načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Psychologie 1. díl -- Pro studenty zdravotnických oborů - Jarmila Kelnarová; Eva Matějková

Psychologie 1. díl -- Pro studenty zdravotnických oborů

Elektronická kniha: Psychologie 1. díl
Autor: ;
Podnázev: Pro studenty zdravotnických oborů

Učebnice psychologie podává teoretický výklad obecné psychologie, seznamuje s metodologií, zabývá se vývojovou psychologii, základy pedagogiky a základy sociální psychologie. Informace ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  229
+
-
7,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2010
Počet stran: 184
Rozměr: 21 cm
Úprava: sv.: ilustrace (převážně barevné), portréty
Vydání: 1. vyd.
Skupina třídění: Psychologie
Učební osnovy. Vyučovací předměty. Učebnice
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2010-
ISBN: 978-80-247-3270-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Učebnice psychologie podává teoretický výklad obecné psychologie, seznamuje s metodologií, zabývá se vývojovou psychologii, základy pedagogiky a základy sociální psychologie. Informace jsou zpracovány v rozsahu odpovídajícím požadavkům kladeným na studenty zdravotnických oborů.Studenti tak získají kvalitní základ pro mezipředmětové vztahy a pro další studium zaměřené na psychologii osobnosti, sociální a zdravotnickou psychologii. (pro studenty zdravotnických oborů)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Jarmila Kelnarová; Eva Matějková - další tituly autora:
Psychologie 1. díl -- Pro studenty zdravotnických oborů Psychologie 1. díl
Psychologie 2. díl -- Pro studenty zdravotnických oborů Psychologie 2. díl
První pomoc II -- Pro studenty zdravotnických oborů - 2., přepracované a doplněné vydání První pomoc II -- Pro studenty zdravotnických oborů
Ošetřovatelství pro střední zdravotnické školy - 1. ročník -- 2., přepracované a doplněné vydání Ošetřovatelství pro střední zdravotnické školy - 1. ročník
 (e-book)
Ošetřovatelství pro zdravotnické asistenty - 1. ročník Ošetřovatelství pro zdravotnické asistenty
 (e-book)
První pomoc II -- Pro studenty zdravotnických oborů - 2., přepracované a doplněné vydání První pomoc II -- Pro studenty zdravotnických oborů
Speciální pedagogika pro zdravotnické obory -- 1. díl Speciální pedagogika pro zdravotnické obory
 (e-book)
Ošetřovatelství pro střední zdravotnické školy - 2. ročník – 1. díl -- 2., přepracované a doplněné vydání Ošetřovatelství pro střední zdravotnické školy - 2. ročník – 1. díl
Hemolyticko-uremický syndrom Hemolyticko-uremický syndrom
 
K elektronické knize "Psychologie 1. díl -- Pro studenty zdravotnických oborů" doporučujeme také:
 (e-book)
Psychologie 2. díl -- Učebnice pro obor sociální činnost Psychologie 2. díl
 (e-book)
Čítanka III. k Literatuře v kostce pro SŠ Čítanka III. k Literatuře v kostce pro SŠ
 (e-book)
Klinická propedeutika pro střední zdravotnické školy Klinická propedeutika pro střední zdravotnické školy
 (e-book)
Čítanka I. k Literatuře v kostce pro SŠ Čítanka I. k Literatuře v kostce pro SŠ
 (e-book)
První pomoc I -- Pro studenty zdravotnických oborů - 2., přepracované a doplněné vydání První pomoc I -- Pro studenty zdravotnických oborů
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

PSYCHOLOGIE 1. díl

Pro studenty zdravotnických oborů

Hlavní autorka:

PhDr. Jarmila Kelnarová, Ph.D.

Spoluautorka:

Mgr. Eva Matějková

Recenze:

Mgr. Markéta Křivánková

Autorky děkují psychologům, pedagogům a lékařům za odborné in

formace, které jsou v učebnici využity. Poděkování patří i Mgr. Vlastě

Wirthové za poskytnuté rady a podporu.

© Grada Publishing, a.s., 2010

Fotografi e Mgr. Eva Matějková

Obrázky P31 a P32 Alice Knoppová

Obrázky 2 a 4 podle předloh autorek upravil Karel Mikula

Cover Photo © fotobanka allphoto, 2010

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, Praha 7

jako svou 3925. publikaci

Odpovědná redaktorka Mgr. Ivana Podmolíková

Sazba a zlom Karel Mikula

Počet stran 168 + 16 stran barevné přílohy

1. vydání, Praha 2010

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s.

Husova ulice 1881, Havlíčkův Brod

Názvy produktů, fi rem apod. použité v knize mohou být ochrannými

známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných

vlastníků, což není zvláštním způsobem vyznačeno.

Postupy a příklady v této knize, rovněž tak informace o lécích, jejich

formách, dávkování a aplikaci jsou sestaveny s nejlepším vědomím au

torů. Z jejich praktického uplatnění ale nevyplývají pro autory ani pro

nakladatelství žádné právní důsledky.

Všechna práva vyhrazena. Tato kniha ani její část nesmějí být žádným

způsobem reprodukovány, ukládány či rozšiřovány bez písemného sou

hlasu nakladatelství.

ISBN 978-80-247-3270-1


5

Obsah

Obsah

Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .9

1 Úvod do psychologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11

1.1 Předmět psychologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 1.2 Směry psychologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 1.3 Psychologické disciplíny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 1.4 Metodologie psychologického výzkumu . . . . . . . . . . . 20

2 Psychické jevy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .23

2.1 Psychické procesy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23

2.1.1 Procesy poznávací (kognitivní) . . . . . . . . . . . . 23

2.1.2 Procesy paměti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33

2.1.3 Procesy motivační . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 2.2 Psychické stavy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42

2.2.1 Stavy pozornosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42

2.2.2 Citové psychické stavy (nálady) . . . . . . . . . . . . 43 2.3 Psychické předpoklady

(speci fi cké získané dispozice) . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45

2.3.1 Vědomosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45

2.3.2 Dovednosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46

2.3.3 Návyky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47

2.3.4 Zájmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48

2.3.5 Postoje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 2.4 Psychické vlastnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50

2.4.1 Schopnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50

2.4.2 Rysy osobnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52

2.4.3 Temperament . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53

2.4.4 Charakter . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56

3 Vývojová psychologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58

3.1 Předmět . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 3.2 Činitelé vývoje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 3.3 Vývojové teorie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 3.4 Prenatální období . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60

3.4.1 Rizikové a patologické těhotenství . . . . . . . . . . . 63

Psychologie 1. díl

3.5 Perinatální období . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65

3.5.1 Rizikový a patologický porod . . . . . . . . . . . . . . 67 3.6 Novorozenecké období (neonatální) . . . . . . . . . . . . . . 67

3.6.1 Somatický vývoj . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68

3.6.2 Kognitivní vývoj . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68

3.6.3 Socializace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69

3.6.4 Patologický vývoj . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70 3.7 Kojenecké období . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72

3.7.1 Somatický vývoj . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72

3.7.2 Kognitivní vývoj a řeč . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75

3.7.3 Socializace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78

3.7.4 Strava . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79

3.7.5 Patologický vývoj . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79 3.8 Období batolete . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80

3.8.1 Somatický vývoj . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80

3.8.2 Kognitivní vývoj a řeč . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81

3.8.3 Socializace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84

3.8.4 Strava . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85 3.9 Předškolní období . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86

3.9.1 Somatický vývoj . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86

3.9.2 Kognitivní vývoj a řeč . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86

3.9.3 Socializace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89

3.9.4 Vliv předškolního zařízení na rozvoj dětí . . . . . . . 91 3.10 Školní věk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92

3.10.1 Somatický vývoj . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92

3.10.2 Kognitivní vývoj . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93

3.10.3 Socializace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95

3.10.4 Školní zralost a školní připravenost . . . . . . . . . . 97 3.11 Období dospívání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99

3.11.1 Pubescence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99

3.11.2 Adolescence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .103 3.12 Dospělost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .105

3.12.1 Období mladé dospělosti . . . . . . . . . . . . . . . .106

3.12.2 Období střední dospělosti . . . . . . . . . . . . . . . .109

3.12.3 Období starší dospělosti . . . . . . . . . . . . . . . . . 110 3.13 Stáří . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114

3.13.1 Období raného stáří . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115

Obsah

3.13.2 Období vlastního (pravého) stáří . . . . . . . . . . . . 117

3.13.3 Dlouhověkost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119

3.14 Smrt a umírání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .120 4 Základy pedagogiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124

4.1 Pojem pedagogika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .124

4.2 Předmět pedagogiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .125

4.3 Významní pedagogové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .125

4.4 Výchovné metody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .129

4.5 Didaktické zásady . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131

4.6 Zdravotník v roli pedagoga . . . . . . . . . . . . . . . . . . .132 5 Základy sociální psychologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134

5.1 Pojem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .134

5.2 Socializace osobnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .135

5.3 Sociální učení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .136

5.4 Sociální interakce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .137

5.5 Sociální skupiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .138

5.6 Rodina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141

5.7 Sociální chování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .143 6 Poruchy socializace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145

6.1 Šikana . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145

6.2 Mobbing . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153

6.3 Bossing . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .155 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157 Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 160

9

Úvod

Úvod Milí studenti, dostáváte do rukou odbornou učebnici „Psychologie 1. díl – pro studenty zdravotnických oborů“, která je nutná pro přípravu na povolání především ve zdravotnictví. Obsahuje obecnou psychologii, vývojovou psychologii, základy pedagogiky a sociální psychologii.

Obecná psychologie vás seznámí s procesy kognitivními, motivačními a paměťovými, s psychickými předpoklady, které jsou velmi důležité pro výkon povolání. Dále vás seznámí s psychickými vlastnostmi, které vám umožní orientovat se ve vlastních osobnostních předpokladech, v temperamentových vlastnostech pacientů a v charakterových vlastnostech lidí vůbec.

Vývojová psychologie vás seznámí s kognitivním a somatickým vývojem od početí až po smrt. V kapitole socializace snáze pochopíte začlenění lidí do společnosti a proč se některým lidem do ní těžko začleňuje, proč mají asociální chování.

Lidé pracující v pomáhajících profesích jsou často v úloze pedagoga, proto se v této učebnici seznamujete s významnými pedagogy, výchovnými metodami a didaktickými zásadami.

Význam sociální sítě pro život jedince je vysvětlován v kapitole základy sociální psychologie. Budete schopni chápat okruhy funkcí sociálních skupin. Budete znát místa a prostředí, kde se socializace uskutečňuje. Pochopíte význam rodiny pro jedince. Po přečtení poruch socializace se můžete naučit bránit šikanování, mobbingu a bossingu.

Učebnice obsahuje učivo, které vychází ze schválených Rámcových vzdělávacích dokumentů MŠMT (Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR). Jednotlivé kapitoly jsou připraveny tak, aby učivo na sebe logicky navazovalo.

Při výkonu záslužného povolání „pomáhající profese“ budete často vystaveni fyzické, psychické a možná i sociální zátěži. Může nastat situace, že u vás dojde k syndromu vyhoření (burn-out syndromu). Bude záležet jen na vás, jak znalosti z psychologie využijete ve svůj prospěch v životě.

Učebnice vznikla na základě zpracování uvedené odborné literatury, kterou máte možnost podrobně prostudovat.

1

10

Psychologie 1. díl

Přeji vám, abyste povolání pomáhajících profesí zvládli a abyste se

kvalitně připravili na práci nejen ve zdravotnictví. Přeji si, aby z vás

byli kvalitní profesionálové nejen po stránce odborné, pedagogické,

psychologické, ale především lidské.

Jarmila Kelnarová

11

Úvod do psychologie

1 Úvod do psychologie Cíl Po přečtení této podkapitoly budete schopni:

vymezit předmět psychologie ■

vymezit pojem psychologie ■

vymezit dělení psychologických disciplín ■

vyjmenovat základní psychologické směry ■

vymezit vztah psychologie k jiným vědním oborům ■

vysvětlit metodologii psychologického výzkumu ■

využít psychologických poznatků v praxi ■ 1.1 Předmět psychologie Podle Hladíka (2002) v průběhu vývoje psychologie byl předmět určován různě. V období, kdy bylo psychologické myšlení závislé na fi - lozofi i, se za předmět psychologie považovala duše. Pojem lidská duše vznikl ve spojení s uvědoměním si a hledáním příčin strachu a nejistoty, z prožitků jednoty vlastní osoby, vlastního já, spojeného s životností vlastního těla.

Současná psychologie má sice ve svém názvu „psyché“ (duše), ale ve svých teoriích se pojmu duše vyhýbá. Se vznikem vědecké psychologie se předmětem psychologie stalo studium psychických procesů, stavů a vlastností. Psychologie je stále empirickou vědou (Hladík, 2002).

„Psychologie je věda o psychice, tj. o prožívání, chování a psychické regulaci chování.“ (Štefanovič, Greisinger, 1985) Prožívání „Prožíváním označujeme to, co si člověk sám uvědomuje ze svého duševního života. Je to vnitřní svět člověka.“ (Štefanovič, Greisinger, 1985)

„Psychický jev je charakteristický proudem vědomí každého duševního obsahu, je přísně individuální, těžko sdělitelný, proto behavioristé z předmětu svého zkoumání prožívání vyloučili a zaměřují se pouze na chování, které lze pozorovat.“ (Hartl, Hartlová, 2009)

Podle Štefanoviče a Greisingera si člověk uvědomuje jen to, co je „teď“ v jeho vědomí. Nedá se to celé vyjádřit řečí. 12

Psychologie 1. díl

Obsahem prožívání jsou psychické jevy:

Psychické procesy: ■

poznávací ( – vnímání, představy, fantazie, myšlení a řeč)

paměťové (zapamatování, uchování, vybavení) –

motivační (citové a volní) –

Psychické stavy: ■

psychický stav pozornosti –

nálady, neklid, tréma, nadšení, tj. stavy citové –

Psychické vlastnosti: ■

schopnosti –

– rysy osobnosti

–temperament

–charakter

Specifi cké získané dispozice: ■

vědomosti –

–dovednosti

–návyky

zájmy –

– postoje

Chování „ Chování je souhrn všech vnějších zjistitelných nebo měřitelných projevů duševního života člověka. Chování člověka může pozorovat jiná osoba, může ho zachytit přístroj – EEG.“ (Štefanovič, Greisinger, 1985)

„Souhrn vnějších projevů, činností, jednání a reakcí organizmu.“

(Hartl, Hartlová, 2009) Nevědomí (podvědomí) „Myšlenky, strachy a touhy, které si člověk neuvědomuje, jež ale působí na jeho chování, obsah mysli, která ovlivňuje naše jednání, aniž o něm víme.“ (Hartl, Hartlová, 2009)

Zapomenuté zážitky z dětství se mohou projevit v chování, proto

že chování je nejen výsledkem prožívání, ale i výsledkem nevědomých pohnutek. Často se stane, že si neumíme vysvětlit příčiny svého vlastního chování. Tyto neuvědomované psychické jevy ovlivňující naše jednání jsou označovány jako nevědomí (podvědomí) (Štefanovič, Greisinger, 1985).

13

Úvod do psychologie

Duševní život člověka (psychika) Duševní život člověka (psychika) je tvořen prožíváním, chováním a nevědomím (Štefanovič, Greisinger, 1985).

Klasická psychologie – navazuje na počátky vědecké psychologie, považuje za předmět psychologie vědomí, psychologie pak zkoumá vědomé procesy a stavy, jejich příčiny a působení.

Hlubinná psychologie – vidí předmět psychologie především ve zkoumání předvědomých a nevědomých pochodů a stavů. Teprve na druhém místě věnuje pozornost aktuálnímu vědomému psychickému dění, které tvoří jen menší část duševního života.

Další psychologické směry – považují za předmět psychologie prožívání, které zahrnuje bezprostředně vnitřní zkušenosti, přístupné vědomé i nevědomé pochody a stavy.

Objektivní psychologie – defi nuje psychologii jako vědu o chování. Odmítá vědomí i prožívání jako předmět psychologie, protože podle jejího názoru nemohou být subjektivní jevy předmětem pozorování a měření.

Současná psychologie – přiklání se k názoru, že výše uvedená určení předmětu psychologie se vzájemně nev ylučují. Můžeme je chápat jako jednotlivé aspekty, jejich spojení představuje předmět psychologie. Psychologie zkoumá chování a prožívání a vnitřní podmínky, z nichž vycházejí (Hladík, 2002). 1.2 Směry psychologie Psychologie je nejednotná věda co do pojetí svého předmětu, a tím i co do své metodologie. Tato skutečnost je způsobena povahou psychiky samé, složitostí jejích vztahů, její multideterminací, což ponechává mnoho prostoru pro různá pojetí a v neposlední řadě i pro přiznaná nebo nepřiznaná fi lozofi cká východiska. Od konce 19. století se i v psychologii objevovalo střetávání přírodovědeckého a duchovědného pojetí studia lidské psychiky, které souviselo s prosazováním pozitivizmu a později jeho odrůdy, tzv. logického empirizmu, a v jistém smyslu toto střetávání trvá dodnes (Nakonečný, 2004).

Wilhelm Wundt (1832–1920) roku 1879 založil v německém Lipsku experimentální psychologickou laboratoř. Od tohoto okamžiku se začala rodit psychologie jako vědní disciplína. Wundt se zabýval především zkoumáním duševních pochodů metodou introspekce (sebe- 14

Psychologie 1. díl

pozorování). Zkoumal také vjemové prahy, tedy působení fyzikálních jevů (zvuk, světlo) na náš organizmus. Další psychologická laboratoř vznikla později v USA, kde ji založil psycholog Titchener (Kalabis, Kalabisová, Kotlán, 2005). Psychoanalýza (hlubinná psychologie) Jde o termín S. Freuda z roku 1906. Jedná se o psychologický směr založený na přesvědčení o rozhodujícím vlivu sexuálního pudu na vývoj jedince (Hartl, Hartlová, 2004).

V psychoanalytické metodě jde o jednotu diagnózy a terapie; diagnóza obvykle probíhá tak, že pacient leží na pohovce a sděluje psychoanalytikovi vše, co ho napadne (volné asociace, které mohou být terapeutem usměrňovány k předpokládané příčině). Podstatou terapie pak je přivedení pacienta k uvědomění si těchto příčin, jimiž jsou z vědomí do nevědomí vytěsněné afekty, respektive potlačená pudová hnutí (Nakonečný, 2004).

Podle Nakonečného (2004) je východiskem psychoanalýzy vnitřní konfl ikt, který k takovému vytěsnění a potlačení vede, a ten je opět důsledkem střetů, které produkují složky psychického aparátu a jejich funkce. Jsou to:

Id ■ (lat. „ono“) – tímto neosobním výrazem jsou pojmenovány nad

osobní pudy, sexuální a agresivní, které fungují podle principu slasti,

tj. jako sklony k bezohlednému získávání slasti.

Ego ■ (lat. já) – dynamická struktura, která reprezentuje naučené

standardy a adaptační procesy umožňující život ve společnosti,

funguje podle principu reality a zprostředkovává vztahy mezi id

a superegem, aby nebyla narušována vnitřní psychická rovnová

ha prosazením se morálně dezaprobované pudové tendence (např.

mimomanželského sexu, pokud to subjekt pokládá za nemorální

či hříšné).

Superego ■ (lat. „nadjá“) – složka osobnosti, která reprezentuje dyna

mickou funkci osobní morálky, jejíž základy jsou ve v dětství zvnitř

něných rodičovských příkazech a zákazech (k tomuto zvnitřnění

dochází po překonání Oidipova komplexu, tj. nevědomé sexuální

vazby dítěte na rodiče opačného pohlaví). Sigmund Freud (1856–1939) se narodil v Příboře na Moravě v rodině židovského obchodníka. Jeho otec obchodoval s textilem. Roku 1859 se rodina odstěhovala do Vídně. Sigmund v ystudoval medicínu a roku

15

Úvod do psychologie

1885 se stal soukromým docentem neuropatologie. Zemřel v Paříži, kam utekl z Vídně před nacisty (Hladík, 2002).

Carl Gustav Jung (1875–1961) hledal determinaci lidské psychiky v tzv. „archetypech“, praobrazech kolektivního nevědomí, které jsou určující složkou pro psychiku již od pralidí. Zavedl pojem kolektivního podvědomí, které obsahuje koncentrovanou zkušenost celé historie lidstva. Významná je Jungova typologie, ve které rozlišil dva zásadní lidské typy: tzv. extroverty – subjekty obrácené k okolí – a introverty – typy orientované dovnitř (Hladík, 2002).

Alfred Adler (1870–1937) nahradil freudovskou sexuální determinantu pudem k moci, který je podstatou pocitů méněcennosti a kompenzace těchto pocitů. Po druhé světové válce vzniklo silné středisko psychoanalýzy v USA (Hladík, 2002). Behaviorizmus Behaviorizmus (z angl. behaviour = chování) je psychologický směr, který ztotožňuje duševno a vědomí s chováním. V pojetí behaviorizmu je psychologie vědou o chování člověka a živočichů, které je chápáno jako souhrn reakcí na určité podněty (Hladík, 2002).

J. B. Watson (1878–1958), americký psycholog, zakladatel behaviorizmu, navazoval mj. na výzkumy ruského fyziologa I. P. Pavlova (1849–1936). Watson rozlišuje trojí chování:

obecně svalové: (zvláště manuální) odpovídající vůli ■

útrobní: odpovídající citům ■

hlasové: odpovídající ■ myšlení – myšlení je nehlasné mluvení (Hla

dík, 2002) Watson (in Nakonečný, 2004) zdůraznil, že se vědecká psychologie musí zbavit metodického subjektivizmu a vzdát se pojmu vědomí, že se vědecká psychologie musí budovat podle vzoru přírodních věd, to znamená, že jejím předmětem musí být objektivně pozorovatelné jevy a její metodou kontrolované pozorování, což spolu souvisí. Neobehaviorizmus Jakožto další směr současné psychologie navazuje na předchozí behaviorální teorie a jádrem jeho zájmu zůstává chování. To už se však nesleduje pouze v závislosti na podnětu. Neobehavioristé přisuzují nemalou roli osobnosti jedince, a proto se zaměřují také na její zkou

+


1

16

Psychologie 1. díl

mání. Mezi představitele tohoto směru patří J. B. Watson, B. F. Skinner a E. Ch. Tolman (Kalabis, Kalabisová, Kotlán, 2005). Humanistická psychologie Je reakcí na krizi odlidštěného behaviorizmu. Vznikla v polovině padesátých let 20. století v USA v kruhu klinických psychologů (A. H. Maslow, C. G. Rogers a dalších) a byla inspirována snahou po psychologickém antropocentrizmu, po skutečné psychologii člověka, která by tematizovala jeho problémy (Nakonečný, 2004).

Humanističtí psychologové předpok ládají, že v ý voj člověka je podněcován snahou po seberealizaci. Jedná-li člověk v souladu s touto snahou, vede to k větší nezávislosti, sebeuspokojení a smysluplnosti života (Hladík, 2002). Kognitivní psychologie Kognitivní psychologie (poznávací) je psychologický směr zabývající se takov ými procesy, jako je smyslové poznávání, představivost, fantazie, myšlení včetně usuzování, rozhodování a řešení problémů, paměť a učení. Zahrnuje též schopnost abstrakce, řeč (jazyk) a pozornost. Všechny tyto procesy mají dynamický charakter, protože jsou úzce spojeny s procesy snahovými a citovými, na úrovni vědomé i nevědomé. Pomocí těchto procesů si člověk uvědomuje okolní svět i sebe sama, je schopen seberefl exe a na základě sociálního učení vytváření a ovlivňování své hodnotové orientace.

Kognitivní psychologie se zabývá schopností smyslového poznávání, usuzování a řešení problémů. Na základě řešení těchto problémů si každý člověk vytváří kognitivní (poznávací) mapu, jakýsi vnitřní obraz světa, ve kterém žije. Tento vnitřní obraz pak každému jedinci umožňuje snadnější existenci v prostředí. Mezi zástupce tohoto směru patří G. A. Kelly, U. Neisser, P. V. Somonov, M. G. Wessels (Kalabis, Kalabisová, Kotlán, 2005). 1.3 Psychologické disciplíny Podle Hladíka (2002) se psychologické disciplíny dělí na základní psychologické vědy (teoretické), speciální psychologické vědy (zaměřující se na konkrétní obory lidské činnosti) a užité (aplikované) psycholo

17

Úvod do psychologie

gické vědy. Někteří autoři uvádějí dělení jen na základní (teoretické) a aplikované (srovnej Gillernová, 2001). Základní (teoretické) psychologické disciplíny Základní psychologické disciplíny zahrnují ty psychologické jevy a skutečnosti, které mají nejobecnější charakter a postihují psychologické jevy z nejzákladnějších hledisek. Patří sem:

Obecná psychologie – zabývá se základními psychickými procesy, jejich obecnými zákonitostmi u duševně zdravého člověka (Hartl, Hartlová, 2009).

Sociální psychologie – vznikla v roce 1891, rychle se rozšířila začátkem 20. století. Sociální psychologie je obor, který se zabývá vlivem sociálních faktorů na psychiku jedince v sociálních situacích. Doménou sociální psychologie jsou sociální interakce, postoje, role, chování, význam a dynamika sociálních skupin. Někteří autoři v souladu se svým fi lozofi ckým zaměřením považují veškerou psychologii za sociální, jiní sem zařazují i průzkum veřejného mínění, utváření a změny postojů, konfl ikty a jejich řešení, též psychologii politickou (Hartl, Hartlová, 2009).

Vývojová (ontogenetická) psychologie – studuje psychické zákonitosti sociální podmíněnosti (determinace) psychiky. Zkoumá formující vliv společenských činitelů na utváření psychiky. Zabývá se změnami v psychice člověka v průběhu jeho vývoje od početí do smrti (Hladík, 2002).

Psychologie osobnosti – podobně jako psychologie obecná se zabývá psychickými, sociálními i biologickými vlastnostmi, rysy a stavy osobnosti v zobecňující rovině. Přednostně se zaměřuje na rozdíly mezi jedinci, je východiskem pro tvorbu standardních vyšetřovacích metod (Hartl, Hartlová, 2009).

Psychologická metodologie – řeší problémy, které úzce souvisejí s pochopením metodologických přístupů nebo výzkumných projektů, teorií apod., a jejich užití v psychologii (Hladík, 2002).

Psychopatologie (patopsychologie) – nauka o chorobných duševních jevech, zabývá se příznaky duševních chorob, dále klasifi kací těchto chorob, poruch a hraničních stavů (Hartl, Hartlová, 2009).

Dějiny psychologie – zkoumají vývoj psychologického myšlení od nejstarších dob (Hladík, 2002).



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist