načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Public relations a zpravodajství -- Vliv hluboké proměny žurnalistiky na teorii a praxi vztahů s médii – Jan Tomandl

Public relations a zpravodajství -- Vliv hluboké proměny žurnalistiky na teorii a praxi vztahů s médii

Elektronická kniha: Public relations a zpravodajství
Autor: Jan Tomandl
Podnázev: Vliv hluboké proměny žurnalistiky na teorii a praxi vztahů s médii

Monografie popisuje dopady hluboké proměny zpravodajských médií a žurnalistiky na obor media relations (vztahy s médii). Obor je pojímán jako svébytná disciplína v rámci vztahů s veřejností (public relations) a marketingové komunikace. ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  69
+
-
2,3
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Verbum
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2012
Počet stran: 152
Rozměr: 21 cm
Vydání: 1. vyd.
Skupina třídění: Reklama. Public relations. Média
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Zlín, Verbum, 2012
ISBN: 978-80-875-0028-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Monografie popisuje dopady hluboké proměny zpravodajských médií a žurnalistiky na obor media relations (vztahy s médii). Obor je pojímán jako svébytná disciplína v rámci vztahů s veřejností (public relations) a marketingové komunikace. Autor vychází z předpokladu, že pokud se významným způsobem mění současná zpravodajská média, jejich technologická podstata, jazyk i publikum, musí se měnit také metody práce tiskových mluvčích a PR profesionálů, jejichž cílem je ovlivnit mediální agendu a získat publicitu ve zpravodajských médiích. K hlavním trendům proměny médií autor řadí například internetizaci, boom sociálních sítí, rozvoj interaktivity a multimediality, deprofesionalizaci, zrychlování zpravodajství, důraz na vizuální a zábavnou rovinu zpravodajství a fragmentaci publika i mediální nabídky. Pro každý ze zmíněných trendů formuluje autor soubor doporučení, jimiž by se měli řídit PR profesionálové a tiskoví mluvčí, pokud chtějí nadále efektivně komunikovat s novináři. (vliv hluboké proměny žurnalistiky na teorii a praxi vztahů s médii)

Předmětná hesla
Masmédia – 21. století
Žurnalistika – 21. století
Zpravodajství – 21. století
Public relations – 21. století
Zařazeno v kategoriích
Jan Tomandl - další tituly autora:
Jak účinně oslovit média -- Media relations v podnikání, správě, kultuře i neziskovém sektoru Jak účinně oslovit média
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Public relations a zpravodajství

VliV hluboké proměny žurnalistiky

na teorii a praxi Vztahů s médii

Jan Tomandl

radim bačuvčík – Verbum 2012




| 2 |

KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR

Tomandl, Jan

Public relations a zpravodajství : vliv hluboké proměny žurnalistiky na teorii a praxi

vztahů s médii / Jan Tomandl. – Zlín : VeRBuM, 2012. – 153 s.

ISBN 978-80-87500-28-6

316.774 * 070 * 070.431 * 659.4

– masmédia – 21. stol.

– žurnalistika – 21. stol.

– zpravodajství – 21. stol.

– public relations – 21. stol.

– monografie

659 – Reklama. Public relations. Média [4]

Recenzovaly:

Mgr. Lenka Waschková Císařová, Ph.D.

PhDr. Eva Chudinová, PhD.

Knihu doporučila k publikaci

Vědecká redakce nakladatelství VeRBuM.

© PhDr. Jan Tomandl, 2012

© Radim Bačuvčík – VeRBuM, 2012

ISBN: 978-80-87500-28-6


| 3 |

1 Úvod

Začátek 21. století je obdobím, v němž žurnalistika prochází jednou ze zásadních proměn své historie. Odstartoval ji nástup internetu a síťových médií. Proměna dosud neskončila a není zcela zřejmé, kam až žurnalistiku a zpravodajská média dovede. Jisté je to, že žurnalistika už nikdy nebude taková, jaká byla dříve – už nikdy nebude převážně jednosměrným tokem informací od novinářů k publiku. Zpravodajská média už ve světě sociálních sítí nikdy nebudou mít monopol na rychlé šíření informací.

Nad důsledky probíhající transformace médií se stále vznáší mnoho otazníků. Vzhledem k dalekosáhlým změnám, k nimž dochází v médiích, kultuře i celé společnosti, se stanovování nějakých dlouhodobých prognóz dokonce považuje za neseriózní.

1

Některé trendy jsou však patrné a nesporné už nyní. Jsou

popsané mediální teorií a akceptované mediální praxí. K jejich konkrétním projevům patří boom internetové žurnalistiky a interaktivních médií, zánik řady tradičních tištěných deníků v celém světě, fragmentace masového publika i mediální nabídky, tlak na produktivitu a personální škrty v redakcích – a mnoho dalšího.

Proměny žurnalistiky a zpravodajských médií nemají závažné důsledky jen pro samotné novináře, mediální podnikatele a jejich čtenáře, ale také pro početnou a stále rostoucí armádu profesionálů v oboru public relations, kteří v zájmu svých klientů a chlebodárců bojují o publicitu ve zpravodajských médiích – tedy pěstují vztahy s médii (media relations). Praxe v České republice však nasvědčuje tomu, že lidé z odvětví public relations tyto proměny nedostatečně reflektují ve své práci. Tím pádem sami umenšují potenciální dopad svého snažení a nevyužívají příležitosti, které jim proměna médií a žurnalistiky skýtá. 1

Srov. RUß-MOHL – BAKIČOVÁ, Žurnalistika – komplexní průvodce

praktickou žurnalistikou, s. 27.

| 4 |

Je přitom zřejmé, že pokud se mění zpravodajská média, musí se měnit i postupy a metody media relations. Rád bych touto prací přispěl právě k debatě o nových výzvách pro media relations. Popisuji základní znaky a projevy hluboké proměny zpravodajských médií na začátku 21. století, stejně jako důsledky této proměny. Dále definuji míru a způsob, jakým proměna médií ovlivňuje teorii a praxi media relations, tedy odnože public relations zaměřené na vztahy organizací a jednotlivců se zpravodajskými médii. Dále formuluji strategie a doporučení, jejichž dodržování i v budoucnosti zajistí účinnost a smysluplnost media relations.

Media relations v jejich teoretické rovině považuji za průnik teorie masové komunikace a teorie marketingové komunikace. Při praktickém naplňování jsou media relations aplikovanou sociální vědou, která přirozeně čerpá také z poznatků dalších oborů, například komunikačních studií, marketingu, psychologie a sociologie.

Public relations a media relations si rozhodně zaslouží badatelskou pozornost. Jde totiž o pozoruhodný a hojně využívaný nástroj, jímž lze ovlivňovat mínění veřejnosti, budovat reputaci organizace a prosazovat produkty, služby nebo ideje. Veřejnost přitom o používaných metodách ví jen málo – na rozdíl od reklamy, která se postupem času mění v prohlédnutou lest. Nicméně zdůrazňuji, že jsem zastáncem etického a transparentního výkonu public relations. Domnívám se, že sebelepší public relations nedokážou při zachování etických zásad dlouhodobě zakrýt prázdnotu myšlenek, lidskou hloupost nebo nízkou kvalitu produktů a služeb.

2

Tento text vznikl původně na přelomu let 2011 a 2012 jako rigorózní práce. Před publikováním však doznal řadu změn a prošel aktualizací. Využil jsem také podklady shromážděné při práci na knize Jak účinně oslovit média, vydané v roce 2011 v nakladatelství CPress. Několik kapitol z knihy jsem přepracoval, doplnil a znovu využil v teoretické části této studie. Jde zejména o pasáže věnované gatekeepingu, zpravodajským hodnotám a pojmům spin doctoring a astroturfing. 2

TOMANDL, Jak účinně oslovit média, s. 12.


| 5 |

Obecně jsem čerpal především z publikací dostupných v anglickém, českém a slovenském jazyce. Abych objektivizoval některé své postřehy, názory a postoje, které vycházejí převážně z vlastní žurnalistické praxe, oslovil jsem v rámci příprav své kolegy v různých redakcích prostřednictvím dotazníku. Cílem bylo zjistit, jak novináři vidí své profesní postavení, jak pohlížejí na využívání moderních technologií a nových komunikačních kanálů a na některé trendy v médiích i public relations. Dotazník jsem umístil na internetu prostřednictvím specializované aplikace Vyplnto.cz a adresně vyzval k jeho zodpovězení přibližně 1000 mediálních profesionálů z různých typů médií v Česku. Byli mezi nimi pracovníci České televize, Českého rozhlasu a České tiskové kanceláře, dále regionálních deníků, Mladé fronty Dnes, Lidových novin, Práva a také lidé pracující v internetových médiích (Aktuálně.cz, iDnes.cz, DeníkReferendum.cz).

Dotazník obsahoval 18 otázek, z nichž 15 bylo povinných a tři nepovinné. Z celkového počtu otázek bylo 17 uzavřených, zbývající kombinovanou otázku tvořilo sedm numerických posuzovacích škál. Odpovědi jsem přijímal od  5. listopadu do 5. prosince 2011. Základní výsledky průzkumu jsou k dispozici na internetu.

3

Dotazník anonymně vyplnilo 67 profesionálů.

4

Převažují mezi

nimi redaktoři deníků (55 %), následují kategorie jiná média (15 %)

5

, rozhlas (12 %), televize (10 %), internetová média (6 %) a ča

sopisy (2 %). Ve vzorku převládá věková skupina 30 až 50 let (60 3

Viz TOMANDL, Jan. Jak novináři pohlížejí na moderní trendy v public

relations (výsledky průzkumu) [online]. Vystaveno 24. 7. 2012 [cit. 24. 7. 2012]. Dostupné na internetu http://jakoslovitmedia.cz/vysledky-vyzku- mu/. 4

Dotazník jsem nechal novináře vyplňovat anonymně na základě před

chozích zkušeností s podobným výzkumem, kdy jsem zjistil, že novináři velmi neradi pod svým jménem zveřejňují své názory na stav médií a odvětví public relations. 5

Jde o redaktory České tiskové kanceláře – pro tiskovou agenturu nebyla

v dotazníku dostupná odpověď.

| 6 |

%), dále 18 až 29 let (33 %), zbytek tvoří respondenti nad 50 let. Nejvíce dotazovaných redaktorů pracuje v krajských městech (63 %), následují okresní města (24 %) a hlavní město (13,5 %). Důvodem pro pořízení dotazníku byl zájem, abych tam, kde popisuji žurnalistickou praxi, nevycházel jen z vlastních zkušeností a názorů. Role dotazníkového šetření je však v této studii spíše podpůrná a ilustrativní a takový je také způsob, jakým pracuji s jeho výsledky. 1.1 Základní TeoreTická východiska

Media relations jsou v mnoha směrech hraničním oborem. Jako subsystém public relations tvoří součást marketingové komunikace a marketingového mixu. Zároveň však v teorii i praxi čerpají také z masové komunikace a žurnalistiky. Jsou alternativou k reklamě, svou odvrácenou stranou se přimykají k propagandě, podléhají proměnám v závislosti na technologickém rozvoji médií. Uvažování o media relations (stejně jako uvažování o samotných médiích a žurnalistice) ze všech těchto důvodů vyžaduje multiparadigmatický a interdisciplinární přístup.

Úvahy komplikuje skutečnost, že „jednotná teorie marketingové komunikace prakticky neexistuje. Vzhledem k možným úhlům pohledu ani nikdy existovat nebude. Při analýzách se obvykle vychází z řady teorií.“

6

Celé spektrum názorů, postojů a pohledů

– mnohdy protichůdných – nabízí také teorie masové komunikace. Vědci nejsou jednotní ani v tak základní věci, jako je charakter a míra účinků médií.

Další potíž tkví v tom, že tato práce jde po stopách, které v médiích a media relations zanechává rozvoj komunikačních technologií a internetu. Už mnoho autorů si postesklo nad tím, že internet se mění tak rychle, že o něm prakticky nelze napsat aktuální a relevantní odborný text. „Jak zkoumat něco, co se vám mění tak rychle pod rukama, že než dopíšete seriozní práci, polovina vámi zkouma- 6

PŘIKRYLOVÁ – JAHODOVÁ, Moderní marketingová komunikace, s. 17.

Autorky konkrétně uvádějí teorii komunikace, psychologii, sémiotiku.

| 7 |

ných objektů může docela zmizet nebo se alespoň k nepoznání změnit?“

7

Nicméně nezbývá, než se o to alespoň pokoušet, protože vý

znam a dopad internetu je tak velký, že jej nelze přehlížet, případně čekat, až se jeho forma i obsah ustálí do snáze zachytitelné formy.

I přes (snad až příliš) širokou paletu přístupů a postojů, které se v kontextu této studie nabízejí, jsou některé věci jasné. Předně: fungování zpravodajských médií a jejich role ve společnosti prochází hlubokou a dynamickou změnou. Vedle klasické masové komunikace a masových médií stoupá význam síťové komunikace a sociálních médií. Motorem proměn je internet (a počítačové sítě obecně), který prostupuje všemi oblastmi fungování společnosti, a zpravodajstvím zvláště.

S internetem přišla do zpravodajských médií především konvergence, tedy jisté sbližování a slévání různých mediálních forem (text, foto, audio, video). Ke konkrétním dopadům internetu na zpravodajství patří interaktivita, individualizace zpravodajského toku a vznik čtyřiadvacetihodinového, neustávajícího zpravodajského cyklu, kvůli kterému prakticky pro novináře přestala existovat jakákoliv uzávěrka.

8

Sociální sítě stále častěji suplují tradiční zdroje zpravodajských informací. Důsledkem toho je „laicizace“ a demokratizace zpravodajství (i zábavy) – obojí už nešíří jen mediální profesionálové, ale kdokoliv, kdo má přístup k síti. Přitom po dlouhou dobu byl pro moderní společnost typický nepoměr mezi malou skupinou píšících a velkou skupinou čtenářů. Nové technologie síťových médií tento nepoměr narušily – dnes se mezi píšící může pomocí blogů a podobných nástrojů včlenit prakticky kdokoliv.

9

Internet dává

publiku šanci podílet se stále více na obsahu zpravodajství. Novináři tak ztrácejí svůj monopol i pořádný kus své profesní aury.

Současný stav zpravodajských médií je zjevně dočasný, přechodový. Projevuje se to například tím, že vedle sebe existují různé 7

ZBIJEJCZUK, Web 2.0 – charakteristika a služby, s. 5.

8

STERLING et al., Encyclopedia of Journalism, s. 777 a dále.

9

JIRÁK – KÖPPLOVÁ, Masová média, str. 179. Srov. také GILLMOR, We

the Media...

| 8 |

technologické vývojové stupně médií – analogová média vedle digitálních, tištěné noviny se staletou tradicí vedle mladých internetových zpravodajských projektů, které vznikají „na zelené louce“. V prostředí internetu se rodí i zcela nové formy. Podobný časový překryv zřejmě nebude trvat příliš dlouho. Lze očekávat, že stále překotnější technologický vývoj přinese další, dosud těžko odhadnutelné proměny médií.

Zpravodajská média, jaká jsme znali v uplynulých dekádách,

však z našeho světa úplně nezmizí. Nepředpokládám, že budou zcela vytlačena sociálními sítěmi, občanskou žurnalistikou ani webovými projekty, jejichž obsah plně určuje publikum. Spíše lze očekávat prolínání a prorůstání starých a nových forem. Mnozí odborníci ostatně považují web 2.0

10

spíše za výzvu než

hrozbu pro zpravodajská média. Novináři mohou nové možnosti využít ve svůj prospěch a zapojit aktivní publikum do tvorby zpravodajství.

11

Význam zpravodajských médií může v budoucnu spočívat v roli

průvodců informačním chaosem; průvodců, kteří určují a vybírají to, co je důležité a stojí za pozornost.

12

Ve vysoce turbulentním svě

tě, kde člověk čelí neustálým atakům myriád zbytečných informací, je takový průvodce neocenitelný, což může zpravodajským médiím zajistit i v budoucnu slušnou prosperitu. A dokud si zpravodajská média udrží pozornost publika, nepřestane PR sféra usilovat o publicitu a ovlivňovat redakční obsah médií.

Dalším argumentem pro budoucnost media relations je ero

ze důvěry v reklamu, o které se často hovoří v odborných kruzích i v praxi. Místo reklamy mnohé organizace volí k prosazení svých 10

Termín web 2.0 uvádím s malým počátečním písmenem, přestože v české literatuře se někdy pod vlivem americké terminologie užívá velké první písmeno. Web 2.0 však není název, ale spíše trend nebo vývojová fáze. Viz např. ZBIJEJCZUK, Web 2.0 – charakteristika a služby, s. 8. 11

SINGEROVÁ, Journalism in the Network, s. 285. 12

Singerová to popisuje tak, že v éře webu 3.0 bude úlohou médií „cutting through the clutter“. Srov. SINGEROVÁ, Journalism in the Network, s. 285.

| 9 |

cílů právě public relations, respektive media relations.

13

Žurnalis

tické redakční výstupy působí důvěryhodněji než klasická reklama, která musí stále rafinovanějšími strategiemi překonávat vysoký clutter. Ostatně podle řady autorů jsou public relations při ovlivňování mínění a následného konzumního či jinak žádoucího chování cílové skupiny účinnější než reklama.

14

Jako alternativa reklamy se v praxi stále častěji objevují i dal

ší techniky a strategie marketingové komunikace, například product placement, guerillová a virální komunikace, buzz marketing a word-of-mouth.

15

Vývojové tendence současného marketingu

obecně naznačují, že mnohé marketingové aktivity vyžadují daleko intenzivnější komunikaci se subjekty vnitřního i vnějšího prostředí. „Klasický marketing nestačí k zajištění prosperity firem v podmínkách 21. století. Produkt, cena, distribuce – to všechno je snadno napodobitelné. Zdroj jedinečné konkurenční výhody je stále častěji hledán v oblasti komunikace, ve vztazích s důležitými cílovými skupinami.“

16

Již jsem zmínil, že internet nové generace, v němž je pev

ný obsah webových stránek nahrazován prostorem pro sdílení a společnou tvorbu obsahu, bývá označován jako web 2.0. V návaznosti na to vznikly v zahraniční literatuře pojmy news 2.0

17

a PR 2.0.

18

Oba pojmy vyjadřují to, jak žurnalistiku (respektive

public relations) ovlivňují a proměňují sociální prvky, multimédia a nové technologické možnosti internetu. Lze očekávat, že další vývoj žurnalistiky i media relations tímto směrem přinese ještě mnohá překvapení. Ať už ale přijdou jakékoliv další změny, není sporu o tom, že nová situace vyžaduje od profesionálů v media relations flexibilitu, ochotu k inovacím, rychlost a schop- 13

Viz například RIES – RIESOVÁ, The Fall of Advertising and the Rise of PR...

14

Viz FTOREK, Public relations a politika... 15

PŘIKRYLOVÁ – JAHODOVÁ, Moderní marketingová komunikace, s. 272. 16

Tamtéž, s. 48. 17

Například HIRST, News 2.0... 18

Analogicky se užívají termíny Digital PR, ePR nebo New PR. Více viz například BREAKENRIDGEOVÁ, PR 2.0. New Media, New Tools, New Audiences... nebo BROWN, Public Relations and the Social Web...

| 10 |

nost pracovat na nejisté půdě. Staré metody samy o sobě zřejmě neobstojí.

Media relations si mohou zachovat svou efektivitu a smysluplnost za předpokladů, že jejich vykonavatelé dokážou reagovat přinejmenším na následující procesy: − zrychlování zpravodajství − multimedializace zpravodajství − zvyšování podílu publika na tvorbě zpravodajství a šíření infor

mací, interaktivita médií − globalizace a zároveň regionalizace médií − technologické změny − internetizace a digitalizace − fragmentace médií

a individualizace mediálního obsahu

− stále větší konkurence ve snaze prosadit konkrétní témata do mé

dií jako důsledek globalizace a globální hyperkonkurence 1.2 sTav odborného bádání

V rámci této práce jsem sledoval a využíval dvě základní skupiny odborné literatury. Jednu skupinu tvoří práce věnované změnám v žurnalistice a zpravodajských médiích, druhou práce o změnách a trendech v public relations a media relations. Anglickojazyčná literatura je v obou naznačených směrech bohatá na prakticky i teoreticky zaměřené práce. Jde samozřejmě o výsledek toho, že takřka každá univerzita v USA a Británii má pracoviště věnovaná masové komunikaci, žurnalistice, marketingu nebo přímo public relations. Tato pracoviště každoročně produkují řadu obsáhlých studií, příruček a článků věnovaných public relations a media relations. Podnětné práce o public relations píšou i zkušení profesionálové z praxe.

Také v českém i slovenském prostředí stále přibývá kvalitní odborná literatura věnovaná masové i marketingové komunikaci. Na poli media relations však stále existuje volný prostor pro skutečně komplexní monografii. Některé české knihy o PR a vztazích

| 11 |

s médii sledují pouze praktický rozměr oboru – píší je lidé z praxe pro méně zkušené kolegy, aniž by se přitom hlouběji věnovali teorii. Další kategorie děl má charakter skript a učebních textů, které spíše rekapitulují problematiku, než aby přicházely s novými podněty. Jiné knihy se věnují celkově public relations, přičemž vztahy s médii v nich mají jen omezené místo. Další skupina děl omezuje téma vztahů s médii jen na firemní komunikaci, respektive jen na svět byznysu a podnikání. To je však dosti omezený pohled. Aktivní vztahy s médii dnes udržují města, úřady, policie, muzea, galerie, sportovní kluby nebo občanská sdružení. Proto je třeba zásady formulovat obecněji, nejen s ohledem na potřeby a možnosti velkých podniků. Je to důležité i vzhledem k tomu, že velcí hráči v byznysu většinou mají peníze na to, aby si najali profesionální a kvalitní agenturu – na rozdíl od ostatních organizací, které si často musí pomoci vlastními silami.

Častým problémem při teoretickém psaní o marketingové ko

munikaci, public relations a samozřejmě i media relations je terminologická neujasněnost. Vzhledem k tomu, že jde o mladé obory, termíny často nejsou dostatečně zakotvené a nejsou vykládány vždy a všemi stejným způsobem. Nízká míra sjednocenosti terminologie se podle odborníků týká celé ekonomické lexikální oblasti češtiny a slovenštiny.

19

V případě marketingu je to zvláště viditel

né. „Marketing jako importovaná vědní disciplína se vyvíjel více než 100 let, v našich podmínkách dvacet. Tomuto faktu odpovídá i stav jeho terminologie.“

20

Terminologicky jde tedy o tekutý písek, navíc

se stále různí definice některých základních jevů a pojmů, jednota nepanuje ani při vymezování hranic oboru a jeho vnitřní struktury.

Základní terminologie marketingové komunikace pochází

z angličtiny, což je důsledkem toho, že se obor formoval ve Spojených státech. Na jednu stranu je to výhoda – většina pojmů je uni- 19

PAULEOVÁ, Vplyv angličtiny na marketingovú terminológiu, s. 104. Pauleová kromě anglismů upozorňuje také na vliv češtiny na marketingovou slovní zásobu slovenštiny. 20

VIESTOVÁ, Perspektívy zjednocovania terminológie v oblasti marketingu, s. 128 (překlad autor).

| 12 |

verzálně srozumitelných a užívají je praktikové i teoretici po celém světě. Ovšem vinou nedokonalých a rozrůzněných překladů, kvůli dezinterpretacím a módním vlnám v užívání cizích slov může být (a často je) vliv angličtiny na terminologii zhoubný. Levická v souvislosti s marketingem hovoří o „hypnóze angličtiny“, kvůli níž mnozí lidé, včetně odborných kruhů, podléhají dojmu, že angličtina je při pojmenování mimojazykové reality výstižnější či přiléhavější.

21

K podobným závěrům docházejí i další jazykovědci:

„Mnohé anglické odborné termíny, které běžně používají slovenští uživatelé včetně pedagogů, jsou módní. Máme pocit, že vypadáme moudřejší, sečtělejší a jsme „in“, když je budeme prosazovat.“

22

Ze zmíněných důvodů se pokouším všude, kde je to možné,

používat české termíny. Ovšem převádět systematicky pojmy jako public relations a media relations by zřejmě nebylo vhodné. Tato práce by tím ignorovala oborové zvyklosti a všeobecně sdílené terminologické standardy. 2 ZPravodaJská média v éře inTerneTu 2.1.1 média – základní pojmy

Teorie masové komunikace v minulosti přišla s mnoha definicemi

a různými systémy dělení médií. Není proto na škodu ujasnit nejprve základní pojmy, s nimiž dále v textu pracuji. Pod pojmem médium rozumím to, co zprostředkovává někomu nějaké sdělení (pomáhá vyjádřit vůli, zprostředkovává poznatek či zkušenost, nabízí názor, baví...), tedy médium komunikační.

23

Pokud mám na mysli médium v popu

lárním smyslu (noviny, rozhlas, TV atd.), užívám označení zpravodajské médium (analogicky k anglickému termínu news media).

Co se týče dělení médií, přejímám systém užitý Jirákem a Köpplo

vou, kteří rozlišují primární, sekundární, terciální a kvartární média. K primárním médiím řadí komunikační kódy včetně přirozených ja- 21

Více viz LEVICKÁ, Neologizmy a terminologické plánovanie... 22

PAULEOVÁ, Vplyv angličiny na marketingovú terminológiu, s. 113 (překlad autor). 23

JIRÁK – KÖPPLOVÁ, Masová média, s. 36.

| 13 |

zyků, k sekundárním pak všechny technické vymoženosti, které dovolují komunikovat na větší vzdálenosti nebo přes hranice času. Terciální média jsou v tomto pojetí média masová, kvartární pak síťová.

24

Existuje ale i řada jiných, více či méně inspirativních pohledů

na vývoj a proměny médií. Například McLuhan hovoří o období tištěné knihy jako o Gutenbergově galaxii. Po nástupu elektřiny podle něj nastala nová etapa, některými analogicky nazývaná Marconiho galaxie.

25

Jirák s Köpplovou na tento koncept navazují a ho

voří o Gatesově galaxii

26

(byť by dnes již možná bylo lepší hovořit

o Zuckerbergově galaxii). 2.1.2 masová média

Teoretici v minulosti věnovali detailní pozornost především

masovým médiím a masové komunikaci. Podle McQuaila masovou komunikaci charakterizuje velký rozsah, jednosměrný informační tok, asymetrie, propočítaný vztah a standardizovaný obsah.

27

Masové publikum je početné, velmi rozptýlené, neinter

aktivní a anonymní, heterogenní, neorganizované a neschopné samostatné akce.

28

S výstižným strukturovaným popisem masových

médií v procesu masové komunikace přišli Jirák a Köpplová. Masová média podle nich (zjednodušeně řečeno) za použití pokročilých technologií a distribučních kanálů nabízejí aktuální obsahy masovému, disperznímu a anonymnímu publiku, a to veřejně a jednosměrně a s určitou periodicitou.

29

Řada kriticky uvažujících myslitelů upozorňuje zvláště na to, že

tok masové komunikace je převážně jednosměrný. Sdělení vyrábí určitá skupina jednotlivců a přenáší je k ostatním. „Ti jsou zpra- 24

Tamtéž, s. 37-40. 25

Více viz MCLUHAN, The Gutenberg Galaxy... 26

JIRÁK – KÖPPLOVÁ, Masová média, s. 51. 27

MCQUAIL, Teorie masové komunikace, s. 60. 28

Tamtéž, str. 61.

29

Zkráceno dle JIRÁK – KÖPPLOVÁ, Masová média, s. 45-46. Viz též KUNCZIK, Základy masové komunikace...

| 14 |

vidla situování do prostředí, jež je časově i prostorově vzdálené původnímu kontextu, ve kterém sdělení vznikalo. Takže příjemci mediovaného sdělení nejsou tak úplně partneři v komunikační výměně, ale spíš účastníci strukturovaného procesu symbolického přenosu.“

30

Převažující jednosměrnost a zjevná asymetričnost odlišuje masovou komunikaci od médií síťových. 2.1.3 síťová média

Vedle masových médií lze od 90. let spatřovat zcela nový typ médií

– síťová média (někdy označována jako sociální média). Předpokladem jejich vzniku byl nástup počítačových sítí, a zejména vznik internetu a celosvětové sítě world wide web (www). Díky těmto technologickým inovacím lze vymoženosti sekundárních a terciálních médií využívat v integrované podobě osobního počítače (a jeho derivátů) napojeného na komunikační síť, která pracuje s digitalizovaným signálem. „Vznikla tak síťová média, pro něž je charakteristické, že slouží současně jako podpora interpersonální komunikace (např. e-mail, chat) i masové komunikace (portály tradičních masových médií, ryze internetové zpravodajské portály, vyhledávače). Existence takové komunikační technologie vede druhotně k rozvoji komunikačních aktivit, jež jsou možné právě proto, že taková technologie existuje.“

31

Pojem internet, ačkoliv je všeobecně rozšířen, skýtá určitá termi

nologická úskalí. Například podle Reifové internet není sám o sobě médiem a obstarává pouze doručování datových balíčků mezi počítači. „Je to síť, která zprostředkovává komunikaci počítačům, nikoliv lidem. Teprve nad internetem fungují služby určené lidem, jako je například elektronická pošta nebo world wide web. Takové služby můžeme pokládat za prostředky mediální komunikace; internet je spíše prostředím, jež existenci internetových médií umožňuje a svými vlastnostmi je determinuje.“

32

Nicméně vzhledem k tomu, že tato práce na problema

30

THOMPSON, Média a modernita, s. 27. 31

JIRÁK – KÖPPLOVÁ, Masová média, s. 40. 32

REIFOVÁ, Slovník mediální komunikace, s. 94.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.