načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Psychologie a komunikace pro zdravotnické asistenty - 4. ročník -- 2., přepracované a doplněné vydání - Jarmila Kelnarová; Eva Matějková

Psychologie a komunikace pro zdravotnické asistenty - 4. ročník -- 2., přepracované a doplněné vydání

Elektronická kniha: Psychologie a komunikace pro zdravotnické asistenty - 4. ročník
Autor: ;
Podnázev: 2., přepracované a doplněné vydání

Kniha zpracovává problematiku verbální a neverbální komunikace a věnuje se psychologii v zdravotnické a sociální oblasti a jejímu využití ve zdravotnických profesích. Získané poznatky ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  161
+
-
5,4
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7% 100%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2014
Počet stran: 144
Rozměr: 21 cm
Úprava: iv stran obrazové přílohy: barevné ilustrace
Vydání: 2., přeprac. a dopl. vyd.
Skupina třídění: Psychologie
Učební osnovy. Vyučovací předměty. Učebnice
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2014
ISBN: 978-80-247-5203-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Seznamuje se zásadami komunikace s nemocnými dospělými, s dětmi, s nevyléčitelně nemocnými, s lidmi tělesně postiženými i s lidmi agresivními či pod vlivem drog a alkoholu. Věnuje se problematice domácího násilí, diskriminace a závislostí. Zabývá se psychologickým přístupem k menšinám. Předkládá přehled relaxačních metod s ukázkami cvičení, které mohou žáci využít při svém budoucím povolání. Učebnice pro 4. ročník oboru zdravotnický asistent obsahuje výklad o základech profesionální komunikace verbální i neverbální.

Popis nakladatele

Kniha zpracovává problematiku verbální a neverbální komunikace a věnuje se psychologii v zdravotnické a sociální oblasti a jejímu využití ve zdravotnických profesích. Získané poznatky lze využít při jednání s nemocným i s rodinou, při zvládání konfliktů, sdělování informací i edukaci nemocného.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Jarmila Kelnarová; Eva Matějková - další tituly autora:
Psychologie 1. díl -- Pro studenty zdravotnických oborů Psychologie 1. díl
Psychologie 2. díl -- Pro studenty zdravotnických oborů Psychologie 2. díl
První pomoc I -- Pro studenty zdravotnických oborů - 2., přepracované a doplněné vydání První pomoc I -- Pro studenty zdravotnických oborů
První pomoc II -- Pro studenty zdravotnických oborů - 2., přepracované a doplněné vydání První pomoc II -- Pro studenty zdravotnických oborů
Psychologie a komunikace pro zdravotnické asistenty - 4. ročník -- 2., přepracované a doplněné vydání Psychologie a komunikace pro zdravotnické asistenty - 4. ročník
Ošetřovatelství pro střední zdravotnické školy - 1. ročník -- 2., přepracované a doplněné vydání Ošetřovatelství pro střední zdravotnické školy - 1. ročník
 (e-book)
Psychologie 2. díl -- Pro studenty zdravotnických oborů Psychologie 2. díl
 (e-book)
Psychologie 1. díl -- Pro studenty zdravotnických oborů Psychologie 1. díl
 (e-book)
Psychologie a komunikace pro zdravotnické asistenty - 4. ročník Psychologie a komunikace pro zdravotnické asistenty
 
K elektronické knize "Psychologie a komunikace pro zdravotnické asistenty - 4. ročník -- 2., přepracované a doplněné vydání" doporučujeme také:
 (e-book)
Pečovatelství 1. díl -- Učebnice pro obor sociální péče - pečovatelská činnost Pečovatelství 1. díl -- Učebnice pro obor sociální péče
 (e-book)
Zdravotní nauka 1. díl -- Učebnice pro obor sociální činnost Zdravotní nauka 1. díl
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Jarmila Kelnarová, Eva Matějková

Psychologie a komunikace

pro zdravotnické asistenty

– 4. ročník

2., přepracované a doplněné vydání

Grada Publishing, a.s., U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400

e-mail: obchod@grada.cz, www.grada.cz

Psychologie a komunikace pro zdravotnické asistenty – 4. ročník

Jarmila Kelnarová, Eva Matějková

Psychologie 1. díl

Pro studenty zdravotnických oborů

Jarmila Kelnarová, Eva Matějková

ISBN 978-80-247-3270-1

Psychologie 2. díl

Pro studenty zdravotnických oborů

Jarmila Kelnarová, Eva Matějková

ISBN 978-80-247-3600-6

9 788024 752037

ISBN 978-80-247-5203-7



GRADA Publishing

Jarmila Kelnarová, Eva Matějková

Psychologie a komunikace

pro zdravotnické asistenty

– 4. ročník

2., přepracované a doplněné vydání


PSYCHOLOGIE A KOMUNIKACE PRO ZDRAVOTNICKÉ ASISTENTY – 4. ročník 2., přepracované a doplněné vydání Hlavní autorka: PhDr. Jarmila Kelnarová, PhD. Spoluautorka: Mgr. Eva Matějková, Ph.D. Recenze: Mgr. Jana Uhrová Autorky děkují za podporu a cenné rady doc. PaedDr. Marii Blahutkové, Ph.D. TIRÁŽ TIŠTĚNÉ PUBLIKACE: © Grada Publishing, a.s., 2014 Fotografi e Petr Žalmánek Cover Photo © fotobanka allphoto, 2014 Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 jako svou 5589. publikaci Odpovědná redaktorka Mgr. Ivana Podmolíková Sazba a zlom Karel Mikula Počet stran 144 + 4 strany barevné přílohy 2. vydání, Praha 2014 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s. Názvy produktů, fi rem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků, což není zvláštním způsobem vyznačeno. Postupy a příklady v této knize, rovněž tak informace o lécích, jejich formách, dávkování a aplikaci jsou sestaveny s nejlepším vědomím autorů. Z jejich praktického uplatnění ale nevyplývají pro autory ani pro nakladatelství žádné právní důsledky. ISBN 978-80-247-5203-7 TIRÁŽ ELEKTRONICKÉ PUBLIKACE: ISBN 978-80-247-9347-4 ve formátu PDF ISBN 978-80-247-9348-1 ve formátu EPUB

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí

být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez před

chozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude

trestně stíháno.

Obsah

Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .9

1 Umění komunikace a jednání s lidmi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11

1.1 Verbální komunikace. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11

1.1.1 Vymezení pojmu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11

1.1.2 Typy komunikace. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12

1.1.3 Formy komunikace. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12

1.1.4 Profesionální komunikace v práci

zdravotnického asistenta. . . . . . . . . . . . . . . . . 15

1.1.5 Činitelé verbální komunikace. . . . . . . . . . . . . . 16

1.1.6 Úspěšnost verbální komunikace . . . . . . . . . . . . 16 1.2 Neverbální komunikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18

1.2.1 Vymezení pojmu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18

1.2.2 Funkce neverbální komunikace. . . . . . . . . . . . . 18

1.2.3 Členění neverbální komunikace . . . . . . . . . . . . 18 1.3 Evalvace a devalvace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19

1.3.1 Evalvace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19

1.3.2 Devalvace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 1.4 Produktivní a neproduktivní chování

zdravotnického asistenta k pacientovi . . . . . . . . . . . . . 21

1.4.1 Produktivní chování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21

1.4.2 Neproduktivní chování . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 1.5 Identifikace s rolí zdravotnického asistenta . . . . . . . . . . 23 1.6 Komunikace s nemocným dítětem, dospělým pacientem

a s rodinnými příslušníky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26

1.6.1 Komunikace s nemocným dítětem . . . . . . . . . . . 26

1.6.2 Komunikace s dospělým pacientem . . . . . . . . . . 27

1.6.3 Komunikace s rodinnými příslušníky . . . . . . . . . 28 1.7 Konfliktní situace na pracovišti. . . . . . . . . . . . . . . . . 29

1.7.1 Druhy konfliktů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29

1.7.2 Příčiny konfliktů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29

1.7.3 Řešení konfliktních situací . . . . . . . . . . . . . . . 30 Kontrolní otázky. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30

2 Komunikace s pacientem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .31

2.1 Komunikace s agresivním pacientem . . . . . . . . . . . . . 31

2.1.1 Projevy agresivního chování . . . . . . . . . . . . . . 32

2.1.2 Neverbální projevy agresivního pacienta . . . . . . . 32

2.1.3 Zásady komunikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 2.2 Komunikace s depresivním pacientem. . . . . . . . . . . . . 34

2.2.1 Zásady komunikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34

2.2.2 Chyby při komunikaci . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35

2.2.3 Prevence deprese . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 2.3 Komunikace s úzkostným pacientem . . . . . . . . . . . . . 36

2.3.1 Zásady komunikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36

2.3.2 Chyby při komunikaci . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 2.4 Komunikace s neurotickým pacientem . . . . . . . . . . . . 37

2.4.1 Zásady komunikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38

2.4.2 Chyby při komunikaci . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 2.5 Komunikace s narcistním pacientem. . . . . . . . . . . . . . 39

2.5.1 Zásady komunikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39

2.5.2 Chyby při komunikaci . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 2.6 Komunikace s pacientem pod vlivem alkoholu a drog . . . . 40

2.6.1 Zásady komunikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40

2.6.2 Chyby při komunikaci . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 2.7 Komunikace s osobami s narušenou 

komunikační schopností. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41

2.7.1 Kategorie narušené komunikační schopnosti

podle Lechty. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42

2.7.2 Vývojová nemluvnost – dysfázie . . . . . . . . . . . . 42

2.7.3 Získaná orgánová nemluvnost – afázie . . . . . . . . 42

2.7.4 Získaná psychogenní nemluvnost – mutizmus . . . . 43

2.7.5 Narušení zvuku řeči – rinolálie, palatolálie. . . . . . 44

2.7.6 Narušení plynulosti řeči – tumultus sermonis,

balbuties . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45

2.7.7 Narušení článkování řeči – dyslálie, dysartrie . . . . 45

2.7.8 Symptomatické poruchy řeči . . . . . . . . . . . . . . 46

2.7.9 Augmentativní a alternativní komunikace . . . . . . 51 2.8 Komunikace s umírajícím pacientem. . . . . . . . . . . . . . 52

2.8.1 Zásady komunikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55

2.8.2 Chyby při komunikaci . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 Kontrolní otázky. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56

3 Vliv civilizace na psychiku člověka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .57

3.1 Náročné životní situace a jejich vliv na člověka . . . . . . . . 57

3.1.1 Stres . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57

3.1.2 Frustrace. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59

3.1.3 Deprivace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60

3.1.4 Trau ma. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62

3.1.5 Krize . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63

3.1.6 Syndrom vyhoření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64

3.1.7 Psychoterapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65 3.2 Domácí násilí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67

3.2.1 Typy domácího násilí . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68

3.2.2 Nejčastější chyby obětí. . . . . . . . . . . . . . . . . . 72 3.3 Diskriminace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73

3.3.1 Druhy diskriminace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74 3.4 Problematika závislostí. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76

3.4.1 Patologické hráčství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76

3.4.2 Abúzus látek nevyvolávajících závislost . . . . . . . . 77

3.4.3 Počítačové hry a internet . . . . . . . . . . . . . . . . 77

3.4.4 Závislost na sexu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77

3.4.5 Závislost na práci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77

3.4.6 Patologické nakupování . . . . . . . . . . . . . . . . . 78

3.4.7 Poruchy příjmu potravy . . . . . . . . . . . . . . . . . 78 Kontrolní otázky. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79

4 Psychologický přístup k menšinám . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .80

4.1 Romové. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80

4.1.1 Psychosociální odlišnosti . . . . . . . . . . . . . . . . 82

4.1.2 Hodnotový systém . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82

4.1.3 Další zvláštnosti Romů. . . . . . . . . . . . . . . . . . 84

4.1.4 Ošetřovatelské přístupy k romskému etniku . . . . . 84

4.1.5 Zásady komunikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85 4.2 Vietnamci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86

4.2.1 Hodnotový systém . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86

4.2.2 Zásady komunikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88 4.3 Ukrajinci. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88

4.3.1 Hodnotový systém . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89

4.3.2 Zásady komunikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90 4.4 Židé. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90

4.4.1 Hodnotový systém . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90

4.4.2 Zásady komunikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 4.5 Rusové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93

4.5.1 Hodnotový systém . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93

4.5.2 Zásady komunikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 Kontrolní otázky. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94

5 Relaxační techniky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .95

5.1 Relaxace na bázi dechových cvičení . . . . . . . . . . . . . . 96

5.1.1 Dechová rela xace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 5.2 Relaxačně-koncentrační metody . . . . . . . . . . . . . . . . 98

5.2.1 Meditace. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98

5.2.2 Autogenní trénink . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99

5.2.3 Jackobsonova progresivní relaxace . . . . . . . . . . .100 5.3 Relaxačně-imaginativní metody . . . . . . . . . . . . . . . .101

5.3.1 Mentální trénink . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .101 5.4 Relaxace na bázi pohybu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .101

5.4.1 Jóga. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .101 5.5 Další přístupy k relaxaci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .102

5.5.1 Muzikoterapie. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .102

5.5.2 Aromaterapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .106

5.5.3 Arteterapie. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .110

5.5.4 Bazální hlazení – „Baby masáž“ . . . . . . . . . . . .111 Kontrolní otázky. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .113

6 Duševní zdraví a duševní hygiena . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114

6.1 Duševní zdraví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .114 6.2 Psychika a zdraví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .115 6.3 Duševní hygiena – psychohygiena . . . . . . . . . . . . . . .116 Kontrolní otázky. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .118

Přílohy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119

Psychologická problematika žen

s nádorovým onemocněním prsu. . . . . . . . . . . . . . . .119 Práva pacientů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .124 Listina základních práv a svobod . . . . . . . . . . . . . . . . . . .125 Cvičení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .137

Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139

Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143


9

Úvod

Úvod Milí žáci, dostáváte do rukou učebnici „Psychologie a komunikace pro zdravotnické asistenty – 4. ročník“, nezbytně nutnou pro přípravu na povolání zdravotnického asistenta. Obsahuje teoretický výklad o základech dobré a efektivní profesionální komunikace verbální i neverbální. Seznámíte se se zásadami komunikace s nemocnými dospělými a dětmi, s  lidmi nevyléčitelně nemocnými, lidmi s  handicapem, úzkostnými, ale také s lidmi agresivními, pod vlivem drog a alkoholu. Musíte však při komunikaci postupovat vždy tak, aby nedošlo k poškození zdraví klienta a aby bylo patrno, že pracujete profesionálně.

Vykonávejte ošetřovatelskou péči zodpovědně, pečlivě a podle zásad, kterým se naučíte. Vždy mějte na paměti, že musíte pracovat a dělat vše pro dobro nemocného člověka. Jakákoliv vaše chyba by mohla být pro pacienta i osudnou. Uvědomte si, že svým vystupováním a chováním, přesností a důsledností napomáháte rychlejšímu uzdravení nemocného.

Učebnice obsahuje učivo pro 4. ročník oboru zdravotnický asistent a vychází ze schválených Rámcově vzdělávacích programů – dokumentu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Jednotlivé kapitoly jsou zpracovány tak, aby učivo na sebe logicky navazovalo.

Při výkonu záslužného zdravotnického povolání budete vystaveni zátěži fyzické i psychické. Může u vás dokonce dojít k syndromu vyhoření. Tomu lze předejít vhodně, včas a správně vybranými relaxačními metodami, jejichž teoretický přehled s ukázkami cvičení vám také předkládáme. Je jenom na vás, zda znalosti z psychologie využijete při interakci s pacientem, s kolegy a také ve svém osobním životě.

Učebnice vznikla na základě obsahové analýzy uvedené odborné literatury, kterou máte možnost podrobně prostudovat při přípravě nejen na další studia, ale i při hledání odpovědí na problémy a různé situace, do kterých se můžete v životě dostat.

Přeji vám, abyste se kvalitně a  dobře připravili na své budoucí povolání, aby z vás byli profesionálové nejen po stránce odborné, ale i lidské, a aby se komunikace stala prioritou při vaší komplexní ošetřovatelské péči o klienty.

Jarmila Kelnarová



1

11

Umní komunikace ajednání slidmi

1 Umění komunikace a jednání s lidmi 1.1 Verbální komunikace Cíl Po přečtení této kapitoly budete schopni: ■ vymezit pojem komunikace, ■ znát typy komunikace, ■ znát formy komunikace, ■ chápat význam profesionální komunikace v práci zdravotnického

asistenta, ■ pojmenovat činitele verbální komunikace, ■ chápat úlohu složek verbální komunikace, ■ znát, v čem je úspěšnost verbální komunikace. 1.1.1 Vymezení pojmu Člověk, jako jedinečná a neopakovatelná bytost, jako sociální tvor, se liší od ostatních živočichů tím, že je schopen pomocí řeči, ale i mimikou, gesty, pohyby se dorozumívat a přenášet myšlenky. Komunikace jako prostředek dorozumívání mezi lidmi je zároveň podmínkou existence sociálního systému. Komunikace napomáhá jedinci začlenit se do společnosti. Při ošetřovatelské péči o nemocné je pro zdravotnického asistenta dovednost komunikace prioritou. K navázání kvalitních vztahů mezi zdravotnickým asistentem a nemocným slouží právě dobrá komunikace. Komunikace patří mezi dovednosti, které je možno, ale i nutno rozvíjet po celý život. Ztráta komunikace může ohrozit vztahy v sociální skupině.

Pojem komunikace lze vymezit následovně: ■ „Communicare est multum dare – komunikovat znamená mnoho

dát“ (Křivohlavý, 1988, s. 19). ■ Komunikace je chápána jako výměna informací. ■ Komunikace je prostředek k vzájemnému ovlivňování osob. ■ „Lidská komunikace je složitý a  mnohovrstevný proces závislý na

individuální psychice, inteligenci, na vzdělání a na individuálních

i sociálních zkušenostech“ (Linhartová, 2007, s. 11). 12

Psychologie a komunikace pro zdravotnické asistenty

■ „Veškeré dění uvnitř i  styk s  okolím se odehrává formou interakcí

a  komunikace. Interakce je reagování lidí navzájem, probíhá ne­

ustále. Zaznamenáváme ji někdy intenzivně, jindy jen tak mimoděk.

Pokud dojde k výměně informací, jde o komunikaci“ (Venglářová,

Mahrová, 2006, s. 11). 1.1.2 Typy komunikace ■ Kruhová – jde o bezprostřední komunikaci s nejbližšími sousedy

(např. žáci sedí v kruhu a hovoří mezi sebou). ■ Řetězová – komunikace probíhá pouze s  jedním sousedem, ten

komunikuje s dalším (např. žák A hovoří se žákem B, žák B hovoří

se žákem C atd.). ■ Ohnisková – klíčová je jedna osoba, jejímž prostřednictvím komu

nikují další (např. učitel a žáci ve třídě). ■ Vertikální – informace jde shora dolů a  zdola nahoru (např. ve

doucí dává příkazy podřízeným a sleduje realizaci, přijetí; k tomu

potřebuje informace zdola). ■ Horizontální – informace proudí mezi členy skupiny na téže úrovni

hierarchie (např. komunikace mezi zdravotníky na oddělení) (Šte

fanovič, Greisinger, 1985). 1.1.3 Formy komunikace ■ Verbální – slovy. Základem řeči (mluvené, psané) nejsou jenom

slova, ale především věty. Seřazení slov do vět dává řeči smysluplný,

přesný a úplný význam. V interakci „já a ty“ si navzájem nesdělu

jeme jen slovy, ale také mimoslovně, neverbálně. ■ Neverbální – (nonverbální) mimoslovní komunikace. Touto komu

nikací sdělujeme 60–80 % informací o sobě a můžeme si „přečíst“

informace o jiných lidech. Patří sem mimika, gesta, pohledy očí,

ale i úprava zevnějšku a další. ■ Činem – činy za nás a druhé hovoří mnohem srozumitelnější řečí

než komunikace verbální a  neverbální. K  řadě vykonaných činů

nejsou slova vůbec potřebná (např. poskytnutí první pomoci při

autonehodě). Jsou však slova, která mohou být činem, mají svoji

hodnotovou stránku (např. někdo se mě za mými zády zastal, aniž

by mi o  tom cokoliv řekl). Činy slovem na nás působí pozitivně,

ale i negativně, hovoříme o evalvaci a devalvaci (Křivohlavý, 1988).

13

Umní komunikace ajednání slidmi

Další dělení komunikačních forem (Štefanovič, Greisinger, 1985) ■ Neverbální – mimoslovní, jde o pohledy očí, zacházení s předměty

(např. ťukání tužkou o stůl při zkoušení žáka). ■ Obrazná – názorné zobrazení informace (např. dopravní značky). ■ Symbolická – sdělování pomocí symbolů (např. řeč mluvená, psaná,

květiny – prvosenka = jsi moje první láska, v matematice 2 + 2 = 4,

v chemii peroxid vodíku = H

2

O

2

).

Komunikace mezi lidmi by měla být zdravá, protože nezdravá komunikace působí velmi intenzivně na vegetativní děje v  organizmu člověka (např. bušení srdce z neblahého tušení, svírání žaludku z hrozby). U některých nemocí je komunikaci připisován velmi významný vliv, dokonce rozhodující, na stabilizaci stavu nemocného (roztroušená skleróza). Vybíral (2005) uvádí charakteristiky zdravé komunikace: ■ Bezprostřední reakce – komunikující neodkládá odpovědi na

pozdější dobu, reaguje ihned. Hodinové i  několikadenní mlčení

vede k poruchám momentálního kontaktu a někdy udržuje i delší

poruchu ve vztahu. ■ Kognitivní přizpůsobování – je třeba se přizpůsobovat stanovis

kům, slovníku i mimoslovnímu vyjádření druhého. ■ Zájem o  druhého – trpělivě a  pozorně nasloucháme, náš hlas je

příjemný, klidný, projevíme radost i starost s druhým, projevíme

uznání s druhým. ■ Reciprocita – neskákat do řeči, nechat domluvit, každý má mít

možnost (časovou, prostorovou) se vyjádřit. ■ Humor – humorná odlehčení tématu vytvářejí uvolněnější atmo

sféru. Humor nesmí být šibeniční, černý, vulgární. ■ Třikrát ne – není vhodné zahrnout jiné nadbytkem požadavků,

kritikou a vyjadřováním zklamání („Budu si to pamatovat do kon­

ce života“). ■ Podpora flexibility a  dalšího vývoje – zdravá komunikace má

být otevřená, neuzavírá perspektivy a další možnost pokračování. ■ Konzistence interakcí – dodržet směr, nevybočit z daného pojetí.

(Např. po jednání s partnerem se rozejdeme posíleni ve svém po

stoji, s úsměvem, ale po čase se dozvíme, že nás pomluvil. Na dal

ším jednání už nás těžko přesvědčí, že jedná upřímně, už máme

zkušenost, že mu není radno věřit.) ■ Uvolnění – dohodnuté shrnutí, závěr, tečka. 14

Psychologie a komunikace pro zdravotnické asistenty

Při komunikaci ve vypjatých sociálních situacích a sporech je asertivní jednání důležitým komunikačním manévrováním. Asertivita je strategie jednání. Asertivní jednání není ani pasivní, ani agresivní. Může být celoživotní strategií v jednání. Asertivně jednající člověk umí čelit kritice, manipulaci a afektivním a agresivním výpadům. Asertivní trénink učí člověka bránit se, prosadit a vyjadřovat. Je určen jak bázlivým lidem, tak cholerickým, ale i těm, kteří při jednání zčervenají. Asertivní dovednosti (Smit h, 1980) ■ Pokažená gramofonová deska – klidně a vytrvale opakujeme to,

čeho chceme dosáhnout, bez argumentů, pocitu zlosti. Ignorujeme

manipulativní léčky a trváme na svém. ■ Otevřené dveře – klidně přiznáme kritikovi, že v  tom, co říká,

může být něco pravdy. ■ Sebeotevření – klidně sdělujeme kladné i  záporné aspekty své

osobnosti a chování. ■ Volné informace – technika, která učí při komunikaci rozpoznávat

prvky pro našeho partnera zajímavé a  důležité a  současně nabízí

volné a nevyžádané informace o sobě. ■ Negativní aserce – učí nás přijímat kritiku našich negativních kva

lit, naše chyby a omyly, aniž bychom se museli omlouvat. Redukuje

zlost a agresivitu kritika. ■ Negativní dotazování – tato technika vede k aktivní podpoře kriti

ky s cílem použít získané informace nebo je vyčerpat. Kritik je veden

k větší asertivitě a malé závislosti na manipulativních manévrech. ■ Selektivní ignorování – tato technika nám umožňuje vyrovnávat

se s kritikou. Na manipulativní kritiku nereagujeme. Můžeme dát

najevo, že jsme slyšeli („Myslím, že ti rozumím“), nevyjadřujeme

se k jádru věci. ■ Přijatelný kompromis – není-li v  sázce naše sebeúcta, přijmeme

kompromis. Tam, kde je v sázce naše sebehodnocení, kompromisy

při asertivním jednání neexistují. Doporučení v asertivitě (Vybíral, 2005) ■ Nebojte se vyjadřovat své pocity (naučte se používat větu „To se

mi nelíbí“). ■ Mimika má odrážet, co cítíte. Pokud se zlobíte, měla by tvář vy

padat rozzlobeně. ■ Nebojte se říci „ne“.

15

Umní komunikace ajednání slidmi

■ Technika užívání „já“. Nemluvte za skupinu, neschovávejte se za

„my“, nemluvte obecně, všude, kde to jde, mluvte beze studu, se

bevědomě za sebe. Nebojte se častěji používat „já“. ■ Naučte se přijímat pochvalu (neříkejte „Ale to nestojí za řeč“). ■ Nebojte se improvizovat a jednat spontánně. Knihy o asertivitě uvádějí deset asertivních práv: ■ Máte právo sám posuzovat své chování, myšlenky a emoce a nést

za ně i jejich důsledky odpovědnost. ■ Máte právo nenabízet žádné výmluvy či omluvy ospravedlňující

vaše chování. ■ Máte právo sám posoudit, zda a nakolik jste odpovědný za problé

my druhých lidí. ■ Máte právo změnit svůj názor. ■ Máte právo dělat chyby a být za ně odpovědný. ■ Máte právo říci „já nevím“. ■ Máte právo být nezávislý na dobré vůli ostatních. ■ Máte právo dělat nelogická rozhodnutí. ■ Máte právo říci „já ti nerozumím“. ■ Máte právo říci „je mi to jedno“.

(Capponi, Novák, 1992)

1.1.4 P rofesionální komunikace v práci zdravotnického asistenta Při komplexní ošetřovatelské péči o nemocné patří dobrá komunikace zdravotnického asistenta mezi priority. Venglářová a Mahrová (2006) rozlišují v praxi tři druhy profesionální komunikace: ■ Sociální komunikace – jde v praxi o běžný rozhovor a kontakt s ne

mocným jak ve zdravotnických zařízeních, tak v domácí péči (např.

komunikace při ranní hygienické péči, podávání jídla, léků atd.). ■ Specifická komunikace – zdravotnický asistent působí edukačně,

motivuje pacienta k další léčbě. Při sdělování faktů je důležitá zpětná

vazba, zda nemocný sdělení rozumí (např. vysvětlení dodržování

stravovacího režimu při onemocnění, vysvětlení rizik, vysvětlení

postupu při vyšetření atd.). ■ Terapeutická komunikace – při kontaktu zdravotnického asisten

ta s nemocným ve zdravotnických zařízeních jde často o kontakt

v době, kdy pacient přijímá závažné, nepříjemné informace, se kte

rými se těžko vyrovnává. Lidskou a profesionální ošetřovatelskou

+


1

16

Psychologie a komunikace pro zdravotnické asistenty

povinností zdravotnického asistenta je být nemocnému v těžkých

chvílích oporou, poskytnout mu naději při závažných rozhodnu

tích a  pomoc v  těchto životně nelehkých situacích. Terapeutická

komunikace se děje často formou rozhovoru (např. zdravotnický

asistent může pacienta uklidnit před operačním výkonem, orien

tovat na nové cíle, plány, podporovat soběstačnost, orientovat na

smysluplný život, podporovat tělesnou a psychickou aktivitu aj.). 1.1.5 Činitelé verbální komunikace ■ Situační kontext – rozumíme tím situaci, ve které probíhá komuni

kace. Základní komunikace je jednosměrná (monolog), ta se však

těžko snáší při rozhovoru zdravotnického asistenta s nemocným,

který chce na sdělení reagovat. Při komunikaci zdravotnického asi

stenta a pacienta musí jít o komunikaci obousměrnou, dialog, kdy

pacient má možnost vyjádřit se ke sdělením zdravotnického asis

tenta, vyslovit svá přání. Pokud mohou reagovat jeden na druhého

při rozhovoru, pak půjde o dobrou komunikaci.

Při masové komunikaci není možnost na sdělení reagovat (např.

nemocniční rozhlas). Při přednáškách lze dát na konci klientům

možnost k vyjádření vlastního názoru. Komunikaci ovlivňuje

psychický i fyzický stav pacienta a další činitelé (prostředí, tempo

řeči, hlasitost aj.). ■ Vnitřní dispozice jedince – komunikace je sociální dovednost,

jejíž základy získáváme sociálním učením ve všech sociálních sku

pinách, kterými procházíme, nejvýznamnější je rodina. Komuni

kaci se učíme celý život, do tohoto procesu vnáší každý člověk svou

individualitu. ■ Motivace komunikovat – předpokládá ochotu, vůli komunikovat.

Zdravotnický asistent musí projevovat zájem o nemocného, pak je

dobrý předpoklad pro interakci a kvalitní komunikaci. Komunika

ce slouží k uspokojování potřeb nemocného. Jestliže si na ošetřo

vatelskou péči nemocní stěžují, pak je to především na nedostatek

informací (Venglářová, Mahrová, 2006). 1.1.6 Úspěšnost verbální komunikace Dobrá komunikace předpokládá, že zvládáme i složky verbálního projevu, kterými jsou:

17

Umní komunikace ajednání slidmi

■ Tempo řeči – rychle hovoří často lidé, kteří jsou nejistí a chtějí mít

projev co nejdříve za sebou. Mohou to však být i lidé, kteří hodně

znají a mají málo času na mnoho informací, jež chtějí předat. Rychle

může mluvit člověk i z obavy, že ho ten druhý nenechá domluvit. ■ Intonace – může podtrhnout význam sdělení, naléhavost, pocho

pení (např. „Kouřil jste dnes?“ můžeme říci podrážděně, přátelsky,

ironicky apod.). ■ Hlasitost – bude rozdílná podle toho, co a  komu chceme sdělit.

Budeme-li hovořit na konferenci, můžeme hlas zvýšit, ale ne tak,

abychom vzbudili dojem, že potřebujeme získat nadvládu nad pu

blikem. Budeme-li hovořit s nemocným o intimních záležitostech,

pak hovoříme tak, aby nás nemocný slyšel, ale tišším hlasem. ■ Embolická slova – (parazitní) mohou při komunikaci působit ru

šivě. ■ Pomlky – zdravotnický asistent jimi může dát prostor nemocnému

pro přemýšlení, odpočinek. Mlčení neznamená, že nemáme co říci. ■ Výška hlasu – každý má určitou výšku hlasu, máme-li strach, pak se

to může na výšce hlasu projevit. Vyšší tóny mohou působit teatrálně. ■ Rovnocennost partnerů v komunikaci – je také důležitým signálem

o kvalitě naší komunikace. Může se stát, že při besedě nebo před

nášce se část posluchačů zvedne a odejde. Je proto nutné sledovat

i neverbální komunikaci posluchačů/nemocných (např. projev nudy,

baví se mezi sebou, spí apod.). Další znaky dobré a efektivní komunikace ■ Jednoduchost – hovoříme jasně a srozumitelně. Ověřujeme si, zda

pacient sdělovanému rozumí. Jinak hovoříme s dítětem, dospělým,

starším a handicapovaným pacientem. ■ Stručnost – stručná informace je srozumitelnější a působí profesio

nálně. Má význam v písemném styku. ■ Srozumitelnost – při komunikaci s pacientem musíme sdělit pod

statu věci. ■ Vhodná doba – je důležitá zvláště pro závažná sdělení. ■ Adaptabilita – zdravotnickou terminologii a  styl rozhovoru při

způsobíme reakcím pacienta. Pokud rozhovor nemocného rozruší,

dáme mu čas na odpočinek. 18

Psychologie a komunikace pro zdravotnické asistenty

1.2 Neverbální komunikace Cíl Po přečtení této kapitoly budete schopni: ■ vymezit pojem a význam neverbální komunikace v práci zdravot

nického asistenta, ■ vysvětlit funkci neverbální komunikace, ■ znát a chápat význam neverbální komunikace. 1.2.1 Vymezení pojmu Řeč těla je považována za upřímnější než verbální projev. Neverbálně sdělujeme 60–80 % informací. Řeč těla je záležitostí instinktu, chceme-li odhalit lži, musíme tělo schovat a neverbální projevy minimalizovat. Podle výzkumů jsou základní gesta a mimika stejné pro všechny lidi na planetě. Neverbální projevy jsou tedy společným světovým dorozumívacím jazykem, mohou se však lišit podle národností (např. přikývnutí znamená pro všechny lidi na světě souhlas, jen v Indii opak). ■ „Neverbální komunikace je řeč těla“ (Venglářová, Mahrová, 2006, s. 39). ■ Neverbální komunikací si sdělujeme emoce, zájem o sblížení, do

jem o tom, „kdo jsem já“. Podílí se také na ovlivnění změny posto

je partnera a řízení chodu vzájemného styku (Křivohlavý, 1988). 1.2.2 Funkce neverbální komunikace ■ Podporuje nebo úplně nahrazuje řeč. ■ Její pomocí vyjadřujeme emoce – pocity, nálady, afekty. ■ Její pomocí vyjadřujeme interpersonální postoje. ■ Používáme ji k sebeprezentaci. Sdělujeme, „kdo jsem já“. ■ Snažíme se cíleně ovlivnit postoj partnera. ■ Sdělujeme si zájem o sblížení, navázání intimnějšího styku. 1.2.3 Členění neverbální komunikace ■ Mimika – výraz obličeje (obr. P1). Pomocí mimiky vyjadřujeme

emoce (štěstí – neštěstí, radost – smutek), kulturně tradovaná ges

ta (zdvořilostní úsměv), instrumentální pohyby (výraz obličeje při

kýchání) (Kanto, 2006).

19

Umní komunikace ajednání slidmi

■ Proxemika – přiblížení a oddálení (obr. P2). Proxemické zóny jsou:

intimní = 0–45 cm, osobní = 45–120 cm, sociální = 1,20–3,60 m,

veřejná = 3,60–7,60 m. ■ Haptika – dotek (obr. P3). Nejčastější místa dotyku jsou ruka, ra

mena, hlava (např. podání ruky jako leklá ryba). ■ Posturologie – řeč držení těla, fyzických postojů a polohových kon

figurací (např. schoulení, vzpřímení, poloha vestoje, vleže, vsedě)

(obr. P4, P5). ■ Kinezika – řeč pohybů (např. styl příchodu učitele do třídy může

signalizovat nebezpečí). ■ Gesta – např. udeříme pěstí do stolu a zvoláme „Tady bude ticho!“ ■ Řeč očí – např. pohledy příjemné a nepříjemné. ■ Úprava zevnějšku – např. oblečení, líčení, účes. ■ Paralingvistické projevy – svrchní tóny našeho mluvení (pozor

na ehm, ehm... v projevu, zadrhávání, rychlou řeč, zvuky nosové

a hrdelní, hovořme klidně, přirozeně, ale i s nadšením). ■ Chronemika – zacházení s časem (např. časté pozdní příchody do

práce). ■ Zacházení s předměty – např. jak řídíme auto. ■ Vůně těla – mohou být příjemné a nepříjemné (např. pachy nohou). ■ Úprava prostředí, kde člověk žije, pracuje (např. úprava kolem ro

dinného domku, pořádek na stole v pracovně) (Bruno, Adamczyk,

2005). 1.3 Evalvace a devalvace Cíl Po přečtení této kapitoly budete schopni: ■ vymezit pojem evalvace, ■ znát příklady evalvace, ■ vymezit pojem devalvace, ■ chápat škodlivost devalvačního chování. 1.3.1 Evalvace Dokázat lidem nezištně pomáhat a  zastat se jich, pokud jsou v  právu, to je opravdové umění v  každé době. Povolání zdravotníků vyžaduje,



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist