načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Pušíci letí do školy - Erhard Dietl

Pušíci letí do školy

Elektronická kniha: Pušíci letí do školy
Autor:

Pušíci letí do školyCo mohl zamlada děda pušík, mohou ode dneška i malí pušíci. "Při krysím ocásku a ropuším pšouku!!" osedlají dráčka Ohnivouse a vyrazí. Sice ne do Austrálie, ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  152
+
-
5,1
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Bambook
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 56
Rozměr: 22 cm
Úprava: barev. ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Název originálu: Olchis fliegen in die Schule
Spolupracovali: přeložila Petra Honsová
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-247-4562-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Pušíci letí do školyCo mohl zamlada děda pušík, mohou ode dneška i malí pušíci. "Při krysím ocásku a ropuším pšouku!!" osedlají dráčka Ohnivouse a vyrazí. Sice ne do Austrálie, jako kdysi děda, zatím jen do školy v Zaprášené Lhotě. Ale to, co tam zažijí s lidskými dětmi, je určitě stejně vzrušující jako dědovo dobrodružství s klokany.

Zařazeno v kategoriích
Erhard Dietl - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

3

Grada Publishing, a.s., U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400

e-mail: obchod@grada.cz, www.grada.cz

Pušíci letí do školy

Děda pušík, babička pušice, puší

maminka a táta, dva pušíčci a puší

miminko. Zkrátka, velká puší rodina,

kde se mají rádi. V tom je puší svět

jako ten náš. Jiný je v tom, že pušíci žijí

na smetišti. Tam jim všechno chutná

a voní právě tak líbezně, jako milují

koupel v rozbahněné kaluži

a hustý dým z továrních komínů.

Ze skládky u Zaprášené Lhoty to

nemají daleko do zoo ani do školy.

Stačí, když osedlají dráčka Ohnivouse

a vyrazí vstříc legračním dobrodružstvím.

Pušíci

letí do školy

Erhard Dietl

Erhard Dietl


Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy

nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě

bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této

knihy bude trestně stíháno. Erhard Dietl Pušíci letí do školy Ilustrace Erhard Dietl TIRÁŽ TIŠTĚNÉ PUBLIKACE: Přeloženo z německého originálu Die Olchis fligen in die Schule ©

Verlag Friedrich Oetinger GmbH, Hamburg 1997, 2010

Translation

©

Grada Publishing, a.s., 2013

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

obchod@grada.cz, www.grada.cz

tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400

jako svou 5092. publikaci

Přeložila Petra Honsová

Odpovědná redaktorka Ivana Kočí

Jazyková úprava Štěpánka Poupětová

Sazba Eva Hradiláková

Počet stran 64

První vydání, Praha 2013

Vytiskla tiskárna GRASPO CZ, a.s.

ISBN 978-80-247-4562-6

ELEKTRONICKÉ PUBLIKACE:

978-80-247-8399-4 (ISBN ve formátu pdf)

978-80-247-8400-7 (ISBN ve formátu ePUB)


Erhard Dietl

Pušíci

letí do školy

Grada Publishing


4

Pušík je když...

Když má místo uší růžky,

slyší kašlat mravence,

škytat žížaly a mušky.

Když vybouleným nosem zavětří

a cestu k shnilým lahůdkám

si najde v povětří.

Má-li si stříhat vlásky,

to aby sháněl pilníky...

Tvrdé je má

jak ze železa hřebíky!

Protože jsou pušíci lenoši

a rádi chrní,

zavírají se jim oči

i přes den,

stejně jako v noci.

Pušímu zubu se neubrání nic.

Ten skřoupe papír, sklo, plast

i plech z popelnic!


5

Pušíci rádi skáčou

do kaluží

a v bahýnku si zdraví tuží.

Pušíky potěší,

když najdou v odpadcích

nějakou pochoutku.

To, co je hořké a plesnivé,

mají za dobrůtku.

Nikdy se nemyjí,

a proto pěkně smrdí.

Mouchy je za to milují,

i když jim hrozí,

že dechem páchnoucím

je na zem skolí.

Pušíci vynikají náramnou silou.

232 metrů hodí do dálky cihlou!

Cítí se dobře

v smradlavém dýmu

a z výfukových plynů

nemají alergickou rýmu.


6

1 Po čertech mrzuté ráno

Puší doupě leží právě na půl cesty mezi

dálnicí a skládkou.

Když zafouká vítr od východu, smrdí to tu po zkažených vejcích, žluklé rybě a podobně voňavých dobrotách. To se pušíkům líbí, protože hnilobný smrádeček mají moc rádi.

Dnes je ale úplné bezvětří. Nepohne se ani stéblo trávy. Slunce pálí ostošest a nebe je bez mráčku. Je nádherný letní den.

„Ať nás vezme mrzutej upšoukanej čert, takové mizerné počasí,“ zabručí děda pušík.

Nemá rád rozpálené slunce. Je mnohem raději, když prší. Když lije jako z konve a dá se brouzdat v kalužích a blátě. Teprve když všechno nasákne vodou a všude je bahno, je to pěkné puší počasí.

„Ať nás vezme mrzutej upšoukanej čert!“ uleví si děda ještě jednou. Přitom kouká na skládku a mhouří oči. Mrzutě ožužlává fajfku z kosti.

Celá puší rodina otráveně posedává v doupěti.

Co se dá dělat, když je venku tak bídně?

„To věčné lelkování mě už pekelně nudí!“ bručí děda pušík.

8

„To je ještě dobře, když se nudíš,“ řekne

puší maminka. „Jen si pak trochu odpočiň.“

A dá pušímu miminku na cumlání kulatý

oblázek, aby konečně přestalo plakat.

9

„Při dotěrném sýrovém pšoukanci, já tak

toužím po dobrodružství!“ zakřičí děda

pušík. „Chci zase něco zažít! Jako dřív! Před

tři sta lety! To byly ještě rajcovní časy!“

„Jaké rajcovní časy?“ natahují růžky malí pušíci.

„Co bylo před tři sta lety?“

„Při ropuším smrádku, jak já tehdy miloval dobrodružství! Když jsem byl tak starý jako vy, byl jsem největší dobrodruh na skládce. To mi můžete věřit. A jestli si vymýšlím, ať mě vezme mrzutej upšoukanej čert!“

„Dědo, povídej nám o tom!“ prosí pušíček.

Dědovo vypravování bývá skoro stejně zábavné jako skákání do kaluží.

„Odkud bych mohl začít?“ přemýšlí děda. „Vzpomínám si na jeden po čertech horký den, právě takový, jako máme dnes. Tehdy jsem na skládce vykopal hlubokou jámu. A kopal jsem pořád dál, až jsem se prokopal na druhou stranu zeměkoule. Do Austrálie! Při slizkém bahýnku a oschlém sýru, vylezl jsem tam ze země jako krtek. Klokani ze mě byli úplně paf. Tak se mě lekli, že si navzájem naskákali do kapes!“

„Ach jo, ty tvoje staré historky!“ vzdychne si babička. Pustí si desku a strčí hlavu do gramofonové trouby. To dělá vždycky, když jí jde něco na nervy.

„Vyprávěj dál!“ volají pušíčci.

„Nakonec jsem se s jedním klokanem spřátelil,“ pokračuje děda. „Usadil jsem se v jeho vaku a hopkal s ním po krajině. Až do chvíle, kdy přeskočil vysoký kaktus a já mu z kapsy vyletěl ven!“

„Ajaj, při slizkém blátivém pytlíčku!“ volají pušíčci. „Nezranil ses?“

„Ale co,“ uklidňuje je děda, „copak jsem cimprlich? Bodliny jsem si ze zadku jednoduše vytahal. A ještě jsem si z toho kaktusu, z bodlin a pěkně vrchovaté dlaně pouštního písku udělal prvotřídní pekelný pšoukomruč.“

„Co je to?“ ptají se pušíci. Děda se vesele ušklíbne.

„Pekelný pšoukomruč? Pff, ten mručí a prdí jako čert! Zvlášť když zafouká vítr. A obzvlášť v Austrálii!“

„A co jsi dělal potom?“

„Potom jsem už nikdy nevlezl do klokaní kapsy. Houpání mi nikdy nedělalo moc dobře. A v klokaní kapse to houpe jako na starém parníku!“

„Ty jsi byl někdy na parníku?“ chce vědět pušíček.

„No jistě. Před 150 lety. Za jeden den jsem přeplul sedm světových moří. Křížem krážem. Osobně jsem se seznámil se všemi žraloky. Při slizkém blátivém hadříku, to taky bylo dobrodružství!“

Děda pušík ukousne ždibec z kostěné fajfky a vyplivne ho do rohu.

„To my jsme bohužel žádné dobrodružství nezažili,“ řeknou zklamaně pušíčci.

Do toho se vloží táta pušík.

„Tak si běžte hrát na skládku,“ navrhne. „Třeba vykopete stejně hlubokou jámu jako děda.“ Nato si sedne do staré bedny od ovoce a zasměje se.

„Ano, běžte si hrát na skládku,“ řekne puší maminka, „venku vám špatný vzduch udělá dobře!“ A postrčí pušíčky ven z doupěte.

+


16

2 Malí pušíci se nebojí

Venku pušíčci postávají trochu

bezradně.

„Jaké tady zažijeme dobrodružství? Naše skládka je tak zapšoukle nudná!“ zabručí pušíček.

„Navíc už vyschly všechny kaluže!“ zamečí druhý.

Spolu pak otevřou velká garážová vrata. Zelený dráček Ohnivous na ně ospale zamžourá. Po snídani si ještě dopřál šlofíčka a jen líně otevírá oči.

„Pojď, kousek si s ním vyletíme!“ navrhne pušíček. „Troufneš si?“

Malí pušíci ještě nikdy neletěli s Ohnivousem sami. Šupinatá dračí kůže je velmi hladká a dá se z ní lehce sklouznout a spadnout dolů.

Vytáhli Ohnivouse

z garáže a přistavili

k němu dva staré sudy

od oleje. Tak mu snadno

vyšplhají na záda.

„Zatop nám pod soplem!“ zakřičí, jako to vždycky dělává táta pušík. To je znamení, po kterém Ohnivous pekelně zahřmí. Nato vypustí pár smradlavých žlutých obláčků a rozvrčí se jako rozbitý vysavač. Potom už vystoupá vysoko na nebe.

Malí pušíci se co nejpevněji drží dráčkovy šupinaté kůže. Puší srdíčka jim přitom bijí až v krku.

Vtom Ohnivous přidá plyn. Sviští, soptí a frká, udělá dvojitou otočku, je čím dál rychlejší a rychlejší a stoupá výš a výš. Hluboko pod sebou teď vidí skládku a daleko vzadu i obrovskou vyschlou louži.

Pak se dráček zanoří do hustého bílého mraku. Je v něm tolik mlhy, že si pušíci vidí sotva na špičky vyboulených nosů.

„Ohnivousi, jsi moc vysoko!“ volají na něj, co jim síly stačí.

Dráček spustí pekelný rachot. Trochu zaprská a už se řítí střemhlav dolů. Malí pušíci z něj málem skouzli. Na poslední chvíli se stačili chytit dráčkových křídel.

„Ohnivousi, jsi moc rychlý!“ křičí pušíci.

Vyboulené nosy jim zbělely strachy a růžky na hlavě jim vítr zohýbal dozadu.

Konečně letí dráček o něco pomaleji a v menší výšce.

„Ohnivousi, nesmíš tak přehánět, když máš dobrou náladu!“ peskují ho malí pušíci.

„Pchi, pchi, pchi...,“ odpoví Ohnivous.

Tak to zní vždycky, když se dráčci smějí pod vousy.

Najednou se pod nimi objeví městské domy.

„Podívej se dolů!“ volá pušíček. „Kde se vzalo tolik dětí?“

„Poletíme tam a prozkoumáme to!“ řekne druhý. „Ohnivousi, tady přistaneme!“

Tak pušíci našli základní školu v Zaprášené Lhotě. Právě končí přestávka a dvůr se vyprazdňuje. Děti musejí zpátky do tříd.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist