načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Putování jednoho slona - José Saramago

Putování jednoho slona

Elektronická kniha: Putování jednoho slona
Autor:

Nejoptimističtější a nejdobrodružnější román od nositele Nobelovy ceny. Slona Šalamouna čeká velká změna. Píše se rok 1551 a po letech strádání v koutě královského paláce v ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  149
+
-
5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4% 60%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » PLUS
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 176
Rozměr: 20 cm
Úprava: tran
Vydání: Vydání první
Spolupracovali: přeložila Lada Weissová
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-259-0823-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Nejoptimističtější a nejdobrodružnější román od nositele Nobelovy ceny. Slona Šalamouna čeká velká změna. Píše se rok 1551 a po letech strádání v koutě královského paláce v Lisabonu pro něj panovník Jan III. našel využití. Pošle jej přes celou Evropu jako velkolepý svatební dar pro svého švagra, rakouského arcivévodu Maximiliána II. Saramagův útlý román je kouzelnou směsí historických faktů a smyšlenek. Barvité líčení různých krajů a lidských mravů z něj činí chytrou a zábavnou úvahu nad povahou života.

Zařazeno v kategoriích
José Saramago - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Putování

jednoho slona

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.nakladatelstviplus.cz

www.albatrosmedia.cz

José Saramago

Putování jednoho slona – e‑kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2018

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


PESTRÁ

ŘADA

SOUDOBÉ

PRÓZY

/ Svazek 24 Putování jednoho slona

JOSÉ SARAMAGO

/ Přeložila Lada Weissová

Putování

jednoho

slona

Livro pubalicado com o apoio do Camões, I. P.

Kniha se těší laskavé podpoře Institutu Camões

Pro Pilar, která nedopustila, abych umřel

Vždy dojdeme do místa, kde nás čekají.

KNIHA CESTOVNÍCH DENÍKŮ

Kdyby Gilda Lopes Encarnação nebyla lektorkou portugal

ského jazyka na Univerzitě v Salzburgu, kdyby mě nepozvala

na besedu se studenty a následně nevzala na večeři dorestau

race v hotelu Elefant, nevznikla by tato kniha. Bylo třeba, aby

mi v  Mozartově městě neviditelné síly osudu umožnily ze

ptat se: „Co je tamhle za figurky?“ Těmi figurkami jsem měl

na mysli řadu dřevěných sošek, z nichž první zpravapředsta

vovala Belémskou věž v  Lisabonu. Za ní následovaly podo

by různých evropských staveb a  památek, které zjevně od

kazovaly k  nějaké trase. Dozvěděl jsem se, že po ní putoval

jeden slon, kterého v  šestnáctém století, konkrétně v  roce

1551, za panování krále Jana III., poslali z  Lisabonu do Víd

ně. Cítil jsem, že by z toho mohl být příběh a svěřil jsem se

s  tím pocitem Gildě Lopes Encarnação. Ona se domnívala,

že mohl, nebo snad mohl, a  hned se nabídla, že mi pomů

že sehnat potřebné historické údaje. Výsledkem je tatokni

ha, která opravdu v mnohém vděčí mé prozřetelnostísesla

né společnici, jíž tímto veřejně vyjadřuji svůj nejhlubší dík,

respekt a úctu.

José Saramago

11

Kdo se hlouběji nezabývá významem loží manželských,ne

manželských či úmrtních v řádném fungování veřejnésprá

vy, možná bude překvapen, ale první krok nevšedního pu

tování slona do rakous, o  němž se chystáme vyprávět, byl

učiněn v  královských komnatách portugalského dvora více

méně v  době, kdy je čas jít spát. A  hned upozorňuji, že ne

přesný výraz více méně tu není použit pouhou náhodou.

S  obdivuhodnou elegancí jsme se tím vyhnuli nutnosti za

bývat se poněkud nízkými a téměř jistě trapnými detailytě

lesné a fyziologické povahy, které by se takto černé na bílém

bezpochyby hluboce dotkly přísného katolickéhopřesvědče

ní krále jana třetího, pána portugalska a algarve, a jehocho

ti, královny kateřiny rakouské, budoucí babičky králešebes

tiána, který se bude bít u alcácer-quibiru a padne při prvním

či druhém útoku, ačkoliv někteří dokonce tvrdí, že podlehl

nemoci už v předvečer bitvy. Poslyšme, jak se král sesvraš

těným obočím obrátil ke královně, Tak nevím, královno. Co

nevíte, králi. Vždy jsem měl dojem, že svatební dar, který

jsme před čtyřmi lety poslali bratranci maxmiliánovi, nebyl

důstojný jeho původu a zásluh, a když teď máme bratrance

tak blízko, ve valladolidu, jako regenta ve španělích, takříka

jíc co by kamenem dohodil, rád bych mu daroval něcohod

notnějšího, čím bychom ho oslnili, co na to říkáte, královno.

Například nějakou monstranci, vypozorovala jsem, žemon

strance je obdarovanými vždy přijímána velmi dobře, snad

12

proto, že se v ní spojuje materiální hodnota s duchovnímvý

znamem. Taková velkorysost by se nezamlouvala naší sva

té církvi, která ještě určitě chová ve své neomylné paměti,

jak se bratranec maxmilián vyznal ze sympatiík protestant

ské reformě a  luteránům, luteránům nebo kalvinistům, ni

kdy jsem se v nich pořádně nevyznal. Odstup, satane, na to

jsem nepomyslela, zvolala královna a  pokřižovala se, Hned

zítra ráno musím ke zpovědi. Co je na tom tak výjimečného,

královno, ke zpovědi chodíte každý den, zeptal se král.Mu

sím kvůli té hanebné myšlence, kterou nepřítel nechalpro

jít mými hlasivkami, vždyť ještě teď mě pálí hrdlo, jako by je

sežehl pekelný plamen. Král uvyklý královniněpřecitlivělos

ti pokrčil rameny a  vrátil se k  otázce, která pálila jeho, kde

nalézt uspokojivý dar pro arcivévodu maxmiliána habsbur

ského. Královna oddrmolila jednu modlitbu a hned sepus

tila do další, vtom se však zarazila a  téměř vykřikla, Máme

šalamouna. Cože, otázal se nechápavě jan třetí, kteréhone

čekaná zmínka o  židovském králi zmátla. Přece šalamoun,

králi, ten slon. Na co mi je teď slon, otázal se už trochupo

drážděně král. Jako dar, můj pane, svatební dar, odpověděla

královna nadšeně a  samým rozrušením vyskočila z  postele.

Svatba už byla. Na tom nezáleží. Král třikrát pomalupřiký

vl, zaváhal, znovu třikrát pokýval hlavou, načež připustil,Vy

padá to jako zajímavý nápad. Víc než zajímavý, je to dobrý,

přímo skvělý nápad, opáčila královna s  netrpělivým, až pa

novačným výrazem, který se jí nepovedlo potlačit, to zvíře

nám poslali z indie před více jak dvěma roky a od té doby jen

jí a spí, koryto s vodou vždy plné, krmení hromady, jako by

si ho u nás ustájili na výkrm, ale platit nehodlají. Tennebo

hý tvor za to nemůže, není tu pro něj žádná vhodná práce,

13

ledaže bychom ho poslali k teju do doků, nosit trámy, ale to

bychom ho zbytečně trápili, je specializovaný na klády,pro

tože jsou oblé a padnou mu líp do chobotu. Tak ať jde dovíd

ně. A jak, zeptal se král. To už není naše starost, až si tovy

řeší maxmilián jako majitel slona, předpokládám, že je ještě

ve valladolidu. Nemám žádné zprávy, které by to vyvracely.

Do valladolidu pochopitelně šalamoun musí dojít po svých,

nožiska na to má. Nic naplat, do vídně taky. Pěkná štrapá

ce, poznamenala královna. Pořádná štrapáce, přitakal král

zachmuřeně a  dodal, zítra to bratranci maxmiliánovi napí

šu, a  když bude souhlasit, musíme domluvit časový rozvrh

a  upřesnit si pár věcí, například kdy se hodlá vydat do víd

ně a kolik dní bude potřebovat šalamoun na cestuz lisabo

nu do valladolidu, dál už to nebude naše starost a můžeme

si nad tím umýt ruce. Ano, můžeme si umýt ruce, řeklakrá

lovna, ale hluboko v duši, kde se odehrává boj člověkas po

chybnostmi, ji náhle zabolelo pomyšlení, že nechášalamou

na odejít samotného do takové dálky a k cizím lidem.

Příští den si král dal hned ráno zavolat tajemníka pêra de

alcáçova carneira a  jal se mu diktovat dopis, ale protože se

mu napoprvé, napodruhé ani napotřetí nepovedl, muselje

ho obsah nakonec svěřit svému zdatnému úředníkovi, jehož

projev zdobil rétorický um a znalosti dvorní etiketya osvěd

čených epištolních frází, užívaných mezi mocnáři, které si

osvojil v nejlepší možné škole, u svého otce antóniacarnei

ra, po němž zdědil i jeho úřad. Dopis byl dokonalý písmem

i  obsahem, a  dokonce diplomaticky zmiňoval teoretickou

možnost, že by arcivévodu dar nepotěšil, ovšem možnost,

jak v takovém případě dar odmítnout, mu byla velice ztížena

tím, že portugalský král ve strategické pasáži dopisu uvedl,

14

že slon šalamoun je tím nejcennějším, co v  království má,

jak z pohledu pospolitosti božích stvoření, v níž jsouvšech

ny druhy spojeny a podobny si navzájem tak, že se najdouli

dé, kteří tvrdí, že člověk byl stvořen ze sloního žebra, tak ve

smyslu symbolické, jedinečné i  obecné hodnoty slona. Po

té co byl dopis srolován a  zapečetěn, si král zavolal nejvyš

šího štolbu, šlechtice těšícího se panovníkově naprosté dů

věře, stručně ho seznámil s jeho posláním, načež jej vyzval,

aby si vybral doprovod hodný svého úřadu a zejménavrchol

ného významu svěřeného úkolu. Rytíř políbil královi ruku

a panovník slavnostním tónem pronesl následující prorocká

slova, Kéž je vaše cesta rychlá jako vítr a klidná jako let orla.

Ano, můj pane. Pak král změnil tón a udělil mu několikprak

tických rad, Snad ti nemusím připomínat, že koněvymění

te vždy, když to bude nutné, přepřahací stanoviště jsou právě

od toho, teď není čas škudlit, nařídím, ať zvýší počtyustáje

ných kusů, a narovinu říkám, že bude-li to možné, měli byste

kvůli úspoře času spát v sedle, zatímco vaše koně poletí spící

kastilií jako noční můry. Posel tu vtipnou narážku buďnepo

chopil, nebo se rozhodl nechat ji bez povšimnutí a omezil se

na odpověď, Rozkazy vaší výsosti budou splněny do puntíku,

zavazuji se svým slovem i životem. Pak vycouval a každé tři

kroky se uklonil. Je to nejlepší štolba, poznamenal král.Ta

jemník potlačil pochlebovačnou poznámku, že štolba sene

může chovat ani jednat jinak, když jej vybrala sama královská

výsost. Měl dojem, že něco podobného řekl poměrněnedáv

no, a vzpomněl si, co mu radíval otec, Opatrně, chlapče,opa

kované lichotky se časem nutně omrzí a začnou zraňovatja

ko urážky. Královský tajemník se proto rozhodl také raději

mlčet, třebaže z jiných důvodů než štolba. Chvíli bylo ticho,

15

a pak král konečně vyslovil nahlas myšlenku, která hotrápi

la od chvíle, kdy se ráno probudil, Napadlo mě, že bych mohl

jít šalamouna navštívit. Přejete si, výsosti, abych poslal pro

královskou gardu. Ne, dvě pážata budou víc než dost, jed

no, aby doručilo vzkaz, a  druhé, aby se šlo podívat, proč se

první ještě nevrátilo, ach ano, a také vy, pane tajemníku,po

kud mne chcete doprovodit. Vaše výsost mi projevuje veli

kou laskavost, větší, než si zasloužím. Snad proto, že vašezá

sluhy jsou stále větší, podobně jako dříve vašeho otce, kéž mu

dá bůh věčnou slávu. Líbám ruku vaší výsosti se stejnoulás

kou a úctou, s jakou jsem líbal ruce otcovy. Mám dojem, že to

je zase mnohem víc, než si zasloužím já, opáčil králs úsmě

vem. V dialektice a bystrosti odpovědí nemá vaše výsostso

bě rovného. A  přitom je dost těch, kteří prohlašují, že mi

sudičky u  kolébky nedaly do vínku vyniknout v  umění slo

vesném. Svět nejsou jen slova, výsosti, a vaše dnešní návštěva

u  šalamouna bude možná v  budoucnu označena za poetic

ký akt. Co je to poetický akt, zeptal se král. To se neví,veli

čenstvo, uvědomíme si ho, až když nastane. Ale já jsem za

tím jen oznámil záměr navštívit šalamouna. Předpokládám,

že když je to slovo krále, mohlo by to stačit. Myslím, žeto

muhle se v rétorice říká ironie. Prosím za odpuštění, výsosti.

Odpouštím vám, pane tajemníku, budou-li všechny vašehří

chy takto závažné, máte nebe zaručené. Nevím, pane, zda je

teď nejlepší doba, kdy odejít do nebe. Co tím chcete říct.S in

kvizicí, výsosti, je konec spáse díky zpovědi a rozhřešení.In

kvizice zajistí jednotu křesťanstva, to je její účel. Svatý účel,

o  tom není pochyb, výsosti, zbývá otázka, jakými prostřed

ky toho dosáhne. Když je svatý účel, jsou svaté i prostředky,

které mu slouží, odpověděl král poněkud příkře. Omlouvám

16

se, výsosti, ale. Jaké ale. Prosím vás, abyste mne zprostilná

vštěvy u  šalamouna, cítím, že bych dnes nebyl pro vaši vý

sost příjemným společníkem. Zamítá se, vaše přítomnost ve

stájích je zcela nezbytná. Kvůli čemu, veličenstvo, jestli ne

ní příliš nezdvořilé se zeptat. Nejsem dost bystrý, abychpo

střehl, zda nastane to, co jste nazval poetickým aktem,odpo

věděl král s náznakem úsměvu, při němž mu knír a plnovous

vykreslily na tváři zlomyslný, téměř mefistofelský výraz.Če

kám na vaše rozkazy, výsosti. V pět hodin chci mít předpa

lácem čtyři koně, ten pro mne by měl být široký a pohodlný,

nikdy jsem nebyl moc dobrý jezdec a s věkem a neduhy,kte

ré s sebou stáří přináší, je to ještě horší. Ano, výsosti.A vy

berte šikovná pážata, ne taková, co se chichotají kvůli každé

hlouposti, mám pak chuť zakroutit jim krkem. Ano, výsosti.

Vyjeli až po půl šesté, protože když se o  chystané výpra

vě doslechla královna, prohlásila, že chce jet taky. Bylotěž

ké ji přesvědčit, že nemá smysl zapřahat do kočáru jenkvů

li cestě do belému, kde stála šalamounova ohrada. A na koni

určitě jet nechcete, řekl král kategoricky, rozhodnutýnepři

stoupit na žádný protiargument. Královna pochopila špat

ně skrývaný zákaz a  při odchodu bručela, že nikdo v  celém

portugalsku a vůbec na celém světě nemá šalamounaradě

ji než ona. Bylo jasné, že její vztah k tomu tvorovi je čím dál

rozporuplnější. Poté co nazvala chudáka slona darmožrou

tem, což je nejhorší nadávka, jaké se může nadít nemyslící

tvor, který v indii celé roky dřel bez nároku na odměnu,ka

teřina habsburská propadla záchvatu lítostivého ochranář

ství, kdy se alespoň formálně vzepřela autoritě svého pána,

manžela a krále. Ve skutečnosti to byla jen bouře ve sklenici

vody, drobná manželská krize, která se bezpochyby přežene,

17

jakmile se nevyšší štolba vrátí, ať už přiveze jakoukolivodpo

věď. Když arcivévoda slona přijme, problém se vyřeší sám,lé

pe řečeno vyřeší ho cesta do vídně, a když ho nepřijme,bu

de třeba si zase jednou připomenout tisíciletou zkušenost, že

život jde dál navzdory zklamáním, trápením a omylům,kte

ré jsou lidem i slonům denním chlebem. Šalamoun nemá ani

zdání o tom, co ho čeká. Jeho osud je teď v rukou nejvyššího

štolby, který se už vzpamatoval z neblahých následkůpoku

su spát za jízdy v sedle a teď cválá k valladolidu, a krále, který

s omezeným doprovodem, sestávajícím z tajemníka a pážat,

přichází na belémskou pláž, na dohled kláštera jeronymitů

i šalamounovy ohrady. Když se věcem dá dost času, začnou

do sebe pěkně zapadat. Tamhle je slon. Menší než jehoafrič

tí příbuzní, nicméně pod vrstvou špíny, která jej pokrývá, lze

tušit pěknou postavu, jíž ho obdařila příroda. Proč je to zvíře

tak špinavé, otázal se král, a kde je jeho ošetřovatel, někdo se

o něho přece stará, nebo ne. Blíží se k nim člověk s indickými

rysy, v  otrhaném oblečení sestávajícím z  několika místních

kousků s bídou překrývajících zbytky exotických látek, které

měl na sobě, už když přibyl do této země spolu se slonem. To

je mahut. Královský tajemník okamžitě pochopil, žechova

tel slona nepoznal krále, a protože situace nebyla vhodná pro

oficiality, řekl, Výsosti, dovolte, abych vám představil šala

mounova ošetřovatele, pane inde, představuji vámportugal

ského krále jana třetího, který vstoupí do dějin s přívlastkem

zbožný. Pážatům nařídil, ať vlezou do ohrady a  obeznámí

znepokojeného mahuta s  tituly a  řády vousatého muže, je

hož přísný pohled nevěstil nic dobrého. To je král. Ind str

nul jako zasažený bleskem, načež učinil chabý pokus o útěk,

jenže pážata ho chytla za cáry oděvu a dovlekla ažk hraze

18

ní. Král znechuceně a rozzlobeně pozoroval celépředstave

ní z posledního stupně neuměle stlučených schůdků,umís

těných na vnější straně ohrady, a už teď si vyčítal, že podlehl

jitřnímu hnutí mysli a  rozhodl se vykonat tuhle sentimen

tální návštěvu u  tupého tlustokožce, směšného chobotnat

ce vysokého víc jak šest, sedm stop, který, dá-li bůh, bude už

brzy vyměšovat své páchnoucí exkrementy v  té namyšlené

rakouské vídni. Na vině byl částečně i tajemník a jeho slova

o poetických aktech, která král nedokázal pustit z hlavy.Vy

zývavě pohlédl na jinak váženého hodnostáře, kterýv před

tuše králova úmyslu řekl, Poetickým aktem byl příchod vaší

výsosti sem, slon je jen záminka, nic víc. Král cosinesrozu

mitelně zabručel, načež jasným a pevným hlasem prohlásil,

Chci, abyste to zvíře okamžitě umyli. Konečně se zase cítil

být sám sebou, králem, a  byl to pochopitelný pocit, když si

uvědomíme, že za celý svůj panovnický život podobnouvě

tu ještě nepronesl. Pážata přetlumočila panovníkovo přání

mahutovi a  ten se rozběhl ke kůlně, kde měl uložené růz

né předměty, zřejmě nářadí, alespoň to tak vypadalo, i když

o  některých bylo těžké říct, k  čemu jsou dobré. Vedle kůl

ny byla stavba z dřevěných prken, zakrytá volně položenými

taškami, kterou chovatel slona nejspíš využíval jako svéoby

dlí. Za chvíli se muž vrátil s rýžákem na dlouhé tyči, dovelké

ho vědra nabral vodu z koryta, které sloužilo jako napajedlo,

a dal se do práce. Slonova rozkoš byla zjevná. Vodaa kartáčo

vání v něm určitě probudily nějakou příjemnou vzpomínku

na indickou řeku a na zvrásnělý kmen stromu, takže se zace

lou dobu, co koupel trvala, tedy poctivou půlhodinu, nehnul

z  místa a  stál nehybně na mocných nohách jako uhranutý.

Člověka obeznámeného s mimořádnou prospěšnostítěles

19

né hygieny nepřekvapí, že místo původního slona se tuna

jednou objevil slon docela nový. Díky souběžnémupůsobe

ní vody a rýžáku zmizela špína, která ho předtím pokrývala

a pod níž mu téměř nebyla vidět kůže, a šalamoun se všem

předvedl v  celé své kráse. Což je obecně vzato dost rela

tivní pojem. Kůže indických slonů, jako byl šalamoun, je

hrubá, barvy napůl šedé a  napůl hnědé, flekatá a porost

lá chlupy, takže dotyčný je sám se sebou věčněnespokoje

ný, navzdory doporučením, aby se s tím smířil, spokojil se

s tím, co má, a vzdával díky višnuovi. Nechal se omývatja

ko při křtu, jako by doufal v zázrak, a tohle je výsledek,fle

ky a chlupy. Král neviděl slona už víc jak rok, zapomněl na

detaily a  to, co teď spatřil, se mu ani v  nejmenším neza

mlouvalo. Výjimku představovaly jen tlustokožcovy dlou

hé kly, mírně zahnuté a znovu zářivě bílé, jako dvě vpředtr

čící šavle. Ale co to ostatní. Král portugalska a také algarví,

ještě před chvílí nesmírně štastný, že může projevitlaska

vost nikomu menšímu než zeti císaře karla pátého, mělná

hle dojem, že se po hlavě řítí do hladového chřtánu potupy.

Král totiž sám sobě položil dotaz, Co když se arcivévodovi

nebude slon líbit, co když mu bude připadat ošklivý, třeba

arcivévoda nic netuše nejprve dar přijme, ale pak ho vrá

tí, jak takovou ostudu a urážku ustojím před ironickými či

soucitnými pohledy evropského společenství. Král,zoufa

le toužící po záchranném člunu, který mohl vyplout pouze

z  jediného přístavu, se nakonec obrátil na svého tajemní

ka, Co na to zvíře říkáte, jak se vám líbí. Hezký neboošk

livý jsou jen relativní pojmy, výsosti, pro opičí mámu jsou

nejkrásnější její mláďata, třeba olysalá, a  když toto obec

né pravidlo uplatním na tento konkrétní případ, tak tady

20

vidím nádherný exemplář slona indického, se všemi fleky

a chlupy, patřícími k jeho přirozenosti, který nadchnear

civévodu a ohromí nejen císařovy poddané u dvora a v celé

vídni, ale všude, kam vkročí. Král si s úlevou oddychl,Dou

fám, že máte pravdu. Věřím, že ano, pane, pokud vímně

co o té druhé, lidské přirozenosti, a jestli mi to vaše výsost

dovolí, troufnu si dodat, že pokud je rakouský arcivévoda

tak mazaný, jak vyvozuji z dosavadní prokazatelnézkuše

nosti, učiní z  tohoto chlupatého a  flekatého slona prvo

třídní politický nástroj. Pomozte mi dolů, točí se mi z toho

rozhovoru hlava. S pomocí tajemníka a dvou pážat se králi

podařilo bez větších potíží sestoupit ze schůdků, na nichž

stál. Když ucítil pevnou půdu pod nohama, zhluboka siod

dechl a bez zřejmého důvodu, snad že ho náhlé okysličení

krve a její následná cirkulace v mozku přivedly namyšlen

ku, která by ho za normálních okolností jistojistěnenapad

la, a snad tu stojí proto, že tehdy se to ještě nemohloopí

rat o vědecký základ, řekl, Ten člověk nemůže jet do vídně

v takových hadrech, nařizuji, aby mu ušili dvoje šaty, jedny

pracovní, pro jízdu na slonovi, a druhé sváteční, prospole

čenské události, ať nedělá u rakouského dvora ostudu, nic

přepychového, ale ať to je důstojné země, která ho vysla

la. Jak poroučíte, pane. A mimochodem, jak se vlastnějme

nuje. Poslali páže, aby to zjistilo, a odpověď ústy tajemníka

zněla zhruba takhle, subhro. Subro, opakoval král, co je to

k čertu za jméno. S há, pane, aspoň tak to vyslovuje on,vy

světlil tajemník. Hned jak přijel do portugalska, měli jsme

ho překřtít na joaquima, zabručel král.

***

21

O tři dny později, krátce po poledni dorazil k branámpalá

ce nejvyšší štolba následovaný svou družinou, kterou prach

cest spolu s  neodmyslitelným pachem lidského i zvířecí

ho potu připravily o  část původního lesku, seskočil z  koně,

oprášil si oděv, vystoupal po schodišti a  vešel do předsá

lí, kam ho spěšně nasměroval vrchní lokaj, i když bude lepší

rovnou přiznat, že si vůbec nejsme jisti, jestli v těch dobách

takový titul skutečně existoval, ale zdá se nám příhodný pro

postavu na hony čpící směsicí samolibosti a falešné pokory.

Král se nemohl arcivévodovy odpovědi dočkat, proto nově

příchozího bez prodlení přijal. Není divu, že s  ohledem na

význam okamžiku byla v audienčním sále přítomnai králov

na kateřina, která, jak je známo, se z rozhodnutí svéhoman

žela a  krále pravidelně účastnila sněmů, kde nikdy nehrála

roli pasivního pozorovatele. Teď však měla královnakateři

na ještě další důvod, proč chtěla být při tom, až se budedo

pis okamžitě po doručení číst, neboť chovala slabou, byťna

nejvýš nepravděpodobnou naději, že arcivévoda maxmilián

napsal odpověď německy, a v tom případě by osobak překla

du nepovolanější byla už na místě, takříkajíc po ruce,připra

vená pracovat. Král převzal svitek z rukou nejvyššího štolby,

sám rozlomil arcivévodovu pečeť, rozvázal stuhy, list rozvi

nul a z jediného pohledu mu bylo jasné, že text je psánlatin

sky. Králi janovi, v  portugalsku třetímu toho jména, nebyla

latina neznámá, jelikož v  mládí se mu v  tomto ohledu do

stalo náležitého vzdělání, přesto si však víc než dobře uvě

domoval, že nevyhnutelná váhání, příliš dlouhé odmlky či

více než pravděpodobné chyby v překladu by u přítomných

mohly vyvolat mylnou a v zásadě nespravedlivou představu

o královském majestátu. Ale to už královský tajemník, jehož

22

důvtipnost a pohotovost jsme již poznali, nenápadně udělal

dva kroky ke králi a čekal. A král zcela přirozeně, jako by měl

celou scénu předem naplánovanou, oznámil, Pan tajemník

se ujme čtení a  překladu vzkazu, jímž náš milovaný bratra

nec maxmilián určitě odpovídá na naši nabídku, že mudaru

jeme slona šalamouna, přičemž se domnívám, že protento

krát můžeme upustit od čtení celého dopisu, neboť stačí,

když se seznámíme s  jeho podstatou. Jak si přejete, výsosti.

Tajemník spěšně přelétl očima zdlouhavé a zbytečnézdvoři

lostní fráze, které v tehdejším epistolárním stylu bujely jako

houby po dešti, a  pátral pohledem o  kus níž, dokud nena

šel, co hledal. Nepřekládal, jen oznámil, Arcivévodamaxmi

lián rakouský s díky přijímá dar od portugalského krále. Na

královské tváři se mezi hustým plnovousem a  knírem roz

hostil spokojený úsměv. I královna se usmála a současněse

pjala ruce v děkovném gestu, jež bylo vysláno k arcivévodovi

maxmiliánovi rakouskému, ale jehož konečným adresátem

byl bůh všemohoucí. Královna, jejíž nitro se před chvílízmí

talo v  pochybnostech, totiž dospěla k  nikterak objevnému

poznání, že svému osudu nikdo neuteče. Tajemník si znovu

vzal slovo a  hlasem, v  němž jako by jeho hovorovou portu

galštinu prostoupila liturgická tíha latiny, seznámilpřítom

né s dalšími instrukcemi, které dopis obsahoval, Píše, žeza

tím nezná datum odjezdu do vídně, snad někdy v  polovině

října, ale jisté to není. Teď jsme na začátku srpna, oznámi

la poněkud zbytečně královna. Arcivévoda dále píše, že po

kud vaše výsost chce, nemusí čekat, až se datum odjezdupři

blíží, a může poslat sulejmana dřív. Jakého sulejmána, otázal

se dopáleně král, Ještě slona nemá a už mu chce měnitjmé

no. Sulejman nádherný je turecký sultán, výsosti. Nevím, co

23

bych si bez vás počal, pane tajemníku, a jak bych zjistil, co je

zač tenhle sulejman, nebýt vaší vynikající paměti, díky níž

mi každou chvíli něco objasníte a vysvětlíte. Prosím zapro

minutí, výsosti, omlouval se tajemník. Následovalo tíživéti

cho a všichni přítomní před sebou navzájem uhýbalipohle

dem. Úředníkova tvář, kterou před chvíli zalil ruměnec, byla

sinale bledá. To já bych měl požádat o  prominutí, promlu

vil král, a  nijak se za to nehanbím, leda před vlastním svě

domím. Můj pane, zamumlal pêro de alcáçova carneiro, kdo

jsem já, abych vám odpouštěl, ať je to cokoliv. Jste můjtajem

ník, k němuž jsem se před chvíli zachoval neuctivě. Výsosti,

prosím vás. Král si posunkem ruky zjednal ticho a pakpro

hlásil, šalamoun, jemuž, dokud je zde, zůstává toto jméno, si

neumí představit, jaký rozruch tu vládne od chvíle, kdy jsem

se rozhodl darovat jej arcivévodovi, a věřím, že nikdoz pří

tomných si v  podstatě nepřeje, aby odešel, což je zvláštní,

protože to není kočka, která se otírá o nohy, ani pes, co se na

člověka dívá jako na svého stvořitele, a přesto tu stojímedo

jatí, až nešťastní, jako by nám brali něco cenného. Nikdo by

to nedokázal vyjádřit lépe než vaše výsost, řekl tajemník. Ale

teď k věci, kde jsme skončili v otázce šalamounovy cesty do

valladolidu, zeptal se král. Arcivévoda píše, že by bylo dob

ré, aby se s  odesláním příliš neotálelo, a  slon si mohl zvyk

nout na nové prostředí i pána, což sice není přesný překlad

zde použitého latinského výrazu, ale nic lepšího mě teďne

napadá. Rozumíme, nemusíte se s  tím tolik párat, řekl král

a po krátké úvaze dodal, Nejvyšší štolba si vezme na starost

skladbu doprovodu, je třeba dvou mužů, kteří budou k ruce

mahutovi, několika dalších na zajištění dodávek vody a kr

miva, jednoho volského potahu a vozu s potřebnýmvybave

24

ním, jako je třeba bečka na vodu, protože i když u násv por

tugalsku nebude nouze o řeky či potoky, kde by se šalamoun

napil a opláchl, v té prokleté kastilii, která je sucháa rozpu

kaná jako sluncem vybělená kost, to bude horší, a  vojenské

jízdy, kvůli málo pravděpodobnému riziku, že by nám chtěl

někdo šalamounka ukrást. O průběhu příprav budenejvyš

ší štolba informovat vás, pane tajemníku, pročež se vámtím

to omlouvám, že budete zatěžován takovými podružnost

mi. Na tom není nic podružného, výsosti, jde o  záležitost,

která k  funkci státního tajemníka bezpochyby náleží, pro

tože zde nejednáme o ničem menším než o převodustátní

ho majetku. Šalamouna určitě nikdy nenapadlo, že je stát

ním majetkem, poznamenal král trochu pobaveně. Stačilo

by, kdyby si býval uvědomil, že voda a  krmení mu nepadají

z nebe, výsosti. Já žádám a nařizuji, vložila se do hovorukrá

lovna, ať nikoho ani nenapadne přijít a oznámit mi, žešala

moun už odešel, dozvím se to, až sama uznám za vhodné se

zeptat. Poslední slova téměř nebyla slyšet, jako by sekrálov

ské hrdlo náhle zalklo vzlykem. Plačící královna je něco, před

čím musíme všichni ohleduplně sklopit zrak. Tak učinil král,

státní tajemník i nejvyšší štolba. Poté co královna odešla a už

nebylo slyšet ani šustění jejích sukní po podlaze, králpřipo

mněl, Jak jsem říkal, nepřejeme si, aby šalamoun odešel.Ješ

tě je čas vzít to zpátky, výsosti, řekl státní tajemník. Vzalo to

i mě, pane tajemníku, ale své slovo nemohu vzít zpátky,šala

moun se už vydal na cestu. Musíte se věnovat jiným úkolům,

výsosti, nedovolte, aby se vaše myšlenky točily jen kolemslo

na. Jak se jmenuje ten mahut, zeptal se znenadání král.My

slím, že subhro, pane. Co to znamená. Nevím, ale mohu se

ho zeptat. Zeptejte se, chci vědět, do jakých rukoušalamou

25

na svěřuji. Do stejných, v  jakých doposud byl, dovolte mi,

abych vám připomněl, že šalamoun přijel s tímhle mahutem

z  indie. Je jiné mít ho blízko, nebo ho mít daleko, do dneš

ního dne mě nenapadlo zajímat se, jak se ten člověkjmenu

je, až teď. Rozumím, pane. Přesně tohle se mi na vás líbí,člo

věk vám nemusí říci všechno, ale vy pochopíte, oč mu jde.

Měl jsem dobrého učitele ve svém otci a vaše výsost si s ním

v  ničem nezadá. Na první poslech to nezní jako mimořád

ná chvála, ale když pomyslím, kdo byl váš otec, jsem poctěn.

Dovolíte, výsosti, abych se vzdálil, požádal tajemník. Běžte,

běžte pracovat a nezapomeňte na ty nové šaty pro mahuta,

jakže jste říkal, že se jmenuje. Subhro, pane, s há. Dobrá.

***

Desátý den po tomto rozhovoru, sotva se slunce vyhouplo

přes obzor, opustil šalamoun ohradu, v níž dva roky živořil.

Průvod vypadal tak, jak bylo stanoveno, nahoře na slonově

hřbetě mu předsedal mahut, který dostal k  ruce dva muže

pro případ potřeby, dalším byla svěřena starost o zásoby, pár

volů táhl vůz s  bečkou vody, která se na hrbolaté cestě ne

ustále převalovala ze strany na stranu, a s ohromnýmnákla

dem balíků nejrůznějšího krmiva, následoval jízdní oddíl

odpovědný za to, že všichni poutníci bezpečně dorazí do

správného přístavu, a v závěru průvodu jel vojenskýzásobo

vací vůz, na který král nepomyslel, tažený dvěma mulami.

Časná hodina a  utajený odjezd vysvětlovaly, proč tu nebyli

žádní zvědavci a podobní svědci události, s výjimkoujediné

ho kočáru, který zamířil k lisabonu, jakmile slon a jehodo

provod zmizeli za první zatáčkou. V  kočáru seděl portugal

ský král jan třetí a  státní tajemník pêro alcáçova carneiro,

26

s nímž se tu nejspíš setkáváme naposled, ale možná ne,pro

tože život se našim předpovědím jen směje, promlouvá, kde

bychom předpokládali mlčení, a  přináší nečekané návraty

těch, které jsme už nečekali. Zapomněl jsem, co znamená

mahutovo jméno, jak jste to říkal, otázal se král. Bílý,výsos

ti, pojmenovali ho subhro, bílý, i když na to nevypadá. V jed

né z palácových komnat spí v šeru pod baldachýnemkrálov

na a má ošklivý sen. Zdá se jí, že odvedli šalamouna z belému

a ona se každého ptá, Proč jste mi o tom neřekli, ale když se

pak dopoledne rozhodne vstát, už si tu otázku nepoloží,

a ani sama neví, jestli ji někdy vůbec vysloví. Snad za dva, tři

roky před ní někdo náhodou řekne slovo slon, a portugalská

královna kateřina rakouská se pak skutečně zeptá, Když už je

řeč o slonech, co se stalo se šalamounem, je pořád v belému,

nebo jste ho už poslali do vídně. A když jí odpoví, že je sice ve

vídni, ale spolu s  dalšími divokými zvířaty tam žije v  jakési

zoologické zahradě, řekne, jako by nerozuměla, To zvíře má

ale štěstí, užívá si života v nekrásnějším městě na světě,za

tímco já tady vězím mezi přítomností a budoucností, z nichž

ani jedna nevypadá nijak nadějně. Pokud u toho bude král,

bude předstírat, že nic neslyšel, a  státní tajemník, nám již

známý pêro alcáçova carneiro, který rozhodně není žádný

pánbíčkář, stačí si vzpomenout, co řekl o inkvizici,a zejmé

na co z opatrnosti zamlčel, vyšle mlčenlivou prosbuk nebe

sům, ať slona přikryjí pláštěm zapomnění, který mu změní

tvary tak, že mu líná představivost přisoudí podobuobyčej

ného dromedára, což je také zvíře podivného vzhledu, nebo

toho druhého velblouda, kterého osud poměrněnemilosrd

ně obtěžkal dvěma hrby, a který ještě méně lichotívzpomín

kám těch, které takové nepodstatné příběhy zajímají.Minu

27

lost je jako obrovské suťovisko, jímž by se mnozí raději

prohnali jako po dálnici, zatímco jiní trpělivě kráčejía odva

lují kámen po kameni, protože je zajímá, co se pod nimina

chází. Někde jsou škvoři nebo stonožky, velké bílé larvy nebo

kukly, ale pod jedním se možná objeví slon a ponese nahřbe

tě mahuta jménem subhro, neboli bílý, které je zcela ne

vhodné pro člověka, jehož portugalský král a jeho státníta

jemník spatřili v  belémské ohradě stejně špinavého jako

slona, o něhož se měl starat. Je důvod věřit přísloví, které nás

moudře učí, že i to nejdražší sukno časem vybledne, protože

přesně to se stalo mahutovi a jeho slonovi. Když je tampřed

váděli jako novinku, veřejnost hořela zvědavostí a královský

dvůr pořádal pro šlechtice a šlechtičny organizovanéexkur

ze do belému, aby si dámy a pánové mohli chobotnatcepro

hlédnout, ale zakrátko začal zájem opadat a následky na sebe

nenechaly dlouho čekat, mahutův indický šat se proměnil

v cáry a chlupy a skvrnky na slonově kůži téměř zmizely pod

dvouletým nánosem špíny. Teď je už ale všechno jinak.Kro

mě všudypřítomného prachu cesty, který šalamounovioba

luje nohy skoro až ke kolenům, kráčí slon čistý a vymydlený

jako paténa, a  mahut i  bez pestrobarevného sárí září v no

vém pracovním úboru, který po něm, ať už omylem čiz vel

korysosti, ani nechtěli zaplatit. Mahut subhro, neboli bílý,

sedí obkročmo v  prohlubni mezi šalamounovým krkem

a mohutným hřbetem, v ruce hůl, jíž zručně řídí jízdulehký

mi doteky či bolestivým popichováním, po němž zůstávají

na tvrdé sloní kůži viditelné stopy, a chystá se zaujmoutdru

ho- či třetiřadou úlohu v  příběhu, jehož naprosto prvořa

dým protagonistou je slon šalamoun, a  po něm, podle zá

sluh, vzhledem k  tomu a  onomu a  za tohle a  tamto, zde



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist