načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Pušíci letí do školy - Erhard Dietl

-7%
sleva

Elektronická kniha: Pušíci letí do školy
Autor:

Pušíci letí do školyCo mohl zamlada děda pušík, mohou ode dneška i malí pušíci. "Při krysím ocásku a ropuším pšouku!!" osedlají dráčka Ohnivouse a vyrazí. Sice ne do Austrálie, ...
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  152 Kč 142
+
-
4,7
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Bambook
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Počet stran: 56
Rozměr: 22 cm
Úprava: barev. ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Název originálu: Olchis fliegen in die Schule
Spolupracovali: přeložila Petra Honsová
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-247-4562-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Pušíci letí do školyCo mohl zamlada děda pušík, mohou ode dneška i malí pušíci. "Při krysím ocásku a ropuším pšouku!!" osedlají dráčka Ohnivouse a vyrazí. Sice ne do Austrálie, jako kdysi děda, zatím jen do školy v Zaprášené Lhotě. Ale to, co tam zažijí s lidskými dětmi, je určitě stejně vzrušující jako dědovo dobrodružství s klokany.

Zařazeno v kategoriích
Erhard Dietl - další tituly autora:
Pušíci se stěhují Pušíci se stěhují
Dietl, Erhard
Cena: 75 Kč
Pušíci v ZOO Pušíci v ZOO
Dietl, Erhard
Cena: 75 Kč
Pušíci jsou tady Pušíci jsou tady
Dietl, Erhard
Cena: 75 Kč
Pušíci letí do školy Pušíci letí do školy
Dietl, Erhard
Cena: 75 Kč
Pušíci jsou tady Pušíci jsou tady
Dietl, Erhard
Cena: 142 Kč
Pušíci se stěhují Pušíci se stěhují
Dietl, Erhard
Cena: 142 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky
3 Grada Publishing, a.s., U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 e-mail: obchod@grada.cz, www.grada.cz Pušíci letí do školy Děda pušík, babička pušice, puší maminka a táta, dva pušíčci a puší miminko. Zkrátka, velká puší rodina, kde se mají rádi. V tom je puší svět jako ten náš. Jiný je v tom, že pušíci žijí na smetišti. Tam jim všechno chutná a voní právě tak líbezně, jako milují koupel v rozbahněné kaluži a hustý dým z továrních komínů. Ze skládky u Zaprášené Lhoty to nemají daleko do zoo ani do školy. Stačí, když osedlají dráčka Ohnivouse a vyrazí vstříc legračním dobrodružstvím. Pušíci letí do školy Erhard Dietl Erhard Dietl Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. Erhard Dietl Pušíci letí do školy Ilustrace Erhard Dietl TIRÁŽ TIŠTĚNÉ PUBLIKACE: Přeloženo z německého originálu Die Olchis fligen in die Schule © Verlag Friedrich Oetinger GmbH, Hamburg 1997, 2010 Translation © Grada Publishing, a.s., 2013 Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 obchod@grada.cz, www.grada.cz tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 jako svou 5092. publikaci Přeložila Petra Honsová Odpovědná redaktorka Ivana Kočí Jazyková úprava Štěpánka Poupětová Sazba Eva Hradiláková Počet stran 64 První vydání, Praha 2013 Vytiskla tiskárna GRASPO CZ, a.s. ISBN 978-80-247-4562-6 ELEKTRONICKÉ PUBLIKACE: 978-80-247-8399-4 (ISBN ve formátu pdf) 978-80-247-8400-7 (ISBN ve formátu ePUB) Erhard Dietl Pušíci letí do školy Grada Publishing 4 Pušík je když... Když má místo uší růžky, slyší kašlat mravence, škytat žížaly a mušky. Když vybouleným nosem zavětří a cestu k shnilým lahůdkám si najde v povětří. Má-li si stříhat vlásky, to aby sháněl pilníky... Tvrdé je má jak ze železa hřebíky! Protože jsou pušíci lenoši a rádi chrní, zavírají se jim oči i přes den, stejně jako v noci. Pušímu zubu se neubrání nic. Ten skřoupe papír, sklo, plast i plech z popelnic! 5 Pušíci rádi skáčou do kaluží a v bahýnku si zdraví tuží. Pušíky potěší, když najdou v odpadcích nějakou pochoutku. To, co je hořké a plesnivé, mají za dobrůtku. Nikdy se nemyjí, a proto pěkně smrdí. Mouchy je za to milují, i když jim hrozí, že dechem páchnoucím je na zem skolí. Pušíci vynikají náramnou silou. 232 metrů hodí do dálky cihlou! Cítí se dobře v smradlavém dýmu a z výfukových plynů nemají alergickou rýmu. 6 1 Po čertech mrzuté ráno Puší doupě leží právě na půl cesty mezi dálnicí a skládkou. Když zafouká vítr od východu, smrdí to tu po zkažených vejcích, žluklé rybě a podobně voňavých dobrotách. To se pušíkům líbí, protože hnilobný smrádeček mají moc rádi. Dnes je ale úplné bezvětří. Nepohne se ani stéblo trávy. Slunce pálí ostošest a nebe je bez mráčku. Je nádherný letní den. „Ať nás vezme mrzutej upšoukanej čert, takové mizerné počasí,“ zabručí děda pušík. Nemá rád rozpálené slunce. Je mnohem raději, když prší. Když lije jako z konve a dá se brouzdat v kalužích a blátě. Teprve když všechno nasákne vodou a všude je bahno, je to pěkné puší počasí. 7 „Ať nás vezme mrzutej upšoukanej čert!“ uleví si děda ještě jednou. Přitom kouká na skládku a mhouří oči. Mrzutě ožužlává fajfku z kosti. Celá puší rodina otráveně posedává v doupěti. Co se dá dělat, když je venku tak bídně? „To věčné lelkování mě už pekelně nudí!“ bručí děda pušík. 8 „To je ještě dobře, když se nudíš,“ řekne puší maminka. „Jen si pak trochu odpočiň.“ A dá pušímu miminku na cumlání kulatý oblázek, aby konečně přestalo plakat. 9 „Při dotěrném sýrovém pšoukanci, já tak toužím po dobrodružství!“ zakřičí děda pušík. „Chci zase něco zažít! Jako dřív! Před tři sta lety! To byly ještě rajcovní časy!“ 10 „Jaké rajcovní časy?“ natahují růžky malí pušíci. „Co bylo před tři sta lety?“ „Při ropuším smrádku, jak já tehdy miloval dobrodružství! Když jsem byl tak starý jako vy, byl jsem největší dobrodruh na skládce. To mi můžete věřit. A jestli si vymýšlím, ať mě vezme mrzutej upšoukanej čert!“ „Dědo, povídej nám o tom!“ prosí pušíček. Dědovo vypravování bývá skoro stejně zábavné jako skákání do kaluží. „Odkud bych mohl začít?“ přemýšlí děda. „Vzpomínám si na jeden po čertech horký den, právě takový, jako máme dnes. Tehdy jsem na skládce vykopal hlubokou jámu. A kopal jsem pořád dál, až jsem se prokopal na druhou stranu zeměkoule. Do Austrálie! Při slizkém bahýnku a oschlém sýru, vylezl jsem tam ze země jako krtek. Klokani ze mě byli úplně paf. 11 Tak se mě lekli, že si navzájem naskákali do kapes!“ „Ach jo, ty tvoje staré historky!“ vzdychne si babička. Pustí si desku a strčí hlavu do gramofonové trouby. To dělá vždycky, když jí jde něco na nervy. „Vyprávěj dál!“ volají pušíčci. „Nakonec jsem se s jedním klokanem spřátelil,“ pokračuje děda. „Usadil jsem se 12 v jeho vaku a hopkal s ním po krajině. Až do chvíle, kdy přeskočil vysoký kaktus a já mu z kapsy vyletěl ven!“ „Ajaj, při slizkém blátivém pytlíčku!“ volají pušíčci. „Nezranil ses?“ „Ale co,“ uklidňuje je děda, „copak jsem cimprlich? Bodliny jsem si ze zadku jednoduše vytahal. A ještě jsem si z toho kaktusu, z bodlin a pěkně vrchovaté dlaně 13 pouštního písku udělal prvotřídní pekelný pšoukomruč.“ „Co je to?“ ptají se pušíci. Děda se vesele ušklíbne. „Pekelný pšoukomruč? Pff, ten mručí a prdí jako čert! Zvlášť když zafouká vítr. A obzvlášť v Austrálii!“ „A co jsi dělal potom?“ „Potom jsem už nikdy nevlezl do klokaní kapsy. Houpání mi nikdy nedělalo moc dobře. 14 A v klokaní kapse to houpe jako na starém parníku!“ „Ty jsi byl někdy na parníku?“ chce vědět pušíček. „No jistě. Před 150 lety. Za jeden den jsem přeplul sedm světových moří. Křížem krážem. Osobně jsem se seznámil se všemi žraloky. Při slizkém blátivém hadříku, to taky bylo dobrodružství!“ Děda pušík ukousne ždibec z kostěné fajfky a vyplivne ho do rohu. 15 „To my jsme bohužel žádné dobrodružství nezažili,“ řeknou zklamaně pušíčci. Do toho se vloží táta pušík. „Tak si běžte hrát na skládku,“ navrhne. „Třeba vykopete stejně hlubokou jámu jako děda.“ Nato si sedne do staré bedny od ovoce a zasměje se. „Ano, běžte si hrát na skládku,“ řekne puší maminka, „venku vám špatný vzduch udělá dobře!“ A postrčí pušíčky ven z doupěte. + 16 2 Malí pušíci se nebojí Venku pušíčci postávají trochu bezradně. „Jaké tady zažijeme dobrodružství? Naše skládka je tak zapšoukle nudná!“ zabručí pušíček. „Navíc už vyschly všechny kaluže!“ zamečí druhý. Spolu pak otevřou velká garážová vrata. Zelený dráček Ohnivous na ně ospale zamžourá. Po snídani si ještě dopřál šlofíčka a jen líně otevírá oči. „Pojď, kousek si s ním vyletíme!“ navrhne pušíček. „Troufneš si?“ Malí pušíci ještě nikdy neletěli s Ohnivousem sami. Šupinatá dračí kůže je velmi hladká a dá se z ní lehce sklouznout a spadnout dolů. 17 Vytáhli Ohnivouse z garáže a přistavili k němu dva staré sudy od oleje. Tak mu snadno vyšplhají na záda. „Zatop nám pod soplem!“ zakřičí, jako to vždycky dělává táta pušík. To je znamení, po kterém Ohnivous pekelně zahřmí. Nato vypustí pár smradlavých žlutých obláčků a rozvrčí se jako rozbitý vysavač. Potom už vystoupá vysoko na nebe. Malí pušíci se co nejpevněji drží dráčkovy šupinaté kůže. Puší srdíčka jim přitom bijí až v krku. 18 Vtom Ohnivous přidá plyn. Sviští, soptí a frká, udělá dvojitou otočku, je čím dál rychlejší a rychlejší a stoupá výš a výš. Hluboko pod sebou teď vidí skládku a daleko vzadu i obrovskou vyschlou louži. Pak se dráček zanoří do hustého bílého mraku. Je v něm tolik mlhy, že si pušíci vidí sotva na špičky vyboulených nosů. „Ohnivousi, jsi moc vysoko!“ volají na něj, co jim síly stačí. Dráček spustí pekelný rachot. Trochu zaprská a už se řítí střemhlav dolů. Malí pušíci z něj málem skouzli. Na poslední chvíli se stačili chytit dráčkových křídel. 19 „Ohnivousi, jsi moc rychlý!“ křičí pušíci. Vyboulené nosy jim zbělely strachy a růžky na hlavě jim vítr zohýbal dozadu. Konečně letí dráček o něco pomaleji a v menší výšce. „Ohnivousi, nesmíš tak přehánět, když máš dobrou náladu!“ peskují ho malí pušíci. „Pchi, pchi, pchi...,“ odpoví Ohnivous. 20 Tak to zní vždycky, když se dráčci smějí pod vousy. Najednou se pod nimi objeví městské domy. „Podívej se dolů!“ volá pušíček. „Kde se vzalo tolik dětí?“ „Poletíme tam a prozkoumáme to!“ řekne druhý. „Ohnivousi, tady přistaneme!“ Tak pušíci našli základní školu v Zaprášené Lhotě. Právě končí přestávka a dvůr se vyprazdňuje. Děti musejí zpátky do tříd.


       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist