načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Putování mořského koně – Petr Šabach

Putování mořského koně

Elektronická kniha: Putování mořského koně
Autor: Petr Šabach

Deníkové zápisky mladého muže, který je na mateřské dovolené se svým malým synem. Pětadvacetiletý otec zůstává doma s asi dvouletým Pepínem, aby umožnil své ženě dělat vědeckou
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  99
+
-
3,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 77.2%hodnoceni - 77.2%hodnoceni - 77.2%hodnoceni - 77.2%hodnoceni - 77.2% 90%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: PASEKA
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2009
Počet stran: 123
Rozměr: 18 cm
Vydání: 9. vyd.
Skupina třídění: Česká próza
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha ; Litomyšl, Paseka, 2007
ISBN: 978-80-718-5796-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Deníkové zápisky mladého muže, který je na mateřské dovolené se svým malým synem. Pětadvacetiletý otec zůstává doma s asi dvouletým Pepínem, aby umožnil své ženě dělat vědeckou práci. Ve svém deníku humornou formou vypráví jak o hezkých, tak i o těžkých chvílích, které prožil během jednoho roku. Vtipná a zajímavá knížka, která ukazuje mužské vidění světa nejen v otázce pohledu na výchovu dětí.

Popis nakladatele

Novela původně vyšla jako součást povídkového souboru Šakalí léta. Autor v ní líčí trampoty "muže v domácnosti", jenž je okolnostmi donucen starat se o svého malého synka.

Další popis

Humorný příběh, ve kterém autor líčí trampoty muže v domácnosti, jenž si "užívá na mateřské dovolené." Šabachův humor je nezaměnitelný a ve své další knize Vás o tom jistě přesvědčí. 


Zařazeno v kategoriích
Petr Šabach - další tituly autora:
Občanský průkaz Občanský průkaz
Opilé banány Opilé banány
Čtyři muži na vodě -- aneb Opilé banány se vracejí Čtyři muži na vodě
Babičky Babičky
Hovno hoří Hovno hoří
Dobře zašitej frajer Dobře zašitej frajer
 
K elektronické knize "Putování mořského koně" doporučujeme také:
 (e-book)
Babičky Babičky
 (e-book)
Škoda lásky Škoda lásky
 (e-book)
Zvláštní problém Františka S. Zvláštní problém Františka S.
 (e-book)
Opilé banány Opilé banány
 (e-book)
Jak potopit Austrálii Jak potopit Austrálii
 (e-book)
Čtyři muži na vodě -- aneb Opilé banány se vracejí Čtyři muži na vodě
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

1

sabach-putovani-EPUB.p65 22.11.2011, 13:101


3

PASEKA

PRAHA – LITOMYŠL

2011

/DESÁTÉ VYDÁNÍ/

sabach-putovani-EPUB.p65 22.11.2011, 13:103


4

© Petr Šabach, 1998, 2011

Cover © Jan Šabach, 2011

ISBN 978-80-7432-160-3

sabach-putovani-EPUB.p65 22.11.2011, 13:104


5

MOTTO

Jsou dni, kdy ti vůbec nepomůže,

že umíš napsat MYSLIVEC

MEDVÍDEK PÚ

sabach-putovani-EPUB.p65 22.11.2011, 13:105


6

sabach-putovani-EPUB.p65 22.11.2011, 13:106


7

Když dnes za Marií bouchly dveře, uvědomil jsem si

nejasně, že tenhle zvuk si budu pamatovat celý život.

Až do tohoto okamžiku jsem bral věci na lehkou váhu.

Odjakživa jsem se spoléhal na vyšší moc, na deus ex

machina, na něco, co se náhle zjeví a řekne: „Dost!“

Tak jako boží ruka zadržela Abraháma. Nestalo se nic.

Zbylo jen to bouchnutí dveří. Definitivní. Pomalu

jsem se od nich odvrátil. Nemá cenu se litovat. Na

nočníku seděl Pepíno a v předklonu, hlavu mezi kole

ny, pozoroval barevné kostky pod sebou. Monotónně

si pobrukoval kuvajtskou hymnu. Dlouho jsem se na

něj díval a snažil se odhadnout, co mě v nejbližších

chvílích čeká. V ruce jsem stále ještě držel pokyny,

které mi Marie v rychlosti načmárala. Přičapl jsem

k Pepínovi a láskyplně ho podrbal za uchem. Věnoval

mi krátký pohled. Na těch pár vteřin, co se naše oči

setkaly, jsme se oba mechanicky usmáli. Pak se Pepí

no vrátil ke svým kostkám. Je to děťátko, je mu teplo,

nikam nemusí, je tu s ním táta, hlad nemá – tak co?

sabach-putovani-EPUB.p65 22.11.2011, 13:107


8

Mně je pětadvacet, je mi ze všeho trochu chladno, ni

kam nemůžu, protože jsem s Pepínem, žaludek se mi

mírně svírá. Poprvé jsem se podíval na ten kus papíru

od Marie. Nevypadalo to tak hrůzyplně. V podstatě

jen pár bodů. Stálo tam, kdy mám připravit svačinu

a oběd, kam zajít na procházku (několik alternativ),

co mu mám obléknout, a to bylo tak všechno.

Moje heslo zní: Japonci děti nebijou! Chtěl bych

být jako oni. Přísahal jsem si, že se budu po celou

dobu řídit tímhle asijským obyčejem. Koneckonců se

Pepíno jeví jako normální, zvládnutelné dítě. Řekl

jsem mu: „Však my už to nějak přežijeme, co, Pepku?“

Otočil se ke mně a řekl něco, co znělo jako „garáž“.

Stále mi hleděl do očí. Pomyslel jsem si, jak krásně se

dětem oči třpytí. Jsou neustále v jemném pohybu,

v jakémsi čarovném chvění, vrhají kolem sebe milióny

prasátek, ozařují všechno ponuré a šedivé kolem svým

tajemným světélkováním. Pohladil jsem ho po hlavě.

„Garáž,“ řekl Pepíno zřetelně. „Udělej garáž.“ Z očí

mu zmizel úsměv a na pár vteřin se do nich nastěho

val jakýsi autoritativní zmatek. Šel jsem do kuchyně

postavit oprýskanou konvici na plynový sporák. Zadí

val jsem se přitom z okna. Venku se rodil krásný den.

Na co si vlastně můžu stěžovat? Za chvíli půjdeme

někam ven, budeme si povídat, dívat se kolem sebe,

vyhřívat se na sluníčku, pak se najíme, a tím taky ně

sabach-putovani-EPUB.p65 22.11.2011, 13:108


9

jaký ten čas zabijeme. Po obědě se natáhneme, a až se

prospíme, tak si procházku zopakujeme. Pane bože,

co je tohle za vědu? O takovém životě se mi možná

nikdy ani nesnilo. Nemusíš mě litovat, Marie. Nechci

ti bránit v kariéře: jen si piš svoje vědecké práce

a o nás se nestarej. Nalil jsem si vroucí vodu do šálku.

Káva voněla. Miluju tyhle chvíle. Teprve po kávě do

mě vstupuje energie a chuť k životu.

„Garáž,“ ozvala se Pepínova mantra. „Potom ji po

stavíme,“ řekl jsem. „Potom.“ Pepínovi se vzedmuly

tváře. Partie kolem očí mu naběhly, jako by ho v těch

místech někdo přifoukl. Nechtěl jsem riskovat scénu

takhle brzy po ránu. Rychle jsem řekl: „Už jdem na to,

ty kluku ušatá.“ Podal jsem Pepínovi ruku a smířlivě

jsem dodal: „Postavíme garáž pro deset aut najednou.“

Dítě okamžitě splasklo. Jenže já jsem taky jenom člo

věk. Hladké svaly se neptají, co máte zrovna teď v plá

nu. Rychle jsem vklouzl na záchod. Víte, jsem do jisté

míry pověrčivý. Nenahánějí mi strach černé kočky,

které vám kříží cestu, nebojím se potkat jeptišku, ne

vyhýbám se ani kanálům. Ale věštím. Věštím ze zácho

dové mísy. Přesně tak jako jiný z kávového lógru.

Vždycky po ránu, neboť to je můj čas, postávám za

myšleně nad mísou a snažím se dát význam všem těm

roztodivným tvarům, asi tak, jako Indiáni pozorovali

znamení rozhozených kamínků. Za dveřmi se ozval

sabach-putovani-EPUB.p65 22.11.2011, 13:109


10

příšerný křik. „Kafe,“ napadlo mě. Představil jsem si Pepína, jak zvědavě natahuje ruku, a pak už jen ticho a sterilitu plastické chirurgie. Kalhoty na kotnících mi bránily v pohybu. Vyrazil jsem ven. Srdce jsem měl někde v krku a ruce se mi neovladatelně třásly. Křik okamžitě ustal. Pepíno si mě zvědavě prohlížel. „Garáž,“ řekl. Pomalu jsem se zklidnil. Opřel jsem hlavu o zeď a potom jsem spláchl. Neviděl jsem tak svou věštbu pro první den s Pepínem. „Garáž,“ šeptalo dítě.

Postavit jakous takous garáž z několika kostek by neměl být větší problém, řeklo by se. Jak se to vezme. Jsem pořád klidný, vyrovnaný mladý muž.

Když jsme se přiloudali do parku, několik očí si nás pátravě prohlédlo. Vybral jsem si jedinou prázdnou lavičku, zastrčenou pod obrovským kaštanem. Pepíno přidřepl do pískoviště a začal pracovat. Rozhlížel jsem se kolem. Po pěti minutách mi bylo jasné, že nejméně polovina matek se zná. Tu druhou polovinu tvořily matky samotářky. A já. Byl jsem tu jediný muž. Některé maminky jsou hezké blondýnky v džínsách, hodně mluví a hodně kouří, některé maminky jsou tiché a ušlápnuté. Pepíno pracoval na stavbě čehosi. Bylo by to klidné a příjemné odpoledne, kdyby mu jeden tlusťoch pořád nebral jeho lopatku. Matka na něj volala: „Márty, dej to zpátky chlapečkovi! Je to fuj!“ Což mě

sabach-putovani-EPUB.p65 22.11.2011, 13:1010


11

udivilo, protože co je na naší lopatce fuj? Tvářil jsem se demokraticky a říkal jsem, že to nevadí, ale vadilo mi to – silně mi to vadilo. Proč neměl Márty svou lopatičku? Jinak se v parku nic mimořádného neudálo. Odchod z pískoviště – šestnáct hodin. Maminka Mártyho je moc hezká blondýnka.

Přišli jsme domů a pokračovali ve stavbě garáže. Nevěděl jsem přesně, co si Pepíno vysnil. Nebyl spokojen. Křičel: „Garáž!“ a měl v očích slzy. Marie se vrátila poměrně pozdě. Chtěl jsem jí to nejdřív vytknout, ale když jsem viděl, jak září a je šťastná, nechal jsem to plavat. Když Pepíno usnul, zkusil jsem štěstí. Marie mi říkala ty věci jako obvykle. Že myslím jenom na to a tak podobně. Bylo vidět, že to myslí spíš z legrace. Usnul jsem o půlnoci. Poslední, co mě před spánkem napadlo, bylo slovo garáž.

Dobrou noc, deníčku.

nnn

Ráno jsem se probudil, až když za Marií klaply dveře. Cítil jsem se trochu utahaně, a tak jsem si zacvičil s činkou. Mírně jsem posiloval, nic víc. Pepíno už byl vzhůru, seděl na nočníku a pokoušel se o jednu méně známou maďarskou koledu.

Věštba: rozpačitá, nevyčetl jsem nic. U Pepína čitelnější. Něco jako klubko háďat. Uvidíme, co z toho

sabach-putovani-EPUB.p65 22.11.2011, 13:1011


12

vyleze. V každém případě, řekl jsem si, trocha ostražitosti nebude na škodu.

Dopoledne se věštba naplnila. Pokoušel jsem se přečíst si noviny a Pepíno se neustále na něco vyptával. Začten jsem několikrát řekl „ano“. Jenže Pepíno se ptal, jestli může vysypat sůl na koberec. Těžko jsem ho mohl potrestat. Musím si příště dávat víc pozor. Měl jsem pocit, že si ty noviny můžu v klidu přečíst až večer. Jenže já strašně nerad čtu ranní noviny večer. Mám pak pocit, že už ty zprávy neplatí, že už jsou místo nich dávno nové zprávy a že strašně pokulhávám za dobou. K čemu jsou dobré staré noviny? Zase jsme stavěli garáž. Když už se zdálo, že tohle by mohla být ta pravá, kopl do ní Pepíno nohou a rozplakal se. Dopoledne jsme byli v parku. Koukal jsem kolem a poznával už několik známých tváří. Márty ani jeho maminka se nedostavili. Pepíno pracoval zhruba do půl dvanácté. Něco mu přeletělo přes nos a odtáhl mě domů. Zjišťuju: Ženská je nějak víc sexy, když má dítě. Dřív mi tohle nedocházelo. Představa porodu? Kojení? Krása madon? Musím se k tomu ještě někdy vrátit.

Pepíno poobědval a šel spát. Já jsem se v tom zmatku zapomněl najíst. Chtěl jsem udělat něco užitečného, ale klesla mi víčka a usnul jsem taky. Probudil mě křik. Opustil jsem poslintaný polštář a s bolavou hlavou jsem vypral Pepínovo prostěradlo a košili. Trochu

sabach-putovani-EPUB.p65 22.11.2011, 13:1012




Petr Šabach

PETR ŠABACH


23. 8. 1951

Petr Šabach je současný český spisovatel. Narodil se roku 1951 v Praze. Po maturitě v roce 1974 absolvoval obor teorie kultury na Filosofické fakultě Karlovy Univerzity. Prošel různými zaměstnáními. Pracoval jako technický redaktor v Pragokoncertu, metodik kulturního domu, asi šest let jako noční hlídač v Národní galerii, inventurník a v letech 1988-2001 jako odborný referent Galerie hlavního města Prahy.

Šabach – Petr Šabach – více informací





       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist