načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Psychologie kriminálního chování -- Vybrané otázky etiologie, andragogické intervence a resocializace – Slavomil Fischer; Jaroslav Veteška

Psychologie kriminálního chování -- Vybrané otázky etiologie, andragogické intervence a resocializace

Elektronická kniha: Psychologie kriminálního chování
Autor: Slavomil Fischer; Jaroslav Veteška
Podnázev: Vybrané otázky etiologie, andragogické intervence a resocializace

V první části publikace jsou obsažena teoretická východiska problematiky: kriminalita, její příčiny a zdroje, osobnostní rysy a vlastnosti kriminální subkultury, psychologie kriminálního chování jako aplikovaná vědní disciplína. Dále jsou ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  254
+
-
8,5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7% 100%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2020
Počet stran: 208
Rozměr: 24 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: Vydání 1.
Skupina třídění: Psychologie
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-271-0731-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

V první části publikace jsou obsažena teoretická východiska problematiky: kriminalita, její příčiny a zdroje, osobnostní rysy a vlastnosti kriminální subkultury, psychologie kriminálního chování jako aplikovaná vědní disciplína. Dále jsou popsány psychosociální aspekty výchovného působení na deviantní a kriminální subkulturu jak ve věznicích, tak po propuštění odsouzených. Zvýšená pozornost je věnována jejich resocializaci a následné edukaci v rovině preventivní i v rovině nápravy pomocí integračních nástrojů. Závěr knihy zpracovává praktické zkušenosti a poznatky z odborného působení autorů. Publikace je obohacena o řadu originálních ukázek a kazuistik z (post)penitenciární praxe.

Popis nakladatele

Publikace se věnuje závažné sociální problematice deliktů a trestných činů. Přináší analýzu kriminálního chování i psychologických a edukačních problémů, které souvisejí s ovlivňováním chování osob v průběhu výkonu trestu ve vězení a po jejich propuštění.

 

V první části publikace jsou obsažena teoretická východiska problematiky:

 

kriminalita, její příčiny a zdroje

osobnostní rysy a vlastnosti kriminální subkultury

psychologie kriminálního chování jako aplikovaná vědní disciplína

 

Dále jsou popsány psychosociální aspekty výchovného působení na deviantní a kriminální subkulturu jak ve věznicích, tak po propuštění odsouzených. Zvýšená pozornost je věnována jejich resocializaci a následné edukaci v rovině preventivní i v rovině nápravy pomocí integračních nástrojů.

Závěr knihy zpracovává praktické zkušenosti a poznatky z odborného působení autorů. Publikace je obohacena o řadu originálních ukázek a kazuistik z (post)penitenciární praxe.

(vybrané otázky etiologie, andragogické intervence a resocializace)
Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Slavomil Fischer; Jaroslav Veteška - další tituly autora:
Sociální patologie -- Závažné sociálně patologické jevy, příčiny, prevence, možnosti řešení, 2., rozšířené a aktualizované vydání Sociální patologie
Kompetence ve vzdělávání dospělých Kompetence ve vzdělávání dospělých
 (e-book)
Speciální pedagogika -- Edukace a rozvoj osob se specifickými potřebami v oblasti somatické, psychické a sociální Speciální pedagogika
Mediace a probace v kontextu sociální andragogiky Mediace a probace v kontextu sociální andragogiky
 (e-book)
Kompetence ve vzdělávání Kompetence ve vzdělávání
Přehled andragogiky -- Úvod do studia vzdělávání dospělých Přehled andragogiky
Aktuální otázky vzdělávání dospělých Aktuální otázky vzdělávání dospělých
 (e-book)
Sociální patologie -- Závažné sociálně patologické jevy, příčiny, prevence, možnosti řešení, 2., rozšířené a aktualizované vydání Sociální patologie
Delikvence -- Analýza produktů činnosti delikventní subkultury jako diagnostický a resocializační nástroj Delikvence
Psychologie kriminálního chování -- Vybrané otázky etiologie, andragogické intervence a resocializace Psychologie kriminálního chování
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Psychologie

kriminálního

chování

Vybrané otázky etiologie,

andragogické intervence

a resocializace

Jaroslav Veteška, Slavomil Fischer


KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR

Veteška, Jaroslav, 1973-

Psychologie kriminálního chování : vybrané otázky etiologie, andragogické intervence

a resocializace / Jaroslav Veteška, Slavomil Fischer. -- Vydání 1.. -- Praha : Grada, 2020.

-- 1 online zdroj. -- (Psyché)

České a anglické resumé

Obsahuje bibliografii, bibliografické odkazy a rejstřík

ISBN 978-80-271-1480-1 (online ; pdf )

* 343.95 * 343.22 * 343.3/.7 * 159.9 * 304 * 376.1-056.49 * 364-782.2 * 343.85 * 343.848

* (048.8)

– kriminální psychologie

– pachatelé trestných činů

– kriminalita -- psychologické aspekty

– kriminalita -- sociální aspekty

– etopedie

– resocializace

– prevence kriminality

– postpenitenciární péče

– monografie

159.9 - Psychologie [17]


Psychologie

kriminálního

chování

Vybrané otázky etiologie,

andragogické intervence

a resocializace

Jaroslav Veteška, Slavomil Fischer


Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být

reprodukována ani šířena v  papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího

písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. Publikace je dílčím výstupem z projektu „Edukace jako nástroj prevence a sociální exkluze v Ústeckém kraji“ (19/SML0723/SOPD/KH). prof. PhDr. Jaroslav Veteška, Ph.D., MBA PhDr. Slavomil Fischer, Ph.D., MBA PSYCHOLOGIE KRIMINÁLNÍHO CHOVÁNÍ Vybrané otázky etiologie, andragogické intervence a resocializace Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401 www.grada.cz jako svou 7527. publikaci Recenzovali: prof. PhDr. Milan Nakonečný doc. MUDr. Miloš Sokol, Ph.D. doc. MUDr. Ilja Žukov, CSc. Odpovědný redaktor Štěpán Böhm Sazba a zlom Milan Vokál Návrh a zpracování obálky Antonín Plicka Počet stran 208 Vydání 1., 2020 Vytiskl PBtisk, s.r.o., Příbram © Grada Publishing, a.s., 2020 ISBN 978-80-271-1481-8 (ePub) ISBN 978-80-271-1480-1 (pdf ) ISBN 978-80-271-0731-5 (print)

————————————————— 5 ———

Obsah

Obsah

Předmluva 9

Úvod do zkoumané problematiky 11

1. V ýznam a pojetí psychologie kriminálního chování 15

1.1 P sychologie kriminálního chování v systému psychologických věd 15 1.2 Z droje a východiska psychologie kriminálního chování 18 1.3 C harakteristika psychosociálních aspektů kriminálního chování 22 1.4 S ignifikantní problémy kriminálního chování z pohledu psychologie 25

2. D elikvence, kriminalita a charakteristika jejich nositelů 27

2.1 V ymezení pojmů delikvence a kriminalita 27

2.1.1 D elikvence 27

2.1.2 K riminalita 28 2.2 F aktory zvyšující pravděpodobnost vzniku a rozvoje delikventního

chování 30

2.2.1 B iologické faktory 30

2.2.2 P sychické faktory 31

2.2.3 S ociální faktory 35 2.3 O sobnost a osobnostní charakteristika delikventů 39

2.3.1 Vzt ah normality a patologie ve vývoji osobnosti 44

2.3.2 P oruchy chování 45

2.3.3 P oruchy osobnosti 46 2.4 P orucha osobnosti jako důsledek negativních zkušeností v průběhu

dětství a dospívání – výzkumná studie 52

2.4.1 C íl výzkumu, charakteristika šetřeného souboru a metodologie 53

2.4.2 V ýsledky výzkumu a jejich interpretace 54

2.4.3 Z ávěry a doporučení pro penitenciární teorii a praxi 60 2.5 T ypologie delikventní subkultury – psychologická východiska 61

2.5.1 E pizodický typ 62

2.5.2 Ch ronický typ labilní (s negativním vývojem) 63

2.5.3 Ch ronický typ psychopatický (s poruchou osobnosti) 64

2.5.4 M entálně insuficientní typ (mentálně nedostačivý) 65

2.5.5 D eviantně socializovaný typ 66

2.5.6 P sychotický typ (s masivní psychickou poruchou) 66

——— 6 —————————————————

2.6 Depravace osobnosti vlivem uvěznění jako problém

sociálně-andragogické intervence – výzkumná studie 67

2.6.1 Cíl šetření, charakteristika šetřeného souboru a metodologie 68

2.6.2 Výsledky šetření a jejich interpretace 68

2.6.3 Závěry a doporučení pro andragogickou

a speciálněpedagogickou teorii a praxi 73

3. Klasifikace zdrojů delikvence a kriminality 74

3.1 Etiologie delikvence a kriminálního chování 74 3.2 Teorie zdrojů delikvence a kriminality 76

3.2.1 Biologicko-psychologické teorie 77

3.2.2 Psychologické teorie 80

3.2.3 Sociologické teorie 85

3.2.4 Polyetiologické a interdisciplinární teorie 89 3.3 Míra disociality a ochota k nápravě u vybraných delikventních skupin –

výzkumná studie 90

3.3.1 Cíl výzkumu, charakteristika šetřeného souboru a metodologie 91

3.3.2 Výsledky výzkumu a jejich interpretace 92

3.3.3 Závěry a doporučení pro resocializační teorii a praxi 95

4. Penitenciární a postpenitenciární proces v psychologických

a andragogických souvislostech 97

4.1 Význam andragogiky v penitenciární a postpenitenciární péči 97 4.2 Andragogická intervence v peni ten ciární a postpenitenciární péči 100 4.3 Resocializace, reedukace, reintegrace a rehabilitace v penitenciárních

podmínkách 103 4.4 Motivace ke korekci chování a změně životního stylu v kontextu

resocializace 108 4.5 Terapie a psychoterapie v penitenciárním kontextu 110 4.6 Využití poznatků resocializační a sociální pedagogiky

a sociální patologie 113 4.7 Personální zabezpečení VTOS 116

5. Výkon trestu odnětí svobody – realizace a aplikace programů zacházení 118

5.1 Teorie trestu a jeho funkce 118 5.2 Realizace výkonu trestu odnětí svobody 122 5.3 Prizonizace a další sociální specifika výkonu trestu 124 5.4 Penitenciární péče jako akční pole andragogiky – možnosti práce

s odsouzenými 128

————————————————— 7 ———

Obsah

5.5 Specifika odborné práce s odsouzenými – programy zacházení 130

5.5.1 Pracovní aktivity 137

5.5.2 Vzdělávací aktivity 138

5.5.3 Speciálněvýchovné aktivity 143

5.5.4 Zájmové aktivity 144

5.5.5 Utváření vnějších vztahů 145

5.5.6 Probační programy pro mladistvé 146 5.6 Souhrnná analýza rizik a potřeb odsouzených – SARPO 146 5.7 Problematika účinnosti práce s odsouzenými 150 5.8 Otázka selhávání a recidivního chování 152 5.9 Analýza účinnosti odměn a trestů 157

5.9.1 Psychosociální a resocializační význam odměn a trestů 159

5.9.2 Výsledky šetření a jejich interpretace 160

5.9.3 Závěry a doporučení pro penitenciární teorii a praxi 165 5.10 Inovace a best practice v českém prostředí 166

5.10.1 Příklady práce s jedinci ve výkonu trestu odnětí svobody 167

Závěr a diskuse 169

Shrnutí 172

Summary 173

Seznam tabulek, obrázků a grafů 174

Seznam zkratek 176

Přílohy 177

Příloha 1 177 Příloha 2 178

Kazuistika 1 178 Příloha 3 182

Kazuistika 2 182 Příloha 4 186

Kazuistika 3 186 Příloha 5 189 Příloha 6 190 Příloha 7 191

Použitá literatura a zdroje 194

Věcný rejstřík 206



————————————————— 9 ———

Předmluva

Předmluva Předložená publikace se věnuje závažné sociální problematice související s pácháním deliktů a  trestných činů. Kniha přináší deskripci a  analýzu fenoménu kriminálního chování a konceptualizaci nové aplikované vědní disciplíny – psychologie kriminálního chování. Text jednotlivých kapitol reflektuje vybrané otázky, které souvisejí s penitenciární, částečně také s postpenitenciární péčí a zejména s možnostmi andragogické práce, ale také s předmětem zájmu speciální a sociální pedagogiky, vychovatelství a sociální práce. Edukační kontext chápeme jako jeden z  pilířů odborné práce s  touto cílovou skupinou – deviantní a kriminální subkulturou. Psychologické a andragogické působení můžeme realizovat jednak v rovině preventivní, jednak v rovině korektivní, tj. nápravné s využitím integračních a resocializačních nástrojů.

K sepsání této publikace nás přimělo několik okolností. Jednak řešení výzkumných projektů „Možnosti využití edukačních aktivit pro překonávání negativních důsledků sociálních problémů a sociálního vyloučení specifických skupin obyvatel Ústeckého kraje ze sociálních a ekonomických procesů a aktivit“ a „Edukace jako nástroj prevence a sociální exkluze“, které byly finančně podpořeny Ústeckým krajem, jednak vysokoškolská výuka na Univerzitě Karlově a Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Rovněž osobní zkušenost s prací ve vězeňství byla klíčová.

Naše psychologická a  andragogická interpretace se opírá o  mezioborový přístup, bez kterého nelze zachytit všechny aspekty delikventního a kriminálního chování. Vedle studia teoretických pramenů  – jak z  oblastí kriminologie, forenzní psychologie, psychologie osobnosti a psychopatologie, tak z oblastí sociální patologie, andragogiky a  etopedie  – jsme v  poslední dekádě realizovali několik výzkumů, resp. výzkumných studií v penitenciárním prostředí a při přechodu odsouzených zpět do společnosti.

Rovněž jsme využili řady domácích a zahraničních teoretických i empirických zdrojů zabývajících se touto specifickou problematikou – např. Hollin (1992); Netík, Netíková, Hájek (1997); Rahn, Mahnkopf (2000); Walsh (2006); Anderson, Hughes (2009); Čírtková (2009, 2014), Irving, Randy (2013); Fischer, Škoda (2012, 2014); Vorhaus (2014); Veteška (2015, 2016); Sanders (2016); Creese (2016); Bartol, Bartol (2016); Lyon, Welsh, 2017; Petherick, Sinnamon (2017); Sokoloff, Schenck-Fontaine (2017); Harcourt et al. (2017); Nee, Vernham (2017); Fischer, Veteška (2017, 2018).

Věříme, že předložená monografie, věnovaná otázkám etiologie kriminálního chování, andragogické intervence, reintegrace a resocializace, přispěje k rozvoji nové vědní disciplíny. Budeme rádi, pokud pomůže najít odpovědi na komplikované otázky související s nežádoucím protispolečenským chováním delikventních a kriminálních jedinců a možnostmi účinné prevence.

——— 10 —————————————————

Rádi bychom na tomto místě poděkovali recenzentům a odborným konzultantům

z Vězeňské služby ČR za jejich cenné rady a připomínky, které zvýšily kvalitu rukopisu.

Jmenujme zejména prof. Milana Nakonečného, doc. Ilju Žukova, doc. Davida Krám

ského, dr. Hanu Prokopovou a vysokoškolské studenty-výzkumníky Bc. Jaroslava Kříže

a Daniela Koubka.

Jaroslav Veteška

Slavomil Fischer

Poznámka: Upozorňujeme, že pojmy „odsouzený“ a „vězeň“ jsou v textu používány jako

synonyma, stejně jako slova „uvěznění“, „výkon trestu“ (VT) a „výkon trestu odnětí svo

body“ (VTOS).

————————————————— 11 ———

Úvod do zkoumané problematiky

Úvod do zkoumané problematiky Delikvence a kriminalita patří bezesporu k nejzávažnějším sociálně patologickým jevům. Vzhledem k jejich vysoké společenské nebezpečnosti je tato problematika, a zejména pak možnosti jejího řešení, dlouhodobě a trvale předmětem zvýšeného společenského zájmu. V posledních několika letech můžeme v případě delikvence pozorovat jednak její zvyšující se četnost, a dále pak také její kvalitativní proměny. Ty reflektují společenské, strukturální a procesní změny. Tato skutečnost je vnímána značně negativně. Jde totiž o ohrožení společnosti, jejího vývoje z hlediska bezpečnosti, morálky a mravnosti.

Zcela přirozeně proto zaznamenáváme odpovídající zájem odborné, ale také laické veřejnosti, o prameny a informace objasňující zdroje a příčiny delikvence a kriminality, jejich společenský dopad, a zejména již zmíněné možnosti jejich řešení. Problematika delikvence a kriminality se proto zcela pochopitelně stala předmětem zájmu celé řady vědních oborů, včetně andragogiky. Vždyť nositeli delikvence a kriminality jsou v naprosté většině dospělé osoby, jejichž výchova a vzdělávání jsou předmětem zájmu tohoto vědního oboru. Pozornost je také věnována deskripci typických osobnostních znaků a způsobů chování delikventních osob.

Publikace přináší výsledky mnoha šetření, která byla zaměřena na poznání jevů, souvisejících se vznikem a  rozvojem a  možnostmi korekce delikvence a  kriminality. Nedílnou součástí jsou konkrétní závěry a doporučení pro praxi forenzní psychologie, sociální pedagogiky, andragogiky a  dalších pomáhajících profesí. Vlastní výzkumná činnost autorů k této problematice byla realizována v období let 2008 až 2018 a vybraná zjištění byla již částečně publikována (srov. např. s Žukov, Fischer, 2008; Fischer a kol., 2008; Veteška, Žukov, Fischer, 2017; Veteška, Fischer, 2018). Dílčí otázky byly řešeny i v rámci projektu zaměřeného na rozvoj edukačních nástrojů uplatňovaných v rámci resocializace a integrace odsouzených.

1

Přínosem této publikace je aktualizace teoretických východisek opírající se o strukturální a procesuální proměny a zejména pak o výsledky vlastních výzkumných šetření. Poslední výzkum byl autory publikace realizován v letech 2017 a 2018 v Ústeckém kraji pod názvem „Možnosti využití edukačních aktivit pro překonávání negativních důsledků sociálních problémů a  sociálního vyloučení specifických skupin obyvatel Ústeckého 1

Výzkumný projekt „Možnosti využití edukačních aktivit pro překonávání negativních důsledků

sociálních problémů a  sociálního vyloučení specifických skupin obyvatel Ústeckého kraje ze

sociálních a ekonomických procesů a aktivit“ byl finančně podpořen Ústeckým krajem (smlouva

č. 17/SML1265/SOPD/OKH). ——— 12 ————————————————— kraje ze sociálních a ekonomických procesů a aktivit“ a v rámci druhé etapy nazvané „Edukace jako nástroj prevence a sociální exkluze“.

Jsme si vědomi skutečnosti, že text předložené monografie nemůže postihnout veškeré souvislosti a psychosociální jevy, které mohou vznik a rozvoj delikvence, případně kriminality, determinovat. Kriminální chování nevzniká v  naprosté většině případů samo o sobě. Předchází mu řada různých jevů, které lze souhrnně označit jako poruchy chování. Jedná se například o  problematiku agresivity a  násilí, závislostního chování a patologických jevů v prostředí rodiny.

Je tedy alespoň důležité zmínit, že delikvence a  kriminalita nevznikají nahodile. V  naprosté většině případů jsou tyto protispolečenské způsoby chování důsledkem nevhodného nebo až patologického psychosociálního a  emocionálního vývoje jejich nositele. Jde o  problematiku, která bývá souhrnně označována jako negativní vývoj v průběhu dětství a dospívání. Více viz MKN-10.

2

Ke změně protispolečensky orientovaného chování do společensky akceptovatelné podoby vede komplexní přístup. Můžeme konstatovat, že integrální andragogický koncept se s takovým přístupem plně snoubí. Vůči delikventům, kteří se ocitli v situaci odnětí svobody s následným pobytem ve vězení, je nezbytné systematicky uplatňovat řadu aktivit. V počátku, kdy dochází k počáteční krizi v důsledku uvěznění, má dominantní úlohu intervence. Poradenství pak dominantní roli převezme při bilanci toho, co bylo a  jak to vlastně bude dále. K  tomu, aby se dotyčný změnil, potřebuje nejen poradenství. Je nezbytné si buď renovovat, nebo dokonce osvojit dovednosti a znalosti, potřebné k  takovému společenskému uplatnění, které je sociálně přijatelné. K  tomu vede jednoznačně výchova ruku v ruce se vzděláváním. Vzděláváním, které v případě dospělých vede k získávání a zvyšování kompetencí, potřebných k takové seberealizaci a takovému společenskému uplatnění, které je naopak od původně nepřijatelného společensky přijatelné, nebo lépe společensky žádoucí.

Text publikace klade při rozboru problémů, spojených s delikvencí a kriminalitou a  s  možnostmi jejich řešení, důraz na morální hledisko. Je doplněn o  řadu vlastních zkušeností autorů a  o  zkušenosti odborníků z  praxe. Pozornost je ale také věnována teoretickým poznatkům a jejich systemizaci. Jedná se zejména o problematiku zdrojů, příčin vzniku a rozvoje delikvence a kriminality a jejich prevenci. Pro odborníky a další pracovníky působící v  oblasti pedagogických a  psychosociálních věd je znalost a  pochopení souvislostí spojených se vznikem a rozvojem delikventního chování základní podmínkou úspěšnosti pro nacházení a volbu možností jejich řešení. Rozbor a návrh konkrétních možností, tj. doporučení pro psychologickou a andragogickou intervenci, je pak předmětem diskuse a shrnutí prezentovaných výzkumných studií.

Psychologické instrumenty jsme zaměřili na zkoumání změn v osobnostních vlastnostech, rysech a předpokladech jedinců. Jedná se o všestranné působení na osobnost 2

Mezinárodní klasifikace nemocí. 10. revize. Duševní poruchy a poruchy chování. Popisy klinických

znaků a diagnostická vodítka. Praha: Psychiatrické centrum, 1992.

————————————————— 13 ———

Úvod do zkoumané problematiky

dospělého člověka s  využitím edukačního působení, které zahrnuje celou řadu možností formálního a neformálního vzdělávání, včetně informálního učení. Proto nás při zkoumání této problematiky primárně nezajímaly pouze edukační procesy zaměřené na osvojování si poznatků a jejich evaluace, ale především psychosociální aspekty a okolnosti, které souvisejí s výchovou a vzděláváním, prevencí a resocializací. Determinují psychologický vývoj jedince, diagnostikují jeho schopnosti a potenciál, motivaci a docilitu.

Andragogiku chápeme v tomto kontextu jako vědu zastřešující, zásadně ovlivňující procesy výchovy, vzdělávání a učení se dospělých. V rámci zkoumaných interakcí se setkáváme s již dospělými jedinci, vůči nimž uplatňuje andragogika své specifické principy. Znalost původní kauzální příčiny vzniku a rozvoje protispolečenských forem chování je ale pro andragogiku nezbytná. Týká se to nejen její intervence, ale také otázky učení se, vzdělávání a poradenství. To vše prostupuje procesem penitenciární péče a snahou o dosažení korektivních změn ve struktuře osobnosti, tj. resocializací jedince.

Andragogika při intervenci a resocializaci využívá poznatky speciální pedagogiky, psychologie, sociologie a dalších disciplín pro následné korektivní ovlivňování dospělých osob. Znalost problémů předchozího vývoje těchto osob je pro tvorbu intervenčních a  resocializačních aktivit důležitou podmínkou z  hlediska jejich potřebné účinnosti. Proto se lze v předložené práci setkat s některými východisky a také závěry, na které je možné pohlížet nejen jako na andragogické, psychologické, ale také částečně speciálněpedagogické. Vzhledem k tomu, že se v oblasti výkonu trestu odnětí svobody (včetně vazebního stíhání) jedná o práci s dospělou skupinou osob, je působení na tyto jedince akčním polem andragogiky, která využívá poznatky těchto a také dalších vědních disciplín jako jejich důležitou teoretickou a empirickou základnu.

Vybraná témata a otázky psychologie delikventního a kriminálního chování vedou k variantnímu myšlení. Stěžejní témata jsou nahlížena z různých teoretických perspektiv a z různých konceptuálních a interdisciplinárních rámců. Jednotlivá doporučení a závěry jsme se snažili formulovat tak, aby pro společnost měly funkci preventivní, socializační a  resocializační, výchovně-vzdělávací, poradenskou, rehabilitační, terapeutickou, tj.  komplexní v  souladu s  psychologickou a  andragogickou teorií a  praxí. Tematické okruhy a poznatky z této aplikace jsou rozpracovány v jednotlivých kapitolách.

Podtitul publikace, Vybrané otázky etiologie, andragogické intervence a resocializace, ukazuje v podstatě na jeden z nejdůležitějších nosných problémů, spojených s kriminálním chováním. Jde o jeho řešení, např. o problémy korekce, tj. resocia lizace a jejích možností. Ta se potýká s celou řadou rozmanitých překážek. Např. o již výše naznačenou etiologii kriminálního chování, o osobnostní rysy a znaky nositelů kriminality a původní vyvolávající příčinu. Jde ale velmi významně o psychosociální specifika penitenciárního procesu a penitenciární péče (Fischer, 2006). Tato problematika je v podstatě ústředním problémem publikace, který je podrobně popsán v několika následujících kapitolách (zejména penitenciární proces a péče v psychologických a resocializačních souvislostech).

————————————————— 15 ———

Význam a pojetí psychologie kriminálního chování

1. Význam a pojetí

psychologie kriminálního

chování

1.1 Psychologie kriminálního chování

v systému psychologických věd

Psychologie je jako vědní obor vymezována z různých vývojových a teoretických hledisek. Vymezení je determinováno odlišnými teoretickými i empirickými přístupy a koncepty. Ve vymezení proto neexistuje jednotný přístup. Některé psychologické směry vymezují psychologii jako vědu o chování a prožívání. Jiné se omezují pouze na chování (behavioristické pojetí) či jinak jednostranné introspekcionistické nebo fenomenologické pojetí psychologie (strukturalismus, funkcionalismus či psychoanalýza). Jednotné či souhrnné paradigma nenalezneme. Psychologii člověka ale můžeme výstižně definovat jako „vědu o psychice, která se fenomenálně vykazuje jako prožívání a chování ve formě procesů a psychofyzických dispozic k těmto procesům“ (Nakonečný, 1995, s. 226).

Psychologie jako vědní obor je pochopitelně aplikována ve všech oblastech společnosti a jejího dění. Pro všechny aplikované psychologické disciplíny platí jedno společné. Zkoumají problematiku a  otázky chování a  prožívání v  určité oblasti společenské praxe. Pokud hovoříme o delikvenci a kriminálním chování, které jsou z hlediska zájmu předmětem naší publikace, je nutné se pozastavit nad aplikací psychologie v této oblasti. Psychologie kriminálního chování se zatím jako samostatná aplikovaná psychologická disciplína nezakotvila. Proto je nutné konstatovat, že naším východiskem jsou psychické procesy a  související způsoby chování, které mají s  výše uvedenými protispolečensky orientovanými jevy přímou souvislost, a to z pohledu disciplín, které se touto problematikou z  různého pohledu zabývají. V  posledních třiceti letech najdeme výraznou interdisciplinární spolupráci na poli operacionalizace pojmů, konceptualizace teorií i mezioborového vědeckého zkoumání v rámci sociálních a přírodních věd.

Je zcela jasné, že pro studium delikvence a kriminálního chování je nezbytné využít poznatky psychologie obecné, vývojové, sociální a  psychologie osobnosti. Jde o  poznatky obecné, které pak konkrétněji rozpracovávají disciplíny aplikované. Tedy vedle

+ ——— 16 ————————————————— základních psychologických disciplín také poznatky z medicíny, přesněji z psychiatrie

3

a psychopatologie, která se jakožto nauka o psychických nemocech, chorobných a hraničních duševních jevech zabývá „diagnostikou, klasifikací i výzkumem jak duševních poruch a chorob, tak také hraničních stavů“

4

(Orel a kol., 2012).

Následující aplikované disciplíny psychologie jsou pro psychologii kriminálního chování základními teoretickými východisky. Pravděpodobně nejvýznamnější související aplikovanou psychologickou disciplínou, která se mj. zabývá psychologickou stránkou řady otázek kriminální činnosti, je forenzní psychologie (Čírtková, 2009). Forenzní psychologie má z pohledu této publikace význam zejména z hlediska analýzy motivace trestných činů. Dále se podílí na typologii různých pachatelů trestných činů a deliktů, a to z biopsychosociálního hlediska. V našich podmínkách se v případě forenzní psychologie můžeme často setkat s označením psychologie soudní nebo psychologie kriminální. Název je totiž odvozen od latinského forum (tržiště), kde se konaly mj. soudní spory a jednání. Její předmět zájmu je však širší. Zabývá se také problematikou regulativních mechanismů v oblasti právních norem. Forenzní psychologie je propojená s kriminálně orientovanou psychopatologií, tj. specifických psychologických syndromů spojených s kriminologií (srov. Petherick, Sinnamon, 2017).

V mezinárodním prostředí je možné se dále setkat také s pojmy „penitenciární psychologie“ a „postpenitenciární psychologie“. Penitenciární psychologie se zabývá specifickými, zejména psychosociálními aspekty, které je možné pozorovat v rámci uvěznění (deprivace, frustrace, adaptace, resocializace). Ty se týkají samozřejmě vězněných osob, jak v rámci výkonu vyšetřovací vazby, tak především v rámci výkonu trestu odnětí svobody. Zabývá se ale také mj. otázkami, které mají souvislost s vězeňskou službou (případně jinými relevantními institucemi) a jejími pracovníky. Ústředním problémem ve vztahu k  vězněným jedincům je problematika kognitivních aspektů adaptace, intervence ve vztahu k  rozvoji reaktivních poruch a  později nevhodných obranných mechanismů (o problému prizonizace a ideologizace pojednáváme podrobně v další části publikace). Adaptační potíže těchto jedinců se projevují mj. jako důsledek výchovného zanedbání (viz sociokulturní a  psychická deprivace). Dále je to otázka reintegrace, rehabilitace a resocializace a jejích možností (což je také problematika, která je podrobena rozboru v další části textu).

Postpenitenciární psychologie na penitenciární psychologii úzce navazuje. Zabývá se obecně psychosociálními aspekty návratu osob po skončení výkonu trestu odnětí svobody do normální společnosti. Ústředním tématem je adaptace po propuštění na 3

Psychiatrie je specializovaný lékařský obor, který se zabývá teoretickými i  praktickými aspekty

diagnostiky, klasifikace, léčby, prevence psychických (duševních) onemocnění a stavů. Psychiatrie

je součástí medicíny (lékařských věd). 4

Je namístě podotknout, že hranice mezi zdravím a  patologií je v  případě duševních poruch na

některých místech zcela jednoznačná, na některých naopak velmi neostrá (Orel a kol., 2012). Proto

ani hranice mezi normou a abnormalitou nemusí být ostrá či vždy jednoznačně patrná, například

s ohledem na vývoj společnosti či nahlížení v rámci různých kultur.

————————————————— 17 ———

Význam a pojetí psychologie kriminálního chování

nové životní podmínky a sociální integrace (resp. reintegrace). S tím souvisí snaha o vybudování potřebných interpersonálních vazeb a funkčního sociálního zázemí, pracovní uplatnění a chtěný, nebo alespoň akceptovatelný způsob společenského fungování.

S problematikou psychologie kriminálního chování se snoubí kriminální psychologie. Zabývá se obecně otázkami, které souvisejí s vyšetřováním deliktů a kriminálních činů, psychologickým obrazem pachatelů a motivací kriminálního jednání. V rámci objasňování trestné činnosti se dotýká rozmanitých psychologických otázek, které s těmito činy souvisejí (Čírtková, 1998). Další aplikační rovinou psychologie je zájem o studium obětí trestných činů. Nauka o obětech se nazývá viktimologie. Vědeckým způsobem zkoumá oběť trestného činu, tj. jakou roli hraje v motivaci pachatele, jaká je jejich interakce a jaké dopady má trestný čin na jejich život. Viktimologie se v rámci výzkumu viktimizace zabývá především chováním oběti, interakcí oběti a pachatele a celkovou mírou viktimizace. Podrobněji k této problematice viz Čírtková (2014) a Velikovská (2016).

V zahraničí se celkem ustálila aplikovaná psychologická disciplína, kterou bychom mohli pro naše podmínky uvést jako resocializační (nápravná) psychologie (correctional psychology) – srov. s Irving a Randy (2013). Resocializační neboli korektivní psychologie je aplikovanou psychologickou disciplínou, která se zabývá psychosociál ní problematikou týkající se uvězněním a korektivními mechanismy. Také zkoumá problematiku korekce v jiných institucích, zaměřených rovněž na korekci společensky nepřijatelného chování.

Pokud bychom mohli výše uvedené stručné pojednání o místě psychologie kriminálního chování v  systému psychologických věd sumarizovat, můžeme konstatovat následující. Psychologie kriminálního chování není zatím dostatečně ukotvena a  ani vymezena jako samostatná aplikovaná psychologická disciplína. Problematiku psychických a sociálních problémů, které s delikvencí a kriminálním chováním souvisejí, je možné zkoumat jednak pomocí základních psychologických disciplín, ale zejména pak pomocí aplikovaných disciplín, které jsme výše uvedli.

Jako zastřešující, tj. pravděpodobně nejlépe využitelná, se zatím aktuálně jeví již výše zmíněná forenzní psychologie. V  jejím původním vymezení (Netík, Netíková, Hájek, 1997) došlo k systematickému pokrytí problémů, které respektují posloupnost kriminálního činu (Čírtková, 1998). Jeden z prvních ucelených modelů podali v českém peneologickém prostředí Čepelák a Karabec (1987).

Někteří teoretici proto pojímají výše uvedené psychologické disciplíny jako dílčí subdisciplíny forenzní psychologie. Předmětem forenzní psychologie je pak celá problematika kriminální činnosti, „od A  do Z“ (Čírtková, 2009). Psychologické základy a zdroje kriminálního chování zkoumala v Anglii již v roce 1946 a 1947 lékařka Melitta Schmidebergová (narozená na Slovensku). Zaměřila se na psychiatrické aspekty chování, ale i na léčbu těchto jedinců pomocí psychoterapie (jako cíleného psychologického úsilí směřujícího ke zmírnění nebo odstranění potíží jedince). Psychoterapií můžeme působit na „nemoc, poruchu, ale i na duševní stavy, funkce a procesy, na osobnost a její vztahy“ ——— 18 ————————————————— (Orel a kol., 2012, s. 225). Jedná se tedy o určitou specifickou, psychologickými prostředky realizovanou léčebnou formu „lidského vztahu a setkání“ (Orel a kol., 2012, s. 224).

Policejní psychologie, v jejímž pozadí stojí především nové nároky na výkon policejních a bezpečnostních profesí, je velmi mladou aplikovanou psychologickou disciplínou (Čírtková, 2000). Do sféry působnosti policie patří i  prevence kriminality. Policejní psychologií se „rozumí uplatňování psychologických přístupů, hledisek a  poznatků v  policejní a  bezpečnostní oblasti ... zajímá se o  chování a  prožívání lidí v  situacích, v nichž jde o zajištění zákonnosti, veřejného pořádku a bezpečnosti“ (Čírtková, 2000, s. 45). „Mění se podoby a tváře kriminality, vznikají nové typy nebezpečných situací, zajišťování bezpečnosti lidí i jejich majetku je stále komplikovanější.“ (Čírtková, 2000, s. 7)

Uvedené tři aplikované disciplíny (policejní psychologie, forenzní psychologie a kriminální psychologie) nabízejí relevantní poznatky pro policii obecně. Ve svém souhrnu představují kompletní a komplexní „psychologii pro policisty“ (Čírtková, 2000). „Úsilí o jejich přísné a přesné ohraničení se z dnešního pohledu dokonce jeví jako neúčelné. Fakt, že se v řadě témat překrývají a vzájemně prolínají, odráží totiž realitu.“ (Čírtková, 2000, s. 47)

Psychologie kriminálního chování je rovněž vyučována jako samostatný předmět na vysokých školách např. ve Velké Británii, Kanadě a USA. Studenty seznamuje s psychologickými proměnnými, o nichž se věří, že podporují kriminální chování. Přehled delikventního a kriminálního chování z vývojové, kognitivně-behaviorální perspektivy. Cílem je: ■ aplikovat teoretické perspektivy (behaviorální, emocionální a kognitivní) k analýze

reálných nebo hypotetických kriminálních scénářů; ■ identifikovat různé faktory, které povzbuzují nebo odrazují od kriminálního chování; ■ vysvětlit použití nástrojů pro hodnocení rizik v  různých fázích procesu trestního

soudnictví.

Faktory, které ovlivňují vývoj dospělých a mladistvých na cestě k trestné činnosti, jsou zkoumány, aby se zjistilo, že se jedná o vinu za trestné jednání. Dále je psychologie kriminálního chování součástí dalšího vzdělávání, v mnoha případech jsou semináře a kurzy akreditovány. 1.2 Zdroje a východiska psychologie

kriminálního chování

Psychologie kriminálního chování vzniká jako reakce na poptávku společnosti. Jedním z klíčových ukazatelů, potvrzujících význam rozvoje této oblasti aplikované psychologické disciplíny, je nárůst kriminality a zejména zvyšující se počet jedinců ve výkonu trestu



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.