načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Reklama -- 200 tipů, které musíte znát - Roman Kobiela

Reklama -- 200 tipů, které musíte znát
-15%
sleva

Kniha: Reklama -- 200 tipů, které musíte znát
Autor:

Sestavujete výstižné reklamní sdělení? Přemýšlíte, jaký komunikační kanál bude nejúčinnější? Zdali tištěná média nebo rozhlas či TV? Chcete si být jisti, že reklama splňuje ... (celý popis)
Titul doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  287 Kč 244
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
8,1
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 57.5%hodnoceni - 57.5%hodnoceni - 57.5%hodnoceni - 57.5%hodnoceni - 57.5% 60%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » BIZBOOKS
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2009-05-14
Počet stran: 176
Rozměr: 167 x 225 mm
Úprava: x, 161 stran : ilustrace
Vydání: Vyd. 1.
Vazba: brožovaná lepená
ISBN: 9788025123003
EAN: 9788025123003
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Kniha obsahuje teoretické i praktické informace o reklamě jako významném nástroji moderních marketingových strategií. Zaměřuje se na efektivnost marketingových komunikací, přípravu reklamní kampaně a formy propagace. Pro poučení zmiňuje i stručné dějiny reklamy. Velice podrobně se zabývá etickými kodexy, právní i mimoprávní regulací reklamy. V této souvislosti popisuje jednotlivé formy zakázaných reklam - včetně ukázek z praxe. Závěrečná část pak mapuje aspekty moderní reklamy v současné společnosti (estetika podívané, celebrity v médiích, kulturní narcismus, sexuální svoboda či neofeminismus). Titul je určen reklamním agenturám, marketingovým manažerům a podnikatelům (viz praktické informace), ale i zájemcům o teorii reklamy. Souhrn informací ze světa reklamy a komerčních komunikací. Publikace seznamuje s reklamní praxí, jejími právními a etickými aspekty. Popisuje marketingové strategie a fenomény moderní reklamy.

Popis nakladatele

Sestavujete výstižné reklamní sdělení? Přemýšlíte, jaký komunikační kanál bude nejúčinnější? Zdali tištěná média nebo rozhlas či TV? Chcete si být jisti, že reklama splňuje všechny právní náležitosti? Publikace vám nabídne 200 tipů, jež prozradí, které mechanismy v reklamě fungují a které naopak ne! Titul je určen hlavně reklamním agenturám a marketingovým manažerům. Zajímavé informace v něm objeví i střední podnikatelé, kteří si zajišťují reklamu vlastními silami. Dozví se v něm: - proč a jak realizovat marketingový výzkum - které formy komunikace jsou efektivní a které již méně - že vytváření firemního stylu je běh na dlouhou trať - jak připravit vlastními silami inzerát - proč je podpora prodeje na místě velice účinná - jak se právně nespálit, které zákony je třeba znát a respektovat - které formy reklamy jsou zakázané - co existuje za nejnovější reklamní trendy a řadu dalších zajímavých informací. O autorovi: Roman Kobiela, Mgr., (1966) je absolventem Fakulty sociálních studií Masarykovy Univerzity Brno, katedry mediálních studií a žurnalistiky. Od začátku 90 let má bohaté zkušenosti v oblasti návrhů, realizace a prodeje reklam. Pracoval v obchodních odděleních tištěných a zvukových médií na pozicích vedoucího vydání a mediálního konzultanta. Je aktivní hudebník a autor řady titulů odborné hudební literatury, publikovaných rovněž v zahraničí. (200 tipů, které musíte znát)

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Zákazníci kupující knihu "Reklama -- 200 tipů, které musíte znát" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

50

Komerční sdělení řešíme sami nebo

zadáváme agenturám?

V minulosti si naprostá většina podniků koncipovala a realizovala reklamu ve vlastních

propagačních a odbytových odděleních. V současné době reklamní agentury mají v tržní

ekonomice své důležité místo a mnohé dosahují astronomických obratů. V agenturách pracují

specialisté, kteří jsou odborníky v oblasti komunikace se zákazníkem.

K zásadním úkolům patří formulace komunikační strategie a realizace reklamní kampaně.

69. Na koho se můžeme obrátit a jaké přednosti získáme?

Především můžeme využít služeb mnohých reklamních agentur s komplexním servisem,

tzv. full service agency. Tyto instituce poskytují kompletní služby v nejrůznějších formách

marketingu, tedy poradenství, konzultační činnost, návrhy příslušné reklamní kampaně

na klíč, zpracování reklamní strategie. Dále se zabývají navržením kreativního řešení

a produkcí reklamních sdělení, stejně jako naplánováním a nákupem všech vhodných druhů

komunikačních médií. Samozřejmostí je zpracování, kontrola a vyhodnocení svěřeného

reklamního rozpočtu zadavatele.

Mediální agentury rovněž zajišťují optimalizaci mediálních kampaní. To zahrnuje náklady

na výzkum, plánování a nákup mediálního reklamního času i prostoru. Mediální agentury

pracují s nejsofi stikovanějším analytickým a monitoringovým soft warem a pro své zákazníky

vyjednávají rovněž množstevní slevy.

Protože většinou agentury poskytují svoje služby většímu počtu klientů, jsou náklady spojené

s jejich zaměstnáváním nižší, než kdyby pracovaly pouze v jedné konkrétní společnosti.

Některé podniky a drobné fi rmy sice tuto praxi uplatňují dodnes, ale ve většině případů zadávají

střední a větší společnosti svoje marketingové požadavky právě smluvním agenturám.

Jelikož reklamní trh je z hlediska nabízených možností služeb a produktů vysoce dynamický

a jde o odborně a časově velice náročnou činnost, je pro mnoho inzerentů výhodnější ji

přesunout právě na specializovanou instituci. Reklamní aktivity se provádějí za provizi, většinou

15 % z celkové ceny nakupovaných médií. Agentury dosahují vzhledem k velikému objemu

nakupovaných médií podstatných slev, přičemž tyto slevy částečně přenášejí na své klienty.

Čím se zabývají jednotlivá oddělení reklamní agentury?

Reklamní komunikační kampaň je výsledkem společné práce týmu odborníků. Reklamní

agentury mají odborníky v tvůrčích oblastech, tedy pro prací s tvarem, obrazem a rozvržením

jednotlivých složek v prostoru a další specialisty na práci s jazykem a textem.


Reklama – 200 tipů, které musíte znát

51

70. Divize produkce – médií – služeb klientům

Produkční část zajišťuje, aby prezentace byla navržena ve tvůrčím či kreativním oddělení

a schválena klientem. Dále je třeba, aby se dostala se na příslušný nosič, který následně umožní

šíření v tisku, televizi a dalších médiích. Často jde rovněž o zprostředkovávání a zajištění sazby,

výroby litografi í a tiskových materiálů. Rovněž jsou nezbytné kontakty na různá grafi cká

pracoviště, reprografi cká střediska, tiskárny, nahrávací studia atd.

V oddělení médií je zprostředkováváno umístění reklamy do komunikačních médií. Zde se

řídí komunikačním mediaplánem, podporujícím klientovu marketingovou strategii.

U jednotlivých zakázek je nutno zpracovat plán rozložení reklamních investic do jednotlivých

médií. Při nákupu reklamního času v elektronických médiích, tedy v rozhlase a televizi, se

jedná o rozvrh, udávající rozložení určitého množství reklamních spotů do jednotlivých dnů,

časových pásem a bloků s uvedením varianty nasazeného spotu.

U mediaplánu se uvádí cena, časy, vyznačuje se tedy vysílání v prime time a mimo prime time,

což se v případě vysílání rozhlasových stanic a televize liší. Prime time v televizním vysílání

je od 19 do 23 hod., pátek a sobota do 24 hod., v rozhlasovém vysílání v pracovní dny mezi 6.

až 18. hodinou.

71. Shrnutí – co všechno dělají reklamní agentury pro

své klienty?

Velmi stručně řečeno: především jde o studium klientova produktu, což je samozřejmou

podmínkou efektivní reklamy. Dále zdůraznění zejména výhod daného produktu v porovnání

s konkurenčními produkty a nalezení jedinečných hledisek, která jsou významná pro

spotřebitele.

Dále je pak součástí služby klientovi pochopitelně analýza současného trhu a odhalování

tendencí a směrů vývoje trhu do budoucna, sledování konkurence, změn podílu značek na

trhu apod.

V neposlední řadě je nutná též znalost distribuce produktů klienta.


52

Jak se nespálit... – zákony, o kterých

bychom měli vědět

„Hlavním cílem komerčních médií je ziskovost, takže často v honbě za osvědčeným formátem

vysílání, založeném na minimalizaci nákladů a dostatečné poslechovosti, sledovanosti či čtenosti,

dochází k eliminaci kreativnějších projektů“. (Navrátilová, in: Média a realita, 2003: 258)

72. Pravda relativní čili reklamní?

Navzdory výše uvedeným negativním vlastnostem reklamních sdělení nejspíš nelze rozumně

požadovat, aby podávaly jednoznačně objektivní, vyčerpávající a naprosto střízlivé informace

o nabízeném. Hrozilo by totiž, že by přestala být reklamou a stala se jakýmsi vědeckým popisem

či návodem k obsluze nebo odborným sdělením, a co je nepodstatnější, nemohla by pak zákonitě

plnit své nezbytné funkce, které reklama plní a které se od ní očekávají v tržní společnosti.

Tím se však dostáváme od pravdy absolutní k pravdě relativní - reklamní, a tzv. obvyklé

reklamní nadsázce, resp. často až nepravdivým informacím.

V horších případech se setkáváme i se zamlčováním, dezinformacemi pomocí pravdivých

údajů, zavádějícími informacemi až po nevkusnou reklamu, obtěžování spotřebitele, zneužívání

lidských citů apod.

Tyto jevy jsou šířeny nejrůznějšími komunikačními médií, v současné době se

stále významnějším dopadem na jednotlivce i celou společnost.

Obr. 3 - Reklama nápoje Kamikadze na billboardu v Praze Ďáblicích, © ČTK (foto)

Řada nepozorných spotřebitelů může velice snadno nepochopit nadsázku, to je splést billboard se skutečným

dopravním ukazatelem.

Komerční sdělení řešíme sami nebo zadáváme agenturám?


Reklama – 200 tipů, které musíte znát

53

73. Ziskovost jako hlavní cíl komerčních médií

Především komerční média soupeří mezi sebou na trhu o inzerenty a čtenáře, posluchače,

diváky. Jejich inzertní i redakční části, včetně pravidelných rubrik a příloh (i samotných

titulků z kultury, společnosti, sportu, stylu), díky tzv. infotainmentu a stále rostoucí bulvarizaci

se v konkurenčním boji snaží přežít na trhu, tedy upoutat a často nejlépe šokovat. Redakční

části médií jsou nazývány někdy jako „pouhé“ výplně mezi reklamou. Mnohdy nechybí ani

obsedantní formy exhibicionismu i voyeurismu. Jsme rovněž svědky stále častějších prezentací

násilných či přinejmenším zneklidňujících nebo odpuzujících obsahů. Zejména v současných

sděleních je navíc všeobecně zcela tolerováno otevřené zobrazování nahoty a dokonce

i sexuálních aktivit. (Jirák, Köpplová, 2003)

Tyto dnes již všeobecně akceptované praktiky se někdy ocitají až na samé hranici ještě

dovoleného a již nedovoleného jednání, kdy mohou naplnit jednotlivé skutkové podstaty např.

nekalé soutěže, v horším případě i trestního práva. Proto rovněž níže uvedené právní normy

mediální legislativy v čele s Ústavou ČR (jakožto klíčového právního pramene s nejvyšší tzv.

právní silou) zmiňují pojem mravnost.

74. Jak je to s etickými aspekty?

„Etika (z řeckého jazyka éthos, tedy mrav, zvyklost) je literaturou defi nována jako fi lozofi cká

disciplína nebo učení o odpovědném jednání uvnitř lidského spolubytí.“ (Maříková, Petrusek,

Vodáková, 1996)

Rovněž úzce související kategorie slušnost, morálka, poctivý obchodní styk, dobrý vkus

a dobré mravy jsou frekventovanými pojmy legislativy i nejrůznějších společenských reakcí,

pochopitelně nejen v souvislosti s komerční propagací.

Proto pro vytváření účinných reklamních poselství je klíčové kvalitní propagační prostředí, tj.

„působení médií v celém kontextu marketingových komunikací, tedy formální a především

pak obsahové aspekty reklamních sdělení“. (Vysekalová, Komárková, 2000)

Rovněž jeden z nejvýznamnějších českých odborníků soutěžního práva prof. Petr Hajn

se podrobně věnuje dobrým mravům soutěže a porovnává je s fenomény obecné slušnosti,

etického hlediska, zvyklosti i funkčnosti soutěže a dílčích skutkových podstat nekalé soutěže.

(Hajn, 1994)

Ze života:

„Právě kategorie etických aspektů při pohledu na moderní praktiky reklamy a komerčních

komunikací vůbec jsou zdaleka nejdiskutovanějším a kritickým místem.“ (Winter, 2007)

Celá řada reklamních kampaní vzbudila i dosud vzbuzuje bouřlivé ohlasy v komunikačních

médiích. Jak odbornou, tak i laickou veřejností byly často i velmi kriticky komentovány,

přičemž jde především o eticky závadné reklamní praktiky.


54

Zajímavosti:

Uvádíme zde např. prezentaci komerční rockové rozhlasové stanice Rádio Hey – „poctivá

muzika“, kdy slogan může působit poněkud zavádějícím dojmem. Zde měli jeho tvůrci

na mysli nikoliv hudbu „slušnou, s dobrými mravy“, ale především hudbu studiově či

koncertně živě nahranou, tedy „nesamplovanou“. Obsahem produkce rádia jsou nahrávky

většinou rockových interpretů, včetně skutečně hraných bicích nástrojů, baskytary apod. 75. Etické hranice masové demokracie se posouvají Jak i zde uvedené příklady ukazují, zejména dnešní reklama představuje ve většině případů stále větší iluzi. Právě s ohledem na společenskou odpovědnost a na ochranu spotřebitele, jenž zpravidla nemá možnost získat objektivní informace o propagovaném produktu, tento moderní fenomén nelze ponechat bez určité míry regulace. Navíc nutno eliminovat rizika, že reklamní sdělení budou stále agresivněji obtěžovat spotřebitele, zároveň poškozovat konkurenční soutěžitele. Tím by nepochybně mohly přecházet do forem společensky negativních a postupně by tak mohlo docházet k celkovému oslabování morálky či dokonce ke „zdivočení mravů“. (Hajn, 1994) Z toho plyne, že hranice jednání lidí v rámci obchodních praktik, včetně jejich svědomí i studu, se však poněkud posouvají na úkor morálky stále dál, až se mnohdy (právě i prostřednictvím nejrůznějších forem marketingových komunikací) dostávají na samou hranici již s protiprávním jednáním, tedy někdy i tzv. šedé zóně nejistoty.

Poznámky:

Například Karel Hvížďala hovoří o tzv. masové demokracii, tedy poptávce většiny.

„Hranice studu, vkusu a etické hranice se posunuly. Je stále těžší konkrétně pojmenovat,

co je ještě považováno za tabu.“

13

V důsledku výše uvedeného je proto nezbytné, aby nejen

soukromé životy jedinců ve společnosti, ale rovněž produkty reklamního průmyslu byly

společensky odpovědné, respektive řízené efektivní legislativou. 13 Hvížďala, Karel. 2004. „Etické hranice se chováním médií posunuly.“ Marketing a media 2004, č. 17: 4–5. Komerční sdělení řešíme sami nebo zadáváme agenturám?


55

Poučme se z historie aneb právní

regulace v minulosti

76. Jak probíhala právní regulace v ČR?

Průvodním jevem svobodné hospodářské soutěže jsou již od jejího vzniku různé praktiky

v konkurenčním boji, které více či méně překračují dobré mravy a dotýkají se zájmů konkurentů

i spotřebitelů. Proto právní řády různých zemí postupně reagovaly na výskyt takových praktik

tím, že vytvářely a přijímaly zákony, tehdy zejména proti nekalé soutěži. Již zmíněný Ottův

slovník naučný z roku 1888 uvádí, že zatímco ve Francii je právní ochrana před nekalou soutěží

účinná, v Německu byl vydán zvláštní zákon v roce 1896, „v rakousko-uherském mocnářství

se případná ochrana před nekalou soutěží musí opírat o různá ustanovení“; byť roku 1852 byl

vydán zákon, kterým se reguloval nevyžádaný podomní obchod či od roku 1880 zavedená

právní povinnost označovat povozy jménem jejich majitele. (Winter, 2001).

77. Podvodná reklama a právní předpisy na přelomu 19.

a 20. století

Autor tohoto nadčasového slovníku měl zřejmě na mysli např. živnostenský řád z roku 1859,

tedy tzv. císařský patent č. 227/1859 (Schelle a kol., 1993b), případně tiskový zákon z roku

1862, neboť tyto prameny se věnovaly „propagačním textům a obrazům jen velmi okrajově

a nahodile“ (Vošahalíková, 1999). Slovník naučný zná již fenomén klamavé reklamy, když

uvádí, že „pozornost zákonodárcův budí zejména též užívání nekalých mravně zavržitelných

prostředků, aby se jimi dosáhlo neoprávněných výhod naproti konkurentům (tzv. nekalá

soutěž, z franc. jazyka – concurrence déloyale). Podvodná reklama, nepravdivé a klamné údaje

v inserátech, plakátech, oběžnících o způsobu výroby, jakosti, o původu výrobků (vydávání

margarínu za pravé máslo, strojového vyšívání za ruční práci, obyčejného piva za plzeňské),

o příčinách a účelu prodeje (výprodeje „pod výrobní cenou pro vzdání se závodu, přesídlení,

úmrtí“ aj.), o domněle udělených vyznamenáních, jimiž se má nabídka zboží jeviti ve světle

zvláště příznivém, jsou nešvary, proti nimž obrací se zákonodárství v zájmu obecenstva

i solidního podnikatelstva.“ (Winter, 2001).

Reklamní sdělení tak začala doprovázet různá opatření v podobě právní regulace. V roce 1895

byl přijat zákon, který reguloval a dokonce vázal na povolení možnost pořádání výprodejů.

V roce 1896 byl přijat zákon o obchodu s potravinami a některými předměty užitnými,

který rovněž zmínil reklamní souvislosti, když stanovil, že vězením do tří měsíců může být

potrestán ten, kdo by „potraviny pro oklamání pod falešným označením na prodej choval

nebo prodával“. V roce 1921 byla zvláštním zákonem č. 479 přijata přísná regulace užívání

znaku Červeného kříže (platící i dnes) a ten, kdo by červený kříž použil „v obchodním znaku


56

[...] ke vnějšímu označení své činnosti, mohl se dostat až na měsíc do vězení“ (Winter, 2001),

podobně jako za šizení na váze výrobků, na cenách apod.

Zajímavosti:

Z výše uvedeného vyplývá, že nepoctiví obchodníci byli za podobné prohřešky (které

jsou dnes bez povšimnutí přecházeny – obchodníci se většinou „pletou“ ve svůj prospěch)

i vězněni. Dodnes jsou na hradech a zámcích (např. Bouzov) vystavovány komentáře

s exponáty mučicích přístrojů, jimiž byli trestáni. I na základě výše uvedených skutečností

je možné pozorovat úroveň a tendence dnešní morálky. 78. Zákon proti nekalé soutěži z roku 1927 a další Skutečný zlom v reklamním právu přineslo přijetí zákona č. 111/1927 Sb. z. a n., proti nekalé soutěži, jenž defi noval a upravil vztahy mezi podnikateli a použil pojem nekalá reklama. K vysvětlení podstaty a obsahu zákona postačí citovat pouhé dva odstavce z knihy Nekalá soutěž autora L. Hamanna z roku 1930. Jeden z nejvýznamnějších současných odborníků na reklamní právo Filip Winter dokonce uvádí, že přesnost a srozumitelnost tehdejšího textu nemůže být překonána. „Zrušením poddanských a cechovních vázaností uvedena byla do hospodářského života zásada volného podnikání. Soutěž podnikatelů vyvíjela se svobodně, jsouc legislativně omezena pouze předpisy, vydanými v zájmu veřejném. Záhy ukázala se potřeba chrániti také soukromé zájmy podnikatelů, neboť v závodění o hospodářské úspěchy bývá často užíváno zbraní zavržitelných, které lstivému a bezohlednému podnikateli pomáhají k vítězství nad poctivým a slušným konkurentem. [...] Při mnohotvárnosti života hospodářského nebylo možno jasně defi novati všechny případy nekalé soutěže, a proto zákon náš po vzoru obdobných zákonů v jiných státech vypočítává řadu typických skutkových podstat a všechny ostatní případy zahrnuje všeobecně pod tzv. generální klausuli. Daleko více než v jiných zákonech zůstaveno bude rozhodnutí sporného případu volnému uvážení soudcovskému, které zpravidla bude spočívati na posudku znalců. Pro praktického právníka vzejde z toho velká potíž, neboť mu bude nesnadno posouditi předem, zda-li to které jednání spadá pod pojem nekalé soutěže.“ (Winter, 2007)

Zajímavosti:

Již zde zákon ctil rozdělení právních prostředků na ochranu soukromoprávní a ochranu

veřejnoprávní, včetně ustanovení trestního a správního práva. Nechybí ani charakteristika

pojmů jako jednání proti dobrým mravům soutěže, nesprávné označování původu zboží,

zlehčování atd. Poučme se z historie aneb právní samoregulace v minulosti


Reklama – 200 tipů, které musíte znát

57

Na rozšíření tehdejší marketingové praxe reagoval zákon č. 75/1935 Sb. z. a n., o zákazu

přídavku při prodeji zboží neb provádění výkonů. Produktem „navíc zdarma“ se rozuměla

jakákoliv věc nebo služba, kterou v hospodářském styku lze obdržet jen za úplatu. Z toho

jednoznačně vyplývá, že slogany typu „dva za cenu jednoho“ apod. by byly tehdy jednoznačně

zakázány, zatímco dnes jsou legální a běžně používané.

14

Regulace reklamy v bývalé ČSSR do roku 1989

„Dvě totality přervaly ve dvacátém století normální vývoj trhu, práva a soutěžní morálky. Regulace

reklamy právními prostředky v komunistické totalitě žádná nebyla, protože jí nebylo potřeba; nebyl

trh, proto nebyla soutěž konkurentů, a proto neexistovala ani reklama.“ (Winter, 2007)

Zákon č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, uváděl, že „organizace nesmějí zneužívat

hospodářského postavení k získání neoprávněných nebo nepřiměřených výhod na úkor jiných

organizací nebo spotřebitelů, anebo jiným způsobem jednat proti zájmům společnosti“.

Tento zákon byl po roce 1989 několikrát novelizován, aby se vyrovnal s novým tržním

prostředím, tedy např. zmiňuje zásady hospodářské soutěže a pojem nekalá soutěž.

79. Nač informovat veřejnost o výrobcích a službách?

Přesto socialistická teorie propagace vycházela z přesvědčení, že ve stadiu komunistické

společnosti není zapotřebí informovat o výrobcích a službách komerční formou. Z toho důvodu

tyto aktivity byly nerady viděny či trpěny. Například televizní reklamě se před rokem 1968

na nedlouho věnovalo oddělení propagace Československé televize, které bylo však v době

normalizace zrušeno. Posléze se výrobě reklamních spotů věnovala propagační agentura

Merkur, která do konce totalitního režimu vyráběla ročně několik set reklamních sdělení.

Rovněž inzerce v denním tisku byla chápána spíše jako oznamovatel (srov. z jazyka

německého Anzeige), tedy spíše skutečná oznámení volných pracovních míst či rodinná

kronika (úmrtí, významná jubilea apod.); zdaleka nikoliv pouze sdělení za komerčním

účelem, jako je tomu nyní.

Zajímavosti:

Dokonce též seznamovací inzerce byla roku 1948 zrušena, jakožto nesocialistický přežitek;

následně až roku 1964 bylo opět umožněno publikování seznamovacích inzerátů.

15

14 Hořčica, Jiří. 2004. „Regulace požírá marketing potravin.“ Strategie, 9. 8. 2004: 14–15.

15 Pospěchová, Petra. 2005. „Chci partnera Zn. okamžitě.“ Týden 2005, č. 15: 31–34.


58

80. Zákon č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem

a jinými toxikomaniemi

Jediný porevoluční právní předpis, dotýkající se reklamy, byl zákon č. 37/1989 Sb., o ochraně

před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, který zakazoval propagaci požívání alkoholických

nápojů (i užívání jiných návykových látek a kouření) v tisku a v ostatních hromadných

informačních prostředcích. Tento zákon nepatřil mezi nejefektivnější normy a jeho ustanovení

byla záhy zrušena.

Právní regulace reklamy v někdejší Německé

demokratické republice

Obdobná byla v tomto ohledu situace např. v někdejší sousední Německé demokratické

republice (NDR, něm.DDR). Již v průběhu 19. století díky početným vynálezům bylo

zaznamenáno hromadné zakládání fi rem, obchodních společností a značek. Například od

roku 1845 Fleischmeister Friedrich Heine (masný průmysl), od roku 1862 je znám vznik

i u nás populárního hodinářského průmyslu Ruhla Uhren, Carl Zeiss Jena roku 1884 a mnoho

dalších. Aby tyto podniky byly více konkurenceschopné, používaly pro svoje produkty stále

více reklamu (die Werbung). Po druhé světové válce byla produkce ve zničených provozech

obnovena. Mezi lety 1945 až 1955 se tak často dělo pod vedením sovětských akciových

společností (SAG – sowjetisch Aktiengesellschaft en), s čímž souvisely i nové vlastnické

poměry. Pochopitelně ani zde reklamním aktivitám nebylo příliš přáno. Tehdejší zákonně

zřízené tzv. reklamní fondy umožnily průmyslu a obchodu NDR provádění reklamních

kampaní (die Werbekampagnen) a výrobu reklamních prostředků (die Werbemitteln).

Ty však byly zákonnými nařízeními fi nančně omezovány, např. v roce 1962 byly až o 50 %

zkráceny.

16

V roce 1963 díky tzv. novému ekonomickému systému (NOS), a tím i novým

výrobním provozům i výrobkům, zaznamenaly reklamní aktivity oživení a znovu se reklamní

průmysl začal samostatně vyvíjet. Dokonce byl vydáván odborný časopis Neue Werbung

s příspěvky k teorii a praxi o reklamě, typografi i, fotografi ích, obalech, značkách apod. Nutno

zde rovněž zmínit státní provoz Dewag (Deutsche Werbe- und Anzeige Gesellschaft ), jenž měl

monopolní postavení na reklamním trhu NDR. Zejména v 50. a 60. letech za nejpoužívanější

reklamní prostředek bylo možno považovat zejména inzerci (Anzeige), která byla zadávána

rovněž soukromými subjekty. Na konci 60. let bylo možné komerční inzerci podávat výhradně

prostřednictvím společnosti Dewag, jakožto tuzemské inzertní správy pro denní tisk, časopisy,

ale rovněž i odborná periodika.

16 Gesetzblatt Teil II., Nr. 91 „Anordnung über die Werbekosten in dem volkseigenen Konsumguetterbinnenhandel

und den sozialistischen Grosshandels- gesellschaften“, in: Tippach-Schneider, 2002: 6.

Poučme se z historie aneb právní samoregulace v minulosti




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist