načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Psychologie -- Pro studenty pedagogických oborů – kolektiv; Michaela Pugnerová

Psychologie -- Pro studenty pedagogických oborů

Elektronická kniha: Psychologie
Autor: kolektiv; Michaela Pugnerová
Podnázev: Pro studenty pedagogických oborů

Kniha se zabývá tématy, jejichž znalost může pomoci učitelům a budoucím učitelům lépe pochopit fungování zejména dětské psychiky ve školním prostředí (vztahy učitel-žák, žák-žák, ale i učitel-učitel). Text je doplněn množstvím příkladů z ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  288
+
-
9,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2019
Počet stran: 276
Rozměr: 24 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: Vydání 1.
Skupina třídění: Psychologie
Učební osnovy. Vyučovací předměty. Učebnice
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-271-0532-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Kniha se zabývá tématy, jejichž znalost může pomoci učitelům a budoucím učitelům lépe pochopit fungování zejména dětské psychiky ve školním prostředí (vztahy učitel-žák, žák-žák, ale i učitel-učitel). Text je doplněn množstvím příkladů z praxe. Kapitola věnovaná psychologii práce se věnuje mobbingu a syndromu vyhoření. Syndromu vyhoření u učitelů je věnováno i výzkumné šetření v závěru učebnice.

Popis nakladatele

Publikace určená studentům pedagogických oborů prezentuje obecnou, vývojovou, pedagogickou a sociální psychologii se zaměřením na mladší a starší školní věk dítěte.

Tato publikace je určená studentům pedagogických oborů – budoucím učitelům, kteří budou pracovat s dětmi mladšího a staršího školního věku, tedy se žáky základní školy.

Kniha umožňuje studentům nahlédnout do psychologických disciplín ze tří úhlů pohledu: učitele-edukátora, který by měl být vybaven základními znalostmi z obecné, vývojové, pedagogické a sociální psychologie, jakož i i z psychoterapie; učitele-kolegy, jenž by měl být seznámen se základními poznatky z oblasti psychologie práce; a učitele-vědecko-výzkumného pracovníka, který by měl být seznámen s designem a realizací výzkumné činnosti v pedagogickém procesu.

Celý text doprovázejí četné příklady z praxe autorek a bohatý poznámkový aparát. (pro studenty pedagogických oborů)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
kolektiv; Michaela Pugnerová - další tituly autora:
Přehled poruch psychického vývoje Přehled poruch psychického vývoje
 (e-book)
Přehled poruch psychického vývoje Přehled poruch psychického vývoje
Z předškoláka školákem Z předškoláka školákem
Psychologie -- Pro studenty pedagogických oborů Psychologie
 
K elektronické knize "Psychologie -- Pro studenty pedagogických oborů" doporučujeme také:
Základy narativní terapie a narativního koučinku Základy narativní terapie a narativního koučinku
Být sám sebou -- Terapeutův pohled na psychoterapii Být sám sebou
 (e-book)
Agrese, násilí a psychologie moci (2.vydání) Agrese, násilí a psychologie moci (2.vydání)
 (e-book)
Zásady prevence a psychoterapie neurotických a psychosomatických onemocnění Zásady prevence a psychoterapie neurotických a psychosomatických onemocnění
Člověk jako osoba Člověk jako osoba
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

PEDAGOGIKA

Psychologie

PRO STUDENTY PEDAGOGICKÝCH OBORŮ

MICHAELA PUGNEROVÁ A KOLEKTIV


PODĚKOVÁNÍ

Rády bychom na tomto místě poděkovaly svým kolegům za cenné rady, podněty a při

pomínky. Děkujeme především doc. PhDr. Josefu Konečnému, CSc., a doc. PhDr. Aleně

Pet rové, Ph.D.

KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR

Pugnerová, Michaela

Psychologie : pro studenty pedagogických oborů / Michaela Pugnerová a kolektiv.

-- Vydání 1 -- Praha : Grada, 2019 -- 280 stran

Anglické resumé

ISBN 978-80-271-0532-8

1599 * 159922 * 370153 * 3166 * 615851 * 331104:364636 * 1599444 * 61362:61689-00844

* 159907 * 370113-051 * (0488:082) * (0758)

- obecná psychologie

- vývojová psychologie

- pedagogická psychologie

- sociální psychologie

- psychoterapie

- mobbing

- syndrom vyhoření

- psychologický výzkum

- učitelé

- kolektivní monografie

- učebnice vysokých škol

1599 - Psychologie [17]

37016 - Učební osnovy. Vyučovací předměty. Učebnice [22]


PEDAGOGIKA

Psychologie

PRO STUDENTY PEDAGOGICKÝCH OBORŮ

MICHAELA PUGNEROVÁ A KOLEKTIV


Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být repro

dukována ani šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného

souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. Mgr. Michaela Pugnerová, Ph.D., a kolektiv PSYCHOLOGIE Pro studenty pedagogických oborů Spoluautoři: doc. PhDr. Irena Plevová, Ph.D. PhDr. Jana Kvintová, Ph.D. Mgr. Lucie Křeménková, Ph.D. PhDr. Simona Dobešová-Cakirpaloglu, Ph.D. PhDr. Soňa Lemrová, Ph.D. Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz jako svou 7210. publikaci Recenzovali: doc. PhDr. Josef Konečný, CSc. doc. PhDr. Alena Petrová, Ph.D. Odpovědná redaktorka Jana Kubínová Sazba a zlom Milan Vokál Zpracování obálky Antonín Plicka Počet stran 280 Vydání 1., 2019 Vytiskla Tiskárna v Ráji, s.r.o., Pardubice © Grada Publishing, a.s., 2019 Cover Photo © Depositphotos / Lenets_Tatsiana ISBN 978-80-271-2790-0 (ePub) ISBN 978-80-271-2789-4 (pdf ) ISBN 978-80-271-0532-8 (print)

Obsah

1. Nahlédnutí do obecné psychologie 8

1.1 Psychologie a její cíle 9 1.2 Dělení psychologických odvětví 11 1.3 Významné psychologické směry 13 1.4 Základní psychologické pojmy 21 1.5 Kognitivní procesy 28

1.5.1 Pozornost 28

1.5.2 Paměť 30

1.5.3 Myšlení 35 1.6 Emocionální procesy 40

2. Nahlédnutí do vývojové psychologie 46

2.1 Charakteristika období mladšího školního věku 47

2.1.1 Rozvoj poznávacích procesů 49

2.1.2 Rozvoj morálky 51

2.1.3 Genderové role, dětská kresba, vývoj identity a sociální vývoj 56

2.1.4 Školní prostředí, učitel, osobnost učitele a jeho vliv na morální

vývoj žáka 62

2.1.5 Škola, technologie a učení 65

2.1.6 Současný životní styl 67 2.2 Charakteristika období staršího školního věku 70

2.2.1 Rozvoj pohlavního dozrávání 71

2.2.2 Rozvoj poznávacích procesů 72

2.2.3 Rozvoj identity 75

2.2.4 Rozvoj mravních norem a společenských hodnot 77

2.2.5 Vztahy s rodinou 78

2.2.6 Vztahy s vrstevníky 81

2.2.7 Subkultura mládeže a rizika chování dospívajících 82

2.2.8 Přístup k dospívajícím s rizikovým chováním 87

3. Nahlédnutí do pedagogické psychologie 91

3.1 Učení a vybrané pedagogické pojmy 92

3.1.1 Druhy učení 95

3.1.2 Zákony učení 102 3.2 Emoce žáka v podmínkách pedagogického procesu 108

3.2.1 Emoce a mladší školní věk 109

3.2.2 Emoce a starší školní věk 110

3.2.3 Faktory ovlivňující citovou a emoční rozdílnost mezi jedinci 111 Motivace žáka v pedagogickém procesu 112

3.3.1 Motivační faktory 113

3.3.2 Odměny a tresty 116 3.4 Osobnost a vybrané osobnostní dispozice v pedagogickém procesu 120

3.4.1 Inteligence a příbuzné pojmy 121

3.4.2 Nadání 122

3.4.3 Orientace na výkon 125

3.4.4 Naučená bezmocnost 125 3.5 Sebesystém (sebepojetí) žáka 126

3.5.1 Sebesystém a jeho složky 126

3.5.2 Sebesystém žáka a škola 127 3.6 Atribuce v pedagogickém procesu 129

3.6.1 Atribuční tendence 129

3.6.2 Atribuční styly žáků 130

3.6.3 Volba atribučního stylu 131

4. Nahlédnutí do sociální psychologie 133

4.1 Sociální skupina 133

4.1.1 Pojem „sociální skupina“ 133

4.1.2 Skupinová struktura 136

4.1.3 Charakteristika a funkce skupinových norem 137

4.1.4 Postup osvojování skupinových norem 138 4.2 Konformita, příbuzné pojmy a výzkumy 139

4.2.1 Nekonformita versus nezávislost 141

4.2.2 Skupinový nátlak 141

4.2.3 Výzkum konformity 142 4.3 Socializace 146

4.3.1 Vývoj morálky 148 4.4 Sociální percepce 151

4.4.1 Percepční akcentace 152

4.4.2 Percepční obrana způsobující zkreslení 153

4.4.3 Formování dojmu a chyby v sociální percepci 154

5. Nahlédnutí do psychoterapie 160

5.1 Psychoterapie v dětském věku 162

5.1.1 Prostředky psychoterapeutické činnosti s dětmi 170 5.2 Rodinná psychoterapie 185 5.3 Děti zanedbané a deprivované 188 5.4 Cíle dětské psychoterapie a poradenství 191

6. Nahlédnutí do psychologie práce 193

6.1 Mobbing 194

6.1.1 Charakteristika pojmu 196

6.1.2 Příčiny vzniku mobbingu 197

6.1.3 Strategie mobbingu 198

6.1.4 Oběť mobbingu 201

6.1.5 Pachatel mobbingu (mobber) 202

6.1.6 Další varianty mobbingu 204

6.1.7 Následky mobbingu 208

6.1.8 Obrana proti mobbingu 209

6.1.9 Důvody výskytu mobbingu v současné době 211 6.2 Syndrom vyhoření (burnout) 212

6.2.1 Vymezení pojmu a příznaky syndromu vyhoření 212

6.2.2 Profese s nejčastějším výskytem syndromu vyhoření 215

6.2.3 Postup rozvoje syndromu vyhoření 217

6.2.4 Příčiny vzniku syndromu vyhoření 219

6.2.5 Pracovní podmínky a vznik syndromu vyhoření 220

6.2.6 Dopad syndromu vyhoření na člověka 223

6.2.7 Prevence a možnosti předcházení vzniku syndromu vyhoření 224

6.2.8 Možnosti odborné pomoci pro jedince trpící syndromem

vyhoření 226

7. Výzkumné šetření syndromu vyhoření ve vztahu k životní spokojenosti

učitelů 229 7.1 Teoretický rámec výzkumu 229

7.1.1 Sydrom vyhoření 230

7.1.2 Životní spokojenost 232 7.2 Cíle výzkumu a hypotézy 234 7.3 Metodologie 235

7.3.1 Statistické zpracování 238 7.4 Charakteristika zkoumaného vzorku a sběr dat 238 7.5 Výsledky šetření 239

7.5.1 Limity studie 243 7.6 K platnosti hypotéz 244 7.7 Diskuse 245 7.8 Závěr 247

Souhrn 249

Summary 250

O autorkách 251

Z odborných recenzí 253

Použitá literatura 254

Věcný rejstřík 269

Jmenný rejstřík 274


——— 8 ————————————————— 1. Nahlédnutí do obecné

psychologie

Lucie Křeménková

Obecná psychologie patří k základním psychologickým disciplínám a  někdy bývá označována jako „královna“ psychologických věd. V centru jejího zájmu stojí psychické jevy, psychické procesy a jejich zákonitosti. Mezi ústřední témata, jimiž se obecná psychologie zabývá, patří, kromě vymezení základních psychologických pojmů a konceptů, především kognitivní, emoční a volní procesy. Cílem této kapitoly není postihnout veškerá témata obecné psychologie, ale spíše seznámit čtenáře se základním terminologickým aparátem a následně přiblížit zejména ty oblasti, které hrají v prostředí školy klíčovou úlohu. Předtím než se zaměříme na obecnou psychologii jako takovou, nastíníme stručný úvod do psychologie jako vědy.

Kolébkou psychologie

1

, podobně jako jiných vědních oborů, byla po staletí filozofie.

K  osamostatnění psychologie jako svébytné vědy došlo až na sklonku 19. století. Za zakladatele je zpravidla považován Wilhelm Wundt, německý lékař a  fyziolog, který v roce 1879 založil v Lipsku první psychologickou laboratoř, respektive přejmenoval svou laboratoř na Psychologický institut. Podnětem pro její založení bylo Wundtovo přesvědčení, že se mysl a chování, podobně jako planety, chemické látky či lidské orgány, mohou stát předmětem vědecké analýzy. Svůj výzkum zaměřil především na smysly, dále pak zkoumal i pozornost, emoce a paměť. Wundt se při své práci významně opíral o metodu introspekce (viz dále), která byla prováděna za přesně vymezených a kontrolovaných podmínek. Wundt se zaměřil na jevy, jež nazýval „elementy“ psychického života, což byly bezprostřední jednoduché vjemy a pocity vyvolané zvuky, světlem, barvami apod. Za metodické východisko pokládal psychofyzický paralelismus (navázal na Spinozu a Leibnitze), což znamená, že duševní děje jsou provázeny tělesnými procesy, ale nedochází mezi nimi ke vzájemnému ovlivňování. U Wundta se školilo mnoho významných osobností jako například Granville S. Hall, James M. Cattell nebo také Tomáš Garrigue Masaryk (Atkinson et al., 2003; Plháková, 2003; Plháková, 2006). 1

Ačkoliv kořeny psychologie sahají do 5.–4. století před naším letopočtem, samotný termín „psy

chologie“ se používá relativně krátce. S prvním objevením tohoto pojmu v roce 1517 je, dle většiny

autorů, spjato jméno Marca Marula, případně Philippa Melanchthona, avšak termín se tehdy

neujal a znovu se objevil až na počátku 18. století v souvislosti s vydáním prací Christiana Wolffa

(Psychologia empirica a Psychologia rationalis) (Nakonečný, 1998; Nakonečný, 2015).

————————————————— 9 ———

Nahlédnutí do obecné psychologie

Vznik něčeho nového většinou provázejí nesnáze, problémy a sváry, stejně tak tomu bylo u psychologie. Porodní bolesti této nové vědy se nesly ve znamení nesmiřitelnosti a  řevnivosti mezi jejími čelnými představiteli, jejich myšlenkami a  přístupy, které reprezentovali. Pod vlivem nestejných názorů na podstatu toho, co a jakým způsobem by měla psychologie zkoumat, se tento mladý vědecký obor rozvíjel různými směry, jež se na jeho podstatu dívaly z různé perspektivy a upřednostňovaly odlišná hlediska. Některé z nich upadly postupem času v zapomnění, jiné položily základy významných směrů, které ovlivňují psychologii dodnes (Křeménková, 2013).

Slovo „psychologie“ má původ v řečtině a jedná se o složeninu dvou slov, psýché (duše nebo dech) a logos (nauka, věda, původně však slovo). Se značným zjednodušením tak můžeme říct, že psychologie je věda o duši

2

. Vědečtější vymezení psychologie nabízí

pojetí, které se na ni dívá jako na vědní obor, jenž se zabývá prožíváním a chováním, jejich výtvory a jejich determinací (Nakonečný, 1998; Říčan, 2005).

Současná psychologie je stále do jisté míry rozdělena do odlišných myšlenkových proudů, avšak dřívější razantní nesmiřitelnost již ustoupila do pozadí. V rámci současné perspektivy se na psychologii můžeme dívat jako na vědu, která se zabývá duševními jevy a snaží se porozumět lidskému chování, mentálním procesům a tělesnému dění včetně jejich vzájemných vztahů a interakcí (Plháková, 2003). 1.1 Psychologie a její cíle Každý vědní obor si vytváří své vlastní, různě strukturované a různě koherentní cíle. Nejinak je tomu i v případě psychologie, v jejímž rámci byly stanoveny čtyři základní cíle: 1. Popsat

Prvním úkolem psychologie je sběr poznatků o  tom, jací lidé jsou. Jedná se tedy

o popis projevů chování a duševního dění. V popředí stojí snaha zjistit, jak jedinci

myslí, cítí a jednají v různých situacích. K naplnění tohoto cíle slouží četné psycho- 2

I když se vymezení psychologie jako vědy o duši může zdát logické a srozumitelné, akcentovalo

v tomto oboru spíše množství sporů a otázek. Již v období předvědeckém se mnozí myslitelé roz

cházeli v názorech na to, co je duše a zda je možné ji vůbec postihnout. V rámci psychologie se

pojetí jejího předmětu vyvíjelo v následujících etapách: nejprve se o psychologii uvažovalo jako o již

zmíněné vědě o duši (do 2. pol. 19. stol.), posléze byl pod vlivem pozitivismu a rozmachu přírodních

věd pojem „duše“ opuštěn jako produkt metafyzických spekulací a nastalo „období psychologie

bez duše“. Následovala etapa, kdy bylo na psychologii nazíráno jako na vědu o  vědomí. A  pod

vlivem behaviorismu (podrobněji viz dále) se z psychologie stala věda o chování, tedy o něčem

objektivně pozorovatelném. To však vedlo k nepřijatelné redukci řady dalších psychických jevů

(např. prožívání), což vyústilo k novému pojetí psychologie jako vědy o prožívání (resp. mentálních

procesech) a chování (Nakonečný, 2015). ——— 10 —————————————————

diagnostické metody (rozhovor, pozorování, anamnéza, experiment, standardizované

psychologické testy atd.) (Plháková, 2003). 2. Vysvětlit

Poté, co zjistíme, jací lidé jsou, jak se chovají atp., je důležité zjistit, proč jsou právě

takoví. Následný krok tedy spočívá v pochopení významu získaných dat. Děje se tak

prostřednictvím vytváření vnitřně stabilních a empiricky ověřených teorií. Avšak ne

všechny teorie lze jednoznačně ověřit a potvrdit (např. psychodynamické koncepce)

(Plháková, 2003).

Příklad

Příkladem vysvětlení, jak se lidé chovají v různých situacích, může být – v sociální psycho

logii velmi známý – efekt přihlížejícího (bystander effect, „apatický svědek“), který zkoumali

a popsali v roce 1968 Bibb Latané a John Darley. Experimenty, jež k prokázání tohoto jevu

realizovali, byly inspirovány mimo jiné i případem Kitty Genoveseové, která byla v roce 1964

brzy ráno napadena, když se vracela z  noční směny. Jeden ze sousedů, vyrušen hlukem,

zavolal z okna, což násilníka vyrušilo. Po chvíli se však na místo vrátil a dívku znásilnil a po

bodal. Ta pak na následky bodných ran zemřela. Pozdější vyšetřování poukázalo na fakt, že

svědkem tohoto hrůzného činu bylo až 38 lidí. Nikdo však nezasáhl. Efekt přihlížejícího lze

tedy obecně popsat následujícím způsobem: pravděpodobnost, že někdo pomůže člověku

v nouzi, klesá přímo úměrně se zvyšujícím se počtem lidí, kteří danou situaci pozorují. Prav

děpodobným důvodem je anonymita větší skupiny lidí, kdy každý předpokládá, že pomůže

ten druhý (Darley, Latané, 1968). 3. Předvídat

Předchozí cíle byly motivovány snahou poskytnout dostatečnou oporu pro následu

jící cíl, kterým je predikce budoucího chování (Coon, 2004). Jako příklad lze uvést

vývojovou koncepci Erika H. Eriksona, na jejímž základě lze celkem přesně předví

dat, jaké důležité výzvy, ale i možné překážky na člověka v jednotlivých vývojových

etapách čekají. 4. Ovlivňovat

Poslední a nejdůležitější cíl psychologie spočívá ve snaze zvyšovat lidskou spokojenost

a zdraví. K praktickému naplnění tohoto cíle slouží především některé aplikované

obory psychologie (např. klinická a poradenská psychologie). Je třeba upozornit na

to, že ne vždy jsou psychologické poznatky uplatňovány v  souladu s  tímto cílem.

Například v rámci psychologie reklamy jsou psychologické znalosti využívány ve pro

spěch prodejců a jejich produktů, méně již ve prospěch spotřebitelů (Plháková, 2003).

————————————————— 11 ———

Nahlédnutí do obecné psychologie

Příklad

Na základě teoretických poznatků o fungování sociálních skupin a znalostí o jednotlivých

vývojových obdobích člověka můžeme navrhnout postupy vedoucí ke změně třídního kli

matu, které zlepší fungování třídy jako celku a zároveň pozitivně ovlivní výsledky výchovně

-vzdělávacího procesu. 1.2 Dělení psychologických odvětví Psychologie se v  průběhu vývoje rozdělila do řady disciplín. Rozlišujeme tři hlavní skupiny: základní (teoretické), aplikované (praktické) a speciální. Základní (teoretické) disciplíny Tyto disciplíny bývají mnohdy označovány jako akademické obory, převážně jsou totiž vyučovány na vysokých školách a rozvíjejí se ve výzkumných psychologických ústavech (Plháková, 2003). Jejich hlavním cílem je základní výzkum;  potřeby praxe jsou spíše v pozadí (Říčan, 2005). Patří mezi ně například: ■ Obecná psychologie: bývá někdy označována jako „královna“ psychologických věd.

Zabývá se popisem a výkladem psychických jevů, zkoumá základní psychické procesy

a  jejich obecné zákonitosti u  duševně zdravých lidí. Poskytuje základní pojmový

a teoretický aparát pro většinu psychologických témat a oborů. ■ Vývojová psychologie: zaměřuje se na vývoj a změnu jedince v průběhu jeho života.

Snaží se popsat vývojové procesy během celé ontogeneze (od okamžiku početí do

smrti), především pak v období dětství a dospívání, kdy je vývoj nejdynamičtější. ■ Psychologie osobnosti: zajímá se o rozdíly mezi jedinci a jejich psychickými, sociál

ními, biologickými i spirituálními vlastnostmi, rysy a stavy. Poznatky této disciplíny

slouží jako teoretické východisko pro tvorbu metod psychologické diagnostiky. ■ Sociální psychologie: zkoumá psychické jevy ve vazbě na působení druhých osob,

ať již ve skupinách malých (rodina), středních (škola, sportovní klub), nebo velkých

(společnost). Hraničí s příbuzným vědním oborem, jímž je sociologie. Nejčastějšími

tématy jsou sociální interakce, postoje, role, chování či dynamika a struktura sociál

ních skupin

3

(Plháková, 2003; Říčan, 2005; Hartl, Hartlová, 2015).

3

Zajímavým psychologickým oborem, jehož důležitost stále roste, je i interkulturní psychologie, která

se zabývá zkoumáním podobností a rozdílů v psychologickém fungování různých kultur a etnických

skupin. V dnešním světě dochází ke stále výraznějšímu a četnějšímu setkávání jedinců odlišných

kultur, ras a národů, které se někdy nese v duchu mírového soužití a spolupráce, jindy však doznává

i podoby nedorozumění a konfliktů. Z těchto důvodů vzrůstá potřeba vědeckého zkou mání psycho

logických rozdílů mezi národy a kulturami, sledování jejich odlišností v komunikaci, hodnotových ——— 12 ————————————————— Aplikované (praktické) disciplíny Pro tyto psychologické disciplíny je stěžejní aplikace psychologických poznatků do praxe v souladu s hlavním cílem psychologie, jímž je zvyšování (či udržování) zdraví a psychické pohody jedince (jedinců). V některých případech dochází i v rámci těchto disciplín k tvorbě nových teorií (Plháková, 2003). Mezi aplikované disciplíny patří: ■ Klinická psychologie: obor, jehož předmětem je duševní život člověka v bio-psy

cho-sociálně-spirituálním kontextu v kontinuu zdraví–nemoc (Baštecká, Goldman,

2001). Klinická psychologie se zaměřuje na diagnostiku, prevenci a  terapii osob

s  psychickými potížemi a  poruchami. Kliničtí psychologové se podílejí na tvorbě

taxonomií (MKN-10

4

, DSM-V

5

) a  pracují zejména v  ambulantních a  lůžkových

zdravotnických zařízeních a psychiatrických léčebnách, ale i v sociálních institucích

či soukromé praxi. Nejčastějšími klienty jsou duševně nemocní, delikventní mládež,

závislí jedinci a lidé s manželskými, partnerskými či rodinnými problémy (Plháková,

2003; Hartl, Hartlová, 2015). ■ Poradenská psychologie: je praktikována především v  poradnách pro rodinu, na

úřadech práce, v pedagogicko-psychologických poradnách. Odborníci v tomto odvět

ví radí především v oblasti osobních, pracovních, školních či vztahových problémů.

Poradenství nejde do takové hloubky a šíře jako klinická psychologie a vesměs využívá

i jiných postupů a technik (Plháková, 2003; Hartl, Hartlová, 2015). ■ Psychologie zdraví: je koncipována jako systematická aplikace psychologických

poznatků do oblasti zdraví, nemoci a  systému zdravotní péče. Podle Jara Křivo

hlavého (2009), jednoho z významných průkopníků tohoto odvětví v ČR, zkoumá

psychologie zdraví dopady (kladné či záporné) určité lidské činnosti či chování.

Konkrétněji se zabývá tím, jak se určité způsoby chování, myšlení a cítění vztahují

k tělesnému a psychickému stavu jedince. Podporuje zásady zdravého životního stylu,

snaží se formovat postoje a normy k regulaci nezdravého způsobu života. Zabývá se

například stresem, bolestí, závislostmi, protektivními faktory, vztahem mezi lékařem

a pacientem atd. (Plháková, 2003; Křivohlavý, 2009).

systémech, rodinné výchově, ve vzdělávání, v sociálních zkušenostech a v dalších oblastech (Průcha,

2010). 4

MKN-10 je Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů (Inter

national Classification of Diseases, ICD), kdy číslo vždy poukazuje na x-tou revizi této klasifikace.

Současná desátá revize obsahuje 22 hierarchicky dělených kapitol, které určují jednotlivé okruhy

onemocnění a  v  jejich rámci pak konkrétní zástupce. Pro psychologii (případně psychiatrii) je

stěžejní především kategorie F – duševní poruchy a poruchy chování. V současné době je připra

vována jedenáctá revize. 5

DSM-V  (Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders) je označení pro Diagnostický

a statistický manuál mentálních poruch užívaný odborníky především ve Spojených státech ame

rických.

————————————————— 13 ———

Nahlédnutí do obecné psychologie

■ Pedagogická psychologie: rozsáhlá vědní disciplína, která stojí na pomezí mezi

psychologií a pedagogikou, se zaměřuje na psychologické aspekty výchovně-vzdě

lávacího procesu ve školních a  jiných výchovných zařízeních (Mareš, 2013; Hartl,

Hartlová, 2015). ■ Psychologie práce: zabývá se především podmínkami práce – ať již vnitřními (schop

nosti, dovednosti, motivace, spokojenost, stres apod.), či vnějšími (interpersonální

vztahy, pracovní podmínky – hluk, osvětlení, vybavení pracoviště apod.) – a jejich

vlivem na pracovní výkon. Uplatňuje se všude tam, kde lidé pracují, tedy v rozličných

pracovních a profesních odvětvích (armáda, výrobní proces, úřady, organizace apod.)

(Plháková, 2003; Říčan, 2005; Hartl, Hartlová, 2015). Speciální disciplíny Tyto disciplíny mají specifický předmět zkoumání, který vychází z obou výše uvedených skupin. Příkladem může být: ■ Psychodiagnostika: disciplína, která se zabývá zjišťováním a měřením psychických

vlastností a stavů, případně dalších charakteristik jedince. Je těsně spjata s psycho

logií osobnosti a s diferenciální psychologií (Svoboda, Humpolíček, Šnorek, 2013).

K naplnění svého poslání využívá pestrou škálu klinických a testových metod. ■ Metodologie: zajímá se o obecné principy vědeckého bádání a konkrétní metody

psychologického výzkumu. Výsadní postavení zaujímá především experiment

(Plháková, 2003). ■ Experimentální psychologie: využívá metody experimentů a výzkumů jako takových

ke zjišťování a ověřování psychologických poznatků. V psychologii se na tuto oblast

nejvíce zaměřovali behaviorálně a kognitivně orientovaní badatelé (podrobněji viz

dále) (Říčan, 2005; Hartl, Hartlová, 2015). 1.3 Významné psychologické směry V následující části budou uvedeny vybrané významné psychologické směry, které zásadním způsobem ovlivnily vývoj psychologie. Některé směry jsou z dnešního pohledu spíš jen historickou záležitostí, další jsou využívány převážně v praktické (terapeutické) rovině a u jiných dnes jejich význam a vliv spíše narůstá. Je třeba znovu zdůraznit, co bylo řečeno již výše, totiž že každý z těchto směrů má do značné míry vlastní terminologický aparát a na problematiku člověka, jeho duševního života, zdraví a směřování se dívá z odlišných perspektiv. ——— 14 ————————————————— Behaviorismus Tento vlivný směr americké psychologie dominoval hlavně v první polovině 20. století. Jeho zakladatel John B. Watson (1878–1958) nesouhlasil s myšlenkou, že předmětem psychologie je vědomá zkušenost. Byl přesvědčen, že aby psychologie splnila podmínky vědeckosti, musí se zabývat pouze těmi jevy, které jsou pozorovatelné. Na základě tohoto přesvědčení odmítl myšlenky introspekce a studium psychologie zaměřil pouze na objektivně pozorovatelná fakta – tedy především na studium chování (Atkinson et al., 2003; Plháková, 2013). Watson byl toho názoru, že téměř všechno chování je výsledkem podmiňování. Konkrétní prostředí pak formuje chování jedince posilováním určitých návyků.

Příklad

Pokud pochválíme žáka za aktivitu v hodině, zvyšujeme tak pravděpodobnost, že se příště

bude chovat stejně nebo podobně (tedy bude aktivní).

Za nejmenší jednotku chování byla považována podmíněná reakce, na jejímž základě mohou vznikat složitější vzorce chování. Behavioristé uvažovali o psychologických jevech v pojmech „stimulu“ (S) a „reakce“ (R), proto byl behaviorismus někdy nazýván S-R psychologie (Atkinson et al., 2003).

Lidská mysl byla nazvána černou skříňkou (black box), k níž nelze objektivními vědeckými metodami proniknout. Představitelé behaviorismu se domnívali, že pro formování osobnosti má rozhodující význam vliv učení. Ortodoxní behavioristé věřili, že člověk se formuje pouze vnějšími stimuly (odměna, trest) (Atkinson et al., 2003; Plháková, 2013).

Poznámka

Do pedagogických věd pronikly Watsonovy myšlenky v  podobě názoru o  všemocnosti

výchovy. Velmi známý je Watsonův výrok: „Dejte mi tucet zdravých, dobře stavěných dětí

a můj vlastní speciální svět, ve kterém je vychovám, a já vám garantuji, že kterékoliv (ná

hodně vybrané) z těchto dětí vycvičím tak, aby se stalo jakýmkoliv odborníkem, jehož si

zvolím – lékařem, právníkem, umělcem, obchodníkem, šéfkuchařem a, ano, žebrákem či

zlodějem“ (Watson, 1924, s. 104).

Hlavní metodou behaviorismu byl experiment, přičemž řada z nich se odehrávala na zvířatech nebo malých dětech a na jejich základě byly získané údaje aplikovány na chování dospělých jedinců.

————————————————— 15 ———

Nahlédnutí do obecné psychologie

Příklad

Jeden z klasických behaviorálních experimentů provedl sám J. B. Watson. Jedná se o experi

ment s malým chlapcem Albertem. Emočně i fyzicky zcela zdravý chlapec byl k experimentu

získán ze sirotčince ve věku 9 měsíců. V první fázi experimentu bylo zjišťováno, zda se Albert

bojí určitých specifických stimulů. Konkrétně se jednalo o  bílou krysu, králíka, opici, psa,

masku s vlasy a bez vlasů, bílou vatu. O všechny objekty jevil Albert zájem a žádného z nich

se nebál. V další fázi experimentu se zjišťovalo, jak bude Albert reagovat na hlasitý zvuko

vý podnět – v tomto případě byla použita ocelová tyč o délce čtyř stop, která narazila do

kladiva umístěného za Albertovými zády. Většina lidí reaguje na neočekávaný hlasitý zvuk

úlekem. Podobně reagoval i  malý chlapec, který se vyděsil a  začal plakat. Posléze nastala

fáze samotného podmiňování, jejímž cílem bylo otestovat, zda lze naučit emoci strachu.

Albertovi byla opakovaně ukazována bílá krysa za přítomnosti výše popsaného zvuku. Na

stalá reakce byla očekávaná – chlapec se bál, plakal a snažil se od objektu vzdálit. Na konci

podmiňování vykazoval Albert projevy strachu z bílé krysy i bez přítomnosti děsivého zvuku.

Výzkumníci následně zjistili, že u chlapce došlo ke generalizaci a emoce strachu se začala

objevovat u  všech podobných bílých objektů, kterých se chlapec dříve nebál (králík, pes

atd.) (Watson, Rayner, 1920).

Do tzv. radikálního (naivního) behaviorismu je možné zařadit Burrhuse F. Skinnera, který věřil, že mentální podmínky nejsou pro vysvětlení chování potřebné. Proslul teorií operantního podmiňování (podrobněji viz kapitola zabývající se pedagogickou psychologií), což je druh učení, u něhož se mění pravděpodobnost výskytu chování na základě jeho důsledků. Byl přesvědčen, že chování je ovlivňováno pozitivním a negativním posílením a trestem. Skinner se rovněž domníval, že nevhodné a pošetilé odměny jedince často vedou k destruktivnímu chování, které vytváří četné problémy, jako jsou například přelidnění, znečištění či války (Coon, 2004).

Příklad

Nejen J. B. Watson, ale také B. F. Skinner se proslavil velmi zajímavými teoriemi o výchově dětí.

V roce 1948 vydal známé utopistické dílo Walden Two, v němž je život celé společnosti řízen

prostřednictvím pozitivního zpevňování. Skinner v knize dochází k přesvědčení, že skupinová

péče je lepší než rodičovská, protože v dobách rozvoje vědy o chování jsou požadavky na

dobrou péči o dítě již jasně stanoveny. Problém však spočívá v tom, že průměrní rodiče nejsou

schopni se naučit ani těm nejjednodušším vědeckým principům, protože řízené chování

je skutečná věda, do níž nelze matku, bez roků tréninku, zasvětit. Nehledě na to, že matky

jsou mnohdy zaneprázdněny i dalšími povinnostmi a záležitostmi v domácnosti. Z těchto

důvodů není domov místem vhodným pro výchovu dětí (Skinner, 1970, in Plháková, 2006).

+ ——— 16 —————————————————

V  dnešní době je již radikální behaviorismus záležitostí historickou. Je známo, že lidskou existenci nelze vymezit pouze na základě vnějších impulzů, ale rovněž (hlavně) na základě vnitřních mentálních událostí. Studium chování je tak metodou vhodnou spíše při studiu zvířat. Například významný kritik behaviorismu Sergej L. Rubinštejn jej označil za „psychologii bez psychiky“. V pozdějších letech bylo tolik kritizované schéma S-R rozšířeno a nahrazeno schématem S-O-R (kde „O“ je organismus jako intervenující činitel) (Nakonečný, 1998). Řadu kritiků tak alespoň částečně „umlčely“ sociálně-kognitivní teorie učení Alberta Bandury, Juliana Rottera nebo Waltera Mischela, kteří odstranili striktní zaměření pouze na vnější vlivy při rozvoji jedince a předpokládali, že lidé mohou své prostředí aktivně utvářet a měnit (Plháková, 2013). Behaviorismu je psychologie vděčná především za důkladné rozpracování teorií učení. Kromě jednotlivých forem podmiňování si mohou lidé osvojovat řadu různých druhů chování také prostřednictvím pozorování chování druhých lidí (observační učení) (Plháková, 2003; Coon, 2004).

Poznámka

Autorem observačního učení je Albert Bandura, který jej prokázal i díky experimentu s pa

nenkou Bobo (Bobo doll experiment). V rámci tohoto experimentu sledovaly předškolní děti

dospělé experimentátory, kteří se chovali fyzicky a verbálně agresivně k nafukovací panence.

To později vedlo ke skutečnosti, že děti stejným způsobem napodobovaly agresivní chování

vůči panence, jak to viděly u dospělých. Tento experiment neprokázal pouze existenci ob

servačního učení, ale rovněž negativní vliv, který na děti má sledování agresivního chování

v televizi, na internetu apod. (Nolen, 2009).

V současnosti zaujímá v psychologii významné místo terapeutická odnož behaviorismu, kde došlo ke sloučení principů behaviorismu (klasické i operantní podmiňování) a kognitivní psychologie (logická argumentace a racionální uvažování). Mluvíme tedy o  tzv. kognitivně-behaviorální terapii (KBT). Psychoterapeutickými metodami jsou například pozitivní nácvik, nácvik asertivity, averzivní terapie a systematická desenzibilizace a expozice (Kratochvíl, 2002; Plháková, 2003; 2006). Psychodynamický přístup Jedná se o označení řady psychologických škol, které vesměs navazují na psychoanalýzu. Stěžejní tezí tohoto přístupu je, že nedílnou součást lidské mysli tvoří kromě vědomí také nevědomí. Jak již bylo řečeno, základy tohoto přístupu lze vystopovat u psychoanalýzy, významného směru, který vznikl na přelomu 19. a 20. století ve Vídni a jehož duchovním otcem byl Sigmund Freud

6

. Freud věřil, že lidská mysl je jako ledová kra:

6

Na počátku 20. století byl Freud ve Vídni obklopen velkým množstvím následovníků, kteří jeho

myšlenky dále rozpracovávali. Vzhledem k novosti a složitosti tématu psychoanalýzy i kvůli Freu

dově komplikované povaze a intelektuální nezávislosti jeho žáků bylo psychoanalytické hnutí od

————————————————— 17 ———

Nahlédnutí do obecné psychologie

pouze malá část je viditelná, tedy vědomá. Tu část, která leží mimo náš vědomý „zrak“, nazval nevědomím a  předpokládal, že naše chování a  jednání je silně ovlivňováno právě nevědomými myšlenkami, impulzy a  touhami  – především těmi, jež zahrnují sex a agresi. Freud předpokládal, že většina nevědomého obsahu je pro vědomou část ohrožující, a proto je potlačována (držena mimo oblast vědomí). Občas se ale stává, že se tyto nevědomé obsahy vynořují ve snech, emocích nebo v rámci tzv. freudovských přeřeknutí (Coon, 2004).

Příklad

Klasickým příkladem freudovského přeřeknutí může být student, který dorazí pozdě na

hodinu a pak se omlouvá slovy: „Je mi líto, že jsem nemohl přijít později.“

Freud předpokládal, že lidský život je determinován a nic se neděje náhodně. V jeho pojetí je tato determinace dána nevědomými silami, člověk si proto jejich existenci ve většině případů neuvědomuje a své chování a prožívání si vysvětluje jako akty vlastní vůle (Plháková, 2003). Freud kromě dvou koncepcí (modelů) lidské psychiky vytvořil i  teorii psychosexuálního vývoje, přičemž zdůrazňoval význam především raných vývojových fází. Psychoanalýza, jako asi jediný psychologický směr, vznikla primárně jako odraz potřeby psychoterapeutické praxe, ale postupně se rozvinula v teoretickou koncepci lidské psychiky. Zdrojem potíží a psychických (i somatických) onemocnění pak dle Freuda byly konflikty mezi pudy a jejich potlačováním (i somatických) zážitky (Plháková, 2003).

Současná dynamická psychologie nepovažuje za hlavní zdroj psychopatologie konflikty mezi pudovými impulzy a  jejich restrikcí, nýbrž poruchy mezilidských vztahů v  dětství a  z  nich vyplývající interpersonální konflikty v  dospělosti. Psychoanalýza je jednou z  nejkontroverznějších, ačkoli stále velmi vlivných psychologických škol (Plháková, 2003; 2006)

7

. Na druhou stranu však ideje psychoanalýzy překročily hranice

psychologie a  otevřely nové horizonty v  oblasti umění, literatury a  historie (Coon,

počátku plné konfliktů, nesouhlasu a rozporů. Názorové neshody pak v některých případech (Carl

G. Jung, Alfred Adler, Otto Rank a další) vedly k tomu, že se dřívější stoupenci stali Freudovými

odpůrci, rivaly. Avšak většina z nich, přes veškerou osobní i názorovou animozitu, nikdy nepopřela

stěžejní myšlenku zakladatele psychoanalýzy, a to existenci nevědomí. Mnoho psychoanalytických

škol se však k Freudovu odkazu naopak hlásí. Jedná se např. o  ego-psychologii, Britskou školu

objektních vztahů a Americkou školu objektních vztahů (Plháková, 2006). 7

Mezi hlavní psychoterapeutické metody patří: technika volných asociací, interpretace a analýza

odporu, analýza snů, přenos a přenosová neuróza. Psychoanalytická léčba se obrací k nevědomí.

Hlavním nástrojem je interpretace vnitřního prožívání klienta terapeutem. Cílem terapie je na

lézt a odhalit podstatu konfliktů a navést klienta k náhledu/vhledu na jeho nevědomou motivaci.

Předpokladem této terapie je dostatečná intelektuální úroveň klienta. Postoj terapeuta je neutrální,

objasňuje souvislosti a interpretuje pacientovy volné asociace (Kratochvíl, 2002). ——— 18 ————————————————— 2004). Mezi významné představitele patří kromě Sigmunda Freuda také Alfred Adler, Carl Gustav Jung, Karen Horneyová nebo Erich Fromm. Gestalt (tvarová) psychologie Na počátku 20. století se v  Německu začala prosazovat gestalt psychologie, přičemž největšího rozmachu dosáhla ve dvacátých a  třicátých letech. Za zakladatele je považován Max Wertheimer a  jeho kolegové Kurt Koffka a Wolfgang Köhler. Německé slovo gestalt znamená „tvar, vzorec nebo struktura“. Kromě tvarové psychologie se vžilo i označení holistická psychologie, a to proto, že gestaltističtí psychologové nepovažovali psychické jevy jen za sumu částí, nýbrž zdůrazňovali, že je nutné pohlížet na ně jako na celek se vzájemně propojenými vztahy. Zjednodušeně řečeno „celek je víc než suma jeho částí“

8

.

Jedna z významných teorií, se kterou gestaltisté přišli, bylo, že lidé organizují (člení) percepční pole na figuru a pozadí. Figura neboli předmět vnímání většinou stojí mimo, nad okolním prostředím, bývá jasně ohraničená a výrazná. Organizace percepčního pole platí pro všechny smysly (Atkinson et al., 2003; Wade, Tavris, 2003).

Příklad

Představme si klasickou frontální výuku, kdy učitel vede výklad nějakého tématu. Žáci se

dící v lavicích mají ve svém percepčním poli učitele, tabuli, část svých spolužáků a zbytek

prostředí třídy. Minimálně pokud věnují učiteli pozornost, je učitel v jejich poli figurou, tím

hlavním, a ostatní vizuální podněty nevnímají tak jasně.

Výjimkou z  tohoto pravidla je tzv. reverzibilní figura, kdy dochází k  neustálému prostřídávání figury a pozadí, respektive pozadí se stává figurou a naopak (viz obr. 1a, 1b) (Plháková, 2003). Na obrázku 1a je tzv. Rubinova figura, kde byste měli v pravidelných intervalech vidět profily dvou lidských obličejů a vázu (kalich), na obrázku 1b se střídá obrázek mladé ženy s hlavou otočenou směrem od nás s obrázkem staré ženy s šátkem. 8

V  současné době je gestalt psychologie již spíše historickou záležitostí. Naopak gestalt psycho

terapie je dynamicky se rozvíjející oblastí. Její základy položil především Fritz Perls, přičemž de

facto jediným a hlavním dogmatem, které tato terapie má, je „princip teď a tady“, další principy

se podřizují realitě, v níž se terapeut s klientem aktuálně nacházejí. Mezi základní techniky patří

např. prázdná židle, horká židle nebo identifikace (Kratochvíl, 2002).

————————————————— 19 ———

Nahlédnutí do obecné psychologie

Obr. 1a, 1b Reverzibilní figura (zdroj: Vnímání. Wikisofia [online]. [cit. 2017-06-26]. Dostupné z WWW: https://wikisofia.cz/wiki/Vn%C3%ADm%C3%A1n%C3%AD) Humanistická psychologie Tento psychologický směr se zaměřuje na pochopení subjektivní lidské zkušenosti. Jedním z  významných zdrojů humanistické psychologie je fenomenologie. V  centru pozornosti humanisticky orientovaných psychologů stojí témata lidského potenciálu a ideálů. O humanistické psychologii se někdy mluví jako o tzv. třetí síle v psychologii. Je to z toho důvodu, že se snaží vymezit vůči silnému determinismu, který nastolily dva význačné psychologické proudy – behaviorismus (determinace na základě chování, resp. učení) a psychoanalýza (determinace na základě nevědomých procesů a raných zážitků). Oproti determinismu staví svobodnou vůli, schopnost činit svobodná, dobrovolná rozhodnutí. Humanisté podnítili zájem o potřeby lásky, sounáležitosti, sebevyjádření, kreativity a spirituality. Takové potřeby, jak věří takto orientovaní badatelé, jsou stejně důležité jako ty biologické (potřeba jídla, vody, spánku apod.) (Coon, 2004).

Poznámka

Nedostatek lásky může být pro novorozence stejně nebo podobně fatální jako nedostatek

potravy. Citová deprivace může vést v krajním případě až ke smrti dítěte nebo velmi nega

tivně poznamenat kvalitu jeho budoucího života (Coon, 2004).



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.