načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Psychologie 2. díl -- Pro studenty zdravotnických oborů – Jarmila Kelnarová; Eva Matějková

Psychologie 2. díl -- Pro studenty zdravotnických oborů

Elektronická kniha: Psychologie 2. díl
Autor: Jarmila Kelnarová; Eva Matějková
Podnázev: Pro studenty zdravotnických oborů

Učebnice psychologie je zaměřená na požadavky tohoto předmětu kladené na studenty zdravotnických oborů. Podává teoretický výklad psychologie osobnosti, charakteristiky osobnosti a jejích vlastností. Po prostudování budou studenti schopni ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  195
+
-
6,5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2014
Počet stran: 148
Rozměr: 21 cm
Úprava: sv.: ilustrace (převážně barevné), portréty
Vydání: 1. vyd.
Skupina třídění: Psychologie
Učební osnovy. Vyučovací předměty. Učebnice
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2010-
ISBN: 978-80-247-3600-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Učebnice psychologie je zaměřená na požadavky tohoto předmětu kladené na studenty zdravotnických oborů. Podává teoretický výklad psychologie osobnosti, charakteristiky osobnosti a jejích vlastností. Po prostudování budou studenti schopni splnit požadavky ke klasifikaci z tohoto předmětu, získají kvalitní základ pro mezipředmětové vztahy a budou připraveni navázat svými znalostmi na psychologii sociální a zdravotnickou. (pro studenty zdravotnických oborů)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Jarmila Kelnarová; Eva Matějková - další tituly autora:
Psychologie 1. díl -- Pro studenty zdravotnických oborů Psychologie 1. díl
Psychologie a komunikace pro zdravotnické asistenty - 4. ročník -- 2., přepracované a doplněné vydání Psychologie a komunikace pro zdravotnické asistenty - 4. ročník
 (e-book)
První pomoc I -- Pro studenty zdravotnických oborů - 2., přepracované a doplněné vydání První pomoc I -- Pro studenty zdravotnických oborů
 (e-book)
Psychologie a komunikace pro zdravotnické asistenty - 4. ročník Psychologie a komunikace pro zdravotnické asistenty
 (e-book)
Psychologie a komunikace pro zdravotnické asistenty - 4. ročník -- 2., přepracované a doplněné vydání Psychologie a komunikace pro zdravotnické asistenty - 4. ročník
 (e-book)
První pomoc II -- Pro studenty zdravotnických oborů - 2., přepracované a doplněné vydání První pomoc II -- Pro studenty zdravotnických oborů
Speciální pedagogika pro zdravotnické obory -- 1. díl Speciální pedagogika pro zdravotnické obory
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Jarmila Kelnarová, Eva Matějková

Psychologie

2. díl

Pro studenty zdravotnických oborů

Grada Publishing, a.s., U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400

e-mail: obchod@grada.cz, www.grada.cz

Psychologie 2. díl

Jarmila Kelnarová, Eva Matějková

Publikace Psychologie 2. díl navazuje na již vydanou učebnici

Psychologie 1. díl.

Psychologie 1. díl

Pro studenty zdravotnických oborů

Jarmila Kelnarová, Eva Matějková

ISBN 978-80-247-3270-1

Pro studenty zdravotnických oborů



GRADA Publishing

Jarmila Kelnarová, Eva Matějková

Psychologie

2. díl

Pro studenty zdravotnických oborů


PSYCHOLOGIE 2. díl Pro studenty zdravotnických oborů Hlavní autorka: PhDr. Jarmila Kelnarová, PhD. Spoluautorka: Mgr. Eva Matějková, Ph.D. Recenze: Mgr. Jana Uhrová Autorky děkují za cenné rady a p odporu při zpracování učebnice PaedDr. Marii Blahutkové, Ph.D. TIRÁŽ TIŠTĚNÉ PUBLIKACE: © Grada Publishing, a.s., 2014 Fotografie: – obr. P1–P26, P31–P40 Ing. Jan Grepl – obr. P27–P30 Mgr. Petra Šperlingová Obrázky 1–9 podle předloh autorek upravil Karel Mikula. Cover Photo © fotobanka allphoto, 2014 Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 jako svou 5441. publikaci Odpovědná redaktorka Mgr. Ivana Podmolíková Sazba a zlom Karel Mikula Počet stran 128 + 20 stran barevné přílohy 1. vydání, Praha 2014 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s. Názvy produktů, firem apod. použité v  knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků, což není zvláštním způsobem vyznačeno. Postupy a příklady v této knize, rovněž tak informace o lécích, jejich formách, dávkování a aplikaci jsou sestaveny s nejlepším vědomím autorů. Z jejich praktického uplatnění ale nevyplývají pro autory ani pro nakladatelství žádné právní důsledky. ISBN 978-80-247-3600-6 TIRÁŽ ELEKTRONICKÉ PUBLIKACE: ISBN 978-80-247-9104-3 ve formátu PDF ISBN 978-80-247-9105-0 ve formátu EPUB

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy ne

smí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez

předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy

bude trestně stíháno. Obsah Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 1 Psychologie osobnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11

1.1 Charakteristika osobnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12

1.2 Biologická a sociokulturní determinace osobnosti . . . . . . 13

1.3 Vlastnosti osobnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14

1.4 Typologie osobnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16

1.5 Modely osobnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19

1.6 Vlivy působící na osobnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23

1.7 Poznávání a posuzování osobnosti . . . . . . . . . . . . . . . 24

1.8 Diagnostika osobnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26

Kontrolní otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 2 Duševní poruchy a poruchy osobnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29

2.1 Poruchy duševní a poruchy chování . . . . . . . . . . . . . . 30

2.2 Organické duševní poruchy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30

2.3 Duševní poruchy vyvolané účinkem

psychoaktivních látek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32

2.4 Schizofrenie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34

2.5 Afektivní poruchy (poruchy nálady) . . . . . . . . . . . . . . 36

2.6 Neurotické a úzkostné poruchy . . . . . . . . . . . . . . . . . 37

2.7 Mentální retardace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41

2.8 Terapie poruch osobnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44

Kontrolní otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 3 Sebepoznání a sebehodnocení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45

3.1 Hodnocení osobnosti na základě poznatků

z obecné psychologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47

3.2 Hodnotová orientace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49

3.3 Sebesystémy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51

3.4 Oblasti sebepoznání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51

Kontrolní otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 4 Psychologie zdravotníka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53

4.1 Pojem profesionální chování, empatie . . . . . . . . . . . . . 53

4.2 Profesionální adaptace a deformace . . . . . . . . . . . . . . 54 4.3 Požadavky na osobnost zdravotníka . . . . . . . . . . . . . . 55 4.4 Zdravotník a jeho spolupracovníci (týmová práce) . . . . . 57 4.5 Péče o duševní zdraví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 4.6 Syndrom vyhoření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62 Kontrolní otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68

5 Psychologie nemocných . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69

5.1 Vliv choroby na psychiku nemocného . . . . . . . . . . . . . 69 5.2 Subjektivní prožívání nemoci . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70 5.3 Postoj nemocného k nemoci . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 5.4 Prožívání nemoci v čase . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72 5.5 Bolest, strach a úzkost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73 5.6 Iatrogenie a hospitalizmus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74 5.7 Psychologie hospitalizovaného dítěte . . . . . . . . . . . . . 75 5.8 Zvláštnosti v přístupu k nemocným

s tělesným postižením . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76 5.9 Zvláštnosti v přístupu k nemocným

se zrakovým postižením . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81 5.10 Zvláštnosti v přístupu k nemocným

se sluchovým postižením . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83 Kontrolní otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85

6 Základy zdravotnické etiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86

6.1 Hippokratova přísaha a Hippokratova tradice . . . . . . . . 87 6.2 Etické principy ošetřovatelské péče . . . . . . . . . . . . . . 88 6.3 Ochrana lidských práv a důstojnost pacienta . . . . . . . . . 89 6.4 Sdělování pravdy na nemocničním lůžku . . . . . . . . . . . 89 6.5 Eutanazie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90 6.6 Etika v ošetřovatelském výzkumu . . . . . . . . . . . . . . . 91 Kontrolní otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92

7 Psychologicko-pedagogický přístup při práci s dětmi . . . . . . . . . 93

7.1 Metodika jednotlivých výchov . . . . . . . . . . . . . . . . . 93

7.1.1 Metodika mravní výchovy . . . . . . . . . . . . . . . 93

7.1.2 Metodika tělesné výchovy . . . . . . . . . . . . . . . . 95

7.1.3 Metodika pracovní výchovy . . . . . . . . . . . . . . 96

7.1.4 Metodika výtvarné výchovy . . . . . . . . . . . . . . 96

7.1.5 Metodika hudební výchovy . . . . . . . . . . . . . . . 97

7.1.6 Metodika rozumové výchovy . . . . . . . . . . . . . . 97 7.2 Neuropsychický záznam dítěte, hodnocení . . . . . . . . . . 98

7.3 Rozhovor s dítětem a rodiči . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99

7.4 Výchovné zaměstnání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100

Kontrolní otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109 Příloha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110

Etický kodex sester vypracovaný – Mezinárodní radou sester . . 110 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112 Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117

Úvod

Úvod Milí studenti, dostáváte do rukou odbornou učebnici Psychologie 2. díl – pro stu­ denty zdravotnických oborů, která je nutná pro přípravu na povolání především ve zdravotnictví.

Kapitola Psychologie osobnosti je věnovaná biologickým a socio­ kulturním determinantám osobnosti, dále vlastnostem a typologii osobnosti. Pozornost je věnována jednomu z nejdůležitějších objevů Sigmunda Freuda, a to nevědomí. Děje a konflikty, které v nevědomí probíhají, jsou příčinou chyb, jichž se člověk dopouští. Této problema­ tice se věnuje podkapitola Modely osobnosti.

V  populaci se můžeme setkat s  osobou, která trpí duševní poru­ chou nebo poruchou osobnosti. V kapitole Duševní poruchy a poruchy osobnosti je nabídnuta možnost orientovat se v Mezinárodní klasifikaci nemocí. Uvádíme zde etiologii a terapii duševních poruch.

Pro hodnotovou orientaci člověka je velmi důležité sebepoznání a sebehodnocení, této problematice se věnuje stejnojmenná kapitola.

Kapitola Psychologie zdravotníka se zabývá nejen požadavky na osobnost zdravotníka, jeho vlastnosti, profesionální chování, ale upo­ zorňuje i na rizika vzniku syndromu vyhoření u této pomáhající profese.

Přístup zdravotníků k  nemocným ovlivňují i choroby pacientů, které působí na psychiku nemocných. Zdravotník musí mít vědomosti o tom, jak může pacient reagovat na nemoc, musí znát faktory, které prožívání nemoci mohou ovlivnit. Iatrogenie může nemocného po­ škodit, u tohoto pacienta se mohou objevit stavy neurotické, dokonce až suicidální, je proto velmi důležité, aby zdravotníci toto pesimistické chování nemocného včas rozpoznali. Zvláštnostem přístupu k nemoc­ ným je věnovaná kapitola Psychologie nemocných.

Zdravotník by měl být člověk s vysokým morálním vědomím, musí znát etické principy péče o pacienta, lidská práva. K nemocným je nutné chovat se s úctou, evalvačně, profesionálně empaticky a v jednání zdra­ votníka by měl být znát altruizmus. S touto problematikou seznamuje kapitola Základy etiky, kde se můžete dočíst, jak je to s Hippokratovou přísahou a za jakých okolností může probíhat výzkum ve zdravotnictví.

V nemocnicích se setkávají pracovníci pomáhajících profesí s dos­ pělými, ale ošetřovatelská péče se týká i malých pacientů, tedy dětí.

Psychologie 2. díl

Psychologicko­pedagogickému přístupu při práci s dětmi je věnována poslední kapitola.

Učebnice obsahuje učivo, které vychází ze schválených Rámcových vzdělávacích dokumentů Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Navazuje na učebnici Psychologie 1. díl – pro studenty zdravot­ nických oborů.

Psychologie 2. díl – pro studenty zdravotnických oborů – je věnová­ na především osobnosti, vlastnostem, sebepojetí, sebepoznání a může pomoci k  poznání, zda vůbec při výběru povolání byla vaše volba šťastná. Vykonávat povolání pomáhající profese mohou lidé psychic­ ky velmi silní, morálně zdatní, obětaví, optimističtí, pracovití, laskaví k lidem a se smyslem pro humor.

Učebnice vznikla na základě uvedené literatury, kterou doporuču­ jeme pro hlubší osvojení vědomostí prostudovat. Jednotlivé kapitoly vznikly také na základě zkušeností při práci s nemocnými v nemocnici a ve speciálních zařízeních.

Při výkonu pomáhající profese si přejeme, abyste se řídili heslem „Salūs et sanitās hominum“. Na práci ve zdravotnictví je třeba se při­ pravit nejen po stránce odborné, psychologické, pedagogické, sociální, právní a etické, ale především lidské. Toto povolání je posláním, a to byste si měli uvědomit.

Autorky


1

11

Psychologie osobnosti

1 Psychologie osobnosti Cíl Po přečtení této kapitoly budete schopni: ■ vymezit pojem osobnost, ■ vymezit biologické a sociokulturní determinanty osobnosti, ■ vyjmenovat vlastnosti osobnosti, ■ znát základní typologie osobnosti, ■ orientovat se v modelech osobnosti, ■ vymezit vlivy působící na osobnost.

Člověk je složen z biologické, psychosociální a spirituální (duchov­ ní) složky osobnosti. Jako biologická bytost je charakterizován svojí tělesnou konstitucí, vzpřímenou postavou, schopností se pohybovat po dolních končetinách a schopností používat své horní končetiny k prá­ ci, což má veliký význam při jeho dalším poznávání okolního světa. Získávání informací o okolním světě mu dovoluje vyvinutý mozek, který mu zároveň umožňuje podle svých potřeb okolní svět přetvářet.

Psychologie osobnosti umožňuje člověku sebepoznání, sebepojetí, usnadňuje chápat vývojové změny mezi jednotlivými generacemi, které se dotýkají nejen myšlení, chování, ale i stylu života.

Člověk jako sociální bytost je zařazen do společnosti lidí, mezi kte­ rými se učí žít, od nichž získává nové vědomosti, dovednosti, návy­ ky. Od lidí se učí poznávat okolní svět, samostatně a kriticky myslet, pracovat, učí se rozumně rozhodovat, jednat. V interakci mezi lidmi se naučí uvědomovat si sám sebe, své přednosti, schopnosti, naučí se vytyčovat si životní cíle a jít odvážně za jejich uskutečňováním. Člověk jako osobnost se v interakci s prostředím a mezi lidmi neustále může zdokonalovat a utvářet.

„Přirozeným spojencem vědecké racionality je hodnotová orientace na svobodu, rovnost a solidaritu, která je vlastní naší spirituální tradici. Patří sem i snaha o osobní vyjádření vlastní autentické zkušenosti se světem a se sebou samým“ (Říčan, 2010, s. 12). Duchovní dimenze osobnosti se týká také charakteristik kladných (např. láska, odpověd­ nost, obětavost), ale je třeba myslet i na negativní hodnoty ve světě lidí, jako je závist, nenávist, škodolibost aj.

Definicí k pojmu osobnost je mnoho, uvedeny jsou pouze dvě, ale zato velmi výstižné. 12

Psychologie 2. díl

„Osobnost je člověk jako společenská bytost, individuum, které plní určitou společenskou roli a má určitou společenskou pozici“ (Štefanovič, Greisinger, 1985, s. 125).

„Člověk je osobností tehdy, když má svou tvář, když je autorem svých činů, když nekopíruje a nenapodobuje, ale když zodpovědně stojí za tím, co dělá, když jedná s  vědomím důsledků svých činů. (...) Osobnost je dána především tím, co činí, jak se staví k druhým lidem, ale také tím, jak dovede komunikovat se svým nitrem a kontrolovat svou činnost svým svědomím a tím, jak uvědoměle, odpovědně a ohleduplně řeší úkoly svého života“ (Smékal, 2009, s. 28). 1.1 Charakteristika osobnosti Osobnost jako jedinečnou a neopakovatelnou bytost charakterizují především tyto volní vlastnosti: ■ Cílevědomost – je dána tím, že člověk podřizuje své jednání, cho­

vání a myšlení jasně stanovenému cíli, kterého chce dosáhnout

(o br. P1). ■ Zásadovost – projevuje se tak, že se člověk ve svém jednání, chová­

ní a myšlení drží pevných zásad, které odpovídají jeho morálnímu

přesvědčení, své názory rychle nemění, je stálý ve svém rozhodo­

vání (obr. P2). ■ Vy tr valost – spočívá v  tom, že člověk při dosahování svých cílů

dokáže překonávat překážky a neustupuje, i když mu často „há­

žou klacky pod nohy“ nemorální lidé, neúspěch ho neodradí od

dosažení cíle. Veliká vytrvalost bývá označována jako houževna­

tost. Zápornou volní vlastností je tvrdohlavost, kdy člověk jde za

svým cílem, kterého nemůže dosáhnout, a nedá ani na dobré rady

ostatních (obr. P3). ■ Rozhodnost – schopnost rychlého řešení úkolu/problému na zá­

kladě rozumné úvahy. Své rozhodnutí umí člověk změnit v jedná­

ní a v čin. ■ Samostatnost – člověk se rozhoduje samostatně na základě vlast­

ních názorů, zkušeností a vědomostí, nenapodobuje jiné, samostat­

ně si určuje cíle. Jde o zodpovědného člověka, který dá i na dobré

rady a zkušenosti jiných, jejich správnost však sám uznává (obr. P4). ■ Iniciativnost – projevuje se tím, že člověk je sám aktivní, nejedná

jen na rozkaz a pokyny druhých.

13

Psychologie osobnosti

■ Sebeovládání – projevuje se v zadržení a ovládání takových projevů

jednání a chování, které by mohly ztížit nebo znemožnit dosažení

vytčeného cíle. Nedostatek při sebeovládání se projevuje v komu­

nikaci, člověk neovládá své citové a řečové projevy, nemusí ovládat

ani pohybové projevy, neumí zvládat bolest, smutek, strach, poho­

dlnost aj. (obr. P5). ■ Kreativita – projevuje se originálními nápady při vytyčování no­

vých cílů, při řešení problémů. Nápady jsou jedinečné a přínosné

nejen pro jedince, ale často i pro společnost. 1.2 Biologická a sociokulturní determinace osobnosti Mezi biologické determinanty osobnosti řadí Nakonečný (2009) tyto: ■ Mechanizmy učení a evolučně preformované programy chování ■ Specifická stavba a funkce nervové a humorální soustavy ■ Dědičnost

Biologickou determinací osobnosti rozumíme genetickou výbavu. Vrozená vybavenost člověka je individuálně velmi odlišná. Dědičnost je tedy přenos vlastností z jedné generace na druhou, nositeli dědič­ nosti jsou geny. Zděděné vlastnosti však mohou být výchovou a pro­ středím dále utvářeny.

Člověk se rodí do prostředí, které představuje určitou kulturu, sys­ tém životních podmínek. V sociokulturním prostředí se člověk učí pohybovat, mluvené a psané řeči, hygienickým návykům, pravidlům slušného chování aj. První vliv kultury zprostředkovává narozenému dítěti rodina. Rodina jako instituce je přítomna ve všech kulturách světa a má pro vývoj člověka nezastupitelné místo. Rodina seznamuje dítě s normami chování, myšlení, se zákony, s módou, se zvyklostmi, s tradicemi. Přísná výchova spojená s tresty a zákazy může způsobit odpor dětí proti společenskému řádu a projeví se např. extravagant­ ním oblékáním, úpravou účesu, odrazí se i v chování. Sociokulturní prostředí má nesmírný význam při utváření osobnosti. 14

Psychologie 2. díl

1.3 Vlastnosti osobnosti Osobnost se vyznačuje mnoha vlastnostmi. Vlastnost osobnosti se pro­ jevuje stálým chováním jedince, jejími znaky jsou stálost, převládání, časové trvání, polarita. Vlastnosti mohou záviset na mnoha fakto­ rech, např. na pohlaví či věku. Pro danou osobnost jsou její vlastnosti typické. Můžeme se setkat po letech se známým člověkem a budeme konstatovat, že je stále takový, jaký byl. Osobnost je sice dynamická, neustále se mění v souvislosti s vývojem, ale i relativně stálá, její vlast­ nosti jsou zachovány. Vrozené vlastnosti osobnosti Vrozené vlastnosti osobnosti jsou dědičně podmíněny. Týkají se vyš­ ší nervové činnosti a  tělesného organizmu. Zděděné nebo vrozené zvláštnosti vyšší nervové soustavy se projevují v temperamentových vlastnostech a vlohách. Zděděné nebo vrozené tělesné zvláštnosti se projevují ve vzhledu, vzrůstu, v náchylnostem k chorobám.

Temperament člověka se projevuje v prožívání i chování, pozname­ nává emocionální život a motoriku člověka. Vlastnosti temperamen­ tu jsou považovány za vrozené. „Temperamentem označujeme souhrn vlastností organismu, které určují dynamiku a intenzitu celého prožívání a chování osobnosti“ (Štefanovič, Greisinger, 1985, s. 130).

„V l o h y jsou vrozené anatomicko-fyziologické zvláštnosti člověka, na jejichž základě se vyvíjejí schopnosti“ (Štefanovič, Greisinger, 1985, s. 132). Jde o zvláštnosti týkající se organizmu (např. štíhlá postava), zvláštnosti smyslových orgánů a zvláštnosti stavby a činnosti centrální nervové soustavy (např. pohyblivost). Získané vlastnosti osobnosti V průběhu individuálního vývoje na základě interakce s prostředím, výchovy a sebevýchovy může člověk získat tyto vlastnosti: schopnosti, zájmy, charakter, vlastnosti psychických procesů a stavů.

Schopnosti nejsou vrozené, rozvíjejí se při činnostech a jsou his­ toricky podmíněné, zajišťují lepší výkon než průměrný. „Schopnostmi nazýváme vlastnosti osobnosti, které jsou předpokladem pro úspěšné vykonávání nějaké činnosti“ (Štefanovič, Greisinger, 1985, s. 133).

„Schopnost je soubor předpokladů nutných k  úspěšnému vykonávání určité činnosti nebo dovednosti, schopnosti se vyvíjejí na základě

15

Psychologie osobnosti

vloh učením; dělí se na psychomotorické, vjemové a intelektové“ (Hartl, Hartlová, 2010, s. 526).

Názory na schopnosti nejsou psychology definovány jednotně. Je názor mnoha psychologů, že schopnosti jsou vlastnosti vrozené.

„Schopnosti se rozvíjejí na základě vrozených, z velké části dědičných předpokladů“ (Říčan, 2013, s. 244).

„Schopnosti mají svůj vrozený dispoziční základ, nazývaný vlohy. Vlohy jsou potencialitami, možnostmi, které se mohou, ale také nemusí aktualizovat ve skutečně vykazované schopnosti. Záleží to na interakci s prostředím, na jeho podnětnosti. A v souladu s tím také na usilovnosti dotyčného jedince“ (Helus, 2011, s. 161). Stupně schopností ■ Nadání (nadprůměrné výkony v dané činnosti) ■ Ta lent (vynikající výkony v oboru) ■ Genialita (mimořádně rozvinutý talent umožňující vytvořit epo­

chální díla) Dělení schopností ■ Obecné – jde o moudrost, soudnost, spojovány jsou s obecnou in­

teligencí. ■ Specifické – jde o herecké, řečnické schopnosti, umožňují vykoná­

vat speciální činnosti. ■ Primární – podmiňují rozvoj ostatních schopností, jde o schopnosti

vnímání, představivosti, psychomotoriky, emocionality, intelektu. ■ Sekundární – rozvinuly se na základě primárních schopností, jde

o schopnost číst, psát aj.

Zájmy se mohou v průběhu života měnit. Jde o aktivní úsilí člově­ ka zabývat se předměty nebo činnostmi, které jsou pro něj zajímavé z hlediska poznávacího, ale i emocionálního. Zájmy obohacují člověka nejen o nové vědomosti, dovednosti, ale přinášejí i radost, uspokojení, uvolnění, relaxaci. Zájmy mohou být materiální, společenské a duchovní/kulturní, jsou hodnoceny i podle svých vlastností, tj. podle šířky, hloubky a stálosti. Zájmy člověka pozvedají, mohou však při své jednostrannosti i brzdit.

Charakter představuje morální profil člověka. Jde o vlastnosti, které se projevují v chování, jednání, myšlení a v činech. Jde o mravní hodno­ tu člověka, projevující se ve vztazích k lidem, k práci, k sobě samému,

+


1

16

Psychologie 2. díl

k okolnímu světu, k řešení problémů a k překonávání překážek (Har­ tl, Hartlová, 2010). „Charakterem označujeme souhrn těch psychických vlastností osobnosti, které se projevují v mravní stránce jejího chování a jednání“ (Štefanovič, Greisinger, 1985, s. 137).

Vlastnosti psychických procesů a stavů také patří k charakteris­ tice osobnosti. Vytvářejí se během individuálního vývoje člověka. Jde např. o vlastnosti paměti (trvalost, šířka, pohotovost), vlastnosti myšlení (přesnost, šířka, hloubka, kritické myšlení). Osobnost charakterizují i trvalejší stavy, např. roztržitost, únava, tréma. 1.4 Typologie osobnosti Klasická typologie Nejstarší teorii temperamentu vypracoval řecký lékař a filozof Hi­ ppokrates (460–377 př. n. l. žijící na řeckém ostrově Kós) a později ji upravil Galénos (2. stol. př. n. l.). Podle ní jsou v  těle čtyři tekutiny: krev (řecky sanguis), žluč (řecky cholé), černá žluč (řecky melan cholé) a hlen (řecky flegma).

Podle převládající tekutiny v těle vznikají čtyři typy temperamentu: ■ Sangvinik – člověk duševně rychlý, pohyblivý, veselý, společenský,

optimista, snadno u něho vznikají a rychle se střídají nepříliš hlu­

boké city (obr. P6). ■ Cholerik – člověk výbušný, těžko se umí ovládat, vznikají u něj silné

emocionální reakce, je dráždivý, vzteklý, snadno se rozhněvá, hněv

však nemá dlouhé trvání (obr. P7). ■ Flegmatik – je pomalý, klidný, má slabé a pomalu vznikající citové

reakce (obr. P8). ■ Melancholik – city u něj vznikají pomalu, ale bývají trvalé, je las­

kavý, dobrotivý, elegantní a talentovaný člověk, který se pro mnohé

nadchne, potřebuje však pro svůj výkon větší motivaci. Pavlovovská typologie Podle I. P. Pavlova je temperament podmíněn typem vyšší nervové činnosti, a proto rozdělil typy temperamentu na: silný × slabý, pohyblivý × nepohyblivý, vyrovnaný × nevyrovnaný. Podle Pavlova rozdíl v  temperamentových vlastnostech spočívá ve vlastnostech nervové soustavy, a to v  síle procesů vzruchu a útlumu, v  jejich pohyblivosti a vyrovnanosti mezi nimi.

17

Psychologie osobnosti

Typologie podle tělesné stavby – Kretschmerova Německý psychiatr Ernst Kretschmer (1888–1966) konstatoval, že existuje statistická souvislost mezi tělesnou stavbou a onemocněním schizofrenií nebo maniodepresivní psychózou. ■ Pyknický typ (z řeckého pyknos – tlustý, pevný) – z a k u lacený,

urostlý typ; u těchto jedinců se střídala melancholie s fázemi pře­

hnané veselosti – mánie. ■ Leptosomní typ (astenický, z  řeckého leptos – tenký, prázdný) –

pacienti s  rozštěpem osobnosti se schizofrenií s  produkcí bludů

a s úplnou ztrátou kontaktu s realitou. ■ Atletický typ – má vztah k epilepsii a schizofrenii.

Kretschmer předpokládal, že existuje souvislost mezi tělesnou stav­ bou a charakterem i u zdravých lidí. Domníval se, že v duševním životě zdravých a nemocných se vyskytují podobné tendence a přechod mezi normálem a psychickou nemocí je plynulý. Kretschmerovy domněnky byly zčásti potvrzeny, vznikly tři typy podle tělesné stavby: ■ Průměrný cyklotymní člověk – má dobrou schopnost sociálního

kontaktu, velikou citovost, často kolísá mezi depresí a povznese­

nou náladou. ■ Průměrný schizotymní člověk – je orientován do sebe, má sklon

k perseveraci, těžko se přizpůsobuje. ■ Viskózní temperament atletický – klidný, pohodlný, stabilní, hou­

ževnatý, v myšlení a cítění je méně přizpůsobivý. Typy osobnosti podle Junga Curyšský lékař Carl Gustav Jung (1875–1962) rozlišil bez experimen­ tálního statistického podkladu dva typy lidské osobnosti: ■ Introvertovaná osobnost – uzavřená do sebe, obtížně se rozdá­

vá, obává se vnějších objektů, psychická energie je orientovaná na

subjekt. ■ Extravertovaná osobnost – osoba vstřícná, otevřená, ochotná,

snadno navazuje kontakty, bezstarostně se pouští do riskantních

situací, psychická energie je orientovaná na objekt (Kern, 1999).

Věra Strnadová (2009) uvádí ještě typologii Eysenckovu, Sprange­ rovu a Gretzovu. 18

Psychologie 2. díl

Eysenckova typologie (Hans Jurgen Eysenck, německo­britský psy­ cholog) ■ Sangvinik – společenský, pohyblivý, impulzivní, má rychlou řeč, pro­

duktivní, ctižádostivý, optimistický, kvalitní vůdce. V nově užívané

terminologii obsahově odpovídá citově stabilnímu extravertovi. ■ Cholerik – energický, výbušný, útočný, aktivní. Odpovídá citově

labilnímu extravertovi. ■ Flegmatik – klidný, vyrovnaný, spolehlivý, rozvážný. Odpovídá

citově stabilnímu introvertovi. ■ Melancholik – nerozhodný, uzavřený, samotář, nedůvěřivý, nála­

dový, pesimistický. Odpovídá citově labilnímu introvertovi. Sprangerova typologie (Eduard Spranger, německý psycholog a pe­ dagog) ■ Teoretický typ – převládá u něj touha po poznání, často je to vě­

dec a filozof. ■ Estetický typ – převládá u něj touha po krásnu. ■ Ekonomický typ – jde o praktického člověka, ocení hmotný přínos

s finanční odměnou. ■ Náboženský typ – ocení duchovní hodnoty v rámci náboženství,

ale i mimo ně. ■ Sociální typ – pro něj je nejvyšší hodnotou láska k druhým, sebe­

obětování. ■ Politický (mocensk ý) typ – nejvyšší hodnotu má moc, společen­

ské postavení. Gretzova typologie (Karl F. Gretz, americký psycholog) ■ Diktátor – má vždy pravdu, touží po moci, pohrdá jinými, je chlad­

nokrevný, nepřátelský. ■ Byrokrat – postupuje vždy podle předpisů. ■ Výkonný typ – jde o přirozeného vůdce, společenského, přátelské­

ho, ale v citech neupřímného. ■ Sociabilní typ – jde vždy s davem, podřizuje se druhým, je přátelský. Robertsonova typologie babiček (Hartl, Hartlová, 2009) ■ Spravedlivá – je spravedlivá ve vztahu k vlastním vnoučatům jak

osobnostním, ale i sociálním očekáváním. ■ Symbolická – u této babičky se setkáme s celou řadou sociálních

očekávání.

19

Psychologie osobnosti

■ Individualizovaná – u této babičky se setkáváme s  celou řadou

osobních očekávání. ■ Odtažitá – tato babička je převážně babičkou lhostejnou.

Hartl, Hartlová (2009) uvádějí i další možné typologie. 1.5 Modely osobnosti Řada psychologů a typologů se pokouší o kategorizaci vlastností, znaků a charakteristik osobnosti. Modely osobnosti jsou „pokusem postihnout souvislosti mezi různými oblastmi osobnosti“ (Kern et al., 1999, s. 191). Psychoanalytické modely osobnosti a příbuzné přístupy Psychoanalytické modely osobnosti se opírají zejména o poznatky Sigmunda Freuda. Freud se věnoval důkladnému zkoumání lidského chování a vyvinul směr, kterému se říká psychoanalýza: ■ Postup zkoumání duševních procesů, které by byly obtížně přístupné ■ Metoda léčení neurotických poruch ■ Teorie lidské osobnosti (Kern et al., 1999) První model psychického aparátu Podle Kerna et al. (1999) je jedním z nejdůležitějších Freudových objevů objev nevědomí. Chyby, kterých se člověk dopouští, nejsou způsobeny z  nepozornosti, ale jsou výsledkem dějů a konfliktů, které probíhají v oblasti nevědomí (obr. 1). Strukturální model (Freud, in Kern et al., 1999) ■ Superego – funkce svědomí, sebepozorování, ideálního obrazu. ■ Id – zásobník pudů a energie. ■ Ego – prostředník mezi nároky Id, pokyny Superega a požadavky reality. Úzkost a obranné mechanizmy Podle Freuda dochází při nedostatečném naplňování dětských potřeb k úzkosti: ■ Úzkost z odloučení od matky (separační úzkost) ■ Úzkost ze ztráty lásky ■ Kastrační úzkost ■ Úzkost ze Superega



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.