načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Putování jednoho slona - José Saramago

Putování jednoho slona
-15%
sleva

Kniha: Putování jednoho slona
Autor:

Saramago se pro svůj román o sloním putování inspiroval skutečnou událostí. Zhruba v polovině 16. století se totiž portugalský král Jan III. rozhodl vyslat přes celou Evropu slona ... (celý popis)
Titul doručujeme za 5 pracovních dní
Vaše cena s DPH:  249 Kč 212
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
7,1
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » PLUS
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2018-04-05
Počet stran: 184
Rozměr: 120 x 185 mm
Úprava: 176 stran
Vydání: Vydání první
Spolupracovali: přeložila Lada Weissová
Vazba: vázaná s laminovaným potahem a přebalem
Doporučená novinka pro týden: 2018-15
ISBN: 9788025908235
EAN: 9788025908235
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Saramago se pro svůj román o sloním putování inspiroval skutečnou událostí. Zhruba v polovině 16. století se totiž portugalský král Jan III. rozhodl vyslat přes celou Evropu slona indického, který předtím dva roky strádal v zapomenutém koutě jeho lisabonského paláce. Měl se měl stát velkolepým svatebním darem pro jeho švagra, arcivévodu rakouského a mimo jiné i titulárního českého krále Maximiliána II. Habsburského. Příběh slona Šalamouna, který za doprovodu vojenské eskorty pchází přes prašné kastilské pláně až k pobřeží Středozemního moře, aby se po jeho vlnách přeplavil od italského Janova, odkud se přes zasněžené Alpy dostane až do Vídně, je především podobenstvím o lidském bláznovství. Ať už jde o šílené nápady mocných, které někdo musí uskutečnit, nebo o představy prostých lidí, kteří si během cesty do exotického tvora promítají všechno možné. Barvité líčení různých krajů a lidských mravů je zábavné a poučné zároveň. Přeložila Lada Weissová

Další popis

Slona Šalamouna čeká velká změna. Píše se rok 1551 a po letech strádání v koutě královského paláce v Lisabonu pro něj panovník Jan III. našel využití. Pošle jej přes celou Evropu jako velkolepý svatební dar pro svého švagra, rakouského arcivévodu Maximiliána II. Saramagův útlý román je kouzelnou směsí historických faktů a smyšlenek. Barvité líčení různých krajů a lidských mravů z něj činí chytrou a přitom zábavnou úvahu nad povahou života.



Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
José Saramago - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

21

O tři dny později, krátce po poledni dorazil k branámpalá

ce nejvyšší štolba následovaný svou družinou, kterou prach

cest spolu s  neodmyslitelným pachem lidského i zvířecí

ho potu připravily o  část původního lesku, seskočil z  koně,

oprášil si oděv, vystoupal po schodišti a  vešel do předsá

lí, kam ho spěšně nasměroval vrchní lokaj, i když bude lepší

rovnou přiznat, že si vůbec nejsme jisti, jestli v těch dobách

takový titul skutečně existoval, ale zdá se nám příhodný pro

postavu na hony čpící směsicí samolibosti a falešné pokory.

Král se nemohl arcivévodovy odpovědi dočkat, proto nově

příchozího bez prodlení přijal. Není divu, že s  ohledem na

význam okamžiku byla v audienčním sále přítomnai králov

na kateřina, která, jak je známo, se z rozhodnutí svéhoman

žela a  krále pravidelně účastnila sněmů, kde nikdy nehrála

roli pasivního pozorovatele. Teď však měla královnakateři

na ještě další důvod, proč chtěla být při tom, až se budedo

pis okamžitě po doručení číst, neboť chovala slabou, byťna

nejvýš nepravděpodobnou naději, že arcivévoda maxmilián

napsal odpověď německy, a v tom případě by osobak překla

du nepovolanější byla už na místě, takříkajíc po ruce,připra

vená pracovat. Král převzal svitek z rukou nejvyššího štolby,

sám rozlomil arcivévodovu pečeť, rozvázal stuhy, list rozvi

nul a z jediného pohledu mu bylo jasné, že text je psánlatin

sky. Králi janovi, v  portugalsku třetímu toho jména, nebyla

latina neznámá, jelikož v  mládí se mu v  tomto ohledu do

stalo náležitého vzdělání, přesto si však víc než dobře uvě

domoval, že nevyhnutelná váhání, příliš dlouhé odmlky či

více než pravděpodobné chyby v překladu by u přítomných

mohly vyvolat mylnou a v zásadě nespravedlivou představu

o královském majestátu. Ale to už královský tajemník, jehož


22

důvtipnost a pohotovost jsme již poznali, nenápadně udělal

dva kroky ke králi a čekal. A král zcela přirozeně, jako by měl

celou scénu předem naplánovanou, oznámil, Pan tajemník

se ujme čtení a  překladu vzkazu, jímž náš milovaný bratra

nec maxmilián určitě odpovídá na naši nabídku, že mudaru

jeme slona šalamouna, přičemž se domnívám, že protento

krát můžeme upustit od čtení celého dopisu, neboť stačí,

když se seznámíme s  jeho podstatou. Jak si přejete, výsosti.

Tajemník spěšně přelétl očima zdlouhavé a zbytečnézdvoři

lostní fráze, které v tehdejším epistolárním stylu bujely jako

houby po dešti, a  pátral pohledem o  kus níž, dokud nena

šel, co hledal. Nepřekládal, jen oznámil, Arcivévodamaxmi

lián rakouský s díky přijímá dar od portugalského krále. Na

královské tváři se mezi hustým plnovousem a  knírem roz

hostil spokojený úsměv. I královna se usmála a současněse

pjala ruce v děkovném gestu, jež bylo vysláno k arcivévodovi

maxmiliánovi rakouskému, ale jehož konečným adresátem

byl bůh všemohoucí. Královna, jejíž nitro se před chvílízmí

talo v  pochybnostech, totiž dospěla k  nikterak objevnému

poznání, že svému osudu nikdo neuteče. Tajemník si znovu

vzal slovo a  hlasem, v  němž jako by jeho hovorovou portu

galštinu prostoupila liturgická tíha latiny, seznámilpřítom

né s dalšími instrukcemi, které dopis obsahoval, Píše, žeza

tím nezná datum odjezdu do vídně, snad někdy v  polovině

října, ale jisté to není. Teď jsme na začátku srpna, oznámi

la poněkud zbytečně královna. Arcivévoda dále píše, že po

kud vaše výsost chce, nemusí čekat, až se datum odjezdupři

blíží, a může poslat sulejmana dřív. Jakého sulejmána, otázal

se dopáleně král, Ještě slona nemá a už mu chce měnitjmé

no. Sulejman nádherný je turecký sultán, výsosti. Nevím, co


23

bych si bez vás počal, pane tajemníku, a jak bych zjistil, co je

zač tenhle sulejman, nebýt vaší vynikající paměti, díky níž

mi každou chvíli něco objasníte a vysvětlíte. Prosím zapro

minutí, výsosti, omlouval se tajemník. Následovalo tíživéti

cho a všichni přítomní před sebou navzájem uhýbalipohle

dem. Úředníkova tvář, kterou před chvíli zalil ruměnec, byla

sinale bledá. To já bych měl požádat o  prominutí, promlu

vil král, a  nijak se za to nehanbím, leda před vlastním svě

domím. Můj pane, zamumlal pêro de alcáçova carneiro, kdo

jsem já, abych vám odpouštěl, ať je to cokoliv. Jste můjtajem

ník, k němuž jsem se před chvíli zachoval neuctivě. Výsosti,

prosím vás. Král si posunkem ruky zjednal ticho a pakpro

hlásil, šalamoun, jemuž, dokud je zde, zůstává toto jméno, si

neumí představit, jaký rozruch tu vládne od chvíle, kdy jsem

se rozhodl darovat jej arcivévodovi, a věřím, že nikdoz pří

tomných si v  podstatě nepřeje, aby odešel, což je zvláštní,

protože to není kočka, která se otírá o nohy, ani pes, co se na

člověka dívá jako na svého stvořitele, a přesto tu stojímedo

jatí, až nešťastní, jako by nám brali něco cenného. Nikdo by

to nedokázal vyjádřit lépe než vaše výsost, řekl tajemník. Ale

teď k věci, kde jsme skončili v otázce šalamounovy cesty do

valladolidu, zeptal se král. Arcivévoda píše, že by bylo dob

ré, aby se s  odesláním příliš neotálelo, a  slon si mohl zvyk

nout na nové prostředí i pána, což sice není přesný překlad

zde použitého latinského výrazu, ale nic lepšího mě teďne

napadá. Rozumíme, nemusíte se s  tím tolik párat, řekl král

a po krátké úvaze dodal, Nejvyšší štolba si vezme na starost

skladbu doprovodu, je třeba dvou mužů, kteří budou k ruce

mahutovi, několika dalších na zajištění dodávek vody a kr

miva, jednoho volského potahu a vozu s potřebnýmvybave


24

ním, jako je třeba bečka na vodu, protože i když u násv por

tugalsku nebude nouze o řeky či potoky, kde by se šalamoun

napil a opláchl, v té prokleté kastilii, která je sucháa rozpu

kaná jako sluncem vybělená kost, to bude horší, a  vojenské

jízdy, kvůli málo pravděpodobnému riziku, že by nám chtěl

někdo šalamounka ukrást. O průběhu příprav budenejvyš

ší štolba informovat vás, pane tajemníku, pročež se vámtím

to omlouvám, že budete zatěžován takovými podružnost

mi. Na tom není nic podružného, výsosti, jde o  záležitost,

která k  funkci státního tajemníka bezpochyby náleží, pro

tože zde nejednáme o ničem menším než o převodustátní

ho majetku. Šalamouna určitě nikdy nenapadlo, že je stát

ním majetkem, poznamenal král trochu pobaveně. Stačilo

by, kdyby si býval uvědomil, že voda a  krmení mu nepadají

z nebe, výsosti. Já žádám a nařizuji, vložila se do hovorukrá

lovna, ať nikoho ani nenapadne přijít a oznámit mi, žešala

moun už odešel, dozvím se to, až sama uznám za vhodné se

zeptat. Poslední slova téměř nebyla slyšet, jako by sekrálov

ské hrdlo náhle zalklo vzlykem. Plačící královna je něco, před

čím musíme všichni ohleduplně sklopit zrak. Tak učinil král,

státní tajemník i nejvyšší štolba. Poté co královna odešla a už

nebylo slyšet ani šustění jejích sukní po podlaze, králpřipo

mněl, Jak jsem říkal, nepřejeme si, aby šalamoun odešel.Ješ

tě je čas vzít to zpátky, výsosti, řekl státní tajemník. Vzalo to

i mě, pane tajemníku, ale své slovo nemohu vzít zpátky,šala

moun se už vydal na cestu. Musíte se věnovat jiným úkolům,

výsosti, nedovolte, aby se vaše myšlenky točily jen kolemslo

na. Jak se jmenuje ten mahut, zeptal se znenadání král.My

slím, že subhro, pane. Co to znamená. Nevím, ale mohu se

ho zeptat. Zeptejte se, chci vědět, do jakých rukoušalamou


25

na svěřuji. Do stejných, v  jakých doposud byl, dovolte mi,

abych vám připomněl, že šalamoun přijel s tímhle mahutem

z  indie. Je jiné mít ho blízko, nebo ho mít daleko, do dneš

ního dne mě nenapadlo zajímat se, jak se ten člověkjmenu

je, až teď. Rozumím, pane. Přesně tohle se mi na vás líbí,člo

věk vám nemusí říci všechno, ale vy pochopíte, oč mu jde.

Měl jsem dobrého učitele ve svém otci a vaše výsost si s ním

v  ničem nezadá. Na první poslech to nezní jako mimořád

ná chvála, ale když pomyslím, kdo byl váš otec, jsem poctěn.

Dovolíte, výsosti, abych se vzdálil, požádal tajemník. Běžte,

běžte pracovat a nezapomeňte na ty nové šaty pro mahuta,

jakže jste říkal, že se jmenuje. Subhro, pane, s há. Dobrá.

***

Desátý den po tomto rozhovoru, sotva se slunce vyhouplo

přes obzor, opustil šalamoun ohradu, v níž dva roky živořil.

Průvod vypadal tak, jak bylo stanoveno, nahoře na slonově

hřbetě mu předsedal mahut, který dostal k  ruce dva muže

pro případ potřeby, dalším byla svěřena starost o zásoby, pár

volů táhl vůz s  bečkou vody, která se na hrbolaté cestě ne

ustále převalovala ze strany na stranu, a s ohromnýmnákla

dem balíků nejrůznějšího krmiva, následoval jízdní oddíl

odpovědný za to, že všichni poutníci bezpečně dorazí do

správného přístavu, a v závěru průvodu jel vojenskýzásobo

vací vůz, na který král nepomyslel, tažený dvěma mulami.

Časná hodina a  utajený odjezd vysvětlovaly, proč tu nebyli

žádní zvědavci a podobní svědci události, s výjimkoujediné

ho kočáru, který zamířil k lisabonu, jakmile slon a jehodo

provod zmizeli za první zatáčkou. V  kočáru seděl portugal

ský král jan třetí a  státní tajemník pêro alcáçova carneiro,


26

s nímž se tu nejspíš setkáváme naposled, ale možná ne,pro

tože život se našim předpovědím jen směje, promlouvá, kde

bychom předpokládali mlčení, a  přináší nečekané návraty

těch, které jsme už nečekali. Zapomněl jsem, co znamená

mahutovo jméno, jak jste to říkal, otázal se král. Bílý,výsos

ti, pojmenovali ho subhro, bílý, i když na to nevypadá. V jed

né z palácových komnat spí v šeru pod baldachýnemkrálov

na a má ošklivý sen. Zdá se jí, že odvedli šalamouna z belému

a ona se každého ptá, Proč jste mi o tom neřekli, ale když se

pak dopoledne rozhodne vstát, už si tu otázku nepoloží,

a ani sama neví, jestli ji někdy vůbec vysloví. Snad za dva, tři

roky před ní někdo náhodou řekne slovo slon, a portugalská

královna kateřina rakouská se pak skutečně zeptá, Když už je

řeč o slonech, co se stalo se šalamounem, je pořád v belému,

nebo jste ho už poslali do vídně. A když jí odpoví, že je sice ve

vídni, ale spolu s  dalšími divokými zvířaty tam žije v  jakési

zoologické zahradě, řekne, jako by nerozuměla, To zvíře má

ale štěstí, užívá si života v nekrásnějším městě na světě,za

tímco já tady vězím mezi přítomností a budoucností, z nichž

ani jedna nevypadá nijak nadějně. Pokud u toho bude král,

bude předstírat, že nic neslyšel, a  státní tajemník, nám již

známý pêro alcáçova carneiro, který rozhodně není žádný

pánbíčkář, stačí si vzpomenout, co řekl o inkvizici,a zejmé

na co z opatrnosti zamlčel, vyšle mlčenlivou prosbuk nebe

sům, ať slona přikryjí pláštěm zapomnění, který mu změní

tvary tak, že mu líná představivost přisoudí podobuobyčej

ného dromedára, což je také zvíře podivného vzhledu, nebo

toho druhého velblouda, kterého osud poměrněnemilosrd

ně obtěžkal dvěma hrby, a který ještě méně lichotívzpomín

kám těch, které takové nepodstatné příběhy zajímají.Minu


27

lost je jako obrovské suťovisko, jímž by se mnozí raději

prohnali jako po dálnici, zatímco jiní trpělivě kráčejía odva

lují kámen po kameni, protože je zajímá, co se pod nimina

chází. Někde jsou škvoři nebo stonožky, velké bílé larvy nebo

kukly, ale pod jedním se možná objeví slon a ponese nahřbe

tě mahuta jménem subhro, neboli bílý, které je zcela ne

vhodné pro člověka, jehož portugalský král a jeho státníta

jemník spatřili v  belémské ohradě stejně špinavého jako

slona, o něhož se měl starat. Je důvod věřit přísloví, které nás

moudře učí, že i to nejdražší sukno časem vybledne, protože

přesně to se stalo mahutovi a jeho slonovi. Když je tampřed

váděli jako novinku, veřejnost hořela zvědavostí a královský

dvůr pořádal pro šlechtice a šlechtičny organizovanéexkur

ze do belému, aby si dámy a pánové mohli chobotnatcepro

hlédnout, ale zakrátko začal zájem opadat a následky na sebe

nenechaly dlouho čekat, mahutův indický šat se proměnil

v cáry a chlupy a skvrnky na slonově kůži téměř zmizely pod

dvouletým nánosem špíny. Teď je už ale všechno jinak.Kro

mě všudypřítomného prachu cesty, který šalamounovioba

luje nohy skoro až ke kolenům, kráčí slon čistý a vymydlený

jako paténa, a  mahut i  bez pestrobarevného sárí září v no

vém pracovním úboru, který po něm, ať už omylem čiz vel

korysosti, ani nechtěli zaplatit. Mahut subhro, neboli bílý,

sedí obkročmo v  prohlubni mezi šalamounovým krkem

a mohutným hřbetem, v ruce hůl, jíž zručně řídí jízdulehký

mi doteky či bolestivým popichováním, po němž zůstávají

na tvrdé sloní kůži viditelné stopy, a chystá se zaujmoutdru

ho- či třetiřadou úlohu v  příběhu, jehož naprosto prvořa

dým protagonistou je slon šalamoun, a  po něm, podle zá

sluh, vzhledem k  tomu a  onomu a  za tohle a  tamto, zde


28

zmíněný subhro nebo arcivévoda. Teď ale udává tón mahut.

Obhlédl začátek a konec průvodu a zaznamenal jistýnesou

lad, zcela pochopitelný, když si uvědomíme, jak různíživoči

chové jej tvoří, slon, lidé, koně, muly a voli, každý jde svým

přirozeným či vnuceným tempem, ale je jasné, že na téhle

pouti nikdo nemůže postupovat rychleji než tennejpomalej

ší, a to je volský potah. Voli, uvědomil si subhro a zmocnila

se ho panika, kde jsou voli. Po volském potahu ani jehotěž

kém nákladu, bečce s vodou a balících píce, nebylo nikde ani

vidu. Ale pak se mahut uklidnil, jednoduše se opozdilia mu

síme na ně počkat. Chystal se sklouznout ze slona dolů, ale

rozmyslel si to. Co když bude třeba znovu nasednouta ne

povede se to. V  zásadě ho zdvihal a  prakticky usazoval na

místo slon svým chobotem. Nicméně z  opatrnosti je lepší

počítat s  tím, že zvíře nebude mít náladu, něco ho rozčílí

nebo bude prostě trucovat a  odmítne hrát roli výtahu, pak

by se hodily schůdky, jakkoliv je těžké si představit, že na

štvaný slon by byl ochoten stát se pouhým držákema dovo

lil by mahutovi nebo komukoliv jinému vylézt nahoru.

Schůdky měly čistě symbolický význam, podobně jako ška

pulíř či medailonek s obrázkem světice. V tomto případě mu

však schůdky neposlouží, protože povoz, který je veze, má

zpoždění. Subhro zavolal na jednoho ze svých pomocníků,

ať upozorní velitele jízdy, že je třeba počkat na voly. Žeodpo

činek udělá dobře i koním, i když po pravdě řečeno, ti sepří

liš namáhat nemuseli, žádný klus, žádný cval, už z lisabonu

pořád jen krátkým krokem. Nic, co by se podobalo jízděnej

vyššího štolby do valladolidu, na kterou její účastníci,vete

ráni té heroické výpravy, hned tak nezapomenou. Jezdcise

sedli z  koní, pěšáci posedali či polehali na zem, mnozí


29

využili chvíle ke spánku. Mahut z výšky sloního hřbetuzhod

notil dosavadní průběh cesty a výsledek ho nijakneuspoko

jil. Podle postavení slunce šli asi tři hodiny, což je přehnaně

velkorysá formulace, protože nemalou část toho času pro

marnil šalamoun koupelemi v teju prokládanými nadšeným

rejděním v bahně, které z hlediska sloní logiky bylo jendů

vodem k další zdlouhavé koupeli. Slon byl zjevně rozrušený,

neklidný, vést ho vyžadovalo značnou trpělivosti a zejména

nadhled. Šalamounovo dovádění nás stálo určitě hodinu

času, řekl si mahut, načež od úvah o čase přešel k rozjímání

o prostoru, Jakou vzdálenost jsme asi urazili, jednu míli nebo

dvě, ptal se sám sebe. Krutá pochybnost a  transcendentní

otázka. Kdybychom žili v  době antického řecka a  říma, na

prosto klidně bychom odpověděli, že hlavní míry jsou sta

dion, stopa a míle, protože naše znalosti by vyplývalyz prak

tické zkušenosti. Necháme teď stranou stadion a  stopu,

měřené na palce a kroky, a soustředíme se na míli, o nížmlu

vil subhro a  která se sice také dělí na palce a  kroky, ale má

ohromnou výhodu, protože nás zavádí na známou půdu.

Ale, ale, ozvali by se s nezbytně ironickým pousmánímsou

časníci, s nimiž by nás osud svedl dohromady, každý přece ví,

kolik měří míle. Na to je nejlepší odpovědět, že ano, ve své

době to jistě ví každý, ale jen ve své době. Starý výraz míle,

který zní stejně pro všechny a  ve všech dobách, vykonal

dlouhou pouť od sedmi tisíc a pěti set kroků či tisíce a pěti

set passusů, které měřila míle za římanů a v ranémstředově

ku, ke kilometrům a metrům, a to celým pěti, respektive pěti

tisícům, na které dělíme míli nyní. Podobné případy se dají

nalézt v kterékoliv oblasti metrických jednotek. A abychom

nenechali tvrzení bez důkazu, podívejme se na tradiční su


30 chou míru hmotnosti i  objemu, jíž je římská libra, která se dělila na dvanáct unicií nebo čtyřicet osm quartilů, a  která by se v  lisabonu rovnala zaokrouhleně šestnácti a  půl litru a  v  portu dvaceti pěti litrům. A  jak se tenkrát dokázali dohodnout, ptá se zvědavý a zvídavý čtenář. A jak sedohodneme my, ptá se ve snaze vyhnout se odpovědi ten, kdo sem téma vah a měr vnesl. A když jsme si to tak pěkně vysvětlili, můžeme přijmout naprosto zásadní a svým způsobemrevoluční rozhodnutí, že zatímco mahut a jeho doprovod se dál budou bavit o vzdálenostech podle zvyků a obyčejů své doby, protože jinak by se prostě nedohodli, my, abychom jimdokázali porozumět, budeme používat naše moderní měrné jednotky, protože jinak bychom se opakovaně museliuchylovat k převodním tabulkám. Bude to v podstatě totéž, jako kdybychom k cizojazyčnému filmu, i když tenkrátv šestnáctém století nic jako film neznali, přidali titulky v mateřštině, protože vůbec nebo dostatečně neznáme jazyk, kterýmherci mluví. Tak budeme mít nadále v našem příběhu dvěsouběžné promluvy, které se nikdy nesetkají, jednu, kteroudokážeme bez obtíží sledovat, a druhou, která se od této chvíle odmlčí. Zajímavé řešení.

Všechny ty postřehy, soudy a úvahy nakonec mahutapřiměly, aby sklouznul po slonově chobotu na zem a rozhodným krokem zamířil k jízdnímu oddílu. Kde se nacházívelitel, zjistil snadno. Když spatřil plachtu, která měla někoho chránit před krutým srpnovým sluncem, byl závěr nasnadě, je-li plachta, bude pod ní i velitel, kde je velitel, tam je třeba mít plachtu, aby ho chránila. Mahut věděl, co chce říct, ale nevěděl, jak začít, a  velitel mu nevědomky usnadnil práci, když se zeptal, Tak co je s těmi voly, kdy se konečně objeví.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist