načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Řekni mi pohádku - Petr Scheuer

Řekni mi pohádku

Elektronická kniha: Řekni mi pohádku
Autor:

Usínáte při čtení pohádek dřív než vaše děti? Tak jim nečtěte a zkuste vyprávět. Vymýšlejte si. Při tom neusnete.Nebude to vyprávění jako z pera Karla Jaromíra Erbena, ale vaše ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  99
+
-
3,3
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » E-knihy jedou
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 100
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-879-7625-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Usínáte při čtení pohádek dřív než vaše děti? Tak jim nečtěte a zkuste vyprávět. Vymýšlejte si. Při tom neusnete.
Nebude to vyprávění jako z pera Karla Jaromíra Erbena, ale vaše děti nic takového nečekají. Chtějí něco pohádkového. Třeba, že se jim neuklizené hračky pomstí a budou je v noci tahat za uši. Třeba. Zkuste to.
Tato knížka vás může inspirovat. Vaše vyprávění bude možná o něco lepší, může být i mnohem lepší, a nebo bude maličko horší. No a? To je jedno. Pro vaše děti bude nádherné.

Zařazeno v kategoriích
Petr Scheuer - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Řekni mi pohádku


Copyright

Autor: Petr Scheuer, 2013

Ilustrace: Daniela Scheuerová, 2013

Vydal: Martin Koláček - E-knihy jedou

2014

ISBN:

978-80-87976-23-4 (ePub)

978-80-87976-24-1 (mobipocket)

978-80-87976-25-8 (pdf)


Obsah

O chlupatém drakovi 5

pohádka z levé kapsy O bohatém kupci Lemualdovi 15

pohádka z pravé kapsy Zubatá pohádka 25

pohádka z levé kapsy Let dvou dětí na koštěti 33

pohádka z pravé kapsy Jako Fénix z popela 43

pohádka z maminčiny kapsy O dvou bratrech, čarodějích 53

pohádka z levé kapsy O babce-ťapce, kořenářce 63

pohádka z pravé kapsy Mrak-drak a dešťové perličky 71

pohádka ze zadní kapsy O tom, co se líbí tatínkovi 81

pohádka z náprsní kapsy O velikém domě 89

pohádka ze dvou kapes a jedné malé kapsičky

strana 5

Řekni mi pohádku

O chlupatém drakovi

pohádka z levé kapsy

„Budeš mi dneska vyprávět pohádku?“ zeptal se kluk

tatínka večer, cestou do postele.

„Jakou? O lidech? Nebo o zvířátcích?“

„O zvířátkách!“ zalíbilo se klukovi.

„Třeba o slonech?“

„Nebo ne! Radši o lidech,“ opravil se kluk.

„O princezně a princovi.“

„A o drakovi?“ položil se tatínek vedle něho

na, koukal do stropu a přemýšlivě krabatil čelo.

„Není drak náhodou zvíře?“ zarazil se kluk.

„Asi je,“ připustil tatínek. „Tak teda o lidech a o drakovi, co nebyl

zvířátko, ale byl zvíře. Strašný, zubatý tříhlavý zvíře.“

„A chlupatý,“ doplnil chlapec.

„Chlupatý? Drak snad nemá chlupy.“

„Tenhle jo.“

„Jo???“

„Jo! Prostě má chlupy,“ rozhodl hoch samozřejmě.

„Jako medvěd?“

strana 6

„Takový! Aby mu nebyla zima.“

„A je hodnej?“

„To asi těžko, když žere princezny. Je to dravec přece, ne?“

„A umí mluvit?“ Vyptával se tatínek dál.

...ticho. Žádná odpověď, jen hluboce zamyšlená klukova tvář.

„Asi neumí, viď?“

...pořád stejně přemýšlivé ticho.

„Tak víš co?“

...chlapec rozpačitě krčí rameny a dívá se tatínka, co on vymyslel.

„Tak bude mít mluvícího papouška, aby řekl všechno za něj.“

„To je dobrý,“ směje se kluk. A tatínek začal vyprávět:

Takže kdesi hluboko v lese, v jedné velké, černé, plesnivé astudené jeskyni se usadil zlý, chlupatý drak. A hned poslal do zámku

svého mluvicího papouška, aby panu králi vyřídil, že chce mít za

týden k obědu prince a k večeři princeznu. A tři sudy černého piva

k tomu. A velkou bednu cigaret.

...

„A ten papoušek drakovi rozumí?“ skočil chlapec tatínkovi do řeči.

„Asi jo,“ řekl tatínek. „Naučil se to. A protože ostatní se to nenaučili,

dostal u draka práci on. A teď už buď tiše, nebo zapomenu, jak to

bylo dál,“ napomenul synka a chtěl pokračovat. Jenže klukovi se to

nelíbilo.

„Měl radši zpívat, než pracovat pro draka,“ mračil se na papouška,

co dělal mluvčího zlému drakovi.

„Papoušci zpívat neumí, jen skřehotají. A buď už tiše!“ zvedl otec

přísně ruku. A chlapec se tedy zabořil do polštáře, rukou si zakryl

pusu, aby už mlčela, a poslouchal.

Tatínku, podívej, jaký krásný papoušek k nám přiletěl, vběhla

udýchaná princezna k panu králi do pokoje a táhla jej k oknu.

Dole v zahradě seděl na jabloni velký pták s červenou chocholkou,

modrožlutým chmýřím na hlavě, zelenožlutými křídly astříbrošedou hrudí.

Toho chci, tati! Podívej, jak je krásný, vykřikovala princezna

Vlasálie...

O chlupatém drakovi


strana 7

Řekni mi pohádku

...

„Vlasálie???“ neudržel se hoch. „Proč Vlasálie? To je blbý jméno.“

„Tak Zlatovlasálie?“ nabízel otec.

„Tak jo, tak teda Vlasálie,“ mávl po krátkém váhání rukou. „Ale já

bych jí teda říkal radši třeba Růženka,“ řekl. A tatínek se zamyslel,

než začal mluvit dál:

Ty můj nejhodnější královský tatínku, já bych ho chtěla mít doma,

žadonila princezna. Měla bych ho v kleci a chodila se na něj dívat.

Ale Růženko, pohladil ji pan král. Jmenovala se Vlasálie, ale doma

jí říkali Růženko. Podívej, jak je na tom stromě krásný, ukazoval

na papouška. Když ho zavřeme do klece, peří by mu zplihlo,smutnil by a chřadnul a trápil by se, ztrácel by barvy a náladu a...


strana 8

Nene! Zlobila se princezna. Tobě vadí, že by tady křičel!

Na to moudrý pan král nic neřekl a díval se raději z okna.

Dole v zahradě se zatím princ Adam, princeznin mladší bratr,

škrábal na strom. Nejspíš chtěl ptáka chytit. Jenže papoušekza

mával křídly, vznesl se do výšky – a zamířil k jejich oknu.

Zdravím, princezno, zaskřípal papouškovským hlasem. Za týden

bude tvůj velký den.

On mluví! Vykulila oči Růženka, co se doopravdy jmenovala

Vlasálie. Tatínku, prosím, já ho chci. Prosííím! Škemrala.

Zdravím, králi, pokračoval vrzavým hlasem papoušek. Tvojidce

ru chce drak, a chce ji přesně za týden večer. Ne za ženu, ale

k večeři.

Králi zbledla tvář a princezna se škaredě zamračila.

Jakej drak? Ty ho znáš, tati? Obrátila se na svého královského

otce.

Můj drak, skřehotal papoušek. Já mu sloužím, protože jsem se

dobře učil. A k tomu chce navíc tři sudy černýho piva a krabicipo

řádně silných a pořádně smradlavých cigaret. A k obědu, to bych

málem zapomněl, ohlédl se drak dolů, kde se princ Adamnataho

val pro největší a nejkrásnější jablko na celém stromě. K obědu si

dá jednoho prince. Přesně tam toho! Ukázal křídlem na Adama.

A nato odletěl pryč.

Princ Adam utrhl jablko pro svoji sestru, kterou sice zlobil a říkal

jí Vlasatice-opice, ale měl ji rád a chtěl jí udělat radost. Když ale

přišel nahoru, našel pana krále s princeznou, jak oba sedí, oba

mlčí a oba se tváří strašlivě smutně.

Kde je ten papouch? Zeptal se, ale nečekal na odpověď. Chytej!

Hodil červeňoučké jablíčko své sestře. To máš, aby ses netvářila

jako brambora.

Jenže princezna se vůbec nepohnula a jablko se zakutálelo k oknu.

Princ ho šel zvednout.

Co vám je? Divil se. A pan král na to tiše promluvil, že za týden je

chce sežrat drak.

O chlupatém drakovi


strana 9

Řekni mi pohádku

Princ mlčel. Sebral jablko a prohlížel si je. Jestli si nedělajílegra

ci. Pak se do jablka zakousl.

Je dobrý, řekl. Co kdybysme tomu drakovi vysvětlili, že jíst jabka

je zdravější než jíst praštěný princezny?

Ty seš hroznej, urazila se princezna.

Já jsem náhodou lahůdka, smál se princ. Skoro stejně zdravej,

jako jablka, řekl, a znovu se zakousl do svého jablíčka.

Nehádejte se! Okřikl je jejich královský otec.

On ať se nehádá, zašklebila se princezna.

Kdybys jedla jabka, byla bys taky chytrá, opáčil princ Adam.

Ať toho nechá, tati! Obrátila se princezna zlostně na pana krále.

Ten ale jen mávl rukou.

Ještě toho dne se z království vypravilo deset rychlých poslů

s dvaceti rychlými koňmi. Jeli do okolních království a vévodství

a knížectví. Potřebujeme pomoc, stálo v listech, které vezli od

pana krále okolním velmožům. Potřebujeme, aby někdo zabildra

ka, který se rozhodl sežrat našeho mladého prince a naši mladou

princeznu. Komu se to podaří, dostane půl království a ruku jasné

princezny.

Rádci panu králi sice radili nabídnout i ruku jasného prince, ale

moudrý pan král to neudělal. Jenže poslové se vrátili snepoříze

nou a rádci hned panu králi vyčítali, že je to jeho vina a kdyby

princovu ruku nabídl, že by se třeba našel nějaký udatný šlechtic,

který by chtěl mít za ženu jasného prince.

Moudrý pan král je však neposlouchal. Nikdo nechce riskovatži

vot, povzdechl si. Co ale budeme dělat?

Tady je každá rada drahá, ozvali se rádci. A čekali, kolik zlata jim

zkroušený pan král za jejich rady nabídne.

Taková rada, která by nám pomohla, se nedá zaplatit, řekl král.

A šel se projít po schodech ve věži, nahoru a dolů, dolů a nahoru,

pořád dokola.

Zámek potáhli černým suknem a v podhradí nechali vyvěsit černé

prapory. Všichni v blízkém i vzdáleném okolí už věděli, jakéne

štěstí potkalo jejich království. Brzy se podhradím roznesla i další


strana 10

zpráva. Na zámek přijeli vyslanci z okolních království a vévodství

a knížectví, aby moudrému panu králi nabídli, že se o jehokrálov

ství postarají, až mu drak sežere děti.

Budete smutkem úplně zničený a království bude chátrat,pře

svědčovali ho. My bychom se o to všechno postarali lépe. A rádi,

vemlouvali se posmutnělému králi. I v podhradí se ale dozvěděli,

že moudrý pan král dal všechny z hradu vyhnat.

Sedm dní uběhlo, týden byl pryč a chlupatý drak čekal na oběd.

Kdyby ho nedostal, zničil by všechny a všechno. Celé království.

A to král nemohl dopustit. Rozhodl se tedy, že bude s drakembojo

vat sám. Navlékl si brnění, vzal svůj nejdelší meč, nejostřejší dýku

a nejpevnější plášť, a vyrazil. V bráně však potkal prince Adama,

O chlupatém drakovi


strana 11

Řekni mi pohádku

sedícího na svém nejdivočejším koni, který měl v jedné ruce svou

nejtěžší sekeru a ve druhé svůj nejpevnější luk. Nejostřejší šípy

měl v toulci na zádech a myslel si, že porazí klidně celý svět.

Začali se hádat. Král chtěl, aby se princ vrátil, a princ chtěl, aby

se vrátil král. Jsi ještě moc mladý, nezvládneš to, přesvědčoval

Adama pan král. Jsi už starý, nezvládneš to, namítal princ Adam.

Království tě potřebuje, křičel pan král. Království potřebuje tebe,

volal stejně hlasitě Adam. Jeden druhého tak překřikovali – až

nakonec oba vyrazili tryskem do lesa, ke dračí skále. Hnali se ve

snaze doběhnout tam, porazit draka a zabít ho dřív, než ten druhý.

A mě tady necháte?! Volala za nimi princezna. Holka snad nemusí

sedět doma! Nejsem o nic horší než vy! Zlobila se. A nechala si

vystrojit kočár a rozjela se za nimi. To jsou celí oni, sobci,stěžo

vala si cestou kočímu. A kočí mlčel a kýval hlavou, jak se kočár na

kamenité cestě houpal.

Starý pan král se svým mladým synem vjeli mezi stromy – a tu

vidí, že od dračí sluje se lesem táhne celé procesí lidí. Byl jich plný

les – a všichni se smáli. Tedy skoro všichni. Ti zranění ne. Ti se jen

bolestně usmívali.

Když se totiž královstvím rozneslo, co čeká jejich prince aprincez

nu, lidé se rozhodli, že jim pomohou. Nechtěli o svého moudrého

a spravedlivého krále přijít. Nechtěli, aby jim místo něj pak vládl

nějaký nový, cizí a možná hloupý, zlý a nespravedlivý král, pod

kterým by chudli a trpěli. Domluvili se tedy, že na draka půjdou

sami. Všichni. Jednoduše vzali svoje nářadí, jako třeba vidle, kosy

a cepy, kladiva a motyky, řetězy a železné tyče a ostré řeznické

nože a podobně, a tak ozbrojení vyrazili ještě v noci na draka. Ten

se bránil, sekal je a škrábal a tloukl do nich ocasem a chňapal po

nich zuby, i papoušek na ně vztekle křičel, že jsou hlupáci anema

jí se starat o věci, do kterých jim nic není. Ale oni bojovali až do

konce – a draka zabili.

Kde je drak? Ptal se král prvních lidí, co v lese potkal.

Už není, smáli se oni.


strana 12

A pan král tomu vůbec nerozuměl. Co budeme dělat? Zeptal se

prince, který stál vedle něj, podobně zmatený.

Tak asi pojedeme sbírat jablka, ne? Řekl princ Adam.

Ale komu mám dát princeznu? A komu půl království? Přemýšlel

král nad královským slibem, který dal – a který teď měl splnit.

Tak si ji necháme. A království taky, zasmál se princ, protože ještě

nebyl starý a moudrý, takže nevěděl, že sliby se musí splnit. A ty

královské, ty že se musí splnit úplně vždycky.

Jak se moudrý pan král díval na všechno to veselí a spokojenost,

najednou se usmál, pokynul rukou, aby své zachránce pozdravil,

a spolu s nimi sjížděl zpátky, ven z lesa.

Na kraj lesa mezitím dorazil kočár s princeznou.

Co se to děje, zírala princezna Růženka-Vlasálie.

Jedeme domů, princezno, už je po všem, výskali lidé jdoucí kolem.

Princezna nechápavě kroutila hlavou a její královský otec přijel

k ní a potichu jí řekl, že to všechno jsou její ženichové. Všichni?!

Vytřeštila zděšeně oči. Ale on se jen usmál a řekl, že to byl jen

takový drsný královský vtip. Neboj, dáme tě nějakýmu bohatýmu

nemehlu, řekl ještě a pohladil ji.

A protože to byl moudrý pan král, slezl z koně, princi nakázal slézt

také, i princeznu sundal z kočáru a kočár i oba koně půjčil těm,

kteří právě zachránili království. A lidé se projížděli na koních

i v kočáře sem a tam, vozili se na střeše kočáru, jezdili na koních

v sedě i ve stoje, ve dvojicích i ve trojicích, závodili a pořádali

divoké jízdy a vyváděli různé další skopičiny, až byl kočár úplně

zničený a koně tak zchvácení, že se sotva hýbali.

Moudrý pan král se ale pořád jen usmíval. Večer dal na nádvoří

uspořádat velkou slávu, jídla a pití pro všechny dostatek, narychlo

přivezli houpačky a kolotoče, zavolali břišní tanečnice a polykače

ohně a krotitele hadů a spoustu jiných komediantů, aby se lidé

mohli dosyta poveselit.

Nebudou chtít tu půlku království? Ptal se princ Adam, když se ně

dívali z balkonu.

O chlupatém drakovi


strana 13

Řekni mi pohádku

A co když budou chtít mě!? Vykukovala princezna bojácně zpoza

králova pláště.

Nebudou, smál se královský otec.

Proč by mě nechtěli? Vždyť jsem hezká, ozvala se uraženě. Ale

pak byla ráda a ze svého úkrytu povylézala. Fakt mě nebudou

chtít? Ujišťovala se opatrně.

A kdo? Který z nich? Ukázal moudrý pan král na zástupy lidí dole.

Oni by se neuměli dohodnout, řekl a pozdravil veselící se davrukou. Ale jeden tam je, obrátil se na princeznu. Poznáš ho?

Jeden? Ujišťovala se, že nebude mít ženichů víc. A který? Zvědavě

si prohlížela tu hromadu lidí dole.

A královský pan tatínek jí ukázal vévodu ze Zlatých vrchů, pro

něhož nechal poslat a se kterým se dohodl, ať se přidá k liduslavícímu zabití draka a ať slaví, jako by také s drakem bojoval.

Nevypadá špatně, zamrkala princezna.

A zítra, když budou ještě všichni unavení, přijde požádat o tvou

ruku. A já splním královský slib, řekl moudrý pan král.

Ale to bude podvod, ne? Divil se princ Adam.

Lhát bude on, že zabil draka, pokrčil král rameny. Ale játakovou drobnou lež rád přijmu, abys byla šťastná, pohladil princeznu

Růženku-Vlasálii.

A všichni tři spokojeně shlíželi dolů na nádvoří.

Pan král byl šťastný, že se mu podařilo hezky vyřešit tak složitou

situaci, nejdřív s drakem a pak s ženichem pro princeznu.

Princezna byla ráda, že jejím ženichem nebudou všichni, codraka porazili. Vévoda ze Zlatých vrchů se jí navíc líbil, a když na ni

zdola mával a posílal jí vzdušné polibky, docela se začínala těšit,

až ho zítra pozná.

A princ? Ten dělal své sestře za hlavou dvěma zdviženými prsty

zaječí uši a tvářil se také spokojeně.

...

„Ale kde mají královnu?“ Zeptal se hoch, když se tatínek odmlčel.

„Královnu?“ zarazil se on. „To je pravda, na tu jsem úplnězapomněl,“ řekl. A hned to napravil:


strana 14

Já jsem vám říkala, že to nakonec všechno dobře dopadne, ozvalo

se za nimi. Byla to paní královna. Krásná a usměvavá, jakovždycky, se připojila k nim. Nemávala rukama, ani na lidi dole nevolala,

jen se také šťastně usmívala a tiskla se přitom ke králi, svému

moudrému muži – a otci jejich dětí.

...

„Takže to dopadlo dobře?“ Zeptal se hoch ještě.

„Já myslím, že jo,“ řekl tatínek. „Všichni byli spokojení, tak to je

dobrý, ne?“

„Ale podváděli,“ namítl synek.

„To není dobře, to máš pravdu,“ uznal otec. „Ale kdybynepodváděli, bylo by to lepší?“

„Podvádět se nemá,“ nesouhlasil chlapec.

„Takže to dopadlo špatně?“ posmutněl tatínek.

„Nedopadlo,“ vrtěl hlavou. „Všichni byli spokojení přece.“

„Takže to dopadlo dobře, ale udělali to špatně, jo?“

„Jo. Přesně tak,“ přikývl hoch.

„Tak dobrou noc,“ pohladil ho taťka. „Já se na ně budu chvíli zlobit,

a ty můžeš mít radost, že to dopadlo dobře, jo?“

„Tak jo,“ souhlasil. „Tak dobrou.“ O chlupatém drakovi



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist