načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Radiochirurgie gama nožem -- Principy a neurochirurgické aplikace - Liščák kolektiv a Roman

-6%
sleva

Elektronická kniha: Radiochirurgie gama nožem -- Principy a neurochirurgické aplikace
Autor:

Kniha je určena neurologům, neurochirurgům, onkologům a radioterapeutům, ale také všeobecným lékařům jako příspěvek k postgraduálním textům v neurochirurgii. Komplexně pojatá a ...
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  332 Kč 312
+
-
10,4
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, PDF
Zabezpečení proti tisku: ano
Počet stran: 239
Rozměr: 26 cm
Úprava: ilustrace (některé barev.)
Vydání: 1. vyd.
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-247-2350-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Kniha je určena neurologům, neurochirurgům, onkologům a radioterapeutům, ale také všeobecným lékařům jako příspěvek k postgraduálním textům v neurochirurgii. Komplexně pojatá a bohatě obrazově dokumentovaná publikace zveřejňuje skvělé výsledky pracoviště, které jsou plně srovnatelné se světovou špičkou. (principy a neurochirurgické aplikace)

Předmětná hesla
radiochirurgie
gama nůž
Nemoci mozku
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky
RADIOCHIRURGIE GAMA NOŽEM Principy a neurochirurgické aplikace Hlavní autor a pořadatel: Doc. MUDr. Roman Liščák, CSc. Spoluautoři: MUDr. Tomáš Chytka MUDr. Dušan Urgošík, CSc. PhDr. Martin Kořán, CSc. Doc. MUDr. Vilibald Vladyka, CSc. Doc. Ing. Josef Novotný, CSc. Prof. MUDr. Josef Vymazal, D. Sc. MUDr. Gabriela Šimonová, CSc. Pracoviště autorů: Oddělení stereotaktické a radiační neurochirurgie (OSRN), Nemocnice Na Homolce, Praha Radiodiagnostické oddělení, Nemocnice Na Homolce, Praha (prof. MUDr. Josef Vymazal, D. Sc.) Recenzenti: Prof. MUDr. Miroslav Galanda, CSc. Doc. MUDr. Jiří Náhlovský, CSc. Nakladatelství Grada Publishing, a.s., děkuje Nemocnici Na Homolce za spolupráci a podporu při vydání této publikace. Na vydání této publikace se spolupodílela Nadace Charty 77. © Grada Publishing, a.s., 2009 Ilustrace, není-li uvedeno jinak, z archivu autorů. Cover Design © Grada Publishing, a.s., 2009 Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 jako svou 3626. publikaci Rukopis redakčně upravovali RNDr. Jana Maredová, Mgr. Jan Lomíček Sazba a zlom Martin Hanslian Počet stran 240 + 8 stran barevné přílohy 1. vydání, Praha 2009 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s. Husova ulice 1881, Havlíčkův Brod Tato publikace je určena pro odbornou zdravotnickou veřejnost a pracovníky ve zdravotnictví vybraných oborů. Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků, což není zvláštním způsobem vyznačeno. Postupy a příklady v této knize, rovněž tak informace o lécích, jejich formách, dávkování a aplikaci jsou sestaveny s nejlepším vědomím autorů. Z jejich praktického uplatnění ale nevyplývají pro autory ani pro nakladatelství žádné právní důsledky. Všechna práva vyhrazena. Tato kniha ani její část nesmějí být žádným způsobem reprodukovány, ukládány či rozšiřovány bez písemného souhlasu nakladatelství. ISBN 978-80-247-2350-1 ISBN 978-80-247-6374-3 © Grada Publishing, a.s. 2011 (tišt ěná verze) (elektronická verze ve formátu PDF) Obsah Seznam zkratek 11 Předmluva 12 Úvod 13 R. Liščák 1 Historie radiochirurgie gama nožem 15 V. Vladyka Literatura 18 2 Fyzikální principy radiochirurgie 19 J. Novotný 2.1 Fyzikální principy stereotaktické radiochirurgie nebo radioterapie 19 2.2 Základní charakteristiky účinku ionizujícího záření na živé systémy 20 2.2.1 Interakce ionizujícího záření s látkou 22 2.2.2 Základní procesy absorpce záření v látce 22 2.2.3 Fotoelektrický jev 24 2.2.4 Comptonův rozptyl 25 2.2.5 Tvorba párů 26 2.2.6 Interakce nabitých částic 27 2.2.7 Absorbovaná dávka 29 2.2.8 Účinek ionizujícího záření na tkáň 29 Literatura 30 3 Technické provedení radiochirurgie a stereotaktické radioterapie 32 J. Novotný 3.1 Stereotaktický rám 32 3.2 Stanovení rozměrů hlavy 34 3.3 Plánovací systém 35 3.4 Plánování léčby 35 3.5 Leksellův gama nůž 37 Literatura 40 4 Systém zabezpečování jakosti při radiochirurgii na Leksellově gama noži 41 J. Novotný 4.1 Metoda procesního stromu 42 4.2 Procesy zajišťování jakosti léčby 42 4.2.1 Kalibrace Leksellova gama nože 42 4.2.2 Stanovení absorbované dávky 43 4.2.3 Stanovení kolimátorového faktoru a izodózního rozložení 44 4.3 Kontrola jakosti LGN 45 4.4 Lokalizace lézí 45 4.5 Stereotaktický rám 47 4.6 Plánování a optimalizace léčby 48 4.7 Léčba na LGN 48 4.8 Mechanické chyby 49 4.9 Chyby nastavení 49 4.10 Záznam léčby 49 4.11 Základní chyby 50 Literatura 51 5 Zobrazování v radiochirurgii 52 J. Vymazal 5.1 Úloha MR v radiochirurgii 52 5.2 Strategie zaměřovacího MR vyšetření 53 Literatura 55 6 Radiobiologie 56 G. Šimonová 6.1 Poradiační poškození DNA a kritických buněčných objemů 56 6.2 Buněčný cyklus a radiosenzitivita 58 6.3 Kinetika buněčného růstu zdravých tkání 59 6.4 Nádorový růst 60 6.5 Radiosenzitivita a radiorezistence 60 6.6 Faktory ovlivňující radiosenzitivitu 61 6.7 Radiosenzitivita a buněčný cyklus 62 6.8 Radiosenzitivita a objemový faktor 62 6.9 Biologický efekt záření a biologické modely 62 6.10 Radiobiologický účinek u jednotlivých patologických intracerebrálních lézí 65 6.11 Radiobiologické rozdíly mezi jednorázovým a frakcionovaným ozářením 67 6.12 Léčebná odpověď a její hodnocení u zhoubných nádorů 67 6.13 Léčebná odpověď a její hodnocení u benigních nádorů a jiných benigních afekcí 68 6.14 Radiosenzitivita mozkové tkáně a toleranční dávky 69 6.15 Komplikace po ozáření 70 Literatura 71 7 Psychologická péče o pacienty léčené gama nožem 73 M. Kořán Literatura 75 8 Meningiom 77 R. Liščák 8.1 Radiochirurgická léčba 77 8.1.1 Výsledky radiochirurgické léčby meningiomu 78 8.1.2 Komplikace radiochirurgické léčby 80 8.2 Ostatní léčebné možnosti 82 8.3 Indikace k radiochirurgické léčbě 85 Literatura 87 9 Vestibulární schwannom 93 R. Liščák 9.1 Výsledky radiochirurgické léčby 96 9.2 Komplikace radiochirurgické léčby 99 9.2.1 Riziko parézy lícního nervu 99 9.2.2 Riziko zhoršení sluchu 101 9.2.3 Riziko neuropatie trojklaného nervu 101 9.2.4 Zvětšení nádoru po radiochirurgické léčbě 102 9.2.5 Hyporesorpční hydrocefalus 103 9.2.6 Sekundární maligní nádory 104 9.3 Ostatní léčebné možnosti 105 9.3.1 Mikrochirurgická operace 105 9.3.2 Stereotaktická frakcionovaná radioterapie 106 9.3.3 Frakcionovaná radioterapie 107 9.3.4 Konzervativní postup – přirozený průběh onemocnění 107 9.4 Indikace k radiochirurgické léčbě 108 Literatura 108 10 Adenom hypofýzy 114 R. Liščák 10.1 Laboratorní vyšetření 114 10.2 Radiochirurgická léčba adenomu hypofýzy 115 10.2.1 Antiproliferační efekt radiochirurgie u afunkčního adenomu hypofýzy 116 10.2.2 Akromegalie 120 10.2.3 Adenomy produkující ACTH 121 10.2.4 Prolaktinom 121 10.3 Radiační tolerance normální hypofyzární tkáně 124 10.4 Komplikace radiochirurgické léčby 124 10.5 Ostatní léčebné možnosti 125 10.6 Indikace k radiochirurgické léčbě 125 Literatura 127 11 Nádor glomus jugulare – chemodektom 131 R. Liščák 11.1 Výsledky radiochirurgické léčby 133 11.2 Ostatní léčebné možnosti 134 11.3 Indikace k radiochirurgické léčbě 136 Literatura 137 12 Kraniofaryngeomy 139 T. Chytka 12.1 Výsledky radiochirurgické léčby 139 12.2 Stereotaktická minimálně invazivní léčba 142 12.3 Mikrochirurgická resekce a frakcionovaná radioterapie 142 Literatura 143 13 Chordomy a chondrosarkomy baze lební 145 T. Chytka 13.1 Výsledky radiochirurgické léčby 148 13.2 Ostatní léčebné možnosti 148 Literatura 150 14 Mozkové metastázy 151 G. Šimonová 14.1 Radiochirurgická léčba 153 14.2 Ostatní léčebné metody 156 14.2.1 Ozáření celého mozku 156 14.2.2 Ozáření celého mozku v kombinaci s radiochirurgickým ozářením 157 14.2.3 Neurochirurgická resekce 157 14.2.4 Kortikoidní terapie 157 14.3 Léčba reziduálních lézí, recidiv a nových metastáz 160 14.4 Léčebné komplikace po ozáření 160 14.5 Prognostické faktory 161 14.6 Srovnání jednotlivých léčebných metod 162 14.7 Indikace k radiochirurgické léčbě 163 Literatura 164 15 Gliomy 168 R. Liščák 15.1 Výsledky radiochirurgické léčby 169 15.2 Ostatní léčebné možnosti 174 15.3 Indikace k radiochirurgické léčbě 175 Literatura 176 16 Arteriovenózní malformace 178 R. Liščák 16.1 Radiochirurgická léčba AVM 180 16.2 Neuroradiologické zobrazení AVM 184 16.3 Komplikace radiochirurgické léčby 185 16.4 Riziko krvácení AVM 186 16.5 Ostatní léčebné možnosti 186 16.6 Indikace k radiochirurgické léčbě 189 Literatura 191 17 Kavernom 196 R. Liščák 17.1 Radiochirurgická léčba kavernomu 196 17.2 Komplikace radiochirurgické léčby 200 17.3 Ostatní léčebné možnosti 201 17.4 Venózní malformace a jejich léčba 201 17.5 Indikace kavernomu k radiochirurgické léčbě 202 Literatura 203 18 Funkční radiochirurgie 206 D. Urgošík 18.1 Neuralgie trojklaného nervu 206 18.1.1 Esenciální (primární, idiopatická) neuralgie trojklaného nervu 207 18.1.2 Atypická neuralgie trojklaného nervu 208 18.1.3 Symptomatická neuralgie trigeminu spojená s demyelinizačním onemocněním 208 18.1.4 Symptomatická neuralgie při herpes zoster – postherpetická neuralgie trigeminu (PHN) 208 18.2 Trigeminální autonomní bolesti hlavy 209 18.3 Neuralgie nervus glossopharyngeus 210 18.4 Talamotomie 211 18.5 Cingulotomie 211 18.6 Hypofyzektomie 213 18.7 Psychochirurgické výkony gama nožem 214 18.8 Extrapyramidové poruchy pohybu 215 18.9 Epilepsie 216 Literatura 217 19 Oftalmoradiochirurgie 221 R. Liščák 19.1 Technické aspekty oftalmoradiochirurgie 221 19.2 Uveální melanom 222 19.2.1 Výsledky radiochirurgické léčby 222 19.2.2 Ostatní léčebné možnosti 225 19.2.3 Indikace k radiochirurgické léčbě 225 19.3 Chorioidální neovaskularizace při věkem podmíněné makulární degeneraci (VPMD) 226 19.4 Glaukom 227 19.5 Vzácnější indikace v oftalmoradiochirurgii 228 Literatura 232 Rejstřík 236 ACTH – adrenokortikotropní hormon APS – automatický polohovací systém (automatic positioning system) AOVM – angiograficky okultní vaskulární malformace AVM – arteriovenózní malformace CI – index konformity (conformity index) CT – počítačová tomografie CR – kompletní regrese (complete regression) CNS – centrální nervová soustava DNA – kyselina deoxyribonukleová DSA – digitální subtrakční angiografie FOV – zobrazovací pole (field of view) FRT – zevní frakcionovaná radioterapie IGF I – insulin like growth factor I LGN – Leksellův gama nůž LGP – plánovací systém (Leksell GammaPlan) MTLE – mesial temporal lobe epilepsy MR – magnetická rezonance MRI – magnetická rezonance (magnetic resonance imaging) NOT – nitrooční tlak OCD – obsesivně-kompulzivní onemocnění (obsessive compulsive disorder) OGTT – orální glukózový toleranční test PCI – Paddickův index konformity PET – pozitronová emisní tomografie PIV – objem plánované izodózy (prescription isodose volume) PFS – přežití bez progrese (progression free survival) PHN – postherpetická neuralgie trigeminu PN – Parkinsonova nemoc PR – parciální regrese PTV – plánovaný terčový (cílový) objem (prescription target volume) REZ – root entry zone RPA – regression partitioning analysis SM – sclerosis multiplex SR – stereotaktická radiochirurgie SRT – stereotaktická radioterapie STH – růstový hormon SÚJB – Státní úřad pro jadernou bezpečnost TLD – tumorózně letální dávka TN – neuralgie trigeminu VEGF – vascular endothelial growth factor VPMD – věkem podmíněná makulární degenerace Seznam zkratek Předmluva Jsem rád, že mohu uvítat na světě tuto obsáhlou od - bornou publikaci, která shrnuje naše i světové zkušenosti s používáním Leksellova gama nože při léčbě širokého spektra onemocnění mozku. Pražský gama nůž byl 8. v Evropě a 37. na světě. Díky vysoce odborně zdatnému lékařskému týmu se oddělení stereotaktické a radiační neurochirurgie se svými výsledky stalo v krátké době jedním z předních a uznávaných pracovišť na světě. Přitom je na světě Leksellových gama nožů dnes v provozu již 266. Lékařský tým oddělení stereotaktické a radiační neurochirurgie poskytuje kvalifikovanou lékařskou péči všem občanům naší země zdarma a prakticky neprodleně, jakmile je zjištěna diagnostická vhodnost takového výkonu. Za patnáct let své činnosti pražský gama nůž provedl skoro 9000 ozáření – řadí se proto i svým výkonem na jedno z předních míst na světě. Leksellův gama nůž byl zakoupen z prostředků shromážděných v celostátní sbírce organizované Nadací Charty 77 a Výborem dobré vůle Olgy Havlové v letech 1991–1992. Účast a nadšení obyvatelstva, které provázelo tuto sbírku, jsou přinejmenším srovnatelné s proslulou všenárodní sbírkou na obnovu Národního divadla, které, krátce po svém vybudování, v roce 1881 poničil požár. Pražský Leksellův gama nůž však poskytuje po - moc nejen našim pacientům, kteří si na tento „svůj nůž“ tak říkajíc nasbírali sami, ale ve spolupráci s Nadací Charty 77, která nůž zakoupila a je jeho formálním vlastníkem, ročně poskytuje Nemocnice Na Homolce bezplatné ošetření také 10 dětským pacientům z Ukrajiny, kteří jsou vybíráni ve spolupráci s kyjevským Romodanovým ústavem neurochirurgie. ČSA navíc zajišťují pro dětské pacienty a doprovázejícího rodiče velmi zlevněné letenky. Chtěl bych jménem Nadace Charty 77 i svým vlastním poblahopřát všem spolupracovníkům oddělení stereotaktické a radiační neurochirurgie k dosaženým úspěchům a popřát jim stejně úspěšnou činnost i v budoucích letech. František Janouch předseda SR Nadace Charty 77 Úvod R. Liščák Leksellův gama nůž byl instalován v pražské Nemocnici Na Homolce v roce 1992 a v říjnu téhož roku zahájilo provoz oddělení stereotaktické a radiační neurochirurgie. Radiochirurgie není konkurenční metodou otevřené operace, ale zapojuje se do komplexu ostatních léčebných metod a značná část pacientů, často 1/3 až 2/3, jsou léčeny kombinací různých metod – otevřené operace, radiochirurgie, frakcionované radioterapie, medikamentózní léčby, popřípadě neuroradiologické endovaskulární intervence. Příznivé podmínky pro rozvoj radiochirurgie vedly v jednotlivých indikacích u nás k víceméně optimálnímu využití této léčebné metody. U benigních nádorů je tak podíl radiochirurgické léčby na neurochirurgické léčbě pacientů 20–50 %, u metastáz a arteriovenózních malformací kolem 50 %, u neuralgie trojklaného nervu asi 30 % z celkového počtu indikací. Nejde tedy o exkluzivní léčebnou metodu určenou jenom velmi omezenému počtu pacientů, ale znalost indikací a léčebných výsledků radiochirurgické léčby je užitečná pro všechny lékaře v neurooborech, onkologii, ale také pro praktické lékaře, protože s pacientem, kterému může významně pomoci radiochirurgická léčba, se může setkat téměř každý lékař. Za 15 let činnosti našeho oddělení zde bylo gama nožem provedeno na 9000 radiochirurgických operací. Tím se stal pražský gama nůž jedním z nejvytíženějších přístrojů svého druhu na světě. Takto získanou klinickou zkušenost se snažíme shrnout v předkládané publikaci. V teoretické části představujeme fyzikální principy radiochirurgické léčby, její technické provedení a systém zabezpečování jakosti, následující kapitolu věnujeme zobrazovacím metodám, zejména magnetické rezonanci – pro stereotaxi zobrazovací metodě číslo jedna. Následuje kapitola věnovaná základům radiobiologie. Ve světě není zcela běžné poskytovat pacientovi v průběhu léčby gama nožem podporu klinického psychologa a v tomto směru ojedinělou zkušenost předkládáme v samostatné kapitole. V klinické části jsme věnovali kapitoly nejčastěji léčeným diagnózám. Onemocnění léčená pomocí Leksellova gama nože lze rozdělit do pěti hlavních skupin: benigní a maligní nádory, cévní malformace, funkční onemocnění a onemocnění oka. Vzhledem k incidenci v populaci jsou nejčastějšími typy benigních nádorů indikovaných k radiochirurgické léčbě meningiomy, vestibulární schwannomy a adenomy hypofýzy. Tyto tři diagnózy spolu s chemodektomem, kraniofaryngeomem a chordomem tvoří 97 % všech benigních nádorů indikovaných k léčbě gama nožem. Ostatní benigní nádory jsou diagnostikovány a následně léčeny ve výrazně menším počtu, protože i jejich výskyt v populaci je daleko vzácnější. Výsledky a úlohu radiochirurgické léčby u benigních nádorů budeme proto ilustrovat na šesti zmíněných diagnózách. Největší skupinu maligních nádorů léčených gama nožem představují mozkové metastázy. Současně uplatnění radiochirurgie v jejich léčbě představuje největší potenciál této léčebné metody do budoucna. Naproti tomu uplatnění radiochirurgie se svým ostře ohraničeným zonálním efektem je u gliomů vzhledem k jejich infiltrativní povaze omezené. Metastázy a gliomy představují 99 % maligních mozkových nádorů, které jsou gama nožem léčeny, a proto jim věnujeme samostatné kapitoly. Další skupinu onemocnění tvoří cévní malforma - ce. Zatímco radiochirurgie arteriovenózních malformací mozku je velmi efektivním způsobem jejich léčby, kavernomy jsou kontroverzní indikací k radiochirurgické léčbě a postoj, zda je radiochirurgicky 14 Radiochirurgie gama nožem léčit anebo ne není zdaleka jednotný. Oběma skupi - nám věnujeme samostatnou kapitolu. Funkční onemocnění tvoří široké spektrum diagnóz zahrnující léčbu bolesti, pohybových poruch, epilepsie a psychochirurgie. Výrazně nejčastějším typem funkčního onemocnění indikovaného k léčbě gama nožem je neuralgie trojklaného nervu. Problematiku funkčních onemocnění shrnuje přehledná kapitola. Poslední oblastí, v níž má radiochirurgie své uplatnění, jsou některé oftalmologické diagnózy. Vyvážené uplatnění má radiochirurgie již řadu let v léčbě uveálního melanomu. Není to ale jediné onemocnění oka, kde může radiochirurgie účinně zasáhnout. Jsou prověřovány výsledky radiochirurgie u věkem podmíněné makulární degenerace anebo u pokročilých forem sekundárního glaukomu. Zdá se ale, že v těchto indikacích nepřitáhla radiochirurgie pozornost oftalmologů natrvalo. Radiochirurgie by se v České republice nemohla rozvinout do současné podoby bez sbírky, kterou organizovala nadace Charty 77 před sedmnácti lety, a náš dík patří prof. Františku Janouchovi, který byl duchovním otcem myšlenky pořízení gama nože pro Československo. Tato sbírka na konto Míša umožnila pořídit nákladné zařízení v době, kdy by podobný nákup z prostředků, jimiž disponovalo české zdravotnictví, byl velmi problematický. Zřejmě by v té době nebyl možný už jenom z toho důvodu, že by málokdo věřil v efektivnost této investice. Takové námitky ostatně v té době zaznívaly. Dosažené výsledky a počet pacientů proto mohou být dobrou satisfakcí pro všechny, kteří se na sbírce podíleli. Dalším dobrodiním pro rozvoj oddělení byla volba prvního přednosty oddělení, doc. MUDr. Vilibalda Vladyky, CSc. Radiochirurgie je typickým příkladem multidisciplinárního oboru. Svým moudrým nadhledem a noblesní přívětivostí přitáhl ke spolupráci odborníky různého zaměření ve vstřícném duchu a z tohoto daru těžíme při naší práci dodnes. Náš dík patří všem spolupracovníkům v Nemocnici Na Homolce. V průběhu patnácti let činnosti našeho oddělení byla příležitost setkat se při léčbě společných pacientů v různé míře prakticky s každým oddělením nemocnice a nesmírně si vážíme dobré vzájemné spolupráce. Mezi ostatními vzpomeňme alespoň spolupráci s radiodiagnostickým oddělením, neurochirurgií a neurologií. Po celou dobu své existence se oddělení také těšilo plné podpoře vedení nemocnice, které umožnilo gama nůž dvakrát modernizovat. Děkujeme také všem spolupracovníkům mimo naši nemocnici, ať už se podíleli na přípravě pacientů k radiochirurgické léčbě, anebo na další péči po proběhlé léčbě gama nožem. Vážíme si rovněž možnosti šířit poznatky o radiochirurgické léčbě v pregraduální výuce mediků zejména na 3. a 1. lékařské fakultě UK v Praze a v postgraduální výuce v rámci IPVZ. Doufáme, že v tomto úsilí napomůže i předkládaná publikace. Pojem radiochirurgie bývá nejčastěji spojován s Leksellovým gama nožem. Právem, protože Lars Leksell (obr. 1.1) byl autorem konceptu této neurochirurgické disciplíny a gama nůž byl a zůstává zlatým standardem radiochirurgické léčby, tedy jednorázového fokálního intrakraniálního ozaření. Určité formy fokálního ozáření užily skupiny pracující v 50. až 80. letech s vysokoenergetickými těžkými částicemi urychlovanými v synchrocyklotronu. Ozařovaly nádory v selární oblasti zaměřované podle RTG vyšetření [6, 7, 10, 18, 22], ale bez využití stereotaktické metody. Spojení radiačních postupů s nově se uplatňující stereotaxí čekalo na inovativní a průkopnický talent neurochirurga, který se v ideální kombinaci objevil u Larse Leksella. Jeho osobní dispozice byly zcela výjimečné. Svou odbornou kariéru začal na vědeckém poli. Pracoval u laureáta Nobelovy ceny Ragnara Granita a popsal funkci periferního motorického gama-systému, jež patří k základním neurofyziologickým poznatkům [16]. Klinickou práci začal na neurochirurgii ve Stockholmu u prof. Herberta Olivecrony, který patřil mezi přední světové neurochirurgy v první polovině 20. století. Po přechodném působení v Lundu se Lars Leksell stal profesorem a převzal místo po Olivecronym. Končila doba heroické neurochirurgie charakterizovaná operacemi bez vypracované anestezie, často provázenými velkými ztrátami krve a velkou operační úmrtností. Vlivem těchto zkušeností se Lars Leksell po celý svůj život snažil zavádět do neurochirurgie co nejšetrnější diagnostické a léčebné postupy, aby byly ušetřeny jemné nervové funkce [16]. Věnoval se zavedení ultrazvuku do neurochirurgie, zjemňoval neurochirurgické instrumentárium a byl mezi několika prvními pracovníky ve světě, kteří užili v neurochirurgii stereotaxi. Již v roce 1947 na tom spolupracoval s jejím zakladatelem Henry Wycisem ve Philadelphii a ve Stockholmu pak pokračoval vlastním způsobem. Roku 1951 publikoval koncepci radiochiurgie [11] a s užitím svého arkopolárního stereotaktického systému provedl cílené ozáření Gasserova ganglia konvenční rentgenovou lampou při neuralgii trigeminu [13]. 1 Historie radiochirurgie gama nožem V. Vladyka Obr. 1.1 Lars Leksell 1907–1986 (se svolením Elekta AB) + 16 Radiochirurgie gama nožem K realizaci mozkové radiochirurgie se bylo třeba dopracovat mnoha trpělivými kroky. Dobré zkušenosti se stereotaktickým ovlivněním trigeminalgií vedly k záměru ovlivňovat neztišitelné bolesti postihující různé oblasti těla cílenými, dobře ohraničenými lézemi v jádrech talamu [2]. K destrukci mozkové tkáně by však nestačilo poměrně slabé rentgenové záření. Bylo zřejmé, že bude třeba užít záření s vyšší energií a zaměřit je z mnoha zdrojů do jednoho bodu k docílení nekrotizujícího efektu. Leksell navázal spolupráci s radiobiologem Börje Larssonem pracujícím se synchrocyklotronem v institutu G. Wernera v Uppsale. Spolu s ním experimentálně zkoušel vytvářet ohraničené mozkové léze mnohočetnými svazky paprsků s vysokou energií, cílenými do jednoho ohniska [1, 8, 19]. Ze synchrocyklotronu to byly urychlené protony, elektrony nebo ionty. Technická náročnost těchto postupů, spojená s velkou nákladností zařízení, nesplňovala předpoklad snadného klinického užití. To vedlo posléze Leksella ke koncepci využití radioaktivního gama záření ve speciálně konstruovaném přístroji pro ozařování nitrolebních cílů, tzv. gama jednotce. První konstrukce „Gamma Unit I“ byla uvedena do provozu v roce 1968 [2] a byla zaměřena na indikace v oblasti funkční neurochirurgie. Mezi prvními radiochirurgickými operacemi převažovaly gamatalamotomie pro neztišitelné bolesti [12] a gamakapsulotomie u pacientů s obsedantní nutkavou neurózou a úzkostnými stavy [15]. Pro vytvoření ohraničené radionekrózy v těchto anatomických strukturách se hodily kolimátory oválného průměru 3 × 5 mm a 3 × 7 mm, které vytvářely radioléze diskového tvaru. První léčebné zkušenosti potvrdily, že metoda je vysoce efektní a splňuje požadavek minimální zátěže pro nemocného, není zatížena mortalitou a má jen nepatrné riziko morbidity. Leksell měl ve svém neurochirurgickém týmu řadu pracovníků zabývajících se různými aspekty stereotaxe. Někteří byli zaujati jeho novou radiochi - rurgickou metodou. Zvláště v tom vynikl Erik-Olof Backlund, který se podílel na řadě inovací stereotaktického instrumentária. Jeho zásluhou bylo rozšíření indikací z oblasti funkční neurochirurgie na nitrolební nádory [2]. Jako první se nabízely nádory v selární oblasti, které bylo možné již tehdy zacílit s pomocí rentgenového zobrazení. Vybraní pacienti s kraniofaryngiomem a adenomem hypofýzy prověřili možnosti uplatnění radiochirurgie u tumorů. Ty vyžadovaly mnohočetné, prostorově vhodně rozmístěné cíle záření, aby léčebná dávka pokryla definovaný tvar a objem nádoru. Takové tvarování ozařovaného cíle vyžadovalo mnoho úmorné práce radiofyziků, kteří museli propočítat „ručně“ (nebyly ještě počítače) diagramy překrývajících se dávek s přihlédnutím k různým rozměrům hlavy a k různému časovému rozpadu zdrojů záření. Pro rozšířené indikace bylo vhodnější volit kolimátory cirkulárního průřezu a širšího průměru, ty byly použity v roce 1975 ve druhé verzi přístroje „Gamma Unit II“. Mohly tak být ozařovány i větší objemy než u prvního přístroje. K tomu zásadně přispělo i vypracování počítačového programu pro plánování. Zatímco Leksellova spolupráce s radiofyziky připravila teoretickou bázi radiochirurgie [5, 9, 17, 20], se svými klinickými spolupracovníky prověřoval v pilotních studiích další indikace: vestibulární schwannomy [14], arteriovenózní malformace [21], pineální tumory [3] a radiační hypofyzektomii [4]. Současně propracovávali všechny prvky stereotaktického systému – od sádrové přilby přes hliníkový fixační rám až po současný „G-frame“ umožňující užití všech dosavadních zobrazovacích metod a širokou škálu stereotaktických postupů. K rozvoji radiochirurgie zásadním způsobem přispěly v sedmdesátých letech počítače, jednak k přímému zobrazování léčeného cíle pomocí počítačové tomografie (CT), nukleární magnetické rezonance (MR) a počítačové subtrakční angiografie (DSA), jednak k rychlému a přesnému vypracovávání ozařovacích plánů. Radiochirurgická metoda se dostala po prvních dvou desetiletích z fáze klinických experimentů do fáze rutinního užití. Metoda dosud užívaná jen ve Stockholmu se začala šířit do světa. V osmdesátých letech dostal výrobce přístroje první objednávky ze zahraničí – z Buenos Aires, pak ze Sheffieldu, Bergenu a Pittsburgu. Výrobce připravil novou verzi přístroje vybavenou větším počtem kolimátorů s průměry od 4 do 18 mm a označil ji chráněným názvem Leksellův gama nůž (LGK). V dalším časovém vývoji poptávka po přístroji narůstala a s rozšiřováním výroby docházelo i k žádoucím inovacím. Po prvním modelu „U“ byl modifikován další model „B“ tak, aby byla usnadněna výměna zdrojů záření, která je žádoucí po uplynutí Historie radiochirurgie gama nožem 17 poločasu rozpadu. Na frekventovaných pracovištích je výměna prováděna po 6–7 letech. Další inovace přinášela v modelu „C“ částečnou robotizaci manuálních úkonů, a tím zvýšila přesnost a spolehlivost procesu ozáření i frekvenci léčených pacientů. Nejnovější úpravy v modelu „Perfexion“ posilují robotizační prvky, zlepšují komfort pacienta při ozáření a rozšiřují možnosti aplikace ozáření gama nožem na celou oblast hlavy i krku. Pochopitelně se zlepšují i počítačové plánovací systémy (původní systém KULA byl nahrazen GammaPlanem v několika následně zdokonalovaných verzích). Proniknutí gama nože na americká pracoviště (1987) bylo rozhodujícím podnětem pro šíření metody do celého světa. Zatímco v prvních dvou desetiletích probíhaly klinické experimenty a frekvence radiochirurgicky léčených pacientů byla průměrně jeden týdně, v devadesátých letech 20. století začal počet pracovišť ve světě a léčených pacientů exponenciálně narůstat. V současné době je instalováno na celém světě 266 LGK přístrojů. Bylo na nich radiochirurgicky odléčeno více než 400 000 pacientů. Počet odléčených pacientů v různých centrech značně kolísá. Současný celosvětový průměr na jedno pracoviště je 285 pacientů ročně. Křivka rozvoje radiochirurgie zatím nedosáhla svého plató. Léčebné výsledky jsou na většině radiochirurgických pracovišť systematicky vyhodnocovány a statisticky zpracovávány, nyní již i s dlouhodobým poradiačním sledováním. Zkušenosti jsou prezentovány na pravidelných dvouletých mezinárodních konferencích pořádaných Společností uživatelů gama nože (Leksell Gamma Knife Society). Přitom probíhá srovnávání i s ostatními radiochirurgickými technikami s užitím lineárních urychlovačů a ozařováním těžkými částicemi ze synchrocyklotronu. Po téměř padesátiletém vývoji se radiochirurgie etablovala jako významná neurochirurgická disciplína; počty léčených pacientů, dosahované léčebné výsledky a pokračující metodický rozvoj ukazují její význam. Je pochopitelné, že nastíněný vývoj neprobíhal vždy bez konfliktů. Zprvu to byly kompetenční spory s radioonkology, kteří nepovažovali neurochirurgy za odborně připravené pro radiační léčbu. Způsob provádění radiochirurgie však tento konflikt vyřešil přirozeným způsobem. Jak při vypracovávání metody, tak při jejím provádění šlo vždy o týmovou spolupráci. Vedle neurochirurgů zajišťovali svůj díl práce radiofyzici, radioonkologové a neuroradiologové. Tak jako vznikla koncepce radiochirurgie v rukou neurochirurga využívajícího stereotaktické metody, tak i indikační zodpovědnost, plánování ohraničené radiace a sledování léčebného výsledku v časném i pozdním odstupu byly doménou neurochirurgie. Pro zajištění co nejlepších léčebných výsledků však musela nutně spolupracovat s řadou zainteresovaných oborů, takže radiochirurgie se stala příkladem multidisciplinární spolupráce. Tuto spolupráci usměrňoval společný cíl co nejlepšího léčebného výsledku pro pacienta. Poněkud paradoxně nejdéle přetrvávají částečné animozity v řadách samotných neurochirurgů. Jejich zdrojem mohou být zcela opačné představy o optimálním léčebném kritériu, kterého má být léčbou dosaženo. Nejlépe je to patrné u benigních nádorů. Pro otevřenou operaci vyléčení předpokládá úplné odstranění nádoru. To však může být spojeno s různě velkým rizikem podle lokalizace nádoru, celkového stavu nemocného, technických možností, které má operatér k dispozici, a podle jeho operačních zkušeností. Pooperační hojení a rekonvalescence si mohou vyžádat několikaměsíční nemocnost. Proti tomu stojí cíl radiochirurgické léčby, kterým je permanentní inaktivace nádoru jeho ohraničeným ozářením. Inaktivovat se může nejenom růst nádoru tím, že se zabrání schopnosti dělení buněk, ale může se zastavit i endokrinní sekrece buněk. Rizika i léčebná zátěž jsou u fokálního ozáření podstatně nižší než při otevřené operaci, pokud velikost nádoru nepřekročí průměr 3 cm. Poradiační hojení probíhá velmi pomalu, takže teprve zobrazovací kontroly po několika letech ukáží, zda je možné považovat nádor za vyléčený. Během léčby i po ní se pacientova kondice nezhoršuje, takže pokračuje ve své obvyklé životosprávě. Obě metody tedy mohou docílit vyléčení benigního nádorového onemocnění, děje se tak ale za různých okolností. Jejich zhodnocení záleží jak na doporučujícím lékaři, tak na pacientovi. Pokud je šance na léčebný efekt stejná, pacient upřednostňuje bezpečnější a méně zatěžující léčbu. Tuto nespornou výhodu minimálně invazivní radiochirurgie někteří klasičtí neurochirurgové považují za iritující a opovážlivě konkurující. Kvůli tomuto předsudku neakceptují ani dlouhodobé, statisticky doložené studie léčebných výsledků radiochirurgie. Považují je spíš 18 Radiochirurgie gama nožem za hru čísel než za faktické vodítko umožňující chi - rurgovi, aby nezaujatě doporučil pacientovi léčebný postup, který nejlépe odpovídá specifickému charakteru jeho onemocnění. Taková nedorozumění jsou naštěstí stále vzácnější, informovaná spolupráce většinou převažuje a je prospěšná nejenom pro pacienty. Podporuje srovnávací studie mikrochirurgické a radiochirurgické a stimuluje technický pokrok v obou těchto směrech. Literatura 1. ANDERSSON B., LARSSON B., LEKSELL L. et al. Histopathology of the late radiosugical lesions in the goat brain. Acta Radiol Ther Phys Biol 1970; 9: 385–394. 2. BACKLUND E. O. The history and development of radiosurgery. In: LUNSFORD L. D. ed. Stereotactic Radiosurgery Update. New York: Elsevier, 1992; 3–9. 3. BACKLUND E. O., RÄHN T., SARBY B. Treatment of pinealomas by stereotaxic radiation surgery. Acta Radiol Ther Phys Biol 1974; 13: 368–376. 4. BACKLUND E. O., RÄHN T., SARBY B., et al. Closed stereotaxic hypophysectomy by means of 60 Co gamma radiation. Acta Radion Ther Phys Biol 1972; 11: 545–555. 5. DAHLIN H., LARSSON B., LEKSELL L., et al. Influence of absorbed dose and field size on geometry of the radiation-surgical brain lesion. Acta Radiol Ther Phys Biol 1975; 14: 139–145. 6. GRIFFIN B. R., WARCOLA S. H., MAYBERG M. R., et al. Stereotactic neutron radiosurgery for arteriovenous malformations of the brain. Medical Dosimetry 1988; 13: 179–182. 7. KJELLBERG R. N., DAVIS K. R., LYONS S., et al. Bragg-peak proton beam therapy for AVM of the brain. Clin Neurosurg 1983; 31: 248–290. 8. LARSSON B., LEKSELL L., REXED B., et al. Effect of high energy protons on the spinal cord. Acta Radiol 1959; 51: 52–64. 9. LARSSON B. Blood vessel changes following local irradiation of the brain with high energy protons. Acta Soc Med Uppsala 1960; 65: 61–71. 10. LAWRENCE J. H., TOBIAS C. A., LINFOOT J. A., et al. Heavy particle therapy in acromegaly and Cushing ́s disease. JAMA 1976; 235: 2307– 2310. 11. LEKSELL L. The stereotactic method and radiosurgery of the brain. Acta Chir Scand 1951; 102: 316–319. 12. LEKSELL L. Cerebral radiosurgery I. Gammatalamotomy in two cases of intractable pain. Acta Chir Scand 1968; 134: 585–595. 13. LEKSELL L. Stereotactic radiosurgery in trigeminal neuralgia. Acta Chir Scand 1971; 137: 311–314. 14. LEKSELL L. A note on the treatment of accoustic tumors. Acta Chir Scand 1971; 137: 763– 765. 15. LEKSELL L., BACKLUND E. O. Stereotactic gammacapsulotomy. In: HITCHCOCK E. R., BALLANTINE H. T., MEYERSON B. M, eds. Modern Concepts in Psychiatric Surgery. Amsterdam: Elsevier, 1979; 213–216. 16. LUNSFORD L. D. Lars Leksell, Notes at the Side of a Raconteur. Stereotact Funct Neurosurg 1996–1997; 67 (3–4): 153–168. 17. MAIR W., REXED B., SOURANDER P. Histology of the surgical radiolesion in the human brain as produced by high energy protons. Radiat Res 1967; Suppl 7: 389–394. 18. MINAKOVA E. I., KRYMSKIJ V. A., LUCHI E. I., et al. Proton therapy in clinical neurosurgery (In Russian). Med Radiol (Moscow) 1987; 32: 36–42. 19. REXED B., MAIR W., SOURANDER P., et al. Effect of high energy protons on the brain of the rabbit. Acta Radiol 1960; 53: 289–299. 20. SARBY B. Cerebral radiation surgery with narrow gamma beams. Physical experiments. Acta Radiol Ther Phys Biol 1974; 13: 425–444. 21. STEINER L., LEKSELL L., GREIGTZ T., et al. Stereotactic radiosurgery for cerebral arteriovenous malformations. Raport of a case. Acta Chir Scand 1972; 138: 459–64. 22. TOBIAS C. A., ANGER H. O., LAWRENCE J. H. Radiologic use of high energy deuterons and alpha particles. Am J Roentg Rad Ther Nucl Med 1952; 67: 1–27. 2 Fyzikální principy radiochirurgie J. Novotný Stereotaktická radiochirurgie (SR) [1, 3, 7, 8, 10] představuje léčbu mozkových lézí pomocí externího ozáření svazky ionizujícího záření. K lokalizaci cílového ložiska slouží stereotaktické zobrazovací metody [1, 3, 7, 10]. Cílem SR je aplikace dostatečně vysoké dávky ionizujícího záření do stanoveného cílového objemu dané velikosti, tvaru a lokalizace, aby se vyvolal požadovaný radiobiologický efekt v ozařovaném objemu za současného šetření okolní zdravé mozkové tkáně. Ve srovnání s externí frakcio novanou radioterapií jsou při SR ozařované cílové objemy většinou menší, léčba je aplikována v jediné frakci a účinná dávka je také ideálně konformní. Radiobiologické předpoklady tolerance okolní zdravé tkáně limitují velikost ozařovaného ložiska na maximální průměr 3–4 cm. Určitou možností překlenutí hranice limitujícího objemu a zohlednění radiobiologie některých nádorových procesů může být stereotaktická radioterapie (SRT) [1, 3, 7, 8, 10]. Při této metodě jsou využity stejné principy lokalizace a následného ozáření cílového objemu jako při SR, ale místo jednorázového ozáření je zvolen optimální frakcionační režim. V současné době lze SR či SRT rozdělit dle užívaného zdroje záření a technického řešení do tří nezávislých metod: a) izocentricky fokusované gama záření z velkého počtu radioaktivních zdrojů (Leksellův gama nůž) [1, 8, 11], b) izocentricky fokusované záření X z lineárního urychlovače nebo gama záření z terapeutického ozařovače [1, 3, 8, 11, 12], c) těžké nabité částice produkované urychlovačem částic [1, 8, 11]. Z hlediska rozšíření výše zmíněných systémů a počtu léčených pacientů dominují jednoznačně první dvě metody. V České republice jsou v době vzniku této knihy v provozu celkem tři SR či SRT systémy: Leksellův gama nůž AB, Elekta, Švédsko (Nemocnice Na Homolce, Praha od roku 1992) a BrainLAB (Brainlab Německo) systém pro lineární urychlovač (FN Motol, Praha od roku 2000 a Masarykův onkologický ústav, Brno od roku 2004). Z definice stereotaktické radiochirurgie je zřejmé, že při její aplikaci se setkáváme s dvěma zásadně odlišnými fyzikálními problémy, tj. za prvé čistě geometrickými problémy zobrazení a určení místa, které chceme léčit, a za druhé s volbou, fokusací, dozimetrickými a radiobiologickými účinky ionizujícího záření na tkáň. Pro správnou léčbu musíme zajistit správnost a přesnost obou typů parametrů. Oba tyto fyzikální problémy budou proto pojednány podrobněji odděleně, protože mají zásadní vliv na kvalitu radiochirurgické léčby. 2.1 Fyzikální principy stereotaktické radiochirurgie nebo radioterapie Fyzikální princip stereotaktické metody léčby ioni - zujícím zářením budeme dokumentovat na příkladu Leksellova gama nože. V Leksellově gama noži jsou používány fotony vznikající při radioaktivní přeměně radionuklidu 60 Co na 60 Ni. Energie emitovaných fotonů, které vznikají při této radioaktivní přeměně, jsou 1,17 MeV a 1,33 MeV (střední energie fotonů činí 1,25 MeV). Vzhledem k tomu, že fotony nejsou nositelem náboje, dochází v monoenergetickém svazku k exponenciálnímu snížení počtu fotonů


       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist