načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Putování nejen jižní Angolou - Jiří Chromý

Putování nejen jižní Angolou

Elektronická kniha: Putování nejen jižní Angolou
Autor:

Třetí kniha tentokrát Angolu představuje jinak. Více v souvislostech. Při putování nejen jižní Angolou se tu odehrávají tři příběhy ve třech vzájemně se prolínajících časových ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  333
+
-
11,1
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » E-knihy hned
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 280
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-753-6082-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Třetí kniha tentokrát Angolu představuje jinak. Více v souvislostech. Při putování nejen jižní Angolou se tu odehrávají tři příběhy ve třech vzájemně se prolínajících časových rovinách. A tak se dostáváme nejen do roku 2015, ale vrátíme se také do minulosti kolem roku 1600 a pokusíme se předvídat i řadu událostí kolem roku 2020. Tato kniha v knize je přípravou na autorův nový historicko-vizionářský román Zlatý Scarabeus a současně pojednává o dalších, i tušených, možnostech česko-angolské spolupráce. Autor zde rovněž upřesňuje námět nového velkofilmu o nezlomné angolské královně jménem Džinga. Vystupují tady i angolští broučí herci. Texty jsou doplněny nejen rozsáhlou fotodokumentací z cest Angolou, ale také snímky, které představují náměty na filmové exteriéry a interiéry. Publikace obsahuje téměř 300 barevných unikátních fotografií. Zatím vychází pouze jako e-kniha.

Zařazeno v kategoriích
Jiří Chromý - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Putování

nejen

jižní Angolou

Kniha v knize

Text © 2016 Jiří Chromý

Grafická úprava a sazba © Lukáš Vik, 2016

1. vydání © Lukáš Vik, 2016

ISBN ePub formátu: ISBN 978-80-7536-080-9

ISBN mobi formátu: ISBN 978-80-7536-081-6

ISBN PDF formátu: ISBN 978-80-7536-082-3

Konverze do elektronických formátů:

webdesignér Lukáš Vik

http://www.lukasvik.cz



Pár myšlenek na začátek...

Nedávno jsem si uvědomil existenci křehkých vteřin v mnoha

rovinách, a tak se s jejich pomíjivými záblesky o ně chci s vámi

podělit. Zjistil jsem, že nejde jen o vteřiny křehké, kdy se zdá vše

krásné a v pohodě, ale všiml jsem si, že zažíváme také vteřiny

rozpomenutí a vteřiny zapomenutí...

Poutník v jednom z dialogů vyjadřuje přesvědčení, že už podle

velmi starých učení je pravda, že člověk je tvor nepoučitelný. Ale

vyslovuje naději, že ty malé chvilky – někdy nepatrné záblesky

krásy – mu umožní přežít jeho vlastní činění, protože těch nástrah

od nárazů vesmírných těles s důsledky v podobě pohybu zemské

kůry s děsivými projevy soptění všeho druhu až po vlastní projevy

nejvyššího predátora číhá celá řada.

Obr. 1. Stará mapa angolského prostoru z internetu


Dějiny nám připomínají bezpočet konfliktů a sporů, často vyvolaných

jen díky přání jedince. V součtu všech plusů a minusů se točí kolo

dějin stále dokola a některé děje jako by se opakovaly, ať už je to

v rovině, o kus dole, nebo o kus nahoře. A my máme nutkání udělat

stejnou chybu znovu, jako by to byl náš očistný proces pro celou

zeměkouli. Až to jednou bude poslední krok naší civilizace. Stejně

tak jako už u mnoha civilizací a dokonalých systémů se vše jedinou

chybou roztříští na nepatrné kousky, které se zase budou dávat

pomalu dohromady... A o to dávání dohromady se pokouší tato kniha

právě tady a teď.

Obr. 2. Moje putovní mapa ze současnosti


Definitivní podoba knihy Putování nejen po jižní Angole je verze

přepsaná ze zbytku rukopisu i se scénářem doplněným o dialogy. A

tato „kniha v knize“ obsahuje většinu barevných obrázků. V roce 2016

vychází nejprve jako e-kniha, aby následně vyšla tiskem.

Po e-knize vezmu „knihu z knihy“ a spolu se sponzory vydám tištěnou

verzi – třeba už s rozluštěnými záhadami. A jako ucelený děj, jako

návrh scénáře nového filmu, ji předám filmařům ke zpracování.

Rozepsaná pro tisk čeká na investora... Verze z roku 2016 se

pokouší očistit přírodní vědy postavené proti technice. Dobře

míněná myšlenka pěkného světa už je tolik znečištěná balastem

peněz, pošpiněná spoustou lží a často také komerčně využívaných

smyšlenek vypouštěných politiky bez zodpovědnosti a s absencí

dopadu následků, až se stala nepoužitelná.

Fotografii s vodopády Ruacana (Obr. 3.) z roku 2010 mi poskytl Ivo

Cicvárek, za což mu velice děkuji. Já ji rád použil na titulní stranu, je

úchvatná.


Motto

Plánování a vize jsou někdy lepší než skutečnost, i když některá

reálná řešení pozitivně překvapí a mohou být i přes počáteční

problémy nakonec daleko lepší, pokud jsme trpěliví.

Obr. 3. Angolské vodopády Ruacana v dubnu 2010 (L.&I.C.)


Předmluva

Vážení čtenáři,

předávám vám ke snění knihu o jižní Angole, která po mém návratu

z druhé angolské cesty vznikala tentokráte jinak než dvě knihy

předešlé. Vznikala už dávno v tichu kanceláře v Geotestu, který mi

tehdy poskytl azyl. Vznikala pomalu beze spěchu a původní rukopis,

kde jsem si zaznamenal náměty pro další psaní i okamžité nápady,

měl čas vyzrát a vstřebat nové impulsy.

Kromě základních témat – velkého okruhu „Angolská osma“ a

ústředního historického textu o královně – a souvislostí, kdy se

mi nad mými fotografiemi i nádhernými snímky přátel vybavovaly

jednotlivé scény mého scénáře k budoucímu velkofilmu o národní

hrdince Angoly i s dialogy, byl tento odložený text mnou postupně a

občas doplňován inspirací z nových setkání a určitě také ovlivněn

zdánlivě náhodnými ději i protnutými cestami života a životními

příběhy celé řady Brňáků.

Kniha je doplněna fotografiemi, nejen mými z cest minulých po

Angole, ale hlavně fotografiemi lidí, kteří tam byli a vykonali tam něco,

co s mými náměty přímo i nepřímo souvisí, nebo ještě pro rozvoj

Angoly v budoucnu něco připravují – třeba i mimo mou techniku a

oblíbenou entomologii. A bude-li někomu připadat první třetina knihy

jako jízdní řád, je to dobře, protože vše je připraveno a stačí jen

nasednout.

Už jen název knihy o putování angolskou krajinou, ale také o putování

časem ve vztahu k Angole, doznal postupně celou řadu změn. Můj

původní odložený rukopis nějakou dobu zrál jako dobré víno díky

mému slibu rodině, že už se nebudu dál starat o to, o co není zájem.

Z původního názvu knihy „Angola na jihu aneb Jak jsem rozpouštěl

svoje brouky pro Angolu“ přes „Putování nejen po jižní Angole“

s tehdy nerozpracovanou verzí pro výjezd studentů mezinárodní

expedice to došlo až k výslednému názvu „Putování nejen jižní

Angolou“ s aktuálním dopracováním i s úplným itinerářem nového

putování Angolou s možným nástupem ihned.


Tato kniha sestává ze tří částí, které si žijí odděleně a samostatně.

Děje v nich sice probíhají ve třech na sobě nezávislých časových

úrovních, ale i zde někdy tušíme souvislosti s přesahem do vedlejší

části a tušíme souvislosti i s děním jinde mimo Angolu, a to často i

v jiných světadílech.

