načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Průvodce ztracených -- Sedmý smysl 5. díl – Ilka Pacovská

Průvodce ztracených -- Sedmý smysl 5. díl
-15%
sleva

Kniha: Průvodce ztracených
Autor: Ilka Pacovská
Podtitul: Sedmý smysl 5. díl

Pátá část osmidílné fantasy série pro čtenáře od 9 let. Vedle starých známých - Hanky, Rafana a Sváti - nás nový příběh seznámí s Tulianem, Silmurem nebo mágem Artitanem. Tentokrát nás děj zavede hlavně do školy v Airbowanu, která se ... (celý popis)
Titul je na partnerském skladu >50ks - doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  249 Kč 212
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
7,1
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 49Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma TIŠTĚNÁ
KNIHA

hodnoceni - 91.7%hodnoceni - 91.7%hodnoceni - 91.7%hodnoceni - 91.7%hodnoceni - 91.7% 96%   celkové hodnocení
9 hodnocení + 1 recenze

Specifikace
Nakladatelství: » Albatros
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2014
Počet stran: 368
Rozměr: 114 x 194 mm
Úprava: ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Spolupracovali: ilustroval Jan Patrik Krásný
Skupina třídění: Česká próza
Literatura pro děti a mládež (beletrie)
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Novinka týdne: 2014-03
Datum vydání: 8. 1. 2014
Nakladatelské údaje: Praha, Albatros, 2014
ISBN: 9788000034256
EAN: 9788000034256
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Pátá část osmidílné fantasy série pro čtenáře od 9 let. Vedle starých známých - Hanky, Rafana a Sváti - nás nový příběh seznámí s Tulianem, Silmurem nebo mágem Artitanem. Tentokrát nás děj zavede hlavně do školy v Airbowanu, která se nachází v nevlídné krajině na pomezí mezi životem a smrtí. Vládnou zde harpyje, jež jsou také učitelkami Toma a Sama. Druhá - zcela nová oblast, kam se dostaneme - je Jižní kontinent a hrad Belistoun s okolím.

Popis nakladatele

Vedle starých známých – Hanky, Rafana a Sváti – nás nový příběh seznámí s Tulianem, Silmurem nebo mágem Artitanem. Tentokrát nás děj zavede hlavně do školy v Airbowanu, která se nachází v nevlídné krajině na pomezí mezi životem a smrtí. Vládnou zde harpyje, jež jsou také učitelkami Toma a Sama. Druhá – zcela nová oblast, kam se dostaneme – je Jižní kontinent a hrad Belistoun s okolím.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Ilka Pacovská - další tituly autora:
Měsíce Měsíce
Dračí cejch -- Sedmý smysl 8. díl Dračí cejch
DivergentCzech DivergentCzech
Naučte mě zabít draka -- Sedmý smysl 10. díl Naučte mě zabít draka
 (e-book)
Bez práva na život Bez práva na život
Ostrov zasvěcení (brož.) -- Sedmý smysl 1. díl Ostrov zasvěcení (brož.)
 
Ke knize "Průvodce ztracených -- Sedmý smysl 5. díl" doporučujeme také:
Únosce draků -- Sedmý smysl 3. díl Únosce draků
Smrt kouzelného džina -- Sedmý smysl 2. díl Smrt kouzelného džina
Ostrov zasvěcení -- Sedmý smysl 1. díl Ostrov zasvěcení
Dračí cejch -- Sedmý smysl 8. díl Dračí cejch
Zlodějíček z pátých hradeb -- Sedmý smysl 7. díl Zlodějíček z pátých hradeb
 
Recenze a komentáře k titulu



Skvělé čtení 2014-05-30 hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%
Knihu jsem četl nejprve v elektronické podobě a moc se mi líbila. Takže jsem si ji pořídil i vytištěnou. Doporučuji a doufám, že se brzo dočkáme i bývajících dvou dílu.
 


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

42 43 doba ochrany

P

řed nástupem do školy navštívil Mojerana se svý

mi vnuky Zachariáše. Trpaslík je srdečně přivítal

a zavedl je do skladu. „Tady to pro vás mám,“ uká

zal na středně velký kufr.

„Ale my potřebujeme jídlo na dva týdny,“ zapochyboval

při pohledu na zavazadlo děda.

„Dva týdny? Cha! Na to by stačila obyčejná taška. V to

mhle je jídlo na dva a půl měsíce až do prázdnin. A možná ještě zbyde!“

„Jenže já už jím docela dost...“ nedůvěřivě zamrkal Tom.

„Jo a kromě jídla tam máš i pití a ohřívátko na obědy a na

čaj. Uvnitř najdeš seznam a návod, jak co používat. Ruce pryč, Tome! Neotvírej to! Všechno přehledně naskládat nebylo jednoduché. Nerad bych to rovnal znova.“

„Co jsem dlužný?“ zeptal se Mojerana.

„Nic. Podobná zakázka se zaplatit nedá. Ta se dělá vý

hradně z přátelství. Na oplátku, až někdy budu potřebovat něco já,“ ušklíbl se trpaslík a nabídl Tomovi lízátko.

„Nepotřebujete pomoc s bagáží?“ zeptal se ještě

Zachariáš, když viděl, jak Mojerana upravuje na zádech obal se dvěma supervolonovými prkny, do jedné ruky bere

vak s oblečením, do druhé potravinový kufr a jak Tom zá

polí s neforemným batohem, zatímco pod paží svírá stoče

nou deku na spaní.

„Díky, není třeba, zvládneme to.“

Do Airbowanu dorazili přesně. Vynořili se v obrovské

síni a nebyli sami. Kolem nich se objevovali další a další žáci

s doprovodem. Kromě harpyjí se tu vyskytovali lidé, něko

lik běsů, jeden růžový drak a skupinka goblinů. Všichni

zůstávali v kruzích na místě, kde se vynořili z přenosové

brány. Nemuseli čekat dlouho. Asi po deseti minutách za

zněl gong. Jako na povel všichni popadli do rukou odložená

zavazadla a vyrazili ke dveřím. Tom s dědou je napodobili.

Následovali dav a vzápětí se vynořili na nádvoří, kde čekaly

harpyje zdobené zlatými náhrdelníky. Dav se rozdělil a ko

lem učitelek zdejší magické školy se začali shromažďovat

jejich svěřenci s doprovodem.

Jako první Gáagru objevil Sam a vedl bratra a dědu k ní.

Kolem už postávalo osm žáků nejrůznějšího věku. Mezi

nimi i jedna dívka. Tom na ni s nadějí pohlédl, ale zpraži

la ho opovržlivým pohledem. Vlídně se nedíval ani jeden

z přítomných.

„Tento rok bude rokem sfingy,“ oznámila jim učitelka.

„Vy, kteří to tu znáte, se můžete jít ubytovat.“

Po odchodu starších spolužáků zbyl jen Mojerana s To

mem a vysoká žena se zamračeným podsaditým klukem.

„Prosím pojďte se mnou, ukážu vám, kde budou děti by

dlet,“ pokynula jim harpyje. Skoro dvacet minut jim trvalo,

než došli na určené místo. Ve skalách byly vytesány neútul

né kobk y.

Gáagra ubytovala kluka doprovázeného matkou a poté

kývla i na ně. Jejich díra ve skále byla kupodivu prostorná.

Úzké okenní štěrbiny však propouštěly dovnitř jen zlomek

světla. 43 doba ochrany

P

řed nástupem do školy navštívil Mojerana se svý

mi vnuky Zachariáše. Trpaslík je srdečně přivítal

a zavedl je do skladu. „Tady to pro vás mám,“ uká

zal na středně velký kufr.

„Ale my potřebujeme jídlo na dva týdny,“ zapochyboval

při pohledu na zavazadlo děda.

„Dva týdny? Cha! Na to by stačila obyčejná taška. V to

mhle je jídlo na dva a půl měsíce až do prázdnin. A možná ještě zbyde!“

„Jenže já už jím docela dost...“ nedůvěřivě zamrkal Tom.

„Jo a kromě jídla tam máš i pití a ohřívátko na obědy a na

čaj. Uvnitř najdeš seznam a návod, jak co používat. Ruce pryč, Tome! Neotvírej to! Všechno přehledně naskládat nebylo jednoduché. Nerad bych to rovnal znova.“

„Co jsem dlužný?“ zeptal se Mojerana.

„Nic. Podobná zakázka se zaplatit nedá. Ta se dělá vý

hradně z přátelství. Na oplátku, až někdy budu potřebovat něco já,“ ušklíbl se trpaslík a nabídl Tomovi lízátko.

„Nepotřebujete pomoc s bagáží?“ zeptal se ještě

Zachariáš, když viděl, jak Mojerana upravuje na zádech obal se dvěma supervolonovými prkny, do jedné ruky bere

vak s oblečením, do druhé potravinový kufr a jak Tom zá

polí s neforemným batohem, zatímco pod paží svírá stoče

nou deku na spaní.

„Díky, není třeba, zvládneme to.“

Do Airbowanu dorazili přesně. Vynořili se v obrovské

síni a nebyli sami. Kolem nich se objevovali další a další žáci

s doprovodem. Kromě harpyjí se tu vyskytovali lidé, něko

lik běsů, jeden růžový drak a skupinka goblinů. Všichni

zůstávali v kruzích na místě, kde se vynořili z přenosové

brány. Nemuseli čekat dlouho. Asi po deseti minutách za

zněl gong. Jako na povel všichni popadli do rukou odložená

zavazadla a vyrazili ke dveřím. Tom s dědou je napodobili.

Následovali dav a vzápětí se vynořili na nádvoří, kde čekaly

harpyje zdobené zlatými náhrdelníky. Dav se rozdělil a ko

lem učitelek zdejší magické školy se začali shromažďovat

jejich svěřenci s doprovodem.

Jako první Gáagru objevil Sam a vedl bratra a dědu k ní.

Kolem už postávalo osm žáků nejrůznějšího věku. Mezi

nimi i jedna dívka. Tom na ni s nadějí pohlédl, ale zpraži

la ho opovržlivým pohledem. Vlídně se nedíval ani jeden

z přítomných.

„Tento rok bude rokem sfingy,“ oznámila jim učitelka.

„Vy, kteří to tu znáte, se můžete jít ubytovat.“

Po odchodu starších spolužáků zbyl jen Mojerana s To

mem a vysoká žena se zamračeným podsaditým klukem.

„Prosím pojďte se mnou, ukážu vám, kde budou děti by

dlet,“ pokynula jim harpyje. Skoro dvacet minut jim trvalo,

než došli na určené místo. Ve skalách byly vytesány neútul

né kobk y.

Gáagra ubytovala kluka doprovázeného matkou a poté

kývla i na ně. Jejich díra ve skále byla kupodivu prostorná.

Úzké okenní štěrbiny však propouštěly dovnitř jen zlomek

světla. 45

„Jako sourozenci budete bydlet společně,“ řekla jim,

„od této chvíle se sem bez vašeho pozvání nedostane žádný jiný z žáků. Můžete se tu zařídit, jak je vám libo. Malý vodní pramen je v zadní části jeskyně, kde naleznete i další pro lidi potřebné hygienické vybavení. Hodinky vám vždy včas oznámí, kdy a kam máte přiletět na vyučování. Prkna si berte s sebou, u nás se bez nich neobejdete. Dokud Sam nemá tělo, bude létat na prkně s tebou, Tome, aby si osvojil správné návyky. Jediná vaše dnešní povinnost je dostavit se na úvodní shromáždění. Vyučování začíná zítra v devět a tam si upřesníme váš rozvrh. Nějaké dotazy?“

„Jak dlouho tu dnes mohu se svými vnuky zůstat?“

„Ještě asi hodinu. Potom se prosím vraťte do síně a pou

žijte k odchodu svůj klíč.“

„Rozumím.“

Harpyje je nechala o samotě. Mojerana sáhl do vaku

a do mělkého výklenku pod stropem postavil lampičku. Prostorem se rozlilo příjemné světlo a navodilo útulnější atmosféru. Vybalil prkna a opřel je o stěnu u vchodu. Pak na rovnou plošinku připravil kufr od Zachariáše a pokynul Tomovi, aby ho otevřel.

Vnuk s opatrnou nedůvěrou stiskl zámky a odklopil víko.

Při otvírání se do výšky vysunula police s nesčetnými přihrádkami a nápisy. V přihrádkách byly naskládané jemné tenoučké plátky. Tom sáhl do zásobníku označeného jako citronáda a vylovil plátek ve velikosti mince.

„Co s tím?“

„Přečti si návod,“ ukázal Sam na bok police.

„Vložit do pohárku v postranním otvoru, nastavit volbu

teplé nebo studené, zavřít a otevřít kryt,“ četl Tom. Za okamžik už držel v ruce hotový nápoj. Nabídl i dědovi, který uznale mlaskl.

„Taky je tu otvor na ohřátí jídla, na likvidaci zbytků,

a dokonce jeden pro zmrzlinu,“ zkoumal dál Sam jejich po

travinovou základnu. „Do háje, já bych si tak dal zmrzlinu,

kdybych mohl...“

Děda mezitím připravil Tomovi lůžko.

„Příště přinesu ještě nějaké deky, abys to neměl tvrdé,“

řekl a s povzdechem se podíval na druhou plošinu, která

zatím zela prázdnotou, „bude se mi po vás stýskat. Za dva

týdny se objevím, pokud mě mezitím vaši rodiče nedože

nou do blázince.“

„Vždyť už odjeli,“ namítl Tom.

„To sice ano, ale každý večer se dožadují informací aspoň

na dálku. No nic, doufám, že se ti tu bude aspoň trochu líbit.“

Tom nějak nenašel sílu odpovědět. Jeho smutný pohled

dědu zabolel víc, než dokázal snést. Objal ho a chvíli tak

spolu setrvali, jako by si chtěli kousek vzájemného kontak

tu schovat na zlé časy.

„Pomalu budu muset jít,“ pohladil vnuka Mojerana.

„Kousek tě se Samem doprovodíme, dědo,“ kývl Tom

a vzal si s sebou prkno, aby byl mobilní. V uplynulých týd

nech se v supervolonu hodně zdokonalil a létání ho těšilo.

Akorát Sam nespokojeně reptal, že je v tomhle případě zce

la odkázaný na bratrovo umění.

Jakmile děda zmizel z Airbowanu, poprvé ve svém živo

tě se Tom ocitl úplně sám na zcela neznámém místě. Nyní

bude záviset hlavně na něm, jak obstojí. Naskočil na prkno

a se Samem v zádech se proletěl nad novým bydlištěm, aby

si i z výšky dobře zapamatoval, kde je. Dolehla na něj tíha

osamělosti, i když bratr stál na prkně za ním. Škoda že se ho

nemůže dotknout, nemůže se s ním pošťuchovat ani poprat.

„Jak se ti tu líbí, brácho?“ zeptal se Sama.

„Nádhera, úžasné, všude se barevně křižují proudy ma

gie, nemůžu se na to vynadívat,“ blaženě vzdychl bratr.


44 45

„Jako sourozenci budete bydlet společně,“ řekla jim,

„od této chvíle se sem bez vašeho pozvání nedostane žádný jiný z žáků. Můžete se tu zařídit, jak je vám libo. Malý vodní pramen je v zadní části jeskyně, kde naleznete i další pro lidi potřebné hygienické vybavení. Hodinky vám vždy včas oznámí, kdy a kam máte přiletět na vyučování. Prkna si berte s sebou, u nás se bez nich neobejdete. Dokud Sam nemá tělo, bude létat na prkně s tebou, Tome, aby si osvojil správné návyky. Jediná vaše dnešní povinnost je dostavit se na úvodní shromáždění. Vyučování začíná zítra v devět a tam si upřesníme váš rozvrh. Nějaké dotazy?“

„Jak dlouho tu dnes mohu se svými vnuky zůstat?“

„Ještě asi hodinu. Potom se prosím vraťte do síně a pou

žijte k odchodu svůj klíč.“

„Rozumím.“

Harpyje je nechala o samotě. Mojerana sáhl do vaku

a do mělkého výklenku pod stropem postavil lampičku. Prostorem se rozlilo příjemné světlo a navodilo útulnější atmosféru. Vybalil prkna a opřel je o stěnu u vchodu. Pak na rovnou plošinku připravil kufr od Zachariáše a pokynul Tomovi, aby ho otevřel.

Vnuk s opatrnou nedůvěrou stiskl zámky a odklopil víko.

Při otvírání se do výšky vysunula police s nesčetnými přihrádkami a nápisy. V přihrádkách byly naskládané jemné tenoučké plátky. Tom sáhl do zásobníku označeného jako citronáda a vylovil plátek ve velikosti mince.

„Co s tím?“

„Přečti si návod,“ ukázal Sam na bok police.

„Vložit do pohárku v postranním otvoru, nastavit volbu

teplé nebo studené, zavřít a otevřít kryt,“ četl Tom. Za okamžik už držel v ruce hotový nápoj. Nabídl i dědovi, který uznale mlaskl.

„Taky je tu otvor na ohřátí jídla, na likvidaci zbytků,

a dokonce jeden pro zmrzlinu,“ zkoumal dál Sam jejich po

travinovou základnu. „Do háje, já bych si tak dal zmrzlinu,

kdybych mohl...“

Děda mezitím připravil Tomovi lůžko.

„Příště přinesu ještě nějaké deky, abys to neměl tvrdé,“

řekl a s povzdechem se podíval na druhou plošinu, která

zatím zela prázdnotou, „bude se mi po vás stýskat. Za dva

týdny se objevím, pokud mě mezitím vaši rodiče nedože

nou do blázince.“

„Vždyť už odjeli,“ namítl Tom.

„To sice ano, ale každý večer se dožadují informací aspoň

na dálku. No nic, doufám, že se ti tu bude aspoň trochu líbit.“

Tom nějak nenašel sílu odpovědět. Jeho smutný pohled

dědu zabolel víc, než dokázal snést. Objal ho a chvíli tak

spolu setrvali, jako by si chtěli kousek vzájemného kontak

tu schovat na zlé časy.

„Pomalu budu muset jít,“ pohladil vnuka Mojerana.

„Kousek tě se Samem doprovodíme, dědo,“ kývl Tom

a vzal si s sebou prkno, aby byl mobilní. V uplynulých týd

nech se v supervolonu hodně zdokonalil a létání ho těšilo.

Akorát Sam nespokojeně reptal, že je v tomhle případě zce

la odkázaný na bratrovo umění.

Jakmile děda zmizel z Airbowanu, poprvé ve svém živo

tě se Tom ocitl úplně sám na zcela neznámém místě. Nyní

bude záviset hlavně na něm, jak obstojí. Naskočil na prkno

a se Samem v zádech se proletěl nad novým bydlištěm, aby

si i z výšky dobře zapamatoval, kde je. Dolehla na něj tíha

osamělosti, i když bratr stál na prkně za ním. Škoda že se ho

nemůže dotknout, nemůže se s ním pošťuchovat ani poprat.

„Jak se ti tu líbí, brácho?“ zeptal se Sama.

„Nádhera, úžasné, všude se barevně křižují proudy ma

gie, nemůžu se na to vynadívat,“ blaženě vzdychl bratr.


46 47

„Kéž bych to viděl stejně jako ty,“ s trochou závisti pro

hodil Tom.

„Budeš holt muset rychle našprtat magický zrak,“ odpo

věděl Sam.

„Jauvajs,“ vyjekl Tom, když se mu hodinky bolestivě se

vřely kolem zápěstí. Hned se zase uvolnily a do mozku mu vystřelil příkaz, aby doletěl do deseti minut na úvodní shromáždění. Zároveň s příkazem se mu do vědomí vypálila mapa školních pozemků s určením místa.

„Hola, hola, škola volá. Zdá se, že máme rande s učitel

kami a spolužáky,“ konstatoval Sam, neboť i jeho mysl přijala stejný pokyn.

„Zaletíme tam radši hned,“ přikývl Tom a otočil prkno

novým směrem.

Ke shromáždění sloužila rozlehlá část planiny pokrytá

velkými kameny. Na ně se usazovaly harpyje a ostatní žáci. Lidé si vybírali nižší kameny, na které se dalo normálně posadit, nebo o ně opřít prkno. Učitelky-harpyje se zlatými náhrdelníky zabraly nejvyšší, rudě zbarvené kameny. Růžový drak se uvelebil na zemi.

Tom si po očku prohlížel běsy, protože dosud nikdy po

dobné tvory nezahlédl. Zářivě žluté oči jim svítily v temně šedých tvářích a jako jediné byly ostré a výrazné. Ostatní části jejich těl byly jakžtakž viditelně ohraničené, ale jen v okamžicích, kdy se nepohybovali. Jakmile se pohnuli nebo otočili, působili rozmazaně. Jako by člověk vnímal několik posledních pozic těla najednou. Zároveň byli tady a zároveň o kousek dál. Nebylo možné na ně přesně zaostřit.

Goblinové se rovněž nedali přehlédnout. Byli hluční.

Hromadně se usadili na obrovský placatý kámen. Cenili zažloutlý chrup v hnědozelených obličejích a neustále se vrtěli. Nejspíš chytali zdejší černé brouky a chroustali je.

Při dalším podrobném zkoumání spolužáků si Tom vši

ml, že mladé harpyje bez náhrdelníků vypadají každá ji

nak. Některé z nich trochu připomínaly lidi. Křídla sice už

měly, ale obličeje, ruce a nohy se podobaly spíš lidskému

tělu.

Vtom u jejich kamene přistála v elegantním oblouku

Gáagra. Vzápětí o kousek dál dosedly na rudé podstavce

další dvě učitelky.

„Až vás budu představovat ostatním, postavíte se na

kámen,“ poučila je tiše harpyje. Drápem ukázala na vzdá

lenější dva rudé balvany: „Avelleta na nejvyšším červeném

kameni se jmenuje Ponekta a je ředitelkou školy. Vpravo od 47

„Kéž bych to viděl stejně jako ty,“ s trochou závisti pro

hodil Tom.

„Budeš holt muset rychle našprtat magický zrak,“ odpo

věděl Sam.

„Jauvajs,“ vyjekl Tom, když se mu hodinky bolestivě se

vřely kolem zápěstí. Hned se zase uvolnily a do mozku mu vystřelil příkaz, aby doletěl do deseti minut na úvodní shromáždění. Zároveň s příkazem se mu do vědomí vypálila mapa školních pozemků s určením místa.

„Hola, hola, škola volá. Zdá se, že máme rande s učitel

kami a spolužáky,“ konstatoval Sam, neboť i jeho mysl přijala stejný pokyn.

„Zaletíme tam radši hned,“ přikývl Tom a otočil prkno

novým směrem.

Ke shromáždění sloužila rozlehlá část planiny pokrytá

velkými kameny. Na ně se usazovaly harpyje a ostatní žáci. Lidé si vybírali nižší kameny, na které se dalo normálně posadit, nebo o ně opřít prkno. Učitelky-harpyje se zlatými náhrdelníky zabraly nejvyšší, rudě zbarvené kameny. Růžový drak se uvelebil na zemi.

Tom si po očku prohlížel běsy, protože dosud nikdy po

dobné tvory nezahlédl. Zářivě žluté oči jim svítily v temně šedých tvářích a jako jediné byly ostré a výrazné. Ostatní části jejich těl byly jakžtakž viditelně ohraničené, ale jen v okamžicích, kdy se nepohybovali. Jakmile se pohnuli nebo otočili, působili rozmazaně. Jako by člověk vnímal několik posledních pozic těla najednou. Zároveň byli tady a zároveň o kousek dál. Nebylo možné na ně přesně zaostřit.

Goblinové se rovněž nedali přehlédnout. Byli hluční.

Hromadně se usadili na obrovský placatý kámen. Cenili zažloutlý chrup v hnědozelených obličejích a neustále se vrtěli. Nejspíš chytali zdejší černé brouky a chroustali je.

Při dalším podrobném zkoumání spolužáků si Tom vši

ml, že mladé harpyje bez náhrdelníků vypadají každá ji

nak. Některé z nich trochu připomínaly lidi. Křídla sice už

měly, ale obličeje, ruce a nohy se podobaly spíš lidskému

tělu.

Vtom u jejich kamene přistála v elegantním oblouku

Gáagra. Vzápětí o kousek dál dosedly na rudé podstavce

další dvě učitelky.

„Až vás budu představovat ostatním, postavíte se na

kámen,“ poučila je tiše harpyje. Drápem ukázala na vzdá

lenější dva rudé balvany: „Avelleta na nejvyšším červeném

kameni se jmenuje Ponekta a je ředitelkou školy. Vpravo od 49 ní sedí Gáypeta, její zástupkyně. Na kameni se všem mírně ukloňte, mluvit nemusíte. Všechny ostatní důležité informace se dozvíte zítra ráno.“

Třikrát mávla křídly a usadila se vedle Gáypety.

Náhle vydala Ponekta hlasitý skřek.

„Žákyně a žáci, vítám vás v novém školním roce,“ uslyšel

Tom Gáagřin překlad ze svých hodinek.

„Ke studiu se po prázdninách nevrátilo pět studentů,

čtyři z rodu goblinů a jeden člověk. Jako nováčky jsme do naší magické školy přijali nově tři žáky z lidského rodu, tři studenty z řad goblinů, jednoho běsa a dvě harpyje. Nyní vám je představím.“

Tom zpozorněl. Byl připraven se postavit na kámen, jak

mile zazní jeho jméno.

„Největší předpoklady ke studiu vykazuje Albert Nom.

Má vyváženou osobnost a ovládá přeměnu s levitací. Bude chráněn dva týdny. Dalším novým žákem je Tom Mojerana. Má dary pro průvodce, ale osobnost je zcela nevyvážená, takže ochrana je stanovena na dva měsíce. Spolu s ním nastoupil jeho blíženec, momentálně odtržený od své tělesné schránky, ochrana bude určena po kompletaci. Z řad goblinů vítám Tuara, Sanama a Hura. Budou jim, jak je zvykem, propůjčeny školní levitační disky a ochrana je stanovena na tři týdny. Běs Furontis je také značně nevyvážený, jeho schopnosti jsou problematické, ochranu bude mít čtyři týdny.“

Představování šlo tak rychle, že jmenovaní stačili oprav

du jen vystoupit na kámen, uklonit se, a už byla řada na někom dalším.

„Studium u nás začínají i dvě harpyje. Elaina dostává

ochranu na týden a Alekta na dva týdny.“

Obě jmenované se vždy zdvihly z podřepu a mávly kříd

ly. Tom překvapeně pozdvihl obočí. Tohle že jsou harpyje?

Pravda, měly křídla, ale jinak vypadaly naprosto lidsky, spíš

trochu klukovsky než žensky. Dokonce ani neměly čelenku

se závojem. Nemohl pochopit, čím to je, že se mláďata har

pyjí tolik podobají lidem, když se potom v dospělosti úplně

liší. Připadalo mu to zvláštní.

„Jak už vám bylo řečeno,“ pokračovala ředitelka Ponek

ta, „letošní školní rok je rokem sfingy. Pro ty, kdo nezna

jí její podobu, připomínám, že socha má tělo lva a hlavu

harpyje. Kolem ní je pět oltářů, vždy jeden pro harpyje, je

den pro lidi, jeden pro gobliny, jeden pro běsy a jeden pro

draka. Sfinga od vás bude v průběhu školního roku žádat

oběti. Za každou oběť se na desce oltáře objeví jeden sym

bol. Budete-li jich mít na konci roku u své osobní značky

deset, zvládli jste školní rok úspěšně. Kromě obětí nabízí

sfinga ještě jednu možnost, jak rychle získat další symbol.

V tom případě však musíte riskovat ztrátu jednoho, kte

rý už máte. Požádáte-li sochu sfingy o hádanku, máte na

rozmyšlenou celý jeden den a noc. Odpovíte-li správně,

jeden symbol získáte, ale při špatné nebo nepřesné odpo

vědi o jeden přijdete. Dokud žádný symbol nemáte, sfingu

o hádanku pochopitelně požádat nemůžete. Doufám, že

je vše jasné.“

Ředitelka se rozhlédla, a když se nikdo neozval ani ne

vznesl dotaz, pokynula gestem směrem ke Gáypetě. Ta se

vztyčila, aby ji všichni lépe viděli, roztáhla křídla a nad kra

jinou se rozlehl její hlasitý skřek. Všichni starší žáci odpo

věděli podobným výkřikem. Jakmile dozněl, harpyje-uči

telky se zdvihly a odlétly.

Hned za nimi vyrazili pryč ti nejstarší a pak pomalu

zmizeli i opozdilci. Spolu s dvojčaty se na místě zdržela jen

Alekta. Ukázalo se, že umí velmi dobře lidskou řeč. Vlastně

ani podle jejího vzhledu nebylo moc znát, že s nimi mluví

malá harpyje.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.