načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Půlnoční vlny - Steven Erikson

Půlnoční vlny

Elektronická kniha: Půlnoční vlny
Autor:

Po desetiletích válčení je pět kmenů Tiste Udur konečně sjednoceno pod vládou nesmiřitelného hirotského krále-zaklínače. Ale mír byl vynucen za strašlivou cenu - byla uzavřena ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  325
+
-
10,8
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3% 95%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » TALPRESS
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 734
Rozměr: 20 cm
Vydání: 1. vyd.
Název originálu: Midnight tides
Spolupracovali: z anglického originálu ... přeložila Dana Krejčová
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-719-7276-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Pátá část cyklu kultovní epické fantasy Malazská kniha Padlých kanadského autora. V království Tiste Edur, kde po krutých bojích vládne diktátorsky šesti sjednoceným kmenům král-zaklínač Hannan Mosag, se schyluje k další krvavé válce. Ledeřané ze sousedního království porušili staré dohody, když se na svých lodích vydali lovit tuleně na edurské území. Jejich provokativní jednání tak zmařilo připravované uzavření smlouvy mezi oběma zeměmi. Král-zaklínač ve snaze upevnit svou moc vysílá čtyři válečníky z urozené rodiny, syny patriarchy, na nebezpečnou výpravu. Vydávají se na odlehlé ledové pláně na východě, odkud mu mají přinést posvátný meč. Ctižádostivý Rhulad, nejmladší z nich, využije situace a s pomocí magických sil se zmocní vlády a jako císař chystá přepadení a obsazení Lederu. Autor i v páté části ságy o válkách, intrikách, zradě i pomstě uplatnil svou bohatou imaginaci. Ve spletitém ději, nenavazujícím na předcházející díly, opět vystupuje řada nejednoznačných postav na obou stranách konfliktu, do kterého výrazně zasahují bohové, démoni, draci, kouzelníci i přízraky.

Popis nakladatele

Po desetiletích válčení je pět kmenů Tiste Udur konečně sjednoceno pod vládou nesmiřitelného hirotského krále-zaklínače. Ale mír byl vynucen za strašlivou cenu - byla uzavřena smlouva se skrytými silami, jejichž motivy jsou přinejlepším podezřelé a přinejhorším smrtelně nebezpečné. Na jihu zatím rozpínavé království Leder, nenasytné a chladnokrevné, spolklo všechny méně civilizované sousedy. Jeho lid upírá lačné pohledy k severu na bohaté a vydatné země a pobřeží Tiste Edur. Zdá se, že pod dusivou tíhou zlata či ostřím meče Edurové musí padnout. Alespoň tak to předpověděl osud. Jak se blíží shromáždění, mající dojednat klíčovou smlouvu mezi oběma národy, probouzejí se prastaré síly. Nadcházející zápas dvou civilizací je totiž pouze bledým odrazem mnohem vážnější, prapůvodní bitvy - střetu se stále otevřenou ranou staré zrady a touhy po pomstě hluboko v srdci.
Tiste Edur - lidé Trulla Sengara - věří, že nejtemnější touhy ducha přinášejí vlny od jihu a tyto vlny přicházejí o půlnoci...
Válka a zrada, magie a mýty, to vše se střetává v této senzační páté kapitole úžasné Malazské knihy Padlých Stevena Eriksona.

Zařazeno v kategoriích
Steven Erikson - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Steven Erikson

PŮLNOČNÍ

VLNY

Příběh

z malazské Knihy Padlých

TALPRESS


Copyright © 2004 by Steven Erikson

Translation © 2007 Dana Krejčová

Cover design © 2004 Steve Stone

This edition is published by arrangement with Transworld Publishers,

a division of The Random House Group Ltd. All rights reserved.

Všechna práva vyhrazena. Žádnou část této knihy není dovoleno použít

nebo jakýmkoli způsobem reprodukovat bez souhlasu nakladatele.

ISBN 978-80-7197-477-2


Věnováno Christopherovi Poroznymu



Poděkování

Jsem nesmírně zavázán staré partě, Rickovi, Chrisovi a Markovi,

za připomínky k tomuto románu. A Courtney, Cam a Davidu

Keckovým za jejich přátelství. Mé díky jako vždy patří Clare

a Bowenovi, Simonu Taylorovi a jeho kolegům v Transworldu;

Steveovi Donaldsonovi, Ross a Perrymu; Peterovi a NickyCrow

therovým, Patricku Walshovi a Howardu Morhaimovi. A štábu

v Tony’s Bar Italia, protože i při psaní tohoto románu jsemfun

goval na jejich kafe.





O S O B Y

Tiste Edur

Tomad Sengar, patriachra sengarské pokrevní linie

Uruth, matriarcha sengarské pokrevní linie

Strach Sengar, nejstarší syn, mistr zbrojíř kmenů

Trull Sengar, druhý syn

Binadas Sengar, třetí syn

Rhulad Sengar, čtvrtý a nejmladší syn

Majen, Strachova snoubenka

Hannan Mosag, král-zaklínač šesti kmenů konfederace

Theradas Buhn, nejstarší syn buhnské pokrevní linie

Midik Buhn, druhý syn

Badar, nezakrvený

Rethal, válečník

Kanard, válečník

Choram Irard, nezakrvený

Cholb Harat, nezakrvený

Matra Brid, nezakrvený

Lederští otroci Tiste Edur

Udinaas

Péřová čarodějka

Hulad

Virrik

Ledeřané

V paláci

Ezgara Diskanar, lederský král

Janall, lederská královna

11


Quillas Diskanar, princ a následník

Unnutal Hebaz, preda (plukovník) lederského vojska, ž.

BrysBeddikt,finadd(kapitán)akrálůvšampion,nejmladšízbrat-

ří Beddiktů Moroch Nevad, finadd osobní stráže prince Quillase Diskanara Kuru Qan, králův ceda (kouzelník) Nisall, králova první konkubína Turudal Brizad, královnin první choO Nifadas, první eunuch Gerun Eberikt, finadd královské gardy Triban Gnol, kancléř Laerdas, mág v princově družině Na severu Buruk Bledý, kupec na severu Seren Pedak, akvizitor Buruka Bledého, ž. Hull Beddikt, strážce na severu, nejstarší z bratří Beddiktů Nekal Bara, kouzelnice Arahatan, mág Enediktal, mág Yan Tovis (Šero), atripreda ve Fentské Dálavě Ve městě Lederas Tehol Beddikt, občan v hlavním městě, prostřední z bratříBeddiktů Hejun, Teholova zaměstnankyně Rissar, Teholova zaměstnankyně Šánd, Teholova zaměstnankyně Chalas, hlídač Biri, kupec Huldo, majitel podniku Bugg, Teholův sluha Ublala Pung, zločinec Harlest, strážce v domě Ormly, chytač krys, šampion Ruket, vrchní vyšetřovatel cechu chytačů krys, ž. Bubyrd, z cechu chytačů krys Leštěn, z cechu chytačů krys, ž. Rubín, z cechu chytačů krys,

12


Onyx, z cechu chytačů krys, ž.

Švorc, z cechu chytačů krys

Konývka, dítě, ž.

Šurk Elalle, zlodějka

Seluš, oblékačka mrtvých

Padderunt, Selušin pomocník

Urul, Huldův vrchní číšník

Inchers, občan

Hulbat, občan

Turbel, občan

Unn, chudý míšenec

Delisp, matrona chrámového nevěstince

Prist, zahradník

Silák Rall, hrdlořez

Zelený vepř, nechvalně známý mág z dávných dob

Ostatní

Withal, mekroský zbrojíř

Slup, nacht

Mara, nacht

Fňuk, nacht

Ten uvnitř

Silchas Zmar, tisteandijský převtělenec, eleint

Gothos, Jaghut

Rud Elalle, dítě

Kalený meč, voják

Korlo, mág

Půlzobka, voják

Ulsun Pral, Imass

13


Ú V O D

První dny rozštěpení Emurlahn

Vpád Edurů, věk Skabandariho Krvookého

Čas starších bohů

Z

e svíjejících se, s kouřem promísených mračen pršela krev.

Poslední z nebeských tvrzí, obalené plameny a chocholy

černého dýmu, konečně vydaly oblohu. Po prudkém pádu

vyrývaly do země hluboké brázdy a s hromovou ozvěnou serozadaly na kusy, rozhazujíce krví zastříkané kameny mezihromady mrtvol, pokrývající zemi od obzoru k obzoru.

Z velkých úlových měst zůstaly jen popelem pokryté trosky a obrovská oblaka, která vylétla k nebi při jejich zničení – oblaka suti, rozervaných těl a krve, se nyní převalovala ve vytrácejícím se žáru a roztahovala se po celé obloze.

Mezi zničenými vojsky se legie dobyvatelů řadily na pláni, jež byla z větší části pokrytá dokonale sesazenými dlažebnímikameny – tedytam, kdenebylyhluboké rýhy,vytvořené padajícíminebeskými tvrzemi – ačkoliv ve vytváření formací jim vadilynespočetné mrtvoly poražených. A také vyčerpání. Legie náležely ke dvěma armádám, spojencům v této válce, a bylo zřejmé, že jedna si vedla mnohem lépe než druhá.

Když se drak Skabandari snášel mezi zčeřenými mraky, musel mrkat mžurkami, aby si pročistil ledově modré oči, a obrovská, modrošedě zabarvená křídla měl pokrytá krvavou mlhou. Přisestupu se stočil a naklonil hlavu, aby si mohl prohlédnout svévítězné děti. Šedé praporce tisteedurských legií se chabě třepetaly nad shromažXujícími se válečníky a Skabandari usoudil, že jeho šedých druhů zůstalo nejméně osmnáct tisíc. Přesto se bude večer ve stanech Prvního přístaviště truchlit. Za úsvitu na pláňpřipochodovalo přes dvě stě tisíc Tiste Edur. Nicméně... to postačí.

Edurové se srazili s východním křídlem vojska K’ChainChe’>14


Malle a zahájili útok vlnami zničující magie. Nepřátelé se seřadili

protičelnímuútoku,akdyžseměliobrátit,abymohličelithrozbě

z boku, byli osudově pomalí. Edurské legie vrazily jako dýka do

srdce nepřátelského vojska.

Když se Skabandari snesl níž, spatřil roztroušené půlnočně černé zástavy Tiste Andii. Zůstalo jen tisíc válečníků, možnáméně. Vítězství bylo pro tyto zbité spojence ještě pochybnější. Střetli se s lovciK’ell, elitními vojskypokrevníchpříbuznýchtřímatron. Čtyři sta tisíc Tiste Andii proti šedesáti tisícům lovců. DalšíkumanieAndiůiEdurůzaútočilynanebeskétvrze.Titovojácivěděli, že jdou na smrt, avšak jejich oběO byla pro vítězství klíčová,protože nebeským tvrzímzabránili přijítna pomocvojskům napláni. Útok na čtyři nebeské tvrze sám o sobě nebyl příliš úspěšný,přestože krátkoocasých bylo jen pár – neboO jejich zuřivý odpor byl ničivý – avšak tistejská krev vykoupila Skabandarimu a jehodračím převtěleneckým spojencům dostatek času, aby se k létajícímpevnostemdostalidostblízkoamohlinaněvypustitchodbyStarvald Demelain a Kurald Emurlahn a Galain.

Drak slétl k hromadě mrtvol K’Chain Che’Malle, označující místoposledníhoodporumatron.KuraldEmurlahnobráncesmet- la a kolem dosud poletovaly stíny jako přízraky. Skabandariroztáhlkřídla,opřelsedoproudůhorkéhovzduchuadosedlnakupu plazích těl.

O chvíli později se proměnil do své tisteedurské podoby. Měl pleO barvy tepaného železa, dlouhé, šedé vlasy rozpuštěné ahubenou orlí tvář s tvrdýma očima posazenýma blízko u sebe.Kolem širokých úst se svěšenými koutky neměl jedinou vrásku od smíchu. Přes vysoké, hladké čelo se mu šikmo táhla jizva, jasně bílánapozadítmavošedépleti.Nasobě měl kožený postroj sobouručním mečem, u pasu dva tesáky a z ramenou mu viselašupinatá kápě – kůže matrony, ještě natolikčerstvá,že seleskla původními tuky.

Stál tam, vysoký, pokrytý kapkami krve, a díval se, jak se legie shromažXují. Edurští důstojníci se po něm jen podívali a začali vykřikovat rozkazy.

Skabandari se otočil k severozápadu a přivřenýma očimapozoroval převalující se mračna. Chvíli nato se z nich vynořil drak bílý jako kost – dokonce ještě větší než sám Skabandari, když se popustil do své dračí podoby. Také byl pokrytý krví... a nemálo

15


jí bylo jeho vlastní, protože Silchas Zmar bojoval po boku svých

andijských druhů proti lovcům K’ell.

Skabandari se díval, jak se spojenec blíží, a couvl, teprve když se mohutný drak usadil na hromadě a rychle se proměnil. Byl o hlavu vyšší než tisteedurský převtělenec, avšak byl strašlivě vyhublý a svaly mu pod hladkou, téměř průsvitnou kůžívystupovaly jako provazy. Vhustých,dlouhých bílýchvlasechse muleskly drápy nějakého dravce. Rudé oči mu jasně zářily, skoro jako by měl horečku. A byl zraněný: několik ran od meče přes břicho. Horní část zbroje mu odpadla a byly vidět modrozelené cévy větvící se pod tenkou kůží na prsou. Nohy i paže měl kluzké krví. Oběpochvyupasumělprázdné–zlomilobězbraně,ipřesmocná kouzla do nich vetkaná. Vybojoval vskutku zoufalou bitvu.

Skabandari na pozdrav sklonil hlavu. „Silchasi Zmare, bratře v duchu. Nejvytrvalejšíspojenče. Pohlédni na pláň – zvítězili jsme.“

Tisteandijský albín zkřivil bledou tvář v tichém zavrčení.

„Moje legie tipřišlynapomocpozdě,“pokračovalSkabandari. „A já mám kvůli tvým ztrátám zlomené srdce. Přesto nyní držíme bránu, není-liž pravda? Stezka na tento svět patří nám a svět sám ležípřednámi...můžemehovyplenit,vytvořitnaněmmocnéříše pro naše lidi.“

Zmarovi se při pohledu na planinu pod nimi zachvěly krví potřísněné dlouhé prsty. Edurské legie se seřadily zhruba do kruhu kolem posledních žijících Andiů. „Smrt kazí vzduch,“zavrčel Silchas Zmar. „Stěží se mohu nadechnout, abych mohl mluvit.“

„Později bude čas na plánování,“ podotkl Skabandari.

„Mí lidé jsou pobiti. Nyní nás obklopujete, ale vaše ochrana přišla příliš pozdě.“

„Je tedy aspoň symbolická, bratře. Na zdejším světě jsou další Tiste Andii – sám jsi to říkal. Stačí jenom najít první vlnu a síly se vámvrátí.Apřijdoudalší.Obanašedruhyprchajípředporážkami.“

Silchas Zmar se zamračil ještě víc. „Dnešní vítězství je hořkou alternativou.“

„K’ChainChe’Mallejsoutéměřvyhubení–tovíme.Vidělijsme mnoho dalších mrtvých měst. Nyní zůstává jen Morn a ten je na vzdáleném kontinentu – kde krátkoocasí právě trhají své řetězy v krvavé vzpouře. Rozdělený nepřítel je nepřítel, který rychle padne, příteli. Kdo jiný na tomto světě má sílu se nám postavit?

16


Jaghuti? Jsou rozprášení a je jich jen pár. Imassové? Co zmohou

kamenné zbraně proti našemu železu?“ Na chvíli se odmlčel, než

pokračoval. „Forkrul Assail nás zřejmě nehodlají soudit. A navíc

jich každým rokem ubývá. Nikoliv, příteli, po dnešním vítězství

nám tento svět leží u nohou. Tady nebudeme trpět občanskými

válkami, které zamořují Kurald Galain. A já se svýminásledovníky uniknu rozštěpení, sužujícímu Kurald Emurlahn –“

Silchas Zmarfrkl.„VždyOtorozštěpeníjetvojedílo,Skabandari.“

Stále ještě si prohlížel tistejské oddíly pod sebou, a taknepostřehl záblesk hněvu, následující po jeho nedbalé poznámce. Byl to opravdu jen záblesk, vzápětí se už Skabandari zase tvářilvyrovnaně. „Nový svět pro nás, bratře.“

„NahřebeninaseverustojíJaghut,“poznamenalSilchasZmar. „Svědek války. Nepřiblížil jsem se k němu, protože jsem vycítil počátek obřadu. Omtose Phellack.“

„Bojíš se snad toho Jaghuta, Silchasi Zmare?“

„Bojím se toho, co neznám, Skabandari... Krvooký. O této říši i jejích způsobech je nutné hodně zjistit.“

„Krvooký.“

„Ty se sice nevidíš,“ opáčil Zmar, „ale dávám ti toto jméno, protože ti teX krev zastírá... zrak.“

„Odtebe,SilchasiZmare,tosedí.“Skabandaripokrčilrameny, zašel na severní konec hromady a opatrně našlapoval mezimrtvolami. „Jaghut jsi říkal...“ Ohlédl se, ale Silchas Zmar k němu byl otočený zády a sledoval těch pár svých druhů, kteří přežili.

„Omtose Phellack, chodba ledu,“ prohodil, aniž by se otočil. „Co asi chce vyčarovat, Skabandari Krvooký? To bych rádvěděl...“

Edurský převtělenec se k němu přiblížil, sáhl si do levé holínky a vytáhl stínem protkanou dýku. Na železe si pohrávala kouzla. Poslední krok, a vrazil dýku Zmarovi do zad.

Tiste Andii se křečovitě zkroutil a zařval –

– ve chvíli, kdy se edurské legie náhle obrátily proti Andiům, přiběhly ze všech stran a dokončily vraždění. Kolem Silchase Zmara se ovíjely magické řetězy, až se zhroutil.

Skabandari Krvooký si k němu dřepl. „Tak to, žel, mezi bratry chodí,“zamumlal.„Jedenmusívládnout.Dvanemohou. Todobře víš. Ačkoliv je tento svět velký, Silchasi Zmare, dříve nebo později by mezi Edury a Andii vypukla válka. Přirozenost naší

17


krve by se projevila. Takto ovládne bránu jen jeden. Projdou

pouze Edurové. Vyhubíme Andie, kteří tu již jsou – jakéhobojovníka by proti mně mohli postavit? Už jako by byli mrtví. A tak to

musí být. Jeden lid. Jeden vládce.“ Narovnal se. Na pláni dole

dozníval křik umírajícíchandijskýchválečníků. „Pravda,nedokážu tě zabít rovnou – na to jsi příliš mocný. Proto tě vezmu na

vhodné místo a nechám tě kořenům, hlíně a kameni té poničené

země...“

Popustil se do dračí podoby a sevřel dlouhé drápy kolemnehybného Silchase Zmara. Skabandari Krvooký se s tlukotemkřídel vznesl do vzduchu.

Věž ležela jenom sto líg na sever. Nízká, poničená hradba obklopující dvorek očividně nebyla jaghutského původu,očividně se mezi třemi jaghutskými věžemi zvedla sama od sebe vodověX na zákon nepochopitelný bohům i lidem. Zvedla se... a čekala na příchod těch,ježuvězní navěky. Tvory s nebezpečnou mocí.

Tvory, jako byl tisteandijský převtělenec Silchas Zmar, třetí a poslední ze tří dětí Matky noci.

Odstranila Skabandarimu Krvookému z cesty posledníhovýznamného nepřítele z tistejského rodu.

Tři děti Matky noci.

Tři jména...

Andarist, jenž se již dávno vzdal moci kvůli žalu, který se nikdy neutiší. Aniž by tušil, že ruka, co ten žal způsobila, je právě moje ruka...

Anomandaris Dlouhý, jenž přerušil styky se svou matkou isvýmidruhy.Jenžzmizeldřív,nežjsemtosnímstačilvyřídit.Zmizel, a pravděpodobně se už nikdy víc neobjeví.

AnyníSilchasZmar,kterýzakrátkopoznávěčnévězeníazathu.

Skabandari Krvooký měl radost. Kvůli svým lidem. Kvůli sobě. Tento svět dobude. Jeho nárokům by se mohli postavit pouze první andijští osadníci.

Tisteandijský bojovník v této říši? Nikdo mě nenapadá...nikdo, kdo by byl dost mocný, aby se mi mohl postavit...

Ani se nezamyslel nad tím, kam se mohl podít ten ze tří synů Matky noci, jenž zmizel.

Ale ani to nebyla jeho největší chyba...

***

18


Na ledovcové bermě na severu začal osamělý Jaghut splétat kouzla OmtosePhellack. Viděl,jakouzkázuzpůsobilidvapřevtělenečtí eleintové a jejich vojska. K’Chain Che’Malle nijaknelitoval. Stejně vymírali ze spoustydůvodů, přičemžani jeden Jaghuta přílišnezajímal.Vetřelcimutakénedělalistarosti.Uždávnoztratil schopnost dělat si starosti. A mít strach. A také žasnout, jak je nutné dodat.

Cítil zradu, když přišla ve vzdáleném výbuchu magie a prolití krve ascendentu. Ze dvou draků zůstal jen jeden. Typické.

Po chvíli, právě když odpočíval mezi dvěma částmi obřadu, vycítil, že se k němu někdo zezadu blíží. Starší bůh,přicházející v odpověX na trhlinu vyrvanou mezi říšemi. Jak se daločekat. Ale... který bůh? K’rul? Draconus? Sestra chladných nocí? Osserk? Kilmandaros? Sechul Lath? Přes hranou lhostejnost ho nakonec zvědavost donutila se obrátit a na nově příchozího se podívat.

Ach, jak nečekané... ale zajímavé.

Mael, starší vládce moří, byl rozložitý, zavalitý, stmavomodrou pletíblednoucí nahrdle anahémbřišedosvětlezlaté.Zplihlé plavé vlasymělrozpuštěnéaviselymuzeširokého,téměřploché- ho temene. A jantarové oči mu žhnuly vzteky.

„Gothosi,“ zachraptěl Mael, „jaký obřad v odpověX na tohle provádíš?“

Jaghut se zamračil. „Nadělali nepořádek. Chci to uklidit.“

„Led,“ odfrkl si starší bůh. „Jaghutská odpověX na všechno.“

„A jaká by byla tvoje, Maeli? Potopa, nebo... potopa?“

Starší bůh se otočil k jihu a zaOal zuby. „Budu mít spojence. Kilmandaros. Přichází z druhé strany trhliny.“

„Zůstává už jen jediný tistejský převtělenec,“ upozornil ho Gothos. „Zřejmě srazil svého společníka a nyní ho odnáší do úschovy na přeplněném dvoře azathské věže.“

„Předčasně. Myslí si snad, že K’Chain Che’Malle jsou jeho jediná opozice v této říši?“

Jaghut pokrčil rameny. „Pravděpodobně.“

Mael chvíli mlčel, nakonec si povzdechl a řekl: „Svým ledem tohle všechno, Gothosi, nenič. Místo toho tě žádám, abys to... chránil.“

„Proč?“

„Mám své důvody.“

19


„Mám radost i za tebe. Jaké důvody?“

Staršíbůhponěmstřelilzachmuřenýmpohledem.„Nestoudný mizero.“

„Proč ta změna?“

„V mořích se, Jaghute, odhaluje čas. V hlubinách jsou prastaré proudy. Na mělčinách šeptá budoucnost. A mezi nimi se neustále valí vlny. Uzavři tuto zkázu do svého prokletého ledu, Gothosi. Na tomto místě zmraz sám čas. Udělej to, a já ti budu zavázán... což by pro tebe mohlo být jednou užitečné.“

Gothos si promyslel slova staršího boha a kývl. „To by mohlo. Dobrá, Maeli. Jdi za Kilmandaros. SmeO toho tistejského eleinta a rozežeň jeho lid. Ale udělej to rychle.“

Mael přimhouřil oči. „Pročpak?“

„Protože cítím, že se v dáli někdo probouzí – a naneštěstí pro tebe to není tak daleko, jak by sis přál.“

„Anomander Dlouhý vlas.“

Gothos kývl.

Mael pokrčil rameny. „Čekal jsem to. Do cesty se mu postaví Osserk.“

Jaghut předvedl v úsměvu mohutné kly. „Opět?“

Starší bůh se proti své vůli zakřenil.

Avšak i když se usmíval, na ledovcové bermě veselo rozhodně nebylo. 1159. rok spánku Ohnice Rok bílých žil v ebenu tři roky před sedmým lederským cyklem Probudil se s břichem plným soli, nahý, zpola zasypaný bílým pískem, mezi smetím přineseným bouří. Nad ním křičeli racci a jejich stíny kroužily po zvlněné pláži. Chytila ho křeč dovnitřností. Zaúpěl a pomalu se převalil na záda.

Na pláži zahlédl další těla. A vrak. Na mělčině šustily kusy rychle tajícího ledu a mezi nimi pobíhaly tisíce krabů.

Mohutný muž se zvedl na všechny čtyři a vyzvracel do písku hořkou tekutinu. V hlavě mu hučelo a bolest byla natolik silná, že ho zpola oslepovala. Chvíli mu trvalo, než se konečně dokázal posadit a rozhlédnout se kolem sebe.

20


Spatřil pobřeží tam, kde žádné pobřeží být nemělo.

A včera v noci se z hlubin zvedly hory ledu. Největší z nich sevynořilanadhladinupřímopodobřímlétajícímmekroskýmměstem a rozlámala ho na kusy, jako by to byl vor z klacíků. Vmekroských dějinách se nevyskytovalo nic ani vzdáleně podobného takové pohromě, jaké byl svědkem. Znenadání došlo ke zničení města s dvaceti tisíci obyvateli. Stále tomu nemohl uvěřit, jako by mu paměO přehrávala neskutečné obrazy vyvolané horečkou.

Nicméně věděl, že si nic nepředstavuje. Viděl to na vlastní oči. A nějak přežil.

Slunce hřálo, ale nebylo horko. Obloha byla mléčně bílá, ne modrá, a konečně si všiml, že racci vlastně nejsou racci. Byli to plazi se světlými křídly. Vyškrábal se na nohy. Bolest hlavyustuovala, avšak zachvátila jej třesavka a žízeň byla jako zuřivýdémon, jenž se mu snaží rozdrásat hrdlo.

Křik létajícíchještěrekseponěkudzměnil a muž se otočil kpevnině. Objevili se tam tři tvorové. Procházeli mezi bělavými trsy trávy nad hranicí přílivu. Sahali mu stěží k pasu, byli bez chlupů, měličernoupleO,dokonalekulatouhlavuašpičatéuši.Bhok’arala si pamatoval z mládí, když se mekroská obchodní loX vrátila z Nemilu, avšak tihle tvorové byli svalnatější, nejméně dvakrát mohutnější než domácí mazlíčci, jež kupci přivezli do plovoucího města. Mířili rovnou k němu.

Muž se rozhlížel po nějaké zbrani a našel kus dřeva, který se hodil jako palice. Potěžkal ji a čekal, až bhok’arala přijdou blíž.

Ti se zastavili a upírali na něj žluté oči.

Prostřední mávl rukou.

Poj-. O významu jeho lidského posunku nemohlo býtpochyb.

Muž siznovu prohlížel pláž –těla, ježviděl, senehýbala a krabi se klidně krmili. Znovu vzhlédl k podivně zbarvené obloze avykročil ke třem tvorům, kteří couvli a vedli ho tam, kde začínala růst tráva.

Takovoutrávumužjaktěživneviděl.Stéblamělatvardlouhých, trubicovitých trojúhelníků s hranami jako břitva – jak zjistil, když se z ní vynořil s pořezanýma nohama. Za pruhem trávy se do vnitrozemí táhla rovná pláň, na níž tu a tam vyrůstaly trsy stejné ostré trávy. Půda byla pokrytá solí a jalová. Tu a tam ležely kusy kamene, ani dva nebylystejné a všechny bylyhranaté a neomšelé.

V dálce stál stan. Bhok’arala se vydali k němu. Když došli blíž,

21


uviděl muž, jak z vrcholku stanu stoupá proužek dýmu, i skulinu

mezi chlopněmi ve vstupním otvoru.

Jeho doprovod se zastavil a jen mu znovu ukázal na vchod. Muž pokrčil rameny, dřepl si a prolezl dovnitř.

V nejasném světle spatřil zahalenou postavu s tváří zakrytou kápí. Před sebou měla ohřívadlo, z něhož stoupaly opojné páry. U vchodu byla křišOálová láhev, sušené ovoce a bochník tmavého chleba.

„V láhvi je pramenitá voda,“ zachraptěl zahalenec mekrosky. „Nemusíš spěchat, klidně se vzpamatuj ze svého utrpení.“

Muž poděkoval a rychle se chopil láhve.

Když konečně utišil žízeň, sáhl po chlebu. „Děkuju, cizinče,“ zabručel a potřásl hlavou. „Z toho kouře tě vidím rozmazaně.“

Ozval se suchý kašel, což mohl být i smích, a následovalo něco jako pokrčení ramen. „Lepší než se utopit. Naneštěstí pro tebe utišuje mé bolesti. Nezdržím tě dlouho. Ty jsi mečíř Withal.“

Muž sebou trhl a svraštil obočí. „Ano, jsem Withal ze Třetího mekroského města – které již neexistuje.“

„Tragická událost. Ty jsi jediný, kdo přežil... díky mně, třebaže mne ten zásah stál hodně sil.“

„Co je tohle za místo?“

„Někde uprostřed ničeho. Zlomek se sklonem k potulování. Dávám mu život, jaký si dokážu představit, vyvolávám ho ze vzpomínek na domovinu. Síly se mi navracejí, třebaže bolest ve zničeném těle neustupuje. Ale poslyš, mluvím a nekašlu. To už je něco.“ Zotrhanéhorukávu sevynořilaznetvořenárukaavhodila do ohřívadla hrst semínek. Semínka zasyčela, zapraskala a kouř zhoustl.

„Kdo jsi?“ chtěl vědět Withal.

„Padlýbůh...kterýpotřebuje tvouzručnost.Připraviljsemtvůj příchod, Withale. Obydlí, kovárnu, všechny suroviny, kterébudeš potřebovat. Šaty, jídlo, vodu. A tři oddané sluhy, s nimiž ses již setkal –“

„Ty bhok’arala?“ ohrnul nos Withal. „Co můžou –“

„Ne bhok’arala, smrtelníku. Ačkoliv jimi kdysi byli. Tihle jsou nachtové. Pojmenoval jsem je Slup, Mara a Fňuk. Jsou jaghutský výtvor, naučí se vše, co se od nich čeká.“

Withal se chtěl zvednout. „Děkuji ti za záchranu, Padlý, ale už půjdu. Rád bych se vrátil na svůj svět –“

22


„Tytonechápeš,Withale,“zasyčelzahalený.„Uděláš,cořeknu, tady, nebo budeš žebrat o smrt. Nyní mi patříš, mečíři. Jsi můj otrok a já jsem tvůj pán. Mekrosové vlastní otroky, že ano?NešOastné duše ukradené z ostrovních vesnic a podobných místběhemnájezdů.Tapředstavatitudížnenícizí.Nezoufejvšak,protože až dokončíš, co od tebe žádám, budeš moci volně odejít.“

Withal stále měl svou palici, těžký kus dřeva,položenou naklíně. Zamyslel se.

Kašel, pak smích a další kašel. Bůh zvedl ruku, aby ho zarazil. Když dokašlal, řekl: „Radím ti, nezkoušej nic unáhleného,Withale. Z moře jsem tě vytáhl pro tento úkol. Copak nemáš žádnou čest?Vyhovmi,protožejinakbudešhlubocelitovatméhohněvu.“

„Co mám udělat?“

„To už je lepší. Co pro mě máš udělat, Withale? Přece to, co děláš nejlépe. Vyrob mi meč.“

Withal zabručel. „To je všechno?“

Zahalený se předklonil. „Já ale chci velmi zvláštní meč...“

23



K NI H A P R V N Í

Z A M R Z L Á K R E V


Ledový oštěp je čerstvě vražen do srdce

země. Duše v něm touží zabíjet. Ten,

kdo se oštěpu chopí, pozná smrt. Znovu

a znovu, jen smrt.

Vidění Hannana Mosaga


K A P I T O L A J E D NA

Slyšte! Moře šeptá

a sní o osvobozujících pravdách

v drolícím se kameni.

Hantallit z Havířské komory

Rok pozdního mrazu

Rok před sedmým lederským cyklem

Ascendence prázdné držby

T

ady ateřichází příběh.Mezipřílivemaodlivem,kdy obři

poklekají a stávají se horami. Když dopadají na zem jako

balastní kameny oblohy a neudrží se před nadcházejícím

svítáním. Mezi přílivem a odlivem budeme hovořit o jednomtakovém obrovi. Protože tento příběh se ukrývá v jeho příběhu.

A protože je zábavný.

Tak proto.

Ve tmě měl oči zavřené. Otevíral je pouze ve dne, protožeusuzovaltakto:noc brání vidění,atakkdyžnenískoronicvidět,jaký má smysl snažit se proniknout šerem?

Dobře sledujte i tohle. Došel na kraj země, objevil moře atajemná kapalina hozaujala.Zezaujetíseběhemonohoosudového dne vyvinula zvláštní posedlost. Viděl, jak se vlny zvedají a klesají podél celého pobřeží v neustávajícím pohybu, kdy jako by chtěly pohltit celou pevninu, ale nikdy to nedokážou. Pozoroval moře vyšlehané odpoledním větrem, sledoval prudký příboj na svažité pláži o kus dál, kdy nějaká vlna občas dosáhla dál, ale pokaždé se zase mrzutě stáhla.

Když se setmělo, zavřel oči a uložil se ke spánku. Rozhodl se, že zítra se na moře znovu podívá.

Ve tmě měl oči zavřené.

27


V noci přišel příliv, voda zavířila kolem spícího obra. Přišel příliv a ve spánku ho utopil. A z vody mu do těla proniklynerostné látky, až se z něj stal kámen, zkroucený hřeben na pláži. A po tisíce let přicházel každou noc příliv, aby mu odíral tělo. Kradl mu tvar.

Ale neukradl mu ho docela. Abyste ho uviděli celého, dokonce ještě dnes, musíte se dívat ve tmě. Nebo v jasném světle přivřít oči. Dívat se úkosem nebo se soustředit na samotný kámen.

Ze všech darů, jež Otec stín věnoval svým dětem, jetotonadání nejvýznamnější. Dívat se stranou, abyste viděli. Poddejte se tomu a dovede vás to do stínu. Kde se ukrývají všechny pravdy.

Podívejte se stranou, abyste viděli.

Te- se podívejte stranou.

Myši se rozprchly, jak nad sněhem, zabarveným soumrakem do modra, přelétl tmavší stín. Prchaly v šílené panice, avšak osud jednéznichbyljižzpečetěn.OpeřenýspárproOalchlupatétělíčko a rozdrtil drobounké kostičky.

Na kraji palouku se z větve tiše snesla sova, proletěla nad udusaným sněhem posypaným semínky, letový oblouk naokamžik přerušila, když ze země sebrala myš, a znovu se vznesla, tentokrát za těžkého plácání křídel, k jinému stromu. Přistála na jedné noze a začala se krmit.

Muž, jenž o chvíli později vyběhl z lesa, nezahlédl nicnepatřičného. Myši byly pryč, sníh byl dost pevný, aby po nich na něm nezůstaly žádné stopy, a sova ve větvích smrku znehybněla avelkýma očima sledovala mužův postup přes palouk. Když zmizel, opět se pustila do myši.

Šírání patřilo lovcům a dravec pro dnešní noc ještě neskončil.

Jak tak postupoval po jíním pokryté prsti na stezce, byl Trull Sengarmyšlenkamidaleko.Lesakolemsebesinevšímal,cožuněj nebylo obvyklé. Dokonce se ani nezastavil, aby si usmířil Šeltatu Lor,Dcerusoumrak,nejuctívanějšízetřídcerOtcestína–třebaže jí to vynahradí při zítřejším západu slunce – a předtímbezmyšlenkovitě probíhal skvrnami světla na stezce, čímž riskoval, že na sebe přiláká pozornost vrtošivé Sukul Anchadu, Rozmaru, také známé jako Strakatá.

Kalašské jesle byly plné tuleňů. Objevili se brzy a Trullapřekvapili, když přišel na pobřeží sbírat surový nefrit. Kdyby se

28


objevili jenom tuleni, jejich příchod by ho byl rozradostnil, avšak

byli tu další, záliv obklopovaly lodě a lov byl v plném proudu.

Ledeřané, jižané s bílou pletí.

Mladý Tiste Edur si uměl představit, jaký hněv vyvolá zpráva o jeho objevu ve vesnici, k níž se právě blížil – hněv, který cítiltaké.Takovýzásahdoedurskýchúzemíbylholánestydatost,krádež tuleňů právem náležejících jeho lidu byl zpupným porušením starých dohod.

Mezi Ledeřany se našli hlupáci stejně jako mezi Edury. Trull si neuměl představit, že by něco takového bylo oficiálně schváleno. Velká schůze měla být už za dva luníce. Žádné straně by teX krveprolití neprospělo. Nebylo podstatné, že Edurové by lodě vetřelcůnapadliazničiliprávem,lederskédelegátybypovraždění jejich občanů, byO občanů překračujících zákony, pobouřilo.Naděje na uzavření nové smlouvy se právě vytratila.

Což dělalo Trullu Sengarovi těžkou hlavu. Jedna dlouhá akrutá válka pro Edury právě skončila, pomyšlení na to, že začne jiná, bylo nesnesitelné.

Ve válkách o podmanění své bratry nezahanbil, na širokém opasku měl řadu jedenadvaceti načerveno obarvených nýtů, kdy každý nýt znamenal jeden významný čin, a sedm z nich mělo bílý lem značící skutečné zabití. Z mužských potomků TomadaSengara měl pouze Trullův starší bratr na opasku víc trofejí, jak se ostatně slušelo a patřilo vzhledem k věhlasu, jakému se Strach Sengar těšil mezi válečníky Hirotů.

Boje s ostatními pěti edurskými kmeny byly pochopitelněvázány přísnými pravidly a zákazy, a dokonce i během dlouhých a hromadných bitev došlo jen k několika málo úmrtím. Přesto bylo dobývání vyčerpávající. A v boji s Ledeřany nebudouedurskéválečníkyomezovatžádnézákazy.Významnéčinysenebudou počítat, půjde jen o zabíjení. A nepřítel ani nebude muset třímat zbraň – dokonce i bezmocní a nevinní poznají, jak chutná rána mečem. Takové vraždění pošpiňovalo válečníka i oběO bezrozdílu.

Trull však dobře věděl, že sice může odsuzovat nadcházející zabíjení, ale bude tak činit pouze v duchu, a jinak s mečem v ruce vykročí spolu se svými bratry, aby podle edurských zvyklostí potrestali vetřelce za překročení hranice.

Proběhl kolem koželužen s koryty a kameny vyloženýmijáma>29


mi na kraji lesa. Několik lederských otroků se po něm podívalo

a honem se klanělo, dokud nebyl pryč. Před sebou měl vysokou

vesnickou hradbu z cedrových klád, nad níž visely vrstvy kouře

ze dřeva. Po obou stranáchúzkého, vyvýšenéhochodníkuvedoucího k bráně se táhla pole s úrodnou černou hlínou. Zima teprve

uvolňovala své sevření a první sadba měla přijít až za několiktýdnů.Uprostředlétasenapolíchobjevítéměřtřicetrůznýchdruhů

rostlin,poskytujícíchpotravu,léky,vláknaakrmeníprodobytek.

Mnoho z nich bude mít květy přitahující včely, dávající med

a vosk. Na sklizeň obvykle dohlížely ženy z kmene. Muži pomalých skupinkách odcházeli do lesa kácet stromy a lovit a jiní se

vydávali v knarri sklízet úrodu z moře a mělčin.

Aspoň tak tomu bývalo, když vládl mír. V minulých dvanácti letech vycházely z vesnice spíš válečné oddíly než lovecké čidřevorubecké,a tak lidéobčastrpěli.DoválkyEdurůmnikdynehro- zil hlad. Trull chtěl todrancování ukončit.Hannan Mosag,hirotskýkrál-zaklínač,nynívládlvšemedurskýmkmenům.Zespousty válčících národů byla vytvořena konfederace. Hannan Mosag držel jako rukojmí prvorozené syny poražených náčelníků – jeho kádr k’risnan – a vládl jako diktátor. Mír sice byl na ostří meče, ale přesto to byl mír.

Z brány v palisádě se vynořila známá postava a zamířila ke křižovatce,nanížseTrullzastavil.„Zdravímtě,Binadasi,“pravil.

Trullův mladší bratr měl na zádech připevněný oštěp a narameni pověšený kožený vak, opírající se o bok. Na druhé straně měl připevněný dlouhý jednobřitý meč v kůží potažené dřevěné pochvě.BinadasbylopůlhlavyvyššínežTrull a obličejměl stejně ošlehanýjakojelenicovýoděv.ZTrullovýchtříbratrůbylBinadas nejzdrženlivější, nejvyhýbavější, a tudíž nejnevypočitatelnější,jemuž bylo těžké porozumět. Ve vesnici přebýval jen zřídka, dával přednost divokému lesu na západě a horám na jihu. Knájezdům se připojoval málokdy, ale když se vracel, často si nesl trofeje, takže o jeho odvaze nikdo nepochyboval.

„Jsi zadýchaný, Trulle,“ poznamenal Binadas, „a vidím, že i rozrušený.“

„Za Kalašskými jeslemi kotví Ledeřané.“

Binadas se zamračil. „V tom případě tě nebudu zdržovat.“

„Budeš pryč dlouho, bratře?“

Binadas pokrčil rameny, prošel kolem Trulla a vydal se po

30


západní stezce. Trull Sengar pokračoval v cestě a bránou vstoupil

do vesnice.

V této části vesnice, obrácené k pevnině, stály čtyři kovárny obklopené hlubokými, svažitými příkopy, odvádějícími vodu do podzemního kanálu vedoucího ven z vesnice a okolních polí. Snad celá léta se v nichbez přestání vyráběly zbraně, a vzduchbyl plný těžkého, palčivého dýmu, kterýpokryl okolní stromy bílými sazemi. Trull si všiml, že nyní se pracuje pouze ve dvou a asi desítka otroků v dohledu se nijak nehoní.

Za kovárnami se táhly cihlové skladovací komory, řadaoddělených, úlům podobných budov, kam se ukládaly přebytky obilí, uzené ryby, solené maso, velrybí olej a sklizené vláknité rostliny. Podobné stavby existovaly v hlubokých lesích obklopujícíchkaždou vesnici – většina z nich však byla následkem válek prázdná.

Za skladovacími komorami se Trull ocitl mezi kamennými domy tkalců, hrnčířů, řezbářů, nižších písařů, zbrojířů a dalších kvalifikovaných občanů z vesnice. Lidé ho hlasitě zdravili, na což odpovídal jen natolik, kolik vyžadovalo dekorum, což známým prozradilo, že se nemůže zastavit a popovídat si.

Spěchal ulicemi mezi obytnými domy. Lederští otroci nazývali takovéto vesnice městy, avšak žádný občan neviděl důvod měnit používaný výraz – vesnice to byla, když ji stavěli, a tak to bude vesnice napořád, i když tu nyní přebývalo téměř dvacet tisícEdurů a třikrát tolik Ledeřanů.

Obytné části vévodily svatyně Otce a jeho oblíbené Dcery,vyvýšené plošiny z kamenných kotoučů s obrázky a piktogramy,obklopené živými stromy posvátných černodřevů. V kruhu se třemi prstenci si neustále pohrávala Kurald Emurlahn, podélpiktogramůtančilyvlnícísetvary,kouzelnéemanaceprobuzenésmírnými modlitbami doprovázejícími příchod tmy.

Trull Sengar vstoupil na Zaklínačskou třídu, posvátnoupřístuovou cestu k mohutné citadele, sloužící zároveň jako chrám i palác, sídlu krále-zaklínače Hannana Mosaga. Třídu lemovaly cedry s černou kůrou. Stromy byly tisíc let staré a zvedaly se nad celou vesnici. Měly pouze nejvyšší větve. Vložená kouzlaprostuovala každý letokruh jejich půlnočního dřeva, pronikala i ven a na celou třídu vrhala šerý příkrov.

Na druhém konci třídy obklopovala citadelu s pozemkymenší palisáda zbudovaná ze stejného černého dřeva s vyřezanými

31


ochranami. Hlavní bránu tvořil tunel ze živých stromů, neustále

plný stínů, vedoucí k lávce přes kanál, na němž kotvil tucetk’ortanů – lodic sloužících pro nájezdy. Lávka končila na širokém

dlážděnémnádvořímezikasárnamiaskladišti.Zanimisezvedaly

dlouhé kamenné a dřevěné domy urozených rodin – pokrevními

svazky spojených s rodem Hannana Mosaga – se šindelovými

střechami a hřebenovými vaznicemi z černodřevu. Rezidencebyly úhledně rozděleny pokračující třídou, vedoucí přes další lávku

přímo do citadely.

Na nádvoří cvičili válečníci a Trull zahlédl svého vysokého, širokoplecího staršího bratra Stracha, jenž stál stranou s půltuctempomocníkůapozorovalvýcviksezbraní. Trull pocítilzáchvěv soucitu s mladými válečníky. I on si během výuky pod bratrovým kritickým, sveřepým pohledem vytrpěl své.

Kdosi ho pozdravil a Trull se ohlédl na druhý konec nádvoří. Uvidělsvéhonejmladšíhobratra Rhuladaa Midika Buhna.Tidva zřejmě cvičně šermovali spolu, a Trull vzápětí zahlédl zdroj jejich neobvyklé píle – se čtyřmi mladšími ženami za patami seobjevila Majen, Strachova snoubenka, pravděpodobně cestou na trh, vzhledem k tomu, že je doprovázel tucet otrokyň. To, že sezastavily, aby se podívaly na nečekanou a nepochybně nepřipravenou ukázku bojového umění, bylo, vzhledem ke složitým pravidlům namlouvání, pochopitelně jejichpovinností. Od Majen se čekalo, žesebudekevšemStrachovýmbratrůmchovatspatřičnouúctou.

Ačkolivnacelévěcinebylonicneobvyklého,Trullstejněpocítil neklid. Rhuladova snaha naparovat se před ženou, jež se stane manželkou jeho nejstaršího bratra, zacházela na samou hranici slušného chování. Když přišlo na Rhulada, choval se podleTrullova názoru Strach příliš shovívavě.

Jako my všichni. Samozřejmě k tomu byl důvod.

Vzhledem k pyšnému uzardění v pohledném obličeji, Rhulad svéhodruhazdětstvívhranémsoubojiočividněporazil.„Trulle!“ zamával mečem. „Dnes jsem už jednou prolil krev a žízním po další! PojX, oškrabej rez z toho meče po tvém boku!“

„Někdyjindy,bratře,“zavolalTrull.„Musímbezodkladumlu- vit s otcem.“

Rhulad se přívětivě usmíval, ale Trull i na deset kroků zahlédl v jeho jasných šedých očích záblesk triumfu. „Tak někdy jindy,“ pravil, mávl přezíravě mečem a obrátil se k ženám.

32


Majen však pokynula svým společnicím a všechny jižodcházely.

Rhulad otevřel ústa, aby jí něco řekl, avšak Trull promluvil první. „Bratře, zvu tě, abys šel se mnou. Musím otci předat velmi důležitou zprávu a byl bych rád, abys u toho byl, takže donásledné debaty budou vetkána tvá slova.“ Takové pozvání obvykle dostávali pouze válečníci s léty bojů na opascích, a Rhuladovi zasvítily oči pýchou.

„Jsem poctěn, Trulle,“ pravil a zasunul meč do pochvy.

Midikzůstalsámaošetřovalsiránupomečinazápěstí,zatímco Rhulad se připojil k Trullovi a společně zamířili k rodinnému domu.

Zdi byly zvenčíověšenéukořistěnýmištíty,znichžmnohé byly po staletích docela vybledlé. Přesah střechy zespodu podpíraly velrybí kosti. Totemy ukradené cizím kmenům tvořily chaotický oblouk nade dveřmi, pruhy kožešiny, kůže pošité korálky,mušličky, drápy a zuby připomínaly protažené ptačí hnízdo.

Bratři vstoupili do domu. Uvnitř byl chládek a kouř ze dřeva. Ve výklencích ve zdech mezi nástěnnými koberci a zavěšenými kožešinami stály olejové lampy. Uhlíky v tradičním ohništiuprostřed, na němž se vařilo, zůstaly přihrnuté, ačkoliv otroci nyní pracovali v kuchyni za domem, aby se snížilo nebezpečí požáru. Černodřevový nábytek odlišoval jednotlivé místnosti, i když tu nebyly žádné rozdělující zdi. Z háků na trámech visely desítky zbraní, některé ještě z dřevních dobrodružství, kdy bylo umění kout železo vzápětí po zmizení Otce stína ztraceno v temnotě, a drsný bronz těchto zbraní byl celý poXobaný a pokřivený.

Za ohništěm se zvedal kmen živého černodřevu, z něhož ve výšce těsně nad hlavou vyčnívala šikmo nahoru horní třetina leskléhomeče,praváemurlahnskáželeznáčepel,zpracovanázpů- sobem, jaký kováři teprve budou muset znovu objevit. Meč rodu Sengarů,značícíjejichurozenýpůvod.Původnízbraněurozených rodů se uvazovaly ke stromu, když byl ještě mladý, a po několika staletích ležely podél jádrového dřeva zarostlé ve kmeni. Tento strom se však trochu zkřivil a zbraň se vyvrátila, takže částčernostříbrné čepele vyčnívala ven. Bylo to neobvyklé, ne všakvýjimečné. Oba bratři cestou kolem zvedli ruku a dotkli se železa.

Jejich matka Uruth, obklopená otrokyněmi, pracovala nakobercisrodokmenem a dokončovala poslednívýjevyzeSengarovy

33


účasti na válce za sjednocení. Soustředila se na práci a synů si

nevšímala.

Tomad Sengar seděl se třemi dalšími urozenými patriarchy u deskové hry vyrobené z obrovského dlaňovitého parohu, sfigurkami vyřezanými ze slonoviny a nefritu.

Trullsezastavilnakrajikruhu.Pravourukupoložilnajílecmeče na znamení, že zpráva, již přináší,je naléhavá a možná inebezečná. Rhulad se za ním prudce nadechl.

Třebaže žádný ze starců nevzhlédl, hosté se jako jeden zvedli a Tomad začal poklízet figurky. Tři starci mlčky odešli a Tomad odklidil hru a dřepl si na paty.

Trull se posadil naproti němu. „Zdravím tě, otče. Lederská flotila sklízí na Kalašských jeslích. Stáda se objevila časně a oni je pobíjejí. Viděl jsem tyto věci na vlastní oči a během návratu jsem se nezastavil.“

Tomad kývl. „To jsi tedy běžel tři dny a dvě noci.“

„Běžel.“

„A lederská sklizeň probíhala dobře?“

„Otče,dneszaúsvituspatřídceraMenandornákladníprostory lodí nacpané k prasknutí, plachty napnuté větrem a brázdy za nimi jako karmínovou řeku.“

„A nové lodě připlují namísto nich!“ zasyčel Rhulad.

Tomadsenadsynovounevychovanostízamračiladalšímislovy dal jasně najevo svůj nesouhlas. „Rhulade, dones tuto zprávu Hannanu Mosagovi.“

Rhulad sebou sice trhl, ale jen přikývl. „Jak přikazuješ, otče.“ Otočil se a odešel.

Tomad se zamračil ještě víc. „Pozval jsi k této debatěnezakrveného válečníka?“

„Pozval, otče.“

„Proč?“

Trull neřekl nic, což bylo jeho právo. Nehodlal vyjadřovat nahlas své obavy nad tím, jak nevhodně se Rhulad chová ke Strachově snoubence.

Tomad si po chvíli povzdechl. Zdánlivě si prohlížel své velké zjizvené ruce, jež měl složené v klíně. „Začali jsme být samolibí,“ zabručel.

„Otče, je samolibé předpokládat, že ti, s nimiž máme dohodu, jsou čestní?“

34


„Ano, vzhledem k precedentům.“

„Proč tedy král-zaklínač souhlasil s velkou schůzí s Ledeřany?“

Tomad upřel tmavé oči do Trullových. Ze všech bratrů měl pouze Strach stejnou barvu očí i stejně tvrdý pohled jako otec. Trull proti své vůli cítil, jak pod tím opovržlivým pohledem povoluje.

„Stahujisvouhloupouotázku,“vyhrklTrull auhnul pohledem, aby zakryl strach. Měří si nepřítele. Tento přestupek, bez ohledu na původní záměr, bude vzhledem k tomu, jak na něj zareagují Edurové,čepelísedvěmahroty.Čepelí,kterésebudoumocichopit oba národy. „Nezakrvení válečníci budou potěšeni.“

„Nezakrvení válečníci budou jednoho dne sedět v radě, Trulle.“

„Copak to není odměnou míru, otče?“

NatoTomad neodpověděl. „Hannan Mosag svolá radu.Musíš se jí zúčastnit, abys přednesl, co jsi viděl. Navíc mě král-zaklínač požádal, aO mu předám své syny k mimořádnému úkolu.Nemyslím, že toto rozhodnutí se zprávou, kterou přinášíš, změní.“

Trull ovládl překvapení a řekl: „Cestou do vesnice jsem potkal Binadase –“

„Byl o všem zpraven a během luníce se vrátí.“

„Ví o tom Rhulad?“

„Ne, i když vás bude doprovázet. Nezakrvený je nezakrvený.“

„Jak říkáš, otče.“

„Nyní si odpočiň. Na poradu budeš včas probuzen.“

Ze solí vyběleného kořene seskočila bílá vrána a začala seprobíratsmetím.Trullsinejdřívmyslel,žejetoracek,kterýsevrych- le slábnoucím světle zdržel na pláži, jenže potom pták zakrákal a se škeblí v bílém zobáku odhopkal k vodě.

Trull nemohl usnout, protože na půlnoc byla svolána rada. Nedočkavý, s cukáním v unavených údech, se procházel pooblázkové pláži severně od vesnice a ústí řeky.

A nyní, když se s ospalými vlnami přivalila tma, se na pobřeží ocitl ve společnosti bílé vrány. Ta si odnesla kořist na okraj vody a s každým šeplavým zavlněním ponořila škebli do vody.Šestkrát. Čistotný pták, usoudil Trull, pozorující vránu, která sivyskočila na kámen a pustila se do škeble.

Bílá byla pochopitelně zlá. To věděl každý. Rdící se kost,nenáviděné světlo Menandor za úsvitu. Ledeřané měli také bílé

35


plachty, což nebylo divu. A čisté vody Kalašské zátoky odhalízáblesk bílé zaneřáXující mořské dno – kosti tisíců pobitých tuleňů.

Tato roční doba bude pro šest kmenů znamenat návratnadbytku, doplňování vyčerpaných zásob na ochranu před hladem. TeX se na nezákonnou sklizeň najednou podíval z jiného úhlu. Bylo to dokonale načasované gesto, mající za cíl oslabení konfederace, manévr určený k podkopání edurských pozic na velké schůzi. Nevyhnutelnost. Stejný důvod, který nám hodili do tváře poprvé přiosídleníDálavy.„Lederskékrálovstvíserozrůstá,mástálevětší potřeby. Vaše tábory na Dálavě byly přece jen sezonní a během války byly v podstatě opuštěné.“

Nutně budou připlouvat další a další nezávislé lodě a kořistit v bohatých vodách u severního pobřeží. Nebude možné je všechny ohlídat.Edurůmstačilopodívatsenaostatníkmeny,kdysiobývající země za lederskými hranicemi, aby viděli ohromné odměnypřicházejícíspřísahouvěrnostikráliEzgaroviDiskanaroviLederskému.

Jenomže my nejsme jako ostatní kmeny.

Vrána na svém kamenném trůně zakrákala, odhodilaprázdnou škebli, roztáhla přízračná křídla a vzlétla do noci. Ze tmy zaznělo poslední kráknutí. Trull udělal ochranné gesto.

Za ním se převrátilo pár kamínků. Když se Trull otočil, uviděl přicházet staršího bratra.

„Zdravím tě, Trulle,“ prohodil Strach tiše. „Zpráva, kterou jsi doručil, válečníky rozhořčila.“

„A krále-zaklínače?“

„Ten nic neřekl.“

Trull se dál zadíval na tmavé vlny narážející na pláž. „Jejich oči se upírají na ty lodě,“ poznamenal.

„Hannan Mosag se umí dívat stranou, bratře.“

„Požádal o syny Tomada Sengara. Co o tom víš?“

Strach nyní stál vedle něj a Trull vycítil, že krčí rameny.„Krále-zaklínače od dětství vedou vidiny,“ pravil Strach po chvíli. „Nese vzpomínky krve od temných časů. Otec stín se před ním natahuje s každým krokem, který udělá.“

Zmínka o vidinách Trulla znepokojila. Nepochyboval o jejich síle–vlastněprávěnaopak.Temné časy přišlysrozštěpenímTiste Edur, útokem kouzel, podivnými vojsky a zmizením samotného Otce stína. A třebaže měly kmeny stále přístup k magii Kurald Emurlahn, chodba samotná pro ně byla ztracena, bylaO rozbita

36


a zlomky ovládali falešní králové a bohové. Trull měl podezření,

že ctižádost Hannana Mosaga sahá mnohem dál než keznovusjednocení šesti kmenů.

„Jsi zdrženlivý, Trulle. Dobře to skrýváš, ale já vidím i to, co ostatním uniká. Jsi válečník, který by raději nebojoval.“

„To není zločin,“ zamumlal Trull a dodal: „Ze všech Sengarů máte jen ty s otcem víc trofejí.“

„Já nezpochybňoval tvou odvahu, bratře. Ale kuráž jetonejmenší, co nás spojuje. Jsme Edurové. Bývali jsme pány ohařů. Drželi jsme trůn Kurald Emurlahn. A stále by patřil nám, nebýt zrady nejdřív druha Skabandariho Krvookého a posléze Tiste Andii, kteří s námi přišli na tento svět. Jsme utrápený lid, Trulle.Ledeřané jsou jen jedním nepřítelem zmnoha. Král-válečník to chápe.“

Trull si prohlížel hvězdy odrážející se na klidné hladině zátoky. „Budu bez váhání bojovat s těmi, kdo se chtějí stát našiminepřáteli, Strachu.“

„To je dobře, bratře. Stačí to tedy, aby Rhulad mlčel.“

Trull strnul. „On mluví proti mně? To nezakrvené... štěně?“

„Kdykoliv vidí nějakou slabost...“

„To, co vidí a co je pravda, jsou rozdílné věci,“ štěkl Trull.

„Dokaž mu tedy opak,“ poradil mu Strach tichým, klidným hlasem.

Trull mlčel. KRhuladovi a jeho nekonečným výzvám a pózám se choval přezíravě, jak bylo jeho právem vzhledem k tomu, že Rhulad byl nezakrvený. Podstatnější však bylo, že jeho důvody byly postavené jako ochranná zeX kolem panny, s níž se měl oženit Strach. Pochopitelně vyslovit něco takového nyní by bylo nevhodné, neboO by to šeptalo o zášti a zlobě. Majen bylanakoneczasnoubenáseStrachem,nikolivsTrullem,a jejíochranabyla Strachova zodpovědnost.

Trull si lítostivě pomyslel, že věci by byly jednodušší, kdyby věděl,cosiotommyslísamaMajen.Rhuladovypozornostinevítala, ale ani je neodmítala. Kráčela po okraji útesu slušnosti,sebevědomá,jakobybyla–amělabýt–každápanna, jíž sedostalo pocty, že se s ní zasnoubil hirotský mistr zbraní. Znovu si v duchuopakoval, že to není jeho věc. „Nebudu Rhuladovi ukazovat, co by měl sám vidět,“ zavrčel. „Neudělal nic, čím by si zasloužil dar mé úcty.“

„Rhuladovi schází rafinovanost, aby ve zdrženlivosti vidělcokoliv jiného než slabost –“

37


„Jeho chyba, ne moje!“

„Čekáš, že slepý stařec přejde po nášlapných kamenech přes potokbezpomoci,Trulle? Ne, vedeš ho, až v duchu konečněuvidí to, co vidí všichni ostatní.“

„Jestli to vidí všichni ostatní,“ opáčil Trull, „pak jsouRhuladova slova proti mně bezmocná a já si ho právem nevšímám.“

„Bratře, Rhulad není jediný, komu schází rafinovanost.“

„Přeješ si tedy, Strachu, aby byli ze synů Tomada Sengara nepřátelé?“

„Rhulad není nepřítel ani tvůj, ani žádného jiného Edura. Je mladý a prahne pokrvi.Ityjsikdysikráčelpostejnéstezce,proto tě žádám, aby sis na ty časy vzpomněl. TeX není vhodná chvíle zasazovat rány, které zanechají jizvy. A nezakrvenémuválečníkovi zasadí opovržení nejhlubší ránu ze všech.“

Trull udělal obličej. „Vidím v tom pravdu, Strachu. Pokusím se zmenšit svou lhostejnost.“

Strach na jeho jízlivost nereagoval. „Rada se schází v citadele, bratře. Vstoupíš do královského sálu po mém boku?“

Trull se nechal obměkčit. „Jsem poctěn, Strachu.“

Bratři se otočili zády k tmavé vodě, takže neviděli, jak se nad línými vlnami kousek od břehu vznášejí bílá křídla.

Před třinácti lety byl Udinaas mladý námořník ve třetím roce rodinné smlouvy s kupcem Intarosem z Traté, nejsevernějšího lederského města. Byl na palubě velrybářské lodi Nápor vracející se z benedských vod. Proklouzli tam pod příkrovem tmy, zabili tři svině a táhli mrtvoly do neutrálních Vln západně od Kalašské zátoky, když zahlédli pět hirotských k’ortanů, které se hnaly za nimi. Jejich osud zpečetila kapitánova hamižnost, protože senechtěl vzdát kořisti.

Udinaassidobřepamatovaltváředůstojníkůzvelrybářskélodi, včetně kapitána, když je přivázali na jednu svini a nechali je napospas žralokům a dhenrabi, zatímco obyčejné námořníkyodvedli z lodi a sebrali každý kousek železa i všechno, co Edury zaujalo. Pak byly na Nápor vypuštěny stínové přízraky, abypohltily a roztrhaly mrtvé dřevo lederské lodi. Pět černodřevových k’ortanů pak odplulo se dvěma sviněmi v závěsu a třetí velrybu zanechalo zabijákům z hlubin.

Dokonce i tehdy byl Udinaasovi příšerný osud kapitána a jeho

38


důstojníků lhostejný. Narodil se jako dlužník, stejně jako jeho

otec a před ním zase jeho otec. Smlouva a otroctví byla dvě slova

označující stejnou věc. A život hirotského otroka nebyl zvlášO

tvrdý. Poslušnost byla odměňována ochranou, oděvem apřístřeším před deštěm a sněhem a donedávna i dostatkem jídla.

MezimnohoUdinaasovýchpovinnostívsengarskédomácnosti patřila oprava sítí pro čtyři rybářské knarri, jež urozená rodina vlastnila. Protože býval námořník, neměl dovoleno opustit zemi a k otevřené hladině moře se nejblíž dostal při vázání uzlů nasítíchaupravovánízávažínaplážijižněodústířeky.Nežebytoužil od Edurů utéci. Ve vesnici byla spousta otroků – pochopitelně lederských – takže mu společnost soukmenovců nechyběla,jakkoliv bývala často ubohá. Navíc radovánky v Lederu nebylydostatečným lákadlem, aby se pokusil o něco, co bylo stejněnemožné – pamatoval si, že takové radovánky viděl, ale nikdy se jich sám nezúčastnil. A hlavně moře z hloubi duše nenáviděl, stejně jako když byl ještě námořník.

Ve slábnoucím světle viděl dva nejstarší syny Tomada Sengara na pláži na druhém břehu řeky a nepřekvapilo ho, že slabě slyší nesrozumitelný rozhovor, který spolu vedli. Lederské lodě opět udeřily – ta zpráva se mezi otroky roznesla ještě předtím, než mladý Rhulad dorazil ke vchodu do citadely. Byla svolána rada, což se dalo čekat, a Udinaas předpokládal, že zanedlouho dojde k zabíjení, vražednému, děsivému spojení železem prostoupené zuřivosti a magie, jímž se vyznačovala každá srážka s Ledeřany na jihu. Popravdě jim Udinaas přál dobrý lov. S každým tuleněm, kterého ulovili Ledeřané, hrozil Edurům hlad, a hladem vždy trpěli jako první otroci.

Udinaas svým soukmenovcům rozuměl. Pro Ledeřany bylo ze všeho nejdůležitější zlato. Kolem zlata a jeho vlastnictví se točil celýjejichsvět.Moc, postavení,sebeúcta a vážnost–všechnytyto komodity bylo možné koupit za peníze. Vlastně celé království svazoval dluh, určovalkaždý vztah,motivacevrhala stínnakaždý čin, na každé rozhodnutí. Protiprávní lov tuleňů byl zahajovacím tahem v manévru, jaký Ledeřané použili už bezpočtukrát proti všem kmenům za hranicemi své země. Podle Ledeřanů byliEdurové stejní jako všichni ostatní. Jenomže oni jsou jiní, vy hlupáci.

Přesto přijde další tah na velké schůzi, a Udinaas čekal, že král-válečníka jeho poradci,přestožebylivelicechytří,vlezoudo

39


té smlouvy jako slepí starci. Starosti mu dělalo to, co budenásledovat. Jako mláXata čerstvě vylíhnutá za přílivu, lidé dvoukrálovství se bezhlavě hnali do hluboké, nebezpečné vody.

Kolem proklusali třiotrociz buhnské domácnosti,s rancimořských řas na ramenou. Jeden na Udinaase zavolal: „Dnes v noci bude věštit Péřová čarodějka, Udinaasi! V době, kdy se sejde rada.“

Udinaas začal skládat síO na stojan, aby uschla. „Budu tam, Hulade.“

Muži odešli a Udinaas opět osaměl. Ohlédl sepřesřeku. Strach s Trullem mířili nahoru k postranní brance v hradbě.

Pověsil síO, uložil nástroje do košíku, zavázal víko a narovnal se.

Zaslechl za sebou pleskání křídel a obrátil se, jak ho překvapil pták vzlétající tak dlouho po západu slunce. Nad hladinou vody se mihlo světlé tělo a vzápětí zmizelo.

Udinaas zamrkal a napínal zrak. Snažil se sám sebe přesvědčit, že viděl něco jiného. Cokoliv jiného, jen ne tohle. Poodešelstranou na písek, dřepl si a malíčkem levé ruky do písku rychle načrtl vyvolávací znak. Pravou ruku si držel před obličejem,ukazovákem a prostředníčkem si stáhl víčka a šeptem se modlil: „Kostky vržené, Spasiteli, pohlédni na mě dnešní noci. Bloude! Pohlédni na nás na všechny!“

Dal ruku dolů a zadíval se na symbol, který načmáral.

„Zmiz, vráno!“

Zaslechl vítr a mumlání vln. A z dálky smích.

Celý roztřesený vyskočil, popadl košík a rozběhl se k bráně.

Královskýsněmbylarozlehlákruhovitákomnata a stropní větve černodřevu, které se směrem ke středu zvedaly, se ztrácely v dýmu. Nezakrveníválečnícivznešenéhorodustálinakrajiatvořilivnější kruh účastníků porady. Před nimi seděly na lavicích s opěradlem matrony, provdané či ovdovělé ženy. Po nich přišly na řadu ženy neprovdané a zasnoubené, sedící se zkříženýma nohama navydělanýchkůžích.Krokpřednimispadalapodlahanasáhdolů,tvoříc ústřední jámu z udusané hlíny, kde seděli válečníci. A v samém středu byl vyvýšený stupínek, patnáct kroků v průměru, na němž stál král-zaklínač Hannan Mosag. Kolem sebe měl usazených pět vznešených rukojmí, otočených čelem ven z kruhu.

KdyžTrullseStrachemsestoupilidojámy,abyzaujali svámísta mezizakrvenýmiválečníky,Trull vzhlédlke svému králi. Hannan

40


Mosag byl průměrně stavěný a na první pohled nebyl nijak zvlášO

přitažlivý. Rysy měl pravidelné, pleO o odstín světlejší než většina

Edurů a oči trochu vykulené, cožmu propůjčovalo věčněpřekvaený výraz. Jeho síla nebyla tělesná, spočívala cele v jeho hlase.

Měl ho zvučný, hluboký, vyžadující plnou pozornost posluchače

bez ohledu na to, jak tiše král mluvil.

Kdyžnyníjenmlčkystál,zdálose,žesinároknakrálovskýtitul činí v podstatě náhodou, jako by si jen tak zašel do středuobrovské komnaty a nyní se poněkud zmateně rozhlíží kolem. Oděvem se nijak nelišil od ostatních válečníků, jen na něm neměl žádné trofeje–nakonec,jehotrofejesedělykolemnějnastupínku,první synové pěti pokořených náčelníků.

Pozornějšíprohlídkakrále-válečníkaodhaliladalšíukázkujeho síly. Za ním se zvedal jeho stín. Obrovský, mohutný. V rukou v plechových rukavicích třímal dlouhé, nezajímavé, přesto však smrtelněnebezpečnémeče.Nahlavěmělpřílbuaramenahranatá díky plátům zbroje. Stínový přízrak, osobní strážce Hannana Mosaga, nikdy nespal. A Trull si uvědomil, že v jeho postoji není nic zmateného.

Jen málo válečníků dokázalo vykouzlit ze životní síly svých stínů takového tvora. Kurald Emurlahn v tom tichém, vždybdělém ochránci proudila syrová a krutá.

Trull přenesl pohled na rukojmí. K’risnan. Více než zástupci svých otců byli Mosagovými učedníky v čarování. Byli zbaveni svých jmen, jejichmistr jim potajívybral nová a spoutalje kouzly. Jednoho dne se jako náčelníci vrátí ke svým kmenům a svému králi budou neochvějně věrní.

Rukojmí z kmene Merudů seděl přímo naproti Trullovi.Merudové, nejpočetnější ze šesti kmenů, se vzdali jako poslední. Vždycky tvrdili, že jelikož jich je sto tisíc, z čehož čtyřicet tisíc tvoří zakrvení či válečníci, kteří budou brzy zakrvení, měli by mít mezi Edury hlavní slovo. Měli víc válečníků, víc lodí a vládne jim náčelník s větším počtem trofejí u pasu, než kolik jich někdozískal za celá pokolení. Nadvláda patřila Merudům.

Tedy, byla by jim patřila, nebýt toho, jak mistrovsky zvládal Hannan Mosag úlomky Kurald Emurlahn, z nichž bylo možné vytáhnoutsílu.NáčelníkHanradiChalagtosoštěpemumělmno- hem lépe než s kouzly.

PodrobnostikapitulaceneznalkroměHannanaMosagaaHan>41


radiho Chalaga nikdo. Merudové v boji s Hiroty odolávali ajejichkontingentyarapajských,sollantských,den-ratskýchabened-

ských válečníků a jejichrituální zábrany týkající se války se rychle

rozplývaly. Nahradila je děsivá krutost zrozená ze zoufalství.

Starobylé zákony přest



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist