načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Řád Rozhodčího soudu - Martin Maisner; Vojtěch Trapl

  > > > > > Řád Rozhodčího soudu  
Řád Rozhodčího soudu

Kniha: Řád Rozhodčího soudu
Autor: ;

Při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky
Titul doručujeme za 2 pracovní dny
doručujeme do Vánoc
Vaše cena s DPH:  440
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma
Doporučená cena:  495 Kč
11%
naše sleva
14,7
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Wolters Kluwer
Rok vydání: 201601
Rozměr: 234,0x157,0x12,0 mm
Úprava: xv, 215 stran
Vydání: Vydání první
Hmotnost: 0,355kg
Jazyk: česky
Vazba: Brožovaná bez přebalu lesklá
ISBN: 978-80-7478-969-4
EAN: 9788074789694
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Kniha je vůbec prvním komentářem k Řádu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, který je jedním ze stálých rozhodčích soudů v ČR. Praktický komentář z pera dlouholetých rozhodců seznamuje čtenáře s ústavními a zákonnými předpoklady fungování této instituce, provádí ho jednotlivými kroky řízení před Rozhodčím soudem a upozorňuje na problematické momenty řízení, které byly opakovaně řešeny nejen v praxi Rozhodčího soudu, ale také v judikatuře obecných soudů. Komentované znění vychází z posledního stavu textu Řádu Rozhodčího soudu, který byl novelizován k 1. 10. 2015. Kniha navíc obsahuje české znění Pokynů IBA pro případ střetu zájmů v mezinárodní arbitráži. Tato základní pravidla Mezinárodní advokátní komory mohou být inspirativní i pro české prostředí a mohou významně přispět ke sjednocování praxe v řízení před Rozhodčím soudem. Autoři jsou dlouholetými rozhodci zapsanými u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR a působícími i v mezinárodní arbitrážní komunitě.

Předmětná hesla
Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky
Rozhodčí řízení -- Česko
Soudy -- Česko
Kniha je zařazena v kategoriích
Martin Maisner; Vojtěch Trapl - další tituly autora:
Základy softwarového práva Základy softwarového práva
Maisner, Martin
Cena: 469 Kč
Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů Komentář Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů Komentář
Olík, Miloš; Maisner, Martin; Pokorný, Radek
Cena: 796 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

V
OBSAH
Seznam použitých zkratek .................................. IX
Seznam předpisů citovaných v komentáři
,
........................ XI
Předmluva ............................................ XV
ŘÁD ROZHODČÍHO SOUDU PŘI HOSPODÁŘSKÉ KOMOŘE
ČESKÉ REPUBLIKY A AGRÁRNÍ KOMOŘE ČESKÉ REPUBLIKY ..... 1
§ 1 ČÁST PRVNÍ ................................... 6
§ 1 Základní ustanovení ........................ 6
§ 2–4 ČÁST DRUHÁ ..................................22
§ 2 Předsednictvo rozhodčího soudu ................22
§ 3 Rozhodci ..............................23
§ 4 Tajemník ..............................28
§ 5–44 ČÁST TŘETÍ ŘÍZENÍ ............................29
§ 5 Místo konání ústního jednání ..................29
§ 6 Postup v řízení ...........................31
§ 7 Jazyk, ve kterém se řízení koná .................33
§ 8 Předkládání písemností ......................33
§ 9 Použití hmotného práva ......................36
§ 10 Doručování .............................42
§ 11 Přerušení řízení ...........................51
§ 12 Navrácení v předešlý stav ....................60
§ 13 Zajištění důkazů a předběžná opatření .............61
§ 14 Vedlejší účastníci .........................64
§ 15 Úkony předsednictva, předsedy a tajemníka .........65
§ 16 Zahájení řízení ...........................66
§ 17 Obsah žaloby ............................67
§ 18 Hodnota předmětu sporu .....................78
§ 19 Zaplacení poplatku za rozhodčí řízení .............80
§ 20 Odstranění vad žaloby ......................81
§ 21 Zpětvzetí žaloby ..........................83
§ 22 Odpověď na žalobu ........................84
§ 23 Ustavení rozhodčího senátu nebo jmenování jediného
rozhodce ...............................86





Obsah
VI
§ 24 Vylou čení rozhodce pro podjatost, nahrazení rozhodce
pro nečinnost ............................87
§ 25 Rozhodování o pravomoci ....................90
§ 26 Příprava projednání sporu rozhodčím senátem ........96
§ 27 Předvolání k ústnímu jednání ..................97
§ 28 Ústní jednání ............................97
§ 29 Zjednodušené řízení ........................99
§ 30 Urychlené řízení ......................... 101
§ 31 Protižaloba ............................ 102
§ 32 Pokus o smír ........................... 106
§ 33 Zápis o ústním jednání ..................... 107
§ 34 Důkazy .............................. 109
§ 35 Hodnocení důkazů ........................ 113
§ 36 Rozhodnutí ............................ 115
§ 37 Skončení projednávání sporu ................. 117
§ 38 Vydání rozhodčího nálezu ................... 118
§ 39 Obsah rozhodčího nálezu .................... 121
§ 40 Hlasování o rozhodčím nálezu ................ 122
§ 41 Vyhlášení rozhodčího nálezu ................. 123
§ 42 Doplnění a oprava rozhodčího nálezu ............ 124
§ 43 Splnění rozhodčího nálezu ................... 125
§ 44 Zastavení řízení bez vydání nálezu .............. 126
§ 45–57 ČÁST ČTVRTÁ PRAVIDLA O NÁKLADECH ROZHODČÍHO
ŘÍZENÍ .............................. 128
§ 45 Náklady rozhodčího řízení ................... 128
§ 46 Obecná ustanovení o poplatcích a platbách ......... 130
§ 47 Poplatek za rozhodčí řízení .................. 131
§ 48 Snížení poplatku za rozhodčí řízení a jeho částečné
vrácení ............................... 133
§ 49 Urychlené řízení ......................... 134
§ 50 Poplatek při protižalobě, popřípadě námitce započtení . . 135
§ 51 Poplatek za přezkum ...................... 135
§ 52 Poplatek za zvláštní jmenování předsedy rozhodčího
senátu ............................... 136
§ 53 Paušál na správní náklady rozhodčího soudu ........ 136
§ 54 Zvláštní náklady ......................... 138
§ 55 Náhrada nákladů řízení ..................... 140
§ 56 Výjimky .............................. 143
§ 57 Sazebník nákladů ........................ 144
§ 58 ČÁST PÁTÁ ................................... 145
§ 58 Smírčí řízení ........................... 145





Obsah
VII
§ 59–60 ČÁST ŠESTÁ .................................. 147
§ 59 Použití ustanovení zákona ................... 147
§ 60 Závěrečné ustanovení ...................... 147
Příloha Řádu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky
a Agrární komoře České republiky ............................. 149
Seznam použité literatury ................................... 151
Přílohy .............................................. 153
Řád Rozhodčího soudu účinný od 1. 7. 2012 do 30. 9. 2015 ............ 155
Statut Rozhodčího soudu ................................. 172
Pokyny pro případ střetu zájmů v mezinárodní arbitráži .............. 175
UNCITRAL Arbitration Rules (1976) ......................... 186
UNCITRAL Arbitration Rules (2010) ......................... 198
Věcný rejstřík .......................................... 211
O autorech ............................................ 214





6
§ 1 Část první
ČÁST PRVNÍ
§ 1
Základní ustanovení
(1) Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře
České republiky (dále jen „rozhodčí soud“) je stálým rozhodčím soudem podle
zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, v platném
znění (dále jen „zákon“), který působí jako nezávislý orgán pro rozhodování
majetkových sporů nezávislými a nestrannými rozhodci.
(2) Rozhodčí soud rozhoduje spory uvedené v odstavci 1, jestliže jeho pravomoc
vyplývá pro daný spor
a) z platné rozhodčí smlouvy uzavřené mezi stranami, nebo
b) z mezinárodní smlouvy
a jde o věc, ve které lze rozhodčí smlouvu uzavřít.
(3) Nedostatek pravomoci rozhodčího soudu může strana vznést nejpozději při
prvním úkonu v řízení, který se týká věci samé. To neplatí v případě sporů ze
spotřebitelských smluv (§ 3 odst. 3 až 6 zákona), nebo jde-li o námitku, že ve věci nelze
rozhodčí smlouvu uzavřít.
(4) Řízení před rozhodčím soudem je jednoinstanční. Strany se však mohou
v rozhodčí smlouvě dohodnout, že rozhodčí nález může být k žádosti některé z nich
nebo obou přezkoumán jinými rozhodci. Při podání návrhu na přezkoumání
rozhodčího nálezu se postupuje obdobně jako při podání žaloby.
(5) Strana, která se dozví, že je účastníkem řízení před soudem o zrušení
rozhodčího nálezu, oznámí tuto skutečnost bez zbytečného odkladu rozhodčímu soudu;
současně zašle rozhodčímu soudu opisy všech podání v takovém řízení o zrušení
rozhodčího nálezu, které má k dispozici.
(6) Dojde-li ke zrušení rozhodčího nálezu soudem a pravomoc rozhodčího soudu
je dána (§ 34 zákona), proběhne nové projednání sporu podle tohoto řádu. Pokud
se strany písemně nedohodnou jinak, spor projednají znovu rozhodci zúčastnění na
původním projednání sporu, s výjimkou rozhodce, který nebyl ani podle rozhodčí
smlouvy, ani jinak povolán k rozhodování, nebo neměl způsobilost být rozhodcem.
K odst. 1
1. Řád Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární
komoře České republiky byl vydán podle § 19 odst. 4 zákona ČNR č. 301/1992 Sb.,
o Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, stálým
rozhodčím soudem, kterým je Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky
a Agrární komoře České republiky, vedle Burzovního rozhodčího soudu a Rozhodčího
soudu při Českomoravské komoditní burze Kladno, a na základě § 13 odst. 2 z. r. ř.
2. Rozhodčí soud je nezávislým orgánem pro rozhodování majetkových sporů
nezávislými a nestrannými rozhodci. Toto postavení Rozhodčího soudu je založeno
ustanovením § 19 odst. 1 a 3 zák. ČNR č. 301/1992 Sb., o Hospodářské komoře České republiky
a Agrární komoře České republiky, podle předpisů o rozhodčím řízení, protože Statut





7
Základní ustanovení § 1
RS a Řád RS upravuje způsob řízení a rozhodování, způsob jmenování rozhodců, jejich
počet, organizační uspořádání Rozhodčího soudu, sazebník odměn rozhodců, pravidla
o nákladech řízení a další otázky související s činností Rozhodčího soudu a jejím
ekonomickým zajištěním.
3. Předpisem pro vedení rozhodčího řízení je zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím
řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Vzájemný poměr mezi zákonem o rozhodčím řízení
a Řádem RS určuje § 59 Řádu RS tak, že v případě, že Řád RS nemá speciální ustanovení,
odkazuje ustanovení § 30 z. r. ř. na přiměřené použití zákona č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád.
4. Platí tak, že řada institutů Řádu RS je založena na civilním řízení soudním, které je
upraveno zejména zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, a jakkoli se rozhodčí
řízení u Rozhodčího soudu od svého zahájení až do svého skončení řídí výlučně Řádem
RS, ustanovení občanského soudního řádu se přiměřeně použije, je-li v Řádu RS
mezera. Příslušná ustanovení občanského soudního řádu nelze použít v rozhodčím řízení
bez dalšího; přiměřenost použití občanského soudního řádu stanovenou v § 30 z. r. ř. je
třeba vykládat ve smyslu rozsudku NS 32 Odo 1528/2005. Z použití termínu
„přiměřeně“ v § 30 z. r. ř. vyplývá, že rozhodčí řízení nepodléhá občanskému soudnímu řádu
přímo a jeho jednotlivá ustanovení nelze použít v rozhodčím řízení mechanicky. Výraz
„přiměřeně“ znamená především zohlednění obecných zásad českého rozhodčího řízení
a použití norem občanského soudního řádu pod obecným rámcem zásad českého
rozhodčího řízení (tak např. zákon o rozhodčím řízení nestanoví náležitosti rozhodčího nálezu,
je proto nutno přiměřeně použít § 157 o. s. ř.). Základní zásadou rozhodčího řízení, která
platí i v občanském soudním řízení, je zásada rovnosti stran, zakotvená v § 19 odst. 2
z. r. ř., podle kterého vedou rozhodci rozhodčí řízení tak, aby bez zbytečných formalit
a při poskytnutí stejné příležitosti k uplatnění práv všem stranám byl zjištěn skutkový
stav věci potřebný pro rozhodnutí sporu. Vzhledem k tomu, že zákon o rozhodčím řízení
tuto zásadu nikterak nerozvádí stanovením konkrétních práv účastníků rozhodčího řízení,
která nesmí být narušena ve smyslu zachování uvedené zásady, je nutno podle § 30 z. r. ř.
použít přiměřeně příslušná ustanovení občanského soudního řádu.
5. Spor, který spadá do pravomoci Rozhodčího soudu, musí být majetkové povahy.
Musí jít o majetkový soukromoprávní závazek, vyplývající zejména z převodu
závazkového, věcného nebo jiného majetkového práva nebo hodnoty nebo využití práva nebo jiné
majetkové hodnoty za úplatu a změnu nebo zánik tohoto vztahu, včetně otázek platnosti,
neplatnosti nebo odporovatelnosti daného vztahu. Ustanovení o závazcích, které vznikají
ze smluv, se použijí přiměřeně i na závazky vznikající na základě jiných právních
skutečností.
6. Nap říklad podle usnesení NS 32 Cdo 3163/2011 pokud byla sjednána rozhodčí
doložka ve smlouvě o poradenství tak, že se vztahuje nejen na práva vznikající přímo
z této smlouvy, nýbrž též na práva s těmito právy související, neumožňuje to dovodit,
že tato rozhodčí doložka se vztahuje též na jiný spor, jehož předmětem byl nárok na
vydání věci, kterou žalovaná jako kupující převzala na základě kupní smlouvy, od níž
žalobkyně odstoupila pro prodlení se zaplacením kupní ceny. Vztahy z kupní smlouvy
se vztahy ze smlouvy o poskytování poradenství spolu − samy o sobě − nijak
nesouvisejí. Souvislost mezi těmito závazkovými vztahy nezaložila ani skutečnost, že došlo





8
§ 1 Část první
k započtení vzájemných pohledávek z těchto vztahů. Skutečnost, že posouzení právního
vztahu vzniklého ze smlouvy, která obsahuje rozhodčí doložku, je předběžnou otázkou
pro posouzení právního vztahu (žalobou uplatněných práv a odpovídajících povinností
jeho účastníků) vzniklého z jiné právní skutečnosti, nezakládá mezi těmito právními
vztahy souvislost ve smyslu § 2 odst. 4 z. r. ř. V poměrech takové věci to znamená, že
obecnému soudu není odňata pravomoc k projednání sporu o vydání věci v důsledku toho,
že posouzení otázky, zda žalobkyně účinně odstoupila od kupní smlouvy pro prodlení
žalované se zaplacením kupní ceny, závisí na posouzení otázky, zda pohledávka
žalobkyně z titulu nároku na zaplacení kupní ceny zanikla započtením vzájemné pohledávky
žalované z právního vztahu, jenž vznikl ze smlouvy obsahující rozhodčí doložku, a tudíž
především otázky, zda tu vzájemná pohledávka žalované z takového právního vztahu
vůbec byla (zda vznikla). Tuto otázku je totiž obecný soud oprávněn posoudit pro své
potřeby (předběžně) sám, i když by rozhodnout pro nedostatek pravomoci o této otázce
nemohl, obdobně jako mu ustanovení § 135 odst. 2 věty první o. s. ř. přiznává oprávnění
posoudit právní otázku jako předběžnou, o níž mají pravomoc rozhodovat jiné orgány.
7. Ve vztahu k výše uvedenému platí obecná úprava § 9 odst. 2 obč. zák., podle
kterého se soukromá práva a povinnosti majetkové povahy řídí občanským zákoníkem v tom
rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. Občanský zákoník je základem
tuzemského soukromého práva, jsou mu podřízena všechna soukromoprávní ustanovení,
byť je obsahují jiné zákony nebo další předpisy. Podle § 592 obč. zák. platí, že majetkové
povahy je i opomenutí, kterým dlužník pozbyl majetkové právo nebo kterým jiné osobě
vůči sobě vznik, zachování nebo zajištění jejího práva majetkové povahy způsobil. Podle
§ 1721 obč. zák. má ze závazku věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na
pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Plnění, které
je předmětem závazku, musí být podle § 1722 obč. zák. majetkové povahy a odpovídat
zájmu věřitele, i když tento zájem není jen majetkový. Podle § 1723 odst. 1 obč. zák.
závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je
k tomu podle právního řádu způsobilá.
8. Vedle relativních majetkových práv ve smyslu § 1721 ob č. zák. (§ 488 zák.
č. 40/1964 Sb.), vznikajících mezi dvěma či více vždy individuálně určenými subjekty
v daném vztahu existují vztahy absolutní, které taxativně stanoví zákon. Porušení
absolutního práva zakládá majetkové právo relativní, například ve smyslu § 2910 obč. zák.,
když ten, kdo způsobí újmu (porušením absolutního práva), za odčinění újmy odpovídá.
Absolutní majetková práva jsou upravena v § 977 obč. zák. Jsou jimi práva věcná (§ 979
a násl. obč. zák.) a právo dědické (§ 1475 a násl. obč. zák.). Výčet těchto práv je uzavřený
(tzv. numerus clausus), a proto strany nemohou takovou povahu práva sjednat.
9. Stejné platí pro předmět sporů vyplývající z hmotných ustanovení cizího
použitelného práva, které mají být projednány před Rozhodčím soudem.
K odst. 2
10. Arbitrabilita sporu, tj. zda se spor týká věci, o níž lze uzavřít platnou rozhodčí
smlouvu a tím založit pravomoc Rozhodčího soudu, vyplývá pro daný spor z platné
rozhodčí smlouvy uzavřené mezi stranami, nebo z mezinárodní smlouvy, pokud jde o věc,
ve které lze rozhodčí smlouvu uzavřít.





9
Základní ustanovení § 1
11. Rozhodčí smlouva může být sjednána buď jako (1) smlouva o rozhodci
(compromis), kdy strany sjednají pravomoc Rozhodčího soudu, pokud již ke sporu došlo, nebo
jako (2) rozhodčí doložka (clause compromissoire), popř. tzv. neomezený kompromis,
kdy se smlouva vztahuje na řešení sporů z vymezeného okruhu právních vztahů, které
by mohly mezi účastníky vzniknout, aniž by je omezovala na spory z určitého jediného
vztahu. Pro rozhodčí smlouvu je předepsána písemná forma podle § 3 odst. 1 z. r. ř.
Rozhodčí smlouvu uzavírají strany této smlouvy, kterými mohou být osoby fyzické
(člověk) i právnické (obchodní korporace, jinak ve smyslu § 15 a násl. obč. zák.), přičemž
s osobou je spojena kategorie právní osobnosti (personnalité juridique, juridical
personality, Rechtspersönlichkeit, rechtspersoonli[j]kheid apod.). Přestože základní
ustanovení o právní osobnosti je společné, občanský zákoník rozlišuje různý charakter právní
osobnosti člověka a právnických osob. Nicméně v rozhodčím řízení platí, že strany jsou
si zásadně v řízení rovny.
12. Rozhodčí doložka (rozhodčí smlouva) se řadí mezi dvoustranné (případně
vícestranné) právní úkony, resp. právní jednání (srov. § 34 zák. č. 40/1964 Sb., resp. § 545
obč. zák.); její platnost ve smyslu § 106 odst. 1 o. s. ř. je tak třeba posuzovat jak z hlediska
obecných požadavků na právní jednání, tak z pohledu dalších náležitostí stanovených
zákonem o rozhodčím řízení, který institut rozhodčí smlouvy upravuje.
13. Rozhodčí smlouva se řídí ustanovením § 3 odst. 1 věty první z. r. ř., podle kterého
musí být uzavřena písemně, jinak je neplatná. Písemná forma je zachována, je-li sjednána
telegraficky, dálnopisem nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení jejich
obsahu a určení osob, které rozhodčí smlouvu sjednaly, tedy i prostřednictvím e-mailu.
Nicméně lze jen doporučit, aby projevy stran a zejména podpisy osob, které rozhodčí
smlouvu uzavřely, byly na jedné listině, a pokud tvoří rozhodčí smlouva součást
podmínek, jimiž se řídí smlouva hlavní, k níž se rozhodčí doložka vztahuje, aby rozhodčí
doložka byla vždy nad podpisy stran smlouvy. Pro spotřebitelské spory stanoví § 3 odst. 3
z. r. ř. kogentní podmínku platnosti, že rozhodčí smlouva pro řešení sporů ze
spotřebitelských smluv musí být sjednána samostatně, nikoliv jako součást podmínek, jimiž se řídí
smlouva hlavní. Protože taková rozhodčí doložka musí podle § 3 odst. 5 z. r. ř. obsahovat
pravdivé, přesné a úplné informace, které jsou v tomto ustanovení vyjmenovány, je tato
povinnost v plném rozsahu splněna odkazem na Řád RS.
14. Jinak platí, že rozhodčí smlouva je platně sjednána i tehdy, jestliže písemný návrh
hlavní smlouvy s rozhodčí doložkou byl druhou stranou přijat způsobem, z něhož je
patrný její souhlas s obsahem rozhodčí smlouvy.
15. Rozhodčí smlouva je vždy smlouvou samostatnou, nezávislou na smlouvě hlavní.
16. I pokud je rozhodčí smlouva součástí smlouvy hlavní, má každá ze smluv zcela
samostatnou platnost. Neplatnost jedné smlouvy nezakládá neplatnost smlouvy druhé.
17. Platná rozhodčí smlouva váže výslovně podle § 2 odst. 5 z. r. ř. také právní
nástupce účastníků, ať již jde o sukcesi univerzální, nebo singulární.
18. Pokud účastníky rozhodčího řízení nejsou výlučně tuzemské subjekty, které v
rozhodčím řízení řeší především otázky z tuzemského obchodního styku, platí pro oblast
mezinárodního obchodního styku uznání a výkon cizího rozhodčího nálezu podle
použitelné mezinárodní úpravy, v první řadě na základě Úmluvy o uznání a výkonu
cizích rozhodčích nálezů (vyhl. č. 74/1959 Sb.) přijaté v roce 1958 v New Yorku (dále





10
§ 1 Část první
jen „Newyorská úmluva“), která je součástí českého právního řádu a kterou je vedle
České republiky v současnosti vázáno 153 států (viz http://www.uncitral.org/uncitral/
en/uncitral_texts/arbitration/NYConvention_status.html). Kromě toho je Česká republika
vázána i Ženevským protokolem o doložkách o rozsudím z roku 1923 (č. 191/1931 Sb.)
a Ženevskou úmluvou o vykonatelnosti cizích rozhodčích výroků (č. 192/1931 Sb.),
vedle Evropské úmluvy o mezinárodní obchodní arbitráži (vyhl. č. 176/1964 Sb.) přijaté
v roce 1961 v Ženevě, kterou vypracovala Evropská hospodářské komise OSN (UNECE).
Význam této úmluvy je oproti Newyorské úmluvě menší, protože počet smluvních stran
nedosahuje počtu států vázaných Newyorskou úmluvou. Vztah Evropské úmluvy o
mezinárodní obchodní arbitráži k Newyorské úmluvě o uznání a výkonu cizích rozhodčích
nálezů vyplývá z čl. X odst. 7 Evropské úmluvy o mezinárodní obchodní arbitráži, podle
kterého se ustanovení této úmluvy nedotýkají platnosti mnohostranných nebo
dvoustranných dohod týkajících se arbitráže, které smluvní státy již uzavřely nebo uzavřou.
19. Protože odnětí sporu z pravomoci obecných tuzemských soudů ve prospěch
Rozhodčího soudu i ve věcech s mezinárodním prvkem je založeno na platné
rozhodčí smlouvě, je nezbytné, aby rozhodčí smlouva splňovala nejen podmínky tuzemského
právního řádu, ale aby byla uzavřena stranami požívajícími právní subjektivitu podle
národního statutu. Platí zde ustanovení § 29 odst. 1 a 2 z. m. p. s., že u fyzické osoby se
řídí právní osobnost a svéprávnost právním řádem státu, v němž má osoba obvyklý pobyt,
nestanoví-li zákon něco jiného, přičemž stačí, jestliže fyzická osoba činící právní jednání
je k němu způsobilá podle právního řádu platného v místě, v němž fyzická osoba právní
jednání činí. Podle § 30 odst. 1 a 2 z. m. p. s. se právní osobnost právnické osoby a
způsobilost jiné než fyzické osoby řídí právním řádem státu, podle něhož vznikla. Stejným
právním řádem se řídí i to, kdo za osobu jako její orgán jedná, jakož i její zánik, přičemž
pro vázanost takové osoby z běžných jednání stačí, je-li k nim způsobilá podle právního
řádu platného v místě, v němž bylo takové jednání učiněno.
20. Právní režim tzv. ostatních náležitostí rozhodčí smlouvy je v rámci zákona o
rozhodčím řízení závislý na tom, že rozhodčí nález je vydán v tuzemsku. Ustanovení § 117
odst. 1 z. m. p. s. stanoví, že se přípustnost rozhodčí smlouvy posuzuje podle českého
právního řádu; ostatní náležitosti rozhodčí smlouvy se posuzují podle právního řádu státu,
v němž má být rozhodčí nález vydán. Pokud je tedy vydán podle Řádu RS Rozhodčím
soudem, řídí se podle zák. č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích
nálezů. Stejně tak ustanovení § 117 odst. 2 z. m. p. s. stanoví, že pro formu rozhodčí
smlouvy podle Řádu RS platí český právní řád, pro ostatní náležitosti rozhodčí smlouvy
postačí, pokud bylo učiněno zadost právnímu řádu místa nebo míst, kde došlo k projevu
vůle.
21. Sou časně je třeba z hlediska výkonu rozhodčího nálezu vycházet z kolizní normy
obsažené v čl. V. odst. 1 písm. a) Newyorské úmluvy, že se platnost rozhodčí smlouvy
posuzuje podle právního řádu, kde byl rozhodčí nález vydán.
22. Rozhodčí smlouva ve formě rozhodčí doložky se může týkat buď veškerých sporů,
které mohou vyplývat z dané smlouvy, včetně sporů ze vztahů se smlouvou souvisejících,
jakož i otázky platnosti či neplatnosti smlouvy, anebo může být omezena pouze na určitý
okruh vztahů a tím zúžit jinak danou arbitrabilitu sporu v rozhodčím řízení. Řešení sporu
v rámci rozhodčího řízení se tak může omezit na spory týkající se např. sporů o výši





11
Základní ustanovení § 1
náhrady způsobené újmy. Pokud je rozhodčí smlouva uzavřena k řešení již existujícího
sporu nebo sporů, tedy jako smlouva o rozhodci, pak je nutné vymezení sporu.
23. Doporučené znění rozhodčí doložky na základě Řádu RS zní:
„Všechny spory vznikající z této smlouvy a v souvislosti s ní budou rozhodovány s
konečnou platností u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární
komoře České republiky podle jeho řádu třemi rozhodci (jedním rozhodcem).“
24. U všech majetkových sporů platí negativní omezení pravomoci Rozhodčího soudu
podle § 2 odst. 1 z. r. ř., takže před Rozhodčím soudem nemohou být rozhodovány
spory vzniklé v souvislosti s výkonem rozhodnutí a incidenční spory, k jejichž projednání
a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu nebo o nichž to stanoví zvláštní zákon.
25. Pokud jde o spory vyloučené z titulu výkonu rozhodnutí, jde o řízení upravené
v § 251 a násl. o. s. ř., které směřuje k nucenému splnění povinností uložených rozhodčím
nálezem, rozsudkem, usnesením, platebním rozkazem a platebním směnečným rozkazem,
tedy povinnosti něco dát, konat, něčeho se zdržet, něco strpět nebo konat (dare, facere,
omittere et pati). Vedle toho se splnění pravomocného titulu lze domáhat i podle zákona
č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně
dalších zákonů, v řízení exekučním. Takovou exekucí jsou pověřeni soudní exekutoři,
působící podle tohoto zákona. Nicméně ani tento způsob řízení nepodléhá arbitrabilitě
Rozhodčího soudu.
26. Spory vyloučené z titulu incidenčního řízení jsou zejména spory tzv. incidenční,
vedle ostatních, vymezených v § 1 insolvenčního zákona, kdy jde o (a) řešení úpadku
a hrozícího úpadku dlužníka soudním řízením některým ze stanovených způsobů tak,
aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem
nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení
dlužníkových věřitelů, a o (b) oddlužení dlužníka. Nicméně zde platí, že rozhodčí doložka váže
insolvenčního správce, který může na jejím základě vést rozhodčí řízení.
27. Z usnesení NS 29 Odo 1051/2004 vyplývá, že podle standardního výkladu t ěchto
ustanovení podávaného soudní praxí (srov. např. stanovisko občanskoprávního a
obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 1998, Cpjn 19/98, uveřejněné pod číslem
52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, body XXV. až XXII. stanoviska,
rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 19/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. 29 Odo 74/2001,
uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročník 2002, pod číslem 73) skutečnost,
že na správce konkursní podstaty přechází prohlášením konkursu oprávnění nakládat
s majetkem podstaty, opravňuje správce konkursní podstaty také k výkonu práv ze smluv
uzavřených úpadcem před prohlášením konkursu. Z uvedeného vyplývá, že prohlášením
konkursu na majetek P. N. přešla na správce jeho konkursní podstaty též práva založená
úpadci smlouvou o půjčce a o zřízení zástavního práva, kterou pozdější úpadce uzavřel se
žalovaným dne 21. 1. 1998. Současně je správce konkursní podstaty pro účely vymáhání
nároků úpadce z této smlouvy vázán též stranami sjednanou rozhodčí doložkou. Názor,
podle kterého se na správce konkursní podstaty tato doložka nevztahuje, je ve světle
podaného výkladu zjevně nesprávný. Řízení před rozhodcem, jehož by se za dané situace
účastnil správce konkursní podstaty jednající svým jménem „na vrub“ majetkové
podstaty úpadce [který před prohlášením konkursu rozhodčí doložku ve smyslu § 2 odst. 3





12
§ 1 Část první
písm. b) z. r. ř. sjednal], nebrání žádné ustanovení zákona o rozhodčím řízení (o případ
podle § 2 odst. 1 z. r. ř. nejde a dikce § 2 odst. 5 z. r. ř. správce konkursní podstaty z
vázanosti rozhodčí smlouvou uzavřenou dlužníkem před prohlášením konkursu nevylučuje).
28. Rozhodčí smlouvu lze platně uzavřít pouze tehdy, jestliže strany mohou o
předmětu sporu uzavřít smír, přičemž zákon výslovně odkazuje na ustanovení § 99 o. s. ř. Spor
vyplývající z nájemní smlouvy, stejně jako spor o vyklizení nemovitosti je arbitrovatelný,
protože je majetkové povahy a lze o předmětu sporu uzavřít smír.
29. Povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci
v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotněprávní úprava nevylučuje, aby si mezi
sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou
věci je vyloučeno uzavřít smír zejména ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu
(§ 13 z. ř. s.); ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu [§ 80 písm. a) o. s. ř.],
a ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního
vztahu (viz DRÁPAL, L., BUREŠ, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200 občanského
soudního řádu. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 643).
30. Ve smyslu judikatury obecných soudů platí, že skutečnost, že určité soudní (ergo
rozhodčí) řízení má povahu tzv. řízení nesporného, bez dalšího neznamená, že v něm
nelze uzavřít smír (ani sjednat rozhodčí doložku), neboť pro posouzení této otázky je
rozhodná povaha uplatněného nároku (srov. § 99 odst. 1 o. s. ř.), nikoliv obecná povaha
řízení jako takového. Povaha řízení (tj. zda jde o tzv. řízení sporné či řízení nesporné)
není sama o sobě pro závěr o arbitrabilitě věci nijak určující. Podle § 99 odst. 1 věty
první o. s. ř. platí, že připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním
smírem.
31. Příkladem je řízení podle § 85 písm. a) z. ř. s. (jde-li o „spor“ ze smlouvy, jíž
se převádí obchodní podíl společníka), jež spadá s ohledem na výslovné znění § 200e
odst. 1 ve spojení s § 120 odst. 2 o. s. ř. mezi tzv. řízení nesporná. Tato skutečnost však
sama o sobě neznamená, že v daných řízeních nelze uzavřít smír (ani sjednat rozhodčí
doložku). Smír lze uzavřít i ve věcech o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není
[přiměřeně ve smyslu § 80 písm. c) o. s. ř.]. Pro možnost uzavření soudního smíru jsou
rozhodující pouze podmínky jeho přípustnosti (konkretizované pro danou věc). Podle
názoru Nejvyššího soudu jsou splněny všechny podmínky pro možnost uzavřít smír (a tedy
i sjednat rozhodčí doložku) též ve „sporu“ ze smlouvy, jíž se převádí obchodní podíl
společníka; předmětem řízení je majetkový nárok, který hmotněprávní úprava z volné
dispozice účastníků nijak nevylučuje (účastníci mohou mezi sebou upravit dané
právní vztahy dispozitivními právními úkony, tedy též vyřídit věc dohodou), přičemž nejde
o řízení, které lze zahájit i bez návrhu, ani o řízení, v němž se rozhoduje o osobním stavu
(o řízení v tzv. statusových věcech obchodních společností nejde).
32. Pokud je pravomoc Rozhodčího soudu založena mezinárodní úmluvou, pak je
arbitrabilita dána tímto mezinárodním instrumentem. Jde o případ založení
pravomoci Rozhodčího soudu na základě ujednání subjektů mezinárodního práva veřejného,
kterými jsou především státy, např. v úmluvě o podpoře a ochraně investic (viz např.
čl. 8 sdělení č. 200/1990 Sb., Dohoda mezi Českou Republikou a Maďarskou
republikou o podpoře a vzájemné ochraně investic), která může obsahovat rozhodčí doložku
ze sporu z investic ve prospěch pravomoci Rozhodčího soudu. Jde buď o dvoustranné





13
Základní ustanovení § 1
mezistátní dohody, anebo o vícestranné dohody států, kterými je založena pravomoc
Rozhodčího soudu.
33. Pro rozhodčí smlouvu je předepsána písemná forma podle § 3 odst. 1 z. r. ř. pod
sankcí neplatnosti. Písemná forma je zachována, je-li sjednána telegraficky, dálnopisem
nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení jejich obsahu a určení osob,
které rozhodčí smlouvu sjednaly, tedy i prostřednictvím e-mailu.
34. Připomeňme ještě rozsudek sp. zn. 32 Odo 977/2005, ve kterém Nejvyšší soud
dovodil: Při posuzování důvodnosti námitky dovolatele o neplatnosti sjednané
rozhodčí doložky pro neexistenci písemného souhlasu rozhodce s přijetím funkce vyšel soud
z požadavků zákona na náležitosti rozhodčí doložky (rozhodčí smlouvy). Jestliže jak
obecná právní norma, tj. občanský soudní řád, tak ani speciální právní předpis, tj. zákon
o rozhodčím řízení, nevymezují úkon písemného přijetí funkce rozhodce jako součást či
náležitost rozhodčí smlouvy, nemůže mít případná neexistence takového úkonu na
platnost rozhodčí smlouvy jakýkoliv vliv. Úkon přijetí funkce rozhodce je tak možné zařadit
mezi další úkony potřebné k tomu, aby rozhodčí řízení bylo zahájeno, není však v žádném
případě podmínkou platnosti rozhodčí smlouvy, neboť právní předpis platnost rozhodčí
smlouvy na takový úkon neváže.
K odst. 3
35. Ustanovení § 1 odst. 3 umožňuje, aby rozhodčí smlouva byla uzavřena i
konkludentním jednáním žalované strany v rozhodčím řízení vedeném před Rozhodčím soudem,
tím, že odpoví meritorně na žalobu, aniž by namítla nedostatek pravomoci Rozhodčího
soudu. V takovém případě se má za to, že se dobrovolně podrobila rozhodčímu řízení
před Rozhodčím soudem. Toto ustanovení vede k tomu, že věc může být rozhodnuta před
Rozhodčím soudem, pokud žalovaná strana podá žalobní odpověď, aniž by namítla
nedostatek pravomoci Rozhodčího soudu. Pokud tedy nejde o spotřebitelský spor, je možné,
že se žalovaný pustí do projednávání sporu před Rozhodčím soudem bez dalšího. Pokud
tedy žalovaný např. uvede, že žádá o prodloužení lhůty k předložení žalobní odpovědi
a k označení důkazů, ale současně uvede, že „již nyní“ neuznává nárok uplatněný
žalobou, a to ani z části, neboť jej považuje za neoprávněný atd., pak takový procesní projev
znamená, že se do projednání sporu pustil. Jde plně o dispoziční oprávnění účastníka
řízení, protože Rozhodčí soud není v tomto případě ex officio povinen věc zkoumat. Rozhodčí
soud vznesenou námitku zamítne usnesením z důvodu její nevčasnosti. Nicméně nejde
z tohoto důvodu o rozhodnutí o odmítnutí námitky, nýbrž o její zamítnutí, jak přikazuje
§ 25 odst. 2 ve spojení s § 1 odst. 4. Jde o pravidlo, které na první pohled jakoby nahrazuje
nedostatek písemné formy rozhodčí smlouvy. Vzhledem k tomu, že strany činí zpravidla
žalobní odpověď ve formě písemného podání, je předepsaná písemnost uzavření rozhodčí
smlouvy dodržena, když podpis žalobní odpovědi oprávněnou osobou lze předpokládat.
I v případě, že se strana pustí do projednání sporu přednesem učiněným při ústním
jednání, je forma písemnosti stvrzena podpisem zápisu o ústním jednání.
36. Rozhodčí soud však vždy nejprve musí samostatně posoudit platnost a účinnost
rozhodčí smlouvy, jinak ve smyslu § 1 odst. 3 ve spojení s § 25 odst. 1, bez ohledu na
platnost smlouvy hlavní. Tak je nutné, aby Rozhodčí soud před otázkami
hmotněprávními nejprve vyhodnotil a případně rozhodl otázky pravomoci, tedy svoji pravomoc dle






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist