6.1.1 Reichovy zóny .......................173

6.1.2 Pohybové a dechové korekce zátěí ............174

6.1.3 Dýchací aktivity ......................176

6.1.4 Protistresová organizace mylení aneb Proč pozitivně

myslet ............................177


6.2 Mimoslovní signály a jejich význam ................181

6.2.1 Mimojazykové výrazové prostředky projevu .......182

7. Cvičné texty k rozvoji rétorických dovedností ............188

7.1 Nemotivované poruování slovesné vazby .............188

7.1.1 Kontaminace ........................188

7.1.2 Zeugma ...........................189

7.2 Anakolut ..............................189

7.3 Naduívání dějových substantiv ..................190

7.4 Synonyma ..............................191

7.5 Nepravá vedlejí věta ........................192

7.6 Nadbytečná slova ..........................192

7.7 Nevhodný pořádek slov ve větě ..................193

7.8 Klíč ke cvičením 18 ........................194

8. Vybrané texty ..............................198

8.1 Ukázka řečí politických .......................198

8.2 Ukázky textů dialogických .....................201

8.3 Ukázky textů humorných ......................207

8.4 Ukázky brněnské hantýrky .....................220

Literatura ................................226

Jmenný rejstřík .............................229



ÚVOD

V převratné současnosti, kdy prosperita je prioritou neboli úspěch

předností, dostává četina pěkně do těla. Zmocnili se jí bezuzdní uivatelé v domnění, e snese vechno a jim je vechno dovoleno, vdy máme tu svobodu. Křehká a bezbranná ,neoetřena ádným zákonem je nae mateřtina zanedbávána, pomíjena, redukována, zneuívána, kroucena, lámána a znásilňována: ve sdělovacích prostředcích, které byly z původního poslání přináet informace a názory degradovány na zglajchaltované nosiče reklamy, na návětích nazývaných billboardy, na vývěsních títech obchodů a firem, v simplifikovaném vedním hovoru. Brutálně se zachází s pokladem, který byl darován kadému z nás...

Na tom popleteném ebříčku stále jetě stojí kopaná nad knihovnami, bankéř nad učitelem, ekonomika nad kulturou a nad ivotním prostředím. Jako by politikům preferujícím hospodářský úspěch nedocházelo, e úpadek v kultuře vede také k úpadku ekonomickému. Snad by si rozhodující činitelé měli uvědomit, jak důleitá je literatura pro uchování a rozvoj jazyka; jak důleitý je bohatý a kultivovaný jazyk pro existenci národa. Bez pěstování literatury toti jazyk krní, zuuje se do prefabrikátů, do zvukových kódů, nakonec se smrskne na skřeky a posuňky, jakými se dorozumívali pravěcí lovci zvěře, jimi se dorozumívají burzovní spekulanti, lovci peněz. (Z diskuzního příspěvku spisovatele Ivana Binara, předneseného na Valné hromadě Obce spisovatelů v Praze dne 9. 11. 2002.)

Druhé, aktualizované vydání knihy Rétorika (Grada 2006), nyní s podtitulem Vánost mluveného slova, je obohaceno předmluvou Řeč ivý fenomén kultury od brněnského filosofa Josefa majse. Úvaha o řeči a jejím vztahu k lidské kultuře, kterou se můe pochlubit málokterá u nás vydávaná rétorika, byla více přizpůsobena dnenímu příklonu k ivé lidské řeči i potřebám knihy. Dále jsem upravila a rozířila kapitolu o druzích řečnických projevů, a to o řeč soudní, kondolování při řeči smuteční a o ukázky novinářského rozhovoru. Nově jsem zařadila kapitolu o nedoceněné formě mluveného projevu vyprávění, které pomáhá rozvíjet jazykové schopnosti, obrazotvornost i emoční inteligenci a je nepostradatelné při výchově dětí.

/ 9


Lapidárně to vyjádřil Ludvík Vaculík ve své úvaze pro Literární noviny: ... nae vzdělání a vlastně celé duevní opracování závisí i na tom, kolik a jakých vjemů jsme přijali a pocitů proili v dětství. Jsou to dnes různé zbytky tehdejích vědomostí, je na naem duchu zanechaly vrypy a zvrásnily ho tak, jak zvrásněný je ná mozek. Jsou v tom i nepotřebné znalosti, je prorůstají nai duevní krajinu jako keře, stromy, kameny, mezi nimi máme zapomenutá zvířátka, brouky a neskutečné bytosti... To vecko se v naem praktickém obcování s lidmi uplatňuje v naem vyjadřování, v asociacích...

Konečně jsme také v České televizi zaslechli slova: Čtení rozvíjí mylení a představivost dětí. Čtěte dětem dvacet minut denně! Slyeli jsme dobře? Konečně slogan s nekonzumní tematikou!

S obavami mnozí sledujeme vyprazdňování řeči od emocionálního obsahu. Jako by se z řeči stával pouhý nosič informace. A tak po diskuzích vznikla i nová kapitola o řeči bankovní včetně přísluné ukázky. V poslední kapitole s názvem Vybrané texty jsem zařadila dvě nové ukázky řečí politických. Základní obsahová kostra knihy vak zůstala zachována, nebo se osvědčila.

Patrně ani přítomnost formálně dokonalé masmediální mluvy téměř v kadé domácnosti (samozřejmý poslech rádia a televize) nemá pro člověka bezprostředně kultivující účinek. Zdá se, e ke zdokonalení rétorických schopností mladých lidí vede zatím jediná spolehlivá cesta: po fázi prvotní výchovy v rodině jen drobná mravenčí práce koly, promylená a opakující se cvičení dovednosti mluvit. I kdy se rétorická neobratnost na vysoké kole nedá kultivovat snadno a rychle, nebo se při jejím zlepování objevují různé skryté překáky, přesto jsem po mnohaleté práci se studenty mírně optimistická. Větina studentů po půlročním kurzu (28 hodin) rétoriky, který vedeme aktivními metodami výuky s pouitím videotechniky, dosáhla viditelného zlepení. A to jak v osvojení techniky mluveného projevu, tak i ve zvládnutí psychologických nároků rétorických dovedností. Mám tím na mysli sníení obav, strachu a trémy při mluveném projevu a také zlepení řeči těla.

Kniha je určena vem, kteří se chtějí v oblasti mluveného slova dále zdokonalovat a na svém řečovém projevu trvale pracovat. Jednotlivé kapitoly čerpají poznatky jak z dostupné odborné literatury, tak také z mé dlouholeté praxe vedení kurzů rétoriky ve výuce na vysoké kole i mezi odbornou veřejností. Text knihy můe být pro čtenáře pobídkou ke zlepení jeho vlastního řečového projevu, pomůckou pro objektivní hodnocení jeho vlastní i cizí rétorické úrovně řeči. Můe být návodem pro to, co lze přísluným 10 / RÉTORIKA cvičením dále zdokonalovat. Stává se také vhodnou pomůckou pro kvalifikované posuzování řečnických výkonů po stránce formální, jazykové i obsahové.

Opětovně děkuji paní profesorce Jiřině Hůrkové za poznatky o mluveném projevu získané z osobního styku s ní i z knih, které napsala. ivě spolupracuji s paní mgr. Frantikou Horákovou, odbornou asistentkou Divadelní fakulty JAMU v Brně, která mi v začátcích výuky rétoriky umonila náslech jejích hodin jevitní mluvy a od ní jsem získala řadu zkueností. Děkuji také paní PhDr. Albíně Měchurové, s jejím dodatečným svolením jsem mohla v prvním i ve druhém vydání knihy pouít jí vypracované texty k druhům řečnických projevů.

Znovu děkuji vem, kteří mi při psaní druhého vydání knihy vyli vstříc: panu doc. PhDr. Jiřímu Sedlákovi, CSc. za pomoc při výběru ukázkových textů, prof. PhDr. Ing. Josefu majsovi, CSc. za nové zpracování předmluvy, za rady při zpracování textu a kritické připomínky k jeho obsahu. Mgr. Kateřině Dvořákové za zpracování kapitoly cvičných textů k rozvoji rétorických dovedností a Ing. Bc. Viktoru Kulhavému za technickou pomoc při zpracování knihy. Brno, září 2009 autorka

ÚVOD / 11


PŘEDMLUVA

ŘEČ IVÝ FENOMÉN KULTURY

Řečí

1

se člověk výrazně odliuje od přírody, od světa zvířat. S řečí

obvykle spojujeme vznik mýtů, umění, náboenství, filosofie i vědy, vekerý kulturní vzestup člověka. Na druhé straně vak musíme uznat, e ani jako tvorové, kteří se dorozumívají artikulovanou řečí, jsme neztratili starí animální formy komunikace se světem. I jako tvůrci kultury zůstáváme toti funkční součástí pozemského ivota, s ním jsme jetě mnoha dalími způsoby svázáni a propojeni. Ale jaký je vztah řeči a kultury? Co lidská řeč na naem dnením vztahu ke světu mění? Jak na člověka, kulturu a přírodu působí? Jaký je vztah řeči mluvené a řeči psané?

Vznik a počáteční vývoj lidské řeči zůstávají stále zahaleny neurčitostí

a neznalostí. I kdy dnes téměř spolehlivě víme, e kolébkou současného člověka je rovníková východní Afrika, nevíme s určitostí, v jaké fázi lidské fylogeneze se objevila artikulovaná (článkovaná) řeč. Zčásti je nae nejistota dána tím, e fosilní nálezy kosterních zbytků naich dávných předků (zejména lebečních kostí) nemohou podat přímý důkaz o tom, kdy řečové centrum v mozku hominidů vzniklo. Na přesnějí dobu vzniku řeči musíme proto usuzovat nepřímo. Zjiujeme, e vzniku řeči musela předcházet velká anatomická přestavba organismu naich vzdálených předků (vznik dvounohé chůze a rozvoj neverbálních forem komunikace u druhů Homo habilis i Homo erectus). Nálezy skromných pozůstatků materiální kultury z oné kritické doby před přiblině dvěma miliony let kamenných nástrojů a zbytků táboři lovců a sběračů nepřináejí vak přesvědčivé svědectví, zda součástí tehdejího ivota hominidů ji byla, či jetě nebyla článkovaná řeč.

Z poznání současných biologických věd vak také vyplývá, e ani anato

micky moderní lidé (kromaňonci), kteří se na Zemi objevili relativně ne- 12 / RÉTORIKA 1

Slova řeč tu uíváme ve smyslu Saussurova termínu langage, tj. jako schopnost dorozumívat se lid

ským jazykem, tedy langue, jako systémem nadindividuálních, společensky závazných, virtuálních

jazykových znaků. dávno (před 200100 tisíci let), nemohou být vrcholem a smyslem přirozené evoluce biosféry. Neukončená rozbíhavá evoluce ivota má toti před sebou jetě několik miliard let svého předpokládaného průběhu: k ádnému vrcholu patrně nesměřuje, a proto také ádným biologickým druhem vrcholit nemůe. Vechny dnes existující druhy, včetně těch nejstarích, bakteriálních, spolu vzájemně souvisejí, doplňují se, ijí v symbióze, spolupracují, ale také vzájemně parazitují a bojují, protoe mnohé přeívají pouze na úkor jiných. Právě ijící jedinci, populace a druhy jako dočasné prvky irího systému pozemského ivota vytvářejí podmínky pro jeho pomalou evoluci, a tím i relativně stabilní rámec existence a vývoje lidské kultury.

ČLOVĚK A KULTURA

Ná druh je nahodile vzniklým biologickým druhem, který náleí do třídy savců, k řádu primátů, k čeledi hominidů. Vichni dnes ijící lidé jsou kromaňonci, nebo nai nejblií příbuzní, neandertálci, kteří spolu s námi ili v Evropě několik desítek tisíciletí a kteří patrně jetě nemluvili, vymřeli nebo byli v soutěi s námi, druhem poněkud inteligentnějím, poraeni. A protoe člověku dneního typu se jako jedinému biologickému druhu podařilo zapálit kulturní evoluci, je zřejmé, e jeho zvlátnost nespočívá pouze tom, e mluví etnickým jazykem, myslí, morálně jedná, učí se a věří. Jeho zvlátnost lépe vyjadřuje formulace, e se na Zemi prosadil jako druhá onticky tvořivá evoluční síla, jako původce a tvůrce odlině uspořádaného systému kultury.

Umělý systém kultury, jeho pochopení je i klíčem k tajemství lidské

řeči, je toti výtvorem jediného biologického druhu. Ná druh je sice jedinečný, ale nikoli ostatním druhům nadřazený. Kulturní systém, který lidská aktivita formuje uvnitř vysoce uspořádané ivé přírody, vak přírodu pokozuje tím, e z ní vyčerpává svou výivu, e se konstituuje nejen v rozporu s přirozenou biotickou uspořádaností, nýbr i na její úkor, za cenu jejího sniování. Kultura má toti od počátku jinou konstitutivní informaci, ne jakou má příroda. Je nadosobním nebiologickým systémem s rozptýlenou vnitřní informací, je systémem, který získává, kumuluje a zpředmětňuje svou vlastní informaci. Touto informací ale není biotická informace genetická, která se ztělesňuje v biosféře, nýbr řečí (etnickým jazykem) kódovaná duchovní kultura, která má podobu ivé generační paměti a která se ztělesňuje v kulturním systému.

PŘEDMLUVA / 13


Ve srovnání s přírodou je vak kultura nejen systémem relativně mladým, odlině uspořádaným a integrovaným, ale také omezeně svébytným. Nejene závisí na přírodě, nýbr stojí a padá i s lidskou biologickou existencí. A protoe prostorová expanze kultury probíhá pouze za cenu pokozování a zatlačování biosféry, tj. systému, který zcela nedávno člověka vytvořil a jemu člověk odpovídá, kultura v prvé řadě neohrouje pozemskou přírodu jako celek (svébytný planetární systém funkčně propojený s vesmírem), nýbr člověka, sama sebe.

Proto teprve proces vytváření kultury lidskou činností můe plně odhalit podstatu a funkci řeči. Z tohoto hlediska, z pohledu evoluční ontologie, lze ukázat, e lidská řeč není pouze vzneenou komunikační aktivitou, která člověka odliuje od zvířat. Se světem i vzájemně mezi sebou komunikují vechny ivé systémy. Pomineme-li záměrně univerzální biosférický jazyk této komunikace, tj. kombinace čtyř písmen nukleových kyselin (adenin, guanin, cytosin, thymin), jimi se do genetické paměti (genomů) vech ivých systémů zapisuje biotická konstruologická informace, pak jde zejména o behaviorální úroveň smyslově neuronální komunikace ivočichů srovnatelných s námi lidmi. O této komunikaci víme, e jako součást adaptace ivého systému na proměnlivé vnějí podmínky musí být zprostředkována jiným způsobem (jiným jazykovým kódem), ne jakým probíhá strukturální komunikace ivého systému na úrovni přikazovacího jazyka nukleových kyselin (tj. interakce mezi genotypem a fenotypem). Smyslově neuronální komunikace, která u člověka i některých dalích ve dne aktivních ivočichů probíhá hlavně audiovizuálně, se u větiny druhů realizuje pachovými a chemickými látkami vypoutěnými do vzduchu, vody a půdy. Protoe obě tyto formy analogového neuronálního poznávání (audiovizuální i chemická) jsou natolik druhově rozdílné, e se nemohou převádět na ádné více druhům společné signály, tento typ poznávání jakoby představuje mnoinu přirozených, vzájemně nepřeloitelných biotických jazyků. A této mnoině různých jazykových kódů přiblině odpovídá také mnoina různých vnitřních obrazů světa, které spolu s biologickými druhy spontánně vytváří a testuje přirozená evoluce ivota. 14 / RÉTORIKA

Etnický jazyk člověka, který navazuje na chemický a audiovizuální způsob

předjazykové komunikace se světem (tj. i na animální formy řeči těla) a který je jen zdánlivě výe zmíněným druhovým biotickým jazykem, musíme jako způsob digitálního (fonetického) kódování sociokulturní informace řadit k jinému typu jazyka

2

. Slouí toti jinému systému (účelu) ne zmíněné

biotické jazyky, kóduje jiný typ informace a vzniká proto kvalitativně jiným způsobem. Konkrétně řečeno, primárně nezajiuje ani stavbu naeho těla, ani jen jeho biologickou adaptaci na podmínky vnějího prostředí. Zajiuje útočnou adaptivní strategii naeho druhu, tj. přestavbu přírody pro lidské kulturní účely. Slouí vytváření, reprodukci a evoluci kultury.

ŘEČ A KULTURNÍ INFORMACE

Svými funkcemi je řeč interpretativním jazykem sociokulturním,

je ontickou procedurou vytváření a evoluce kultury. Aby lidé překročili práh biotické sociální organizace starího animálního společenství, aby vytvořili kulturu s jejími duchovními formami, s jejími hodnotami, institucemi, technologiemi a materiální kulturou, museli začít mluvit.

Proto řeč nenahrazuje ani pouze nedoplňuje starí řeč těla, gesta a mimiku,

neruí příjem informací o vnějím světě čichem, hmatem, zrakem a sluchem. Svým závazným kulturním určením a kódováním smyslově neuronální informace vechny tyto formy překrývá, významově je zastírá. I kdy se její spontánní společenské formování opírá o přirozenou biologickou výbavu člověka (např. o vzpřímenou postavu, o ruce vhodné pro manipulaci s předměty, o schopnost ovládat neuronální pamě i mluvidla vůlí), je kvalitativně novým produktem sociokulturní evoluce.

Řeč se stává vnějím i vnitřním nosičem nebiologické sociokulturní pa

měti, který vznikal a ve vyspělé lovecko-sběračské kultuře (přesněji spolu s ní), a který proto nemohl být předán člověku přírodou. Příroda mohla lidský druh vybavit pouze biologickými předpoklady sociokulturní informaci rozpoznávat, analogově i digitálně (foneticky) ji kódovat a ukládat ve struktuře neuronální paměti lidí.

3

Dodnes nám předává schopnost (genetický pro

PŘEDMLUVA / 15

2

Připomeňme si, e ná etnický jazyk je strukturovaný na třech úrovních: 1. na úrovni zvuků řeči, tj.

tzv. fonémů; 2. na úrovni slov a částí slov, tj. tzv. morfémů; 3. na úrovni větných jednotek, kde platí

tzv. syntaktická pravidla. K porozumění obsahu věty (k pochopení jazykově vyjádřené mylenky)

pochopitelně nestačí správné rozliování fonémů, morfémů a znalost syntaktických pravidel.

+


gram) naučeným jazykem mluvit a později i psát. Umoňuje nám sociokulturní informaci ze struktur vnějí přírody s pomocí etnického jazyka získávat, jakoby ji vysávat z neivých i ivých struktur, do nich byla přirozenou evolucí vestavěna. A díky zvlátním okolnostem, které je obtíné teoreticky postihnout, dala příroda člověku soubor takových bytostných sil, jimi můe novou neuronálně uloenou sociokulturní informaci vyuívat nejen bezprostředně komunikativně, ale také konstruologicky, onticky: můe ji vlastní fyzickou aktivitou vnucovat přírodě, můe ji zpředmětňovat v prvcích i struktuře umělého kulturního systému.

4

Řeč je tedy výrazně interpretativním duchovním jevem, je uitím jazyka,

který je svou povahou arbitrární a víceznačný, co není pouze jeho nedostatek, ale také neocenitelná přednost. Správně utvářená slova přísluného etnického jazyka, kterých je v té které kultuře vdy omezený počet, nejsou toti pouhými signály věcí a dějů vnějího světa člověka, jako např. pachy a vůně, gesta či vábicí a varovné pokřiky. Slova jsou signály signálů (jména pojmů), a proto mohla být k věcem a dějům přiřazována víceméně libovolně.

5

Jsou také ve své větině nejednoznačná; vágní vjemy posilují pojmovými ideály, přenáejí nejen důleitou sociokulturní informaci, kolektivní hodnoty a emoce, ale i vnitřní stavy mluvčího. Interpretují svět nikoli pouze takový, jaký sám o sobě je, ale také takový, jak jej přísluná kultura svým hodnotovým systémem přijímá, respektuje či pokouí se změnit. Interpretují tedy přírodu pro kulturní účely, tj. nikoli z hlediska poadavků reprodukce a evoluce biosféry, do které patří lidský organismus, ale z hlediska analogických poadavků reprodukce a evoluce kultury, s ní je částečně korelativní patrně jen kognitivní sloka lidské psychiky. Řeč, pomineme-li 16 / RÉTORIKA 3

O tom, e biologické předpoklady lidské řeči by mohly být uloeny ji v genomu, svědčí například to,

e děti do jednoho roku věku (i kdy jetě nemohou mluvit) dokáí spolehlivě rozliovat fonémy

vech etnických jazyků. Teprve později tuto schopnost ztrácejí. Je pozoruhodné, e děti přicházejí

na svět se schopností odliovat rozdílné zvuky, které odpovídají různým fonémům jakéhokoli jazyka.

Atkinsonová, R. L., Atkinson, R. C., Smith, E. E., Bem, J. D., Nolen-Hoeksema, S.Psychologie. Praha:

Victoria Publishing 1995, s. 363. 4

Odvoláváme se na evolučně ontologické zjitění, e mnohé prvky kulturního systému sice vznikají

jako přísně informačně předepsané struktury (např. technika), ale e výsledný kulturní systém se vy

tváří společenskou sukcesí, tj. lidskou aktivitou bez jakéhokoli celkového informačního scénáře.

Také proto můe být sémantická forma mezilidské komunikace v kulturním systému spontánně on

ticky konstitutivní. 5

M. McLuhan v souvislosti s fonetickým zápisem řeči připomíná, e v lidské minulosti existovalo

mnoho způsobů znakového záznamu, ale e ...existuje pouze jediná fonetická abeceda, v ní jsou

sémanticky neutrální písmena pouita tak, aby odpovídala sémanticky neutrálním zvukům. McLuhan,

M. Jak rozumět médiím. Extenze člověka. Praha: Odeon 1991, s. 87. její důleitou vnitrodruhovou komunikativni funkci, postihuje přírodu hlavně z pozice druhově sobeckých lidských zájmů, odráí pouze část její reálné struktury: vlastnosti, vztahy a algoritmy pro její technologické vyuívání kulturou.

U relativně jednoduché etnické jazyky musely být nástroji útočné adaptivní strategie kulturního systému. Spontánně vznikaly proto, aby tento geneticky předepsaný způsob adaptace člověka jako druhu podporovaly, aby pomáhaly z přírody vyčerpávat informaci i výivu pro utváření kulturního systému: látky, energii, poznatky. Primární toti bylo formulovat takovou sociokulturní informaci o přírodních strukturách a silách, která často bez ohledu na nenahraditelnou hodnotu přirozeného prostředí zajiovala udrení kultury ve vech moných přírodních podmínkách. Funkcí lidského etnického jazyka proto není jen získávání, předávání a kumulace kolektivně uznané sociokulturní informace, nýbr i její vyuívání kulturním systémem. Lidé toti tuto nadosobní informaci nepotřebují proto, aby se samoúčelně kochali pravdou, nýbr proto, aby mohli uprostřed ivotem kypících ekosystémů (tj. na jejich úkor) stavět a reprodukovat nebiologický svět kultury, své vnějí neorganické tělo. A proto také řeč etnicky diferencovaný jazyk lidstva působí nakonec onticky radikálněji ne s přírodou sourodý jazyk genetický, který nerozděluje Zemi, nýbr umoňuje dlouhodobou existenci, reprodukci a evoluci ivota v jejím rámci.

Můeme proto konstatovat, e lidská řeč vzniká spolu se vznikem kultury. Není tedy přirozeným, nýbr sociokulturním produktem. Lidé mohou svým jazykem (řečí) nejen komunikovat, tj. předávat sociokulturní informaci (poznatky, hodnoty, emoce) vzájemně mezi sebou v rovině horizontální i vertikální, nýbr také tuto informaci ukládat do své přirozené neuronální paměti, která současně vytváří i první ivou rozptýlenou pamě společenskou aktivní genom kultury. Podstatná je ovem jetě jedna okolnost, která se obvykle přechází. Řeč a v řeči zakódovaná informace napomohly onticky rozdělit svět na přírodu a kulturu. Řeč toti svět nejen závazně novým nepřírodním způsobem interpretuje, ale ve spojení s lidskou aktivitou také závazně onticky transformuje. Proto řeč, i kdy přijímá situační pragmatické motivy, jako by redukuje biologicky determinovanou přirozenost člověka: podporuje jeho útočnou adaptivní strategii, kulturu spontánně orientuje protipřírodně a staví ji do opozice vůči biosféře.

Nabytím řeči jsme sice neztratili, ale bohuel výrazně oslabili svou animální schopnost přirozené empatie a komplexní neverbální komunikace s přírodou. Řeč jako nadindividuální nástroj lidského zápasu o přeití neumoňuje pouze účinnějí mezilidskou komunikaci a spolupráci, nýbr

PŘEDMLUVA / 17


pomáhá vytvářet i sloité sociální vztahy, instituce, materiální kulturu a techniku. Řeč je vak současně nástrojem, který kadého nově narozeného člověka nepozorovaně vnitřně formuje jako podřízeného přísluníka té které regionální kultury. V důsledku osvojení si řeči proto ontogeneze konkrétního člověka od přírody částečně odděluje, individualizuje ho a lidstvo etnicky diferencuje.

6

Člověka ivočicha přiřazuje k hodnotově jakoby vyímu, ale

s jeho organismem nesourodému světu kultury.

Na druhé straně vak řeč části lidské psychiky také odpovídá. Substituo

vala a rozířila některé její funkce, částečně nahradila potřebu přímého haptického kontaktu mezi jedinci tée rodiny a tlupy, která je dominantním rysem v chování vech primátů. Kultivovala a zjemnila kulturní rozliovací schopnost některých lidských smyslů (zejména zraku), zprostředkovala potřebu umělecké formy osvojení světa, náboenských proitků i trvalé duchovní aktivity lidského organismu. Předevím vak pomohla rozvinout lidské mylení, kterému poskytla nový stupeň volnosti a nezávislosti na vnějím světě. Uvolnila jeho potenciální schopnost vytvářet, kritizovat a zpředmětňovat poznatky, teorie, sociokulturní informaci. Teprve prostřednictvím řeči mohl člověk generovat kvalitativně novou skutečnost. A zdá se, e nynějí informační společnost, která svou nepřírodní strukturou neodpovídá ani biosféře, ani lidskému organismu, vyhovuje u pouze expanzi globální ekonomiky, která se úspěně prosazuje na kdysi přirozeně uspořádané Zemi.

ŘEČ MLUVENÁ A PSANÁ (AKTIVNÍ A PASIVNÍ

KULTURNÍ GENOM)

Díky řeči dokáeme jako jediný biologický druh jetě dvěma dal

ími způsoby zakódovat kulturní smyslově neuronální informaci: vedle struktury neuronů svého mozku, tj. biotického způsobu, který máme společný se zvířaty, také do hlasivkami modulovaného zvukového projevu a písma. Mluva spolu s pozdějí schopností písemného záznamu řeči proto umonila vytvoření nebiologické sociokulturní paměti rovně ve dvou rela- 18 / RÉTORIKA 6

Různé etnické jazyky, které kdysi integrovaly relativně izolované regionální kultury, a tím částečně

chránily jejich ekologické niky před zcizováním i vlivy zvenčí, jsou dnes poslední zábranou rychle se

ířící globalizace, která sice neruí proces lidské individualizace započatý v novověku, ale do vech

zemí přináí standardizaci, uniformitu a konzumentský přístup k ivotu.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist