načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Pybrac – Pierre Louys

Pybrac

Elektronická kniha: Pybrac
Autor: Pierre Louys

Klasické dílo světové literární erotiky, psané ve verších, které vzniklo ve dvacátých letech minulého století. Skladba "Pybrac" obsahuje 313 čtyřverší, z nichž každé je zahájenou souslovím "Já nerad vídávám", které je pak dále rozvíjeno ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  59
+
-
2
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 78.2%hodnoceni - 78.2%hodnoceni - 78.2%hodnoceni - 78.2%hodnoceni - 78.2% 90%   celkové hodnocení
4 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Artes Liberales
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Počet stran: 55
Rozměr: 17 cm
Vydání: Vyd. 2.
Spolupracovali: k vydání připravil, předmluvu a ediční poznámku napsal Radim Kopáč
Skupina třídění: Francouzská poezie
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: V Praze, Artes Liberales, 2011
ISBN: 978-80-904-7452-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Klasické dílo světové literární erotiky, psané ve verších, které vzniklo ve dvacátých letech minulého století. Skladba "Pybrac" obsahuje 313 čtyřverší, z nichž každé je zahájenou souslovím "Já nerad vídávám", které je pak dále rozvíjeno autorovou erotickou fantazií, soutředící se ponejvíce na scény mnohdy dosahující v jeho interpretaci až pornografických rozměrů. Kontakt mezi mužem a ženou se v podání autora objevuje na nejrůznějším místě i prostředí a on sám se stává jeho pozorovatelem a přímým aktérem, který se v klasickém rýmovém schématu pokouší zachytit lascivní a perverzní situace, jež při tomto vztahu vznikají. Vzorem titulní postavy, která se prodírá životem s neovladatelnou sexuální touhou, se pro Louyse údajně stal jistý francouzský šlechtic z šestnáctého století, působící dokonce i v diplomatických službách.

Popis nakladatele

Kdo je Pybrac? Zřejmě Guy du Faur, pán z Pibrac, francouzský básník a diplomat, který žil v letech 1529-84 a jehož šlechtický přídomek se někdy psal v podobě, jakou zvolil Louys. Jenže souvislosti mezi domnělým předobrazem a Louysovou skladbou jsou matné; podobně jako vztah mezi středověkým Smilem z Lichtenburku, případně Smilem Flaškou z Pardubic, a eposem Rytíř Smil, který bývá tradičně připisován Jaroslavu Vrchlickému. 

Zařazeno v kategoriích
Pierre Louys - další tituly autora:
Pybrac Pybrac
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Pierre Louÿs Pybrac



Artes Liberales

P y b rA c

Pierre Louÿs


Preface & Commentary © Radim Kopáč, 2011

Editions © Artes Liberales, 2011

ISBN 978-80-904745-2-9


7

Kdo je Pybrac?

Louÿsův Pybrac, klasické dílo světové literární eroti

ky, vyšel poprvé v pařížském nakladatelství Cythère

v roce 1927, dva roky po autorově smrti. Český pře

klad se objevil krátce nato, v květnu 1932, jako dru

hý svazek subskribentské edice Lotos, kterou vydá

val v Praze Václav Lácha. Jako překladatel je uveden

„K. S.“, což jsou iniciály Svatopluka Kadlece, který

pro tutéž edici převedl báseň Charlesa Baudelaira

Kurtizáně; na místě ilustrátora stojí iniciála „T.“, při

čemž uvolněný kresebný styl jasně prozrazuje Toyen.

„Pybrac se stal jednou z mála knih,“ píší Lenka Byd

žovská a Karel Srp v publikaci Knihy s Toyen (2003),

„ve které Toyen přímo neilustrovala text, ale k vý

znamově rozverným čtyřverším dodala autonom

ní kresby. Vyjádřila chlapeckou touhu po ženském

klínu, zabývala se onanií, nevyhnula se ani oblíbe

ným exotickým látkám, když na jedné kresbě zachy

tila masturbující černošku [...].“ Ve světě skladbu

ilustrovali mj. Tsuguharu Fujita (cca konec 20. let)

a Berthommé Saint-André (cca 40. léta); ukázky je

jich prací jsou dostupné na adrese: http://www.ero-

tomane.org/erotomane/search.asp?all=Pybrac.

Na rozdíl od četných jiných prvorepublikových

počinů na poli erotického písemnictví, od Obráti

lových Kryptadií po Štyrského Erotickou revui nebo

Edici 69, nebyl Pybrac po roce 1989 knižně reedito

ván. Jediná ukázka se objevila v „čítance francouz

ské erotické literatury 18.–20. století“, kterou vydalo


8

nakladatelství Protis v roce 2008 pod názvem Slastná

to noc (s. 170–177). Přitom se Pierre Louÿs (vl. jmé

nem Pierre Louis; 1870–1925) těšil za první repub

liky, respektive hned od roku 1900, v české kultuře

značné oblibě, jak naznačuje soupis překladů jeho

děl (datace v závorkách jsou někdy jen kvalifikova

nými odhady, v původních vydáních je nenajdeme):

Lukianovy hovory prodajných (1900), Afrodite: mravy

antické (1900, 2. vydání 1926), Příhody krále Pausola

(mezi 1901–25), Antické povídky (1908), Písně Bilitiny

(1910, 2. vydání 1911, 3. vydání 1932), Nachový muž

(mezi 1911–40), Leda; Byblis (1912), Žena a tahací

panák (1912, 2. vydání 1922, 3. vydání pod názvem

Žena a loutka 1997), Nepravá Estera (1914), Únos po

plese v opeře (1924), Soumrak nymf (1925), Antické po

vídky (1928), Psyché (1930) a Tři dcery své matky (1930,

2. vydání pod názvem Tři dcery a jejich matka 1931).

Ne vždycky jde samozřejmě o erotickou litera

turu; mírou tematické a výrazové explicitnosti si

s Pybrakem zadá snad jen próza Tři dcery a jejich mat

ka (kterou zařadilo v roce 2007 do své bezejmenné

řady erotické literatury nakladatelství Dybbuk, a sice

pod názvem Tři dcery a matka). Veronika Košnarová

o románu napsala: „Tři dcery a matka je [ve srovná

ní s prózou Žena a loutka] text mnohem explicitněj

ší a krutější; vypravěč v něm líčí několik málo dnů,

které strávil v roli aktéra i diváka s matkou-prosti

tutkou a jejími třemi dcerami. Jako nejoblíbenější

se tu ukazují praktiky anální, skatologické a zoofil

ní. Mezi matkou a dcerami panuje zvláštní, zvenčí


9

neprohlédnutelný a nepochopitelný incestní vztah, založený z velké části na vzájemném osočování a fyzickém i verbálním ponižování. Tereza (matka) své dcery učí pouze tomu, k čemu byla sama od dětství vedena. Dívky žijí pohlavním životem od raného věku, neznají nic jiného než ponižování a sexuální týrání, a proto je také samy vyžadují (z oběti se stává další tyran). Terezino prohlášení, že je ,přísná katolička, téměř pobožnůstkářka‘, vyznívá v těchto souvislostech jako drsná antiklerikální ironie“ (sborník Pohlavní sklony v pořádku?, 2011).

Kdo je Pybrac? Zřejmě Guy du Faur, pán z Pibrac, francouzský básník a diplomat, který žil v letech 1529–84 a jehož šlechtický přídomek se někdy psal v podobě, jakou zvolil Louÿs. Jenže souvislosti mezi domnělým předobrazem a Louÿsovou skladbou jsou matné; podobně jako vztah mezi středověkým Smilem z Lichtenburku, případně Smilem Flaškou z Pardubic, a eposem Rytíř Smil, který bývá tradičně připisován Jaroslavu Vrchlickému.

Odkud tedy básník ve svém psaní vycházel, na koho navazoval? Na markýze de Sade, na Apollinaira, na Wilda, s nímž jej pojilo přátelství? Louÿsův styl, formovaný v generaci parnasismu a symbolismu, je ale jiný. Liší se i povaha humoru, který používá: oproti bujarému, karnevalovému veselí Lady Fuckingham nebo obludné hyperbole 11 tisíc prutů volí básník decentní, delikátnější tón („Já nerad vídávám, když dáma udělá se, / sotvaže zašimrám jí chlupy u řiti. / Tu díru širokou by bralo jenom prase. / A pak mám chotě rád. Nechci ho šiditi“). Louÿs je snad nejblíž poetice dekadence; možná nejvíc Verlainovým pozdním pornografiím Ženy & Muži. Ostatně značný rozsah textu plus jeho repetitivní charakter jako by měly za skrytý cíl probudit ve čtenáři nejen jistý druh společensky a morálně podvratné obraznosti, ale také – s přibývajícími slokami – pocity únavy a přesycenosti slastmi života, čili motivy, které skloňovali ve svých dílech právě spisovatelé dekadence konce 19. století. (Asi není náhodou, že Antické povídky převedl do češtiny Arnošt Procházka.)

Pybrac čítá 313 čtyřverší. Úvodem každého se autorský subjekt vymezí z moralistických pozic („Já nerad vídávám...“) proti následující scéně, postavené častokrát za využití přímé řeči některé z aktérek (méně častěji aktérů), jejímž těžištěm je to, co jiní vídávají rádi, respektive na čem rádi participují či by rádi participovali: na všemožných pokleslých, vlastně pornografických demonstracích pohlavního obcování. Máme před sebou pestrý rejstřík „situací“, v nichž vystupuje v hlavní úloze osvobozené libido, bedekr všemožných perverzností, málem encyklopedický heslář sexuálních styků (nejen) mezi mužem a ženou.

Souloží se tu v metru, pod mostem, ve křoví, na osamělé louce, při lekci klavíru, na hnojišti, na zahradě, v tmavé šatně, v salonu i v posteli; kulisy jsou přitom francouzsko-belgické (Louÿs se narodil v belgickém Ghentu, žil a zemřel v Paříži), účastní se paničky i prostitutky, holky i dámy, zoufalí chuďasové

Toto je pouze náhled elektronické knihy.

Zakoupení její plné verze je možné v

elektronickém obchodě společnosti eReading.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.