načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Rekonstrukce roubených staveb – Jan Pešta

Rekonstrukce roubených staveb

Elektronická kniha: Rekonstrukce roubených staveb
Autor: Jan Pešta

Majitelé roubené stavby, projektanti i stavitelé naleznou v knize návod na opravu roubených staveb od počáteční přípravy stavby až po řešení zcela konkrétních praktických problémů. Stavebníkovi umožní nahlížet řemeslníkům či stavební firmě ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  339
+
-
11,3
bo za nákup

hodnoceni - 86.6%hodnoceni - 86.6%hodnoceni - 86.6%hodnoceni - 86.6%hodnoceni - 86.6% 100%   celkové hodnocení
6 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2013
Počet stran: 304
Rozměr: 24 cm
Úprava: barevné ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Skupina třídění: Dřevěné stavby. Tesařství. Truhlářství
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2013
ISBN: 978-80-247-3239-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Majitelé roubené stavby, projektanti i stavitelé naleznou v knize návod na opravu roubených staveb od počáteční přípravy stavby až po řešení zcela konkrétních praktických problémů. Stavebníkovi umožní nahlížet řemeslníkům či stavební firmě "pod ruce" případně si i určit podmínky, jak by měla být stavba provedena. Zručný majitel roubenky zde najde praktické ukázky stavebních postupů, z nichž mnohé pak bude schopen sám realizovat. Kniha by měla být inspirací i pro specializované stavební firmy nebo projektanty, hledající poučení v historických stavebních postupech a technikách. Nechybí ani kapitoly o historii a regionální typologii roubených staveb. Praktický návod, jak si poradit s opravami roubeného domu.

Popis nakladatele

Publikace je pomyslným ukazatelem na rozcestích, kterými majitelé roubené stavby, projektanti či stavitelé, budou při její opravě procházet. Naleznou v ní návod na opravu roubených staveb od počátečního zamyšlení, přes přípravu stavby až po řešení zcela konkrétních praktických problémů. Stavebníkovi umožní nahlížet řemeslníkům či stavební firmě "pod rucee" případně si i určit podmínky, jak by měla být stavba provedena. Zručný "chalupářř" v ní může najít praktické ukázky stavebních postupů, z nichž mnohé pak bude schopen sám realizovat. Kniha by měla být inspirací i pro specializované stavební firmy nebo projektanty, hledající poučení v historických stavebních postupech a technikách.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Jan Pešta - další tituly autora:
100 technických a industriálních staveb Středočeského kraje 100 technických a industriálních staveb Středočeského kraje
Encyklopedie českých vesnic V. -- Liberecký kraj Encyklopedie českých vesnic V.
 (e-book)
Encyklopedie českých vesnic I., Střední Čechy a Praha Encyklopedie českých vesnic I., Střední Čechy a Praha
Lidové stavby Středočeského kraje Lidové stavby Středočeského kraje
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Jan Pešta

Jan Pešta

Rekonstrukce roubených staveb

Rekonstrukce

roubených

staveb

Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400

e-mail: obchod@grada.cz, www.grada.cz

Kniha Rekonstrukce roubených staveb je praktickým návodem, který čtenáře provede úskalími oprav a ukáže mu možnosti bezpečné cesty k cíli, jímž je kvalitně a bezchybně opravený, krásný historický roubený dům. Kniha je inspirací i pro specializované stavební fi rmy nebo projektanty hledající poučení v historických stavebních postupech a technikách. Naleznou v ní návod na opravu roubených staveb od počátečního zamyšlení, přes přípravu stavby až po řešení zcela konkrétních praktických problémů. Stavebníkovi umožní nahlížet řemeslníkům či prováděcí fi rmě „pod ruce“, zručný „chalupář“ v ní najde praktické

ukázky stavebních postupů, z nichž

mnohé pak bude schopen sám reali

zovat.

Publikace je mimořádně záslužná svou pre

zentací ohleduplného přístupu k opravám

důležité starší složky fondu našich tradič

ních vesnických staveb. Její autor je dnes

nepochybně jediný, kdo může sám o sobě

shromáždit, zpracovat a na patřičné úrovni

prezentovat materiál v celé potřebné šíři od

historického pohledu na roubené konstruk

ce až k dobře vybraným a podrobně do

kumentovaným příkladům oprav a úprav

těchto staveb.

prof. Ing. arch. Jiří Škabrada, CSc.

ISBN 978-80-247-3239-8



Rekonstrukce

roubených

staveb

Jan Pešta

Grada Publishing


Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována

a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu

nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

RekonstRukce Roubených staveb

Jan Pešta

TIRÁŽ TIŠTĚNÉ VERZE

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, Praha 7

obchod@grada.cz, www.grada.cz

tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400

jako svou 5099. publikaci

Odpovědný redaktor Vladimír Mikeš

Sazba Martina Mojzesová

Jazyková korektura Pavlína Zelníčková

Recenze prof. Ing. arch. Jiří Škabrada, CSc.

Fotografie na obálce autor

Fotografie v textu z archivu autora, pokud není uvedeno jinak

Ilustrace z archivu autora, pokud není uvedeno jinak

Počet stran 304

První vydání, Praha 2013

Vytiskla tiskárna PBtisk, a. s.

© Grada Publishing, a.s., 2013

Cover Design © Martin Sodomka 2013

Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami

nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

ISBN 978-80-247-3239-8

ELEKTRONICKÉ PUBLIKACE

ISBN 978-80-247-8416-8 (elektronická verze ve formátu PDF)

ISBN 978-80-247-8417-5 (elektronická verze ve formátu EPUB)


„

obsah

Předmluva 9

1 Roubené stavby – historie a regionální typologie 12

1.1 Roubená architektura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12

1.2 Roubená konstrukce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15

1.3 Historie roubené technologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18

1.3.1 Středověk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18

1.3.2 Novověk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21

1.4 Roubený vesnický dům . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24

1.5 Roubené venkovské hospodářské stavby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28

1.6 Ostatní roubené stavby – technické a sakrální; maloměstské domy . . . . . . . . . 31

1.7 Roubené stavby ve středních Čechách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34

1.7.1 Kokořínsko, Pojizeří, Polabí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34

1.7.2 Posázaví, Podblanicko, Povltaví, Podbrdsko, Křivoklátsko . . . . . . . . . . . . 36

1.8 Roubené stavby v jižních a jihozápadních Čechách (Pootaví, Pošumaví) . . . . . . 39

1.9 Roubené stavby v západních Čechách (Chodsko, Plzeňsko, západ Čech) . . . . . . 42

1.10 Roubené stavby v severních a severozápadních Čechách (Středohoří, Lužické

hory, Českolipsko, Liberecko) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45

1.11 Roubené stavby v severních a severovýchodních Čechách . . . . . . . . . . . . . 48

1.11.1 Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48

1.11.2 Podkrkonoší, Český ráj . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50

1.12 Roubené stavby na východě a jihovýchodě Čech a západní Moravě (Vysočina,

Podorlicko) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54

1.13 Roubené stavby na Moravě a ve Slezsku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57

1.14 Roubené stavby v dalších evropských zemích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60

1.14.1 Slovensko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60

1.14.2 Alpské země . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62

1.14.3 Severovýchodní a východní Evropa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64

1.14.4 Severní Evropa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67

1.15 Roubené domy a památková ochrana . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71

1.15.2 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71

1.15.2 Nemovité kulturní památky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72

1.15.3 Památkové rezervace a zóny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73

1.15.4 Muzea v přírodě – „skanzeny“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76

2 Příprava stavby 79

2.1 Zaměření stavby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79

2.2 Stavebněhistorický průzkum (SHP) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83

2.3 Technická diagnostika stavby – stavebnětechnický průzkum . . . . . . . . . . . . . 86

2.4 Příčiny poškození stavby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88

2.4.1 Dřevokazné houby a hmyz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90

2.4.2 Statika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92

2.5 Priority rekonstrukce, stanovení postupu prací . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95

2.6 Stavební legislativa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98


6 Rekonstrukce roubených staveb

2.7 Památková péče . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101

2.7.1 Odborné vyjádření a závazné stanovisko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101

2.7.2 Dotace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103

2.8 Architektonický návrh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106

2.9 Dispoziční řešení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110

2.10 Podkrovní vestavba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113

2.11 Přístavky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117

3 oprava roubených staveb krok za krokem 121

3.1 Dřevo jako konstrukční materiál . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121

3.1.1 Tradiční opracování dřeva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123

3.1.2 Příprava dřeva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125

3.2 Tesařské spoje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127

3.2.1 Roubené stěny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127

3.2.2 Ostatní konstrukce – hrázděné stěny, podstávky, krovy . . . . . . . . . . . 130

3.2.3 Nové prvky se starými . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132

3.3 Oprava poškozených dřevěných konstrukcí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135

3.3.1 Základní ošetření a impregnace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135

3.3.2 Plomba a protéza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 138

3.3.3 Výměna poškozených prvků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141

3.4 Základy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 146

3.5 Stropy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149

3.5.1 Základní přehled . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149

3.5.2 Opravy záklopu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151

3.5.3 Opravy stropních trámů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154

3.6 Okenní a dveřní otvory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157

3.7 Pavlače . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 160

3.8 Podstávky a podsíně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 164

3.9 Krovy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 168

3.9.1 Historické krovové soustavy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 169

3.9.2 Opravy krovů – příčiny poškození, obecné zásady . . . . . . . . . . . . . . . . 170

3.9.3 Opravy krovů – technické zásady . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 172

3.10 Střechy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 175

3.10.1 Základní přehled . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 175

3.10.2 Došky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 179

3.10.3 Šindel – pokládka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 183

3.10.4 Šindel – povrchové úpravy; další typy dřevěné krytiny . . . . . . . . . . . 187

3.10.5 Břidlice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 190

3.10.6 Eternit . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 193

3.10.7 Plech a lepenka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 196

3.10.8 Keramické krytiny – bobrovky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 200

3.10.9 Keramické a betonové drážkové tašky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 204

3.10.10 Střechy – shrnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 207

3.11 Vikýře, střešní okna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 212

3.11.1 Základní přehled . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 212

3.11.2 Architektonické řešení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 214


7

3.11.3 Konstrukce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 218 3.12 Klempířské prvky, okapní žlaby (včetně dřevěných) . . . . . . . . . . . . . . . . . 221 3.13 Štíty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 225

3.13.1 Výtvarné řešení a regionální typy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 225

3.13.2 Oprava štítu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 230

3.13.3 Replika štítu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 233 3.14 Výplň spár . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 237 3.15 Hliněná omítka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 241

3.15.1 Základní přehled . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 241

3.15.2 Oprava mazaniny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 246 3.16 Obklady stěn a štítů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 249

3.16.1 Základní přehled . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 249

3.16.2 Opravy obkladů stěn a štítů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 252 3.17 Povrchové úpravy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 255

3.17.1 Úvod do problematiky povrchových úprav roubených staveb . . . . . . . 255

3.19.2 Realizace povrchových úprav . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 258 3.18 Okna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 262

3.18.1 Základní přehled . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 262

3.18.2 Oprava oken; repliky oken . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 265 3.19 Dveře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 270

3.19.1 Základní přehled . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 270

3.19.2 Oprava dveří; repliky dveří . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 274 3.20 Podlahy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 277 3.21 Vytápění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 280

3.21.1 Kamna a pece . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 280

3.21.2 Komíny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 284

3.22 Zápraží . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 287

3.23 Zateplení roubených staveb . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 289

Použitá literatura 295

Další prameny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 296

Zdroje převzatých obrázků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 297

Zvláštní poděkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 298

Rejstřík věcný 299

Rejstřík místopisný 302


Mým rodičům, Jiřině a Vladimírovi


9Předmluva

„

Předmluva

Tato publikace by měla být pomyslným ukazatelem na rozcestích, kterými bude majitel rou

bené stavby (nebo i stavitel hledající inspiraci) při její opravě procházet, od samotného před

stavení roubené architektury přes počáteční úvahy, přípravu stavby až po řešení zcela konkrét

ních praktických problémů. Stavebníkovi umožní nahlížet řemeslníkům či stavební firmě „pod

ruce“, což není určitě na škodu, a případně si i určit podmínky, jak by měla být stavba opra

vena. Zručný „chalupář“ v ní může najít praktické ukázky stavebních postupů, z nichž mno

hé pak bude schopen sám realizovat. Kniha může být inspirací i pro specializované stavební

firmy nebo projektanty hledající poučení v historických stavebních postupech a technikách.

Knížka samozřejmě vzhledem ke svému rozsahu není, a ani nemůže být vyčerpávající – mno

ho témat praktické obnovy spíše otvírá a ukazuje škálu řešení. I tak by ale měla být praktickým

návodem, který čtenáře provede úskalími chybných postupů a ukáže mu různé možnosti bez

pečné cesty k cíli, kterým je kvalitně a bezchybně opravený, krásný historický roubený dům.

Publikace tohoto druhu samozřejmě není v české bibliografii zdaleka první. Z novějších knih

bychom měli zmínit alespoň Lidová stavení od Václava Hájka, patřící do produkce nakladatel

ství Grada. Řada starších publikací je orientována primárně na dřevostavby, od nich se nově

vydávaná příručka liší důrazem na obnovu historické roubené architektury – tedy roubených

lidových staveb. Zvláštní pozornost zasluhuje společná publikace Svatopluka Voděry a Jiří

ho Škabrady Vesnické stavby a jejich úprava (SZN, 1975), která si jako jedna z mála v době své

ho vzniku zachovala vysokou odbornou úroveň a na rozdíl od mnoha jiných publikací ne

sklouzla k mnohdy pokleslému „chalupářskému“ či „chatařskému“ stylu.

Již mnoho let u nás vychází také hobby časopisy věnované bydlení a především chalupář

ství – tedy rekreačnímu „druhému“ bydlení. Výsadní místo mezi nimi zaujímá dvojice časo

pisů Chatař & chalupář a Domov. Své články zde v průběhu let publikovala řada odborníků

zabývajících se lidovou architekturou, památkovou péčí nebo problematikou venkova (pat

ří k nim i autor této publikace). Na druhou stranu, i zde některé příspěvky občas uklouznou

do polohy kýče. Zárukou nejsou ani technické rady, mnohdy vázané na skrytou reklamu vý

robců novodobých sanačních technologií.

V poslední době se velmi rozšířilo též spektrum internetových stránek věnovaných stejné pro

blematice. Zejména jejich diskusní fóra jsou doslova nabitá informacemi, zkušenostmi a ná

pady, jak vyřešit každou konkrétní situaci. Pro laika je obtížné se v takto širokém spektru ná

zorů byť jen základně zorientovat, neboť návody si mnohdy protiřečí a vypovídají o zkuše

nostech či jen domněnkách jejich pisatelů. Ty mohou vyplývat i z rozdílných stavebních zku

šeností a podmínek, ovšem zobecnit je a najít mezi nimi univerzálně platný návod je téměř

nemožné. Každá historická stavba je totiž originálem – liší se nejen svou dispozicí, technolo

gií provedení a dobou vzniku, ale též terénními a klimatickými podmínkami apod.

Své metodické publikace s návody, jak přistupovat k tradiční vesnické architektuře, v poslední

době vydávají i jednotlivé regiony, orgány státní správy a samosprávy a další instituce. Jedná

se např. o prakticky laděné publikace či jiné informační materiály o tom, jak stavět na území

konkrétní chráněné krajinné oblasti, národního parku nebo specifického regionu (v poslední


10 Rekonstrukce roubených staveb

době vzniká podobná iniciativa např. v česko-německém pomezí v kraji tzv. podstávkových

domů). Přes nesporně pozitivní vliv však mají tyto publikace jen omezenou platnost – pře

devším z hlediska územního. Zásady platné v Krkonoších nemusejí platit na Šumavě a nao

pak. Podobné je to s odbornými příručkami věnovanými dřevostavbám, přírodním staveb

ním materiálům apod. – ty se vesměs zaměřují na novostavby a nové technologie využívají

cí tradiční postupy, avšak nemají univerzální platnost.

Tato nová publikace se snaží zaplnit citelnou mezeru, která v poslední době vznikla díky ab

senci univerzálního návodu, jak přistupovat a jak zacházet s historickými roubenými stav

bami. Část textu, především praktické kapitoly věnované stavbě samotné vycházejí z někte

rých článků publikovaných v časopisu Chatař & chalupář. Jsem si vědom omezené platnosti

mnoha závěrů v této publikaci. Zvláště technologické sanační postupy se mohou lišit a zku

šenosti s nimi mohou být různé. Obecně se přikláním k využívání tradičních technologic

kých postupů s minimem chemické konzervace a omezením razantních zásahů. V publikaci

se tak snažím uplatňovat názor, že historická stavba by se měla opravovat stejnými techno

logickými postupy, jakými vznikla.

Úplně se však moderním technologiím vyhnout nemůžeme, proto jsou okrajově také zmiňo

vány. V rámci zachování objektivity jsme se snažili vyhnout konkrétním obchodním názvům

sanačních prostředků. Navíc kvůli měnícímu se sortimentu výrobků by tyto kapitoly rychle

zastaraly, zatímco kapitoly popisující historické tradiční technologie mají víceméně univer

zální platnost. I u nich však můžeme nalézt celou škálu osvědčených a prověřených postupů,

které si často protiřečí. Mnohdy tak nezbude než se řídit zdravým selským rozumem. Kromě

ideálního řešení uvádíme někdy také kompromisní technologické postupy, které dle našeho

názoru stále vedou k relativně uspokojivému výsledku a jsou při realizaci snazší nebo levnější.

obr 1 Roubená architektura vždy spoluvytvářela obraz venkova v českých zemích. V posledním půlsto

letí mnoho staveb zaniklo, jiné byly nenávratně přestavěny. Harmonickou podobu venkova tak v mnoha

případech už můžeme obdivovat již jen na starých fotografiích (na snímku z počátku 20. století usedlost

ve Stéblovicích na Sobotecku; dům dosud stojí). Fotografie neznámého autora, ze sbírky FA ČVUT v Praze.


11Předmluva

Větší pozornost je také věnována architektonickému řešení stavby a detailů, až po zdánli

vé drobnosti – ovšem vždy se jedná o prvky, které ovlivňují především vzhled (ať již exteri

éru, či interiéru) a případně konstrukční řešení stavby, nikoli dispoziční otázky. Obecnou dis

poziční problematiku ponechávám na odborných publikacích věnovaných především obyt

ným domům.

Publikace je strukturována tak, aby mohla sloužit jako praktický návod komukoli, kdo jej bude

potřebovat. Jedná se především o šťastné majitele roubených stavení, kteří jsou natolik osví

cení, že se rozhodnou dům zachovat v jeho historické kráse a budou jej opravovat historic

kými technologiemi. Inspirovat se mohou též projektanti bez větších znalostí historických

technologií nebo začínající pracovníci památkové péče, správ chráněných krajinných oblas

tí a národních parků – tedy všichni, kterým leží půvab tradiční roubené venkovské architek

tury na srdci. Naopak příznivci radikálních řešení, moderních technologií a soudobých tech

nických řešení zde inspiraci nenajdou.

Kniha je rozdělena do tří základních částí. První, úvodní část je věnována problematice roube

ných staveb obecně – tedy jejich historii, regionálnímu rozšíření v Čechách, na Moravě i jin

de v Evropě a jejich ochraně. Druhá část je věnována přípravě stavby – tedy především prů

zkumným a projekčním pracím a všemu, co s tím souvisí. Třetí, nejobsáhlejší část řeší stavbu

samotnou a měla by být praktickým návodem pro řešení různých stavebních detailů nos

ných konstrukcí i drobných detailů stavby.

Jednotlivé kapitoly jsou krátké a věnují se konkrétním technickým řešením. Každá kapito

la obsahuje jednak srozumitelně napsaný text doplněný ilustrativními fotografiemi a jednak

upozornění na nejdůležitější zásady a také na nejčastější a nejzávažnější chyby, s nimiž se

v praxi setkáváme. Knihu doplňuje rejstřík a přehled základní literatury.

Na závěr ještě poznámka k dokumentačnímu materiálu. Na obnově mnoha objektů v knize

prezentovaných jsem spolupracoval jako památkový architekt, případně konzultant či zpra

covatel průzkumů. Další materiál laskavě poskytl můj kolega a dlouholetý přítel Tomáš Efler,

který přispěl i svými radami a konzultacemi. Ne všechna témata je možné zdokumentovat

a předvést na těchto objektech. Proto jsme si museli „vypůjčit“ dokumentační materiál i z ji

ných staveb, na jejichž obnově jsme se přímo nepodíleli, a neznáme tedy ani okolnosti re

konstrukce, předchozí stav objektu apod. Týká se to jak příkladů pozitivních, tak i negativ

ních. Věříme, že obrazový dokumentační materiál poslouží pro dobrý účel, a doufáme, že se

nikoho osobně nedotkneme. Protože si jsme vědomi citlivosti některých fotografií, zásad

ně ctíme „anonymitu“. Veškeré objekty použité ve fotodokumentaci (s výjimkou úvodních

kapitol věnovaných regionům) proto uvádíme jen základním regionálním určením, zejmé

na u citlivých fotografií interiérů jsou jméno lokality i číslo popisné samozřejmě zamlčeny.

Nakonec ještě terminologická poznámka: rekonstrukce v názvu knihy není z hlediska ochra

ny památek ideální. Rekonstrukce znamená ve skutečnosti „znovupostavení“ stavby. Lepší

by tedy bylo použití slova „oprava“, protože se však jedná termín zažitý a všeobecně známý,

budeme ho používat nadále i v textu.

Přeji všem čtenářům mnoho radostných chvil a úspěchů na stavbě i mimo ni.

Jan Pešta


12 Rekonstrukce roubených staveb

„

1 Roubené stavby – historie a regionální

typologie

„ 1 1 Roubená architektura

Velkou část zástavby našich vesnic i menších měst tvořily v minulosti objekty postavené

roubenou technologií. Za roubené – či srubové – považujeme takové stavby, které mají stě

ny sestavené – obvykle bez doplňkového spojovacího materiálu – z vodorovně ukládaných,

různě opracovaných kmenů či klád. Dodnes se v mnoha regionech můžeme setkat s větším

množstvím historických roubených staveb, v současné době ponejvíce sloužících druhému,

tedy rekreačnímu bydlení. Roubená architektura prostupuje nejen území České republiky,

ale i velkou část Evropy.

Roubená architektura prochází napříč dějinami minimálně od středověku a velké oblibě se

těší, po nedlouhé přestávce posledního století, i v současnosti. Není divu, roubené stavby

mají mnoho výhod. Jsou nejen esteticky zajímavé a přitažlivé, ale současně jsou postavené

z ryze přírodního materiálu – dřeva, často ve spojení s dalšími přírodními materiály (hlína,

kámen). V současné přetechnizované době, plné umělých materiálů a technologií, se tak ne

lze divit zvýšenému zájmu o bydlení či rekreaci v celodřevěných domech. Tradiční architek

obr 2 Roubený vesnický dům, dnes trvale obývaný a udržovaný laskavými majiteli, spoluvytváří nezaměni

telné přívětivé a útulné „obytné“ prostředí, jakého novostavba nikdy nemůže dosáhnout (Olešná, Podbrdsko).


13Roubené stavby – historie a regionální typologie

tura je navíc pojítkem mezi námi a generacemi předků, v jejichž moudrosti a životním stylu

hledá i dnes řada z nás inspiraci.

Rozšiřuje se tak poptávka po rekonstrukci historických roubených staveb a v neposlední řadě

i po novostavbách postavených – lépe či hůře – tradiční roubenou technologií. Roubená tech

nologie patří rovněž mezi stavební postupy s praktickou „suchou“ a velmi rychlou montáží,

která není závislá na ročním období tolik jako běžné zednické práce.

Roubené stavby ovšem vyžadují také pečlivou, odborně prováděnou údržbu. V případě ja

kékoli větší rekonstrukce je žádoucí používat tradiční postupy, mnohé dnes již polozapome

nuté. Poptávka po odborně provedených rekonstrukcích ovšem mnohdy naráží na nedosta

tek kvalifikovaných sil – realizačních stavebních firem i projektantů, kteří by měli zkušenosti

s opravou historických dřevěných konstrukcí.

Stavební firmy jsou často zvyklé pracovat svými „osvědčenými“ postupy a práci si co nejví

ce zjednodušovat bez ohledu na tradiční technologie. Přitom i v případě dřevěných staveb

je na místě uplatňovat pravidlo, že historické či památkové objekty bychom měli opravovat

za použití stejných technologií, jakými byly postaveny.

Řešení se zpravidla nabízí celá škála, přičemž ne vždy je z různých objektivních důvodů mož

né uplatnit to ideální. I hledání kompromisů k opravám historických objektů nedílně patří

obr 3 Výjimečné je spojení lidové architektury, především roubené, s krajinným prostředím – v tomto pří

padě je dokonalé (Telecí, Poličsko).


14 Rekonstrukce roubených staveb

a nelze jej a priori zavrhnout. Přesto bychom měli být při výběru technologie opatrní a obezřetní, neboť ne všechny novodobé stavební postupy jsou v souladu s historickými a estetickými hodnotami, případně s technickými vlastnostmi roubených staveb. Chybně navržené nebo provedené úpravy, použití nevhodných materiálů, technologií apod. se může v budoucnosti vymstít.

• Roubené stavby tvořily v minulosti podstatnou část stavebního fondu nejen českého

a moravského venkova, ale i menších měst, zejména v severní, severovýchodní a vý

chodní části země.

• Tradiční architektura, k  níž počítáme i  roubené stavby, je pojítkem mezi naší součas

ností a světem našich předků.

obr 4 S roubenou architekturou jsme téměř geneticky srostlí: i proto ji mnozí volí jako své obydlí (novostavba podstávkového domu podle projektu Ing. arch. Tomáše Eflera v průběhu realizace, Děčínsko).

obr 5 Ovšem když dva dělají totéž, není to vždy

totéž... Z nepochopení a podivného vkusu investo

rů a z neschopnosti úřadů vznikají i takovéto novo

stavby tzv. „kanadských“ (či spíše „sibiřských“) srubů,

které na české vesnici nemají co dělat (Broumovsko).

ZA PA M AT U J T E S I!


15Roubené stavby – historie a regionální typologie

„ 1 2 Roubená konstrukce

V českých zemích bylo dřevo až do konce 18. století nejobvyklejším stavebním materiálem

na venkově, a to i v oblastech, které dnes vnímáme jako tradiční regiony zděné architektury.

Na stavbu se používalo především rovné jehličnaté dřevo, pouze v některých specifických

regionech s nedostatkem jehličnatých lesů to bylo tvrdé dřevo listnatých stromů, především

dubové (k tomu podrobněji viz kapitolu 3.1 Dřevo jako konstrukční materiál).

Roubenou konstrukci je možné rámcově definovat jako stěnu postavenou z vodorovně umís

těných masívních dřevěných prvků v různém stupni opracování – od jen nahrubo oloupa

ných kmenů, kuláčů (povalů), přes dvoustranně opracované („omítané“) trámce nebo foš

ny, ze všech čtyř stran opracované trámce s ponechanými přirozeně oblými rohy až po plně

hraněné trámy. Jednotlivé prvky se častěji dotýkají jen na koncích (resp. ve spojích s ostatní

mi stěnami – tedy styčnících).

Méně častá je varianta, u nás vázaná především na regiony s vyspělou tesařskou kulturou, kdy

jednotlivé – zpravidla přesně opracované – trámce  spočívají na sobě navzájem v celé ploše

vodorovných spár. Setkáme se s ní především v kontaktu s německou stavební kulturou –

např. v severních Čechách (Šluknovský výběžek) nebo na Chebsku. Stavba z přesně hraně

ných trámů se objevuje i mezi roubenými domy mladší generace, typická je třeba pro novější

architekturu Valašska. Spáry jsou v tomto případě minimalizované a zakryté trojúhelníkovými

obr 6 Roubená konstrukce nás provází od středověku a do konce 18. století představovala bezpochyby

nejběžnější stavební postup na venkově. Na snímku jeden z našich nejstarších zachovaných domů ze 16. sto-

letí (Lučice, Klatovsko).


16 Rekonstrukce roubených staveb

lištami, přichycenými k trámům drobnými

dřevěnými kolíčky (klínky). Líc takové rou

bené stěny je pak téměř hladký. Je možné

setkat se i se stavbou z jednostranně hraně

ných trámů (zpravidla stesanou stranou ob

rácených dovnitř stavby), které mají na vněj

ší straně ponechanou více či méně neopra

covanou oblinu. K příkladům patří roubené

domy českého severu nebo některé roube

né kostely (např. Guty v beskydském podhů

ří). V obou případech hladká stěna interiéru

zajišťuje reprezentativní vzhled, umožňující

pokročilejší povrchové úpravy.

Postupem času se zformovalo několik typů

roubených konstrukcí, které se vzájemně od

lišují především v charakteru rohových spojů.

Nejjednodušší, nejprimitivnější a také nejar

chaičtější je prosté překřížení (přeplátování)

trámců (nebo jen neopracovaných kuláčů),

v místě křížení zeslabených, jejichž konce se

pak nechají volně přesahovat. Předpokládá

se, že v období středověku byla tato techno

logie zcela běžná. V současné době je však na

našem území tento typ roubení již vzácný, je

možné se s ním setkat výjimečně na archaic

kých domech Pošumaví a jihozápadních Čech

nebo na primitivních, jen utilitárně řešených

hospodářských stavbách (stodoly, seníky, obr 7 Stěnové konstrukce z nehraněných klád i otesaných trámů daly vzniknout nejedné památce lidového stavitelství. Na snímku jeden z bezesporu nejkrásnějších domů na Vysočině (Telecí, Poličsko).

obr 8 Mistrné provedení i těch zcela účelových

staveb ukazuje na virtuozitu dávných tesařů. Na

snímku rybinové pláty stěn roubené polygonální

stodoly – navazující stěny tedy nejsou navzájem

kolmé! Přestože tesaři nejčastěji pracovali jen s pro

vázkem a sekerou, je sesazení trámů dokonalé (Čis

tá, Litomyšlsko). obr 9 Na řemeslnou dovednost dávných tesařů se snaží navázat i řada jejich dnešních pokračovatelů. Na snímku precizně a technicky správně provedená rohová rybinová vazba stěnových trámů.Roubené stavby – historie a regionální typologie

ZA PA M AT U J T E S I!

chlívky, sušárny ovoce apod.). Tím se naše oblasti lidové roubené architektury liší např. od východní Evropy (Rusko, Ukrajina), kde je tento typ spojů mnohem běžnější. Nyní se k nám vrací v podobě aktuálně módních, v našem prostředí ovšem zcela cizorodých „kanadských“ či „finských“ srubů z neopracovaných kuláčů s velkými přesahy v nárožích. Později se v nárožích používaly různé druhy rohových spojů, které svým tvarem stavbu vážou a zajišťují tak její stabilitu. U nás se nejčastěji setkáme s tzv. rybinovým spojem, odborně rohovým rybinovým přeplátováním, zjednodušeně rybinou. Svůj název dostala nepochybně podle tvaru rybího ocasu, tesařsky se opracovává v různém poměru, zpravidla podle šablony. Právě kónicky seříznutý tvar konců (zhlaví) jednotlivých trámců zabraňuje rozestupování stavby. Charakteristické přitom je, že jednotlivé trámce se navzájem dotýkají pouze v šikmo seříznutých plochách rybiny. Zejména v některých regionech (Novoborsko, Českolipsko, Lužické hory) se nejpozději od druhé poloviny 18. století uplatňoval kromě běžné rybiny také systém zámkových spojů. Ty mají podobnou funkci, zajišťují prostorovou tuhost stavby pomocí tesařských zámků – různě provedených spojů, které do sebe pomocí dlabů (zářezů) a výstupků přesně zapadají. Tento typ spojů snad mohl být považován za kvalitnější – často se na jedné stavbě setkáme s oběma typy spojů, přičemž zámkový je situován na reprezentativnější části objektu, např. v přední obytné části. Konečně v 19. století se objevuje častěji i spojení stěnových trámů do rohového sloupku na pero a drážku. Tato metoda souvisela především s renesancí roubených staveb na konci 19. století zejména v horských oblastech, váže se na přesné – až truhlářské – opracování jednotlivých stěnových trámů, které na sebe přesně dosedají, případně dokonce s vloženými pery. Podobná technologie se ovšem používala i v primitivním stavitelství raného středověku: archeologicky jsou doloženy stavby se stěnami z fošen zapažených do drážek v rohových sloupcích kůlové stavby.

• Roubená konstrukce je stěna sestavená z různým způsobem opracovaných dřevěných

trámů (kuláčů, půlkuláčů, hraněných trámů apod.).

• Existuje několik regionálních i historicky vymezených variant konstrukčních spojů: od

nejjednoduššího překřížení stěnových kuláčů přes důmyslné rybinové a zámkové spoje

až po princip zapažení konců jednotlivých stěnových trámů pomocí seříznutého pera

do rohového sloupku.

18 Rekonstrukce roubených staveb

„ 1 3 historie roubené technologie

„1 3 1 středověk

Roubená technologie se na našem území objevuje minimálně od doby raného středověku.

Pro nejstarší období u nás existují výhradně doklady archeologické. Z prostředí hradišť jsou

doloženy stavby postavené jednak roubenou technologií s přesahy trámců na koncích a jed

nak stavby s rohovými sloupky, do nichž byly zapaženy stěnové trámce, či spíše silné fošny.

Roubené mohly být i nadzemní části zemnic, po nichž ovšem – až na vypálenou hliněnou

vymazávku – logicky nelze najít žádné hmotné pozůstatky.

Nejstarší skutečně zachované roubené konstrukce u nás pocházejí z vrcholného středově

ku, konkrétně z předhusitských dob. Nenalezneme je na vesnici, ale v prostředí významných

středověkých měst – např. Českých Budějovic nebo Znojma. Minimálně do doby pozdního

středověku byla i ve velkých královských městech běžná dřevěná nebo polodřevěná zástav

ba. Zvláště obytné místnosti městských domů byly stavěny roubenou technologií i v jinak

zděných domech. Důvodem byl nepochybně daleko větší tepelný komfort, který dřevěné

konstrukce poskytují. V některých případech se uvažuje o tzv. dymném provozu (tedy vytá

pění roubených obytných místností – jizeb – za použití otevřeného ohně). Za jeho doklad se

považuje nejen velká výška stropu (či dřevěné klenby), ale také vrchní větrací okénko umís

těné nad okny osvětlovacími.

obr 10 Rekonstrukce roubeného stavení (polozemnice) ze zaniklého středověkého osídlení Děčína (rekon

struováno ve středisku experimentální archeologie Villa Nova v Uhřínově pod Deštnou v Orlických horách).

*Roubené stavby – historie a regionální typologie Podobně řešené roubené obytné místnosti se nevyskytovaly jen v městských domech, ale jejich různě zachované pozůstatky je možné nalézt i na hradech či tvrzích. Zde se často projevují jen jako negativní otisk klád či trámců, z nichž byla místnost postavena. Díky tomu dnes víme, že stavitelé nejprve na základových zdech postavili srubovou místnost – jizbu (někdy ještě vymazanou hlínou), kterou pak následně z vnější strany obezdili subtilnějšími stěnami, někdy nad okny ještě vylehčenými velkým klenutým pasem. Stěnové trámce byly nejčastěji nehraněné – tedy jen nahrubo opracované kuláče, s přesahujícími konci. V náročnějším provedení mohly být srubové trámce nahrazeny tzv. táflováním, tedy různě náročně zpracovaným fošnovým či prkenným obkladem stěn, který plnil stejnou funkci. Že se jednalo o běžné stavební postupy, dokládají četná historická vyobrazení z doby vrcholného a pozdního středověku.

obr 11 Jistě nejkrásnější z našich archaických rou

bených „předbělohorských“ domů dosud nezjištěné

ho stáří. Na pozdně středověký původ ukazuje troji

ce okének vysoké roubené jizby v boční stěně domu

(tzv. Štáflova chalupa v Havlíčkově Brodě). obr 12 Další ze starobylých roubených domů v Čechách, s typickým špýcharovým uspořádáním, i když jizba je zde již nahrazena světnicí (bývalá rychta ve Zbečně na Křivoklátsku). Rekonstrukce roubených staveb

ZA PA M AT U J T E S I!

Nejstarší vesnické domy známé z území České republiky pocházejí z 15. století. Zatím zcela ojedinělý je ještě předhusitský dům v Mirkovicích na Českokrumlovsku, datovaný do 30. let 15. století, bohužel ohrožený naprostým nezájmem majitele. Z konce 15. století pochází jizby domů ve Vitějovicích na Prachaticku a v Sakách na Kladensku, ze 16. století je již známa celá řada roubených domů v oblasti Vysočiny, Litomyšlska i z jiných regionů. Významným kulturním předělem je v našem prostředí třicetiletá válka, proto říkáme takovýmto archaickým domům „předbělohorské“. Jejich průzkum a dokumentace nejsou ani zdaleka ukončeny, takže bude možné zažít nejedno překvapení v podobě nečekaného nálezu velmi starého domu. Společným znakem těchto nejstarších roubených domů jsou opět velmi vysoké obytné místnosti – jizby, postavené z nehraněných kuláčů, často se shodnými znaky dymného provozu jako u městských domů. K vysokým jizbám se připojují vstupní síně a zadní komorové bloky, které mají často patrové řešení na výšku vysoké přízemní obytné místnosti. Dlužno podotknout, že se v naprosté většině případů jedná o mimořádně velké a výstavné domy, jejichž obytné místnosti přesahují 40 m

2

plochy a výšky stropů 3–3,5 m. Chceme-li hledat opravdu

staré roubené domy, pak je určitě nenajdeme mezi chudými přikrčenými chaloupkami, ale mezi největšími usedlostmi. Jak takový archaický předbělohorský dům vypadal, je možné získat představu např. v tzv. Štáflově chalupě přímo v centru Havlíčkova Brodu nebo na zpřístupněné rychtě ve Zbečně na Křivoklátsku, i když její obytná místnost již prošla mladšími úpravami.

• Roubené technologie se v minulosti používaly mnohem více a ve větší škále konstrukč

ních variant než dnes – jejich pozůstatky je možné najít ve středověkých měšťanských

domech i na hradech a tvrzích, včetně staveb královských.

• Skutečně staré roubené vesnické domy většinou vynikají nad ostatní roubené stavby

svými dimenzemi – rozlehlou obytnou místností (jizbou) s velmi vysokým stropem a čas

to i patrovým řešením zadní komorové části na výšku přízemní obytné části. obr 13 Mimořádně působivé vnitřní uspořádání síně přes dvě podlaží s vnitřní pavláčkou umožňující vstup do patrových komor v zadní části domu (bývalá rychta ve Zbečně na Křivoklátsku).

obr 14 Otisk stěny středověké roubené obytné míst

nosti. Srub vložený do kamenných zdí měl v tomto

případě funkci zateplení (zřícenina paláce hradu Bo

rotín na Táborsku).


21Roubené stavby – historie a regionální typologie

„1 3 2 novověk

Třicetiletá válka zemi – a zejména venkov – uvrhla nazpět o mnoho desetiletí, či spíše staletí.

Doba po třicetileté válce až do první poloviny 18. století je pro poznávání venkovské archi

tektury temným obdobím – zatímco o podobě předbělohorských domů jsou k dispozici sice

kusé informace, ale nálezy přibývají, o době druhé poloviny 17. století je toho známo jen málo.

I v 17. a první polovině 18. století se stavělo v podstatě shodnou technikou jako v předchozí

době. Okolo poloviny 17. století ovšem definitivně zaniká dymný provoz. Vytápění otevřeným

nebo polootevřeným ohněm, případně pecí s volným odvodem dýmu do obytné místnos

ti je nahrazeno nepřímým vytápěním prostřednictvím otopného koutu v zadní části vstupní

síně, z něhož se později vyvinula oddělená černá kuchyně, odkud se obsluhovala pec a poz

ději i kachlová kamna v obytné místnosti. Odstranění vytápění na otevřeném ohništi umož

nilo nejen snížení stropu obytné místnosti, ale také dosažení světlé barvy stěn díky pravi

delnému bílení vápenným nátěrem. Z tmavé a vysoké jizby se tak stala nepochybně příjemnější světlá místnost – světnice.

Po stránce konstrukční se však roubená technologie příliš nerozvinula – spíše naopak. Do

kládají to často velmi primitivní chalupy z neotesaných klád, jaké je možné dodnes nalézt

obr 15 Pošumavské stavení, dosud sroubené z nehraněných klád, avšak již s přikrčenou nízkou světnicí

(Hořejší Těšov, Sušicko). Rekonstrukce roubených staveb

třeba v jihočeské oblasti a Podšumaví. Tepr

ve v průběhu 18. století se opět rozvíjí tech

nika roubených staveb, včetně stavění z ale

spoň částečně otesaných trámců.

Snížení stropu světnice (k němuž dle docho

vaných staveb docházelo postupně) ved

lo také k opuštění starobylého prostorové

ho schématu špýcharového domu s patro

vou zadní komorovou částí (viz kapitolu 1.4).

Domy, stále ještě většinou v plném rozsahu

roubené, pak měly již vyrovnanou výšku pod

laží. Mohly být v závislosti na místních zvyk

lostech buď přízemní (většina území Čech),

nebo patrové (severní a severozápadní Če

chy, výjimečně i jinde).

Období 18. století je také dobou, kdy dochá

zí s definitivní platností ke vzniku regionál

ních forem lidové architektury, jak jsou zná

mé dnes. Ne že by v ranějších obdobích vývoje ne existovaly rozdíly mezi jednotlivými regiony: již z nejstarších grafických vyobrazení venkova je v náznaku patrná rozdílnost mezi patrovými a přízemními domy. Na druhou stranu právě výzdobné prvky, které jsou považovány za znaky regionálních typů lidové architektury (štíty, tvarové řešení střech, tesařské a truhlářské detaily), se patrně do dnes známé podoby vyvinuly až v tomto období.

obr 17 V západních a severozápadních Čechách

se roubená architektura nedílně snoubí s hrázdě

nou konstrukcí, používanou buď na štíty, nebo pat

ra domů (Hůrky, severní Plzeňsko). obr 16 Doba 18. století (a zejména jeho poslední čtvrtina) je obdobím vrcholného rozkvětu roubené architektury. Skvělé příklady monumentálních patrových domů nalezneme především v severozápadních Čechách (Častolovice, Českolipsko). obr 18 Nejmladší generaci roubené architektury ze závěru 19. a počátku 20. století představují domy s vysokými světlými světnicemi a typickými podstřešními polopatry („půlštok“), jaké nalezneme především v našich severních horách (Karlov, Jizerské hory).Roubené stavby – historie a regionální typologie

ZA PA M AT U J T E S I! Koncem 18. století přicházejí první oficiální protipožární nařízení omezující stavbu dřevěných domů. Paradoxně právě v posledních dvou desetiletích 18. století a na počátku 19. století dochází k vrcholnému rozkvětu roubené lidové architektury na našem venkově. Jestliže ze druhé poloviny 17. století a první poloviny 18. století je známo jen minimum zachovaných staveb, naprostá většina – bez ohledu na region – jich pochází ze závěru století osmnáctého a počátku století devatenáctého. Postupně se také objevují stavby postavené kombinovanou technologií – obytné světnice jsou nadále roubené, zadní neobytné části (síně, černé kuchyně, komory, stáje a chlévy) pak bývají zděné. U patrových domů je možné se setkat s tím, že patro nad roubenou světnicí v přízemí je roubené, hrázděné nebo postavené v kombinaci obou technologií. Zatímco na většině území Čech se konečně během první poloviny 19. století začal respektovat zákaz nových dřevěných staveb a zejména jižní a jihozápadní část země zachvátila vlna lidového klasicismu, následovaná přebohatými formami zděného „selského baroka“, na severu a zejména severovýchodě Čech (od Labe až ke státní hranici) a současně i v Beskydech a na Valašsku se staví nadále stavby roubené. Například právě v Podkrkonoší dosahuje styl zdejších roubených staveb svého pomyslného vrcholu teprve v tomto období. V horských oblastech (Lužické a Jizerské hory, Krkonoše a Orlické hory) se pak staví ze dřeva až do první poloviny 20. století. Opravdovou renesanci prožívají dřevěné stavby na přelomu 19. a 20. století (v době návratu k romantickému rustikálnímu stylu) a podobně je tomu vlastně i dnes, kdy právě v našich horách a podhůřích vznikají roubené novostavby, inspirované zdejší tradiční architekturou.

• Třicetiletá válka znamenala kulturní krok zpátky, což se projevilo v zastavení nebo opož

dění vývoje stavební kultury.

• Kolem poloviny 17. století dochází k definitivnímu opuštění dymného vytápění – z vy

sokých temných jizeb se stávají nižší vybílené světnice.

• Během 18. století dochází k rozrůznění jednotlivých forem lidové roubené architektu

ry, jak jsou známy dnes.

• Navzdory oficiálním protipožárním nařízením se zejména v  horských a  podhorských

oblastech stavěly roubené domy i v průběhu 19. a dokonce i na začátku 20. století.


24 Rekonstrukce roubených staveb

„ 1 4 Roubený vesnický dům

Dispozice a prostorová skladba venkovského (roubeného, ale i poloroubeného, zděného,

či hrázděného) domu bude důležitá i pro následující kapitoly – především kvůli sjednocení

terminologie. Jako dům se označuje každé obytné stavení. Jen u nejmenších objektů, v mi

nulosti stojících na nižších příčkách pomyslného sociálního žebříčku, se v odborné literatuře

používá termín chalupa. Na druhou stranu v současné době jsou jako chalupa často označo

vány všechny venkovské objekty sloužící k rekreaci, bez ohledu na jejich velikost. Toto ozna

čení však není historicky a terminologicky zcela správné.

Vesnický, resp. venkovský dům v Čechách má nejpozději od vrcholného středověku vícemé

ně stabilizovanou, v podstatě typizovanou dispoziční skladbu. Ta se samozřejmě liší dle kon

krétních regionálních zvyklostí a sociálních vrstev stavebníků, ovšem téměř vždy je v ní mož

né identifikovat shodné základní stavební prvky.

Dispozice venkovského domu, bez ohledu na to, zda velkého patrového domu, či drobné pří

zemní chalupy, se v naprosté většině případů skládá ze tří základních, za sebou položených

částí – říká se jí proto trojdílná dispozice. Orientačně je možné si ji představit jako protáhlý

obdélník, příčně rozdělený na 3 díly.

obr 19 Příklad přízemního roubeného obytného stavení – domu, s nabílenými stěnami světnice a vyso

kou lomenicí (Bělý, Policko).


25Roubené stavby – historie a regionální typologie

obr 20 Příklad velkého patrového roubeného domu z 18. století ze severočeské oblasti. Krov včetně štítu

je mladší úpravou asi z přelomu 19. a 20. století (Žďár, Kokořínsko).

Vstup je v naprosté většině případů situován uprostřed. Výjimkou jsou jen zcela atypické

domy – maloměstské stavby s krámky apod. Vstup vede do středního dílu, kde je umístě

na vstupní síň, která bývá v některých oblastech i průchozí. Zadní část síně zaujímá zpravi

dla místo určené pro topení – buď jen kout vymezený klenutým pasem či mohutným trá

mem (mandrholcem), nebo plně oddělená černá kuchyně v podobě samostatné zděné kle

nuté místnosti. Odtud se vytápěla topeniště – kamna a pec v obytné místnosti, případně ve

více obytných místnostech.

Ze středního dílu – tedy síně – vedou proti sobě dveře do protilehlých krajních dílů. Na jed

né straně (nejčastěji směrem do návsi, případně na osluněnou stranu) je situován přední díl,

který slouží bydlení – tedy světnice. Tato hlavní obytná místnost má vždy dominantní obyt

nou funkci, a to i v případě, že je dům patrový nebo má obytných místností více. U velkých

stavení je někdy ještě rozdělena příčkou na dva trakty: na větší světnici a menší světničku,

zpravidla při zadní podélné stěně domu.

V rohu světnice přiléhajícím k síni nebo černé kuchyni bývá umístěno topeniště – nejčastěji se

stava chlebové pece s kachlovými kamny, od poloviny 19. století nahrazovanými kachlovým

sporákem. Zatímco až do poloviny 19. století se jak pec, tak kamna vytápěla nepřímo z čer

né kuchyně nebo otopného koutu, později se obsluhovala již přímo ze světnice. Mezi kamny


26 Rekonstrukce roubených staveb

a vstupními dveřmi ze síně je někdy možné

nalézt ve stěně ještě niku (často třeba s poli

cemi). Ta sloužila původně jako krbeček pro

umístění svítidla, a mívala proto někdy samo

statný odtah do černé kuchyně.

Mnohem více podob může mít druhý krajní

díl – zadní. Starší domy zde mají buď sklado

vací komoru, stáje (chlév), případně obě pro

story. Podle toho se rozlišuje dům komorový,

chlévní, nebo komorochlévní. Zatímco prv

ní je nejtypičtější v obilnářských oblastech

(obývaných především česky mluvícím et

nikem), druhý nalezneme častěji v horských

a podhorských oblastech s převažující pas

tvou dobytka (v minulosti obývaných čas

to německým etnikem). Kromě těchto vari

ant ovšem může být zadní část také obytná

a má pak funkci zadní světnice – o takovém

domě se dá říci, že má oboustranně obyt

nou dispozici. Zvláštní variantou je starobylé

patrové řešení komorového dílu, který pak

slouží jako sýpkový (špýcharový) blok – pro

to se



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.