Putováním po Angole – v současnosti mou třetí knihou – zahajuji

svou vlastní cestománii. Úvodní část pojednává o dnešku a

současných možnostech, v prostřední části se vracím do krásné a

hrdé minulosti Angoly a v závěrečné části knihy se zabývám tušenou

budoucností a vizemi pro Angolu vzkvétající kolem roku 2020 a dál.

A ten můj angolský hrnec (Obr. 4.) s vlastním příběhem – jak vidíte –

žije svým životem také dál.

Obr. 4. Tajemný angolský hrnec z místa setkávání královských milenců (J.CH.)


Tato kniha je věnovaná všem v České republice, kteří pochopili,

že entomologie je cesta. Jednak z problémů nic nemajících lidí

v Angole, kteří entomologii mají jako způsob obživy v nehostinných

krajích, v neúrodné krajině. Nalovení brouci slouží nuzným ve

světě jako platidlo za potravinovou pomoc Evropanů, přičemž tento

způsob výměny je vhodný i v případě katastrof všeho druhu –

domorodci sbírají brouky pro vědecké účely za odměnu – a to platí

nejen u Afričanů. A jednak by mohla bádání posloužit jako možnost

pochopení celé řady souvislostí v technice a přírodních vědách.

A návrhy v putování budoucností mohou dojít až k využití detailů

pro technická řešení: využít v Angole zdánlivých drobností i hlavních

konstrukčních zásad nepoužívaných řešení, která za nás příroda

tisíckrát dlouhodobě vyzkoušela, až se dostaneme k novým

nápadům při pěstování nových typů potravin budoucnosti. Třeba

broučí strategie a jejich zpracování potravy dnes představují jednu

z významných nových biotechnologií.

Obsahem této knihy je celá řada vizí, které mohou rozvinout celý

jih Angoly. V této části Angoly jsem zatím nebyl, ale plánování a

domýšlení celé řady možností mne, v současné době také jako

projektového manažera, zajímá. A jak říkají staří lidé, plánování

je stejně hezké a často lepší než skutečnost sama a není třeba

ustupovat z ničeho – však ona toho spoustu vymaže a okleští vlastní

realizace akcí.

Autor: Jiří Chromý


Obr. 5. Baobaby to zvládnou, mají třičtvrtě roku oddechu, Ruacana (L.&I.C.)


Úvod

ANGOLA NEPOTŘEBUJE NÁS, MY POTŘEBUJEME

ANGOLU!

„Moji rozpouštění brouci“ jsou nyní umístěni na několika místech

v České republice. Něco mi zůstalo také v mé základní sbírce,

ostatně veškerý můj entomologický materiál je mnou často citován

pod zkratkou ABCJCH, kterou používám i v textu knihy a která

znamená Archivní brněnská kolekce Jury Chromého. Zde mám

uloženy stále, kromě pěkné řádky zajímavostí z celého mého

seskupení Coleoptera, hlavně brouky patřící k mé oblíbené broučí

nadčeledi SCARABAEOIDEA.

Když k tomu připočítám deset tisíc kusů nedeterminovaných hnojníků,

což jsou nyní odborné veřejnosti přístupné sběry umístěné od roku

2014 ve sbírkách Moravského zemského muzea v Brně (MZM),

je to už dost materiálu připraveného ke studiu. Jsou tam zejména

afričtí zástupci brouků čeledi Aphodiidae, které pro mne sbíral přítel

Arnošt Kudrna junior (tito hnojníci jsou chytaní hlavně v zemích kolem

Angoly). V MZM je ode mne necelá tisícovka brouků z lovů na území

střední Evropy, hlavně z prostoru bývalého Československa – jde

opět o nezpracované kusy vázané na hnízda. Od roku 2014 jsou

zde uloženy všechny moje nálezy i nálezy se mnou spolupracujících

kolegů z České republiky, které jsem „vytěžil z nor“ nebo získal

ze spektra nidikolních brouků, hlavně z již dnes úplně zmizelých

„moravských králičích hradů“ (všechny jsou z mé sbírky ABCJCH).

Další skupinu hmyzu, kterou jsem zatím „předal veřejnosti“, tvoří moji

brouci (cca dva tisíce kusů) uložení v zámecké sbírce jako ukázka

jejich krásy a pestrosti tvarů. Jsou vystaveni ve veřejně přístupné

expozici brouků z celého světa na zámku Letovice.

Pro potřeby studia dětí se zájmem o entomologii je další část mých

brouků ze všech čeledí stále uložena v chemickém kabinetě na

Základní škole Vedlejší v Brně-Bohunicích, kde osvícený pan ředitel

RNDr. Harmata umožnil vznik stabilního Entomologického kroužku (E.

K. J. CH.), který jako zakladatel tohoto výzkumného seskupení stále

vedu. Sdružuje děti zajímající se o entomologii ze dvou brněnských


městských čtvrtí, a to z Kohoutovic (dříve i mých Vinohrad) a Bohunic.

Ke studiu zde mají necelé čtyři tisíce exemplářů brouků.

A tak brouci sesbíraní k mezistátní a mezioborové spolupráci pro

budoucí Angolské národní muzeum brouků zatím samostatně pracují

pro děti a pro naše lepší pochopení entomologie. Pevně věřím,

že jednou naši nástupci i tato kniha umožní založení a fungování

instituce na základě již jednou zahájených příprav k realizaci mého

snu – mezinárodně a mezioborově pracující ústav s jednacím

jazykem čeština, když už je toho pro připravené bádání hotovo

hodně. Je navržena také budova s aktivní střechou a obvodovým

pláštěm z fotovoltaických panelů i tehdy zvaná Angolské národní

muzeum brouků – určená zejména pro studium vrubounovitých

zástupců nadčeledi Scarabaeoidea – jako společný mezistátní projekt

vysokých škol a investorů na Moravě za finanční podpory měst a

institucí na jihu Angoly.

Ale vraťme se k putování jižní Angolou, které bude možná poučné.

Zlatý Scarabeus se vrací.


1. část

O dnešku aneb Jak do Angoly

Existují tři možnosti, jak cestovat do Angoly:

1. Do Angoly sami

Hraniční putování za vodopády na řece Kunene s pohledy do

Angoly v roce 2010 od Lucky a Iva Cicvárkových s jejich unikátními

fotografiemi vodopádů Epupa a Ruacana, které jsem umístil

v barevné příloze této knihy.

Možná by se dali tito Brňáci a Moraváci v jednom přemluvit, aby to

jeli s vámi ještě jednou a aby filmovali opravdový dokument a udělali

reportáž z obou vodopádů.

2. Jedete S CESTOVKOU

Putování jižní Angolou od cestovní kanceláře STELLA TRAVEL z

roku 2012 zde uvedené jsem aktualizoval a rozšířil o nové téma,

v konečném výsledku třeba nazvané „Za vodopády do Angoly“ –

s pozvánkou k bádání v terénu Afriky pro vysokoškolské studenty

s návrhem témat pro výzkum i v rámci jejich doktorandského studia

(například společně pro studenty vysoké školy v Augsburgu a pro

doktorandy Vysokého učení technického v Brně, zejména Fakulty

strojního inženýrství). Putování můžeme absolvovat hned teď, stačí

se jen přihlásit u výše jmenované cestovní kanceláře. Akce jsou

připraveny k použití.

3. Jedete V RÁMCI MEZINÁRODNÍ AKCE

Angolské putování od jihu na sever a zpět jako nový námět od Lacka

Belanského podle jeho realizované akce v roce 2013, které jsem

si pro sebe aktualizoval pod názvem „Na houby a za vodopády do

Angoly!“. I tuto variantu můžeme absolvovat hned a za průvodce mít

toho, kdo tohle celé se svými přáteli zvládl, tedy autory zde v knize

používaných fotografií.


Krátce bych odbočil.

Sedím tu v kanceláři NETME v areálu Vysokého učení technického

(VUT) v Brně, v ojedinělém zařízení projektu Fakulty strojního

inženýrství. Výzkumné centrum školy založil ředitel Ústavu

procesního a ekologického inženýrství prof. Ing. Petr Stehlík, CSc.,

dr. h. c., který je otcem tohoto projektu (doslova ze země vydupaného

záměru).

A před očima mi tu často defilují moje staré i nové nápady

publikované v mém entomologickém deníku a v minulých knihách

o Angole. Jak se tak právě dívám ven, vidím testovací stojany s

fotovoltaickými panely a nad nimi panely pro solární ohřev vody.

A připomíná se mi varianta, o které jsem před lety snil – aquapark

nové generace „AQ Angola“. Zamýšlel jsem stavět po celé Angole

unikátní koupaliště v tropech bez možného přenosu nemocí ve vodě

díky guaninu. Kdyby se navíc podařilo spřáhnout solární panel s

fotovoltaickým do jednoho, zvýšila by se účinnost celého panelu a

koupaliště by mohlo mít elektřinu i teplou vodu pro chladnější dny

současně hned v první fázi výroby. Z dolní strany ochlazovaného

fotovoltaického zařízení by se tak podařilo dostat ze slunečních

paprsků víc, než je obvyklé.

Tohle zařízení bych za VUT v Brně velice rád jednou za pomoci

mladých doktorandů umístil na angolské straně namibijsko-angolské

hranice v jižní Angole, na svazích kopců hraniční řeky Kunene. Budou

zde totiž mít určitě velice dobrou účinnost nejen dostatkem slunce,

ale i natočením jižním směrem. Po naší akci třeba poslouží pro novou

celnici, která tu spolu s přechodem řeky pomocí nového mostu (které

my tu v Brně tak krásně umíme) zatím chybí. Ale to je součástí až

dalšího námětu v této knize a nerad předbíhám.

Zpět k tématu putovnímu.

1. Do Angoly sami

Když jsem se dozvěděl z internetu, že v dubnu 2010 byl někdo

v oblasti Kunene, zbystřil jsem. Už kdysi jsem tam plánoval třetí

cestu – tehdy to měla být výchozí etapa pro putování do prostoru


bývalého internačního tábora československých občanů za občanské

války v Angole, do míst, odkud mám nádherné brouky. A neznámo

proč, mám pro tuto část světa slabost. Možná kvůli Sanům, možná

kvůli tomu střetu vody s pustinou. Zkrátka nevím, ale něco mne tam

neustále táhne.

No a tak jsem jako stopař hledal, až jsem našel nádherný článek

s popisem toho, co bych tak rád uskutečnil sám, ovšem i s lovem

brouků. Nejen to, uviděl jsem nádhernou fotografii, která mi doslova

vzala dech – vodopády celého světa mne dlouho fascinují. Ať už je to

ta spousta takřka neznámých z fotografií Marka Audyho na stolových

horách ve Venezuele, nebo nové vodopády v Peru na skocích po

ustupujícím ledovci, vždy mne uchvátí jejich krása. A tenhle se mi

snad zdál. Zdály se neuvěřitelné i jeho parametry, protože údaje,

které zde následně uvedu, byly uvedeny hned v článku na internetu a

jistě všechny hodně překvapí. Krásně to textem vystihla Eva Palátová

s přezdívkou KIWIK a fotografiemi Lucka a Ivo Cicvárkovi z Brna.

Citace z internetu je ohromující... Opsat ji celou nemusím!

A chtěl bych být stavitelem zdejší hydroelektrárny, musel to být

fantastický pocit. Jednak při práci na výstavbě, jednak při spouštění

do provozu. Já to jednou jako kluk zažil při vánočních i jiných

povodních na řece Bečvě, když můj táta stavěl nový jez u Troubek

místo takřka zříceného starého jezu. Ta masa vody je fascinující a

valí se bezuzdně. Ale známe vůbec stavitele tak důmyslného díla na

Kunene?

Vodopády jsou větší než Niagarské, ale také větší než největší

africké „kousek vedle“, tedy větší než Viktoriiny vodopády – tak proč

jsou úplně neznámé? Protože fungují jen měsíc v roce, na konci

období dešťů. Tehdy, až masa napršené vody dorazí řekou Kunene

k tomuto skoku a obsluha musí v tomto „povodňovém režimu“

přerušit provoz zdejší hydroelektrárny. Má jistě hodně práce, když

má vodohospodářská zařízení chránit proti všemu sunutému po dně i

plavenému v řece.

Ta přetržka, kdy tam neteče skoro nic, má jednu nespornou výhodu –

v době sucha, kdy skála je takřka suchá, se k ní pevněji přimknou zde


rostoucí nádherné baobaby, aby byly připraveny na tu sílu, která jim

bude měsíc rvát kořeny a pokoušet se je odtrhnout od skaliska.

Nehledě na to, že to bude místo jako stvořené pro zápletku i tajemné

činění nezlomné královny s tajuplnými Džagy, ale to je napsáno až

v druhé třetině této knížky.

A abych si to krásno s vodou nenechal jen pro sebe a motivoval

knihou i ty mladší entomology cestovatele, případně doslova přilákal

k objevování i novou krev entomologie, všechno jsem si to přepsal a

dávám to k dobru i vám. Ale zajet si pro tento skvělý zážitek je možné

jen po konci období dešťů, kdy je v řece dost vody, jinak je tu suchý

sráz s curůčkem vody.

Skupina cestovatelů z Moravy si akci naprosto sama vymyslela a

naplánovala v severní Namibii, při níž – mezi jiným putováním – jeli

asi stopadesátikilometrový úsek mezi dvěma vodopády. Po prvních

problémech v terénu jeli raději po souběžné cestě s řekou Kunene.

A jak je vidět na dalším příkladu, lze i u stávajících akcí cestovních

kanceláří leccos doplnit.

Stačí si u předkládaných turistických okruhů v této oblasti trvat

na svém, protože jde o pouhou odbočku z nabízených tras – těmi

prvními jsou vodopády Epupa, zde zvané Epupa Falls, a druhými

vodopády Ruacana, nazývané Ruacana Falls.

Obr. 6. Současná trasa jihem Angoly od paní Stellové (nabídka CK STELLA

TRAVEL)


Ty první – i když jsou skoro celé na namibijské straně – jistě stojí

za to navštívit pro jejich krásu. Epupa Falls mají v dubnu hodně

vody a jsou prostě skvělou podívanou, přičemž právě kvůli nim je

v názvu knihy slůvko „nejen“. Vzdálenost mezi vodopády je možno

jet (a na této straně řeky Kunene neomezeně lovit brouky) jen tak

v poklidu, bezpečně, občas i po asfaltové silnici souběžné s řekou,

anebo jet opravdu adrenalinovou variantou s jízdou terénním vozem

s povinnou výbavou náhonu na všechna čtyři kola. Je nutno počítat s

tím, že pád do vody nebo do bahnité louže je takřka jistý (pokud celé

auto neskončí v řece), kde disciplinovaně čekají krokodýli na straně

jedné a na druhé straně zase malí černoušci na žebrotě. Pokud tedy

pojedete do severní Namibie, tuhle atrakci si zkrátka nenechejte ujít.

A co dodat k fotografiím, které mi dovolili autoři použít? Slova

dochází... Fotografie jsou úchvatné, a právě proto jsem ve svém

Entomologickém muzeu na zámku v Letovicích, jako trvalou

součást výstavy hmyzu, zejména brouků z celého světa, vystavil

tyto uchvacující fotografie plné vody i neuvěřitelné energie pod

trošku provokujícím názvem „Pohledy do Angoly“. Cípek vodopádů

Epupa je sice angolský, a i když ten podstatný zbytek je namibijský,

jistě nebude nikdo nic namítat proti tomuto názvu. Vybral jsem totiž

fotografie, kdy je sice většina fotografována z namibijské strany,

ale fotoaparáty jsou namířené na Angolu. Můžete to zkontrolovat

na internetu, satelitní mapa namibijsko-angolského pohraničí vše

dokazuje.

U Ruacanských vodopádů tohle dělat nemusím. I podle internetu

a jeho satelitních map pohraničního území je zde cestovatel

na angolském území, Ruacana Falls jsou celé v Angole. Pocity

cestovatele nepatrně vyjádřil Ivo Cicvárek – dechberoucí.

Popis trasy této odbočky, velice klíčového prostoru pro další dění

v této knize, je snadný. Začíná se putovat u vodopádů Epupa Falls a

podél řeky se jede nahoru k vodopádům Ruacana Falls. Podle toho,

z které strany poutník jede, se vrátí do výchozího bodu. Opravdu

doporučuji nevynechat.


2. Do Angoly s cestovní kanceláří

Vylepšená okružní trasa nejen jižní Angolou mne napadla, když jsem

chtěl v rámci zatraktivnění i zajištění delšího pobytu doplnit skoro

neježděnou původní trasu cestovní kanceláře STELLA TRAVEL.

A tak jsem narouboval na jejich cestu nejprve krátkou odbočku

k vodopádům Epupa a vznikla vylepšená okružní trasa, kterou

vám předkládám k použití. Je potvrzena v Namibii i odsouhlasena

v Angole.

Pro přehlednost zde uvádím nejprve původní nabídku CK STELLA

TRAVEL uveřejněnou na internetu a následně náš nový jižní okruh

Angolou s velmi hezkou odbočkou, který jsme dávali dohromady

s paní Stellovou, majitelkou této cestovní kanceláře.

První cesta: Zájezd CK STELLA TRAVEL zvaný Angola a

severní Namibie na 15 dní s ukázkou trasy

Jak píše paní Stellová, je to objevná cesta plná dobrodružství.

Terénní auta s pohonem 4x4 dopraví turisty do odlehlých míst.

Minimální počet turistů je šest, s ohledem na zajištění pak maximálně

12 osob. Je nutno si uvědomit, že další auta v konvoji musí vézt

zásoby pohonných hmot a proviant, protože toto je zájezd s plnou

penzí a není možné obtěžovat původní obyvatele.

Jede se po písečných cestách, spí se ve stanech pod hvězdnou

oblohou míst, kam se dostalo jen velmi málo lidí, respektive účastníci

mají zajištěn12× kemp a 2× lodge – ty jsou vždy na úvod a na závěr

(úvodní aklimatizace a oddechnutí na konci cesty).

Podle itineráře zveřejněného na internetu, z něhož čerpám, je v ceně

zahrnuto auto 4x4, výlet za gepardy a návštěva vesnice Himbů

(se kterými se ovšem budete potkávat stále, ale kterým je kontakt

s moderní civilizací cizí). Pravděpodobná jsou setkání se Sany a

jinými původními kmeny, protože oblasti, jimiž se projíždí, jsou pro

svou nehostinnost a odloučenost zalidněny takřka nedotčenými

původními obyvateli této části Angoly. Bude třeba si odepřít komfort,


protože terén je náročný. Je nutno počítat se zdržením na hranicích,

s krkolomnými a časově zdlouhavými i technicky těžkými průjezdy

panenskou krajinou po cestách plných překážek, a podle termínu

výjezdu cestami se suchými výmoly, nebo cestami s obrovskými

kalužemi.

Dále pak cena zahrnuje camping zařízení, jídla dle itineráře, kávy

nebo čaje a spolu s výše uvedeným transportem i průvodce, který je

klíčovou osobou celé akce s právem veta.

V ceně nejsou započítány letenky z České republiky do Windhoeku,

veškerá pojištění a očkování a ostatní potřebné věci i předměty

osobní povahy. Nejsou započítány všechny výlety, neplánované

aktivity, ani balená voda a nealkoholické nápoje a ani alkoholické

nápoje. Součástí nejsou dokumenty, jako jsou víza do Namibie a

Angoly i s pozváním.

A zde je itinerář, který jsem nedávno předal profesorům na VUT

v Brně pro zájemce z řad studentů, protože pokud nepředáme včas

informace našim mladým badatelům a nástupcům i se zájmem o

dějepis a zeměpis, budeme to mít my starší v budoucnu velmi složité.

Na tomto itineráři jsem nic neměnil, jen jsem jej doplnil pohledem

broukaře, a takto ho předávám nejen všem studentům Fakulty

strojního inženýrství na VUT v Brně s dotazem: KDO MÁ ZÁJEM

VYRAZIT DO ANGOLY?

Trasa vypadá takto:

1. den

Windhoek, Namibie

Po příletu do Windhoeku následuje přesun do vaší lodge.

Účastníci jsou ubytováni v Roof of Africa a hlavním bodem pobytu

je večerní seznámení s průvodcem a porada všech s klíčovou

osobou – průvodcem CK, doplněná pohodovou přípravou na cestu

(aklimatizací lenošením).

A já doplňuji: Lovy brouků na světlo jako součást namibijské části jsou

v této zemi povoleny. Tato část úlovků zde zůstane uložena.


2. den

Windhoek – Kamanjab, Namibie

Po snídani v lodgi opustíte Windhoek, pojede se na sever do

Otjitotongwe. Na místo lze díky pěkným silnicím dorazit odpoledne

tak, aby se stihla návštěva farmy s gepardy. Tato jistá fotografická

lahůdka všem určitě prospěje. Pak si tu postavíte stany a zde na

farmě přenocujete. A očekávejte impozantní lovy na světlo, farmy jsou

obecně hodně dobrá lokalita. Je tu jistá broučí kontinuita. Ubytování

v Otjitotongwe Cheetah Farm je i dobrá adresa.

3. den

Kamanjab – Ruacana, Namibie

Po snídani na farmě se vyráží opět na sever. Cesta je dobrá a auto

sviští přes malé vesničky do Opuwo, brány Kaokoveldu. Po příjezdu

navštívíte vesnici Himbů. Je to jeden z posledních kmenů na území

Namibie, který své zvyky ještě dodržuje, žije tradičním životemOva

Himba, i když také sem už proniká rychle civilizační tlak na mladou

generaci. Takže uvidět himbskou tradiční populaci v Namibii bude

brzy velmi těžké a je třeba zde spěchat. Kolem vesnice se dá sbírat

hmyz a himbské děti jistě pomohou. Po uspokojení zvědavosti všech

budete pokračovat do Ruacana, kde se přenocuje a určitě se budou

lovit brouci na světlo. Ubytování v Eha Lodge camping je potvrzeno.

4. den

Ruacana, Namibie – kempování v Angole mimo osídlení

Opustíte Namibii a ještě před přejezdem namibijsko-angolské hranice

předáte nalovený hmyz kurýrovi, který jej odveze do Windhoeku,

kde budou nalovené materiály uloženy do návratu z angolské

části okruhu, protože by mohly dělat problémy. A to i v případě, že

budete mít vyřízeno povolení na lov hmyzu v Angole. V následujícím

úseku cesty už budete potkávat mnoho Himbů, kteří jsou v této

části území (v jižní Angole) zcela nedotčeni lidskou civilizací. Tento

nomádský kmen je takřka souputníkem ohromných baobabů, kterých


je tu dostatek a které jsou velice fotogenické stejně jako Himbové.

Ubytování je v Bush campu v korytě vyschlé řeky.

5. den

Národní park Iona, Angola – kempování mimo civilizaci

Dlouhá a pomalá poznávací jízda auty 4x4 s častými zastávkami pro

bádání a sběr vědeckých dokumentů z této zajímavé krajiny. Scenerie

se dramaticky mění od porostů stromů mopane po velké otevřené

pláně. Setkání s Himby je časté a milé. Nocleh je v Bush camping.

6. den

Národní park Iona, Angola – kempování mimo civilizaci

Čeká nás pokračování dlouhé poznávací jízdy autem 4x4. Suchým

vnitrozemím Angoly jde sice pomalu, ale díky krátkým zastávkám na

prohlídku zajímavých skalních formací je hodně pestré. Je tady více

možností potkat se s Himby, zde nedotčenými civilizací. Nocleh je

v Bush camping.

7. den

Národní park Iona, Angola – Via Espinheira

Společná snídaně zahajuje cestu, kde se scenerie celou cestou

národním parkem opět často mění, zastavíte se v městě duchů, a

jak se blíží soumrak, scenerie se opět dramaticky mění. Ubytování

v Bush camping.

8. den

Flamingo Lodge, Angola

Už ráno po brzké snídani se vydáte k pobřeží a za sebou necháte

suchou krajinu Národního parku Iona. Po cestě do Flamingo Lodge

bude příležitost poznat Lake Arco. Zastavíte se u tohoto skrytého

pokladu v pustině v kaňonu, kde smyjete prach a u čisté vody budete

odpočívat při sledování ptáků. A na tomto zajímavém místě můžete


úplně sami nejen bádat geologicky, ale také studovat zajímavé

hmyzí formace spolu s pořizováním unikátních fotografií z nedotčené

přírody. Po příjezdu do Flamingo Lodge si postavíte stany a zatím se

vám připraví skvělá večeře. Ubytování ve Flamingo Lodge umožňuje

bádání.

9. den

Flamingo Lodge – Baia das Pipas (Via Namibie), Angola

Z Flamingo Lodge odjedete po snídani a vydáte se na vyjížďku do

kaňonu, kde se projdete a prozkoumáte jej. Je velká šance, že uvidíte

černé šakaly. Pokračujete do města Namibe – místa, kde je možnost,

že jednou zde budou umístěna některá zařízení z VUT v Brně. Po

prohlídce města a pořízení fotodokumentace budete pokračovat do

osvědčeného místa na Pipas Beach, kde se usídlíte mezi obrovským

oceánem a skalami. Průzkum na pláži je skvělou příležitostí

k odpočinku a nádherným fotografiím. Ubytování v Pipas Beach

camping je velmi vhodné místo k bádání.

10. den

Baia das Pipas – Lubango, Angola

Hned ráno se po skvělé snídani vydáte do velkého města Lubango,

ležícího pod impozantními útesy, na kterých stojí veliká socha

Krista. Po cestě do tohoto města navštívíte kouzelný průsmyk

Leba, který se táhne horami takřka od nuly až do nadmořské výšky

1 845 metrů. Prohlídka sochy Krista a skvělé vyhlídky na město

jsou nezapomenutelné. Následná krátká cesta by měla umožnit

i bleskovou prohlídku nových staveb právě obnovené dopravní

infrastruktury města a po nákupu v hypermarketu se vrátíte zpátky

do hor, kde navštívíte místo Tundavala a strávíte překrásné chvíle na

krásném čistém horském vzduchu v nádherných sceneriích skal na

náhorní planině. Ubytování v Bush camping umožňuje studovat hmyz.

11. den

Lubango – Mongua, Angola


Po časné snídani a sbalení stanů se vydáte zpět do Lubanga, kde si

můžete prohlédnout bohatou koloniální architekturu – portugalskou

spolu se směsí afrických vlivů. A pak už rychle pojedete pěknou

hlavní asfaltovou silnicí směrem na městečko Mongua. Zastávka je

v Cahama, abyste se podívali na opuštěné tanky a rezivějící vojenská

auta, která tady zůstala z války jako připomínka nesmyslného

konfliktu. Ubytování je v Bush camping.

12. den

Mongua, Angola – Národní park Etosha, Namibie

Brzy ráno po časné snídani vyrazíte směrem k angolsko-namibijské

hranici a po nezbytných formalitách přejedete zpět hranice do

Namibie. Budete pokračovat do Národního parku Etosha, kam

vjedete severní branou do Namutoni, kde opět začíná příležitost lovit

hmyz. Už ten večer se jí můžete chopit v celé síle lovem na světlo,

protože tento národní park je skvělá příležitost k získání nádherných

koprofágních brouků díky spoustě zvěře, jejichž trus zpracovávají

nejen místní skarabeové. Ubytování v Namutoni campu je skvělé k

lovu.

13. den

Národní park Etosha, Namibie

Ranní a odpolední safari v národním parku je příležitostí zalovit

si v terénu přímo mezi zvěří ve všech podobách entomologie.

Ubytování v Namutoni campu umožňuje již první přípravy k desinfekci

brouků a nejen přípravu na archivaci úlovků i z doby na začátku

této akce, ale také perfektní lovy na světlo. Uvedený průběh treku

s lovy ovšem předpokládá mladé cestovatele a cestovní kancelář

neustále monitoruje zdravotní stav všech členů výpravy a právě zde

vyhodnocuje rizika.

14. den

Národní park Etosha – Windhoek, Namibie


Brzy ráno po časné snídani vyrážíte zpět do Widhoeku, kde si všichni

nejen odpočinete po cestování, ale také je tu poslední příležitost

k lovu na světlo. Archivace a desinfekce uloveného hmyzu je na

tomto místě samozřejmostí. Ubytování v Roof of Africa a poslední

společná večeře.

15. den

Windhoek, Namibie

Ráno po snídani v lodgi následuje přeprava na letiště a odlet domů.

Toto je původní varianta jižního okruhu Angolou nabízená CK STELLA

TRAVEL, která je uvedena na internetu. Jen jsem do ní doplnil

možnosti, kde a jak se dá sbírat hmyz bez povolení k lovu v Angole

tak, aby se už zde předešlo jakýmkoliv problémům spojeným s lovem

hmyzu, zejména brouků. A tato varianta může být tématem na cestu

pro ty, kteří neuvažují o následném řešení s rozšířením o odbočku

ke dvěma velkým vodopádům, protože toto je už námět pro mladé a

zdatné, kteří v pohodě vydrží zrychlené přesuny.

A doplnění o tu „horní smyčku osmy“ je popsáno v mé knize Nový

okruh Angolou a neuvádím jej podrobněji proto, abych se neopakoval.

Jestli si vzpomínáte, bylo by to takto: Z Lubanga směrem na

Benguelu a s krátkou odbočkou tam a zpět do Alto Catumbela

s pokračováním na Lobito, pak do Sumbe s krátkou odbočkou

k vodopádům na řece Kéve až do blízkých lázní a zpět k pobřeží

Atlantického oceánu přes Port Ambion do ústí řeky Kwanza a podél

srázů „měsíční krajiny“ do Luandy s krátkou návštěvou pevnosti

hlavního města a rychle zpět do divočiny. Trasa do Malanje uběhne

rychle a návštěvou nádherných vodopádů Kalendula vrcholí severní

úsek putování. Takže se otáčíme zpět a po napojení na silnici na

jih už míříme po mnou popsané trase až do Kuita. Odtud pak do

mojí oblíbené Kakondy, kde zbývá ještě mnoho práce s výzkumem

prostoru uvolněného po vyschnutí jezera, no a jsme zpět v Lubangu,

kde se naváže na popsanou trasu putování s cestovní kanceláří

STELLA TRAVEL.


Druhá cesta: Nový jižní okruh Angolou s velmi hezkou odbočkou

Zveřejňuji ji pro všechny zájemce o Angolu s tím, že z jejich

dobrodružství může vzniknout další kniha jako návod pro cestovatele

do této části Afriky. Námět počítá s tím, že budete mít vyřízeno

povolení k lovu hmyzu.

Původní trasa cestovní kanceláře STELLA TRAVEL byla

zatraktivněna, a to pouhým doplněním o odbočku k řece Kunene a

podél ní. Je vypracována spolu s paní Lídou Stellovou a potvrzena

jak v Namibii, tak v Angole. Stojí 91 000 Kč na osobu, s vymezením

nabídky stejným způsobem jako u původní varianty.

A jak to bylo? Píše se rok 2015. Příběh začíná...

Byli tři, čekali na čtvrtého tušíce, co jim řekne. Seděli tiše nehnutě za

teplé noci a v dálce nad Brnem bouřka metala blesky se světelnými

efekty. Kolem nich rozesety neslyšně pracovaly automatické

lapače a stále se opakující časté cvrnkání brouků padajících do

těchto světelných pastí chvilkově narušilo klid a dávalo předzvěst

bohatého lovu. Jen v dálce v temnu jeden z nich tušil obelisk, stejně

tak jako před lety. Už to trvalo dlouho, když se v dálce objevily

kužely světlometů, a jak se blížily klouzajíce loukou, napětí rostlo.

Dusno kolem se dalo krájet. Když vystoupil z auta a pohlédli mu

do ozářené tváře u nataženého plátna se světlem, u kterého seděli

a na brouky hleděli, bylo to jasné. Odešel další skalní zastánce

skvělého původního řešení přestavby železničního uzlu, pamětník

ostudy, kterou udělali zelení Brnu v Bruselu, a pevný obhájce pravdy,

která byla tvořena i potvrzena techniky současnými i dávnými a

zničena systematicky před více než deseti lety zelenými obstrukcemi

nejhrubšího zrna.

Podívali se na sebe a skoro společně řekli: „Platí varianta odjezdu, v

listopadu letíme.“

Slíbili si: Načerpáme nové síly a pustíme se na jaře roku 2016 do

boje o naši pravdu. Klíčem úspěchu Brna je bojkot nesmyslného

referenda, zdánlivě jako o nádraží, ale ve skutečnosti legalizující

okradení Brňanů v tom nejsmutnějším slova smyslu. „Zelení nasadili


občanům tohoto města psí hlavu,“ poznamenal jeden. Shodli se na

tom, že musí všemi silami zabránit platnosti tohoto referenda proti

Brnu.

A tak tři z nich odletěli do Namibie 1. listopadu a vše naplánovali tak,

aby na hranicích Angoly byli 11. listopadu. Čtvrtý je jistil z domova,

každodenně sledoval každý jejich krok na satelitu. Pomocí terénního

auta 4x4 se jim skvěle objevují krásy jedinečného prostoru jižní

Angoly, kde místa běžné pustiny obývané původními kmeny střídají

pravé přírodní rezervace. A nedotčené daleko víc než v Namibii.

Všichni doufají, že zjistí, zda tam půjde uspořádat závody terénních

elektromobilů, kvůli kterým taky přijeli, a ve skrytu duše věří, že tady

jednou bude pořádán africký závod nákladních aut „Rallye Dakar“,

kde bude na špičce jistě naše Tatra. Úkolů je hodně, pro testování

sem supertajně přepravili dva nové terénní prototypy elektromobilů od

Škodovky.

Našemu poutníkovi se občas zdává, jak to bylo... Nepočítá ale dny

příprav v Namibii a jednání s entomology v hlavním městě Namibie.

A zde je záznam z jeho deníku. A taky návod pro čtenáře:

1. den

Transfer na ubytování z letiště do Windhoeku. Ubytování v Arebusch

Travel Lodge, ve standardních pokojích s přípravou techniky k lovu

hmyzu. Napětí před lovy roste. Je vidět, že sbírat se dá všude, stačilo

vybrat obsahy ze svítidel na ubytování.

2. den

Odjezd je hned po snídani a po pěkné silnici se vydáváme do

Kamanjab, kde budeme mít svou první noc v kempu u Otjitotongwe.

Tato farma o velikosti sedmi tisíc hektarů umožňuje spatřit gepardy při

krmení a celý prostor je ideální pro fotografování. Kdo z nás nebude

lovit brouky na světlo, může strávit večer u táboráku. Ubytování

v kempu je jednou z posledních příležitostí na pořádnou očistu, jsou

zde sprchy s teplou vodou a bazén. V dálce přes řeku je Angola a my


si tu v duchu představujeme jednotlivé stavby, které by tu v různých

situacích šly postavit.

3. den

Brzy ráno se vyráží po vydatné snídani na 150 km dlouhou pouť

k řece Kunene a po cestě se setkáme s lidmi, kteří obývají tuto

tvrdou zemi, s lidmi kmene Himba. Po milé návštěvě jejich vesnice

pak dojedeme do místa jednodenního kempu, odkud pak je to jen

krok k jednomu z velice pozoruhodných míst, k vodopádům Epupa,

které představují na řece Kunene zosobnění dvou kontrastů – vody a

sucha – v té nejlepší a nejtvrdší kombinaci, tak vděčné pro všechny

fotografy. Je ovšem nezbytné, jak je upozorněno úvodem, vybrat

si správný čas a mít dostatek vody. Podle zkušeností cestovatelů,

kteří jeli s Luckou a Ivem Cicvárkovými, je to duben – konec období

dešťů v Angole. A už i zde je pamatováno na různé atrakce, z nichž

jednou je, kromě podrobného průzkumu vodopádů, také možnost

posedět si v baru u skleničky namibijského vína, ochutnat celou

škálu speciálních destilátů a pozorovat padající vodu. Po celou dobu

pobytu jsme doprovázeni zvukem šumu – teď málo burácející vody

a okouzleni baobaby ve vodní tříšti, po deštích v ranní mlze i ve

večerním oparu. V kempu Epupa jsou sprchy s teplou vodou.

4. den

Začneme den ve volném tempu, při procházkách po okolí se

doporučuje brzy vstávat a zastihnout vycházející slunce už z okolních

pahorků. Po snídani se vracíme po silnici (za občasných zastávek

s nádhernými výhledy) zpět směrem na vodopády Ruacana, které

jsme už jednou minuli při jízdě dolů, a tentokráte si je už užijeme. Toto

malebné místo je teď suchou sráznou stěnou s nádherně zelenými

baobaby prosto vodopádů, ostatně jako vždy při malém stavu vody

v listopadu. Skalní stěna se stává v dubnu dunícím ohlušujícím

vodním živlem, který je třeba prožít za stavu, kdy je excelentní vodní

dílo podzemní elektrárny zastaveno pro příliš vysoký stav přitékající

vody a rizikový přísun balvanů posouvaných dnem řeky. Vnímáme

možnosti, které dávají jedny z největších vodopádů (vodopády

Ruacana jsou větší než Viktoriiny nebo Niagarské vodopády). Tušíme

tu sílu, a to i v baru kempu Eha Lodge, kde jsou sprchy s teplou


vodou i bazén. Toto je už opravdu poslední příležitost na pořádnou

očistu, další dny to bude už jen místy, a občas i dost drsné pro rizika

při koupelích.

5. den

Vstáváme velmi časně, protože je nutno počítat s velkou časovou

rezervou při vyřizování formalit na hraničním přechodu v Calueque,

no a hned po procedurách s pohraničníky se vyráží do zajímavé

krajiny, kde žijí lidé kmenů Micubal, Himba a Kimbundu – většinou

obyvatelé jihu Angoly nedotčení vnějším světem. Podél naší cesty

z Ruacana do tábora v Iona budou dominovat nádherné baobaby a

náš první tábor v terénu rozložíme na prověřeném místě v suchém

řečišti. Ubytování v Bush táboře je prosté, ale umožňuje dokonale

prožít noc pod hvězdnou oblohou, v jiné sestavě hvězd se spoustou

nočních zvuků a hlasů.

6. den

Naše cesta z Iona do Foz du Kunene je opravdu dobrodružná. Řidič

i auto s celou posádkou večer vzpomínají na obyčejnou silnici, pro

někoho možná únavný a pomalý postup, ale zase o to vzrušující

jízda auty s pohonem kol 4x4. Ta změna krajiny je náhlá, pro někoho

drastická, a ten okamžik si užije. Lesy mopane se mění v rozlehlé

planiny, no a tady se lépe hledají lidé kmene Himba. A ta zajímavá

geologie navíc je velice fotogenická.

Náš průvodce si všiml jinak vanoucího větru a na tváři má vepsánu

starost. Naváté písky mění tvary v krajině a je vidět, že se špatně

orientuje. Jako by nám příroda připravila záhadu, občas jsou odkrytá

místa léty netknutá, podivné kořeny i útvary skal. Obzvláště jednoho

místa jsme si všimli a tiše se dohodli, že tam večer vyrazíme svítit.

Po příjezdu do tábora ve Foz du Kunene je tu jedna zajímavost

– staré vodní čerpadlo, které pohání vítr (lidé tu říkají, že vyrábí

vítr). Příjezd do tábora je naplánován pozdě odpoledne. Ubytování

v Bush táboře je skromné, na odlehlém místě a prosto komfortu.

Tentokráte jsme si vzali naše elektromobily, které zatím slouží jako

skvělé zásobovací vozy. V namibijské dílně jsme jim nechali vestavět


klasické motory – jen tak pro jistotu, že by nestíhaly fotovoltaické

pláště dobíjet akumulátory, a teď se nám hodí. Právě tento večer se

musíme nenápadně vytratit, něco nás táhne do buše k jedné skále –

byla taková divná.

Jako blesk vyrážíme, na oko jsme zapnuli šest lapačů a mizíme. Je to

skvělý pocit volnosti, nakonec jsme si vzali jen jedno auto. Motor tiše

přede a auto se nocí sune neslyšně jako predátor, až máme pocit,

abychom snad někoho nepřekvapili na lovu. Auto zastavujeme u naší

skály, která se v nočním svitu změnila, jakoby se protáhla. Ve svitu

měsíce je vidět, že má ve svém středu vysokou klenbu, kterou jako

bych už někde viděl.

Až jsme oněměli úžasem. Je to dílo člověka, je to stará renesanční

klenba, jakou znám z Rudolfovy štoly, kterou jsem pro sanaci

kdysi projektoval k opravě. Zde je ale až skoro nahoru zazděná,

s lezeckými stupni k malému otvoru nahoře – ten je volný díky

odvátému písku. Mrkneme na sebe a jdeme tam. Počítám, kolik

máme času na průzkum. S ohledem na případ, že by se vítr otočil a

my byli uvnitř, tak do zasypání ústupové cesty nám zbývají tři hodiny,

a to už budeme jistě venku. Stále nevím, zda to nebyl sen, jen ten

starý deník vedle mne utvrzuje, že se nám to nezdálo. A talisman,

který se velmi podivně shoduje s mou činností pro Brno, se mi houpe

na krku.

To bylo totiž tak. Po pohodlném zdolání otvoru nahoře v klenbě

jsme se ocitli ve vysoké chodbě, do které se vejde právě tak jeden

jezdec na koni. Ta už v plné výšce se stále neporušenou klenbou

pokračovala kus do skály a na konci byla vysoká místnost s velikou

pecí v jednom rohu a jedním kamenným lůžkem na druhé straně.

Místnost měla všechno z kamene, dokonce i stoličku. Na kamenném

stole ležela pěkná hromádka něčeho, co se podobalo sklu, ale to nás

nezaujalo, spíše ty rozměry – hlavně to, jak byla místnost vysoká a se

stropem pokrytým černí, asi od kouře.

Vše nám připomínalo alchymistickou dílnu, nebo dokonce místo

tajemných obřadů a setkávání. Navíc se vedle pece válely na

hromadě divné černé kameny a za nimi, jakoby skryta před

zvědavými pohledy, stála kamenná truhla. A v ní, zabalen v podivné


voňavé látce, nádherně vyzdoben starobylý deník – ovšem popsaný

často jen do poloviny stránky – s datem „MDCXIII“ na úvodní stránce.

Jako by tam něco bylo vepsáno tajným písmem, na jedné straně dole

asi vystoupla písmena tou dlouhou dobou. Beru ho k sobě a už se

těším na bádání nad tajným inkoustem.

Pod ním se ale skrývalo další překvapení. Blyštily se tu nahromaděné

přívěsky, všechny takřka stejné, z poctivého kovu a pro mne s velmi

aktuálním tématem – byl tam ZLATÝ SCARABEUS ve sto kusech

určitě. Jeden kus jsem vzal a zavelel k ústupu. Právě to byly tři

hodiny a my se rychle prosmýkli otvorem ven a změněný směr větru

už nafoukával horní vrstvu písku. Takže nám vysoká klenba před

očima zmizela a my po písku volně sešli do úkrytu pro auto, které

jsme vyhrabali z písku, zapnuli všechny náhony, na šlapačky vyjeli z

návěje a bleskem zmizeli. Nikdo si našeho výletu nevšiml... Automaty

nasbíraly brouky za nás.

7. den

Ráno jsem se probral a něco mi scházelo. Na provázku, kam

jsem si přívěsek včera ve štole dal, mi do rána z krku zmizel. Jen

voňavý starobylý deník jsem měl pod prostěradlem schovaný stále

jako doklad, a pocit, že to nebyl sen, mi postačoval. Dnes jsme se

dostali až do ústí řeky Kunene. Volný prostor nejprve oslepuje a pak

nastoupí obrovská laguna plná ptáků a želv, vyskytuje se zde i šakal

a krokodýli. Při cestě z vnitrozemí se prostor kolem mění fascinující

změnou, nejprve na pískové duny a potom na pláň, která přechází

do zaniklého města Espinheira. Po pořízení fotodokumentace se

přesouváme do místa s horkými prameny, lokality zvané Pediva.

V blízkosti pramenů se najednou otevírá prostor se svěží zelení

díky vychladlé vodě z těchto termálních pramenů. Kolem se nachází

množství zvěře, a tak i noc bude plná tajemných zvuků. Ubytování je

v Bush táboře a díky pramenům není jen tak bez možností na očistu.

8. den

Od rána jedeme po pobřeží a na něm je umístěn i další tábor.

Zde jsou už teplé sprchy, no a díky této očistě je tu možno prožít

i kontrast primitivnosti a luxusu při ubytování v divoké pustině. Po


cestě navštěvujeme tajemné Arco, skryté jezero, které je geologická

lahůdka a entomologický poklad i skrytý klenot přírody, tak vhodný

pro pozorování ptáků. Po celou dobu jízdy je možnost uvidět také

jedny z největších rostliny ze starobylé skupiny dlouhověkých rostlin

welwitchia. Kolem nás se budou toulat rodinky černých šakalů.

Zkrátka Flamingo Lodge Camping riviéra je skvělá příležitost užít si

samotu i společné zážitky při lovu na světlo.

9. den

Pro některé bude tento den relaxací, ale pro badatele byl devátý

den dnem velmi tvrdé práce v terénu. Tady lze objevovat všechny

možné formy života na 70 km dlouhé pláži a přizpůsobení živočichů

extrémním podmínkám a pochutnat si na úlovcích souputníků při

jednom z nejlepších rybolovů na pobřeží Angoly. Vody podél pobřeží

jsou v listopadu skoro horké, což ocení zejména starší entomologové.

Tato oblast je plná překvapení všeho druhu a nabízí skvělá místa pro

filmaře, právě pro zachycení extrémů ostrých kontrastů. Ubytování ve

Flamingo Lodge opět nabízí lovy.

10. den

Od rána jsme se uspořádáním sběrů po vydatném nočním lovu

připravili na další pokračování cesty. Z Flaminga se vydáváme do

přístavního města Namibe, které je charakteristické mísící se africkou

a portugalskou kulturou. Po prohlídce historických budov města, a

také po provedení vlastního průzkumu tohoto místa pro zlepšení

zásobování pitnou vodou, se po pobřeží vydáváme do tábora na

skalách zálivu s názvem Baia das Pipas. There je místní malá

rybářská obec, tam nakupujeme velmi chutné ryby, a už natěšení

využíváme možnost prozkoumat podrobně tuto oblast a zažít

opravdovou izolaci. Není tu žádné zařízení a spí se v Bush campu.

11. den

Dnes opouštíme pobřeží a vydáváme se do vnitrozemí. Cesta je

plná kontrastů krajiny a jsme překvapeni pohledy na vysočinu, která

se před autem impozantně zvedá na obzoru. Sráz doslova vyrůstá

z roviny, a když najedu na táhlé serpentiny slavného průsmyku Lebo,


musím ocenit nejen technickou dovednost stavitelů, ale i cit pro

umístění v krajině. Tady jsem nahoře stál v roce 2011 a rudá kobylka

je odtamtud z planiny nahoře. Zatáčky jdou až do výšky 1 845 metrů

nad mořem a po krátkém putování po náhorní planině se sjíždí do

města Lubango. Někdo tvrdí, že se nalézá v tropickém údolí, spíše by

se dalo říci, že je přilepené u paty srázů, na kterých ve dne v noci ční

monumentální socha Krista. V noci nádherně svítí a přitahuje nejen

pohledy obyvatel a hostů města na úpatí skal, ale také nádherné

brouky všech čeledí i jejich lovce, predátory z říše hmyzu nevyjímaje.

Doporučena je ranní prohlídka okolí sochy, protože někteří brouci

se tu občas zapomenou. Do sochy Krista střežícího město je vstup

možný a z ochozu nahoře je nádherný výhled do krajiny. Jde o

jednoho ze tří Kristů v nadživotní velikosti, kteří střeží takto města pod

nimi, a tato je přímou replikou sochy v Brazílii. Noc strávíte v táboře

v okolí a jistě oceníte velmi zvláštní výhled na krajinu. Ubytování je

v Bush campu a lovy na světlo se přímo nabízejí.

12. den

Po brzké snídani a po entomologické kontrole okolí monumentální

sochy míříme zpět do Lubanga, kde si můžeme prohlédnout nejen

bohatý kulturní mix portugalského vlivu i afrických námětů u staveb,

ale i nová díla – zejména nádraží a novou železniční trať.

A tento den se může putování rozdělit – na sever vstříc dalším

dobrodružstvím na osmu, nebo na jih zpět. Teď se zastavíme pro ty,

co chtějí na jih domů.

Někteří mohou vyrazit na sever a někteří již vyrážejí zpět do Namibie,

po dobré silnici jedete směrem na Mongua. Cestou si můžete

prohlédnout pozůstatky války v Angole a také se zamyslet nad tímto

konfliktem s veterány války. Na noc se spolu se svícením a lovy

brouků na světlo utáboříte na osvědčeném místě na trase. Toto

ubytování v Bush campu je posledním v Angole.

13. den

Vstává se brzy a pokračujete k hranici. Již po dobudovaných

úsecích nových silnic zamíříte na jih a po přejezduangolskobr />

namibijské hranice uvidíte změnu krajiny, lidí i infrastruktury. Zastavíte

v Ondangwa v jednom z nákupních center, doplní se zásoby a v

putování pokračujete přes Owamboland – plochou krajinu s největší

koncentrací obyvatel v Namibii – do dnešního cíle Etosha. Vstupujete

sem přes Etosha King Nyeala Gate a jedete do Namutoni, kde budete

tábořit. A také budete absolvovat pozdní odpolední safari. Ubytování

v kempu Namutoni představuje komfort v podobě teplých sprch a

bazénu s luxusními lovy na světlo.

14. den

Dnes je na programu safari a cestování do jižního tábora s názvem

Okakuejo. Cestou se zastavujete v Halali a brzy odpoledne také

navštívíte napajedlo zdejší zvěře. Po pozdním odpoledním safari

si v předvečer postavíte tábor a před večerními lovy na světlo je

v programu relaxace u bazénu. Někteří mohou absolvovat noční

safari na vyhlášené lokalitě u Okakuejo, které bývá hodně efektní.

Kemp v Okakuejo znamená dokonalou očistu se sprchami.

15. den

Poctivá snídaně brzy ráno umožní rychle se sbalit, za sebou necháte

Etoshu a vyrážíte zpět do Windhoeku. Po cestě se ještě zastavíte na

známém trhu v Okahandja, kde si od místních řezbářů můžete koupit

poslední suvenýry. Příjezd do Windhoeku je plánován na pozdní

odpoledne a ubytování je zajištěno v Arebush, kde máte po usazení

poslední večeři u Joeova v pivnici. V restauraci se vyhodnocuje

celá akce a slavnostně uzavírá tento trek v divočině, potvrzují nová

přátelství a zajišťují kontakty do budoucna. Ubytování v Arebush

Travel Lodge představují standardní dvoulůžkové pokoje.

16. den

Transfer na letiště a v závislosti na době odletu si můžete ještě

udělat bleskovou prohlídku města Windhoek s návštěvou místních

entomologů. Odletem akce končí.

Souhrn požadavků a možností pro české a německé studenty –

mladé zájemce o poznání a dobrodružství:


V této variantě zájezdu je zahrnuto patnáct snídaní, čtrnáct obědů a

třináct večeří. Je možné zajistit i speciální dietní požadavky, které ale

musejí být uvedeny už v době žádosti o zájezd. Pokud tomu tak není,

nemohou být tyto požadavky dodatečně splněny pro komplikované

zajištění surovin díky odlehlosti navštívených lokalit. Organizátoři

zájezdu potvrzují, že normální menu bude dodrženo a potraviny

povezou zásobovací doprovodná auta. Je nutno si uvědomit, že

hlavní způsob ubytování je kempování v divoké přírodě, jen ve dnech

č. 1 a 14 jde o ubytování na pokojích ve Windhoeku. Již z popisu

trasy vyplývá, že účastník zájezdu musí mít uzavřeno plnohodnotné

lékařské pojištění a s důrazem na zdravotní rizika také zajištěnu

svou kompenzační doložku pro případ evakuace a větších problémů.

Plné cestovní pojištění a storno pojištění jsou výhradní odpovědností

zúčastněného klienta. Doklad je vyžadován ještě před zahájením

akce, jednotlivci musí umět odolávat vysokým teplotám po celý den,

dobře snášet jízdu autem v členitém terénu a mít vždy při sobě

antimalarika, protože jsme v oblasti s vysokým rizikem.

Protože se bude cestovat v období dešťů, mohou být silnice

v problematickém stavu a někde po nich zůstanou jen nepatrné

stopy. Budete se pohybovat v těžkém terénu. Nehledě na to, že

dlouhé hodiny v terénním autě neprospívají málo zdatným členům

akce a taktéž dlouhá čekání na hranicích mohou být pro někoho

riziková. Zpoždění je často jisté právě díky přeshraničním jednáním

a může, zejména u dnů č. 6 a 7, dojít ke změnám v itineráři, přičemž

rozhodující slovo na místě má vedoucí zájezdu, který má plnou moc

rozhodnout o odchylce z plánované trasy. Právě zde má vedoucí

vždy konečné slovo, protože je zodpovědný za všechny členy

zájezdu. Víza a problémy s nimi jsou výhradní odpovědností klienta,

kopie cestovních pasů jednotlivých zúčastněných klientů musí být

předloženy k pozvánce od partnerské společnosti v době rezervace.

Jak bylo uvedeno, minimální počet klientů je šest a maximální 12

účastníků. Záloha ve výši 25 % je splatná do sedmi dnů od převzetí

přihlášky a zbytek je splatný 30 dní před zahájením zájezdu.

Tohle je naprostá novinka, nikde nezveřejněná! A je tak trošku pod



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist