načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Pušíci jsou tady - Erhard Dietl

-7%
sleva

Elektronická kniha: Pušíci jsou tady
Autor:

Pušíci jsou tadyZa okamžik zjistíte, že pušíci jsou docela zvláštní stvoření. Žijí blízko skládek a odpadkových jam, pěkně páchnou a vždycky kolem nich létá hejno much. Živí ...
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  152 Kč 142
+
-
4,7
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Bambook
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 56
Rozměr: 22 cm
Úprava: barev. ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Název originálu: Olchis sind da
Spolupracovali: přeložila Petra Honsová
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-247-4561-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Pušíci jsou tadyZa okamžik zjistíte, že pušíci jsou docela zvláštní stvoření. Žijí blízko skládek a odpadkových jam, pěkně páchnou a vždycky kolem nich létá hejno much. Živí se prázdnými plechovkami i starými pneumatikami a jsou tak líní, že nejvíc času prochrní na sluníčku. Až je ze samého nicnedělání napadají ty nejbláznivější myšlenky...

Zařazeno v kategoriích
Erhard Dietl - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky
Pušíci jsou tady 1 Grada Publishing, a.s., U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 e-mail: obchod@grada.cz, www.grada.cz Pušíci jsou tady Erhard Dietl Děda pušík, babička pušice, puší maminka a táta, dva pušíčci a puší miminko. Zkrátka, velká puší rodina, kde se mají rádi. V tom je puší svět jako ten náš. Jiný je v tom, že pušíci žijí na smetišti. Tam jim všechno chutná a voní právě tak líbezně, jako milují koupel v rozbahněné kaluži a hustý dým z továrních komínů. Ze skládky u Zaprášené Lhoty to nemají daleko do zoo ani do školy. Stačí, když osedlají dráčka Ohnivouse a vyrazí vstříc legračním dobrodružstvím. Erhard Dietl Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. Erhard Dietl Pušíci jsou tady Ilustrace Erhard Dietl TIRÁŽ TIŠTĚNÉ PUBLIKACE: Přeloženo z německého originálu Die Olchis Olchis sind da © Verlag Friedrich Oetinger GmbH, Hamburg 1996, 2010 Translation © Grada Publishing, a.s., 2013 Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 obchod@grada.cz, www.grada.cz tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 jako svou 5091. publikaci Přeložila Petra Honsová Odpovědná redaktorka Ivana Kočí Jazyková úprava Štěpánka Poupětová Sazba Eva Hradiláková Počet stran 64 První vydání, Praha 2013 Vytiskla tiskárna GRASPO CZ, a.s. ISBN 978-80-247-4561-9 ELEKTRONICKÉ PUBLIKACE: 978-80-247-8401-4 (ISBN ve formátu pdf) 978-80-247-8402-1 (ISBN ve formátu ePUB) Erhard Dietl Pušíci jsou tady Grada Publishing 5 1 Tak to jsou pušíci Pušíci nemají rádi čokoládu. Ani zmrzlinu a bonbony. Nemají rádi puding ani špagety. Vůbec nemají rádi jídla, která lidem chutnají. Pušíci jedí mnohem raději to, co je pálivé, shnilé a hořké. Rádi žvýkají staré gumové pneumatiky a křoupou zrezivělé plechovky posypané pepřem! Ostrými zoubky snadno rozkoušou i to, co je ze skla a kovu. 6 Jakmile něco smrdí, říkají: „Mmm! To je puší vůně!“ A zhluboka se nadechují, jako my lidé, když cítíme čerstvou travičku nebo koláč. 7 Pušíci se rádi přehrabují v hromadách smetí. Z odpadků si vytahují svoje lahůdky. Největší radost jim udělá něco pěkně smradlavého a zkaženého. Třeba stará tuba se zbytkem zubní pasty nebo lahvička s olejem na jízdní kola. Právě olej na jízdní kola popíjejí s velkou chutí. Taky mají rádi staré deštníky, rezaté šrouby a hřebíky, podrážky od bot a kosti z ryb. Ty jim moc chutnají ve smradlavé omáčce. 8 Pušíci bydlí na skládce u městečka Zaprášená Lhota. Často se zdržují u dálnice, protože rádi dýchají výfukové plyny. Když auta profičí kolem a vzduch pěkně nasmrádne zplodinami, říká puší maminka svým dětem: „Při svatém odpadkovém pytlíku, není to nádherný vzdoušek?“ Malí pušíci potom slastně přivírají oči a vystrkují své vyboulené nosy do výšky. Sami pušíci vydávají taky docela puší smrádek. Takový pořádně sirnatý, zatuchlý a bahenní zápach. 9 10 Jen mouchy ten smrádek zbožňují. Proto je jich kolem pušíků vždycky hejno, jako kolem krav ve stodole. Ale když si pušíci zívnou, padnou k zemi i otrlé mouchy. Smrádek z puší pusy nevydrží nikdo! Pušíci nemají uši. Proto jim uprostřed hlavy vyrůstají tři špičaté růžky. 11 Těmi slyší všechno. I na sto metrů zaslechnou, jak se do země zavrtává žížala. Taky slyší kašlat mravence a růst sedmikrásky. Kdyby si pušíci růžky někdy umyli, mohli by slyšet ještě víc. Ale pušíci se nemyjí nikdy. K čemu taky? Smrdí pěkně a slyší dost dobře. Pušíci jsou hrozně silní! Jednou ráno se puší mamince a tátovi pušíkovi prostě nechtělo z postele. Ale malí pušíci už chtěli skákat do kaluží a házet po sobě knedlíčky z bláta. A tak jeden pušíček jednoduše zvedl tátu a maminku i s postelí do výšky a vynesl je ven z pušího doupěte. V jedné ruce! A pak je posadil do louže. Tak jsou pušíci silní. A třebaže mají tolik síly, často jsou hodně líní a pohodlní. 13 Když svítí sluníčko, proleží celý den na rezavém kanystru od benzinu a jen čekají, až začne pršet. Protože deštivé počasí je puší počasí. „Zítra je snad taky den,“ říkávají pušíci a zívají. Pusu přitom otevřou tolik, že z toho smrádku spadne na zem pár mrtvých much. 14 Jak vidíš, pušíci jsou velmi přátelská a milá stvoření. Když někomu řekneš: „Ty jsi ale pušík!“ určitě to není žádná nadávka. 15 2 Pušíci si balí kufry Když jsou pušíci ze samého nicnedělání unavení, napadají je úžasné věci. Tak třeba teď. Táta pušík se protáhne, narovná se a zavolá: „Ať mě vezme mrzutej upšoukanej čert! Já se cítím tak zmordovaný! Nutně potřebuju dovolenou. Asi bychom si měli vyjet k moři!“ Babička pušice z toho moc nadšená není. Řekne: „Určitě mi z toho čerstvého povětří nebude dobře.“ Zatřese střapatou hlavou tak prudce, že jí vlásky zařinčí jako kovové proutky. Pušíci si vlasy nikdy nestříhají. Mají je tak tvrdé a tuhé, že by to nůžky ani nedokázaly. Zato malí pušíčci jsou z tátova nápadu nadšení. „Při slizkém bahýnku a oschlém sýru!“ volají. „U moře zase můžeme jíst písek a pít slanou vodu!“ + 16 Děda pušík se nijak zvlášť netěší. „To není dobrý nápad! Při ropuším pšoukanci! Je tam tolik vody! Taky se můžeme všichni utopit.“ „Dědo, ty jsi strašpytel!“ volají pušíčci a smějí se. „Nejvyšší čas, aby ses naučil plavat.“ 17 „Na to jsem snad ve svých 965 letech už trochu starý,“ zabručí děda pušík. „I co, při slizkém blátivém hadříčku,“ řekne babička, „nejlepší bude, když začneš hned a trochu se pocvičíš.“ Vezme velký starý sud od oleje a až po okraj ho naplní vodou. „Nejdřív si musíš zvyknout na mokrou vodu,“ vysvětluje dědovi. „Milá zlatá, já se přece byl koupat už před čtyřiaosmdesáti lety!“ brání se děda. „To ses nekoupal! To jsi jen pořádně promokl, když pršelo,“ řekne babička a zasměje se. Dědovi pušíkovi to vůbec nepřijde k smíchu. Jen strašně nerad si vleze do sudu s vodou. „Bravo, dědo!“ povzbuzuje ho táta pušík. „Teď pádluj rukama a nohama a drž přitom hlavu pěkně nahoře...“ 19 Děda pušík se pevně drží okraje sudu a zadržuje dech. Ze strachu mu úplně zbělal jeho zelený vyboulený nos. Pak ze sebe vysype ty nejstrašnější puší nadávky: „Jak mizerný ropuší pšoukanec! Rezavá šrotová břečka! Navoněná zpocená holínka!“ Mohutným skokem se dostane ze sudu a otřepává se jako mokrý pes. 20 Táta pušík řekne: „Myslím, že to napoprvé stačí. Pro začátek to bylo dost dobré. Až budeme u moře, procvičíme si plavání naznak a kraulování.“ Potom puší maminka vytáhne velký kufr. Všichni se začínají balit: berou si starou vyhozenou matraci na polehávání u vody.


       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.