načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Psychologie sériových vrahů -- 200 skutečných případů brutálních činů sériových vrahů současnosti - Andrej Drbohlav

Psychologie sériových vrahů -- 200 skutečných případů brutálních činů sériových vrahů současnosti

Elektronická kniha: Psychologie sériových vrahů -- 200 skutečných případů brutálních činů sériových vrahů současnosti
Autor:

Kniha představuje základy psychologie a behaviorální patologie sériových vrahů. Jako ukázku různých podob tohoto patologického fenoménu uvádí stručné příběhy těch ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  509
+
-
17
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6% 90%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Zabezpečení proti tisku: ano
Médium: e-book
Počet stran: 466
Rozměr: 24 cm
Úprava: ilustrace , portréty, faksim.
Vydání: Vyd. 1.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-247-4371-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Základy psychologie a behaviorální patologie sériových vrahů s ukázkami různých podob patologického fenoménu.

Popis nakladatele

Kniha představuje základy psychologie a behaviorální patologie sériových vrahů. Jako ukázku různých podob tohoto patologického fenoménu uvádí stručné příběhy těch nejbrutálnějších sériových vrahů dnešní doby, a to od jejich dětství až do aktuálního stadia vyšetřování jejich násilných činů. (200 skutečných případů brutálních činů sériových vrahů současnosti)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Andrej Drbohlav - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

GRADA Publishing, a.s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: 234 264 401, fax: 234 264 400

e-mail: obchod@grada.cz

www.grada.cz

Andrej Drbohlav

PSYCHOLOGIE SÉRIOVÝCH VRAHŮ

Andrej Drbohlav

PSYCHOLOGIE

SÉRIOVÝCH VRAHŮ

PSYCHOLOGIE

SÉRIOVÝCH VRAHŮ

200 skutečných případů brutálních činů

sériových vrahů současnosti

Fascinující, provokativní, odporné a zároveň úchvatné, neboť se to týká lidské agresivity, tedy toho, co

máme všichni společné se zvířaty. Každý z nás je schopen zabít, ale většina z nás to neudělá. Vražda je

útokem proti řádu stvoření. Analýza motivace vrahů je pro psychologa pitevním protokolem popisujícím

nejtemnější hlubiny lidských duší a zároveň vždy výzvou k přemýšlení o přikázání „Nezabiješ!“, opovin

nosti vytvářet kulturu nenásilí a úcty ke všemu živému. Publikace je cenným přínosem nejen pro odbornou

veřejnost a svým tématem vzbudí nesporně velký čtenářský zájem a rozvíří vášnivou odbornou diskusi.

PhDr. Slavomil Hubálek

soudní znalec z oboru sexuologie a klinické psychologie, univerzitní pedagog

● ● ● ● ● ● ● ● ● ●

Doporučuji tuto knihu všem lidem, kteří rádi čtou faktografi i, zajímají se o vraždy a jejich pachatele,

dále pak ke studiu odborníkům, jako jsou psychologové, psychiatři a právníci. Jedná se o ojedinělou

a nepochybně přínosnou publikaci. Tato odborná literatura by měla sloužit pro další vzdělávání studentů,

ale i jejich pedagogů.

JUDr. Miroslav Antl

předsedaÚstavněrávního výboru Senátu Parlamentu ČR a univerzitní pedagog

● ● ● ● ● ● ● ● ● ●

Kniha Andreje Drbohlava je bezpochyby v české kotlině jedinečnou a představuje významný přínos

pro odborníky, zejména tím, že se vyhýbá stereotypům a zjednodušením. To jistě ocení všichni, kteří se

zabývají komplikovanou duší sériových vrahů.

MUDr. Martin Hollý

psychiatr a sexuolog, ředitel Psychiatrické léčebny Bohnice

● ● ● ● ● ● ● ● ● ●

Andrej Drbohlav se s nevšední erudicí ponořil do jedné z nejtěžších forem sociální patologie, a to do

studia interdisciplinárních problémů genese a vývoje sériových vrahů. Vedle fascinující rozsáhlé analýzy řady

případů lze z hlediska pedagogiky a psychologie ocenit to, co se zřejmě ukáže jako nosné a perspektivní

teprve v budoucnosti a to je autorem navržená originální predikční diagnostika a prevence patologického

jednání. Kdyby se podařilo tyto metody zavést do praxe, znamenalo by to obrovskou proměnu jak vdia

gnostice, tak v přístupu k jevům, s nimiž si dnešní společnost v podstatě neví příliš rady.

doc. PhDr. Jaroslav Koťa

psycholog a univerzitní pedagog, Filozofi cká fakulta Univerzity Karlovy

Kniha představuje základy psychologie a behaviorální patologie sériových vrahů. Jako ukázku

různých podob tohoto patologického fenoménu uvádí stručné příběhy těch nejbrutálnějších sériových

vrahů dnešní doby, a to od jejich dětství až do aktuálního stadia vyšetřování jejich násilných činů.

Publikace je určena jak široké veřejnosti se zájmem o stinné stránky lidské psychiky, tak studentům

a odborníkům z oboru psychologie, etopedie, sociologie, behaviorální či sociální patologie,psychi

atrie nebo kriminalistiky. Představuje více než 200 příběhů jedinců s vysoce patologickým profi lem

osobnosti a chování a ukazuje tak přehled příčin vzniku a projevů zla, násilí a bolesti. Kniha obsahuje

velké množství fotografi í, dopisů, psychologických rozborů a obrazů vytvořených přímo pachateli.

Poukazuje na systémová selhání, chybné úsudky psychiatrů, psychologů, soudců a pedagogů. Měla

by sloužit jako prevence a výzva k ostražitosti. Upozorňuje na nebezpečí, která na nás mohou číhat

na jakémkoli místě.



Andrej Drbohlav

PSYCHOLOGIE

SÉRIOV ÝCH

VRAHŮ

Grada Publishing

200 skutečných případů

brutálních činů

sériových vrahů

současnosti


Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována

a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele.

Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. PhDr. Andrej Drbohlav PSYCHOLOGIE SÉRIOVÝCH VRAHŮ 200 skutečných případů brutálních činů sériových vrahů současnosti TIRÁŽ TIŠTĚNÉ PUBLIKACE: Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz jako svou 5037. publikaci Recenzovali: PhDr. Slavomil Hubálek MUDr. Martin Hollý JUDr. Miroslav Antl Odpovědný redaktor Zdeněk Kubín Sazba a zlom Milan Vokál Návrh a zpracování obálky Andrej Drbohlav Na obálce použit triptych od Tomáše Záhoříka „Mizaru – Kikazaru – Iwazaru“ – www.bvyfeel.eu/tomas-zahorik Počet stran 472 Vydání 1., 2013 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s. © Grada Publishing, a.s., 2013 ISBN 978-80-247-4371-4 ELEKTRONICKÉ PUBLIKACE: ISBN 978-80-247-8115-0 (ve formátu PDF) ISBN 978-80-247-8118-1 (ve formátu EPUB)

Obsah

Předmluva ...............................................................7

Úvodní poznámka autora ..................................................10

I. část – Psychologie sériových vrahů

1. Základní definice mnohonásobných vražd.................................14

2. Mýty o fenoménu sériového vraha .......................................16

3. Vybrané aspekty analýzy trestného činu a investigativní psychologie . . . . . . . . . . . . 19

Profiling sériových vrahů................................................20

Škola analýzy trestného činu FBI (americký model)............................20

Škola investigativní psychologie (britský model) ..............................21

Organizovanost versus neorganizovanost ....................................22

4. Vybrané psychologické aspekty..........................................26

Sedm fází vraždy dle motivu a modu operandi ...............................27

První fáze: aura (The Aura Phase)..........................................27

Druhá fáze: vyhledávací, navíjecí (The Trolling Phase) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27

Třetí fáze: opanování (The Wooing Phase) ....................................28

Čtvrtá fáze: ukořistění (The Capture Phase)...................................28

Pátá fáze: vražedný akt (The Murder) .......................................28

Šestá fáze: trofeismus (The Totem Phase)......................................29

Sedmá fáze: skleslost (The Depression Phase)...................................29

Pět stadií stavu psychiky sériového vraha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 5. Psychologická typologie vrahů podle motivu...............................31

Empirická klasifikace...................................................31

Typologie dle motivu...................................................32

První typ – Vrah-vizionář (Visionary) .......................................33

Druhý typ – Vrah-misionář (Missionary) .....................................33

Třetí typ – Vrah-hedonista (Hedonistic) ......................................34

Čtvrtý typ – Vrah z postu síly (Power Seeker) ..................................35

Pátý typ – Vrah z milosrdenství (Mercy Killer) (rovněž Anděl smrti)..................36

Tři motivační vzorce ...................................................37

6. Vybrané poznámky k pachateli..........................................38

7. Vybrané aspekty profilu sériového vraha ..................................43

Socioekonomický statut rodiny sériového vraha...............................43

Intelektuální schopnosti ................................................44

Sérioví vrazi a vzdělání..................................................46

Vybrané rozdíly mezi vrahy s jednou obětí a sériovými vrahy.....................48

Vražedná mobilita – Akční rádius .........................................49

Hranice prvního pohlavního styku u sexuálních sériových vrahů..................51

Věk první vraždy ......................................................52

8. sexuální sérioví vrazi..................................................53


9. sériové vražedkyně....................................................57

10. Základní vymezení behaviorální patologie.................................60

Základní vymezení.....................................................61

11. Vybrané vztahové prediktory............................................62

Vztah k matce ........................................................64

Vztah k otci..........................................................66

Vztah k sourozencům a vrstevníkům.......................................67

12. sériový vrah jako oběť a agresor v dětství..................................69

Vrah jako oběť........................................................69

Vrah jako agresor......................................................73

Behaviorální typologie...................................................73

Obranné mechanismy a salutogenní vlivy ...................................75

13. Vybrané behaviorálně patologické jevy....................................82

Hostilita ke zvířatům...................................................82

Fascinace ohněm (firesetting).............................................84

Enuréza.............................................................85

Denní snění (daydreaming)..............................................86

Kompulzivní masturbace................................................86

Další sledované indikátory a prediktory chování v dětství a dospívání ..............87

Setkání se smrtí a krví v dětském věku......................................89

Patologické inklinace...................................................89

Thanatofilní inklinace ..................................................91

Inklinace ke zbraním...................................................91

Inklinace k nacismu....................................................91

Inklinace k rasismu ....................................................92

Inklinace k sektám a patologický výklad náboženství...........................92

14. Vybrané behaviorálně patologické poruchy ................................93

Poruchy chování dle diagnostického manuálu DSM ...........................93

Poruchy chování dle diagnostického manuálu ICD............................94

Nesocializovaná porucha chování...........................................95

Porucha opozičního vzdoru (ODD).........................................96

Intermitentní explozivní porucha...........................................96

15. Vybrané psychopatologické aspekty ......................................99

Psychopatický typ .....................................................99

Psychotický typ ......................................................103

Dissociální (antisociální) porucha osobnosti ................................104

Maligní narcismus....................................................106

Hraniční porucha osobnosti ............................................108

Agresivita a mozek....................................................109

II. část – Encyklopedie sériových vrahů

Jmenný seznam .........................................................116

Poznámka autora........................................................442

slovník pojmů ..........................................................444

Literatura..............................................................456

Internetové zdroje .......................................................464


/ 7

Př EdM Lu Va

S autorem této publikace, tj. s Andrejem Drbohlavem, jsem se potkal jako „učitel a žák“ –

jako s vysokoškolským studentem etopedie na Univerzitě v Hradci Králové, kde na katedřesociologie a sociální patologie dlouhodobě přednáším předmět Trestní právo. Na jeho žádost jsem

se stal vedoucím (či spíše konzultantem) jeho diplomové práce.

Už tato jeho práce z roku 2002 (pod názvem: Trest smrti versus trest života pro sériové

vrahy) byla naprosto vybočující z obvyklých témat. Byla výjimečná pojetím i způsobem, jakým se

jí tehdejší „etopedický student“ zhostil a u státní závěrečné zkoušky výborně obhájil.

Pan doktor Drbohlav se pak intenzivně věnoval výuce a rozvoji oboru etopedie (respektivebehaviorální patologie) na naší univerzitě – a dále se specializoval na problematiku profilingu vysoce

násilných trestných činů v sérii. Jeho diplomová práce vyšla knižně a zůstala jako jeden zestudijních pramenů, z něhož čerpají současní studenti, zejména pro své závěrečné vysokoškolské práce.

Jeho Encyklopedie sériových vrahů jako kazuistická součást knihy Psychologie sériových vrahů je

již samotným řazením a úvodními zásadními informacemi o každém z nich ucelenou a přehlednou

prací, která by obstála i pod dalším názvem „Sérioví vrazi podle abecedy...“.

Najdeme zde stručné, srozumitelně a čtivě předkládané příběhy nejen z Evropy, ale z celého

světa, ty nejbrutálnější případy známé či neznámé, aktuálně doplňované z internetového i dalšího

zpravodajství podle stadia soudního řízení. Některé případy jsou popisovány podrobně a autor

jim věnuje po všech stránkách značnou pozornost, u jiných najdeme pouze stručnou informaci,

kterou lze však považovat (zejména ze studijního a vědeckého pohledu) za postačující – a ostatně

v případě enormního zájmu můžeme pátrat sami dál. Což mimo jiné prokáže, že nás autor svým

přístupem a předloženými informacemi přinejmenším zaujal.

Ze známých (až legendárních) příběhů lze připomenout mimo jiné i opakovaně zfilmovaný

příběh gangsterského dua „Bonnie & Clyde“, respektive Barrowa Clyde Chestnuta a Parkerové

Bonnie, z českých sériových vrahů nechybí Václav Mrázek či Ladislav Hojer, autor zde nezapomíná

ani na soudobé vrahy, jakými jsou odsouzený Ivan Roubal nebo manželé Stodolovi. O vraždách

Václava Mrázka bylo již zveřejněno mnohé, a tak autor neztrácí čas opakováním známýchskutečností, které jsou snadno dohledatelné, o dalších českých vrazích jsme byli mediálně informováni

průběžně, protože vražda jako „atraktivní“ čin stále přitahuje pozornost a zájem veřejnosti (a odvádí

nás od běžných starostí a strastí – pokud se nás přímo nedotkne).

Autor si dal práci i s přehlednými „tabulkami“, z nichž se vždy hned v úvodu dozvíme nejen

vrahovo datum narození a místa, lokality krvavých zločinů, ale i počet jeho obětí a tzv. modus

operandi či typologii pachatelů a jejich obětí, jakož i tresty, které byly soudem vrahům vyměřeny

(popř. poznámku, že se zločinec sám rozhodl pro skončení svého života). Pro autorovo dlouhodobé

specializované vědecké vzdělávání a bádání je typické i propracování tzv. „(behaviorálněpatologických) prediktorů“, a to zejména z důvodu výzkumu, který již několik let úspěšně realizuje.

Povšimněme si konkrétně, že Andrej Drbohlav například u počtu obětí uvádí početprokázaných případů a u některých také počet předpokládaných obětí dle policejního či soudníhovyšetřování. Zvolíme-li takové kritérium, mnohými z nás otřese poměrně velké množství světových

(a naštěstí nikoliv českých či slovenských) sériových vrahů, u nichž jsou hned v úvodu u počtu

jejich obětí uvedena dvou- i tříciferná čísla. Už tento fakt sám o sobě stojí za (různá, ale spíše

hrůzná) zamyšlení... / Předmluva

Namátkou nalistujme některý z příběhů = podle abecedy:

Američani Hamilton Albert Fish – nejméně 100 lidských obětí, Donald Henry Gaskins jr. –

nejméně 100, ale možná až 200 vražd za dva roky, Kolumbijec Gavarito – nejméně 189 obětí,

100 obětí je uvedeno u Pákistánce Iqbala (který trest smrti urychlil sebevraždou), další Američan

Jasperson – 8, ale také možná 160 obětí, značná pozornost je věnována ruskému kanibalovi,známému jako „Rostovský řezník“ – Andreovi Romanovichovi Čikatilovi (53 obětí).

Autor rovněž neopomíjí „vraždící lékaře“, jako například britského občana HaroldaFredericka Shipmana, přezdívaného „Doktor Smrt“, u něhož se uvádí nejméně 250 obětí (ale také až

1 000 obětí), odsouzeného k několikanásobnému doživotí, dalším „lékařem“ je pak Číňan Hu

Wanlin s „kontem“ 146 obětí, ale s předpokladem až 190 obětí.

Mohl bych uvést další a další jména s neuvěřitelnými počty lidských obětí, tedy vraždícímaniaky, ale za zmínku – alespoň z mého (trestněprávního) pohledu – stojí i výčet trestů, o nichž se

u těchto „lidí“ z knihy dozvídáme.

Například zmíněný Kolumbijec Gavarito byl odsouzen k trestu odnětí svobody na 835 let,

Mexičan Fernando Hernandez Leyva byl odsouzen za 135 obětí, tedy vražd na (pouhých) 50 let

s možností propuštění dříve, u výše zmíněných Američanů jsou to buď tresty smrti, neboněkolikanásobné tresty doživotní apod. I na internetu (a samozřejmě hlavně v této knize) si můžeme najít

zprávu o tom, že čtyřiapadesátiletý Gary Ridgway ze Seattlu se vyhnul trestu smrti tím, že přiznal

vraždy 48 mladých dívek a spolupracoval s policisty, takže byl odsouzen „pouze“ ke 48 doživotním

trestům. Naproti tomu pachatel, jemuž bylo prokázáno 47 doznaných vražd, přičemž je u něho

uvažováno o nejméně 100 vraždách – kirgizský Nikolai Dzurmongaliev – byl místo odsouzení umístěn do psychiatrické léčebny, odkud po dvou letech uprchl. Taková zmínka v kontextu se spáchanými krvavými zločiny nás pak vyděsí ještě více.

K uváděným trestům ukládaným ve světě i na několik set let pouze pro informaci dodávám,

že tam jde o tzv. kumulaci (neboli sčítání) trestů, takže pachatel brutálních vražd může dostat

i trest výše uvedený. Ten by však nepřežila ani sloní želva Harriet, které bylo v době smrti 175 let

a patřila mezi nejstarší tvory planety, anebo jiná želva z Galapág, jež se dožila 188 let. V našem

(českém) trestněprávním systému se tresty nesčítají, ale ukládá se úhrnný (popř. souhrnný) trest

odnětí svobody v rámci výměry trestní sazby u nejzávažnějšího, a tedy nejpřísněji hodnoceného

trestného deliktu, popřípadě výjimečně i nad horní hranici trestní sazby.

V knize se můžeme přehledně dočíst, kdo (a v které zemi) byl odsouzen k absolutnímutrestu, tedy k trestu smrti. Dozvídáme se rovněž, že některým sériovým vrahům bylo uloženo vedle

sebe hned několik trestů doživotních, jiným zase trest jediný, u některých bývá uvedeno, že jde

o doživotní trest „bez možnosti propuštění“ či o propuštění z tohoto trestu uvažovat lze. Nechci

se zde rozepisovat o svých úvahách o trestu smrti (ostatně jsem své úvahy stručně nastínil ve své

knize Gaunery nemám rád a podrobněji rozvedl ve své předmluvě ke knize Jindřicha FranckaZločin a trest v českých dějinách), protože toto téma je snad už v naší společnosti překonané a neměli

bychom se k němu (vyjma populistických snah) vracet. Ve výčtu výjimečných trestů v českém

trestním právu je nejpřísnějším možným trestem trest odnětí svobody na doživotí. Ten však není

tzv. absolutním doživotím, když se může „český doživoťák“ vrátit mezi občany po dvaceti, v případě

tzv. zostřeného doživotí po třiceti letech.

Přestože jsem se ve své dvaadvacetileté profesi státního zástupce setkal s pachateli, kteří by (i po

zrušení trestu smrti) byli na tento trest vhodnými adepty či kandidáty, a to s ohledem na experty potvrzenou vyloučenou resocializaci, respektive mizivou šanci na převýchovu, smířil jsem se s tím, že by měl postačovat u českých pachatelů těch nejzávažnějších vražedných (či do budoucna možná i teroristických) trestných činů, respektive zločinů, právě doživotní trest odnětí svobody. U těch nejhorších však „definitivní“, který by navždy vyloučil jakýkoliv (tím spíše svévolný či předčasný) návrat takového zločince mezi řádné občany, tedy tzv. absolutní doživotí.

Předmluva / 9

Nejzávažnějším případem české kriminální současnosti je i v této publikaci zmíněný případ

tzv. „heparinového vraha“ Petra Zelenky. Sám jsem se byl na soudní proces u Krajského soudu

v Hradci Králové podívat a jde skutečně o kauzu, která je zajímavá zejména z psychologického

hlediska. Zarážející totiž je, že podle znalcůsychologů vraždil zřejmě Zelenka „pro radost“.

A takový odsouzený by se už neměl nikdy dostat na svobodu. Zabezpečovací detence tentopro

blém nevyřeší, a proto jsem opakovaně v Senátu Parlamentu ČR dával podnět k „uzákonění“ tzv.

absolutního doživotního trestu do českého trestního zákoníku. Zatím jediným, kdo mě vyslyšel,

byl jeden z „mých“ doživotně odsouzených, masový vrah Pavel Peca, který sekerou doslova usekal

svou manželku a jejich dvě dcery. Ten totiž, aniž by se stačil vrátit na svobodu, v červnu 2012

zemřel ve věznici...

Po prostudování této odborné publikace mohu zodpovědně uvést, že ač neumím posoudit

přesnost a úplnost všech autorem předkládaných informací, je pro mě osobně tato kniha přínosná

a využitelná i pro další mou lektorskou činnost a vzdělání. Považuji ji za „čitelnou“ a srozumitelnou

pro každého, kdo se o takováto témata zajímá či si je rád přečte prostě jen ze zájmu anebo z toho

důvodu, že se mu dostala do rukou náhodně – třeba už jen proto, aby „přišel na jiné myšlen

ky“ – a odreagoval se tak od každodenní mediální masáže, různých politických her, kombinací,

konspirací, konfabulací atd.

Dle mého názoru jde o ojedinělou a nepochybně přínosnou publikaci. Tato odborná literatura

by měla sloužit pro další vzdělávání studentů, ale i jejich pedagogů – a samozřejmě i jako relevantní

pramen odborných informací pro již vysokoškolsky vzdělané odborníky v oboru trestního práva,

psychologie (psychiatrie), sociologie i dalších odvětví.

Osobně ji doporučím svým studentům v předmětu trestní právo a vůbec nepochybuji o tom,

že se tato neobvyklá komplexní studie stane vyhledávaným zdrojem informací, respektive faktů,

podkladů a dalších sdělení, nejen pro studenty-vysokoškoláky a jejich bakalářské a diplomové

práce, ale i pro další práce doktorské a doktorandské.

Z výše uváděných důvodů jsem přesvědčen, že nám autor a jeho vydavatel předkládajípozoru

hodnou knihu, v níž čtenář najde konkrétní fakta, skutečnosti, informace – a možná i rozptýlení.

Jediné, co nechci – aby v ní kdokoliv našel inspiraci, respektive vzor k napodobování...!

Berte proto, prosím, toto mé sdělení jako doporučení čtenářům

= LECTORI BENEVOLO SALUTEM...!

V Praze dne 17. 7. 2012

JUDr. Miroslav Antl

senátor a VŠ pedagog,

předseda

Ústavně právního výboru

Senátu Parlamentu ČR /

ÚVOdní POZnáMk a autOr a

Kniha, kterou právě pročítáte je obecným úvodem do problematiky vysoce násilného

kriminálního a psychopatologického profilu mnohonásobného vraha, jehož činy jsou rozvrstveny

v čase jako stále se měnící a vyvíjející se série vražedných útoků. Úvodní teoretická část popisuje

takové jedince v základních intencích pohledem různých oborů. Významnější část publikace však

vykresluje praktické důsledky a příběhy skutečných sériových vrahů z celého světa.

Na základě dostupných zdrojů vás tyto kazuistiky seznámí s individuálním vývojempatologické osobnosti od narození, dětství, dospívání až k první vraždě a dále pak celé sérii smrtelných útoků, pro které je pachatel nakonec zatčen a odsouzen. nechá vás nahlédnout do jeho nitra, do fantazií plných mučení a bolesti, do duše komplikované a „prohnilé“, do jedné z nejhorších forem patologie osobnosti a chování, jaké v prostředí lidské společnosti mohou vzniknout.

Úvodem této knihy bych rád v  krátkosti popsal čtyři důvody, proč jsem tuto publikaci napsal: 1. Studijní materiál

Při přednáškách z behaviorální patologie, etopedie, sociální patologie a psychopatologie jsem

se vždy snažil studentům představit jedince (pacienta či klienta) jejich oboru multioborovým

pohledem na základě kauzálních souvislostí a komorbidity různých jevů a poruch. Za tímto

účelem jsem před deseti lety použil ve výuce čtyři detailně propracované kazuistiky sériových

vrahů.

Vždy vzbudily velký ohlas, bouřlivou diskusi a oživení pozornosti. Mnohem podstatnější

však bylo, že studenti měli před sebou skutečný model komplikované bytosti, na které sami

nacházeli příklady jednotlivých selhaní, deprivací, negativních výchovných přístupů,rodičovské nezpůsobilosti, polymorfní psychopatie, antisociálního chování, dynamiky agrese, příčin

a následků, akcí a reakcí. Proto jsem zpracoval více než 200 kazuistik, jež věřím mohou být

zajímavé i pro studenty jiných oborů. Vše je popsáno tak, aby si tuto knihu mohl přečíst

naprosto každý a byla mu srozumitelná. 2. Chyba v systému

V tématu resocializace, terapie či trestu zastávám realistický a kritický postoj. Není možné

každého člověka resocializovat neboli převychovat. Stejně tak jako není možné každého člověka

vyléčit. Neztotožňuji se se současným absurdně altruistickým systémem resocializace a trestů.

Naivně měkký systém je výsměchem obětem, plýtváním peněz, času a práce odborníků.Systém je opilý pokryteckou alternativou demokracie a invalidní představou lidských práv pro

každého a za každých okolností.

Tato publikace poukazuje na různé formy selhání systému. Jasně vysvětluje, že sériový

vrah není bezproblémový a sociálně adaptovaný jedinec, který se jednoho rána probudís myšlenkou, že v následujících měsících a letech zavraždí desítky lidí. Patologie není jen stav, ale

zejména proces.

1

Jak záhy zjistíte, tak většina sériových vrahů byla problémová, zásadně odlišná

1

Jinak řečeno, je-li jakákoliv porucha či abnormalita způsobena větším množstvím možných příčin, tedy

vede-li k ní více cest, pak zákonitě taková patologie nemůže být jen stavem, ale naopak spíše procesem,

který studuje kauzalitu a komorbiditu jednotlivých jevů.

Úvodní poznámka autora / 11

a antisociální již od dětství. Až na výjimky jsou to zkušení agresoři, silní jedinci bez lítosti,

svědomí a vědomí hodnoty lidského života, morálně pokřivení etopati, dificilní a dysfunkční

lidé s rozvinutou schopností se maskovat, bránit a zneužívat systém. 3. Prevence a výzva k ostražitosti

Značné množství obětí sériových vrahů se v jistém smyslu slova stane obětí vlastní důvěřivostí,

neopatrností, naivitou a vyzývavostí. Typologie oběti a místa činu respektive okolnosti, za

jakých bývá oběť přepadena, unesena, napadena či zlákána, se poměrně často opakují. Jsou to

stále stejné chyby, jakých se některé oběti dopouštějí. Tato kniha by měla vybízet k ostražitosti

a všímavosti. 4. Predikce

Odborníci na celém se světě se věnují vyvíjení a testování nástrojů včasnější predikce vysoce

násilných jevů a trestných činů. Se specifickým zaměřením na sériové vrahy se věnuji vlastnímu modelu predikční diagnostiky, která je komplexně analytickou metodou, jež slouží k predikci behaviorálně patologického profilu jedince na základě komparace komorbidních a kauzálních vazeb mezi vybranými behaviorálními a psychopatologickými prediktory.

Základním a velmi jednoduchým předpokladem pro vytváření této analytické metody jehypotéza, že „důsledným a naprosto specifickým studiem následků je možné přes poznání symptomů a impulzů dojít až k  příčinám, a tudíž predikovat následky výrazně dříve“. Verifikace tohoto předpokladu v oblasti behaviorálních věd není jednoduchá. Při důkladné analýze celého jevu od příčin až po důsledky je dle mého názoru možné nalézt mechanismy včasnější lokalizace takového jevu a preventivně zasahovat.

Predikční diagnostika hledá vzájemné mechanismy vnitřního ovlivňování zkušeností, vztahů, poruch, nemocí, úrazů, syndromů a jevů a hledá tak multioborový diagnostický konsenzus.

Struktura predikční diagnostiky se rozděluje dle dílčích etiologických oblastí daných jevů na osm elips, ve kterých je 112 vybraných prediktorů, které sledují oblast „vnitřního světa“ vrozených a získaných predispozic, vnímání, představ a prožívání v kontrastu či přímé spojitosti s „vnějším

světem“ vztahových interakcí a chování. Jejich vzájemné ovlivňování v určitém přibližně stejně se

vyvíjejícím smyslu je možné sledovat, analyzovat a lokalizovat. Kauzalita jednotlivých proměnných

však není dána jen jejich statistickou korelací, ale hlavně velmi citlivě a specificky definovanou

vzájemnou vazbou.

Tyto prediktory, ale i dílčí vazby mají jak rozdílnou interpretační úroveň, tak i četnost výskytu

ve specifické populaci. Trojrozměrný model, který je tvořen osmi elipsami vytváří predikčnímatrici. Z každého prediktoru je vysílána informace do středu predikční matrice o četnosti výskytu

v experimentální a kontrolní skupině daného profilu. Tak vzniká uprostřed zcela specifický průnik

112 statistických hodnot, který je unikátním modelem (profilem) sledovaného jevu. Totopolyragmoneo

2

vytváří trojrozměrný „statistický“ model pachatele se 112 hodnotami sledovaných

prediktorů, který je grafickým vyjádřením individuálního biopsychosociálního a behaviorálního

modelu sledovaného jedince.

Koncept diagnostické komparace vybraných behaviorálních a psychopatologických prediktorů

je postaven na předpokladu, že všechny vnitřní i vnější vjemy ovlivňují prožívání a následně chování

v jistém způsobu, který má jedinečný mechanismus, něco jako kauzální algoritmus, něco, cov určitém poměru vyvolává konkrétní reakci. Je-li kombinace různých akcí o různé intenzitě v určitém

čase a místě, může dojít k reakci, jež je opakovatelná ve velmi podobném složení i u jiného člověka.

2

Polypragmoneo – činění mnoha věcí současně, souběžně najednou. / Úvodní poznámka autora Podobně jako určité látky o určitém množství mohou vytvořit vysoce explozivní chemickou reakci, tak předpokládám stejně dynamický proces v lidské psychice a chování. Je-li možné pochopitvariabilitu následku, pak je i možné objevit příčiny a jejich princip vzájemnosti. Předpokládám tak,

že je možné predikovat určitý konkrétní psycho-behaviorální patologický jev výrazně dříve,

než k němu dojde. Nejedná se pouze o určité vyjádření všeobecného předpokladu a predispozic

například k antisociálnímu chování anebo ještě obecněji k jakkoli anormativnímu chování.Trojrozměrný dimenzionální model osobnosti je možné přenést také na jakýkoliv jiný patologický jev.

Základním smyslem predikční diagnostiky je mezioborová komunikační diagnostickádatabáze pro včasnou lokalizaci behaviorálně a psychicky patologického jedince. Tato databáze by

poskytovala služby záchytného a depistážního mechanismu, jenž by sloužil zejména kriminalistům

(specialistům na násilnou trestnou činnost) a psychologům. Jednalo by se o databázipotencionálních pachatelů, respektive jedinců, kteří ve svém chování a osobnosti mají výrazné predispozice

k naplnění kriminálního modelu pachatele.

databáze predisponovaných jedinců by byla přístupná pro zanášení dat vybraným lékařům,

psychiatrům, psychologům a behaviorálním patologům, případně odborníkům na dificilní chování

při školách, nicméně práce s profilem by byla výhradně v možnostech policejních (forenzních)

psychologů. Do této databáze by bylo možné zanášet data na základě jednotné, jasně definované

diagnostické metodologie již od útlého věku jedince, a zejména na konci diagnostickéhoprocesu v  resocializačních zařízeních a psychiatrických léčebnách, protože právě odtud se pachatelé

vražd v sérii etablují nejčastěji. Pokud by zanesení komplexních dat bylo součástí diagnostického

a prognostického procesu v resocializačních zařízeních, bylo by možné vytvořit poměrně širokou

databázi jedinců, kteří již v období dětství a dospívání vykazovali dificilní vzdorovité, případně

agresivně impulzivní prvky chování, byli obětí sexuálně či jinak motivované agrese, byliorganizátory šikanózních praktik mezi vrstevníky, chovali se dromomanicky nebo inklinovali k drogovému

abúzu či extrémním hnutím. „behaviorální signatura“ se u významné většiny pachatelů během

života nemění.

Místo interních složek klientů a pacientů v diagnostických ústavech, výchovných ústavech,

psychiatrických léčebnách a sexuologických ústavech by informace byly zanášeny do jednotné

databáze, která by umožňovala při kriminalistickém profilingu spojit profil pachatele s možnými

jedinci, jež jsou pro takový profil predisponováni. V podstatě tato forma archivace existuje jen

u policie, a to za předpokladu, že daný jedinec byl vyšetřován jako mladistvý, nicméně i tak figuruje

jako predisponovaný vždy jen v oblasti těch kriminálních činností, se kterými se jeho delikt pojil.

Sérioví vrazi jsou realita. Vždy byli, jsou stále a patrně vždy budou. Nejsou geniální a vlastně ani

nijak zvlášť zajímaví, ale přesto přitahují enormní pozornost veřejnosti svou nezměrnoudestruktivitou. Jako by člověk a potažmo lidstvo mělo vnitřně zakódovanou potřebu sledovat z bezpečného

místa nebezpečí. Seriály s tématem vražd patří k nejsledovanějším, večerní zpravodajství je plné

mordů, násilí je výnosný obchodní artikl.

„Bona facile mutantur in peius“ neboli „Dobré se snadno mění v horší“.

PhDr. Andrej Drbohlav


I. část – PsychOLOgIE

sérIOV ých Vr ahů


14 / I. Část – psychologie sériových vrahů

1. ZákLadní dEfInIcE

MnOhOnásObných Vr ažd

V  informačních médiích, seriálech i v  běžné populaci se velmi často setkáváme

s  laickým a naprosto mylným označením mnononásobných vražd. Mnozí totiž používají

označení „sériový vrah“ a „masový vrah“ u jakéhokoliv pachatele, který zavraždil více obětí,

jako kdyby to byly stejné pojmy. Profil a činy sériového vraha jsou naprosto a zásadněodlišné od vraha masového. Jedná se z hlediska psychologického, behaviorálně patologického

a kriminalistického o významně jinou osobnost pachatele, často odlišnou motivaci, rozdílné

zbraně a místa činu. navíc existuje kromě sériového a masového vraha ještě třetí typ, který

je obecně označován jako spree killer, což by se dalo volně přeložit jako „záchvatový vrah“.

Je pravdou, že i samotní odborníci hledali velmi dlouho vyhovující definici těchto kategorií,

aby splňovala pohledy různých oborů a respektovala jednotlivé odlišnosti. Pokud bych měl velmi

jednoduše, rychle a neodborně popsat tyto tři skupiny vrahů, pak bych řekl, že: sériový vrah vraždí

své oběti v sérii za sebou na různých místech v různý čas, masový vrah vraždí v mase, tedy všechny

své oběti usmrtí na jednom místě v jeden čas a záchvatový vrah je komplikovaný, protože vraždí

v sérii, která je však jen vražednou vlnou, co po nějaké době utichne a skončí.

K přesnému vymezení pojmu „sériový vrah“ se za posledních třicet let vyjádřili snad všichni

významní forenzní psychologové, zástupci dvou hlavních profilerských škol, akademičtí odborníci

a kriminalisté. Každá z těchto definic měla určité silné argumenty, ale i slabá místa. Konfrontace

všech pohledů by vydala na samostatnou knihu. Definic jsou tedy desítky. Významné je také

rozdělení na dva odborné mezinárodní profilerské proudy. Prvním je americká škola FBI,charakteristická psychologickým profilováním a pojmem „analýza trestného činu“, a druhou představuje

britská škola investigativní psychologie nebo také geografického profilování. Na této publikaci jsem

začal pracovat v roce 2003 a od té doby se kritéria pro definování sériové vraždy několikrát změnila.

V  roce 2005 iniciovala FBI (Federal Bureau of Investigation) vytvoření pracovní skupiny

desítek odborníků z celého světa, aby byly předneseny všechny možné aspekty definice tohoto

pojmu a byl vytvořen kompromis. Cílem bylo formulovat nejednodušší definici pojmu „sériový

vrah“, která bude srozumitelná a bez dalších otazníků. Výsledkem tohoto konsenzu je definice,

jež minimálně v kvantifikaci obětí přepsala dosud používané formulace. Má sice stále své odpůrce,

ale s FBI v zádech je čím dál více respektovaná. Její znění je prosté a je k nalezení na oficiálních

stránkách FBI (www.fbi.gov) jako formulace tří typů mnohonásobné vraždy. Zde jsou základní

definice, se kterými bude tato publikace pracovat:

Základní definice mnohonásobných vražd / 15

ƒƒ sériový vrah (serial killer, serial murder)

Z hlediska definice

3

je za sériovou vraždu

4

považováno: „spáchání série dvou nebo více vražd

jedním nebo více pachateli během odlišných akcí“.

5

Pro definici byla klasifikována čtyři základní východiska:

a) na sériové vraždě se může podílet jeden nebo více pachatelů;

b) jedná se o dvě nebo více zavražděných obětí;

c) jednotlivé případy se vyskytují v různých akcích (odlišných událostech) a v různých časech;

d) uplynulá doba mezi akcemi odděluje sériové vraždy od masových.

ƒƒ Masový vrah (mass killer, mass murder)

6

Z hlediska definice je za masovou vraždu považováno: spáchání čtyř nebo více vražd během

jedné akce a bez výrazného časového odstupu mezi vraždami. Obvykle je tedy na jednom místě

zavražděna řada obětí v průběhu jedné vražedné události.

ƒƒ Záchvatový vrah (spree killer, spree murder)

Z hlediska definice je za záchvatovou vraždu považováno: spáchání dvou nebo více vražd jedním

nebo více pachateli

7

bez cooling off periody.

8

ƒƒ Perioda cooling off

Jde o velmi diskutovaný termín a je mnoho odborných sporů o jeho přesném vymezení, ale je

v zásadě klíčovým rozdílem mezi sériovými a záchvatovými vrahy. Cooling off můžeme velmi

obecně vyjádřit jako čas na rozmyšlení dalších činů, emocionální vychladnutí a přerušení

série v  čase. dle definice je tato perioda příznačná pro profil sériového vraha, zatímco

u záchvatového typu chybí.

9

Do české odborné literatury přínáší pojem spree killer

10

například L. Čírtková a má pro něj

překlad „vražedná vlna“ nebo také „vrazi na vražedné vlně (túře)“. Ten páchá své zločiny

v  jednom spojitém (krátkém) časovém intervalu a v ohraničené lokalitě, místa činu jsou však

odlišná. Nápadné je náhlé ukončení vraždění, pachatel se sám od sebe zastaví a ve svém běsnění

nepokračuje. Právě proto se mluví o „vlně“, která z nějakých důvodů vyšumí. V tom je zásadní

odlišnost od sériového pachatele, který sám od sebe v konání nepřestane. Dalším rozdílem je fakt,

že sériový vrah vraždí na různých místech a může být aktivní i po velmi dlouhá časová období.

Každý jeho zločin je samostatným dílem série.

11

3

FBI (Federal Bureau of Investigation). Serial murder. Dostupné z: http://www.fbi.gov/stats-services/

publications/serial-murder 4

Pro tento jev a osobnost sériového vraha bylo a stále je užívano mnoho různých označení, tedy kromě

serial killer také serial homicide, serial murder a serial murderer. 5

Kritériem tedy není jen rozdílný čas a rozdílné místo, ale hlavně zcela nová událost. 6

FBI (Federal Bureau of Investigation). Serial murder. Dostupné z: http://www.fbi.gov/stats-services/

publications/serial-murder 7

FBI (Federal Bureau of Investigation). Serial murder. 8

Holmes, R. M. – Holmes, S. T. Contemporary Perspectives on Serial Murder, SAGE Publications,1998,

s. 9. 9

Pracovní skupina FBI se v roce 2005 termínu perioda cooling off věnovala, nenalezla úplnou shodu v jeho

vymezení, ale obecně je přidáván k definici jako dovětek. 10

Pojem spree lze volně přeložit jako „pitka, flám, veselí, řádit“. 11

Čírtková, L. Moderní psychologie pro právníky. Grada Publishing, 2008, s. 113. / I. Část – psychologie sériových vrahů

2. Mýty O fEnOMénu sérIOVéhO

Vraha

Často je „fenomén“ sériových vražd a „profil sériového vraha“ představován v médiích

a publikacích společně s velkou řadou mýtů, které o tomto jevu kolují a stále se slepě předávají.

Některé z nich by bylo dobré zmínit, uvést do správných souvislostí a ilustrovat příklady.

Mýtus č. 1 – sériový vrah je běloch

Jedná se o tvrzení, že typický sériový vrah je muž bílé pleti, čímž začíná drtivá většina mediálních,

ale částečně i odborných pokusů o definici a profil. Je to pravda jen z velmi specifického úhlu

pohledu. Pokud se podíváme na USA, tak vrazi bílé pleti skutečně představují „relativně“významnou většinu. Historická studie porovnávající 337 sériových vrahů od roku 1825 do současnosti

poukazuje na fakt, že 22 % těchto pachatelů je černé pleti.

12

Stejný poměr potvrzuje i výzkum

mladších dějin kriminalistiky, který dle novějších kritérií definice sériového vraha zjišťuje v souboru

411 vrahů rovněž skutečnost, že každý pátý vrah v sérii je muž černé pleti.

13

Mýtus, že je sériové vraždění pouze záležitostí bílých, selhává zejména v globálním kontextu a vychází z americké interpretace tohoto zločinu. Statisticky nevyjádřeným způsobem ovlivňuje tento poměr výskyt sériového vraždění na celém africkém kontinentu a v Asii. Existuje několik důvodů, proč se o kauzách z těchto oblastí dovídáme málo.

Čína jako zástupce mongoloidní (žluté) rasy se svou kriminalitou nechlubí a přitom jsou zde vrazi jako například hu Wanlin, který usmrtil dle odhadů 190 lidí. Z Jihoafrické republiky zase známe sexuálního sadistu Mosese sitholea, na jehož dopadení se podílelo na tisíc policistů, dva tisíce vojáků a šest stovek civilistů a žoldnéřů. A co například profesor anatomie adamMohammed Omar, který v  Jemenu a Libanonu zavraždil minimálně 67 studentek medicíny. Otázka předpokládané barvy pleti pachatele je tedy vždy dána geografickým určením, analýzou místa činu a oběti.

Odlišná čísla přinášejí svého druhu velmi zajímavý kriminalistický a psychologický projekt univerzity v Radfordu, jenž vytváří již od roku 1992 databázi amerických a mezinárodníchsériových vrahů. S novou úpravou definice sériového vraha se tento soubor pachatelů významně rozšířil a nyní údajně obsahuje data 2 257 vrahů v sérii z celého světa (což je dost obtížně představitelné a také ověřitelné, protože registr není nikomu přístupný a představuje pouze výsledky jednotlivých

komparací). Velmi pravděpodobně neexistuje jiný diferencovaný registr, který by měl tak velké

množství dat. V  otázce kvantifikace etmického podílu na mnohonásobných vraždách vytvořili

skupinu čítající 1 345 pachatelů, z čehož europoidů (bílá pleť) bylo 65,8 %, negroidů (černá

pleť) dokonce 27,9 %, hispánců 4,9 % a asiatů 4,7 %.

14

12

Hickey, E. W. Serial murderers and their victims (Second ed.), Wadsworth, 1997, s. 136. 13

Walsh, A. Race and crime – a biosocial analysis. Nova science publishers, New York, 2004, s. 40. 14

Aamodt, M. Serial killer information center – The Radford serial killer database. Radford University. 2011.

Dostupné z: http://maamodt.asp.radford.edu/Serial%20Killer%20Information%20Center/Project%20

De scription.htm

Mýty o fenoménu sériového vraha / 17

Mýtus č. 2 – sérioví vrazi existují pouze v usa

Ve Spojených státech amerických je tomuto jevu věnována extrémní pozornost, která vytváří

klamný dojem, že se jedná o jejich negativní unikum. Knihy s tematikou vrahů patří k nejlépeprodávaným, seriály a filmy pak k nejvíce sledovaným. Američani jsou „svými“ vrahy až patologicky

fascinováni. Sériové vraždy jsou však, bohužel, fenoménem celosvětovým. Na mnohých místech

světa vraždí skutečně vysoce extrémní sérioví vrazi, ale pozornost jim nevěnuje ani policie, natož

pak společnost. Například Pedro alonso Lopez, jemuž je připisováno minimálně 350–600 obětí,

vraždil v Peru, Kolumbii a Ekvádoru v době občanské války, která svými vlastními čistkami zcela

zakrývala jeho pouze dvouletou vražednou sérii. Podobné to je v kauze Javeda Muqbala Iqbala

z Pákistánu, který se přišel sám udat na policii s přiznáním, že zavraždil více jak sto mladých chlapců,

a byl propuštěn s tím, že je to nemístný vtip a hloupost, protože tamní úřady nemají nahlášené

žádné pohřešované osoby, a tudíž není co vyšetřovat. Sérioví vrazi jsou všude na světě, nezávisle

na ekonomické vyspělosti země, kultuře či víře. Mýtus č. 3 – sérioví vrazi nedovedou přestat vraždit V literatuře se často setkáváme s tvrzením, že je sériový vrah tak pohlcen každou novou vražednou zkušeností, že není možné, aby přestal sám od sebe vraždit a série obětí je ukončena až jehodopadením. Není to tak úplně pravda. V encyklopedii sériových vrahů naleznete stovky kriminálních kauz, životních příběhů a odlišností. Jsou zde případy vrahů, kteří během života opakovaně ze své vůle přicházeli do psychiatrické péče a jejich příběhy plné krve byly přisouzeny diagnóze a nebyl

jim přikládán větší význam. Jiní vrazi se zase sami vzdají policii, mají potřebu dodat všechny

materiály a usilují o udělení trestu smrti či doživotí. A co pak teprve ti, o nichž nevíme, protože

buď skutečně přestali vraždit, nebo pod tíhou myšlenek spáchali sebevraždu. U některých jedinců

se vraždy časem stanou těžkým břemenem a stínem, propadají depresi nebo dojdou k závěru, že

pokud se nezastaví sami, pak je jistě nezastaví nikdo. Příkladem je třeba Dennis Rader, který je

znám v kriminalistice spíše pod přezdívkou či signaturou BTK, kterou ukončoval dopisyadresované vyšetřovatelům. Jeho vražedná série trvala sedmnáct let mezi lety 1974 a 1991. Odhalen

byl až v roce 2004 velkou měrou díky vlastnímu rozhodnutí být chycen a údajně dle dostupných

informací FBI během třinácti let již žádnou vraždu nespáchal. Během následných výslechů uváděl,

že se mu plnohodnotnou náhradou vraždy stala zejména masturbace.

Mýtus č. 4 – sériový vrah je génius

Tento mýtus je podporován hlavně spisovateli a scénáristy, kteří líčí postavy mnohonásobných

vrahů v sérii jako extrémně chytré a důmyslné pachatele. Jejich příběh, modus operandi, a hlavně

vzorec všech vražd je hluboce promyšlený. Tuto myšlenku je však potřeba rozdělit na dvě separátní

teze.

1. Inteligence

Opakované výzkumy na celém světě prokázaly, že úroveň rozumových schopností, tedy míra

IQ, je v souboru sériových vrahů rozvrstvena stejně relativně rovnoměrně jako u běžnépoulace. Je ji tedy možné v  zásadě vyjádřit Gaussovou křivkou jako široce variabilní oblast

průměru se dvěma extrémy v podobě superiorního intelektu a hraničních stupňů s mentální

retardací. Pravděpodobné pásmo intelektu se dá v některých případech předpokládat na základě

důkladné analýzy místa činu a modu operandi. Vysoký intelekt však nemusí nutně znamenat,

že čin bude vysoce organizovaný a nevyšetřitelný. Je celá řada jiných proměných – jako emoce

či potřeby –, které dovedou být rozumu nadřazeny.

Na téma inteligence u sériových vrahů byla provedena rozsáhlá studie v USA, kterápodrobně mapovala IQ u 171 vrahů a specificky sledovala, jaké je průměrné IQ v závislosti na


18 / I. Část – psychologie sériových vrahů

různých proměnných modu operandi. Sérioví vrazi dosahují průměrně hodnoty IQ 98,7

15

.

Zajímavé rozdíly jsou však v kategorii organizovaných a neorganizovaných sériových vrahů,

tedy těch, kteří své činy důkladně naplánují, a těch, kteří neplánují a jednají takřka spontánně.

U organizovaných byla průměrná hodnota IQ 113,9 a u neorganizovaných IQ 92,5.

16

2. Promyšlený vzorec

Při pročítání encyklopedie narazíte na několik případů, jež měly komplexní vzorec a byly

promyšlené. Tyto kauzy byly pro vyšetřovatele nesmírně náročné a mnohé z nich nebyly nikdy

vyřešeny. Jedná se o dvě možné varianty vražd podle vzorce.

a) První je charakteristická tím, že vrah definuje určitou klíčovou proměnnou, kterou musí

splňovat výběr oběti, a vzorec vyjadřuje i začátek, průběh, celkový počet vražd a konec.

Příkladem je třeba série vražd známá pod pojmem alphabet murders neboli vraždypo

dle abecedy z první poloviny sedmdesátých let v USA, kdy byly zavražděny minimálně

tři osoby, jejichž počáteční písmena křestního jména a příjmení byla totožná. Vrah nebyl

nikdy dopaden a nikdo neví z jakého důvodu byla série přerušena. Jednu dobu byl z těchto

vražd podezřelý kenneth alessio bianchi, jehož profil naleznete v encyklopediiv sou

vislosti se zcela jinou sérií vražd, ale spojitost s abecedními vraždami nebyla prokázána.

Jiným příkladem je kauza známá jako zodiac killer, která nebyla rovněž nikdy zdárně

uzavřena. V tomto případě byly komplexním vzorcem vraždy podle zvěrokruhu a oběti

byly vybírány dle znamení.

b) Druhá je charakteristická tím, že vrah ponechává na místě činu indície související s jinou

jeho vraždou v  minulosti. Jednotlivé vraždy tedy v  čase propojuje mnohdy na základě

jistých signifikantních souvislostí obou obětí. Ukázkou je třeba John norman collins,

který své oběti kupříkladu odcizil oblečení a to poté rozmístil na místa svých dřívějších

vražd nebo vraždil instrumentem, který několik let před tím odcizil z jiného místa činu.

Existuje ještě celá řada mýtů, ale k těm se dostaneme detailněji v další části publikace. Jedná se

například o všeobecně rozšířené domněnky, že sériovým vrahem může být pouze muž, že se vrah

neustále přemísťuje a působí mezinárodně, že má sériová vražda pouze dva motivy a těmi je

zisk nebo sex, a v neposlední řadě, že je sériový vrah celoživotní samotář a podivín. Každý

z těchto mýtů má v sobě kousek pravdy, ale globálně je statisticky mylný.

15

Mean 98,7 / Median 93,5

16

Aamodt, M. Serial killer IQ. Radford University. 2011. Dostupné z: http://maamodt.asp.radford.edu/

Serial%20Killer%20Information%20Center/Serial%20Killer%20IQ.htm

*


/ 19

3. V ybr ané asPEkty

anaLýZy trEstnéhO

čInu a InVEstIgatIVní

PsychOLOgIE

současná definice fbI a odborníků popisuje sériového vraha jako pachatetele nebo

spolupachatele dvou či více vražd v odlišných časech nebo lépe řečeno při zcela jinýchokol

nostech. Často se ovšem setkáváme s tradiční definicí, která byla po dlouhá léta všeobecně rozšířena

a popisovala vraha jako osobu, jež zabije tři nebo více lidí,

17

odstup mezi vraždami je minimálně

měsíc a toto období mezi jednotlivými činy je charakteristické takzvanou cooling off periodou.

Tu je možné velmi obecně vyjádřit jako čas na rozmyšlení dalších činů, emocionální vychladnutí

a přerušení série v čase.

18

sériový vrah je živým mechanismem rozsáhlé patologie chování a osobnosti. Schopnost

přežití jakéhokoliv živého organismu je dána jeho schopností přizpůsobit se a být nenápadný. Touto

vývojovou zdatností nevládnou všichni sérioví vrazi, ale ti, kteří ano, jsou většinou kriminálním

„predátorem“, jehož odhalení, stopování a dopadení vyžaduje instinkt a multioborovou analýzu

a syntézu. Patologie sériového vraha je výsledkem jeho vývojové linie.

19

Vývojovou teorií kriminality se zabývá takzvaná teorie životní cesty (life course theories), která

vnáší do studia kriminálních jevů vývojová hlediska, a proto je rovněž označovaná jako vývojová

kriminologie (developmental criminology). Delikventví či kriminální chování jednotlivce je nazíráno

jako vývojový fenomén, který je produktem interakčních procesů, probíhajících po celý životní

cyklus. Zkoumají se tak vývojové křivky kriminality v životní dráze jednotlivců. Proč se jedinec

začne chovat kriminálně (počátky kriminální kariéry), proč pokračuje a ulpívá na kriminálním

chování (perseverace), proč se jeho útoky stupňují (eskalace kriminální agrese) a proč najednou

ustává ve svém nezákonném činění (abrupce, vyhasnutí). Kriminogenními jsou shledáványosob

nostní (vnitřní) a sociální (vnější) handicapy či rizika. Interní a externí faktory vstupují v různých

životních etapách do různých interakcí, vzájemně se ovlivňují. Jejich konkrétní konstelacedeter

minují pravděpodobnost vzniku různých sociálních deviací včetně kriminality.

20

K této teorii se nám nabízí mnohé výzkumy. Například Radfordská databáze, která údajně

obsahuje data 2 257 sériových vrahů z celého světa, uvádí, že 83,9 % z nich bylo před dopadením

minimálně jednou za nějaký čin zatčeno a 72,3 % již strávilo nějaký čas ve výkonu trestu.

21

Pro tyto

17

Holmes, R. M. – Holmes, S. T. Serial murder. Thousand Oaks, Sage, California, (3rd ed.), 2010.

18

FBI (Federal Bureau of Investigation). Serial murder. Dostupné z: http://www.fbi.gov/stats-services/

publications/serial-murder

19

Drbohlav, A. Behavioral background of serial killers – types and motives of murder (serial killers files). In

Konference Etodays 2006, Univerzita Hradec Králové, 2006.

20

Čírtková, L. Forenzní psychologie. Nakladatelství A. Čeněk, 2nd ed., 2009, s 54–55.

21

Aamodt, M. G. – Surrette, M. A. Using the Radford Serial Killer Database to monitor trends in serial

murder. In Annual meeting of the Society for Police and Criminal Psychology, Hawaii.


20 / I. Část – psychologie sériových vrahů

jedince má „teorie životní cesty“ svůj vlastní specifický termín life – course – persistent –offender neboli chronický celoživotní pachatel, recidivista.

22

V kazuistikách psychologie sériových

vrahů však i přes tato čísla natrefíte na relativně velké množství pachatelů, které nikdo nepodezíral

a nikdy nebyli před samotným finálním zatčením vyslýcháni policií či odsouzeni.

PrOfILIng sérIOVých Vr ahů

Ve vědecké komunitě zabývající se profilováním existují dva na sebe navazující přístupy.

První je reprezentován FBI (Federal Bureau of Investigation), kde také tento obor vznikl. FBI

využívá zkušeností ověřených profesionálů a jejich praxe. Druhý přístup se vyvíjí v Evropě,respektive ve Velké Británii, kde je zastoupen Centrem pro investigativní psychologii (Centre for

Investigative Psychology) v Liverpoolu, které se soustřeďuje hlavně na výzkum trestné činnosti.

Tyto dvě školy používají koncepčně odlišné metody při vytvoření profilu. Tato rozlišnost vychází

nejen z toho, že technika FBI byla první a že Liverpoolská škola vznikla částečně na základě studií

kritizujících přístup FBI.

23

ŠkOLa anaLýZy trEstnéhO čInu fbI (aMErIcký

MOdEL)

Škola FBI představuje takzvanou „deduktivní metodu“, což je proces interpretace

forenzních důkazů a důkladné studium jednotlivého pachatele za účelem přesné rekonstrukce

chování na místě činu. Během tohoto procesu rekonstrukce záleží na schopnostech odborníka,

zda rozpozná vzorce chování daného pachatele. Tato technika tedy stojí na schopnostech psychologa, který se ve svém profilu nejvíce soustředí na motivaci činu.

24

Tento druh profilování

je založen na obecných pravidlech chování pachatele vytvořených za dlouhá léta odborné praxe.

Hlavním přínosem školy FBI je rozdělení pachatelů trestného činu vraždy na organizované

a neorganizované.

25

„Psychologické profilování“ je tedy systematickým vyhodnocením všech dostupných informací o případu, které jsou použity k podrobné psychologické rekonstrukci chování pachatele. Z rozboru chování se pak podle určitých pravidel a s využ



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist