načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Psí pohádky - Zuzana Pospíšilová; Michal Sušina

Psí pohádky

Elektronická kniha: Psí pohádky
Autor: ;

Tohle čtení bude psina! Vítejte v netradičních pohádkách, které štěkají, ale rozhodně nekoušou! Víte, co je ocáskoměr, proč už nejsou na světě čerti nebo jak přišli dalmatini ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  195
+
-
6,5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 44.6%hodnoceni - 44.6%hodnoceni - 44.6%hodnoceni - 44.6%hodnoceni - 44.6% 40%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Bambook
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 103
Rozměr: 25 cm
Úprava: tran : barevné ilustrace
Vydání: Vydání 1.
Spolupracovali: ilustroval Michal Sušina
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-271-0436-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Dvacet původních pohádek o pejscích ras ušlechtilých i zcela neznámých. Pro mladší děti. V téhle knížce vyvádějí psi neuvěřitelné kousky. Fenka Sisi zpívá, z pejska Fleka se stane malíř a kokršpaněl Bady se chce učit španělsky. Nechte se poučit psí moudrostí, pobavit psí radostí a užijte si veselé ilustrace Michala Sušiny.

Popis nakladatele

Tohle čtení bude psina! Vítejte v netradičních pohádkách, které štěkají, ale rozhodně nekoušou! Víte, co je ocáskoměr, proč už nejsou na světě čerti nebo jak přišli dalmatini ke svým puntíkům? Sedněte nebo lehněte a začtěte se do příběhů o velkých i malých psech a jejich lidech a dozvíte se, co jste o čtyřnohých kamarádech dosud nevěděli.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí býtreprodukována ani šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu

nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. Zuzana Pospíšilová PSÍ POHÁDKY Vydala Grada Publishing, a.s., pod značkou U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz jako svou 6579. publikaci Ilustrace Michal Sušina Odpovědná redaktorka Helena Varšavská Sazba a zlom Antonín Plicka Zpracování obálky Antonín Plicka Počet stran 104 Vydání 1., 2017 Vytiskla tiskárna TNM PRINT, s.r.o. © Grada Publishing, a. s., 2017 Cover Illustration © Michal Sušina ISBN 978-80-271-9765-1 (ePub) ISBN 978-80-271-9764-4 (pdf) ISBN 978-80-271-0436-9 (print)

5

Obsah

Nenasyta .............................................................. 7

Dárek k svátku .................................................... 12

Pomocníci .......................................................... 17

Proč už nejsou na světě čerti? ............................. 23

Vysněný pes ....................................................... 27

Španělština ......................................................... 32

Jak šel Honzík do světa ....................................... 36

Aport, Nelo! ....................................................... 41

Jak se Kamil naučil počítat ................................. 46

Malíř .................................................................. 52

Zachránce z Prahy .............................................. 56

Psí hrdina ........................................................... 61

Tři princezny ...................................................... 65

Báječný vynález .................................................. 71

Užitečný Lump ................................................... 76

Bez puntíků? ...................................................... 81

Leon Berger a leonberger ................................... 86

Potrestaný vlk ..................................................... 91

Zpěvačka ............................................................ 96

Schovávaná ...................................................... 100

7

Nenasyta

Na jednom venkovském dvorku bydlelo mnoho zvířat.

Slepice s kuřaty, kohout, kachny, vepři, dvě kočky, pes

a taky králíci. Babička s dědečkem se o všechny vzorně

starali. Krmili je, měnili jim podestýlku a nechávali je

po dvorku volně pobíhat. Zdravý pohyb je totiž velmi

důležitý. Jak pro lidi, tak pro zvířata. Všichni tady byli

zkrátka spokojení.

„Nesu vám dobroty,“ hlásila pokaždé babička, když

se ve dveřích objevila s hrncem polévky, mísou kostí

nebo ošatkou plnou zrní. Na tu chvíli se zvířátka těšila,

ale nebylo to jako na jiných dvorech, kde se zvířata na

hospodáře doslova vrhnou a krmení ujídají ještě dřív, než ho dostanou do svých misek. Tady všichni dbali na dobré vychování. A kromě toho si zvířátka krátila dlouhou chvíli hrou. Hrála si na honěnou, naschovávanou, přetahovanou a spoustu dalších her. Na jejich vymýšlení byl nejlepší Azor. Měl bystrý sluch, a když si děti hrály na nedalekém hřišti, ledacos zaslechl.

Dneska byli všichni zabraní do hry, a tak si skoro ani nevšimli, že jim babička naplnila misky. Pozábavném dovádění jim ale vyhládlo, a tak se chtěli trochu posilnit. Azor se rozběhl ke své boudě, vepřík se šinul k chlívku, slepice ke kurníku a kočky ke svým miskám, které stály na schodech do chaloupky. Čekalo je ale nemilé překvapení. Misky byly totiž prázdné.

„Co to? Že by na nás babička s dědečkem zapomněli?“ zeptal se překvapeně vepřík, kterému kručelo v břiše ze všech nejvíc. Chtěl se trochu připomenout, a tak začal nahlas chrochtat. Ostatní hladová zvířátka se přidala. Ze dvora se najednou ozývalo takémňoukání, štěkání a kdákání.

„Dědečku, běž se tam honem podívat,“ vybídladědečka babička. „To se mi nelíbí. Co když se nám do kurníku vkradla lasička a chce ukrást vajíčka?“

Dědeček přikývl a statečně vyšel na dvorek. Nakoukl do kurníku, ale nic zvláštního tam nebylo. Podíval se do chlívku, ale tam se taky nic nedělo. Zkontroloval psí boudu, ale i ta byla v pořádku. Nechápavě zavrtěl hlavou a odešel za babičkou do chaloupky.

„No nic, kamarádi, pro dnešek budeme usínat ohladu. Zítra si to ale budeme muset lépe pohlídat,“navrhl ostatním Azor.

Zvířátkům nezbylo nic jiného než souhlasit. Sprázdným žaludkem se sice usíná špatně, ale nakonec se jim to podařilo.

Ráno kohout ohlásil nový den. Babička nasypala zrní slepicím, králíkům dala seno a dědeček nakrmil vepře, Azora a kočky.

„Dneska byli všichni nějak vyhladovělí, nezdá se ti?“ zeptala se babička.

„Máš pravdu. Azor se na svou misku vrhl, jako kdyby týden nejedl, a vepřík taky. Asi jim toho budeme muset

dát večer víc,“ souhlasil dědeček.


Odpoledne si zvířátka opět hrála a dováděla. Nikdo si nevšiml, že se k nim do zahrady vplížil toulavý pes. Schoval se za králíkárnou a čekal na svou příležitost. Babička s dědečkem naplnili zvířátkům misky. Dnes dokonce dvojnásobně. Pes tulák počkal, ažstarouškové odejdou, a hladově se pustil do jídla. Azorovi vylízal misku, vepříkovi vyjedl korýtko a nakonec nepohrdl ani obilnými zrníčky.

Než se zvířátka seběhla, byly všechny misky prázdné.

Toulavý pes se chtěl zase nenápadně vytratit, stejně jako včera. Plížil se podél plotu, aby našel díru,kterou do zahrady vlezl. Stejnou cestou chtěl taky odejít, jenže se mu to nepodařilo. Najedl se tak moc, že se tudy nemohl protáhnout zpátky. S plným břichem by plot nepřeskočil, a tak mu nezbylo nic jiného než se svalit do vysoké trávy a čekat, až mu trochu vytráví, aby se dírou protáhl ven.

„Zase nic!“ stěžovala si jedna ze slepic, když místo večeře viděla jen prázdnou misku.

Azorovi se to ale nezdálo. Přičichl ke své misce a pak prohlásil: „Ještě před chvílí tam jídlo bylo. Babička s dědečkem na nás nezapomněli. Někdo nám to jídlo snědl!“

„Ale kdo?“ divil se vepř. Bál se, aby si ostatnínemysleli, že to udělal on. Byl vždycky ze všechnejhladovější.

Azor přitiskl čenich k zemi a vydal se zlodějehledat. Stopoval ho po čichu. Za ním šel postupně celý průvod ostatních zvířátek. Dorazili až k místu, kde byla v plotě díra.

„Co tady děláš?“ obořil se na cizího psa Azor.

„Já, já, já nic,“ bránil se toulavý pes.

„Kdo nám snědl večeři?“ zeptal se vepřík.

Cizí pes jen pokrčil rameny, ale kohout křídlem ukázal na jeho obrovské břicho. Teď už nikdonepochyboval.

„Ať už jsi pryč!“ přikázal mu Azor. Pes se těžce zvedl.

Chtěl se vytratit dírou v plotě, ale ať se snažil sebevíc,

nemohl se protáhnout, a tak Micka s Lízou vyskočily

na plot a otevřely mu vrátka. Pes upaloval pryč. Od té

doby už se na dvorku nikdy neukázal.


12

Dárek k svátku

Paní Simona měla poslední prázdniny. Nebyla tožád

ná přerostlá žákyně. Kdysi bývala učitelkou, ale teď

už musela odejít do důchodu. Byla zvyklá každý den

vstávat, připravovat si pro žáky učivo, opravovatpí

semky a stále něco vykládat před tabulí. Teď najednou

vstávat nemusela. To by ještě nebylo tak zlé, alene

měla si ani s kým povídat. Její vlastní děti už dospěly

a bydlely daleko. Zůstala v bytě sama. Den ze dne byla

smutnější a smutnější. Jediným jejím koníčkemzůsta

lo vaření, a tak jen vařila a jedla. Za pár dní už to na

ní bylo znát. Čím byla těžší, tím hůř se jí chodilo ven.

Bydlela v paneláku, a tak si vždycky dobře rozmyslela,


13

jestli se bude plahočit po schodech, nebo radějizůstane doma. Jak dny míjely, dostavily se bolesti kloubů.

Nohy je potřeba procvičovat, ale paní Simona chodila

čím dál méně. O to víc byla smutnější.

Jednoho dne, bylo to zrovna v prosinci, se stalo něco neobvyklého.

„Já mám dneska svátek?“ zeptala se paní Simona. Hned ráno jí totiž zavolal syn, aby jí popřál všechno nejlepší. Když byla v důchodu, přestala dny počítat. Jeden byl jako druhý, jen počasí za okny se měnilo.

Když telefon zavěsila, napadlo ji, že by měla upéct nějakou dobrotu. Kdyby jí náhodou přišel někdopořát, tak ať má co nabídnout. Zašla do spíže promouku, ale žádnou tam nenašla. Povzdechla si a nezbylo jí nic jiného než se obléct a zajít do obchodu. Bylo už dvanáctého prosince, ale sníh zatím nikde. Ani ta zima už nebyla taková, jakou znala z dětství. Přesto si oblékla dlouhou šálu, na ruce natáhla rukavice,nasoukala se do kabátu a vydala se na nákup.

Cestou měla pocit, že ji šála nějak škrtí. Trochu ji povolila, ale za chvíli se jí šála opět sama utáhla. Chtěla si ji sundat, ale zjistila, že zezadu je podezřele těžká. Opatrně se otočila a nestačila se divit vlastním očím. Na šále visel malý černý pejsek. Šála byla jeho kořist, kterou nechtěl pustit.

„Necháš toho!“ okřikla ho paní Simona, ale pejsek si z toho nic nedělal. Tedy na chvíli šálu pustil, ale jen proto, aby na ni mohl zase skočit a pevně se do ní zakousnout.

„Okamžitě běž domů!“ přikázala mu tak, jako by to byl její žák.

Pejsek ale neposlechl. Dokonce začal odmlouvat: „Ne!“ vyštěkl.

„Na nějaké hrátky nemám čas,“ povzdechla si paní Simona. Rozhodla se svou šálu obětovat. Sundala ji z krku a nechala ji psovi na hraní. Však co, aspoň bude mít po večerech nějakou zábavu. Uplete si novou!

Pejsek se šálou dováděl, jako kdyby byla živá. Paní Simona se usmála a vešla do obchodu. Kdyžnakoupila, čekalo ji před obchodem překvapení. Byl tam ten malý černý pejsek, i s její šálou. Dělala, že ho nevidí. Nevšímala si ho a rázným krokem kráčela směrem k domovu. Pejsek ji se šálou v tlamičce následoval. Když odemkla vchodové dveře, chtěla je za sebou rychle zavřít, ale pejsek byl rychlejší. Pod nohama jí hbitě proklouzl, sedl si k výtahu a čekal.

Paní Simona se chtěla toho černého chundelatého živáčka nějak zbavit, ale nešlo to. Byl jí neustále vpatách. A tak se stalo, že se ocitl u ní doma.

Hned se rozběhl po bytě, všechno očichával, vesele poskakoval po gauči a přitom si pochvaloval: „Tady se mi líbí!“

Paní Simona na něho překvapeně zírala. Nikdypředtím žádného psa neměla, tak nevěděla, jestli se třeba psi taky nedají vycvičit jako papoušci.

Potom ale zavolala na úřad, aby zjistila, jestli se někomu neztratil černý pes. Nadiktovala jim svou adresu pro případ, že by se ozval jeho majitel, a pak ještě dodala: „A umí mluvit!“

Paní z úřadu telefon zaklapla dřív, než se stačilyrozloučit. Paní Simoně to přišlo nevychované. Ve škole by si její žáci tohle nikdy nedovolili. Pak nad tím ale mávla rukou a věnovala se černému pejskovi.

„A jak se vlastně jmenuješ?“ zeptala se ho.

+


„Blek,“ odpověděl chlupáč a zavrtěl přitom ocasem.

Paní Simona si vzpomněla, že chtěla péct, a tak odcupitala do kuchyně. Blek jí byl neustále v patách. Škrábal se na kuchyňskou linku a chtěl jí pomáhat.

Večer si paní Simona uvědomila, že pes neumíchodit na záchod a potřebuje ven.

Když se vrátili z večerní procházky, byli obaunavení. Paní Simona si lehla do postele a Blek jí zahříval nohy.

Dny míjely, ale stále se neozval nikdo, komu by Blek patřil, a tak si paní Simona řekla, že to byl nejspíš dárek k svátku. Žádný jiný nedostala.

Od té doby s Blekem oba hospodařili spolu a paní Simona si navíc uvědomila, že už není tak smutná jako dřív. Taky musela se svým kamarádem chodit často ven, a tak jí najednou přestaly bolet nohy. Zdravým pohybem navíc shodila nejmíň dvacet kilo. A to jen díky tomu báječnému dárku k svátku.

17

Pomocníci

Na kraji tmavého lesa bydlela čarodějnice Justýna.

Potrpěla si na pořádek, ale neměla na uklízení čas.

Každou chvíli byla někde na schůzi nebo na sletučaro

dějnic. Potřebovala někoho, kdo by se o její chaloupku

postaral, a tak si chtěla najmout šikovné děvče ze vsi.

Kdyby se tam ale ukázala a osobně chtěla někoho do

služby najmout, asi by to nevyšlo. Která panímáma by

chtěla dát svou dceru do služby k čarodějnici? Justýna

byla moderní čarodějnice, a tak to udělala jinak.Po

dala si inzerát.

18

((následující text v kurzívě jako obrázek – plakát))

Hledá se šikovné a čistotné děvče, které umí vzorně

uklízet. Do služby se můžete hlásit v chaloupce u lesa.

Inzerát vyvěsila přímo uprostřed náměstí, takže ho

nemohl nikdo minout. Každý, kdo kolem prošel, o něj

zavadil pohledem. Děvčata se ale nad takovou službou ošklíbala. Být švadlenkou, cukrářkou neboprodavačkou, to bylo daleko lepší než se živit uklízením,

a tak se nakonec přihlásila jen jediná dívka. Madlenka.

Chtěla se vdávat, ale neměla rodiče, od kterých bydostala věno. Potřebovala si vydělat nějaké peníze a bylo

jí jedno jak. Do ranečku si sbalila pár nejnutnějších

věcí a vyrazila směrem k lesu. Čekala, že už bude před

chaloupkou stát celý zástup zájemců, ale nikdo tam

nebyl. Po dvorku pobíhali jen psi a pejsci. Bylo jich

opravdu hodně a každý byl jiný. Madlenka věděla, že

by na dvorek neměla chodit bez dovolení. Obzvlášť,

když je tam tolik hlídačů, a tak hlasitě zavolala: „Haló,

je tam někdo?“

Nikdo se neozýval, a tak to zkusila ještě jednou.

Teprve pak se odvážila vzít za kliku od branky. Psi

se okolo ní okamžitě seběhli, ale ona se jich nebála.

Hezky k nim promlouvala, nechala je, ať si ji očichají,

a pak každého z nich opatrně pohladila. Nakonec zranečku vyndala tvarohovou buchtu, kterou si s sebou

vzala na cestu. Rozlomila ji na několik dílů a drobečky

rozhodila po dvorku. Psi se na ně vrhli. Mlaskali asliny jim z pusy kapaly, jak jim chutnalo. Takovoudobrotu ještě nikdy v životě neměli. Madlenka je s úsměvem

pozorovala a ani si nevšimla, že se mezitím na dvorku



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist