načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Psychologie davu – Gustave Le Bon

Psychologie davu

Elektronická kniha: Psychologie davu
Autor: Gustave Le Bon

Le Bon svou koncepci davu vybudoval v souvislosti s chováním davu během francouzské revoluce. Podle něj v davových situacích dochází k tzv. deindividuaci - to znamená, že jednotlivci ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  219
+
-
7,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 75.3%hodnoceni - 75.3%hodnoceni - 75.3%hodnoceni - 75.3%hodnoceni - 75.3% 87%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » PORTÁL
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2016
Počet stran: 175
Rozměr: 20 cm
Vydání: Vydání čtvrté, V Portále první, revidované
Spolupracovali: z francouzského originálu Psychologie des foules přeložili L.K. Hofman a Z. Ullrich
Skupina třídění: Sociální interakce. Sociální komunikace
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-262-1028-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Le Bon svou koncepci davu vybudoval v souvislosti s chováním davu během francouzské revoluce. Podle něj v davových situacích dochází k tzv. deindividuaci - to znamená, že jednotlivci přestávají sami sebe vnímat jako individuální bytosti a splývají s ostatními do jednoho mentálního sugestibilního celku, v němž se rychle šíří emoce a často i asociální chování. Ač Le Bonova kniha vyšla již v roce 1895, popisuje děje, k nimž v životě naší společnosti dochází dodnes. Psychosociologická studie staví do protikladu uvědomělou činnost jedince a neuvědomělou činnost davu.

Popis nakladatele

Psychologie davu je jedním ze slavných děl citovaných v učebnicích psychologie i dalších společenských věd. Le Bon svou koncepci davu vybudoval v souvislosti s chováním davu během francouzské revoluce. Podle něj v davových situacích dochází k tzv. deindividuaci – to znamená, že jednotlivci přestávají sami sebe vnímat jako individuální bytosti a splývají s ostatními do jednoho mentálního sugestibilního celku, v němž se rychle šíří emoce a často i asociální chování. V první polovině 20. století byla tato teorie užita v souvislosti s pochopením vlivu médií. Le Bonovy myšlenky prý hojně využíval i Adolf Hitler. Deindividualizované chování, v němž se lidé dočasně přestávají chovat podle sociálních norem vštípených výchovou, zkoumali také slavní američtí psychologové jako Festinger a Zimbardo. Ač Le Bonova kniha vyšla již v roce 1895, výstižně popisuje děje, k nimž v životě naší společnosti dochází dodnes. Gustave Le Bon (1841–1931) byl francouzský sociální psycholog a sociolog. Ve svých knihách se zabýval například tematikou národních rysů, ras, stádním chováním a psychologií davů.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Gustave Le Bon - další tituly autora:
Psychologie davu Psychologie davu
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Psychologie davu

Gustave Le Bon

Le Bon



Le Bon

Gustave Le Bon

Psychologie davu


Francouzský originál:

Psychologie des foules, první vydání 1895

Epilogue © Josef Smolík, 2016

© Portál, s. r. o., Praha 2016

ISBN 978-80-262-1060-3


Obsah

Autorova předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6

Úvod: Období davů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10

kniha první: Duše davů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17

1 Obecná charakteristika davů,

psychologický zákon jejich duševní jednoty . . . . . . . . . . . . . . 18

2 City a mravnost davu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25

3 Ideje, způsob uvažování a obrazotvornost davů . . . . . . . . . . . . 40

4 Náboženská forma všech davových přesvědčení . . . . . . . . . . . . 47

kniha druhá: Názory a přesvědčení davů . . . . . . . . . . . . . . . . 51

1 Faktory působící nepřímo na přesvědčení a názory davů . . . . . . . 52

2 Faktory působící bezprostředně na názory davů . . . . . . . . . . . . 65

3 Vůdcové davu a prostředky, jimiž přesvědčují . . . . . . . . . . . . . 74

4 Hranice proměnlivosti přesvědčení a názorů davů . . . . . . . . . . . 88

kniha třetí: Klasifikace a popis různých druhů davů . . . . . . . . . 97

1 Klasifikace davů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98

2 Davy tzv. zločinné . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101

3 Porotní soudy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105

4 Davy voličské . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110

5 Parlamentní shromáždění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117

doslov: Psychologie davů na počátku 21. století . . . . . . . . . . . . 131

Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131

Le Bon: Psychologie davu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131

Sigmund Freud: Psychologie masy a analýza Já . . . . . . . . . . . . . . 149

Hannah Arendtová: Dav v totalitním režimu . . . . . . . . . . . . . . . 152

José Ortega y Gasset: Vzpoura davů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153

Elias Canetti: Masa a moc . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 156

Hermann Broch: Masové šílenství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 160

Davy nekonečné . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161

Použitá literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 163

Poznámky ke knize . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165

Poznámky k doslovu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 171


6

GUSTAVE LE BON

Autorova předmluva

Naše předchozí dílo se týkalo popisu duše národa. Nyní se chys

táme studovat duši davu.

Souhrn společných vlastností, které vznikají působením pro

středí a dědičnosti u všech jedinců určitého národa, tvoří duši to

hoto národa. Tyto vlastnosti mají původ v dávných dobách a jsou

velmi stálé. Shromáždí-li se však náhodně jistý počet lidí, pozo

rujeme, že se z  jejich pouhého sblížení mohou zrodit ještě nové

duševní vlastnosti, které se navršují na vlastnosti rasové a často se

od nich hluboce liší.

Jejich souhrn tvoří mocnou, ale krátce trvající kolektivní duši.

Davy hrály vždy významnou úlohu v  dějinách, ale ta nebyla

nikdy tak důležitá jako v  dnešní době. Nevědomá činnost davů,

vstupující na místo uvědomělé činnosti jedinců, je jedním z hlav

ních znaků současné doby.

Pokusil jsem se přistoupit k  obtížnému problému davů způ

sobem striktně vědeckým, tj. snažil jsem se mít metodu a nechat

stranou názory, teorie a  doktríny. To je, jak věřím, jediný způsob,

jak se dobrat určitých dílků pravdy, především když se jedná – jako

v  tomto případě  – o  otázku, jež skutečně rozněcuje duše. Vědec,

který se tímto fenoménem zabývá, se nemá starat o to, že jeho vý

roky mohou zranit. V nedávné publikaci učinil význačný myslitel

Goblet d’Alviela pozorování, že ačkoli nepatřím k žádné současné

škole, často se nacházím v opozici k určitým závěrům všech těchto

škol. Tato nová práce zasluhuje, jak doufám, stejnou pozornost.

Patřit k nějaké škole znamená nezbytně přijmout její předpojatosti

a předsudky.

Přesto musím čtenáři vyložit, proč mě uvidí vyvozovat z mých

studií závěry odlišné od těch, které se na první pohled zdají být

patřičné. Když například tvrdím, že dav je myšlenkově velmi


7

PSyCHOLOGIE DAVU

podřadný, i když je složen z elit, a přesto říkám, že navzdory této

podřadnosti by bylo nebezpečné zasahovat do jeho organizace.

Je to co nejpečlivější pozorování faktů historie, které mi vždy

ukázalo, že u sociálních organismů, jež jsou stejně komplikované jako kterékoli jiné bytosti, není vůbec v naší moci donutit je k nějaké rychlé a hluboké proměně. Příroda je občas radikální, ale nikdy

ne tak, jak tomu rozumíme my, a to je důvod, proč je mánie velkých

reforem pro lidi tak osudná, jakkoli se teoreticky mohou takové

vynikající reformy objevit. Nebyly by užitečné, kdyby neměly sílu

změnit okamžitě duši národů. Takovou moc má jen čas. To, co

ovládá lid, jsou ideje, city a  zvyky, to, co máme v  sobě. Instituce

a zákony jsou manifestacemi naší duše, výrazy jejích potřeb. Tím,

že vycházejí z duše, instituce a zákony nevědí, jak ji změnit.

Studium sociálních fenoménů nemůže být odděleno od feno

ménu lidí, u nichž se vytvářejí. Filozoficky řečeno, tyto fenomény

mohou mít absolutní hodnotu, prakticky ji ale mají jen relativní.

Když studujeme sociální fenomén, je ho tedy třeba následně

uvážit pod dvěma zcela odlišnými aspekty. Je vidět, že poučení

čistým rozumem je často protikladné k  poučení rozumem prak

tickým. Je stěží něco, i  fyzického, na co by nebylo možné vztáh

nout toto dělení. Z úhlu pohledu absolutní pravdy jsou krychle či kruh geometrické útvary neměnné, striktně definované určitými

výroky. Z pohledu našeho oka mohou tyto geometrické útvary na

brat velmi různorodých forem. Perspektiva může přeměnit krychli

v pyramidu nebo čtverec, kruh v  elipsu nebo rovnou čáru, a  tyto

fiktivní formy jsou pro uvažování mnohem důležitější než formy

reálné, protože jsou tím jediným, co vidíme a co může fotografie

nebo malba reprodukovat. Nereálné je v  určitém případě pravdi

vější než reálné. Představovat objekty v jejich přesné geometrické

podobě by znamenalo deformovat přírodu a  dělat ji nepoznatel

nou. Představíme-li si svět, jehož obyvatelé by mohli předměty jen kopírovat nebo fotografovat, ale neměli by možnost se jich dotýkat, dělali by si jasnou představu o jejich formě jen velmi obtížně.

8

GUSTAVE LE BON

Znalost této formy, dostupná pouze hrstce vzdělanců, by ostatně

vzbuzovala jen velmi slabý zájem.

Filozof, který studuje sociální fenomény, musí mít na paměti,

že vedle jejich hodnoty teoretické mají i hodnotu praktickou a že

z  pohledu vývoje civilizace má jen ta druhá nějakou důležitost.

Takové konstatování musí vyvolat obezřetnost v závěrech, které se

týkají zákona, jenž se mu zpočátku jakoby vnucoval.

I  další motivy se podílejí na tomto vnuceném rezervovaném

postoji. Komplexnost sociálních skutečností je taková, že je není

možné obsáhnout všechny dohromady a předvídat důsledky jejich

vzájemného vlivu. Zdá se také, že za viditelnými fakty se často

ukrývají tisíce skutečností neviditelných. Viditelné sociální feno

mény se zdají být výsledkem ohromné nevědomé činnosti, nejčas

těji nedostupné naší analýze. Hmatatelné projevy je možné přirov

nat k  vlnám, které na povrchu oceánu odrážejí zvraty v  podzemí,

kde se odehrávají a  o  němž nic nevíme. Když pozorujeme davy

ve většině jejich projevů, obvykle vykazují mimořádně podřadného

ducha, v jiných případech to ale vypadá, jako by byly vedeny my

steriózními silami, jež byly ve starověku nazývány osud, příroda,

prozřetelnost a  které my nazýváme hlasem mrtvých, jejichž moc

bychom nepochopili, kdybychom ignorovali jejich podstatu. Často

se zdá, že v nitru národů se nacházejí latentní síly, které je vedou. Je

například něco komplikovanějšího, logičtějšího a úžasnějšího než

jazyk? A  odkud přesto vychází tato věc, tak dobře organizovaná

a tak subtilní, když ne z nevědomé duše davů? Akademie největších

učenců, nejvyhlášenější gramatikáři umějí pouze s obtížemi zazna

menávat zákony, které řídí tyto jazyky, ale jsou zcela neschopní je

vytvářet. Stejné je to s  idejemi génia velkých osobností  – jsme si

tak jisti, že jsou výhradně jejich dílem? Bezpochyby jsou vždy vý

tvorem osamělých duchů, ale není to duše davů, která zformovala

tisíce zrnek prachu, jež tvoří usazeninu, na níž tyto ideje klíčí?

Davy jsou bezpochyby vždy nevědomé, ale tato nevědomost

je možná jedním z  tajemství jejich síly. V  přírodě jsou tvorové

PSyCHOLOGIE DAVU

výhradně podřízeni instinktu a  vykonávají činy, jejichž úžasná

komplexnost nás udivuje. Rozum je v  rámci humanity věcí příliš novou, a  navíc příliš nedokonalou, aby nás vyvázal ze zákonů

nevědomí, či je dokonce nahradil. Ve všech našich činech je podíl

nevědomí obrovský a  rozumu velmi malý. Nevědomí jedná jako ještě neznámá síla.

Pokud tedy chceme zůstat v úzkých, ale jistých mantinelech té

mat, která může poznat věda, a nebloudit v oblastech vágních dohad a marných hypotéz, musíme jednoduše pojednávat o fenomé

nech, které jsou nám dostupné, a omezit se na ně. Veškeré závěry

vycházející z našich pozorování jsou nejčastěji předčasné, neboť za

fenomény, které dobře vidíme, se nacházejí další, jež vidíme špatně,

a stejně tak se za nimi asi nacházejí takové, které nevidíme vůbec.


10

GUSTAVE LE BON

Úvod: Období davů

Na první pohled by se mohlo zdát, že veliké převraty, které před

cházejí změnám civilizací, jako je pád římské říše a  založení říše

arabské, jsou určovány důležitými politickými změnami, vpády

národů nebo svržením dynastií. Ale pečlivé studium těchto udá

lostí velmi často zjišťuje, že za jejich zdánlivými příčinami tkví

jako vlastní příčina nějaká hluboká proměna v  myšlení národů.

Opravdové historické převraty nejsou ty, které nás překvapují

svou velikostí a prudkostí. Změny, jež jsou jediné důležité, takové,

z  nichž vyplývá obnova civilizací, se odehrávají v  názorech, před

stavách a vírách. Významné události jsou viditelnými výsledky ne

viditelných změn lidského myšlení. Projevují-li se tak zřídka, je

to z toho důvodu, že nejstálejším prvkem rasy je dědičný základ

jejího myšlení.

Přítomná doba je právě jedním z těch kritických okamžiků, kdy

se lidské myšlení počalo přetvářet.

Podkladem tohoto přerodu jsou dva hlavní faktory. Prvním

je rozvrat náboženských, politických a sociálních názorů, z nichž

pramení všechny prvky naší civilizace. Druhým je vznik úplně no

vých existenčních a  myšlenkových podmínek, vyvolaných moder

ními objevy přírodních věd a průmyslu.

Přesto, že názory minulosti jsou již otřeseny, mají dosud veliký

vliv. Ideje, které je mají nahradit, se teprve tvoří, a proto současná

doba představuje období přechodu a anarchie.

Je nesnadné již nyní říci, co jednou vzejde z  takového ne

zbytně poněkud chaotického období. Jaké budou základní ideje,

na kterých budou založeny společnosti, jež přijdou po nás? To

ještě nevíme. Ale můžeme již nyní předvídat, že budou muset ve

své organizaci určitě počítat s  novou mocí, nejnovější vládkyní

moderní doby – s mocí davů. Na troskách tolika idejí, které byly


11

PSyCHOLOGIE DAVU

kdysi považovány za správné a jež jsou dnes mrtvé, tolika mocností,

které byly postupně zlomené revolucemi, jedině tato moc se po

zvedla a zdá se, že pohltí již brzy všechny ostatní. Zatímco se naše

staré názory viklají a  mizí a  staré opory společnosti se postupně

rozpadávají, moc mas je jedinou silou, kterou nic neohrožuje a jejíž

význam neustále vzrůstá. Věk, do něhož vstupujeme, bude opravdu

VĚKEM DAVŮ.

Ještě neuplynulo ani století od doby, kdy tradiční politika států

a  soupeření panovníků byly hlavními faktory historického dění.

Mínění davů nemělo zpravidla žádného významu. Dnes zname

nají málo tradice politické i osobní snahy vládců a jejich soupeření.

Hlas davů nabyl převahy. Ten diktuje králům, jak se mají chovat.

Duše davů, a nikoli již rozhodnutí panovníků určují osudy národů.

Jedním z nejnápadnějších znaků naší přechodné doby je vstup

lidových tříd do politického života, jejich postupná přeměna ve

třídy vládnoucí. Známkou tohoto vstupu nebylo vlastně všeo

becné hlasovací právo, jehož řízení bylo zpočátku tak snadné

a které mělo po dlouhou dobu tak malý vliv. Zrození moci davů

počalo šířením jistých idejí, které se v duších zvolna ujímaly, a po

kračovalo sdružováním jedinců k uskutečnění názorů, do té doby

teoretických. Sdružování umožnilo davům, aby si utvořily mínění,

i když ne správné, tedy alespoň velmi určité, o svých zájmech a aby

si uvědomily svou sílu. Zakládají syndikáty, před kterými kapitu

luje každá moc, burzy práce, které se navzdory všem hospodář

ským zákonům samy snaží upravovat poměr práce a mzdy. Posílají

do národních shromáždění své zástupce zbavené veškeré iniciativy

a  nezávislosti, kteří jsou většinou pouhými mluvčími výborů, jež

je zvolily.

Dnes nabývají požadavky davů čím dále tím určitější povahy

a  snaží se vyvrátit přímo z  kořene nynější společnost, aby ji při

vedly zpět k  onomu původnímu komunismu, který byl normál

ním stavem všech lidských skupin před příchodem civilizace.

Omezení pracovní doby, vyvlastnění dolů, železnic, továren a půdy,


12

GUSTAVE LE BON

rovnoměrné rozdělení výrobků, eliminace tříd vyšších ve prospěch

tříd lidových atd. Takové jsou tyto požadavky.

Davy mají malou schopnost uvažovat, ale jsou naopak velmi

dobře uzpůsobeny k  činům. Současnou organizací nesmírně

stoupla jejich síla. Dogmata, která nyní vznikají, dosáhnou záhy

moci dogmat starých, tj. tyranské a suverénní moci, která vylučuje

jakoukoli diskusi. Božské právo králů bude nahrazeno božským

právem davů.

Oblíbení spisovatelé naší buržoazie, kteří jsou s to nejlépe tlu

močit její poněkud omezené ideje, její úzký rozhled, její poněkud

sumární skepticismus a někdy téměř výstřední egoismus, jsou po

blázněni touto novou mocí, kterou vidí růst. Zoufale volají mravní

sílu církve na pomoc v boji proti zmatení duchů, té církve, kterou

dříve tolik pohrdali. Mluví o úpadku vědy a připomínají nám na

uky zjevených pravd. Ale tito nově na víru obrácení zapomínají,

že dotkla-li se jich skutečně milost, nemá tutéž moc nad dušemi,

které se málo starají o  zájmy nadpozemského rázu. Dav dnes již

nechce bohy, které včera jeho bývalí učitelé odmítli a pomáhali bo

řit. Řeky netečou zpět ke svým pramenům.

Věda naprosto nezpůsobila úpadek a nenese v dnešní anarchii

duší za nic odpovědnost, ani v nové moci, která vyrostla z lůna této

anarchie. Slíbila nám pravdu, nebo alespoň znalost vztahů, které

naše inteligence může obsáhnout; nikdy nám však neslíbila ani mír,

ani štěstí. Je suverénně lhostejná k našim citům, neslyší naše nářky

a nic již nemůže vzkřísit iluze, které zahnala.

Obecné příznaky rychlého narůstání moci davů vidíme u všech

národů. Ať nám přináší cokoli, musíme se jí podrobit.

Obviňování této moci je jenom prázdným mluvením. Možná

že převzetí moci davy je jedním z posledních údobí západních ci

vilizací a znamená návrat k obdobím zmatené anarchie, jež před

cházejí vytvoření nové společnosti. Ale jak tomu zabránit?

Až dosud byly nejjasnější úlohou davů velké rozvraty zasta

ralých civilizací. Objev této úlohy ale není jen záležitostí dneška.


13

PSyCHOLOGIE DAVU

Historie učí, že v  okamžiku, kdy pozbyly své moci mravní síly,

které tvořily páteř určité společnosti, byl konečný rozklad prove

den brutálními a neuvědomělými davy, jež byly právem pokládány

za barbarské. Civilizace byly až dosud vytvářeny a  vedeny malou

skupinou vzdělanecké aristokracie, nikdy však davy. Davy mají

pouze ničivou moc. Jejich vláda představuje vždy období zmatků.

Civilizace předpokládá jistá pevná pravidla, kázeň, přechod od

pudového k  rozumovému, předvídání budoucnosti, vysoký stu

peň kultury, což jsou podmínky, které davy, ponechané samy sobě,

nedovedou nikdy splnit. Svou výlučně ničivou mocí se podobají

mikrobům, které rozkládají vyčerpaná nebo mrtvá těla. Je-li stavba

některé civilizace prohnilá, přivodí davy její zřícení. V tomto oka

mžiku začíná jejich úloha. Na okamžik se filozofie množství stává

jedinou filozofií dějin.

Bude tomu tak i s naší civilizací? Můžeme se toho obávat, avšak

dosud to nevíme.

Musíme se s rezignací podrobit vládě davů, poněvadž neprozí

ravé ruce postupně prolomily všechny hráze, které by je byly mohly

zadržet.

Davy, o  kterých se začíná tolik mluvit, zatím známe velmi

málo. Odborní psychologové, žijíce daleko od nich, je vždy opo

míjeli a  nezabývali se jimi jinak než z  hlediska zločinů, jichž se

mohou dopustit. Beze vší pochybnosti zločinné davy existují, jsou

ale i davy ctnostné, hrdinské a mnoho jiných. Zločiny davů tvoří

jenom zvláštní případ jejich psychologie, a stejně jako nepoznáme

povahu jedince pouze podle jeho neřestí, tak nemůžeme poznat

davy, podrobíme-li studiu jen jejich zločiny.

Máme-li říci pravdu, vládci světa, zakladatelé náboženství nebo

říší, apoštolové všech věr, vynikající státníci a  v  menším okruhu

prostí vůdci malých lidských skupin byli vždy neuvědomělými

psychology a znali instinktivně a často velmi bezpečně duši davů.

Právě proto, že je dobře znali, stali se snadno jejich pány. Napoleon

úžasně vystihl psychologii francouzských davů, vůbec však


14

GUSTAVE LE BON

nepochopil psychologii těch, které patřily k  jiným rasám.

1

Tato

neznalost způsobila, že se pustil do válek, zvláště ve Španělsku

a Rusku, které připravily jeho pád.

Znalost psychologie davů je v  této době poslední pomůckou

pro státníka, který je sice nechce ovládat – což se stalo dnes velmi

nesnadným –, ale alespoň se nemíní dát příliš ovládat od nich.

Psychologie davů ukazuje, do jaké míry mají zákony a  insti

tuce malý vliv na jejich impulzivní povahu a  jak jsou neschopny

jiných mínění kromě těch, která jim byla vnuknuta. Nelze je vést

pravidly, vybudovanými na čistě teoretické rovnosti, ale jen tím,

co je zaujme a  svede. Chce-li např. zákonodárce stanovit novou

daň, má snad volit tu, která by byla teoreticky nejspravedlivější?

V  žádném případě! Prakticky tou nejlepší daní bude pro davy ta

nejméně spravedlivá. Je-li nejméně nápadná a na pohled nejméně

těžká, bude nejsnáze přijata. Proto sebetíživější nepřímá daň bude

davem přijata vždy, poněvadž se odvádí denně ve zlomcích haléře

z  předmětů spotřeby, nepřekáží nikomu v  jeho zvycích a  působí

na něj malým dojmem. Nahraďte ji daní, úměrnou mzdě nebo ji

ným příjmům, která by se odváděla najednou, a vzbudí jednohlasný

protest, i kdyby byla třeba desetkrát lehčí. Místo denně splácených

neviditelných haléřů by přišla celková částka, která je skutečně po

měrně vysoká, a  tím vyvolá veliký dojem. Ušla by pozornosti jen

tehdy, kdyby si ji někdo ukládal stranou po haléřích; tento eko

nomický postup však předpokládá jistou dávku prozíravosti, které

davy nejsou schopny.

Uvedený příklad to osvětluje nejjednodušeji, jeho správnost je

zjevná. To také neuniklo psychologu, jakým byl Napoleon; ale zá

konodárci, neznalí duše davů, ji nemohou pochopit. Dosud nebyli

zkušeností dostatečně poučeni, že lidi nelze nikdy vést předpisy

čistého rozumu.

Psychologii davů by bylo možné ilustrovat ještě dalšími pří

kazy. Její znalost objasňuje množství historických a ekonomických

jevů, které by bez ní byly úplně nepochopitelné. Měl jsem možnost


15

PSyCHOLOGIE DAVU

ukázat, že to, že nejskvělejší z moderních historiků Taine tak často

špatně porozuměl událostem naší velké Revoluce, bylo dáno tím,

že ho nikdy ani nenapadlo studovat duši davu. Pro zkoumání této

komplikované doby si vzal na pomoc popisnou metodu přírodo

vědců, ale mezi fenomény, které přírodovědci studují, morální síly

nefigurují. A přitom jsou to přesně ony, jež tvoří skutečnou hybnou

sílu dějin.

I  kdyby nám šlo jen o  praktické ohledy, studium psychologie

davů zasluhuje naši pozornost. I  kdybychom neměli jiný zájem

než ten, který vyplývá z čisté zvídavosti, zasloužilo by si studium

psychologie davů, abychom se o ně pokusili. Je stejně zajímavé roz

luštit pohnutky lidských činů, jako probádat nerost nebo květinu.

Toto studium psychologie davů bude pouze krátkou syntézou,

prostým souhrnem našeho bádání. Proto je možno od něho žádat

jenom několik podnětných hledisek. Jiní badatelé prohloubí brázdu

více; my se dnes pohybujeme ve zcela nedotčených oblastech.

2



17

DUŠE DAVŮ

KNIHA PRVNÍ

Duše davů


18

KNI HA PRVNí

I. kapitola

Obecná charakteristika

davů, psychologický zákon

jejich duševní jednoty

V  běžném smyslu znamená slovo dav shromáždění jakýchkoli je

dinců bez ohledu na jejich národnost, povolání nebo pohlaví a bez

ohledu na náhodu, která je svedla dohromady.

Z psychologického hlediska nabývá však slovo dav zcela jiného

významu. Za jistých daných okolností  – ale jenom v  nich  – má

shromáždění lidí nové vlastnosti, které se značně liší od vlastností

jedinců, kteří je skládají. Vědomá osobnost tu mizí a  city i  myš

lenky všech jednotek jsou zaměřeny týmž směrem. Tvoří se ko

lektivní duše beze vší pochybnosti přechodná, která však má velmi

určité vlastnosti. Z  pouhého seskupení se stalo to, čemu z  nedo

statku dokonalejšího pojmenování říkám dav organizovaný nebo,

chcete-li, dav psychologický. Ten pak tvoří jedinou bytost a je pod

roben zákonu duševní jednoty davů.

Skutečnost, že se mnoho jedinců náhodou ocitne bok po boku,

jim ještě nedává znaky organizovaného davu. Tisíc jedinců ná

hodně shromážděných na veřejném místě, ale bez určitého cíle, ne

tvoří ještě psychologický dav. Má-li dav nabýt zvláštních vlastností,

je k tomu zapotřebí vlivu jistých podnětů, jejichž povahu musíme

teprve určit.

Ztráta uvědomělé osobnosti a zaměření citů a myšlenek týmž

směrem, což jsou charakteristické známky davu, který se organi

zuje, nevyžadují vždy současnou přítomnost mnoha jedinců na

témže místě. I  tisíce oddělených jednotlivců mohou  – v  daném

okamžiku a  pod vlivem určitých prudkých dojmů, např. veliké

národní události  – nabýt vlastností psychologického davu. Stačí

tedy, aby je nějaká náhoda spojila, a  jejich chování ihned nabývá


19

DUŠE DAVŮ

formy, charakteristické pro činy davů. V určitých okamžicích dějin

může půl tuctu lidí vytvořit psychologický dav, zatímco ho netvoří

stovky náhodou shromážděných lidí. Na druhou stranu se může

celý národ působením určitého vlivu stát někdy davem i bez vidi

telného seskupení.

Jakmile je psychologický dav utvořen, nabývá vlastností obecně

dočasných, ale určitelných. K  těmto obecným vlastnostem pak

ještě přistupují zvláštní, měnící se podle prvků, které dav skládají

a jež mohou pozměnit jeho mentální strukturu.

Psychologické davy lze tedy roztřídit. Studium této klasifikace

nám ukáže, že různorodý dav, tj. složený ze sobě navzájem ne

podobných prvků, má s davy stejnorodými, tj. složenými z prvků

víceméně sobě podobných (sekty, kasty, třídy), některé společné

vlastnosti a  kromě toho některé zvláštnosti, jež umožňují jejich

rozlišení.

Než se budeme zabývat různými druhy davů, prozkoumejme

nejdříve vlastnosti, které jsou všem druhům společné. Budeme si

počínat jako přírodovědec, který nejdříve určí obecné vlastnosti,

společné všem jedincům téhož rodu, a  potom vlastnosti zvláštní,

které odlišují druhy a odrůdy v tomto rodu zastoupené.

Není snadné popsat duši davu, poněvadž její organizace se

mění nejen podle rasy a složení skupin, ale i podle povahy a stupně

podnětů, kterým jsou vystaveny. Táž potíž se však vyskytuje i při

psychologickém studiu kteréhokoli jedince. Pouze v  románech

žijí lidé se stálým charakterem, nikoli však ve skutečném životě.

Jenom stejnotvárnost prostředí tvoří zdánlivou stejnotvárnost cha

rakterů. Ukázal jsem jinde, že všechny duševní konstituce obsahují

charakterové možnosti, které se mohou projevit při náhlé změně

prostředí. Tím se vysvětluje, že k nejzuřivějším členům Konventu

patřili neútoční měšťané, kteří by byli v normálních poměrech po

kojnými notáři nebo počestnými úředníky. Když se bouře přehnala,

nabyli opět své normální povahy. Napoleon mezi nimi našel své

nejpovolnější přisluhovače.


20

KNI HA PRVNí

Poněvadž zde nemůžeme studovat všechny stupně tvoření

davů, všimneme si jich zvláště ve fázi, kdy už byla jejich organizace

uskutečněna. Tak uvidíme, čím se mohou stát, nikoli to, čím jsou

vždy. Je to jedině v této pokročilé fázi organizace, kdy se jisté nové

a  zvláštní vlastnosti navršují na neměnný, převládající rasový zá

klad, a vytvářejí tak zaměření všech citů a myšlenek kolektivu týmž

směrem. Pouze v tomto případě se projevuje, co jsem svrchu nazval

psychologickým zákonem duševní jednoty davů.

Větší počet psychologických vlastností je společný davům i osa

moceným jedincům; jiné oproti tomu nelze nalézt jinde než u sku

pin. Budeme nejprve studovat tyto zvláštní vlastnosti, abychom

mohli dobře ukázat jejich důležitost.

Nejnápadnější jev, kterým se projevuje psychologický dav, je

tento: ať jsou jedinci, ze kterých se skládá, jacíkoli, ať se jejich způ

sob života, jejich zaměstnání, jejich povahy nebo inteligence jak

koli shodují nebo liší, nabývají prostě tím, že jsou přetvořeni v dav,

jakousi kolektivní duši. Tato duše způsobuje, že cítí, myslí a jednají

naprosto odlišně, než by každý z nich cítil, myslil a jednal, kdyby

byl sám. Určité myšlenky a určité city vznikají nebo se přetvářejí

v činy pouze u jednotlivců v davu. Psychologický dav je chvilkovou

bytostí složenou z různorodých živlů, které se na okamžik sloučily

právě tak jako buňky tvořící živé tělo, jež tvoří svým sloučením no

vou bytost s vlastnostmi velmi odlišnými od těch, které má každá

z nich.

Proti názoru, který s  úžasem nalézáme i  u  tak bystrého filo

zofa, jako je Herbert Spencer, nedochází v  seskupení, tvořícím

dav, pouze k součtu a průměru prvků, nýbrž ke kombinaci a utvo

ření nových vlastností. Právě tak v chemii, jsou-li smíseny určité

látky (např. zásady a kyseliny), kombinují se a tvoří novou slouče

ninu, která má vlastnosti zcela odlišné od vlastností látek, z nichž

vznikla.

Je snadné zjistit, do jaké míry se jedinec v davu liší od jedince

osamoceného. Nesnadnější však je objevit příčiny tohoto rozdílu.


21

DUŠE DAVŮ

Abychom mohli tyto příčiny alespoň vytušit, je třeba si přede

vším připomenout toto pozorování moderní psychologie: že totiž

nejenom v  organickém životě, ale i  v  rozumových funkcích mají

nevědomé jevy převládající úlohu. Vědomý život ducha předsta

vuje jen velmi malou část vedle života nevědomého. Nejjemnější

analytik a  nejpronikavější pozorovatel zjistí jen zcela malý počet

nevědomých pohnutek, kterými je veden. Naše vědomé činy vzni

kají z  nevědomého podkladu, který je utvářen zvláště dědičnými

vlivy. Tento podklad nese nesčetné stopy dědičnosti, které tvoří

duši rasy. Za přiznanými příčinami našich činů se skrývají příčiny

nám tajné, jež neznáme. Většina našich každodenních skutků je

výsledkem skrytých motivů, které ani nepostřehneme.

Jsou to především tyto nevědomé prvky, které tvoří duši rasy,

kvůli nimž jsou si všichni jedinci téže rasy podobní. A  jsou to

prvky vědomé, plody vzdělání, nejčastěji však výjimečné dědičnosti,

čím se liší. Lidé velmi rozdílné inteligence mají často totožné pudy,

vášně a  city. Ve všem, co je předmětem citu: v  náboženství, poli

tice, v mravnosti, v náklonnostech, antipatiích atd., vynikají zřídka

i nejznamenitější lidé nad úroveň prostých jedinců. Mezi slavným

matematikem a jeho ševcem může být hluboká propast po stránce

intelektuální, ale z hlediska jejich charakteru může být rozdíl zcela

nepatrný, nebo často žádný.

Davům se stanou společnými právě tyto obecné charakterové

vlastnosti, řízené nevědomím, které má téměř ve stejné míře vět

šina normálních jedinců téže rasy. V kolektivní duši se stírají inte

lektuální schopnosti lidí – a tím také jejich individualita. Různorodé

se ztrácí ve stejnorodém a nevědomé vlastnosti převládají.

Tím, že se obyčejné vlastnosti staly společnými, lze vysvětlit,

proč nejsou davy schopné provésti čin, který vyžaduje vyšší inte

ligenci. Rozhodnutí o obecných zájmech učiněná shromážděním

vynikajících, ale různorodých lidí nemají o  moc větší cenu než

usnesení schůze hlupáků. Mohou sdružovat pouze průměrné vlast

nosti, které má každý člověk. Davy nehromadí ducha, ale blbost.


22

KNI HA PRVNí

Není tomu tak, jak se často říká, že „všichni lidé“ mají více ducha

než Voltaire. Naopak Voltaire má jistě více ducha než „všichni lidé“,

rozumíme-li tímto označením davy.

Kdyby se ale individua v  davu omezila na sloučení svých oby

čejných vlastností, vznikl by prostě průměr, nikoli však, jak jsme

řekli, vytvoření nových vlastností.

Jak tedy vznikají tyto vlastnosti? To budeme nyní zkoumat.

Vznik zvláštních vlastností davů určují různé příčiny. První

příčinou je, že jedinec již pouhou skutečností, že je součástí vět

šího počtu lidí, nabývá v davu pocitu nepřekonatelné moci, která

mu dovoluje povolit pudům, jež by osamocen nezbytně potlačil.

Jelikož je dav anonymní, a  proto nezodpovědný, ustoupí jedinec

těmto instinktům tím spíše, že mizí zcela pocit zodpovědnosti,

který ho jinak vždy zdržuje.

Druhou příčinou je duševní nákaza, jež rovněž podmiňuje

u  davů projev zvláštních vlastností a  určuje zároveň i  jejich směr.

Nákaza je snadno zjistitelný, ale dosud nevysvětlený jev, který lze

přičíst k  jevům povahy hypnotické, jež budeme studovat dále.

V davu je každý čin a cit nakažlivý, a to do té míry, že jedinec velmi

často obětuje svůj osobní zájem zájmu kolektivnímu. Je to vlast

nost, která je přímo protichůdná jeho přirozené povaze, a člověk je

jí schopen výhradně jako součást davu.

Třetí příčina je zdaleka nejdůležitější, poněvadž podmiňuje

v  davovém jedinci zvláštní vlastnosti, naprosto odporující vlast

nostem osamoceného jedince. Míním tím sugestibilitu, jejímž ná

sledkem je ostatně i výše uvedená nákaza.

Abychom pochopili tento jev, musíme si připomenout ně

které nejnovější fyziologické objevy. Dnes víme, že jedinec může

být uveden do takového stavu, že ztratí svou vědomou osobnost,

poslouchá všechny příkazy toho, kdo mu ji odňal, a  dopouští se

činů zcela protichůdných své povaze a  svým zvykům. Pečlivá po

zorování svědčí o tom, že jedinec, který je nějakou dobu uprostřed

jednajícího davu, je brzy přiveden  – působením proudění, které


23

DUŠE DAVŮ

vychází z  davu nebo z  jakékoli jiné nám neznámé příčiny  – do

zvláštního stavu, který je podoben onomu, do něhož se dostane

hypnotizovaný v rukou hypnotizéra. Jelikož život mozku je u hyp

notizovaného paralyzován, stává se tento otrokem všech svých

nevědomých činností, které hypnotizér ovládá podle své libosti.

Vědomá osobnost zmizela a  vůle a  úsudek jsou ztraceny. City

a myšlenky jsou zaměřeny směrem určeným hypnotizérem.

Takový je asi stav jednotlivce, který je částí davu. Není si již

vědom svých činů. Jako u hypnotizovaného, jsou i u něho zároveň

jisté schopnosti vyřazeny a jiné vypjaty až do krajnosti. Pod vlivem

sugesce se pustí s neodolatelnou prudkostí do provádění určitých

činů. Tato prudkost je ještě neodolatelnější u davů než u hypnoti

zovaného, protože sugesce, která je stejná pro všechny jedince, se

stupňuje tím, že se stává vzájemnou. Jedinců, kteří by i v davu měli

dost silnou osobnost, aby odolali sugesci, je velmi málo, takže jsou

strženi proudem. Nanejvýše mohou zkusit odvrátit proud jinou

sugescí. Vhodné slovo nebo v pravý čas vyvolaná představa odvrá

tily někdy davy od nejkrvavějších činů.

A tak rozplynutí vědomé osobnosti, převaha osobnosti nevě

domé, usměrnění citů a myšlenek sugescí a nákazou týmž směrem,

snaha přeměnit sugerované myšlenky bezprostředně v  činy  – to

jsou hlavní vlastnosti jedince v davu. Není již sebou samým, nýbrž

automatem, a jeho vůle se stala neschopnou jej vést.

Tím, že je částí davu, sestupuje člověk na žebříku civilizace

o  několik stupňů níže. Osamocen byl snad vzdělaným člověkem,

v  davu je bytostí pudovou, a  proto barbarem. Má bezděčnost,

prudkost, divokost a také nadšení a hrdinství primitivních bytostí.

A blíží se jim dále i snadností, s jakou na sebe nechá působit slova

a  představy, a  jak se dává svést k  činům, poškozujícím jeho nej

vlastnější zájmy. Jedinec v  davu je zrnko písku obklopené jinými

zrnky, kterými zmítá vítr podle libosti.

Tak se stává, že poroty vynášejí rozsudky, které by každý jednot

livý porotce sám o sobě jistě neschválil, a že parlamenty přijímají


24

KNI HA PRVNí

zákony a opatření, jež by každý jejich člen o samotě rozhodně za

mítl. Členové Konventu, pohlížíme-li na ně odděleně, byli měš

ťané mírumilovných zvyků. Spojeni v  dav neváhali pod vlivem

několika vůdců posílat očividně nevinné lidi pod gilotinu a proti

svým zájmům se zříci své nedotknutelnosti, a tak umožnit popravy

ve svých řadách.

Avšak jedinec v  davu se neliší od svého normálního já pouze

svými činy. Ještě před tím, než pozbyl všechnu svou nezávislost,

přetvořily se již jeho myšlenky a  city, že se mohl stát z  lakomce

marnotratník, ze skeptika věřící, z  člověka počestného zločinec

a ze zbabělce hrdina. Odřeknutí se všech výsad, které odhlasovala

šlechta v okamžiku nadšení památné noci 4. srpna 1789, nebylo by

jistě nikdy přijato každým členem odděleně.

Z předchozích pozorování můžeme učinit závěr, že rozumově

stojí dav vždy pod úrovní osamoceného člověka. Ale z  hlediska

citů a činů, jež jsou těmito city vyvolány, může být podle okolností

lepší nebo horší. Vše záleží na tom, jak se na dav působí. To právě

přehlédli spisovatelé, kteří studovali davy pouze z hlediska zločinů.

Není pochybnosti o tom, že dav je často zločinný, ale často je také

hrdinský. Je možno přivést ho k tomu, aby se dal zabíjet pro vítěz

ství nějaké víry nebo ideje, lze jej naplnit nadšením pro čest a slávu,

lze jej strhnout, aby téměř bez chleba a  beze zbraní, jako v  době

křížových výprav, osvobodil Boží hrob z rukou nevěřících, anebo

jako roku 1793 bránil vlast. Je to ovšem hrdinství poněkud nevě

domé, ale právě taková hrdinství tvoří dějiny. Kdyby se národům

směly přičíst k dobru pouze chladně uvážené skutky, bylo by jich

ve světových kronikách zaznamenáno velmi málo.


25

DUŠE DAVŮ

II. kapitola

City a mravnost davu

Poté co jsme zcela obecně probrali hlavní vlastnosti davů, budeme

je nyní studovat podrobněji.

Některé zvláštní vlastnosti davů, jako impulzivnost, dráždivost,

neschopnost rozumně uvažovat, nedostatek soudnosti a kritického

ducha, přehánění citů atd., můžeme rovněž pozorovat u  bytostí,

které jsou na nižším stupni vývoje, jako ženy, divoši a děti; to však

je analogie, kterou uvádím jen mimochodem. Její vylíčení by přesa

hovalo rámec tohoto díla. Ostatně bylo by to zbytečné pro ty, kteří

jsou obeznámeni s psychologií primitivů, a nepřesvědčilo by úplně

ty, kteří ji neznají.

Proberu nyní jednu po druhé různé vlastnosti, které lze pozo

rovat u většiny davů.

1. P opudlivost, proměnlivost a dráždivost davů

Jak jsme již řekli při studiu základních vlastností davu, dav je ve

den téměř výhradně nevědomím. Jeho činy jsou mnohem více pod

vlivem míchy než mozku. Jím uskutečněná jednání mohou být do

konalá co do svého provedení, ale poněvadž nejsou řízena mozkem,

jedná zde jedinec podle nahodilého podráždění. Dav je hříčkou

všech vnějších podnětů, odráží jejich stálé obměny, a  proto je ot

rokem popudů, které přijímá. Na osamoceného jedince mohou pů

sobit tytéž podněty jako na člověka v davu, ale nepovolí jim, říká-li

rozum, že je nevhodné jim ustupovat. Fyziologicky to můžeme vy

jádřit tak, že jedinec je schopen ovládat své reflexy, kdežto dav nikoli.

Různé popudy, kterými jsou davy ovládány, mohou být

podle podnětu vznešené nebo kruté, hrdinné nebo zbabělé, ale


26

KNI HA PRVNí

budou vždy tak panovačné, že před nimi mizí i osobní zájem, pud

sebezáchovy.

Jelikož podněty působící na davy jsou rozličné a  poněvadž se

jim vždy podrobují, jsou davy v  důsledku toho velice proměnlivé.

Z toho plyne, že mohou v okamžiku přejít od nejkrvavější ukrut

nosti k velkomyslnosti nebo heroismu. Dav se snadno stane katem,

ale stejně snadno i mučedníkem. Z jeho prsou vždy prýštily proudy

krve, nutné k vítězství každé víry. Není ani třeba se vracet do dáv

ných hrdinských dob, abychom viděli, čeho jsou v  tomto směru

davy schopny. Nešetří nikdy svým životem; je tomu sotva několik

let, co se jakýsi generál stal náhle populárním a snadno se nalezlo

sto tisíc lidí ochotných položit za něj život. U davů není tedy nic

předem uvážené.

Mohou postupně projít celou stupnicí nejprotichůdnějších po

citů, ale vždy to bude pod vlivem okamžitého podráždění. Jsou

jako listí, které vichřice zvedne, rozptýlí na všechny strany, a nako

nec je nechá spadnout na zem. Studium určitých revolučních davů

nám poskytne některé příklady proměnlivosti jejich citů.

Tato proměnlivost davů činí jejich ovládání velmi nesnadným,

zvláště mají-li část veřejné moci ve svých rukou. Demokracie by se

nemohly udržet, kdyby nutnosti každodenního života neviditelně

neregulovaly stav věcí. Přejí-li si davy některé věci vášnivě, nedo

máhají se jich nikdy dlouho. Jsou právě tak neschopny trvalé vůle

jako trvalé myšlenky.

Dav však není jen popudlivý a  proměnlivý. Právě tak jako di

voch nesnese, aby se něco postavilo mezi jeho přání a vyplnění této

žádosti. Snáší to tím hůře, čím více mu množství dává pocit ne

odolatelné moci. Pro jednotlivce v  davu mizí pojem nemožnosti.

Osamocený jedinec dobře ví, že nedokáže sám zapálit palác nebo

vyplenit skladiště; pokud ho to napadne, odolá snadno takovému

pokušení. Tvoří-li však součást davu, nabude vědomí moci, vyplý

vající z množství, a podlehne prvnímu podnětu k vraždění a lou

pení. Nečekaná překážka bude zuřivě odstraněna. Kdyby lidská




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist