načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Pušíci letí do školy - Erhard Dietl

Elektronická kniha: Pušíci letí do školy
Autor:

Pušíci letí do školyCo mohl zamlada děda pušík, mohou ode dneška i malí pušíci. "Při krysím ocásku a ropuším pšouku!!" osedlají dráčka Ohnivouse a vyrazí. Sice ne do Austrálie, ...
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  142
+
-
Doporučená cena:  152 Kč
7%
naše sleva
4,7
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Bambook
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Počet stran: 56
Rozměr: 22 cm
Úprava: barev. ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Název originálu: Olchis fliegen in die Schule
Spolupracovali: přeložila Petra Honsová
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-247-4562-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Pušíci letí do školyCo mohl zamlada děda pušík, mohou ode dneška i malí pušíci. "Při krysím ocásku a ropuším pšouku!!" osedlají dráčka Ohnivouse a vyrazí. Sice ne do Austrálie, jako kdysi děda, zatím jen do školy v Zaprášené Lhotě. Ale to, co tam zažijí s lidskými dětmi, je určitě stejně vzrušující jako dědovo dobrodružství s klokany.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

3
Grada Publishing, a.s., U Průhonu 22, 170 00 Praha 7
tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400
e-mail: obchod@grada.cz, www.grada.cz
Pušíci letí do školy
Děda pušík, babička pušice, puší
maminka a táta, dva pušíčci a puší
miminko. Zkrátka, velká puší rodina,
kde se mají rádi. V tom je puší svět
jako ten náš. Jiný je v tom, že pušíci žijí
na smetišti. Tam jim všechno chutná
a voní právě tak líbezně, jako milují
koupel v rozbahněné kaluži
a hustý dým z továrních komínů.
Ze skládky u Zaprášené Lhoty to
nemají daleko do zoo ani do školy.
Stačí, když osedlají dráčka Ohnivouse
a vyrazí vstříc legračním dobrodružstvím.
Pušíci
letí do školy
Erhard Dietl
Erhard Dietl





Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy
Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy
nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě
bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této
knihy bude trestně stíháno.
Erhard Dietl
Pušíci letí do školy
Ilustrace Erhard Dietl
TIRÁŽ TIŠTĚNÉ PUBLIKACE:
Přeloženo z německého originálu Die Olchis fligen in die Schule
©
Verlag Friedrich Oetinger GmbH, Hamburg 1997, 2010
Translation
©
Grada Publishing, a.s., 2013
Vydala Grada Publishing, a.s.
U Průhonu 22, 170 00 Praha 7
obchod@grada.cz, www.grada.cz
tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400
jako svou 5092. publikaci
Přeložila Petra Honsová
Odpovědná redaktorka Ivana Kočí
Jazyková úprava Štěpánka Poupětová
Sazba Eva Hradiláková
Počet stran 64
První vydání, Praha 2013
Vytiskla tiskárna GRASPO CZ, a.s.
ISBN 978-80-247-4562-6
ELEKTRONICKÉ PUBLIKACE:
978-80-247-8399-4 (ISBN ve formátu pdf)
978-80-247-8400-7 (ISBN ve formátu ePUB)





Erhard Dietl
Pušíci
letí do školy
Grada Publishing





4
Pušík je když...
Když má místo uší růžky,
slyší kašlat mravence,
škytat žížaly a mušky.
Když vybouleným nosem zavětří
a cestu k shnilým lahůdkám
si najde v povětří.
Má-li si stříhat vlásky,
to aby sháněl pilníky...
Tvrdé je má
jak ze železa hřebíky!
Protože jsou pušíci lenoši
a rádi chrní,
zavírají se jim oči
i přes den,
stejně jako v noci.
Pušímu zubu se neubrání nic.
Ten skřoupe papír, sklo, plast
i plech z popelnic!





5
Pušíci rádi skáčou
do kaluží
a v bahýnku si zdraví tuží.
Pušíky potěší,
když najdou v odpadcích
nějakou pochoutku.
To, co je hořké a plesnivé,
mají za dobrůtku.
Nikdy se nemyjí,
a proto pěkně smrdí.
Mouchy je za to milují,
i když jim hrozí,
že dechem páchnoucím
je na zem skolí.
Pušíci vynikají náramnou silou.
232 metrů hodí do dálky cihlou!
Cítí se dobře
v smradlavém dýmu
a z výfukových plynů
nemají alergickou rýmu.





6
1 Po čertech mrzuté ráno
Puší doupě leží právě na půl cesty mezi
dálnicí a skládkou.
Když zafouká vítr od východu, smrdí
to tu po zkažených vejcích, žluklé rybě
a podobně voňavých dobrotách. To se
pušíkům líbí, protože hnilobný smrádeček
mají moc rádi.
Dnes je ale úplné bezvětří. Nepohne
se ani stéblo trávy. Slunce pálí ostošest
a nebe je bez mráčku. Je nádherný letní
den.
„Ať nás vezme mrzutej upšoukanej čert,
takové mizerné počasí,“ zabručí děda pušík.
Nemá rád rozpálené slunce. Je mnohem
raději, když prší. Když lije jako z konve a dá
se brouzdat v kalužích a blátě. Teprve když
všechno nasákne vodou a všude je bahno,
je to pěkné puší počasí.





7
„Ať nás vezme mrzutej upšoukanej čert!“
uleví si děda ještě jednou. Přitom kouká
na skládku a mhouří oči. Mrzutě ožužlává
fajfku z kosti.
Celá puší rodina otráveně posedává
v doupěti.
Co se dá dělat, když je venku tak bídně?
„To věčné lelkování mě už pekelně nudí!“
bručí děda pušík.





8
„To je ještě dobře, když se nudíš,“ řekne
puší maminka. „Jen si pak trochu odpočiň.“
A dá pušímu miminku na cumlání kulatý
oblázek, aby konečně přestalo plakat.





9
„Při dotěrném sýrovém pšoukanci, já tak
toužím po dobrodružství!“ zakřičí děda
pušík. „Chci zase něco zažít! Jako dřív! Před
tři sta lety! To byly ještě rajcovní časy!“





10
„Jaké rajcovní časy?“ natahují růžky malí
pušíci.
„Co bylo před tři sta lety?“
„Při ropuším smrádku, jak já tehdy
miloval dobrodružství! Když jsem byl tak
starý jako vy, byl jsem největší dobrodruh
na skládce. To mi můžete věřit. A jestli si
vymýšlím, ať mě vezme mrzutej upšoukanej
čert!“
„Dědo, povídej nám o tom!“ prosí pušíček.
Dědovo vypravování bývá skoro stejně
zábavné jako skákání do kaluží.
„Odkud bych mohl začít?“ přemýšlí děda.
„Vzpomínám si na jeden po čertech
horký den, právě takový, jako máme dnes.
Tehdy jsem na skládce vykopal hlubokou
jámu. A kopal jsem pořád dál, až jsem se
prokopal na druhou stranu zeměkoule.
Do Austrálie! Při slizkém bahýnku
a oschlém sýru, vylezl jsem tam ze země
jako krtek. Klokani ze mě byli úplně paf.





11
Tak se mě lekli, že si navzájem naskákali
do kapes!“
„Ach jo, ty tvoje staré historky!“ vzdychne
si babička. Pustí si desku a strčí hlavu
do gramofonové trouby. To dělá vždycky,
když jí jde něco na nervy.
„Vyprávěj dál!“ volají pušíčci.
„Nakonec jsem se s jedním klokanem
spřátelil,“ pokračuje děda. „Usadil jsem se





12
v jeho vaku a hopkal s ním po krajině.
Až do chvíle, kdy přeskočil vysoký kaktus
a já mu z kapsy vyletěl ven!“
„Ajaj, při slizkém blátivém pytlíčku!“
volají pušíčci. „Nezranil ses?“
„Ale co,“ uklidňuje je děda, „copak
jsem cimprlich? Bodliny jsem si ze zadku
jednoduše vytahal. A ještě jsem si z toho
kaktusu, z bodlin a pěkně vrchovaté dlaně





13
pouštního písku udělal prvotřídní pekelný
pšoukomruč.“
„Co je to?“ ptají se pušíci. Děda se vesele
ušklíbne.
„Pekelný pšoukomruč? Pff, ten mručí
a prdí jako čert! Zvlášť když zafouká vítr.
A obzvlášť v Austrálii!“
„A co jsi dělal potom?“
„Potom jsem už nikdy nevlezl do klokaní
kapsy. Houpání mi nikdy nedělalo moc dobře.





14
A v klokaní kapse to houpe jako na starém
parníku!“
„Ty jsi byl někdy na parníku?“ chce vědět
pušíček.
„No jistě. Před 150 lety. Za jeden den
jsem přeplul sedm světových moří. Křížem
krážem. Osobně jsem se seznámil se všemi
žraloky. Při slizkém blátivém hadříku, to
taky bylo dobrodružství!“
Děda pušík ukousne ždibec z kostěné
fajfky a vyplivne ho do rohu.





15
„To my jsme bohužel žádné dobrodružství
nezažili,“ řeknou zklamaně pušíčci.
Do toho se vloží táta pušík.
„Tak si běžte hrát na skládku,“ navrhne.
„Třeba vykopete stejně hlubokou jámu
jako děda.“ Nato si sedne do staré bedny
od ovoce a zasměje se.
„Ano, běžte si hrát na skládku,“ řekne
puší maminka, „venku vám špatný vzduch
udělá dobře!“ A postrčí pušíčky ven
z doupěte.
+





16
2 Malí pušíci se nebojí
Venku pušíčci postávají trochu
bezradně.
„Jaké tady zažijeme
dobrodružství? Naše skládka je
tak zapšoukle nudná!“ zabručí
pušíček.
„Navíc už vyschly všechny
kaluže!“ zamečí druhý.
Spolu pak otevřou velká
garážová vrata. Zelený dráček Ohnivous
na ně ospale zamžourá. Po snídani si ještě
dopřál šlofíčka a jen líně otevírá oči.
„Pojď, kousek si s ním vyletíme!“ navrhne
pušíček. „Troufneš si?“
Malí pušíci ještě nikdy neletěli
s Ohnivousem sami. Šupinatá dračí kůže je
velmi hladká a dá se z ní lehce sklouznout
a spadnout dolů.





17
Vytáhli Ohnivouse
z garáže a přistavili
k němu dva staré sudy
od oleje. Tak mu snadno
vyšplhají na záda.
„Zatop nám pod soplem!“ zakřičí, jako to
vždycky dělává táta pušík. To je znamení,
po kterém Ohnivous pekelně zahřmí. Nato
vypustí pár smradlavých žlutých obláčků
a rozvrčí se jako rozbitý vysavač. Potom už
vystoupá vysoko na nebe.
Malí pušíci se co nejpevněji drží dráčkovy
šupinaté kůže. Puší srdíčka jim přitom bijí
až v krku.





18
Vtom Ohnivous přidá plyn. Sviští, soptí
a frká, udělá dvojitou otočku, je čím dál
rychlejší a rychlejší a stoupá výš a výš.
Hluboko pod sebou teď vidí skládku
a daleko vzadu i obrovskou vyschlou louži.
Pak se dráček zanoří do hustého bílého
mraku. Je v něm tolik mlhy, že si pušíci vidí
sotva na špičky vyboulených nosů.
„Ohnivousi, jsi moc vysoko!“ volají na něj,
co jim síly stačí.
Dráček spustí pekelný rachot. Trochu
zaprská a už se řítí střemhlav dolů. Malí
pušíci z něj málem skouzli. Na poslední
chvíli se stačili chytit dráčkových křídel.





19
„Ohnivousi, jsi moc rychlý!“
křičí pušíci.
Vyboulené nosy jim zbělely strachy
a růžky na hlavě jim vítr zohýbal dozadu.
Konečně letí dráček o něco pomaleji
a v menší výšce.
„Ohnivousi, nesmíš tak přehánět, když
máš dobrou náladu!“ peskují ho malí pušíci.
„Pchi, pchi, pchi...,“ odpoví Ohnivous.





20
Tak to zní vždycky, když se dráčci smějí
pod vousy.
Najednou se pod nimi objeví městské
domy.
„Podívej se dolů!“ volá pušíček. „Kde se
vzalo tolik dětí?“
„Poletíme tam a prozkoumáme to!“ řekne
druhý. „Ohnivousi, tady přistaneme!“
Tak pušíci našli základní školu
v Zaprášené Lhotě. Právě končí přestávka
a dvůr se vyprazdňuje. Děti musejí zpátky
do tříd.






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist