načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Psychologie učení -- Teoretické a výzkumné poznatky pro edukační praxi – Jan Průcha

Psychologie učení -- Teoretické a výzkumné poznatky pro edukační praxi

Elektronická kniha: Psychologie učení
Autor: Jan Průcha
Podnázev: Teoretické a výzkumné poznatky pro edukační praxi

Autor vychází ze současného názorového trendu v zahraniční psychologii a pedagogice, založeného na přesvědčení, že objasňování a ovlivňování veškerých edukačních procesů ve školním i jiném prostředí musí být podloženo důkazy. Proto je velká ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  297
+
-
9,9
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2020
Počet stran: 268
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: Vydání 1.
Skupina třídění: Vyšší duševní procesy
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-271-2853-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Autor vychází ze současného názorového trendu v zahraniční psychologii a pedagogice, založeného na přesvědčení, že objasňování a ovlivňování veškerých edukačních procesů ve školním i jiném prostředí musí být podloženo důkazy. Proto je velká pozornost věnována výzkumům učení, jejich metodám a výsledkům, a to i těm, které jsou v českém prostředí málo známé nebo mohou být pro čtenáře jinak pozoruhodné.

Popis nakladatele

Fenomén učení hraje v životě všech lidí prvořadou roli – setkáváme se s ním od kolébky až do nejvyššího stáří. Kniha klade důraz nejen na klasické teoretické koncepce učení, ale i na aktuální problémy ve výchovně-vzdělávací praxi.

   

Autor vychází ze současného názorového trendu v zahraniční psychologii a pedagogice, založeného na přesvědčení, že objasňování a ovlivňování veškerých edukačních procesů ve školním i jiném prostředí musí být podloženo důkazy. Proto je velká pozornost věnována výzkumům učení, jejich metodám a výsledkům, a to i těm, které jsou v českém prostředí málo známé nebo mohou být pro čtenáře jinak pozoruhodné.

Kniha je určena studentům pedagogických a psychologických oborů, učitelům a výzkumným pracovníkům ve společenskovědní oblasti. (teoretické a výzkumné poznatky pro edukační praxi)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Jan Průcha - další tituly autora:
Česko-anglický pedagogický slovník Česko-anglický pedagogický slovník
 (e-book)
Multikulturní výchova -- 2. vydání Multikulturní výchova
Andragogický výzkum Andragogický výzkum
Přehled pedagogiky -- Úvod do studia oboru Přehled pedagogiky
Předškolní dítě a svět vzdělávání Předškolní dítě a svět vzdělávání
Moderní pedagogika Moderní pedagogika
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Psychologie

učení

Teoretické a výzkumné poznatky

pro edukační praxi

Jan Průcha


KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR

Průcha, Jan, 1934-

Psychologie učení : teoretické a výzkumné poznatky pro edukační praxi /

Jan Průcha. -- Vydání 1.. -- Praha : Grada, 2020. -- 1 online zdroj. -- (Psyché)

Obsahuje bibliografii a rejstřík

ISBN 978-80-271-1526-6 (online ; pdf )

* 159.953.5 * 001.2 * 37.02:159.9 * 37.037 * 159.956.2 * 316.628 * (048.8)

– učení -- mezioborový kontext

– psychodidaktika

– kompetence k učení

– inteligence (schopnost)

– motivace

– monografie

159.95 - Vyšší duševní procesy [17]


Psychologie

učení

Teoretické a výzkumné poznatky

pro edukační praxi

Jan Průcha


Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy

nesmí být reprodukována ani šířena v  papírové, elektronické či jiné

podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné

užití této knihy bude trestně stíháno. prof. PhDr. Jan Průcha, DrSc. PSYCHOLOGIE UČENÍ Teoretické a výzkumné poznatky pro edukační praxi Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401 www.grada.cz jako svou 7566. publikaci Recenzovali: doc. PhDr. Tomáš Svatoš, Ph.D. doc. Ing. David Vaněček, Ph.D. Odpovědná redaktorka PhDr. Jaroslava Hájková Sazba a zlom Milan Vokál Návrh a zpracování obálky Antonín Plicka Počet stran 272 Vydání 1., 2020 Vytiskla tiskárna PBtisk, s.r.o., Příbram © Grada Publishing, a.s., 2020 ISBN 978-80-271-1527-3 (ePub) ISBN 978-80-271-1526-6 (pdf ) ISBN 978-80-271-2853-2 (print)

——————————————— 5 ———

Obsah

Obsah

Předmluva 11

Charakter této knihy 12 Obsahová struktura knihy 13

1. Co je učení? 16

1.1 Obecné definice fenoménu učení 16

Jaké definice učení se uplatňují v zahraničí? 19 1.2 Faktory životních situací, v nichž dochází k učení 21 1.3 Druhy reálných procesů učení 26

2. Teorie učení a psychologie učení 31

2.1 Historické kořeny teorie učení 31 2.2 Teorie učení v rámci vývoje psychologické vědy 33 2.3 Dnešní stav psychologie učení 38

Kognitivní teorie učení 40

Jaký význam má Bloomova taxonomie

pro psychologii učení? 44

Kontextově zakotvené teorie učení 44

Nové pojetí: learning sciences / vědy o učení 50 2.4 Stav psychologie učení v České republice 51

3. Učení a inteligence 54

3.1 Učení a variabilita inteligence 55 3.2 Výzkumná zjištění o vztahu inteligence a učení 58

Předpoklady k učení a kompetence k učení 61

Existuje etnická a rasová determinovanost

předpokladů k učení? 68

Co je toho příčinou? 73 ——— 6 ——————————————— 4. Styly učení 77

Co vlastně znamená pojem „styl učení“? 77

4.1 Diagnostika a klasifikace stylů učení 78

4.2 Souvislosti a efekty stylů učení 82

Učební styly a anxieta z matematiky 82

Styly učení a různé obory školního vzdělávání 83 5. Přístupy k učení 88

Fenomenografie a subjektivní pojetí učení 91 6. Učení a motivace 94

Je možno motivaci k učení měřit? Pokud ano,

jakými nástroji? 95

Je motivace k učení odlišná podle pohlaví žáků? 99

Z čeho vznikají individuální rozdíly ve výkonové

motivaci? A jsou ovlivňovány různými styly výchovy

dětí v rodinách? 99

Je možno zjišťovat motivaci k učení již u dětí

předškolního věku? 101 7. Učení a komunikace 103

Čím je Gavorovo dílo tak významné i pro psychologii

učení? 104

Jaký vztah má teorie a výzkum pedagogické komunikace

k psychologii učení? Co jí přináší? 105

Jaké jsou charakteristiky současné výukové komunikace? 106

Jak funguje percipované učení žáků ve výuce? 108

Jak působí na učení žáků komunikační klima ve třídě? 110

Jak mnoho se žáci učí ve školních třídách? 112

Jaké příležitosti k učení mají žáci během výuky? 114

Co to znamená ve vztahu k realizaci učení u žáků? 116

Je účelem školního učení osvojování kompetencí? 117

Existují ve výukové komunikaci rozdíly mezi učiteli

a učitelkami? 119

——————————————— 7 ———

Obsah

8. Učení a různá prostředí 125

Co je učební (edukační) prostředí? 125 8.1 Rodina jako učební prostředí 127

Jaké jsou charakteristiky procesů učení v rodině? 128

Jak mnoho se děti předškolního věku učí z moderních

technologií? 132

Jak se učí děti z televize? 133

Co se děti učí z předčítání knih? 136

Co víme o podpoře učení českých dětí prostřednictvím

předčítání knih v rodinách? 137

Akademické učební klima v rodinách? 139 8.2 Třída jako učební prostředí 140

Co je učební prostředí školní třídy a učební klima? 143

Jakými metodami lze učební prostředí a klima třídy

zjišťovat a hodnotit? 145

Jaké je edukační klima v českých třídách? 147

Co je klima výuky a jak se měří? 155

Může být učení žáků ovlivňováno klimatem

vytvářeným učiteli? 158

Může být učení žáků ovlivňováno učitelovým

pojetím výuky? 158 8.3 Škola jako učební prostředí 160

Jak je zkoumání kvality a efektivity škol přínosné

pro explanaci učení žáků? 161

Jak se dá měřit klima školy a jeho (možný) vliv

na učení žáků? 166

Jaká je užitečnost výzkumů klimatu školy pro explanaci

učení žáků? 169 8.4 Pracoviště jako učební prostředí 173

9. Sebeřízené/auto regulované učení 176

9.1 Autoregulované učení ve vzdělávání mládeže 180

Co jsou strategie učení? 181

——— 8 ———————————————

Jak působí v autoregulaci učení motivační a emoční

faktory? 182

Jaký význam má zkoumání autoregulovaného učení

pro edukační praxi? 183 9.2 Autoregulované učení ve vzdělávání dospělých 185

10. Učení z textu 188

10.1 Zkoumání procesu učení z textu 190

Co je podstatou učení z textu? 190

Jak se rozvíjí porozumění textu s rostoucím věkem? 191

Jaké styly učení z textu používají studenti gymnázia? 192

Jaké styly učení z textu používají dospělí? 195

Které metody se používají pro zjišťování porozumění

textu? 196

Porozumění textu a elaborace s jeho obsahem

v hromadných testech čtenářské gramotnosti 198

Učení z textu a čtenářská gramotnost 201

Nový přístup: Jak učení z textu aktivuje mozkové vlny? 203 10.2 Text jako determinanta učení 204

Jak se chápe pojem „text“ a „didaktický text“? 205

Které parametry didaktických textů ovlivňují učení? 206

Jak je využíván aparát řízení učení v učebnicích? 214

Učení z obrazových složek učebnic 215

Interaktivní učebnice 217

11. Učení jazyka 220

11.1 Specifický typ učení z jazykového inputu 220

Kdy a jak se u dětí vytvářejí základy jazykové

a komunikační kompetence na základě učení? 221 11.2 Metody pro zkoumání učení jazyka u dětí 227

12. Jak funguje psychologie učení ve světě 230

12.1 Výzkumná centra pro psychologii učení 231

——————————————— 9 ———

Obsah

12.2 Vědecké asociace psychologie učení / věd o učení 234

EARLI 234

EERA 236

AERA 236

ISLS 237

12.3 Významné monografie a encyklopedie

k výzkumu učení 238

12.4 Časopisy orientované na výzkumy učení 239

Závěr 241 Příloha 243 Literatura 247 Seznam rámců, tabulek a obrázků 264 Rejstřík 266

——————————————— 11 ———

Předmluva

Předmluva

Schopnost učit se a využívat informace uložené v paměti

je základem pro přežití lidí a jiných živých tvorů.

Psychological Concepts, 2006

Slova učení, učit se patří v  komunikaci uživatelů českého jazyka mezi nejfrekventovanější výrazy (podle Frekvenčního slovníku mluvené češtiny, 2007). To nepochybně odráží vysokou důležitost fenoménu učení v běžném životě lidí. Je to pochopitelné, vždyť s nějakým druhem učení se člověk setkává od kolébky až do nejvyššího stáří – buď tak, že se v nějaké formě sám učí, nebo tak, že svou aktivitou vyvolává učení u jiných lidí. Bez učení skutečně není života, což ovšem platí nejen pro lidi, ale i pro jiné živé tvory.

Je tedy přirozené, že učení se stávalo již v  minulosti také předmětem vědeckého zájmu a bádání. Vědci různých oborů se snažili a snaží fenomén učení popsat a  vysvětlit jeho podstatu stejně jako tento jev ovlivňovat, přizpůsobovat jej pro různé praktické účely. Ve vývoji některých věd se tudíž můžeme setkávat s početnou řadou pokusů o vědecké objasňování fenoménu učení. Především je to v psychologii, kde vývoj dospěl až k zformování specifické disciplíny nazývané dnes psychologie učení, respektive v novém pojetí věda o učení. Dále je to v pedagogické teorii a výzkumu, v pedagogické psychologii, kde se odborníci zajímají o roli učení především v podmínkách školního vzdělávání. Právě přístupy těchto dvou věd, psychologie a pedagogiky, k explanaci fenoménu učení tvoří hlavní náplň této knihy.

Kromě toho se fenoménem učení zabývají ještě další vědy. Zejména některé lékařské obory, které zkoumají úlohu učení v léčbě a prevenci určitých chorob nebo v nápravě psychických poruch, jako je například autismus. V souvislosti s medicínou se prosazuje také neuropsychologie, ——— 12 ——————————————— jež zkoumá funkce mozku včetně fyziologických determinant učení. Kulturní antropologie se zajímá o to, jaký vliv má učení na formování a  udržování etnických zvyklostí, tradic a  norem. Také historiografie zkoumá, jakou roli hrálo učení ve vývoji společnosti, jak ve starověkých či středověkých civilizacích, tak v  moderních dějinách. Dále je to zoopsychologie, která objasňuje projevy učení u  zvířat, a etologie objasňující učení v  rámci chování živočichů vůbec. V  posledních letech se prudce rozvíjejí teorie a výzkumy učení prostřednictvím nových technologií a umělé inteligence, existuje vývoj a výzkum nazývaný machine learning (strojové učení) a dokonce robot-assisted learning (učení s pomocí robotů).

Je zřejmé, že fenomén učení má mnoho podob, a proto se stává předmětem zájmu a spolupráce různých vědeckých disciplín. Charakter této knihy Tato kniha není pojata jako striktně vědecká monografie určená jen pro specializované akademiky. Výklad je veden tak, aby přiblížil problematiku učení širšímu okruhu čtenářů: ■ Praktikům-edukátorům, kteří nějaké formy učení navozují u jiných

subjektů, tedy učitelům na všech úrovních škol, vzdělavatelům do

spělých, instruktorům a lektorům zajišťujícím odbornou přípravu. ■ Výzkumným pracovníkům v pedagogických, psychologických a ji

ných oborech, zejména pro jejich orientaci v současných zahranič

ních trendech psychologie učení. ■ Kniha je určena také studentům pedagogických, psychologických

i jiných oborů a rovněž zájemcům z širší veřejnosti.

K tomuto účelu je kladen důraz nikoli hlavně na teorie učení (pro zájemce o ně jsou v knize četné odkazy na příslušné zdroje), nýbrž spíše na problémy vyvstávající v současné edukační praxi. Tyto problémy jsou

——————————————— 13 ———

Předmluva

objasňovány na základě četných výzkumů, domácích (pokud existují) a zahraničních. V knize jsou průběžně zařazeny rámce (graficky vyznačené), v nichž podrobněji popisujeme určité výzkumy a/nebo aplikované metody, které jsou v českém prostředí málo známé nebo mohou být pro čtenáře jinak pozoruhodné.

Velká pozornost, věnovaná v  této knize výzkumům učení, jejich metodám a  výsledkům, vyplývá z  autorova přesvědčení, že objasňování a  ovlivňování veškerých edukačních procesů ve školním a  jiném prostředí musí vycházet z důkazů. Sdílíme tedy stejný názorový trend, tj. edukaci založenou na důkazech (evidence-based education), který se prosazuje v  zahraniční psychologii a  pedagogice a  který u  nás byl podrobně zdůvodněn (Mareš, 2009; Mareš, Kebza, 2012). Obsahová struktura knihy V této knize je výklad veden systematicky takto: ■

Nejdříve objasníme, co vyjadřuje pojem učení, respektive lidské uče

ní (human learning), tedy jaký je sémantický obsah tohoto pojmu.

Bude k tomu nutno srovnávat řadu definic, reprezentujících různé

výklady daného pojmu. ■ Dále popíšeme, jak se chápání fenoménu učení postupně zdokona

lovalo v historickém vývoji psychologie a pedagogiky, až se dospělo

k dnešnímu stavu, kdy je zformována disciplína (teorie) psychologie

učení. Tento termín používáme v  souladu s  mezinárodním územ,

zejména s německým termínem Psychologie des Lernens/Lernpsycho

logie. Vlastně je toto označení nepřesné, protože daný obor vědy není

založen jen na psychologii, nýbrž má multidisciplinární charakter –

což vedlo k vzniku nového pojetí označovaného termínem learning

sciences (podrobněji v oddíle 2.3 a v kap. 12). ■ Jádrem výkladu budou konkrétní poznatky z empirického výzkumu

fenoménu učení, a to s ohledem na to, jakou roli zaujímá v učení lidí ——— 14 ———————————————

jejich inteligence a  motivace, a  také jak se realizují procesy učení

v  aktech komunikace, v  různých prostředích, zejména ve školním

prostředí, jak se lidé učí z  textu a  jak si osvojují jazyk. Budeme se

přitom vydatně opírat o poznatky hlavně ze zahraničních výzkumů,

neboť české výzkumy jsou v této oblasti omezené. ■ Kniha bude ukončena faktografickým popisem infrastruktury vě

deckého bádání v oblasti teorie a výzkumu lidského učení, tj. pře

hledem konkrétních vědeckých společností, výzkumných center

psychologie učení, odborných monografií, časopisů a encyklopedií.

V příloze je podána stručná charakteristika současné nejrozsáhlejší

encyklopedie věd o učení (Seel, 2012).

Ještě terminologická poznámka: 1. Vzhledem k tomu, že v oblasti psychologie a pedagogiky učení exis

tuje mnoho speciálních termínů, jež jsou mnohdy u nás méně známé,

budeme k českým termínům (při jejich prvním výskytu v textu) vždy

připojovat původní anglické ekvivalenty. 2. Základním termínem je v této knize učení. Označujeme jím objek

tivně existující fenomén bez ohledu na subjekt, kterého se učení týká.

Zvláštností češtiny (na rozdíl od některých jiných jazyků) je používá

ní zvratného zájmena se. Proto někteří autoři používají spojení učení

se, které zdůrazňuje, že subjekt učební činnosti vykonává tuto činnost

sám na sobě. V některých disciplínách se ve smyslu termínu „učení“

používá synonymní výraz osvojování (acquisition). V  příslušných

koncepcích tento výraz ponecháváme, například osvojování jazyka

(language acquisition), tj. učení jazyka. 3. Potíž je s  anglickým termínem learning and instruction, doslova

učení a výuka, který se často vyskytuje zejména v pracích publiko

vaných v USA. Výraz instruction nebo instructional design znamená

ovšem nejen výuku ve školním prostředí, ale šířeji výuku – doslova

instruování – v různých jiných prostředích, což v češtině nemáme

možnost rozlišit a musíme se spokojit s výrazem výuka jak v užším

(pedagogickém), tak v širokém smyslu.

——————————————— 15 ———

Předmluva

Rukopis této knihy přečetli a zhodnotili nezávisle na sobě dva kompe

tentní odborníci – doc. PhDr. Tomáš Svatoš, Ph.D. (Pedagogická fakulta

Univerzity v Hradci Králové) a doc. Ing. David Vaněček, Ph.D. (Masary

kův ústav vyšších studií ČVUT v Praze). Oběma děkuji za jejich celkové

posouzení rukopisu a dílčí připomínky a návrhy k jeho zpřesnění.

+ ——— 16 ——————————————— 1. Co je učení? Na tuto jednoduchou otázku neexistuje jednoduchá odpověď. Nejen proto, že různé vědecké výklady se v této otázce odlišují, ale hlavně proto, že reálně existuje velmi početná řada druhů a způsobů učení. Jen pro ilustraci: Velký psychologický slovník (Hartl, Hartlová, 2010) uvádí více než sto termínů označujících druhy učení, například učení abstraktní, učení bezděčné, učení latentní atd. až po učení zkušenostní, učení zpaměti. A to ještě není pokryto vše, neboť ve slovníku nejsou zahrnuty některé další druhy učení, které jsou zcela nové, například učení konstruktivní, technologiemi podporované učení, týmové učení. Lidé se prostě učí mnoha způsoby, v mnoha odlišných prostředích a situacích, učí se sami nebo prostřednictvím jiných lidí či strojů a automatů, s mnoha rozdílnými motivacemi a výsledky.

Z toho je zřejmé, že formulovat nějakou obecnou, jednoznačně přijímanou definici, která by pokrývala komplexně fenomén lidského učení, je takřka nemožné. Přesto byly vyvíjeny snahy formulovat obecné definice fenoménu učení, z nichž zde uvedeme ty nejdůležitější (historická pojetí učení jsou podrobněji objasňována v oddíle 2.1). 1.1 Obecné definice fenoménu

učení

■ Významný český psycholog, prof. M. Nakonečný, uvádí ve své Ency

klopedii obecné psychologie (Nakonečný, 1997, s. 359) tuto definici:

——————————————— 17 ———

Co je učení?

„Pojem učení vyjadřuje vliv zkušenosti na změny psychiky, které mají adaptivní funkci, tj. jsou to takové změny, jimiž se individuum přizpůsobuje změněným životním podmínkám, změněné situaci.“

Podle Nakonečného se změny vyvolané zkušeností označují jako

naučené, získané. Nakonečný zdůrazňuje ve výkladu pojmu „učení“

zásadní roli zkušenosti, kterou je učení v podstatě definováno a která

vyjadřuje to, co bylo prožito a fixováno v paměti.

■ Psycholožka V. Nývltová (2015, s. 4) ve studijním textu uvádí:

„Pojmem učení se označuje proces, v jehož průběhu dochází u jedince na základě nového poznání, nových dovedností a zkušeností ke změnám v chování, v psychice a v osobnosti. Pojem nezahrnuje změny, ke kterým dochází v důsledku biologického zrání a tělesného vývoje organismu.“

Psycholog V. Kulič, který u nás rozvíjel psychologii řízeného učení,

uplatňoval toto pojetí (Kulič, 1992, s. 20 a 32): „Lidské učení je psychický proces, který v dialektické jednotě s vývojem tělesných a duševních předpokladů je rozhodujícím faktorem v adaptaci člověka na jeho přírodní i společenské prostředí, v rozvoji jeho osobnosti a  ve stále zdokonalovaném zvládání a  organizaci podmínek jeho individuální a společenské existence.“ „Učení je proces, v  jehož průběhu a  důsledku mění člověk svůj soubor poznatků o prostředí přírodním a lidském, mění své formy chování a způsoby činnosti, své vlastnosti osobnosti a obraz sama sebe i své vztahy k lidem mimo sebe a ke společnosti, ve které žije.“

——— 18 ———————————————

■ Jiné vymezení pojmu „učení“ prezentují Hartl a Hartlová ve Velkém

psychologickém slovníku (2010, s. 632): „Učení – aktivní proces, který rozšiřuje vrozený genetický program a možnosti jedince; smyslem je přizpůsobování se novým situacím, schopnost učit se lze rozvíjet až do nejvyššího stáří a je prokázáno, že lidé, kteří se soustavně učí, žijí déle.“

Jistě je zvláštní, že dosud uváděné definice učení jsou vytvořené psy

chology, nikoli pedagogy. To je odrazem celkové situace v teorii uče

ní, že česká pedagogická věda se paradoxně teorií a výzkumem učení

příliš nezabývá, ačkoliv ta by měla být jejím stěžejním oborem. Je to

patrné i ve výkladovém Pedagogickém slovníku (Průcha, Walterová,

Mareš, 2013, s. 323–324), v  němž je pojem „učení“ objasněn, a  to

s využitím názorů psychologů V. Kuliče a J. Čápa, takto: „Učení je proces, v jehož průběhu a důsledku člověk mění svůj soubor poznatků o  prostředí přírodním i  lidském, mění své chování a způsoby činnosti, vlastnosti své osobnosti a obraz sebe samého. Mění své vztahy k lidem kolem sebe a ke společnosti, ve které žije – a to vše směrem k rozvoji a vyšší účinnosti. K uvedeným změnám dochází především na základě zkušeností, tj. výsledků předcházejících činností, které se transformují na systémy znalostí – na vědění. Jde přitom o zkušenost individuální nebo o přejímání a osvojování zkušenosti společenské.“

Všechny tyto definice jsou pravdivé, avšak žádná není dostatečně

komplexní, aby uchopila všechny podstatné rysy pojmu „učení“. Další

definice byly vyvinuty v neuropsychologii, v kybernetice, v teorii umělé

inteligence a jinde. Kupodivu v pedagogické teorii se definice fenoménu

učení příliš nerozvíjejí. U nás však J. Mareš (2013) v rámci pedagogické


——————————————— 19 ———

Co je učení?

psychologie utřídil různá pojetí školního učení, v historickém pohledu a s jejich charakteristikami. Jaké definice učení se uplatňují v zahraničí? V USA a v jiných zemích jsou mohutně rozvinuty dvě související disciplíny – psychologie učení a pedagogická psychologie. Tudíž je přirozené, že v jejich rámci byly zformulovány četné definice fenoménu učení, z nichž některé typické zde uvedeme: ■ Rakouští psychologové H. Kern et al. v  knize Přehled psychologie

(český překlad 1999, s. 99) definují:

„Učení je tendence ke změně chování (tato změna je bezprostředně

pozorovatelná jen v motorickém, ne v mentálním dění) odehrávající

se na úrovni senzomotorické, emocionální, sociální a  kognitivní

(nejen jako hodnotitelný výkon žáka ve škole).“ ■ O různé definice učení se pokoušejí také jiní zahraniční pedagogo

vé. Například v Meyers Kleines Lexikon Pädagogik (1988, s. 270) se

setkáváme s touto definicí:

„Učení (Lernen) je proces, který na základě zkušenosti vytváří mož

nost, aby se jedinec přizpůsoboval ke svému prostředí pomocí změn

dosavadní zkušenosti nebo osvojením nového způsobu chování.“ ■ V  jiném německém slovníku pedagogiky (Schaub, Zenke, 2000,

s. 352) se učení definuje takto:




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.