načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Psychologie C. G. Junga – Jolande Jacobi

Psychologie C. G. Junga

Elektronická kniha: Psychologie C. G. Junga
Autor: Jolande Jacobi

Jungova žákyně a jeho nejbližší kolegyně Jolande Jacobi si předsevzala, že názorně a zhuštěně představí základní pojmy Jungovy psychologie a myšlení. Kniha vyšla v prvním ... (celý popis)
269
Produkt teď bohužel není dostupný.


»hlídat dostupnost
Alternativy:

hodnoceni - 72.8%hodnoceni - 72.8%hodnoceni - 72.8%hodnoceni - 72.8%hodnoceni - 72.8% 79%   celkové hodnocení
7 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: PORTÁL
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Počet stran: 210
Rozměr: 21 cm
Úprava: 16 stran obr. příl. : ilustrace (některé barev.)
Vydání: Vyd. 2., V Portálu 1.
Název originálu: Psychologie von C.G. Jung
Spolupracovali: z německého originálu ... přeložili Ludmila Menšíková, Jiří Kocourek, Zdeněk Jančařík
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-262-0353-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Jungova žákyně a jeho nejbližší kolegyně Jolande Jacobi si předsevzala, že názorně a zhuštěně představí základní pojmy Jungovy psychologie a myšlení. Kniha vyšla v prvním vydání v roce 1940 a byla několikrát přepracována a aktualizována. Už přes sedmdesát let platí za klasické a kanonické dílo analytické psychologie, o němž se vyjádřil sám C. G. Jung takto: „Předložená práce vychází vstříc všeobecné potřebě, jíž jsem já sám dosud neuměl dostát: přání po stručném představení základních rysů mého psychologického myšlení. Paní dr. Jacobi se tohoto úkolu zhostila s úspěchem a zdařil se jí šťastný výklad oproštěný od balastu detailních poznatků. Tím vznikla synopse, která obsahuje všechno podstatné.“ Jolande Jacobi (1890–1973) se narodila v Maďarsku, část života prožila ve Vídni a v Curychu. Stala se přední žákyní C. G. Junga a u odborné veřejnosti jeho zásadní interpretkou.

Předmětná hesla
Související tituly dle názvu:
Psychologie C.G. Junga Psychologie C.G. Junga
Jacobi Jolande
Cena: 293 Kč
Archetypová astrologie Archetypová astrologie
Lisý Petr
Cena: 293 Kč
Vybrané spisy C.G. Junga Vybrané spisy C.G. Junga
Kastová Verena, Riedel Ingrid
Cena: 382 Kč
Kniha obrazů Kniha obrazů
Ammann Ruth, Kast Verena, Riedel Ingrid
Cena: 764 Kč
Umění C. G. Junga Umění C. G. Junga

Cena: 660 Kč
K elektronické knize "Psychologie C. G. Junga" doporučujeme také:
 (e-book)
Duch a duše Duch a duše
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Psychologie

C. G. Junga

Jolande Jacobi

Stručný přehled psychosomatiky


KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR

Jacobi, Jolande Székács

Psychologie C.G. Junga / Jolande Jacobi ; [z německého originálu ... přeložili

Ludmila Menšíková, Jiří Kocourek, Zdeněk Jančařík]. – Vyd. 2., v Portálu 1. – Praha : Portál, 2013. – 216 s. Název originálu: Psychologie von C.G. Jung ISBN 978-80-262-0353-7 (brož.) 159.964.26 * 159.923.35 * (494) - Jung, Carl Gustav, 1875-1961 - analytická psychologie – Švýcarsko – 19.-20. stol. - analytická psychologie – 19.-21. stol. - lidská psychika - studie 159.96 - Zvláštní duševní stavy a procesy [17] Původní německé vydání: First published in 1940 by Rascher Verlag © for the revised edition: 2012 Schwabenverlag AG, Patmos Verlag, Ostfildern České vydání: Translation © 1992, 2013 Ludmila Menšíková, Jiří Kocourek, poznámky přeložil Zdeněk Jančařík © Portál, s. r. o., Praha 2013 ISBN 978-80-262-0553-1 Obsah Předmluva...................................................9

Průvodní slovo ..............................................12

ÚVOD ......................................................13

i. PodSTaTa a STRUKTURa PSYcHiKY ..........................17

Vědomí a nevědomí ..........................................17

Funkce vědomí ..............................................20

Typy zaměření ..............................................27

Typový problém u tvůrčího člověka .............................32

Persona ....................................................36

Obsahy nevědomí............................................40

Komplex....................................................45

Archetypy ..................................................48

ii. ZÁKonY PSYcHicKÉ dYnaMiKY .............................59

Pojem libida.................................................59

Struktura protikladu .........................................60

Formy přesouvání libida ......................................62

Progrese a regrese ...........................................64

Hodnotová intenzita a konstelace ..............................65

iii. PRaKTicKÉ UŽiTÍ JUnGoVa UČenÍ ...........................67

Dvojí aspekt jungovské psychologie ............................67

Vztah k exaktním vědám ......................................69

Kauzální a finální způsob nazírání..............................73

Dialektický postup ...........................................75

Cesty k nevědomí ............................................76

Sen .......................................................77

Výklad snu .................................................79

Zdroje snu..................................................80

Různé typy snů ..............................................81

Uspořádání snů .............................................83

Mnohoznačnost snových obsahů ...............................84

Kompenzační aspekt snu .....................................85

Sen jako „země dětství“.......................................86

Etapy interpretace ...........................................88

Struktura snu ...............................................89

Kondicionalismus ...........................................90

Metoda amplifikace ..........................................90

Reduktivní výklad ...........................................93

Dynamické aspekty snu.......................................95

Individuální a kolektivní význam snu............................96

Formy výkladu ..............................................98

Projekce....................................................99

Symbol ...................................................100 Symbol a znak .............................................103

Tvoření obrazu .............................................104

Základní principy analýzy ....................................107

O smyslu neurózy...........................................108

Prospektivní aspekt .........................................111

Vývoj osobnosti ............................................112

Proces individuace..........................................113

Stín ......................................................116

Animus a anima ............................................121

Archetypy duchovního a materiálního principu ..................130

Pojem pravého Já ...........................................132

Vznik pravého Já ............................................137

Spojovací symbol ...........................................140

Symboly typu mandaly ......................................140

Paralely k procesu individuace................................145

Analytická psychologie a náboženství ..........................150

Proměna a zrání ............................................152

Zodpovědnost jednotlivce ....................................155

Stručný životopis ...........................................157

Poznámky..................................................161Předmluva

Předmluva

Podnětem ke vzniku této knihy – první vydání vyšlo roku 1940 – byla svého času stále větší poptávka publika po pokud možno uceleném, sevřeném shrnutí základních linií učení C. G. Junga, jež by usnadnilo přístup k jeho mimořádně rozsáhlému a mnohovrstevnému dílu. Velký zájem, s nímž se tato kniha setkala, dovolil, aby byla dále rozšiřována, přizpůsobována Jungovým nejnovějším poznatkům a aby byla také co do struktury stále znovu aktualizována a doplňována. Podat na nemnoha stranách životní dílo člověka, plod šedesátileté badatelské práce, je téměř neřešitelný úkol, který musí nutně zůstat fragmentární. Buď jak buď, tato kniha by měla čtenáře přimět k tomu, aby se zabýval psychologickými a lidskými poznatky obsaženými v Jungových spisech, které jsou nejen velmi četné, ale zabývají se téměř všemi etapami lidského života a mnoha oblastmi vědy.

Text pátého vydání byl vydán beze změn. K lepšímu pochopení často velmi kondenzovaných myšlenek bylo namalováno 19 diagramů, které mají výkladu přidat na názornosti. Za tímto účelem byly doplněny také Jungovy tzv. obrazy z nevědomí, mnohé z nich v originálních barvách, abychom upozornili na Jungem nově otevřenou oblast psychoterapie dospělých a její symboliku. V poznámkách pod čarou jsou připojeny některé pokyny, které se jich týkají; citáty byly doplněny dodatečně ve svazcích, které vycházely od roku 1967 v sebraných spisech a v nových monografiích.

*

Zároveň jsme připojili krátkou biografii. Nové je také

shrnutí všech ilustrací. Tím se, jak doufám, naplnil smysl a účel této knihy.

Důležitým záměrem každého nového vydání je co možná nejlépe ukázat, že Jung nikdy docela neopustil svět empirických faktů a vždycky * V tomto novém aktualizovaném vydání se nacházejí Jungovy citáty, které byly

převzaty z brožovaného vydání Jungových sebraných spisů, které vyšly roku

1971 v nakladatelství Walter, resp. roku 2011 v nakladatelství Patmos a dnes už

nejsou na skladě. (Pozn. původního nakladatele.)


109 Předmlulva19d09v092růvo se pohyboval v rámci jejich mezí, třebaže mu bylo z různých stran zástupci odborných disciplín vyčítáno takové překračování hranic empirie. Z důvodu zcela jedinečného „žánru“ daného svým materiálem musí Jungova psychologie nutně vždycky zahrnovat jiné specializované oblasti, přičemž objektivně usuzující člověk brzy rozezná, že tyto přesahy jsou pouze zdánlivé. Psychologické fenomény, ať už se týkají zdravého nebo, chorého člověka, mohou být pochopeny jen z celostního pohledu, který pozoruje všechny jednotlivosti současně, a proto vyžadují mimořádně rozsáhlé vědění.

V této práci se úzkostlivě vyhýbám jakékoli polemice. Jsem si totiž jednak vědoma toho, že polemika není nakonec nikdy přesvědčivá, pouze množí protikladné názory, jednak mám úctu ke každému vážnému vědeckému a akademickému bádání, byť by mohlo svým zaměřením vyvolávat polemickou reakci. Svět psýché stojí totiž proti jakékoli lidské různosti a nad každou časovou daností. Pojí se v něm začátek i konec všech lidských činů. Jeho problémy jsou věčné a stále si uchovávají svou žhavou aktuálnost. Kdo se do nich ponoří, nalezne v nich nejen klíč ke všemu hroznému, jež z člověka vychází, ale také tvůrčí zárodky všeho vznešeného a posvátného, jež v lidstvu dřímá a na němž se zakládá naše neutuchající naděje v lepší příští.

Sám Jung se při projevu na jednom semináři, který se konal v Bazileji a jehož závěry nebyly nikdy publikovány, vyjádřil: „Jsem přesvědčen o tom, že zkoumání duše je vědou budoucnosti. Psychologie je takříkajíc nejmladší z přírodních věd a stojí teprve na svém začátku. Je však zároveň vědou, která je nám nejpotřebnější, neboť je stále zřejmější, že největším nebezpečím pro člověka není ani hladomor, ani zemětřesení, ani mikroby, ani rakovina, nýbrž člověk sám, a to proto, že není dostatečná ochrana proti psychickým epidemiím, které působí mnohem destruktivněji než velké přírodní katastrofy. Bylo by tedy nanejvýš potřebné, aby se poznatky z psychologie natolik rozšířily, že by lidé pochopili, odkud jim hrozí největší nebezpečí.“ Kéž by tedy člověk doros- 11 tl tomuto náhledu a kéž by mu toto poznání odhalilo temné síly, které dřímají v jeho nitru – aby z něj dokázal vyvodit náležité důsledky a zmobilizoval své psychické síly k rezistenci, aby už nebyl hracím míčem těchto sil. Pak by se už nemohl stát v tavicím kelímku mas divokou bestií, pak by konečně mohl být schopen vykročit na cestu skutečného a trvalého vytváření kultury. Pokud však člověk nezačne s úklidem u sebe sama, bude stále jen nestabilní a bezbrannou obětí, poslušným služebníkem masy, nikdy však svobodným členem společenství.

Každý kolektiv, každý národ jen ve zvětšeném obraze zrcadlí psychický stav průměru svých jedinců a svými činy odhaluje hloubku a výšku duše i při nepatrné historické formativní události. Kdo se však

neohroženě vydá na „cestu dovnitř“ a půjde po ní – přes všechny překáž

ky – až do konce, bude se moci beze strachu vydat také na „cestu ven“, do světa vnějších skutečností. Bude zvládat životní požadavky, které na něj klade kolektiv, a nebude se už ztrácet v labyrintu vnitřních cest ani v anonymních masách, nýbrž zde i tam bude s to ochraňovat jedinečnou hodnotu své osobnosti.

Chtěla bych ještě poděkovat prof. C. G. Jungovi za to, že mě laskavě doprovázel od prvního vydání této knihy, a za jeho přívětivá slova, která dodnes působí. Kromě toho patří můj dík sl. Toni Wolffové za lektorování prvního rukopisu a také prof. K. W. Bashovi za první překlad do angličtiny. Dále děkuji panu Candidu Berzovi za jeho pomoc při sestavování poznámek a především svému synu Andreasovi, který sestavil autorský a věcný rejstřík a seznam Jungových děl. Srdečně děkuji také někdejšímu nakladatelství Rascher (Curych), který o toto dílo po mnoho let pečoval, a také nakladatelství Walter (Olten), které se o ně stará nyní. Nesmím zapomenout také na mnoho čtenářů, kteří knize svými doporučeními napomohli k rozšíření.

V lednu 1972 Dr. Jolande Jacobi

Předmluva


129 Předmlulva19d09v092růvo

Průvodní slovo

Předložená práce vychází vstříc všeobecné potřebě, jíž jsem sám

nebyl s to dostát, totiž potřebě úvodního pojednání o základech mého

psychologického bádání. Mé úsilí v oboru psychologie bylo pionýrskou prací, při níž jsem nenacházel čas ani možnost adekvátního shrnutí. Paní doktorka Jacobi se tohoto úkolu zhostila s úspěchem. Podařilo se jí sepsat pojednání, které není zatížené balastem detailních poznatků. Vznikla tak synopse, která shrnuje, nebo alespoň zmiňuje všechny podstatné body, takže má čtenář možnost – za pomoci odkazů na mé spisy – první základní orientace ve všem nezbytném. Přednost této práce spatřuji v tom, že je text doplněn řadou diagramů, které pomáhají pochopit některé abstraktní ideje.

Velice mě těší, že autorka nepodlehla dojmu, že by v mém bádání

šlo o naukový systém. Příliš snadno propadnou podobná pojednání

jistému dogmatickému stylu, který by byl vůči mým názorům zcela

nepřípadný. Jelikož jsem pevně přesvědčen o tom, že čas nějaké všezahr

nující teorie, která by shrnovala a pojednávala všechny obsahy, procesy

a fenomény psychického světa, ještě zdaleka nenastal, předkládal jsem

své názory jako náměty a pokusy o formulování nové přírodovědecké

psychologie, která se v první řadě zakládá na bezprostřední zkušenosti

s člověkem. Nejedná se přitom o psychopatologii, nýbrž o obecnou

psychologii, která v sobě zahrnuje také patologický empirický materiál.

Doufám, že tento spis přijde mnohým čtenářům vhod a že jim

neumožní jen letmé nahlédnutí do mé badatelské činnosti, ale bude jim

prospěšný při jejich dlouhodobém studiu.

V srpnu 1939 C. G. Jung


13

ÚVOD

Teoretická část psychologie C. G. Junga zahrnuje dvě hlavní oblasti, které lze obecně označit názvy (1) struktura psychiky a (2) zákonitosti jejího fungování. Z teoretického základu vychází část praktická, tj. aplikace Jungova učení jako léčebné metody v užším smyslu.

Chceme-li dospět ke správnému pochopení Jungova učení, musíme se především ztotožnit s jeho základním stanoviskem a spolu s ním uznat vše psychické za plnohodnotnou realitu. Jakkoli to může znít podivně, je toto stanovisko relativně nové. Psychické jevy totiž ještě před několika desetiletími nebyly považovány za svébytné a podléhající vlastním zákonům, nýbrž za odvozené od náboženství, filozofie nebo přírodovědy, což znemožňovalo správné pochopení jejich pravé podstaty.

U Junga nejsou psychické jevy o nic méně skutečné než jevy fyzické; nejsou sice hmatatelné, přesto však jsou ve své bezprostřednosti plně přístupné pozorování a poznání. Duševno je svébytným světem, který má svou strukturu, je ovládán vlastními zákony a vybaven specifickými výrazovými prostředky.

Všechno, co víme o světě i o vlastní existenci, se dozvídáme pouze

prostřednictvím psychiky, neboť „psýché nepřipouští žádnou výjimku z obecného pravidla, podle něhož můžeme k podstatě universa proniknout jen tak dalece, jak nám umožňuje náš psychický organismus“.

1

Z toho vyplývá, že moderní empirická psychologie se z hlediska přirozeného předmětu zkoumání i užívaných metod řadí k vědám přírodním, její způsob vysvětlování pozorovaných jevů ji však přiřazuje k duchov

ním vědám. „Naše psychologie si všímá jak přírodního, tak kulturního

člověka, a proto při svých výkladech musí mít na zřeteli obě hlediska,

biologické i duševní,“ říká Jung.

2

„Zkoumá příčiny chorobného snížení

adaptace a sleduje klikatou stezku neurotického myšlení a cítění, aby nalezla cestu vedoucí z bludu zpět k životu. Naše psychologie je proto praktickou vědou; naše zkoumání není samoúčelné, ale je vedeno bezprostředním záměrem pomoci. Stejně dobře bychom mohli říci, že

ÚvOd


149 Předmlulva19d09v092růvo

vědecké poznatky jsou vedlejším produktem naší psychologie, a nikoli

jejím hlavním cílem, což je opět v přímém protikladu k tomu, co rozumí

me ‚akademickou‘ vědou.“

3

Na tomto předpokladu vybudoval Jung své učení a z tohoto hlediska

též musí být pojímáno. Ne ovšem tak jako u čistého psychologismu – ve

smyslu znehodnocování jiných cest k poznání, ani jako u psychismu nebo panpsychismu, které předpokládají, že vše skutečné, resp. vše existující je psychické povahy. Jungovým záměrem je pozorovat, popsat a uspořádat psychické jevy a zkoumat psychiku jako náš „orgán“ k pojí

mání světa a hledání podstaty bytí.

Teologická, psychologická, historická, fyzikální, biologická i mnohá

jiná stanoviska mohou být rovnocennými výchozími body pro bádání o základních pravdách bytí; jsou vzájemně zaměnitelná, dokonce do určité míry transponovatelná, a volba jejich užití závisí na problému, který je předložen k diskusi, případně na speciálním postoji badatele. Jung zastává stanovisko psychologické a ostatní přenechává badatelům specializovaným na jiné oblasti. On sám staví na své zásadní a hluboké znalosti psychické reality, takže jeho dílo nepředstavuje žádnou abstraktní teorii vzešlou ze spekulativního intelektu, nýbrž stavbu, která byla vybudována na pevném empirickém základě a výhradně o zkušenost se také opírá. Dvěma jejími hlavními pilíři jsou

(1) zásada psychické totality

a (2) zásada psychické energetiky.

Při bližším sledování obou těchto zásad i při praktické aplikaci

Jungova učení má být pokud možno užíváno jím samotným stanovených definic a termínů, které jsou jako takové výslovně označeny.

4

Současně

zde ještě připomeňme, že Jung pro své učení, jde-li o praktický postup psychologické analýzy, užívá výrazu „analytická psychologie“; toto označení zvolil po svém rozchodu s Freudem v roce 1913, aby zabránil zámě

ně s „psychoanalýzou“ Freudovy školy. Později zavedl termín „komplexní

psychologie“, jehož užíval v případech, kdy kladl důraz na principiální 15

a teoretická hlediska; tímto pojmem chtěl zdůraznit, že jeho učení –

v protikladu k jiným psychologickým naukám (např. k psychologii vědo

mí nebo k Freudově psychoanalýze, redukující vše na pudové elementy)

– pracuje s komplexními, vysoce komplikovanými psychickými skuteč

nostmi. Označení „komplexní psychologie“ však v posledních letech

ustupovalo stále více do pozadí, protože především při překladu do

jiných řečí vedlo k nedorozuměním. Dnes se proto pro celek Jungova

učení v jeho teoretickém i praktickém aspektu běžně užívá názvu „analy

tická psychologie“.

ÚvOd 17

I.

PODSTATA A STRUKTURA PSYCHIKY

Vědomí a nevědomí

Psychikou nerozumí Jung jen to, co obecně označujeme slovem

„duše“, nýbrž celost všech psychických pochodů, jak vědomých, tak nevě

domých; tedy něco obsáhlejšího, přesahujícího duši, která pro něho

představuje jen určitý „ohraničený funkční komplex“.

1

Lidská psychika

se skládá ze dvou navzájem se doplňujících, svými vlastnostmi však

protikladných sfér – z vědomí a z tzv. nevědomí;

2

na obou těchto oblas

tech se podílí naše Já.

Schéma I

3

představuje toto Já mezi oběma sférami, které se nejen

vzájemně doplňují, ale mají k sobě také komplementární, resp. kompen

zatorní vztah.

4

To znamená, že dělicí linii, která je v našem Já od sebe

odděluje, lze posunout oběma směry, jak je na kresbě naznačeno šipka

mi a čárkovanými liniemi. (Je přirozeně jen pomocná abstraktní před

stava, že Já stojí právě uprostřed.) Z možnosti posunovat linii vyplývá, že

čím menší je horní část, tím užší je vědomí, a naopak.

Schéma I

vědOmí

nevědOmí

POdSTaTa a STRuKTuRa PSYCHIKY9 Předmlulva19d09v092růvo

Povšimneme-li si však vzájemného poměru obou sfér, vidíme, že

vědomí tvoří jen zcela nepatrnou část psychiky jako celku. Z historie lidstva víme, že vědomí je produktem pozdější diferenciace; plave jako malý ostrůvek na nedohledném, všeobjímajícím, nekonečném moři nevědomí.

5

Schéma II ukazuje malý černý bod uprostřed jako naše Já, které –

obklopené a nesené vědomím – představuje tu stránku psychiky, která

je zvláště v naší západní kultuře zaměřena především na přizpůsobení

vnější realitě. „Pod pojmem Já rozumím komplex představ, který tvoří

centrum pole vědomí a je charakterizován vysokou kontinuitou a vlastní

identitou,“

6

říká Jung, který nazývá Já také „subjektem vědomí“.

7

1 – Já

2 – Oblast vědomí

3 – Oblast osobního nevědomí

4 – Oblast kolektivního nevědomí

Vědomí však definuje jako „funkci nebo činnost, udržující vztah

psychických obsahů k Já“.

8

Všechny naše zážitky vnějšího i vnitřního

světa musí procházet přes naše Já, aby vůbec mohly být vnímány, neboť

„vztahy k Já, pokud jím nejsou pociťovány, jsou nevědomé“.

9

Další kruh

na schématu ukazuje, jak je sféra vědomí obklopena obsahy, které leží

v oblasti nevědomí. Zahrnuje jednak obsahy, jež byly odsunuty zpět

z důvodu omezené kapacity vědomí, které může aktuálně obsáhnout jen

Schéma II 19

malý počet prvků, mohou však být kdykoli znovu uvedeny do vědomí,

jednak ty, které jsme vytěsnili, protože jsou nám z různých příčin nepří

jemné – tedy „zapomenuté, vytěsněné, ale též podprahově vnímané,

myšlené a cítěné“.

10

Tuto oblast pojmenoval Jung „osobním nevědomím“,

11

aby ji odlišil od oblasti „kolektivního nevědomí“, které je znázorněno na

schématu III.

12

Tato kolektivní část nevědomí nezahrnuje již obsahy

specifické pro individuální Já nebo získané v průběhu osobního života,

ale takové, které pocházejí „ze zděděné potenciality psychické funkce

jako takové, tj. ze zděděné mozkové struktury“.

13

Toto dědictví, které je

obecně lidské, či dokonce snad společné všem živým tvorům, tvoří pak

základnu každé individuální psychiky.

a – díl kolektivního nevědomí, který nikdy nemůže být zvědoměn

B – Oblast kolektivního nevědomí

C – Oblast osobního nevědomí

„Nevědomí je starší než vědomí; je prvotní daností, z níž se stále

znovu vynořuje vědomí.“

14

Tak se přidává vědomí teprve „sekundárně

k vlastní duševní činnosti, která je funkcí nevědomí“. Názor, že hlavní

doménou člověka je vědomí, je mylný, neboť „velkou část života strávíme

v nevědomí – spíme nebo dřímáme“.

15

„Vědomí je ve všech významných

Schéma III

POdSTaTa a STRuKTuRa PSYCHIKY9 Předmlulva19d09v092růvo

životních situacích nesporně závislé na nevědomí.“

16

Děti začínají svůj

život v nevědomém stavu a vyrůstají do stavu vědomého.

Zatímco tzv. osobní nevědomí zahrnuje obsahy pocházející z život

ní historie jedince, tj. potlačené, vytěsněné, zapomenuté, podprahově vnímané atp., skládá se kolektivní nevědomí z obsahů, které představují vzorce nejstarších typických způsobů lidských reakcí – bez ohledu na historickou, etnickou nebo jinou diferenciaci – v situacích obecně lidské

povahy, jako je např. úzkost, nebezpečí, boj proti přesile apod., dále

vzájemný vztah mezi pohlavími nebo mezi dětmi a rodiči, postoje k lásce

a nenávisti, k narození a smrti, otcovské a mateřské postavy, moc prin

cipu světla a tmy atd.

Podstatnou vlastností nevědomí je kompenzační schopnost: proti

vědomí, které běžně nabízí individuální a vnějšku přizpůsobené reakce

na dané situace, staví nevědomí reakce typické, pocházející z veškeré

zkušenosti lidstva, odpovídající ustáleným způsobům chování a potře

bám vnitřku; tím umožňuje člověku plně adekvátní chování, přiměřené

celosti psychiky.

Funkce vědomí

Dříve než přistoupíme k dalšímu výkladu o nevědomí, povšimněme

si blíže psychologie a struktury vědomí. Pro ilustraci nám poslouží schéma IV:

17

Kruh zde opět představuje psychickou totalitu (celost),

18

ve

směru čtyř světových stran jsou zakresleny čtyři základní funkce, které

jsou zásadně přítomné v každém individuu: myšlení, cítění (emocionalita), intuice a vnímání (percepce).

19

Pod psychickou funkcí rozumí Jung určitou „za různých okolností

konstantní psychickou aktivitu, která je plně nezávislá na konkrétních obsazích“.

20

Není tedy např. rozhodující, co si člověk myslí, nýbrž to, že

k příjmu a zpracování zvnějšku či zevnitř přicházejících obsahů používá 21

právě funkce myšlení, a ne třeba intuice; jde zde v první řadě o modus

pojímání a zpracovávání psychických dat bez ohledu na daný obsah.

Myšlení je proto taková funkce, která se snaží dospět k porozumění

skutečnostem vnějšího světa a k adaptaci na něj myšlenkovými poznávací

mi prostředky, tj. vyvozováním pojmových souvislostí a logických důsled

ků. Protikladná funkce cítění postupuje na základě hodnocení v dimen

zích „příjemný – nepříjemný“, resp. „přijetí – odmítnutí“. Obě tyto funkce

jsou označovány jako poznávací či racionální, protože obě užívají hodnoce

ní: myšlení hodnotí prostřednictvím poznatků z hlediska pravdivosti,

cítění prostřednictvím emocí z hlediska libosti. Tyto dva základní postoje

se navzájem vylučují a nemohou existovat současně – buď převládá jeden,

nebo druhý. Není jistě třeba blíže vysvětlovat, že např. „emocionální poli

tik“ je charakterizován právě tím, že dospívá ke svým závěrům na základě

vlastních emocí, a nikoli rozumových poznatků.

Druhé dvě funkce – intuice a vnímání – považuje Jung za funkce

iracionální, protože obcházejí rozum a nepracují s úsudky, nýbrž

s pouhými vjemy, aniž by je hodnotily nebo jim dodávaly smysl. Vnímání

Schéma Iv

myšlení

v

n

í

m

á

n

í i

n

t

u

i

c

e

cítění

POdSTaTa a STRuKTuRa PSYCHIKY



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.