načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Ramon -- Psáno pro New York Times - Petr Šabach

Ramon -- Psáno pro New York Times
-11%
sleva

Elektronická kniha: Ramon -- Psáno pro New York Times
Autor:

Děj se odehrává v Kozlodějích, ve smyšlené vesničce, v jakýchsi Zvonokosech dnešních Čech, kde na sebe u studánky se zázračnou vodou narazí šestnáctiletý rozervanec a literát ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  99 Kč 88
+
-
2,9
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: PASEKA
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 152
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-718-5686-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Děj se odehrává v Kozlodějích, ve smyšlené vesničce, v jakýchsi Zvonokosech dnešních Čech, kde na sebe u studánky se zázračnou vodou narazí šestnáctiletý rozervanec a literát Martin Luter a doktor, fyzikus, tanečník a šaman v jedné osobě – indián Ramon. Náhodné setkání přeroste v přátelství na celé léto, na to léto, kdy se v Kozlodějích stalo tolik věcí, že nad tím všem zůstal rozum stát. V knížce vystupuje celá řada postav a postaviček a kromě kozlodějských občanů se v ní můžete potkat i s Karkulkou, gangstery všeho druhu a jedním nefalšovaným hrabětem na koni.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

1

sabach-ramon-EPUB.p65 22.11.2011, 12:461


3

Petr Šabach

PASEKA

PRAHA

LITOMYŠL

2011

sabach-ramon-EPUB.p65 22.11.2011, 12:463


4

© Petr Šabach, 2004, 2011

Cover © Jan Šabach, 2011

ISBN 978­80­7432­163­4

Veškeré postavy v tomto příběhu

kromě Ramona a doktora Hůlka jsou smyšlené.

Autor

sabach-ramon-EPUB.p65 22.11.2011, 12:464


5

Můj sloh na téma Proměny naší obce získal před léty

nejenom uznání v podobě obrovský jedničky odtříd

ní Nádvorníkový, ale i naději zabodovat v jednýliterár

ní soutěži žáků osmejch a devátejch tříd. Pojal sem to

tenkrát jednoduše a nijak sem si s tím nelámal hlavu,

protože od jistý doby vím, že za mě stejně píše někdo

jinej, a tenhle někdo jinej ať si taky dělá vrásky, takže

sem v tom slohu jen tak na chvíli jako stanul nadněja

kým pařezem a navlík sem to tak, že letokruhy, co sem

tam jako pozoroval, mi šeptaj cosi o svý paměti, a to

na Nádvorníkovou bohatě stačilo, nehledě na to, že

ostatní mí spolužáci to zřejmě nechali taky naněja

kejch jinejch a podle toho chudáci dopadli, protože

neznali můj f ígl školního psaní, kterej spočívá v tom,

že nesmíte vybočit moc ze svejch mezí chlapce z osmý

třídy, ale taky v nich nesmíte zůstat, takže stačí jen

drobnost navíc a ta drobnost vás katapultuje trochu

vejš. No a když mi slečna Nádvorníková oznámila, že

reprezentuju školu ve slohu, tak sem si zajel koupit

sabach-ramon-EPUB.p65 22.11.2011, 12:465


6

sešit formátu A4 a řek si: Bacha, teprve teď něcozaži

jete! a strašně dlouho sem pak přemejšlel, jak hona

depsat, než sem se rozhod, že to se uvidí až pozdějc

a že by pro začátek nebylo úplně tak od věci do nějnej

dřív něco napsat. Jenže nenadepsanej sešit vypadal

dost smutně a já sem měl v plánu ho pozdějc stejně

poslat do nějaký opravdu významný literární redakce,

a tak sem si vymyslel to Psáno pro New York Times,

protože znáte nějakou slavnější adresu? Začal sem

básněma, a taky že sem jich pár stvořil, ale neměl sem

je komu přednýst, ježto moje poezie byla silněintim

ní, tak intimní, že sem si je nechával pouze pro sebe

s tím, že až někdy potkám někoho, kdo mi za to bude

doopravdy stát, někoho, kdo mě nebude pořádpřeru

šovat poznámkama jako: „Cože?! Ty že seš zmlho

vin?!“ a podobnejma blbostma, tak mu je – a to klidně

za pět, za deset let – přečtu, i když nevylučuju, že je

trochu upravím podle novejch životních zkušeností.

Což sem pozdějc udělal, upravil je podle těch novejch

životních zkušeností, dal je přečíst svý bejvalý holce

Báře s tím, aby měla laskavě na zřeteli, že sem jena

psal prakticky ve čtrnácti, a ona mi na to řekla: „Na

čtrnáct dobrý...“, jenže mně už bylo skoro šestnáct,

a když se v šestnácti dovíte, že ste dobrej, ale dobrej

tak na čtrnáct, tak vás to buďto může srazit nakole

na, nebo vyhecovat k tomu, že si dáte laťku o ňákej ten

sabach-ramon-EPUB.p65 22.11.2011, 12:466


7

cenťák vejš. I když, pánbů ví, jak by to všechnodoadlo, kdybych nebejval potkal Ramona.

Vodu ze zázračný studánky Panenky MarieSedmibolestný, takový tý, co má do srdce zaraženejch sedm

dýk, tahám domů hlavně kvůli dědovi a jehokocovinám. Jinak jí tady nikdo z nás zas až tak moc nevěří,

a to myslím hlavně místní a z těch místních hlavně

sebe. S každým autobusem, kterej má kousek odpramene konečnou, se vyhrne na cestu procesí různejch

bab a dědků s taškama na kolečkách a všichni koukaj,

aby si stihli naplnit kanystry a různý typy petláhví až

po okraj dřív, než se autobus pomalu otočí nazpáteční cestu do Prahy. Zrovna tuhle sem pomáhal jedný

starý ženský s taškou do dveří, a jak sem chtělvystouit zase ven a plynule pokračovat ve svým dennímprogramu, tak guma řidič zavřel a já sem se svez zpátky

z kopce, kterej sem sotva před chvílí celej říčnejvyběh, a můžu vám říct, že když dete v jediný minutě už

podruhý cestu, kterou ste právě zdolali, a znovuzdravíte lidi, který ste zdravili sotva před minutkou a který

na vás tím pádem hleděj poměrně užasle, když znovu

rozštěkáváte ty samý psy a přemejšlíte o zázračný

vodě a o všech těchhle ptákovinách kolem ní a kromě

toho jako místní víte, že eště přednedávnem upramene viselo oznámení, že nejenže není zázračná, ale ani pitná není, a když pitná, tak jen se značnýmrizisabach-ramon-EPUB.p65 22.11.2011, 12:467


8

kem pro váš organismus, tak se jen usmíváte tomu, jak

sou ty Pražáci blbí, ale usmíváte se hořce, protože zase

šlapete do kopce. Řeknu vám – kdyby tady tu voduně

kdo stáčel do láhví a prodával ji, tak z něj za chvíli

musí bejt multimilionář, stačilo by dát na láhvevině

tu, na který by Panenka Marie Sedmibolestná spínala

ruce, a pod ten obrázek připsat něco v tom smyslu, že

„voda je klinicky testována“, což na spoustu lidímimo

řádně působí, aniž by se dál už nějak víc zabejvali tím,

jak to testování tenkrát na tý klinice vlastně dopadlo.

Ale lidi sou lidi. Blbí jak ta Miruna, co bydlí u hřiště

a pořád pokuřuje na lavičce u zastávky. Představte si,

že mi onehdá ukazovala časopis Spy s nějakouzpěvač

kou, kterou sem vůbec neznal, co se zapletla sněja

kým chlápkem, kterýho sem znal eště míň, a Miruna

mi na to povídá: „Tak tohle je teda kafkárna!“ Víte, jak

mě v tu chvíli bodlo u srdce? Mě, jedinýho znalce díla

Franze Kafky z celejch Kozloděj?!

„Do háje se zázračnou vodou...!“ klel sem a supěl

do kopce a znovu koukám na Mirunu, jak čte tenča

sopis Spy a pokuřuje marlbora, a říkám si: „Pravákaf

kárna je, děvče, to, že už se k tobě zase blížím, aniž

bych o to sebemíň stál, a úplně ta největší kafkárna

bude, až mi zase něco přečteš z toho svýhovádemé

ka...“, jenže byla tak zabraná do toho kdo? kde? co?,

že si mě vůbec nevšimla, a tak sem mohnepozorova

sabach-ramon-EPUB.p65 22.11.2011, 12:468


9

ně projít kolem zastávky se stříškou, pod kterou je

nástěnka, kde skoro každej tejden někdo vyměnípar

te, ale starý připínáčky tam nechá, a těch připínáčků

už je tolik, že kdybyste si dali určitou práci, sečetli je

a vydělili čtyřma, tak vám vyjdou všichni nebožtíci

z Kozloděj tak za jeden dva roky zpátky, a to vna

prosto ohromujícím počtu, protože Kozloděje sou

holt plný starejch lidí. Ale aby to tady ty rezavýpřipí

náčky tak nehyzdily, a notabene jen pár metrů odpra

mene se zázračnou – což zní skoro jako „živou“ –vo

dou, a aby nám z toho, jak furt někdo ze vsi odchází,

nebylo zas tak smutno, tak tam nějakej místní Dedera

mladší sprejem švihnul, že PUNK’S NOT DEAD!,

což je sdělení, který si čtu po zdech už asi tak odprv

ní třídy a pořád nevím, k čemu že mi tahle informace

může bejt co platná a za co ji v životě jednouvyhand

luju, když už teda žiju v době, kdy největší cenu maj

informace, jak se všeobecně tvrdí. Možná, že ji jednou

ve výhodným kurzu směním za SPARTA! neboDE

DEROVÁ JE PÍČA! a do smrti si budu jenom užívat,

chodit na Spartu a žít si s Dederovou, což jeperspek

tiva, která u nás čeká prakticky každýho druhýho,pro

tože prakticky každej druhej se tady jmenuje Dedera.

Ale jedna věc se tomu zázračnýmu prameni upřítne

dá, a to, že v místě, kde někdy vyčůrává a někdy se

přímo hrne z roury, je krásně. Všude kolem tu stíněj

sabach-ramon-EPUB.p65 22.11.2011, 12:469


10

vysokánský starý akáty a ty stromy společně spo

tůčkem, kterej si v těch místech jen tak ospalepobub

lává, tu maj na svědomí moc pěknej kout, kde i v tom

největším letním parnu panuje chládek, co dokáže

mile pohladit po duši i hodně dehydratovanýhopout

níka.

Jenže jedna věc je chládeček a druhá blbeček, co

šlapal toho dne už podruhý tou samou cestou vzhůru,

a jak sem tak šlapal zpátky k prameni a zhnuseněpo

čítal, o kolik minut mýho vzácnýho života měpřipra

vila cesta pro zázračnou vodu, tak sem se najednou

zarazil jak před propastí, protože u pramene seděla ta

nejzvláštnější postava, jakou sem ve svým životěspat

řil. Někoho odjinud poznáte okamžitě, a když říkám

někoho odjinud, tak tím nemyslím ty Pražáky, co sem

jezděj, protože to sou furt ty samý typy, ale myslím tím

opravdickýho exota, kterýho v Kozlodějích nepotkáte

každej den. Ten chlap, kterej si tu myl nohy, vypadal

jako nějakej přízrak z jinýho světa, a to považte, že

sem z něj viděl prakticky jen kousek. Asi zaslech zvuk

mejch kroků na cestě a teprve pak se ke mně pomalu

otočil. Víte, tohle byl prostě ten případ ze starejch

knížek, kde se pod ilustraci napsalo: Vtom objevil se ve

dveřích záhadný cizinec... Obrázek ke straně 36, ačte

náři, když to spatřili, nedočkavostí zanaříkali,blesko

vě si slinili prsty a se zručností poštovních úřednic

sabach-ramon-EPUB.p65 22.11.2011, 12:4610


11

svištěli tím vějířem potištěnejch listů až na stránku 36,

snad aby tam byli dřív než sám vypravěč, a teď sipřed

stavte, že já na ní byl rovnou, bez úvodu, bez ničeho,

rovnou v nějakým mně neznámým ději na břehupo

tůčku, kde šumí zázračnej pramen Panenky Marie

Sedmibolestný a kde sem ten den potkal Indiána...

Seděl před železnou trubkou, z který tady tenpra

men vyvěrá, bosý nohy strčený pod ní, a nebylomož

ný si nevšimnout, jak moc je má oteklý. Jako dva bílý

litinový džbány vypadaly ty jeho nohy. Stál sem se

svou dvoulitrovou petláhví jen kousek od něj, a když

sem se trochu vzpamatoval z toho počátečního šoku,

tak sem se tou láhví párkrát praštil do stehna, abypo

chopil, že tu není jedinej, ale moc na mě nedal a už se

zase otočil k těm svejm nohám a dál si je opatrně

omýval. Teprve za chvíli mi pokynul, ať si takyposlou

žím, a trochu si poposed, abych se kolem něj mohpro

táhnout. Naplnil sem láhev, a jak sem při tom byl

ohnutej, tak se mi jedna noha trochu šmejkla o mokrej

kámen a já sem zavrávoral a mírně sem do tohocizin

ce strčil a on do mě malinko víc, a když viděl, jakba

lancuju nad vodou, tak prones s úsměvem: „Není

zač...“ a já odpověděl: „To je dobrý...“ a pak už sem se

radši vydal zpátky za dědou, i když sem šel kus cesty

s hlavou otočenou dozadu, protože tenhle obrázek

sem si chtěl hodně dobře zapamatovat.

sabach-ramon-EPUB.p65 22.11.2011, 12:4611


12

V naší vesnici vyhrál volby jistej ing. Pěšina, okte

rým můj děda kudy chodí, tudy prohlašuje, že je to

„pyramidální idiot a lump“, a eště k tomu s oblibou

dodává, že se Pěšina „jako zmetek narodil, jakozme

tek žil a jako zmetek i zemře“, a když se tuhle zprávu

děda dozvěděl, myslím tu o tom zvolení starostou, tak

šel ke Kučerům, kde do sebe převracel jeden džbánek

za druhým, a celou cestu až domů vrtěl hlavou a jen

občas se zastavil a zakvílel: „Panebože, to snad ani

není možný, jak ste tady všichni blbí!!!“ Sousedi, co

byli zrovna na zahrádkách, si najednou začalivzpomí

nat, že maj nějakou důležitější práci vzadu za domem,

a radši mu šli z cesty, protože děda, když se takhle

dostal do ráže, tak se s nikým ani trochu nemazlil.

A měl tenkrát pravdu, jelikož jak se za pár měsíců

ukázalo, tak žádnej plyn, žádná nová silnice, prostě

nic z toho, co starosta ing. Pěšina nasliboval, nebylo,

zato sme si všichni všimli novýho baráku u silnice na

Prahu, na kterým se po smráknutí roztetelilo růžový

srdce z neonovejch trubek a pod ním nápis Pension

Rosa, a je snad zbytečný dodávat, že tenhle barák, ze

všech stran obehnanej vysokánskou betonovou zdí,

patřil starostovi a že to byl bordel. Když to dědapo

prvé uviděl v celý kráse, tak dostal záchvat smíchu, ale

takovýho divnýho, takovýho, co sice vydáváte zvuky

skoro jako při smíchu, ale váš obličej připomínáčlo

sabach-ramon-EPUB.p65 22.11.2011, 12:4612


13

věka, kterej zahlíd strašidlo. Naše vesnice ani takvesnice není, protože na rozdíl od ostatních vesnic to

máme rovnejch deset minut ke konečný metra. Stačí

jen podjet viadukt, jet kousíček podle řeky a rázem ste v úplně jiným světě. „Všichni,“ křičel jednou děda, když zjistil, že moje ségra začala v Praze na střední propadat skoro ze všech předmětů, „všichni, co tu učej, stojej za prd! To sou samý jedničky shvězdičkama, protože každej druhej se tu jmenuje Dedera!“ Je fakt, že v něčem měl děda pravdu. My sme šli se ségrou po devítce oba jinam. Já na gympl a ségra na obchodní akademii, nebo co to vlastně dělá, a i pro mě to byl dost drsnej přestup, protože když ste ze vsi, kde se, jak říká děda, „každej druhej jmenuje Dedera“, tak podle toho taky vypadaj vaše známky, i když vy se zrovna Dedera nejmenujete, ale to je jedno, na to se tady nehraje. Tady to chodí tak, že chce každej v klidu vyjít s ostatníma a tím to končí, a i když je jasný, že spousta mejch spolužáků na tom objektivně nebyla zrovna nejlíp, tady za viaduktem se z toho nestřílelo a ani nemohlo, protože ve vsi každej každýho zná a každej na každýho něco ví a různý nenávisti se uněkterejch rodin táhnou až někam do pravěku, ale na jednu věc zase pozor! Když něco potřebujete, tak vám to dá i člověk, kterej s váma léta nepromluvil, a kór když se jedná o něco kolem strojů nebo dokoncetěžsabach-ramon-EPUB.p65 22.11.2011, 12:4613


14

ký techniky a tak podobně, jelikož nikdo neví, kdy

bude ve srabu sám. Tak to je fakt, tohle tady funguje

bez řečí. Ale to sem odbočil, chtěl sem jenompozna

menat, že ze začátku sem měl i já co dělat, abych si

zvyk na to šílený tempo v nový škole, natož mojeség

ra, který se prostě stalo to, co se stává spoustěukolí

banejch vesnickejch jedničkářů v momentě, kdyvstou

pěj do arény plný lepších. „Jak je to možný?!“ divěj se

tyhle vesnický jedničky. „Jak je to možný?!“ řvaljed

nou děda v samoobsluze na slečnu Nádvorníkovou.

„Můžete mi laskavě vysvětlit, paní učitelko, jak jemož

ný, že naše holka, která u vás měla samý jedničky, je

teď v Praze ta nejblbější?!“ A Nádvorníková na něj jen

tak plaše hleděla a krčila ramenama a děda, kterej si

mezitím uložil do košíčku láhev vína, což ho mírně

zklidnilo, o poznání ubral a už bez emocí, ale pořád

dost nahlas dodal: „Vaše škola je plná blbů a vy to víte,

slečno! A jestli chcete poradit, tak já vám poradím:vy

robte si trička UNIVERSITY OF KOZLODĚJE

a každýmu bude hned jasný, s kým má tu čest!“Ná

dvorníková tam jen stála a rudla a pokladní naprosto

nevzrušeně povídá: „Zrovna včera povídám tomusvý

mu: Řekni mi, Dedero, po kom z nás dvou je nášFran

ta tak blbej, a von mi povídá: Asi po mně, protožekdy

bych nebyl blbej, tak bych si tě nebral!“ a pak se tomu

rozesmála a děda jen mávnul rukou, protože rozhádat

sabach-ramon-EPUB.p65 22.11.2011, 12:4614


15

se s pokladní by pro něj bylo to poslední, copotřebo

val. Je třeba dodat, že samí blbci tu nežijou, to by bylo

vůči lidem odsaď fakt nespravedlivý, a taky je třeba

vzít v úvahu, že děda je a vždycky byl známejhyper

kritickej elitář. Rád vzpomíná na časy těsně předvál

kou, když jeho starší bratr Oldřich zaměřoval hranici

s Rumunskem. Já sám sem to od něj slyšel vypravovat

nejmíň tisíckrát a znal sem to všechno nazpaměť, ale

nikdy sem se nijak nebránil, když znovu spustil o tý

hranici, protože to pro mě bejvaly docela příjemný

černý hodinky, když děda u láhve vzpomínal nahistor

ky, který mi připadaly strašidelný a senzační zároveň.

Oldřich se tam tenkrát flákal s teodolitem jakoněja

kej zálesák. Slyšel sem to už tolikrát, že mi bylooka

mžitě jasný, o co se jedná, když děda začal zničehonic

někde zprostředka a zvolal: „Třikrát!!!“, cožznamena

lo (jak už sem dávno věděl), že za jeho bratrem přijel

na tu Podkarpatskou Rus krejčí až z Vídně, jen aby si

ho přeměřil. „Jak se z toho tenkrát brácha dostal?“

předesílalo, že přijde šťavnatá pasáž o tom, kterak

jeho bratr Oldřich zavítal do bordelu, kde se koupal

s nahatejma ženskejma v šampaňským a utratil tam

tenkrát vejplaty pro všechny svý podřízený, a taky sem

věděl, že bude následovat příběh o tom, jak jeho bratr

později navštívil sedláka a řek mu: „Helejte se,potře

buju nějakou tu kačku, co kdybych vám v plánechtro

sabach-ramon-EPUB.p65 22.11.2011, 12:4615




Petr Šabach

PETR ŠABACH


23. 8. 1951

Petr Šabach je současný český spisovatel. Narodil se roku 1951 v Praze. Po maturitě v roce 1974 absolvoval obor teorie kultury na Filosofické fakultě Karlovy Univerzity. Prošel různými zaměstnáními. Pracoval jako technický redaktor v Pragokoncertu, metodik kulturního domu, asi šest let jako noční hlídač v Národní galerii, inventurník a v letech 1988-2001 jako odborný referent Galerie hlavního města Prahy.

Od roku 2001 žije Petr Šabach jako volný spisovatel, přitom vede seminář tvůrčího psaní na Literární akademii J. Škvoreckého. Se ženou žije v pražských Dejvicích.

Časopisecky publikoval Petr Šabach v Mladé frontě, Kmeni, Práci, Tvorbě. Podle jeho literárních předloh natočil režisér Jan Hřebejk úspěšné filmy Šakalí léta, Pelíšky, Pupendo a U mě dobrý. Druhý a třetí film vznikly propojením motivů několika knih.

Od svého debutu Jak potopit Austrálii se Petr Šabach představil jako autor vyhraněného projevu a stylu. Ve svých dílech přímé, dynamicky živé a úsporné pojmenování skutečnosti se zápletkou projevující se situačně, a kterou lze vidět s ironií i s nadsázkou. Některé historky z jeho knih se staly, jiné jsou vymyšlené. Autor sám říká: "Život nepíše povídky s pointama. Nikomu z nás se nestala příhoda, která by se dala hned vyprávět v silvestrovské televizi."

Petr Šabach nalezl zvlášť přesvědčivý způsob jak oslovit mladou generaci. V zásadě tím, že zdůrazňuje styčné rysy mezi vlastním projevem a myšlením svých čtenářů, jejich vnímáním světa kolem sebe.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist