načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Psychologie a komunikace pro zdravotnické asistenty - 4. ročník - Jarmila Kelnarová; Eva Matějková

Psychologie a komunikace pro zdravotnické asistenty - 4. ročník

Elektronická kniha: Psychologie a komunikace pro zdravotnické asistenty
Autor: ;
Podnázev: 4. ročník

Na trhu jediná učebnice pro obor zdravotnický asistent. Obsahuje problematiku verbální a neverbální komunikace a psychologie zaměřené na zdravotnickou a sociální oblast a její využití v ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  135
+
-
4,5
bo za nákup

hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4% 60%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2008
Počet stran: 135
Rozměr: 21 cm
Úprava: 4 stran barevné obrazové přílohy: ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Skupina třídění: Psychologie
Učební osnovy. Vyučovací předměty. Učebnice
Jazyk: česky
Téma: psychologie, komunikace, lékařství, ošetřovatelství, pacienti, učebnice SŠ
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2008
ISBN: 978-80-247-2831-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Na trhu jediná učebnice pro obor zdravotnický asistent. Obsahuje problematiku verbální a neverbální komunikace a psychologie zaměřené na zdravotnickou a sociální oblast a její využití v profesi zdravotnického asistenta. Látka 4. ročníku SZŠ je zde přehledně řazena do jednotlivých kapitol. Po jejím prostudování a využití při výuce žák získá teoretické poznatky a využije v praxi získané vědomosti. Osvojí si přehled informací k praktickému procvičení v komunikačních technikách a ve vedení rozhovoru s nemocným, spolupracovníky, rodinou. Psychologické poznatky obsažené v učebnici využije při jednání s nemocným i s rodinou, při zvládání konfliktů, při sdělování informací a při edukaci nemocného. Bude schopen hodnotit a chápat chování pacienta v určité situaci a získá možnost reflexe vlastních reakcí. (4. ročník)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Jarmila Kelnarová; Eva Matějková - další tituly autora:
Psychologie 1. díl -- Pro studenty zdravotnických oborů Psychologie 1. díl
Ošetřovatelství pro střední zdravotnické školy - 1. ročník -- 2., přepracované a doplněné vydání Ošetřovatelství pro střední zdravotnické školy - 1. ročník
 (e-book)
Psychologie 2. díl -- Pro studenty zdravotnických oborů Psychologie 2. díl
 (e-book)
První pomoc I -- Pro studenty zdravotnických oborů - 2., přepracované a doplněné vydání První pomoc I -- Pro studenty zdravotnických oborů
 (e-book)
Psychologie 1. díl -- Pro studenty zdravotnických oborů Psychologie 1. díl
 (e-book)
Psychologie a komunikace pro zdravotnické asistenty - 4. ročník -- 2., přepracované a doplněné vydání Psychologie a komunikace pro zdravotnické asistenty - 4. ročník
 (e-book)
První pomoc II -- Pro studenty zdravotnických oborů - 2., přepracované a doplněné vydání První pomoc II -- Pro studenty zdravotnických oborů
Speciální pedagogika pro zdravotnické obory -- 1. díl Speciální pedagogika pro zdravotnické obory
Hemolyticko-uremický syndrom Hemolyticko-uremický syndrom
 
K elektronické knize "Psychologie a komunikace pro zdravotnické asistenty - 4. ročník" doporučujeme také:
 (e-book)
Psychologie 1. díl -- Pro studenty zdravotnických oborů Psychologie 1. díl
 (e-book)
Psychologie 2. díl -- Pro studenty zdravotnických oborů Psychologie 2. díl
 (e-book)
Čítanka IV. k Literatuře v kostce pro SŠ Čítanka IV. k Literatuře v kostce pro SŠ
 (e-book)
Ošetřovatelství pro zdravotnické asistenty IV -- Dermatovenerologie, oftalmologie, ORL, stomatologie Ošetřovatelství pro zdravotnické asistenty IV
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

PSYCHOLOGIE A KOMUNIKACE

PRO ZDRAVOTNICKÉ ASISTENTY – 4. ročník

Hlavní autorka:

PhDr. Jarmila Kelnarová, Ph.D.

Spoluautorka:

Mgr. Eva Matějková

Recenzovala:

Jana Holubová

© Grada Publishing, a.s., 2009

Fotografi e Petr Žalmánek

Cover Photo © fotobanka allphoto, 2009

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, Praha 7

jako svou 3483. publikaci

Odpovědná redaktorka Mgr. Ivana Podmolíková

Sazba a zlom Karel Mikula

Počet stran 136 + 4 strany barevné přílohy

1. vydání, Praha 2009

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s.

Husova ulice 1881, Havlíčkův Brod

Názvy produktů, fi rem apod. použité v knize mohou být ochrannými znám

kami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků,

což není zvláštním způsobem vyznačeno.

Postupy a příklady v této knize, rovněž tak informace o lécích, jejich for

mách, dávkování a aplikaci jsou sestaveny s nejlepším vědomím autorů.

Z jejich praktického uplatnění ale nevyplývají pro autory ani pro naklada

telství žádné právní důsledky.

Všechna práva vyhrazena. Tato kniha ani její část nesmějí být žádným

způsobem reprodukovány, ukládány či rozšiřovány bez písemného souhla

su nakladatelství.

ISBN 978 -80 -247-2831-5


5

Obsah

Úvod. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .9

1 Umění komunikace a jednání s lidmi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11

1.1 Verbální komunikace. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11

1.1.1 Verbální komunikace – vymezení pojmu . . . . . . . 11

1.1.2 Typy komunikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12

1.1.3 Komunikační formy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12

1.1.4 Profesionální komunikace v práci

zdravotního asistenta. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15

1.1.5 Činitelé verbální komunikace . . . . . . . . . . . . . . 16

1.1.6 Úspěšnost verbální komunikace . . . . . . . . . . . . 17 1.2 Neverbální komunikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18

1.2.1 Neverbální komunikace – vymezení pojmu. . . . . . 18

1.2.2 Funkce neverbální komunikace. . . . . . . . . . . . . 18

1.2.3 Členění neverbální komunikace . . . . . . . . . . . . 19 1.3 Evalvace a devalvace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19

1.3.1 Evalvace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20

1.3.2 Devalvace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 1.4 Produktivní a neproduktivní chování

zdravotnického asistenta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21

1.4.1 Produktivní chování zdravotnického asistenta

k nemocnému . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21

1.4.2 Neproduktivní chování zdravotnického asistenta

k nemocnému . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22

1.5 Identifi kace s rolí zdravotnického asistenta . . . . . . . . . . 23 1.6 Komunikace s nemocným dítětem, dospělým,

rodinnými příslušníky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26

1.6.1 Komunikace s nemocným dítětem . . . . . . . . . . . 26

1.6.2 Komunikace s dospělým . . . . . . . . . . . . . . . . . 28

1.6.3 Komunikace s rodinnými příslušníky . . . . . . . . . 29 1.7 Řešení konfl iktních situací. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29

1.7.1 Druhy konfl iktů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30

1.7.2 Příčiny konfl iktů na pracovišti . . . . . . . . . . . . . 30

1.7.3 Řešení konfl iktních situací . . . . . . . . . . . . . . . 30 Kontrolní otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31

2 Komunikace s nemocným . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32

2.1 Komunikace s agresivním pacientem. . . . . . . . . . . . . . 32

2.1.1 Projevy agresivního chování . . . . . . . . . . . . . . 33

2.1.2 Neverbální projevy agresivního pacienta . . . . . . . 33

2.1.3 Zásady komunikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34 2.2 Komunikace s depresivním pacientem . . . . . . . . . . . . . 35

2.2.1 Zásady komunikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35

2.2.2 Chyby při komunikaci . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36

2.2.3 Prevence deprese . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36 2.3 Komunikace s úzkostným pacientem . . . . . . . . . . . . . 37

2.3.1 Zásady komunikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37

2.3.2 Chyby při komunikaci . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 2.4 Komunikace s neurotickým pacientem . . . . . . . . . . . . 38

2.4.1 Zásady komunikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39

2.4.2 Chyby při komunikaci . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 2.5 Komunikace s narcistním pacientem . . . . . . . . . . . . . . 40

2.5.1 Zásady komunikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41

2.5.2 Chyby při komunikaci . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 2.6 Komunikace s pacientem pod vlivem alkoholu a drog . . . . 41

2.6.1 Zásady komunikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42

2.6.2 Chyby při komunikaci . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 2.7 Komunikace s osobami s narušenou

komunikační schopností . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42

2.7.1 Kategorie narušené komunikační schopnosti

dle Lechty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43

2.7.2 Vývojová nemluvnost – dysfázie . . . . . . . . . . . . 43

2.7.3 Získaná orgánová nemluvnost – afázie . . . . . . . . 44

2.7.4 Získaná psychogenní nemluvnost – mutizmus . . . . 45

2.7.5 Narušení zvuku řeči – rinolálie, palatolálie . . . . . . 45

2.7.6 Narušení fl uence řeči – tumultus sermonis, balbuties . 46

2.7.7 Narušení článkování řeči – dyslálie, dysartrie . . . . 47

2.7.8 Symptomatické poruchy řeči . . . . . . . . . . . . . . 48

2.7.9 Alternativní a augmentativní komunikace . . . . . . 53 2.8 Komunikace s umírajícím . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54

2.8.1 Deprese . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56

2.8.2 Akceptace, smíření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57

2.8.3 Zásady komunikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57

2.8.4 Chyby při komunikaci . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 Kontrolní otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58

3 Vliv civilizace na psychiku člověka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59

3.1 Náročné životní situace a jejich vliv na člověka . . . . . . . . 59

3.1.1 Stres . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59

3.1.2 Příznaky stresu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59

3.1.3 Stresory – příčiny stresu . . . . . . . . . . . . . . . . . 60

3.1.4 Strategie zvládání stresu . . . . . . . . . . . . . . . . . 60

3.1.5 Cíle zvládání stresu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60

3.1.6 Prevence stresu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61

3.1.7 Frustrace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61

3.1.8 Specifi cké reakce při frustraci . . . . . . . . . . . . . . 61

3.1.9 Obranné frustrační mechanizmy . . . . . . . . . . . . 61

3.1.10 Zásady vedení rozhovoru s frustrovaným člověkem. . 62

3.1.11 Chyby při komunikaci . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62

3.1.12 Prevence frustrace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62

3.1.13 Syndrom vyhoření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63 3.2 Domácí násilí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64

3.2.1 Typy domácího násilí . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65

3.2.2 Nejčastější chyby obětí . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69 3.3 Diskriminace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70

3.3.1 Druhy diskriminace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 3.4 Problematika závislostí. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73

3.4.1 Patologické hráčství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73

3.4.2 Abúzus látek nevyvolávajících závislost . . . . . . . . 74

3.4.3 Počítačové hry a internet . . . . . . . . . . . . . . . . 74

3.4.4 Závislost na sexu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74

3.4.5 Závislost na práci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74

3.4.6 Patologické nakupování . . . . . . . . . . . . . . . . . 75

3.4.7 Poruchy příjmu potravy . . . . . . . . . . . . . . . . . 75 Kontrolní otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76

4 Psychologický přístup k menšinám . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77

4.1 Romové. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77

4.1.1 Psychosociální odlišnosti . . . . . . . . . . . . . . . . 79

4.1.2 Hodnotový systém . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79

4.1.3 Další zvláštnosti Romů. . . . . . . . . . . . . . . . . . 81

4.1.4 Ošetřovatelské přístupy k romskému etniku . . . . . 81

4.1.5 Zásady komunikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 4.2 Vietnamci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83

4.2.1 Hodnotový systém . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83

4.2.2 Zásady komunikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85 4.3 Ukrajinci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85

4.3.1 Hodnotový systém . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86

4.3.2 Zásady komunikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87 4.4 Židé . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87

4.4.1 Hodnotový systém . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87

4.4.2 Zásady komunikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90 4.5 Rusové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90

4.5.1 Hodnotový systém . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90

4.5.2 Zásady komunikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91 Kontrolní otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91

5 Relaxační techniky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92

5.1 Meditace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92

5.1.1 Proces meditace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92 5.2 Dechová relaxace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 5.3 Autogenní trénink . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 5.4 Muzikoterapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 5.5 Aromaterapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99

5.5.1 Formy aromaterapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . .100

5.5.2 Metody aromaterapie. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101

5.5.3 Přípravky pro aromaterapii . . . . . . . . . . . . . . .102

5.5.4 Kontraindikace aromaterapie . . . . . . . . . . . . . .102 5.6 Arteterapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .104 5.7 Jóga . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .105 5.8 Bazální hlazení – „Baby masáž“. . . . . . . . . . . . . . . . .106 Kontrolní otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108

Přílohy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109

Psychologická problematika nemocných

s nádorovým onemocněním prsu . . . . . . . . . . . . . . . .109 Práva pacientů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114 Listina základních práv a svobod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116 Cvičení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .128

Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130

Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134


1

9

Úvod

Úvod Milí žáci, dostáváte do rukou učebnici „Psychologie a komunikace pro zdravotnické asistenty – 4. ročník“ nezbytně nutnou pro přípravu na povolání zdravotnického asistenta. Obsahuje teoretický v ýk lad o zák ladech dobré a efektivní profesionální komunikace verbální i neverbální. Budete seznámeni se zásadami komunikace s nemocnými dospělými, s dětmi, s lidmi nevyléčitelně nemocnými, lidmi s handicapem, úzkostnými, ale také s lidmi agresivními, pod vlivem drog a alkoholu. Musíte však při komunikaci postupovat vždy tak, aby nedošlo k poškození zdraví nemocného a aby bylo patrno, že pracujete profesionálně.

Vykonávejte ošetřovatelskou péči zodpovědně, pečlivě a podle zásad, kterým se naučíte. Vždy mějte na paměti, že musíte pracovat a dělat vše pro dobro nemocného člověka. Jakákoliv vaše chyba by mohla být pro pacienta i osudnou. Uvědomte si, že svým vystupováním a chováním, přesností a důsledností napomáháte rychlejšímu uzdravení nemocného.

Učebnice obsahuje učivo pro 4. ročník oboru zdravotnický asistent a vychází ze schválených Rámcově vzdělávacích programů – dokumentu MŠMT (Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy). Jednotlivé kapitoly jsou zpracovány tak, aby učivo na sebe logicky navazovalo.

Při výkonu záslužného zdravotnického povolání budete vystaveni zátěži fyzické i psychické. Může u vás dokonce dojít k syndromu vyhoření. Tomu lze předejít vhodně, včas a správně vybranými relaxačními metodami, jejichž teoretický přehled s ukázkami cvičení je vám také předkládán. Je jenom na vás, zda znalosti z psychologie využijete při interakci s pacientem, s kolegy a také ve svém osobním životě.

Odborné učitelky a učitelé vás budou připravovat na vaše budoucí povolání, budou vám oporou a pomohou vám zvládnout vědomosti, dovednosti i návyky, které nutně potřebujete pro své činnosti a práci ve zdravotnických zařízeních.

Učebnice vznikla na základě obsahové analýzy uvedené odborné literatury, kterou máte možnost podrobně prostudovat při přípravě nejen na další studia, ale i při hledání odpovědí na problémy, životní situace, do kterých se můžete v životě dostat.

Přeji vám, abyste se kvalitně a dobře připravili na své budoucí povolání, aby z vás byli profesionálové nejen po stránce odborné, ale i lidské a aby se komunikace stala prioritou při vaší komplexní ošetřovatelské péči o klienty. Jarmila Kelnarová

11

Umění komunikace a jednání s lidmi

1 Umění komunikace a jednání s lidmi 1.1 Verbální komunikace Cíl Po přečtení této podkapitoly budete schopni:

vymezit pojem komunikace, ■

znát typy komunikací, ■

znát formy komunikace, ■

chápat význam profesionální komunikace v práci zdravotnického ■

asistenta,

pojmenovat činitele verbální komunikace, ■

chápat úlohu složek verbální komunikace, ■

znát, v čem je úspěšnost verbální komunikace. ■ 1.1.1 Verbální komunikace – vymezení pojmu Člověk, jako jedinečná a neopakovatelná bytost, jako sociální tvor, se liší od ostatních živočichů tím, že je schopen pomocí řeči, ale i mimikou, gesty, pohyby se dorozumívat a přenášet myšlenky. Komunikace jako prostředek dorozumívání mezi lidmi je zároveň podmínkou existence sociálního systému. Komunikace napomáhá jedinci začlenit se do společnosti. Při ošetřovatelské péči o nemocné je pro zdravotnického asistenta dovednost komunikace prioritou. K navázání kvalitních vztahů mezi zdravotnickým asistentem a nemocným slouží právě dobrá komunikace. Komunikace patří mezi dovednosti, které je možno, ale i nutno rozvíjet po celý život. Ztráta komunikace může ohrozit vztahy v sociální skupině.

Pojem komunikace lze vymezit následovně:

„Communicare est multum dare – komunikovat znamená mnoho ■

dát.“ (Mareš, Křivohlavý, 1995)

Komunikace je chápána jako výměna informací. ■

Komunikace je prostředek k vzájemnému ovlivňování osob. ■

„Lidská komunikace je složitý a mnohovrstevný proces závislý na ■

individuální psychice, inteligenci, na vzdělání a na individuálních

i sociálních zkušenostech.“ (Linhartová, 2007) 12

Psychologie a komunikace pro zdravotnické asistenty

„Veškeré dění uvnitř i styk s okolím se odehrává formou interakcí ■

a komunikace. Interakce je reagování lidí navzájem, probíhá neu

stále. Zaznamenáváme ji někdy intenzivně, jindy jen tak mimoděk.

Pokud dojde k výměně informací, jde o komunikaci.“ (Veng lá řov á ,

Mahrová, 2006) 1.1. 2 Typy komunikace

Kruhová – ■ jde o komunikaci bezprostřední s nejbližšími sousedy

(např. žáci sedí v kruhu a hovoří mezi sebou).

Řetězová ■ – komunikace pouze s jedním sousedem, ten s dalším

(např. žák A hovoří se žákem B, žák B hovoří se žákem C atd.).

Ohnisková ■ – klíčová je jedna osoba, jejímž prostřednictvím komu

nikují další (např. učitel a žáci ve třídě).

Vertikální ■ – informace jde shora dolů a zdola nahoru (např. ve

doucí dává příkazy podřízeným a sleduje realizaci, přijetí. K tomu

potřebuje informace zdola.).

Horizontální ■ – informace proudí mezi členy skupiny na téže úrovni

hierarchie (např. komunikace mezi zdravotníky na oddělení) (Šte

fanovič, Greisinger, 1985). 1.1.3 Komunikační formy

Ve r b á l n í ■ – slovy. Základem řeči (mluvené, psané) nejsou jenom

slova, ale především věty. Seřazení slov do vět dává řeči smysluplný,

přesný a úplný význam. V interakci „já a ty“ si navzájem nesdělu

jeme jen slovy, ale také mimoslovně, neverbálně.

Neverbální ■ – (nonverbální) mimoslovní komunikace. Touto komu

nikací sdělujeme 60 až 80 % informací o sobě a můžeme si „přečíst“

informace o jiných lidech. Patří sem mimika, gesta, pohledy očí,

ale i úprava zevnějšku a další.

Činem ■ – činy za nás a druhé hovoří mnohem srozumitelnější řečí

než komunikace verbální a neverbální. K řadě vykonaných činů

nejsou slova vůbec potřebná (např. poskytnutí první pomoci při

autonehodě). Jsou však slova, která mohou být činem, mají svoji

hodnotovou stránku (např. někdo se mě za mými zády zastal, aniž

by mi o tom cokoliv řekl). Činy slovem na nás působí pozitivně, ale

i negativně, hovoříme o evalvaci a devalvaci (Křivohlavý, 1988).

13

Umění komunikace a jednání s lidmi

Komunikační formy rozděluje Štefanovič takto:

Neverbální ■ – mimoslovní, jde o pohledy očí, zacházení s předměty

(např. ťukání tužkou o stůl při zkoušení žáka).

Obrazná ■ – jde o názorné zobrazení informace (např. dopravní

značky).

Symbolická ■ – jde o sdělování pomocí symbolů (např. řeč mluvená,

psaná, květiny – prvosenka = jsi moje první láska, v matematice –

2 + 2 = 4, v chemii – peroxid vodíku = H

2

O

2

).

Komunikace mezi lidmi by měla být zdravá, nezdravá komunikace působí velmi intenzivně na vegetativní děje v organizmu člověka (např. bušení srdce z neblahého tušení, svírání žaludku z hrozby). U některých nemocí je komunikaci připisován velmi významný vliv, dokonce rozhodující, na stabilizaci stavu nemocného (roztroušená skleróza). Z. Vybíral (2005) uvádí charakteristiky zdravé komunikace:

Bezprostřední reakce ■ – komunikující neodkládá odpovědi na

pozdější dobu, reaguje ihned. Hodinové i několikadenní mlčení

vede k poruchám momentálního kontaktu a někdy udržuje i delší

poruchu ve vztahu.

Kognitivní přizpůsobování ■ – je třeba se přizpůsobovat stanovis

kům, slovníku i mimoslovnímu vyjádření druhého.

Zájem o druhého – ■ trpělivě a pozorně nasloucháme, náš hlas je

příjemný, klidný, projevíme radost i starost s druhým, projevíme

uznání s druhým.

Reciprocita – ■ neskákat do řeči, nechat domluvit, každý má mít

možnost (časovou, prostorovou) se vyjádřit.

Humor – ■ humorná odlehčení tématu vytvářejí uvolněnější atmo

sféru. Humor nesmí být šibeniční, černý, vulgární.

Třikrát ne – ■ není vhodné zahrnout jiné nadbytkem požadavků,

kritikou a v yjadřováním zk lamání („Budu si to pamatovat do kon

ce života.“).

Podpora fl exibility a dalšího vývoje – ■ zdravá komunikace má bý t

otevřená, neuzavírá perspektivy a další možnost pokračování.

Konzistence interakcí – ■ dodržet směr, nevybočit z daného pojetí

(např. po jednání s partnerem se rozejdeme posílení ve svém vývo

ji, s úsměvem, ale po čase se dozvíme, že nás pomluvil. Na dalším

jednání už nás těžko přesvědčí, že jedná upřímně, my už máme

zkušenost, že mu není radno věřit.).

Uvolnění – ■ dohodnuté shrnutí, závěr, tečka. 14

Psychologie a komunikace pro zdravotnické asistenty

Při komunikaci ve vypjatých sociálních situacích a sporech je asertivní jednání důležitým komunikačním manévrováním. Asertivita je strategie jednání. Asertivní jednání není ani pasivní, ani agresivní. Může být celoživotní strategií v jednání. Asertivně jednající člověk umí čelit kritice, manipulaci a afektivním a agresivním výpadům. Asertivní trénink učí člověka bránit se, prosadit se a vyjadřovat se. Je určen jak bázlivým lidem, tak cholerickým, ale i těm, kteří při jednání zčervenají. Smith (1980) uvádí 8 asertivních dovedností:

Pokažená gramofonová deska – 1. klidně a vytrvale opakujeme to,

čeho chceme dosáhnout, bez argumentů, pocitu zlosti. Ignorujeme

manipulativní léčky a trváme na svém.

Otevřené dveře –2. klidně přiznáme kritikovi, že v tom, co říká,

může být něco pravdy.

Sebeotevření –3. klidně sdělujeme kladné i záporné aspekty své

osobnosti a chování.

Volné informace – 4. technika, která učí při komunikaci rozpoznávat

prvky pro našeho partnera zajímavé a důležité a současně nabízí

volné a nevyžádané informace o sobě.

Negativní aserce –5. učí nás přijímat kritiku našich negativních kva

lit, naše chyby a omyly, aniž bychom se museli omlouvat. Redukuje

zlost a agresivitu kritika.

Negativní dotazování –6. tato technika vede k aktivní podpoře kri

tiky s cílem použít získané informace nebo je vyčerpat. Kritik je

veden k větší asertivitě a malé závislosti na manipulativních ma

névrech.

Selektivní ignorování –7. tato technika nám umožňuje vyrovnávat

se s kritikou. Na manipulativní kritiku nereagujeme. Můžeme dát

najevo, že jsme slyšeli („Myslím, že ti rozumím.“), nevyjadřujeme

se k jádru věci.

Přijatelný kompromis –8. není-li v sázce naše sebeúcta, přijmeme

kompromis. Tam, kde je v sázce naše sebehodnocení, kompromisy

při asertivním jednání neexistují. Z. Vybíral uvádí 6 doporučení v asertivitě: 1. Nebojte se vyjadřovat své pocity (naučte se používat větu: „To se

mi nelíbí.“). 2. Mimika má odrážet, co cítíte. Pokud se zlobíte, měla by tvář vy

padat rozzlobeně.

15

Umění komunikace a jednání s lidmi

3. Nebojte se říci „ne“. 4. Technika užívání „já“. Nemluvte za skupinu, neschovávejte se za

„my“, nemluvte obecně, všude, kde to jde, mluvte beze studu, se

bevědomě za sebe. Nebojte se častěji používat „já“. 5. Naučte se přijímat pochvalu (neříkejte: „Ale to nestojí za řeč.“). 6. Nebojte se improvizovat a jednat spontánně. Knihy o asertivitě uvádějí 10 asertivních práv: 1. Máte právo sám posuzovat své chování, myšlenky a emoce a nést

za ně i jejich důsledky odpovědnost. 2. Máte právo nenabízet žádné výmluvy či omluvy ospravedlňující

vaše chování. 3. Máte právo sám posoudit, zda a nakolik jste odpovědný za problé

my druhých lidí. 4. Máte právo změnit svůj názor. 5. Máte právo dělat chyby a být za ně odpovědný. 6. Máte právo říci „já nevím“. 7. Máte právo být nezávislý na dobré vůli ostatních. 8. Máte právo dělat nelogická rozhodnutí. 9. Máte právo říci „já ti nerozumím“.

10. Máte právo říci „je mi to jedno“.

(Capponi, Novák, 1992)

1.1.4 Profesionální komunikace v práci zdravotního asistenta Při komplexní ošetřovatelské péči o nemocné patří dobrá komunikace zdravotnického asistenta mezi priority. Venglářová a Mahrová rozlišují v praxi tři druhy profesionální komunikace:

Sociální komunikace 1. – jde v praxi o běžný rozhovor a kontakt

s nemocným jak ve zdravotnických zařízeních, tak v domácí péči

(např. komunikace při ranní hygienické péči, podávání jídla, léků

atd.).

Specifi cká komunikace 2. – zdravotnický asistent působí edukačně,

motivuje nemocného k další léčbě. Při sdělování faktů je důležitá

zpětná vazba, tzn., zda nemocný sdělení rozumí (např. vysvětlení

dodržování stravovacího režimu při onemocnění, vysvětlení rizik,

vysvětlení postupu při vyšetření atd.).

Terapeutická komunikace – 3. při kontaktu zdravotnického asisten

ta s nemocným ve zdravotnických zařízeních jde často o kontakt

+


1

16

Psychologie a komunikace pro zdravotnické asistenty

v době, kdy pacient přijímá závažné, nepříjemné informace, se kte

rými se těžko vyrovnává. Lidskou a profesionální ošetřovatelskou

povinností zdravotnického asistenta je být nemocnému v těžkých

chvílích oporou, poskytnout mu naději při závažných rozhodnutích

a pomoc v těchto životně nelehkých situacích. Terapeutická komu

nikace se děje často formou rozhovoru (např. zdravotnický asistent

může pacienta uklidnit před operačním výkonem, orientovat na

nové cíle, plány, podporovat soběstačnost, orientovat na smysluplný

život, podporovat tělesnou a psychickou aktivitu aj.). 1.1.5 Činitelé verbální komunikace

Situační kontext – ■ rozumíme tím situaci, ve které probíhá komu

nikace. Základní je jednosměrná (monolog), ta se však těžko snáší

při rozhovoru zdravotnického asistenta s nemocným, kdy nemocný

chce na sdělení reagovat. Při komunikaci zdravotnického asistenta

a pacienta musí jít o komunikaci obousměrnou, dialog, kdy paci

ent má možnost vyjádřit se ke sdělením zdravotnického asistenta,

vyslovit svá přání. Pokud mohou reagovat jeden na druhého při

rozhovoru, pak půjde o dobrou komunikaci.

Při ■ masové komunikaci není možnost reagovat na sdělení (např.

nemocniční rozhlas). Při přednáškách lze dát na konci nemocným

možnost na vyjádření vlastního názoru. Komunikaci ovlivňuje

psychický i fyzický stav nemocného a další činitelé (např. prostředí,

tempo řeči, hlasitost aj.).

Vnitřní dispozice jedince – ■ komunikace je sociální dovednost,

jejíž základy získáváme sociálním učením ve všech sociálních sku

pinách, kterými procházíme, nejvýznamnější je rodina. Komuni

kaci se učíme celý život, do tohoto procesu vnáší každý člověk svou

individualitu.

Motivace komunikovat – ■ předpokládá ochotu, vůli komunikovat.

Zdravotnický asistent musí projevovat zájem o nemocného, pak je

dobrý předpoklad pro interakci a kvalitní komunikaci. Komunika

ce slouží k uspokojování potřeb nemocného. Jestliže si na ošetřo

vatelskou péči nemocní stěžují, pak je to především na nedostatek

informací (Venglářová, Mahrová, 2006).

17

Umění komunikace a jednání s lidmi

1.1.6 Úspěšnost verbální komunikace Dobrá komunikace předpok ládá, že zvládáme i složky verbálního projevu, kterými jsou:

Te mp o ř e č i ■ – rychle hovoří často lidé, kteří jsou nejistí a chtějí mít

projev rychle za sebou, mohou to však být i lidé, kteří hodně znají

a mají málo času na mnoho informací, jež chtějí předat. Rychle může

mluvit člověk i z obavy, že ho ten druhý nenechá domluvit.

Intonace ■ – může podtrhnout význam sdělení, naléhavost, pocho

pení (např. „Kouřil jste dnes?“ můžeme říci podrážděně, přátelsky,

ironicky apod.).

Hlasitost ■ – bude rozdílná podle toho, co a komu chceme sdělit.

Budeme-li hovořit na konferenci, můžeme hlas zvýšit, ale ne tak,

abychom vzbudili dojem, že potřebujeme získat nadvládu nad pu

blikem. Budeme-li hovořit s nemocným o intimních záležitostech,

pak hovoříme tak, aby nás nemocný slyšel, ale tišším hlasem.

Embolická slova ■ – (parazitní) mohou při komunikaci působit ru

šivě.

Pomlky ■ – zdravotnický asistent jimi může dát prostor nemocné

mu pro přemýšlení, odpočinek. Mlčení neznamená, že nemáme

co říci.

Výška hlasu ■ – každý má určitou výšku hlasu, máme-li strach, pak

se to může na výšce hlasu projevit. Vyšší tóny mohou působit te

atrálně.

Rovnocennost partnerů v komunikaci ■ – je také důležitým signá

lem o kvalitě naší komunikace. Může se stát, že při besedě nebo

přednášce se může část posluchačů zvednout a odejít. Je proto nut

né sledovat i neverbální komunikaci posluchačů, nemocných (např.

projev nudy, baví se mezi sebou, spí apod.). Dobrou a efektivní komunikaci dále charakterizuje:

Jednoduchost – ■ hovoříme jasně a srozumitelně. Ověřujeme si, zda

pacient rozumí sdělovanému. Jinak hovoříme s dítětem, dospělým,

starším a handicapovaným.

Stručnost – ■ stručná informace je srozumitelnější a působí profesio

nálně. Má význam v písemném styku.

Srozumitelnost – ■ při komunikaci s pacientem musíme sdělit pod

statu věci.

Vhodná doba – ■ je důležitá zvláště pro závažná sdělení. 18

Psychologie a komunikace pro zdravotnické asistenty

Adaptabilita – ■ zdravotnickou terminologii a styl rozhovoru při

způsobíme reakcím pacienta. Pokud rozhovor nemocného rozruší,

dáme mu čas na odpočinek. 1.2 Neverbální komunikace Cíl Po přečtení této podkapitoly budete schopni:

vymezit pojem a význam neverbální komunikace v práci ■

zdravotnického asistenta,

vysvětlit funkci neverbální komunikace, ■

znát a chápat význam neverbální komunikace. ■ 1.2.1 Neverbální komunikace – vymezení pojmu Řeč těla je považována za upřímnější než verbální projev. Neverbálně sdělujeme 60–80 % informací. Řeč těla je záležitostí instinktu, chcemeli odhalit lži, musíme tělo schovat a neverbální projevy minimalizovat. Podle výzkumů jsou základní gesta a mimika stejné pro všechny lidi na planetě. Neverbální projevy jsou tedy společným světovým dorozumívacím jazykem, mohou se však lišit podle národností (např. přikývnutí znamená pro všechny na světě souhlas, v Indii opak).

„Neverbální komunikace ■ je řeč těla.“ (Venglářová, Mahrová, 2006)

Neverbální komunikací si sdělujeme emoce, zájem o sblížení, dojem ■

o tom „kdo jsem já“, ovlivnění změny postoje partnera, řízení chodu

vzájemného styku. (Křivohlavý, 1988) 1.2.2 Funkce neverbální komunikace

Podporuje nebo úplně nahrazuje řeč. ■

Její pomocí vyjadřujeme emoce – pocity, nálady, afekty. ■

Její pomocí vyjadřujeme interpersonální postoje. ■

Používáme ji k sebeprezentaci. Sdělujeme „kdo jsem já“. ■

Snažíme se cíleně ovlivnit postoj partnera. ■

Sdělujeme si zájem o sblížení, navázání intimnějšího styku. ■

19

Umění komunikace a jednání s lidmi

1.2.3 Členění neverbální komunikace

Mimika – ■ výraz obličeje. Pomocí mimiky vyjadřujeme emoce (štěstí

– neštěstí, radost – smutek), kulturně tradovaná gesta (zdvořilostní

úsměv), instrumentální pohyby (výraz obličeje při kýchání)(Kanto,

2006).

Proxemika – ■ přiblížení a oddálení. Proxemické zóny jsou: intimní =

0–45 cm, osobní = 45–120 cm, sociální = 1,20–3,60 m, veřejná =

3,60–7,60 m.

Haptika ■ – dotek. Nejčastější místa dotyku jsou ruka, ramena, hlava

(např. podání ruky jako leklá ryba).

Posturologie ■ – řeč držení těla, fyzických postojů a polohových kon

fi gurací (např. schoulení, vzpřímení, poloha vstoje, vleže, vsedě).

Kinezika – ■ řeč pohybů (např. příchod učitele do třídy může

signalizovat nebezpečí).

Gesta ■ – např. udeříme pěstí do stolu a zvoláme: „Tady bude

ticho!“

Řeč očí – ■ např. pohledy příjemné a nepříjemné.

Úprava zevnějšku ■ – např. oblečení, líčení, účes.

Paralingvistické projevy – ■ svrchní tóny našeho mluvení. (Pozor

na ehm, ehm... v projevu, zadrhávání, rychlou řeč, zvuky nosové

a hrdelní, hovořme klidně, přirozeně, ale i s nadšením.).

Chronemika – ■ zacházení s časem (např. časté pozdní příchody do

práce).

Zacházení s předměty ■ – např. jak řídíme auto.

Vůně těla – ■ mohou být příjemné a nepříjemné (např. pachy

nohou).

Úprava prostředí, ■ kde člověk žije, pracuje (např. úprava kolem

rodinného domku, pořádek na stole v pracovně) (Bruno, Adamczyk,

2005). 1.3 Evalvace a devalvace Cíl Po přečtení této podkapitoly budete schopni:

vymezit pojem evalvace, ■

znát příklady evalvace, ■



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist