načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Otčina - Robert Harris

Otčina
-15%
sleva

Kniha: Otčina
Autor: Robert Harris

Napínavý román, známý také díky stejnojmenné filmové adaptaci, se odehrává v imaginárním historickém panoramatu, ve kterém je Německo vítězem druhé světové války a chystá se na ... (celý popis)
Titul doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  389 Kč 331
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
11
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 66.6%hodnoceni - 66.6%hodnoceni - 66.6%hodnoceni - 66.6%hodnoceni - 66.6% 80%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » KNIHA ZLÍN
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2017
Počet stran: 392
Rozměr: 130 x 200 mm
Úprava: 1 mapa, 1 plán
Vydání: Vyd. 1.
Název originálu: Fatherland
Spolupracovali: z anglického originálu ... přeložil Pavel Bakič
Vazba: vázaná s papírovým potahem s laminovaným přebalem
Datum vydání: 1. 2. 2017
Nakladatelské údaje: Zlín, Kniha Zlin, 2012
ISBN: 9788087497166
EAN: 9788087497166
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Děj se odehrává v 60. letech a německá říše sahá od Atlantiku po Ural, kde dosud zuří partyzánská válka. Román je zajímavý určitou typologií "hnědé" diktatury a retrospektivními pohledy na druhou světovou válku. Kriminální a současně špionážní román na bázi fikce, předpokládající, že nacistické Německo vyhrálo válku a Hitler a řada nacistických pohlavárů dosud žije.

Popis nakladatele

Napínavý román, známý také díky stejnojmenné filmové adaptaci, se odehrává v imaginárním historickém panoramatu, ve kterém je Německo vítězem druhé světové války a chystá se na oslavu 75. narozenin Adolfa Hitlera. Berlín na jaře 1964. Xavier March je detektiv, jakých už jsme poznali desítky, jeden z těch, kteří to přehánějí s pitím i s prací, kteří špatně spí a po rozvodu žijí už léta sami a kteří s cigaretou v koutku úst cedí kousavé průpovídky. Jeden podstatný rozdíl by tu ale byl: March se pyšní titulem Sturmbannführera SS, nacistické Německo ovládá celou Evropu a tajemství, kterému je vyšetřovatel na stopě, by mohlo ošklivě zkalit oslavu Vůdcových pětasedmdesátin.

Další popis

Adolf Hitler vyhrál 2. světovou válku a ovládá Evropu! Krátce před vůdcovými 75. narozeninami je nalezena mrtvola vysoce postaveného člena SS- strany. Výsledek vyšetřování by měl dostat vůdce k narozeninám, ale der Fahner naráží na odpor na nejvyšších místech...Kniha děsivě realisticky ukazuje, kam až by to ve Třetí říši mohlo dojít. Úžasně napsaná a prošpikovaná reálnými fakty, což její obsah dělá velmi věrohodný. Děsivý obraz "triumfu strategického ducha vůdce" vychází z fantazie londýnského novináře Richarda Harrise, 35. Jeho prvotina "Fatherland" předhazuje historikům-laikům otázku: Co by se stalo, kdyby Hitler válku vyhrál? Harris odpovídá formou imaginárního historického panoramatu z dubna 1964: nacistická říše se rozkládá od Flander po Ural. Zatímco wehrmacht stále bojuje na východní frontě s partyzány, připravuje se říšské hlavní město Berlín na oslavu vůdcových 75. narozenin. Tuto monstrózní scenérii zastíní série vražd, které padnou za oběť vysocí důstojníci SS a další nacistické špičky. Kriminalista Xaver März zahajuje vyšetřování...


Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Robert Harris - další tituly autora:
Důstojník a špeh Důstojník a špeh
Dictator Dictator
Conclave Conclave
 (e-book)
Impérium Impérium
 (e-book)
Impérium - Boj o Rím Impérium
 (e-book)
Impérium - Diktátor Impérium
 
Ke knize "Otčina" doporučujeme také:
Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

robert harris


Copyright © 1992 by Robert Harris

Translation © Pavel Bakič, 2012

ISBN 978-80-87497-16-6


15

1

Nízko nad Berlínem celou noc visel naducaný mrak a neodtáhl ani s příchodem jakéhosi takéhosi rána. Na západním okraji města se přes hladinu Havelského jezera jako dým táhly záclony deště.

Voda splývala s nebem v jednu šedou plochu, již narušovala jen tmavá linka protějšího břehu. Vládl tam naprostý klid a nesvítilo jediné světlo.

Xavier March, detektiv z oddělení vražd na berlínském Kripu, jak se říkalo kriminální policii, vystoupil z volkswagenu a nastavil tvář dešti. V přeháňkách podobných té dnešní si liboval jako málokdo. Znal jejich chuť i vůni. Déšť přišel od Baltu, ze severu, byl studený, palčivě slaný a voněl mořem. March jako by se na okamžik vrátil do doby před dvaceti lety, na můstek ponorky, která za tmy a se zhasnutými světly potají vyplouvá z Wilhelmshavenu.

Pohlédl na hodinky. Bylo sedm pryč.

Před ním parkovala u cesty další tři auta. Řidiči dvou z nich pospávali za volantem, výjimku tvořil hlídkový vůz pořádkové policie, Ordnungspolizei, jíž žádný Němec neřekl jinak než Orpo. V něm nikdo neseděl a ze staženého okénka se vlhkým vzduchem neslo pronikavé syčení rádia, přervané občas prudkým zadrmolením. Majáček na střeše vrhal světlo na les u cesty: modrá, černá, modrá, černá, modrá, černá...

March se rozhlédl po policistech z Orpa. Marně se snažili ukrýt před deštěm pod břízou na břehu jezera a v bahně u jejich nohou se cosi matně lesklo. Opodál seděl na kládě mladík v černé teplákové soupravě se znakem SS na náprsní kapse. Hrbil se jako hromádka neštěstí, lokty opíral o kolena a ruce si tiskl ke spánkům.

March naposledy potáhl z cigarety a zahodil ji. Na mokré silnici zasyčela a zhasla.

Vykročil a jeden z policistů ho pozdravil zdviženou pravicí.

„Heil Hitler!“

March si ho nevšímal a sklouzl po bahnitém břehu k mrtvole.

Vychladlé tělo patřilo otylému, plešatému starci a bylo otřesně bílé. Z dálky by ho člověk mohl považovat za alabastrovou sochu hozenou do bláta. S rozhozenýma rukama a zakloněnou hlavou ležela zabahněná mrtvola na zádech, napůl ponořená ve vodě. Jedno oko zůstalo pevně zavřené, druhé výhružně zíralo na špinavou oblohu.

Aniž by spustil oči z mrtvoly, oslovil March svým vlídným hlasem Unterwachmeistera, který ho předtím pozdravil: „Vaše jméno?“

„Ratka, Herr Sturmbannführer.“

Hodnost Sturmbannführera se udělovala v SS, odpovídala pozici majora ve Wehrmachtu, a Ratka se navzdory pekelné únavě a promočenému oblečení snažil projevit úctu. March se na něj ani nemusel ohlížet, aby si ho dokázal zařadit: tři žádosti o přeložení ke Kripu, všechny zamítnuté. Svědomitá ženuška, která Führerovi povila celé fotbalové mužstvo. Plat dvě stě marek. Neutuchající víra v lepší zítřky.

„Tak mi povězte, Ratko,“ požádal ho March stejně vlídným hlasem jako předtím, „kdy se to tělo našlo.“

„Bude to hodina a něco, pane. Měla nám končit hlídka v Nikolasee. Ohlásili jsme dispečinku, že to bereme. Nejvyšší důležitost. Dorazili jsme za pět minut.“

„Kdo ho našel?“

Ratka ukázal palcem přes rameno.

Mladík v teplákové soupravě vstal. Nemohlo mu být víc než osmnáct. Byl ostříhaný tak nakrátko, že pod porostem světle hnědých vlasů prosvítala růžová kůže. Marchovi neušlo, že se mladík vyhýbá pohledu na mrtvolu.

„Vaše jméno?“

„SS-Schütze Hermann Jost, pane.“ Měl saský přízvuk a zněl napjatě, nejistě, jako by chtěl být za každou cenu užitečný. „Z výcvikového střediska Seppa Dietricha ve Schlachtensee.“ March ten areál znal: Obluda z betonu a asfaltu, která v padesátých letech vyrostla přímo na jih od Havelského jezera. „Běhám tudy skoro každé ráno. Byla ještě tma. Nejdřív jsem myslel, že vidím labuť,“ zakončil bezmocně.

Ratka si s opovržlivým výrazem odfrkl. Esesácký kadet, kterému nažene strach jeden tuhý staroch! Žádný div, že se boje na Urale tak vlekly.

„Viděl jste ještě někoho?“ zeptal se March tónem laskavého strýčka.

„Nikoho, pane. Vrátil jsem se půl kilometru na piknikový plácek, je tam telefonní budka. Zavolal jsem a pak se vrátil a čekal na policii. Po cestě jsem nepotkal ani nohu.“

March znovu pohlédl na tělo. Muž byl opravdu těžký, dobře sto deset kilo.

„Vytáhneme ho z vody.“ Vykročil k silnici: „Nejvyšší čas probrat támhlety Růženky.“ Ratka, přešlapující v lijáku z nohy na nohu, se zazubil.

Déšť se mezitím spustil s plnou silou a kladowský břeh jezera prakticky zmizel. Voda pleskala o listí a bubnovala na střechy aut. Průtrž provázel pach rozkladu, pach plodné hlíny a hnijících rostlin. Marchovi zplihly vlasy a po zátylku mu stékala voda. Vůbec ji nevnímal. Každý seberutinnější případ pro něho skýtal příslib dobrodružství, alespoň ze začátku.

Dvaačtyřicetiletý March měl štíhlou postavu, šedé vlasy a chladné šedé oči ladící s oblohou. Ministerstvo propagandy za války vymyslelo, že dá posádkám ponorek přízvisko „šedí vlci“, a k Marchovi by ta přezdívka svým způsobem i seděla, byl totiž detektivní práci zcela oddaný. Vlčí povahu ale neměl. Nedržel se smečky a spoléhal víc na svoji hlavu než svaly, takže byl mezi kolegy známý jako „Lišák“.

Ponorkové počasí!

Prudce otevřel bílou škodovku a schytal z přetopeného auta závan horkého, vydýchaného vzduchu.

„Ránko, Spiedele!“ zacloumal policejním fotografem za rameno. „Jde se promoknout.“ Spiedel se s trhnutím probral a probodl Marche pohledem.

Okénko druhé škodovky letělo dolů dřív, než k autu vůbec došel. „Jak chceš, Marchi, jak chceš,“ pištěl August Eisler, lékař jednotek SS a patolog Kripa, jako by March urážel jeho důstojnost. „Ty kasárenské vtípky si nech na někoho, kdo je ocení.“ Shlukli se přímo u vody, všichni až na doktora Eislera, který postával opodál pod černým deštníkem; nikoho pod něj ale nepřizval. Spiedel přišrouboval blesk k fotoaparátu a opatrně se pravou nohou zapřel o drn. Pak zaklel, protože mu botu ošplíchla vlna.

„Do prdele!“

Blesk fotoaparátu na okamžik zmrazil celý výjev: bílé tváře, stříbřitá vlákna deště, temnotu lesa. Ve vzdálenosti několika metrů je kolébavě obcházela labuť, přišla se na ně podívat z nedalekého rákosí.

„Chrání si hnízdo,“ poznamenal mladý esesák.

„Vezmi to ještě odtud,“ ukázal March, „a odtud.“

Spiedel znovu zaklel a vytáhl promočenou nohu z bahna. Fotoaparát ještě dvakrát blýskl.

March se sehnul a popadl tělo v podpaží. Ztuhlo, na dotek připomínalo chladnou pryž a navíc klouzalo.

„Pomozte mi.“

Strážníci z Orpa uchopili každý jednu paži, společnými silami zabrali, zasupěli námahou a přes bahnitý břeh vytáhli tělo na promáčený trávník. March se napřímil a všiml si výrazu na Jostově tváři.

Modré plavky, které měl stařec na sobě, mu sklouzly ke kolenům. Pohlaví se v ledové vodě scvrklo na titěrnou snůšku bílých vajec v hnízdě černých chlupů.

Levá noha končila pod bércem.

Jak jinak, pomyslel si March. Dneska nic nebude jen tak. Skutečné dobrodružství.

„Herr Doktor? Co si o tom prosím myslíte?“

Eisler s popuzeným výrazem a nejvyšší opatrností přistoupil blíž a stáhl si jednu rukavici. Noha končila pod holení. Eisler se škrobeně sehnul, aniž by odložil deštník, a obkroužil místo prsty.

„Lodní šroub?“ nadhodil March. Viděl už z Teglerského jezera, Sprévy i řeky Alster v Hamburku vytahovat těla, která jako by si vzal do parády řezník.

„Ne,“ odtáhl Eisler ruku. „Stará amputace. A celkem odborně provedená.“ Sevřenou pěstí silně zatlačil na hruď. Bahnitá voda vytryskla z úst a vykypěla z nosu. „Rigor mortis dosti pokročilý. Od smrti uplynulo dvanáct hodin, možná míň.“ Zase si rukavici natáhl.

Za jejich zády zakašlal zpoza stromů naftový motor.

„Saniťáci,“ řekl Ratka. „Ti si umí dát na čas.“

March pokynul Spiedelovi. „Ještě fotku.“

S pohledem upřeným na tělo si zapálil. Potom přidřepl a zahleděl se do pootevřeného oka. Dlouho tak zůstal. Fotoaparát znovu blýskl. Labuť se vztyčila, mávla křídly a odletěla se krmit doprostřed jezera.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist