načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Putování krajinou rodičovství -- aneb jak se vychovat v rodiče - Iva Aliana Bendová

Putování krajinou rodičovství -- aneb jak se vychovat v rodiče

Elektronická kniha: Putování krajinou rodičovství
Autor: Iva Aliana Bendová
Podnázev: aneb jak se vychovat v rodiče

- Putování krajinou rodičovství je kniha, která vás nejen nenechá v klidu, ale dost možná vás někdy bude i pěkně štvát. Nedozvíte se v ní totiž ani náhodou, jak své děti hladce a ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  303
+
-
10,1
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Osule, s.r.o.
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2018
Počet stran: 213
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 999-00-018-1088-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Putování krajinou rodičovství je kniha, která vás nejen nenechá v klidu, ale dost možná vás někdy bude i pěkně štvát. Nedozvíte se v ní totiž ani náhodou, jak své děti hladce a co nejjednodušeji zmanipulovat, aby dělaly to, co vy chcete, a aby byly tím, co vy chcete. Tak nějak právě naopak…

Její autorka odvážně tvrdí, že své děti můžete dobře vychovávat až (a pouze) tehdy, když jste dokázali dobře vychovat sami sebe a našli jste svou hodnotu, sebelásku, sebeúctu a odvahu vidět věci takové, jaké doopravdy jsou…

Kniha je plná netradičních konceptů a náhledů na výchovu dětí – zaručeně vás osloví například princip žití v oběti a tvůrci nebo princip zrcadlení , které autorka popisuje velmi srozumitelně, pragmaticky a vtipnou formou. Každá z kapitol je doplněna řadou praktických cvičení , jež vám umožní dané principy okamžitě začít aplikovat a žít i v praxi!

Pojďte a objevte:

proč výchova dětí vlastně neexistuje a proč můžeme měnit jen sami sebe; odkud čerpáme své rodičovské zkušenosti a jak se zbavit výchovných návyků, které nám nefungují; proč se máme učit i my od našich dětí, nejen obráceně; jak posílit důvěru v sebe i ve své děti; jak začít být víc sami sebou – protože to je klíč i ke šťastným dětem ; co je to princip oběti a tvůrce a jak se opuštěním oběti může razantně zlepšit náš život; proč nás druzí (a naše děti zejména) tak vytáčejí – co je sakra zatím?!; jaké jsou nejčastější 4 druhy „zlobení“ , odkud se berou a jak si s nimi poradit láskyplnou a hlavně trvalou cestou; proč milovat dělání chyb a nedělat z komárů velbloudy; jak zlepšit svou komunikaci nejen s dětmi, ale i druhými lidmi; jak začít využívat navigační potenciál svých pocitů ke změnám ve svém životě i ve vztahu s dětmi; proč nezapomínat na přechodové rituály v životě našich dětí; jak se vyrovnat se „zrcadly“ , která nám děti každodenně nastavují; a mnoho mnoho dalšího a objevného…
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

1


Iva Aliana Bendová

PUTOVÁNÍ

KRAJINOU

RODIČOVSTVÍ

aneb

JAK SE VYCHOVAT V RODIČE

2


Bendová, Iva Aliana: Putování krajinou rodičovství aneb jak se vychovat v rodiče

Obrazové ilustrace: Iva Aliana Bendová

Obálka a sazba elektronické verze: Dana-Sofie Šlancarová

Redakční a jazyková korektura: Dana-Sofie Šlancarová a Ivanka Špundová

Vydání 1. České Budějovice: OSULE, 2018.

Text copyright © 2018 Iva Aliana Bendová

Publishing copyright © 2018 OSULE, s. r. o.

Iva Aliana Bendová: www.aliana.cz

Nakladatelství OSULE, s. r. o.: www.osule.cz

ISBN: 978-80-906017-9-6 (elektronická verze)

3


Nechte se nakopnout


(předmluva nakladatelky) 8

Co byste měli vědět, než začnete číst


(předmluva autorky) 11

Ochota 14

Výchova dětí vlastně neexistuje 17

Odkud čerpáme rodičovské zkušenosti? 24

Jak se učit od dětí 29

Důvěra 32

Nejdelší cesta je cesta do vlastního nitra 34

Karneval masek 39

Nemůžete být lepší 42

Oběť 46

Pochod chudinek 52

Tvůrce 54

Myšlení a jeho magnetismus 59

Zrcadlení 66

Proč mě to tak vytáčí? 73

Má úcta 77

Zasloužíme si být šťastní? 82

Majstrštyk štěstí pro odvážné 87

Žádné lidské jednání není jen tak 92

Otravné mouchy 95

Kdo s koho? 100

Já ti ukážu! To ti nedaruju! 106

Je pro mne bezpečné být nula 112

Malé pohlazení 117

Chyba nebo zkušenost? 120

6


Náš oblíbený sport: z komára velblouda 126

Uznání, radost a tvorba 132

Proč je komunikace tak velkou výzvou? 138

Komunikace: zapojení, odpojení, opojení? 142

Jak mluvit, aby vás děti slyšely? 145

Největším uměním je naslouchání 149

Pocity, pocity, pocity 155

Pocitový magnetismus 159

Pocity jako navigační systém 161

Malá vsuvka o velké odvaze 165

Dělám to kvůli dětem... 167

Přání, sny a touhy 171

Nestarejte se o to, do čeho vám nic není 175

Prosím tě, nevymýšlej si a nehraj si! 182

Něco pro holky 187

Menstruační cyklus je tu taky s námi 191

Něco pro kluky 196

Jak přestřihnout pupeční šňůru 201

Síla odpuštění 204

Největší učitelka života je smrt 208

7


Nechte se nakopnout


(předmluva nakladatelky)

Existují knihy, které čtete a ony vás hladí. U takových knih se ale

často stává, že když je dočtete, za pár dní či týdnů si už ani nevzpo

menete, co v nich vlastně bylo. A pak existují knihy, které čtete a

ony vás provokují a nenechají vás v klidu dlouhé měsíce a dost možná

i roky... Kniha, do které se právě začítáte, rozhodně patří do druhé

kategorie.

Troufám si tvrdit, že tato kniha vás nejen nenechá v klidu, ale že

vás dost možná někdy bude i pěkně štvát. Nedozvíte se v ní totiž

ani náhodou, jak své děti hladce a co nejjednodušeji zmanipulovat,

aby dělaly to, co vy chcete, a aby byly tím, co vy chcete. Tak nějak

právě naopak...

Tato kniha sice je o výchově dětí, ale její autorka na to jde úplně

z druhé strany – odvážně tvrdí, že své děti můžete dobře vycho

vávat až (a pouze) tehdy, když jste dokázali dobře vychovat sami

sebe a našli jste svou hodnotu, sebelásku, sebeúctu a taky spoustu

odvahy vidět věci takové, jaké doopravdy jsou, a jít za svými touha

mi a sny...

To je totiž ten jediný skutečný fungující způsob, jak ze svých dětí

vychovat vyrovnané, sebevědomé, tvořivé a láskyplné dospělé,

kteří se neztratí ani ve světě ani v životě – a to je taky ten způsob,

jak si spolužití se svými dětmi skutečně v lásce, v harmonii, ve

vzájemném porozumění a v tvořivé spolupráci užívat.

8


Vznik této knihy jsem měla možnost pozorovat velmi prakticky už

od doby, co měl Alianin nejmladší syn asi tak tři roky. (V době, kdy

píšu tyto řádky, mu je už čtrnáct). Obě jsme se totiž rozhodly

vychovávat a vzdělávat naše děti mimo školní systém, a tak naše

rodiny trávily hodně času pohromadě – ve hrách i při společném

učení (a ne vždycky bylo poznat, co je hra a co je učení, a to na tom

bylo to nejlepší).

Mnohdy jsem si kladla přesně ty otázky, které najdete níže na

stránkách této knihy. Co mi to má říct, když můj syn mydlí svého nejlep

šího kamaráda hlava nehlava? Existuje nějaký způsob, jak tomu zabránit?

Musí být naši hoši opravdu tak agresivní? (Připomínám, byly jim asi tak

čtyři roky.)

Odpověď na tento konkrétní problém jsme nakonec našly. Přijaly

jsme i jako matky a ženy jejich klučičí agresivitu za přirozenou a

klukům daly svobodu se po domluvě mlátit kdykoli. Asi do čtrnácti

dní s tím přestali a už se k tomu nikdy nevrátili. Ve skutečnosti je u

toho totiž drželo to, že jsme jim v bitkách bránily a chtěly z nich

mít hodné chlapečky. Když jsme si my dvě dovolily nebýt „hodné

holčičky“, najednou se problém vyřešil a my měly „hodné chla

pečky“. Říká se tomu princip zrcadlení, ale to předbíhám...

Spoustu otázek, které najdete v této knize, si kladu dodnes. Proces

výchovy sebe sama totiž nikdy nekončí – a zrcadlem nám jsou nejen

naše děti, ale celý svět kolem nás.

A já jsem ráda, že tato kniha vznikla, protože až si tyto otázky zapo

menu klást, bude tahle knížka tu, aby mi je připomněla a zas mě

9


posunula k sobě samé, mé sebelásce, mé odvaze, mé touze žít život naplno, mé potřebě žít v láskyplných vztazích (nejen s mým synem). A tak vám přeju, ať i vás tato kniha vede, inspiruje, provokuje a nakopává. Ten život „za zrcadlem“ totiž stojí za to – a vaše děti vám za to budou jednou velmi vděčné. Tak tedy: raz dva tři, hluboký nádech – a skok!

Dana-Sofie Šlancarová, nakladatelka

„Přistupte ke kraji,“ řekl.

„Nemůžeme, Pane, bojíme se.“

„Přistupte ke kraji,“ řekl.

„Nemůžeme, Pane, bojíme se.“

„Přistupte ke kraji,“ řekl.

Přistoupili.

Strčil do nich...

... a oni vzlétli.

10


Co byste měli vědět, než začnete číst
 (předmluva autorky) Až začnete číst, uvidíte, že tato kniha není úplně běžná kniha o výchově dětí. Tak nějak nemluví o tom, jak děti úspěšně a nenápadně manipulovat do toho, aby dělaly to, co vy si představujete. Naopak. Já se totiž domnívám, že jediný způsob, jak můžeme vychovávat své děti, je ten, že budeme primárně pracovat sami se sebou. Jediný člověk, nad kterým máme skutečnou moc, jsme totiž my sami. V této knize se vám snažím vysvětlit, že tato moc, kterou máme nad sebou a nad svým prožíváním a celkově nad svým životem, je mnohem mnohem větší, než jste si nejspíš doposud mysleli – a stejně tak vás možná překvapí, co všechno můžete ovlivnit tím, že ovlivníte sami sebe. Já totiž věřím (a mám vyzkoušeno v praxi na svých čtyřech dětech), že děti se od nás učí to, jací skutečně jsme, a nikoli to, co předstíráme, že jsme. A proto mám pro vás hned na začátku jedno zásadní upozornění:

• pokud je váš strach větší než vaše odvaha,

• pokud nejste ochotni nahlédnout sami do sebe,

• pokud trváte na tom, že za to, jak žijete, můžou vaši rodiče,

učitelé, sourozenci, partneři, druzí lidé, okolnosti či osud,

• pokud nechcete nic měnit – pak tato knížka není pro vás! Protože tato knížka je pro odvážné dobrodruhy, kteří:

• se bojí, ale přesto do toho jdou,

11


• jsou ochotni vidět věci z nového úhlu pohledu,

• jsou otevření ke změně,

• jsou ochotni podniknout potřebné kroky.

„Někdy musíme prostě skočit

a křídla si nechat narůst cestou.“

(Les Brown)

A teď trochu praktických a technických poznámek: Aby se vám dobře letělo krajinou rodičovství a měli jste z letu i krajiny co možná největší zážitek, pak vám doporučuji nejen číst text a přemýšlet nad tím, co se v něm píše, ale také zkoušet různá cvičení, která najdete v každé kapitole. Je jasné, že je neuděláte všechna a že je rozhodně neuděláte všechna naráz. Jednak byste se zbláznili a jednak byste několik let nemohli provozovat nic jiného. Dělejte proto hlavně ta cvičení, která se týkají témat, jež v současné době nejvíc ovlivňují váš život – která považujete za nejdůležitější a nejzásadnější. Tato knížka vám navíc může sloužit jako zásobník nápadů k osobním posunům na dlouhou dobu. Kapitoly jsou řazeny tak, aby vám postupně odkrývaly ten trochu (nebo dost;-) netradiční úhel pohledu na výchovu dětí. Postupně v nich představuju jednotlivé zásadní koncepty, jako je například princip oběti nebo tvůrce či zrcadlení tak, abyste všechno mohli

12


dobře pochopit, důkladně si zažít a hlavně realizovat ve své (nejen)

rodičovské praxi.

Všechny věci, o kterých píšu, jsem vyzkoušela jednak na sobě a na

svých dětech a jednak se všemi lidmi, kteří si ke mně během let

přišli pro radu ohledně sebe a svých dětí.

Moje děti pomalu dospívají, takže už můžu vidět, jaký dopad na

jejich životy měl a má tento druh výchovy. Ne, nejsou to žádní

bezproblémoví supermani, protože o tom není život nikoho z nás,

ani to nejsou „zázračné“ děti. Jenom docela dobře rozumí samy

sobě, dokážou přemýšlet o věcech do hloubky, vyznají se ve svých

pocitech a umí o nich mluvit, není pro ně problém změnit úhel

pohledu, dokážou pochopit, proč se jim odehrávají v životě určité

situace, proč je něco nebo někdo štve – a hlavně vědí, co s tím můžou

udělat – jak můžou dosáhnout změny ve vnějším světě změnou u

sebe samých...

Takže pokud je vám tento přístup sympatický a rozhodli jste se

vstoupit do krajiny rodičovství, buďte vítáni!

13


„Jací jsme my, takové jsou naše děti.“

( Johann Gottfried Herder)

Výchova dětí vlastně neexistuje

Možná si teď říkáte: No co je tohle za blbost? Tohle už je fakt moc! To je

už hodně divný. Hodně ulítlý!

Možná je to divný a ulítlý, ale má to svou selskou logiku. Ve

skutečnosti totiž existuje jen jeden jediný člověk, kterého můžeme

opravdu vychovávat, a tím jsme my sami. Ostatním můžeme maxi

málně něco nabízet jako možnost, nebo s nimi více či méně mani

pulovat. Nic jiného.

Pravda totiž je, že není možné naučit naše děti něco, co sami

nežijeme. To prostě nelze. Proto je rodičovství jednou ze zásadních

cest do vlastního nitra. A to je – jak známo – cesta z nejtěžších.

Pokud si přejeme, aby naše děti byly statečné, ale sami máme

strach, co jim předáme? Odvaha to rozhodně nebude...

Jestliže si přejeme, aby naše děti byly poctivé, ale sami krademe,

jednoho dne zjistíme, že i naše děti se naučily krást (to možná

trochu přeháním, ale jistě chápete mou pointu).

Toužíme-li potom, aby nás naše děti milovaly, ale přitom neu

míme dát lásku sami sobě, a tím pádem ani druhým, pak nás naše

děti nikdy doopravdy milovat nebudou.

17


„Dospělí sami nikdy nic nechápou a děti to hrozně unavuje, stále a stále jim

něco vysvětlovat. Děti musí být k dospělým hodně shovívavé.“

(Antoine de Saint-Exupéry)

Jak se učit od dětí

Základním předpokladem pro to, abychom se mohli učit od dětí, je

zbavit se představy, že my jako dospělí a jako rodiče víme nebo

musíme vědět víc než naše děti – ba dokonce, že musíme vědět

všechno. Přiznejme si to: nutnost být vševědoucí pro nás není výhrou,

ale prokletím. Často nás totiž tato představa uvnitř velmi stresuje,

protože máme pocit, že se to od nás očekává, že musíme, že se tak

musíme alespoň tvářit... Přitom však dobře víme, že to tak ve

skutečnosti není, že nevíme vše, že nejsme dostatečně znalí a dobří –

a tento vnitřní rozpor v nás způsobuje velké vnitřní napětí, které si

ani nemusíme vědomě uvědomovat.

I v tomto případě je zapotřebí vytrvalost a zejména upřímnost

k  sobě samým. Pokusíme-li se do sebe zahloubat a zjistit, jak to

v  sobě vlastně máme, nemusíme toho na počátku odhalit příliš

mnoho. S tímto vypětím a v tomto vnitřním konfliktu žijeme

většinou už dlouhá léta, takže si toho vůbec nemusíme být vědomi.

Ale kdo hledá, najde.

29


„Jsem dokonalý,

ale co je vlastně dokonalost?“

(Sofoklés)

Nemůžete být lepší Za potřebou „nosit masky“ se skrývá hluboká nedůvěra a nenávist k sobě samým a pohrdání sebou samými. Připadáme si, že nejsme dost dobří, a tak se schováme za nějakou masku, aby si druzí nevšimli naší domnělé nedostatečnosti. Je to veliký omyl.

Připadá vám ústřice jako ústřice nedokonalá?

Připadá vám strom jako strom v něčem nedokonalý?

Připadá vám moře jako moře v něčem nedokonalé?

Proč by nebyl kdokoliv z nás stejně dokonalý jako ústřice, strom a moře? Narodili jsme se dokonalí, se vším všudy. Jsme geniální tak, jak jsme, ze své podstaty. Tak to je, ale my tomu jen těžko dokážeme uvěřit. Proč? Jednoduše: Od malička jsme totiž byli pod vlivem přístupu: „Nic nejsi, všechno se musíš teprve naučit.“ Tato naše falešná domněnka o vlastní nedostatečnosti je tedy dědictvím kultury společnosti, do které jsme se narodili.

42


„Největším jedem života je vlastní sebelítost.“

(Vladimír Páral)

Oběť

Napadlo vás někdy, kterou ze svých masek si ve skutečnosti nasa

zujete nejčastěji? Aniž si to uvědomujeme, žijeme často v takzvané

roli oběti. Tuto roli nás naučili skvěle hrát naši rodiče a ti se to zase

naučili od svých rodičů a tak dále a tak dále... Není však podstatné,

proč tomu tak je a jestli za to někdo může (a rozhodně to nemá

cenu svým rodičům vyčítat!) – důležité je, jak s tím naložíme tady a

teď, ve své současné životní situaci.

Stav oběti je přirozený v dětství. Děti jsou nastavené tak, aby přežily,

proto se přizpůsobují, poslouchají a vzhlížejí k dospělým tak trochu

jako k polobohům. Nedokážou se o sebe ještě materiálně postarat,

proto jsou do určitého věku v této „podřízené“ pozici – a je to tak

v pořádku.

Problém nastává v okamžiku, pokud se z přirozené dětské oběti

v období puberty nepřerodíme v tvůrce, tedy v člověka nesoucího

naprostou zodpovědnost za svůj život a stojícího ve své vlastní síle.

Když to neuděláme, pak jako přestárlé oběti bloudíme svými

životy, nevíme si rady sami se sebou (natož s druhými) a vytrvale

dětsky trváme na tom, aby vše zařídilo naše okolí. To oni musí, ne já.

46


Od určitého věku můžete také dítě víc zapojit do chodu rodiny a

domácnosti, víc se ho ptát na jeho názor, na jeho přání, nechat ho

pomáhat a dávat mu najevo, že si jeho přispění vážíte a že vám dělá

radost. ✔ A ještě jedno zásadní upozornění: Nejdůležitější je, abyste v tento čas, který trávíte se svým dítětem, opravdu byli srdcem i hlavou jen a jen s ním. Z vlastní zkušenosti jistě znáte situace, kdy jste se s někým bavili a onen dotyčný byl očividně myšlenkami jinde. V takové chvíli se okamžitě dostaví na vaší straně nepříjemný pocit nejistoty, někdy i naštvání a podobně. Taky si určitě přejete, aby dotyčný, se kterým mluvíte (zvlášť když je to třeba váš partner), byl „u toho“ a dal vám tak najevo, že ho zajímáte. Jestliže vám podaří zavést do života takovéto společné chvíle s dětmi, můžete pak bez výčitek svědomí dítě odmítnout v čase, kdy se potřebujete na něco soustředit nebo být sami. Najednou se ukáže, že už to není takový problém, protože vaše dítě ví a pociťuje, že si stejný čas uděláte i na ně a pro ně. Vaše dítě cítí a ví, že vám za to stojí.

✔ Schválně to vyzkoušejte ještě dnes: věnujte svému dítěti (a variantně

to můžete vyzkoušet i na svém partnerovi) opravdu soustředěnou,

vědomou a láskyplnou pozornost v nějakém časovém úseku od deseti do

třiceti minut (ano, tak málo klidně stačí) – a pozorujte, co to udělá! ✔ A nyní ještě něco málo k další části dětské šifry, a to k zrcadlení. Tuto část bychom v žádném případě neměli opomíjet, protože jinak nám žádné naše nové snahy dlouhodobě ovoce nepřinesou. Abychom někomu dávali pozornost a nebyl to jen jiný druh mani

97


„Není lepší msty než odpuštění.“

( Josh Billings)

Já ti ukážu! To ti nedaruju!

Jestliže se děti projevují ubližováním sobě či druhým a mstí se, pak to

značí, že jejich vnitřní stav je právě takový. Pravděpodobně si v sobě

nesou hluboké zranění a pocit, že je nikdo nemá rád, stejně jako pře

svědčení, že nesmí nikomu nic darovat.

Jako rodiče se při projevech dítěte pravděpodobně budete cítit

zranění, ublížení nebo lítostiví. Budete mít chuť všechno dítěti

oplatit, například pořádným výpraskem za rozbitý hrnek, nebo mu

dát „zaracha“, protože ignoruje vaše příkazy. Ve své podstatě mu to

však oplácíte úplně stejně a mstíte se mu.

Toto dětské chování už bývá poněkud těžší kalibr – je to poměrně

vážné zranění dětské duše. Pro lepší představu si uvědomte, jaké musí

být vaše vlastní vnímání druhých, aby ve vás probudilo potřebu se

jim pomstít...

Ve chvíli, kdy zjistíte, že se spolu s dítětem nacházíte v tomto

zašmodrchání, prvním a zásadním krokem je okamžité vystoupení

z bludného kruhu msty a oplácení. Jako rodiče už rozpoznáte, že

dítě tímto způsobem vlastně volá o pomoc: „Maminko, tatínku,

prosím, mějte mě rádi! Pomozte mi, něco velkého mě trápí.“

106


to ani nebyli my sami, nýbrž někdo před námi, a my jsme pouze

tento názor už jako malí nekriticky přijali jako dogma.

Pokud v sobě máme nastaveno, že chyba = špatně, pak tím ubližu

jeme nejvíc sami sobě.

Zamyslete se. Chyba nám dává informaci – tudy ne. Nutí nás tedy

k pohybu. Udělat něco jinak. A pohyb, to je život. Všechno v pří

rodě se neustále mění a hýbe. Když se tento pohyb zastaví, nastává

smrt. To je jediný stav, kdy je vše neměnné a nehybné. Takže, když

se bráníme chybám, bráníme se pohybu, bráníme se životu a

vzhledem k tomu, že jsme živí, nastává dosti prekérní situace. Zá

roveň chceme žít i nežít. Kleště, stres, paradox... Jak z toho ven?

Jednou z možností je změna úhlu pohledu.

Chyby je totiž možné vnímat i jako přátele, dokonce jako dobré

přátele, kteří se nebojí nám říci pravdu. A když se je takto naučíme

vnímat a přijímat do své každodenní existence, stáváme se skuteč

nými tvůrci svého života. Stáváme se silnějšími, svobodnějšími,

rozvíjíme svou schopnost čelit a odpovídat životu. Dokonce se mů

žeme na své chyby těšit: „Co nového se zase dozvím? Co nového

mi tahle chyba přinese? Co se z ní naučím?“

Kolikrát jste to už slyšeli, že největší vynálezy vznikly právě na

základě chyb? A víte proč? Protože když uděláme chybu, náš

mozek spustí explozi kreativity, která má vést k tomu, abychom

našli další řešení. Pokud tuto obrovskou sílu neubijeme výčitkami

svědomí a sebe-bičováním, tak máme v rukách nástroj velkých

možností.

Líbí se vám to? Tak si své chyby dovolte!

123


„Ano,“ řeklo Prasátko, „Králíček je chytrý.“

„A má rozum.“

„Ano,“ řeklo Prasátko. „Králíček má rozum.“

Pak bylo dlouho ticho.

„Myslím,“ řekl Pú, „že právě proto nikdy nic nechápe.“

(A. A. Milne: Medvídek Pú)

Prosím tě, nevymýšlej si a nehraj si!

„Prosím tě, nevymýšlej si a nehraj si!“ Říkáte někdy tato slova svým

dětem? Znáte tyto nebo jim podobné věty ze svého vlastního dětství?

Nebo vám to říkají lidé okolo vás dodnes?

Pokud vám to ještě dnes někdo říká, pak jste šťastnými lidmi a

rozhodně se tím příkazem neřiďte.

Když nám tohle někdo říká, co nám tím ale vlastně říká? Ne

fantazíruj a nevymýšlej si, to je jinými slovy: Okamžitě nech zakrňovat

svou pravou mozkovou hemisféru a ihned vyhoď ze života radost, barevnost,

nové možnosti a poznání, zejména to, které se vymyká zavedeným postupům.

(Právě jste zabili génia, který mohl stanout po boku Einsteina nebo

Edisona, víte to?) Staň se pěkně dospělým – jako jsem já – tedy člověkem

bez fantazie, hezky nudným, obtěžkaným tisíci problémy a povinnostmi,

s častým pocitem marnosti. Staň se taky neuvěřitelně mrtvolným, poslušným

plničem potřebného: „Teď mě nech, nemám čas na hraní, mám tu něco

důležitějšího na práci!“

182


Iva Aliana Bendová

se narodila v úplně obyčejné ro

dině v malém městě Kraslice na

západě Čech. Úspěšně vystudova

la konzervatoř a DAMU, věnova

la se divadelní a režisérské práci a

později porodila čtyři krásné děti,

které vzdělávala doma. Když děti

odrůstaly, začala se věnovat práci,

která ji vždycky lákala a přitaho

vala: terapiím a malování obrazů.

Aliana sama sebe charakterizuje

jako člověka s duší detektiva do

brodruha. Všechno, co dělá, je poznamenáno touhou dojít k „jádru pudla“, a pro svá zkoumání se nebojí používat nečekaně nové a netradiční úhly pohledu. Tímto způsobem přistupovala už k divadlu, jež bylo jejím původním povoláním, i později k výchově dětí, která se na mnoho let stala středem jejího života. A stejným způsobem pracuje dodnes – s klienty, kteří k ní dnes chodí na koučovací a terapeutická sezení. Právě proto, že se nedrží žádných standardních metod, ale „šije postup každému přímo na míru“ a nebojí se společně s klienty experimentovat (a také si hrát!), jsou její metody překvapivě rychlé a hlavně trvale účinné. Což si můžete ihned vyzkoušet sami, když se pustíte do experimentování s touto knihou!

211


213




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist