načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Půlnoční deník - Gertruda Goepfertová

Půlnoční deník

Elektronická kniha: Půlnoční deník
Autor:

Povídky Půlnočního deníku psala Gertruda Goepfertová na základě záznamů svých tehdejších snů v průběhu 60. let, v době, kdy se starala zejména o vlastní rodinu. Soustavnému psaní ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  59
+
-
2
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » TRIÁDA
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 64
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-861-3873-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Povídky Půlnočního deníku psala Gertruda Goepfertová na základě záznamů svých tehdejších snů v průběhu 60. let, v době, kdy se starala zejména o vlastní rodinu. Soustavnému psaní se tehdy nemohla věnovat, ale zapsané sny byly, jak říká, „jako hotové románky, které uvázly v mysli, v paměti jako vzpomínky na ,prožitou noc‘“. Jejich síla netkví prvotně v tom, jaké události jsou v nich popisovány. Sebevědomí autorčiných textů má své opodstatnění ve způsobu, jakým Goepfertová z těkavých snů vybudovala beletristický text, který pojednává neskutečné obrazy a situace věcně a s odstupem. Fantasknost dění je střídmou stylizací, prostou nadnesenosti, paradoxně podtrhována a zvýrazňována.

Zařazeno v kategoriích
Gertruda Goepfertová - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

triáda / edice delfín

svazek šedesátý pátý



g e r t r u d a

g o e p f e r t o v á

půlnoční

d e n í k

triáda 2005


© Triáda, 2005

© Gertruda Goepfertová, 2005

Illustrations © Gertruda Goepfertová, 2005

ISBN 978-80-87256-07-7 (knižní verze)

ISBN 978-80-7474-060-2 (verze PDF)


7

Stojka na lustru anebo Štěstí

šli jsme na hrad v procesí, hudba hrála, rozveselení účastnícitančili, skákali, vyhazovali nohama. šlapala jsem před šestistupem

žen v bílých krojích, jaké nosila děvčata na slovácku na pouť

k Matce Boží Žarošické. Jenže ženy měly místo věnečků na hlavě

bílé šátky, smály se, rozjařeně pokřikovaly, prozpěvovaly. dobrá

nálada z nich sršela a škrobené krajky se na nich na všechnystrany ježily. na hradním nádvoří jsem se jim ve shluku zástupůztratila, obklopili mě neznámí v obyčejných šatech. vchody seotvíraly na všech čtyřech stranách dvora, každý vešel do hradu dveřmi,

které se blízko něho otevřely: jako když dojede vlak, hrneme se

do nejbližšího vagonu vozu. nevěděla jsem, kudy vstoupily ženy v bílých krojích.

Místnost, do níž já jsem se dostala, byla prudce z mnoha zdrojů

osvětlena, uprostřed slavnostně prostřená tabule, zařízení jako by

výskalo a veselilo se jako před chvílí průvod, jímž jsem se ubírala.

ze skupin návštěvníků, živě se v hloučkách bavících, se občas

vynořila hostitelka v tmavých šatech, ověšená perlami, se zářícím

špendlíkem u výstřihu. proplouvala houštím hostů, zastavovala

se, promluvila, ohlédla se. chovala se sebejistě, ba panovačně,nezávisle na sestavení svého okolí. zábavu si zřejmě našla, když se jí

zachtělo, jinak zůstávala chladná a bez zájmu, soběstačná.

najednou přestala rozdělovat společenské poloúsměvy a hrstky slov, zastavila se před vozíkem pro invalidy a vyzvala útlého

stařešinu, aby se vyšvihl na lustr a udělal stojku. starý pán vyadal jako živý skalp celé postavy profesora (mohl vyučovat la>


8

tině a řečtině) nebo vědce, filozofa. zmenšený člověk, který měl

zřejmě také méně tělesných sil. ač jsem ho neznala, cítila jsem,

jak jím úzkost zalomcovala jako elektrický proud. Urazithostitel

ku nechtěl, před ostatními hosty se styděl odmítnout a věděl, že

cvičením riskuje život: nevymrští-li se dost vysoko a nezachytí-li

se hned lustru, zřítí se na tabuli s křišťálem a porculánem. Četla

jsem mu na obličeji strašlivé obavy. vykročila jsem k němu,pře

konávajíc rozpaky a bázeň, že se zostudím před společností.vy

sadila jsem ho z vozíkového křesla a vyzdvihla k lustru,vystupu

jíc na špičky a vzpínajíc paže. chytil se kruhu nad svítidly a opřel

se dlaněmi o kovové kolo, sice teplé, rozžhavené od žárovek, ale

asi ne natolik, aby se na něm neudržel: asi jako vychládající ko

lečka vařiče. a udělal stojku. soucítila jsem s jeho bolestí, málem

jsem zasyčela. posílena bezdechým mlčením a pozorným napě

tím ostatních, přiskočila jsem hned po výkonu starce, jehož jsem

sledovala, stojíc opodál pod lampou, a zachytila ho na vzpažené

ruce. Obrátila jsem ho nohama dolů a posadila zpět do křesla ve

vozíku. políbil mi ruku oddaně, vroucně a dojatě. Jeho vděk, jaký

jsem ještě nezažila a který jsem nečekala, mě proměnil vblažené

ho člověka, nevnímajícího nic než vlastní pocit štěstí.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist