načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Průvodce reiki -- Kompletní průvodce ke starobylému léčebnému umění - Diane Steinová

Průvodce reiki -- Kompletní průvodce ke starobylému léčebnému umění

Elektronická kniha: Průvodce reiki -- Kompletní průvodce ke starobylému léčebnému umění
Autor:

Reiki je starodávný, velice jednoduchý a zároveň účinný systém léčení, který se lidstvu uchoval v tibetském buddhismu a na Západě byl po mnoho let udržován ve velké ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  129
+
-
4,3
bo za nákup

hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9% 85%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: VOLVOX GLOBATOR
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 328
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-720-7531-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Reiki je starodávný, velice jednoduchý a zároveň účinný systém léčení, který se lidstvu uchoval v tibetském buddhismu a na Západě byl po mnoho let udržován ve velké tajnosti. Kniha poskytuje kompletní informace o všech třech stupních zasvěcení, z nichž většina se v této knize objevuje poprvé v historii v tištěné podobě. Její první vydání v roce 1995 ve Spojených státech nepochybně vyvolalo mezi fraternitou „tradičních mistrů reiki“ nemalý rozruch, neboť autorka zde odtabuizovává a demystifikuje reiki způsobem, jakého se nikdo před ní neodvážil a předkládá informace, které byly dříve většině lidí zcela nedostupné. Autorka, která tuto práci napsala proto, že se domnívá, že reiki patří všem, zasvětila léčení celý svůj život a disponuje hlubokými znalostmi i osobními zkušenostmi nejen reiki, ale i jiných léčitelských metod. Kniha se tak odlišuje od čehokoli, co na toto téma bylo dosud napsáno a je neocenitelným pomocníkem i praktickou učebnicí každého reiki léčitele. Byť kniha nemůže nahradit zasvěcení učitele reiki, nabízí každému zájemci o tento systém léčení, studentovi, léčiteli i učiteli vše ostatní, co ke své práci s reiki může potřebovat.

Zařazeno v kategoriích
Diane Steinová - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Diane Steinová

kompletní průvodce ke starobylému léčebnému umění

přeložil Miroslav Kokinda

Copyright © 1995 by Diane Stein,

originál title: Essential Reiki First published by The Crossing Press, Santa Cruz, USA

Translation

© Miroslav Kokinda, 2004

ISBN 978-80-7207-973-5

Z anglického originálu Essential Reiki vydaného nakladatelstvím

The Crossing Press lnc., Freedom, CA roku 1995 v USA

přeložil a doplnil Miroslav Kokinda

Odpovědná redaktorka Kateřina Rubášová

Obálka Pavel Hogen

E-kniha pureHTML.cz

Vydalo nakladatelství a vydavatelství

VOLVOX GLOBATOR

Štítného 17, 130 00 Praha 3 www. volvox. cz

celkově jako 651. publikaci

Vydání první Praha 2004

Adresa knihkupectví VOLVOX GLOBATOR:

Štítného 16, 130 00 Praha 3


PODĚKOVÁNÍ

Za to, že tato kniha mohla vzniknout, vděčím mnoha lidem.

Především chci poděkovat Elaine Goldmanové-Gillové a Johnu

Gillovi, spolumajitelům nakladatelství The Crossing Press, za jejich

podporu a ochotu vydat knihu obsahující informace, jejichž

zveřejnění může být považováno za diskutabilní. Učila jsem Elaine

reiki I, II i III v knihkupectví Mystical Dragon Bookstore

v Carlsbadu v Kalifornii (Lammas, 1993) a byl to pro mne jeden

z nejhezčích zážitků mého života. Děkuji Richardu Donovanovi za

právní poradenství, Dianě Acunové za informace o alternativních

výukových metodách a symbolech a Sashe Daucusové za pomoc při

vyhledávání vzácných knih a neustálou podporu. Jane Brownová

a Linda Pageová četly a zrevidovaly rukopis a Jane Brownová

společně s Carol Hunnerovou poskytly důležitý materiál ke cvičením

ki. Rovněž Patty Callahanová z Brigit Books v St. Petersburgu na

Floridě a Joy Weaverová z Treasures Bookstore v Tampě na Floridě

mi velice pomohly při vyhledávání potřebné literatury.

Laurel Steinhiceová a Suzanne Wagnerová patří k ženám, které se se mnou po léta účastnily spiritistických seancí o reiki. Detong Cho Jin mi trpělivě vysvětloval buddhismus, protože jsem o něm nic nevěděla, a poskytl mi další informace důležité k napsání této knihy. Děkuji také těm několika lidem, kteří mne vyškolili v reiki, přičemž věděli, že vše, co se naučím, budu předávat dál a dříve či později o tom napíšu. Zaškolili mne v tradičních i moderních metodách v období mého života, kdy jsem jim za to nemohla zaplatit. Někteří z nich mi poskytli informace po telefonu nebo poštou, jiní zase tradiční výuku k doplnění mých netradičních metod a další mi předali informace a dokonce i zasvěcení již při našem prvním setkání. I když neuvádím jejich jména, ze srdce jim děkuji.

Chci také poděkovat mým mnohým studentům, kteří pokračují v předávání reiki každému, kdo se mu chce naučit, za dostupné

ceny. Patří mezi ně Jill Elizabeth Turnerová, Anastasia Marie

Zeppová, Jane Brownová, Sasha Daucusová, Diana Acunová, Tom

Oakley, Carolyn Taylorová, Lisa Severnová a Liz Tarrová. Děkuji

jim za jejich přátelství a práci. Pro Elaine Goldman Gillovou

To, co doposud bylo tajemstvím, již tajemstvím nebude a to, co bylo ukryto, bude odhaleno; to, co přebývalo v ústraní, vstoupí do světla a všechny ženy prohlédnou a budou se společné radovat.

Alice Baileyová [ 1 ]

Když léčíš sám sebe a pomáháš druhým v jejich sebeléčení, léčíš tím i naši planetu Zemi.

Přispíváš pozitivním způsobem k dobru.

Laurel Steinhiceová

Channelování Matky Země [ 2 ]

Věřím, že existuje Jediná Svrchovaná Bytost – Absolutní Nekonečno – Dynamická Síla, která ovládá svět a celý vesmír.

Je to neviditelná duchovní síla, která pulsuje a veškeré jiné síly jsou vedle ní bezvýznamné. Je proto Absolutnem!...

Já ji budu nazývat „reiki“...

Tím, že je kosmickou silou vycházející z Velikého Božího Ducha, patří všem, kdo hledají a přejí si naučit se umění léčit.

Hawajo Takatová [ 3 ]

[ 1 ] Alice Baileyová: The Rays and Initiations, Svazek V (New York, NY, Lucius

Publishing Co., 1972), str. 332. Dle citace v knize Rosalyn L. Bruyerové a Jeanne

Farrensové: Wheels of Light: The Study of the Chakras, svazek I (Sierra Madre, CA,

Bon Productions, 1989), str. 17.


[ 2 ] Laurel Steinhiceová v knize Dianě Steinové: Dreaming the Past, Dreaming the Future: A History ofthe Earth (Freedom, CA, The Crossing Press, 1991), úvodní strana.

[ 3 ] Flawajo Takatová v knize Paul David Mitchella: Reiki. The Usui System of Natural Healing (Coeur d'Alene, Idaho, the Reiki Alliance, 1985), str. 5‒6.

PŘEDMLUVA AUTORKY

K tomu, aby se člověk mohl stát praktikem reiki, je třeba osobního

zasvěcení od učitele, který byl rovněž zasvěcen a vyškolen. Tato

kniha nemůže proces zasvěcení nahradit. Má sloužit praktikům

a učitelům reiki jako průvodce. Je to první kniha, která zveřejňuje

kompletní učení reiki v písemné formě a v moderním formátu pro

léčitele na Západě a zároveň snad i první na celém světě, která tyto

informace zveřejňuje v takovém rozsahu od dob starověku.

V této etapě vývoje, kdy lidé i naše planeta trpí změnami

a krizemi, jež probíhají, je léěení vyžadováno příliš naléhavě na to,

aby se i nadále mohlo udržovat v tajnosti a exkluzivitě. Informace,

které následují, a Bohynin dar reiki uchovávejte vždy v úctě.

Používejte je pouze k nejvyššímu dobru všech a poskytněte je

každému, kdo o ně požádá. Cokoli vyšlete, se vám mnohonásobně

vrátí. Reiki je Vesmírná Láska.

Úplněk ve znamení Panny

26. březen 1994

PŘEDMLUVA PŘEKLADATELE

Píši tento úvod s hlubokým povděkem za to, že mi byl svěřen

zodpovědný úkol přeložit tuto jedinečnou knihu o léčebném

systému reiki a umožnit tak poprvé českým i slovenským zájemcům

o tento předmět přístup k informacím, které byly většině z nich

doposud nedostupné.

O reiki byla napsána již dlouhá řada knih, ale Dianě Steinová čtenářům poprvé předložila v tištěné formě kompletní systém, včetně informací, které byly po desítky let předávány pouze úzké skupině vyvolených. A také mnoho cenných poznatků, které byly již ztraceny, ale podařilo se je získat zpět, ať už prostřednictvím tzv. channelingu, průvodců reiki či bohatých zkušeností autorky. Sám jsem se s touto knihou poprvé setkal před několika lety za svého pobytu v Jihoaírické republice, kdy mi ji vřele doporučili moji dva indičtí učitelé reiki, kteří s ní rovněž pracovali. V té době jsem na sobě již několik let duchovně pracoval a reiki bylo pro mě krásným pokračováním.

Proč jsem se rozhodl napsat tuto předmluvu?

Ze zkušenosti vím, že nově příchozí do světa práce s energií může být vystaven různým nebezpečím. Autorka tvrdí, že reiki nemůže nikdy nikomu ublížit, že jeho posvátné symboly mají v sobě zabudovanou ochranu, jež znemožňuje jeho zneužití. Zabývá se jím intenzivně řadu let.

Ale především ‒ reiki se nám zachovalo v tibetském ‒ mahájánovém buddhismu, jehož nejniternější podstatou je empatie a bezpodmínečná láska ke všemu živému. Lze si těžko představit, že by přechovával něco, co by mohlo jakkoli ublížit. Přesto jsem byl znepokojen, když mi po návratu do vlasti jedna léčitelka řekla, abych proboha nedělal reiki. Ze „dávala dohromady“ lidi, kteří za ní

přišli po zasvěcení. Od jiné ženy jsem se zase dozvěděl, že její

známá měla měsíc po zasvěcení vážné psychické poruchy. Nikdy

dříve jsem se s ničím podobným nesetkal, přestože jsem žil dlouhá

léta v Jihoafrické republice, kde je reiki velice rozšířené a populární

a učí je tam spousta lidí různé úrovně. Kontaktoval jsem proto

svého duchovního učitele ‒ pana Ivana Kaplana z Johannesburgu,

který zasvětil celý svůj život šíření Světla a velice intenzivně po

desítky let nejen studuje, ale především několik hodin denně

svědomitě praktikuje techniky duchovního růstu, které na svých

kursech vyučuje, i když konkrétně reiki se nezabývá. Vzhledem

k jeho znalostem a bohatým zkušenostem je považován za

nejfundovanějšího a nejdůvěryhodnějšího esoterického učitele

v Jihoafrické republice a mnoha zcestovalými lidmi, kteří měli to

privilegium jej poznat, včetně mě, i za jednoho z nejlepších

duchovních učitelů v celosvětovém měřítku. Jeho odpověď byla, že

přesto, že je v každodenním styku s lidmi, kteří se léčením sami

zabývají nebo se nechávají léčit, nikdy neslyšel o tom, že by reiki

kdy způsobilo nějakou újmu. Pokud někdo tvrdí, že měl po

zasvěcení do reiki nějaké problémy tak je to pravděpodobně tím, že

byl nevyrovnaný už předtím, ale obviněno bylo reiki. Bez něj by tyto

problémy možná vypluly na povrch už dříve. Upozornil mě však na

to, že pokud je léčitel negativní osoba, je lepší se mu vyhnout. Reiki

samo, podle něj, ublížit nemůže, ale kontakt s takovým člověkem

někdy ano. Řekl mi, že zná řadu případů, kdy negativita

„duchovních učitelů“ nebo médií vedla často i k velmi závažným

problémům a neštěstím v životech lidí, kteří dovolili, aby tito

nějakým způsobem vstoupili do jejich života.

Pokud je léčitel negativní osoba nebo je dominantní a usiluje

o to, aby měl nad svým pacientem nebo studentem moc a mohl mu

vnucovat svou vůli, neponechává mu téměř žádný prostor, je to

opravdu léčitel? Definujeme-li léčení jako praktický projev

empatie a bezpodmínečné lásky, může být dominantní nebo negativní člověk vskutku považován za léčitele? Je dominantní nebo negativní člověk empatický? Ve Védách se praví, že člověku, který je opojen sám sebou, nezbývá již místo pro Boha.

Stejně tak jako oheň lze použít k ochraně před chladem a přípravě pokrmů, vodu k pití a očistě, nůž ke krájení chleba..., mohou se stát i nástroji smrti a utrpení. Podobně energie. Energie sama o sobě není dobrá nebo špatná. Záleží na úmyslu, s jakým ji použijeme. Kamarád mi vyprávěl o ženě, která svou energií zabíjí kytky. Když jsem se o tom zmínil svému učiteli, odpověděl mi: „I tady v Jižní Africe máme lidi, kteří svou energií zabíjejí kytky!“ A kdyby „jen“ kytky... Někoho bohužel neodradí od zvrhlostí ani vědomí si skutečnosti, že vše, co vyšleme ‒ ať již ve formě myšlenky, záměru či skutku, se dříve či později vrací jako bumerang zpět ke svému zdroji.

Můj duchovní učitel říká, že 95 % léčení spočívá v empatii a lásce, upřímné snaze pomoci. Zdůrazňuje důležitost léčení přes srdeční čakru. Lidé, kteří léčí přes sluneční pleteň, často přebírají negativní příznaky od svých pacientů a musí se pečlivě chránit a po každém léčení očišťovat. Je velice málo pravděpodobné, že taková opatření by musel podstoupit léčitel léčící přes srdce. Právě naopak. Léčíme-li přes srdeční čakru, cítíme se po léčení nikoli vyčerpaní a někdy navíc i se symptomy, na něž si stěžoval náš pacient, ale osvěžení a posílení. Je to z toho důvodu, že kosmická energie lásky poskytuje léčení každému ‒ léčenému člověku i jeho léčiteli. Sám to mám velice dobře ověřené z praxe. Když jsem se nedávno otázal jednoho věhlasného českého léčitele, před jehož domem již v dobách hluboké totality stávaly od časného rána fronty hdí doufajících v uzdravení, co je podle něj důležité při léčení, odpověděl mi, že láska. Řekl mi v podstatě tohle: „Nemusíš nic umět, nemusíš mít žádné vzdělání, ale musíš mít v sobě hlubokou lásku, kterou těm lidem předáváš. Já léčím láskou.“ Neznamená to, že ten léčitel nic neumí. Má obrovské zkušenosti, znalosti i vrozené schopnosti, ale podle jeho vlastních slov by bez lásky nebyl ničím. Podobně dalajláma v jednom rozhovoru uvedl: „My v Tibetu říkáme, že spoustu nemocí lze léčit jediným lékem ‒ láskou a empatií.“ Slova těchto lidí, myslím si, krásně vystihují celou podstatu léčení.

Zároveň k tomuto bych chtěl říci, že lidé, kteří si přejí zasvěcení, by měli, podle mého názoru, pečlivě zvážit volbu učitele. Doporučoval bych, aby si vybrali učitele známějšího, někoho, kdo má dlouhodobě pozitivní výsledky, a mohou se mu bez obav svěřit. Tím nechci říci, že noví učitelé reiki by neměli dostat šanci. Ale člověk, který teprve začíná učit, zkouší obvykle zasvěcování nejprve na své rodině, kamarádech a známých, a pokud je jeho zasvěcování účinné a úmysl čistý, jistě si časem vybuduje kredit. Považuji toto doporučení, vzhledem k výše uvedenému, za velmi důležité.

Většina lidí má o reiki vžitou představu, že je to metoda přikládání rukou. To je sice pravda, na druhé straně ale není vůbec nutné ruce přikládat. Zcela postačí držet je několik centimetrů nad tělem. Rozhodně si nedovedu představit heterosexuálního muže, který by měl příjemný zážitek z léčení jiným mužem, který by na něj při reiki přikládal ruce. Je možné, že někdo to bude nazývat homofóbií, ale na tom nezáleží. Reiki by mělo poskytnout léčenému člověku pocit pohody a bezpečí a domnívám se, že nejsem jediný, kdo se na to dívá tímto způsobem. Jako příklad mohu uvést jinak vynikající kursy mého učitele, z nichž některé byly na můj vkus příliš „na tělo“, co se týče jejich komunikačních procesů. On tvrdil, že to nemá nic společného se sexualitou. Vím, že to myslel dobře, ale i to, že účastníci kursů to často tak nebrali. Dvě moje kamarádky vždy „polapily“ toho pro ně nejatraktivnějšího muže a potom si v autě vzájemně vyměňovaly zážitky a chichotaly se, jak si užily. (Přitom šlo třeba právě jen o léčení ‒ navíc bezkontaktní a na pokročilých kursech o masáž.) Taky si pamatuji jednoho Inda, který chodil opakovaně na tytéž kursy a jeho hlavní zájem, jak se zdálo, bylo „balit tam kočky“. Pravda je prostě taková, že ať chceme nebo ne, jsme sexuální bytosti a ani při duchovní práci neustoupí toto vědomí pokaždé do pozadí.

Proto ještě jednou opakuji. Není vůbec nutné ruce přikládat; stačí je držet několik centimetrů nad tělem, i když je to pro léčitele namáhavější. Pocit pohody a příjemný zážitek z léčení člověka, jehož léčíme, by však měl být na prvním místě! Rukama můžete při léčení i pohybovat. Já například takto energii lépe vnímám.

Lidé, kteří reiki vyučují, se o něm často vyjadřují v patetických superlativech a tvrdí, že reiki je láska a nevyžaduje znalost meditačních technik, které nás učí, jak pracovat se srdeční čakrou.

Vzhledem k jistým zkušenostem, které jsem časem získal, jsem o tomto tvrzení začal vážně pochybovat a měl jsem proto v minulosti o tom několik delších osobních a při práci na této knize i telefonických rozhovorů s panem Kaplanem, který jednoznačně říká, že jeho zkušenosti to rovněž nepotvrzují. Na jednom ze svých nejpopulárnějších kursů meditace vyučuje již téměř 30 let také léčení a od té doby, co se v Jižní Africe zhruba od druhé poloviny 90. let rozšířilo reiki, prošla tímto i dalšími jeho kursy řada tzv. mistrů reiki. On sám se po svých zkušenostech s těmito lidmi titulu „mistr reiki“ jen pobaveně směje. Říká, že se často stává, že lidé, kteří před příchodem na kurs neměli o léčení žádnou představu, dosahují hned při prvním pokusu daleko lepších výsledků než tito tzv. mistři.

Podle jeho názoru žádné léčení nemůže fungovat, je-li do něj přespříliš zapojeno ego. Ani symboly reiki ne; srdeční čakra se prostě zablokuje. A mnozí z těchto lidí mají ego přinejmenším značně přebujelé a duchovní vnímání a porozumění prakticky žádné.

K tomu bych ještě dodal, že s láskou se nekšeftuje. Z duchovní lásky si mnozí udělali výnosnou živnost a skloňují ji proto ve všech pádech.

Stát se skutečným mistrem reiki vyžaduje hlubokou pokoru, lásku, odhodlání a soustavnou systematickou práci na sobě.

V páté kapitole jsem ve svých poznámkách předložil strukturu hdské psychiky na schématu kabalistického Stromu života. Strom života, který je podle učení mystické kabaly nejméně pět tisíc let starý, představuje slovy pana Kaplana úžasnou praktickou systematizaci a klasifikaci celé lidské psychiky a její zrcadlení našeho slunečního systému v souladu s hermetickým axiomem: „Jak nahoře, tak dole“; mikrokosmos je odrazem makrokosmu; to, co je skryto uvnitř, se odráží na povrchu. Strom je multidimenzionální a čím více pronikáme do jeho tajemství a aplikujeme naše poznání v každodenním životě, tím více jsme schopni absorbovat z Nekonečné Moudrosti Velikého Architekta vesmíru.

Na schématu Stromu života můžeme vidět, že lidská duše má následující strukturu: Neomezená Inteligence + Bezpodmínečná Láska tvoří část naší bytosti, která je v angličtině označována jako „The Higher Self“. Do češtiny lze přeložit snad jako Vyšší Já. Toto je skutečná podstata každého člověka, u velké většiny lidí však více či méně zastřena závojem kosmické iluze Máji.

Většina lidí tak prožije prakticky celý svůj život, obrazně řečeno, ve sklepních místnostech svého ega a překrásné domény nadzemních částí jejich úžasné vily zůstávají téměř či zcela nevyužity a neprobádány.

Bezpodmínečná Láska má inherentní léčivý aspekt; na Stromě života je atributem centrálního sefirotu Tiferet, jehož astrologickým ekvivalentem je planeta Slunce a který integruje lidskou psychiku do harmonického systému, podobně jako Slunce integruje prostřednictvím gravitace náš sluneční systém.

Carl Gustav Jung, jeden z nejvýznačnějších psychologů a psychiatrů minulého století dospěl po mnohaletém studiu řady primitivních kmenů a intenzivním zkoumání psychiky lidí jak z Východu, tak i ze Západu k poznání, že existují určité symboly, jež jsou inherentní součástí univerzálního podvědomí celého lidstva. Zjistil, že symbolika, již se mu technikou volné asociace podařilo vydolovat z hlubin mysli tisíců subjektů, má obecnou platnost a nazval tyto symboly archetypy.

Takovýmto archetypním symbolem v sefirotu Tiferet je, mimo jiné, archanděl Rafael, jehož jméno v překladu znamená Léčitel boží.

Základem Východních systémů léčení je rovnováha energetického pole člověka. Jsou-li zejména srdeční (anaháta) čakra a třetí oko (ádžna čakra) v rovnováze, potom i zbytek energetického pole má tendenci se vyrovnat, což je základním předpokladem dobrého zdraví a uzdravení.

Jedna pražská léčitelka byla velice pobouřena, když jsem s ní o tomto hovořil. Podle jejího názoru je léčení řemeslo a člověk musí léta studovat práci s virgulí a spoustu dalších psychotronických jevů a poznatků, jako studovala ona. Když jsem jí řekl, po svých vlastních několikaletých zkušenostech coby student pana Kaplana v Johannesburgu, že jsem přesvědčen, že člověk potřebuje k léčení jen Bezpodmínečnou Lásku a něco málo vědomostí, nedokázala to vůbec přijmout. „Jak to změříš?“ „Jak víš, kde máš energii přidat nebo naopak zase ubrat? Kdybys tomu člověku teď přidal energii, tak ho zabiješ! Doufám, že to v té tvojí knize bude!!!“ A tak podobně... Jistě, myslela to dobře. Ale její představa o léčení vycházela z ega. Tento typ lidí studuje energii v laboratořích, provádí různá měření, pořizuje kirliánské fotografie čaker a analyzuje je atd. Umožňuje jim však toto vědecké bádání opravdové poznání hlubokého tajemství? Kolik vysokoškolsky vzdělaných psychotroniku dosáhlo velikosti často negramotných indických jogínů?

Nechci psychotroniku bagatelizovat. Mnoha léčitelům je neocenitelným pomocníkem v jejich bezesporu úspěšné práci. A také této léčitelce její virgule nepochybně dokáže poskytnout užitečné diagnostické i jiné informace. Ale která virgule změří Bezpodmínečnou Lásku a Inteligenci za ní? Naštěstí v posledních letech již podobné pověry a nesmysly pomalu ustupují.

Zmiňuji se zde o těchto věcech proto, že každý člověk, který se začne zajímat o léčení a jiné duchovní záležitosti, dříve či později narazí na nejrůznější druhy lidí, kteří na něj nějakým způsobem zapůsobí a dost možná, že se jej pokusí ovlivnit.

Žijí mezi námi lidé s psychickými schopnostmi, kteří jsou ěistí a láskyplní a jejichž posláním v tomto životě je nezištně pomáhat druhým. A jsou dostatečně moudří a empatičtí na to, aby tomu druhému ponechali vlastní prostor k učení a růstu a přijdou na pomoc pouze tehdy, jsou-li o to požádáni a jen do takové míry, jakou situace vyžaduje, aby neoprávněně nezasahovali do života toho člověka.

Potom se setkáme s lidmi, kteří mají psychické schopnosti, jichž užívají pozitivním způsobem k léčení ěi konzultacím, ale jejich výjimečné schopnosti a skutečnost, že je lidé pro ně obdivují, vedou k tomu, že zapomínají na pokoru, nabývají dojmu, že už se dále nemají od nikoho co učit a občas hlasitě ventilují své ego dobře míněnými „radami“ a kategorickými prohlášeními o věcech, jimž podle všeho příliš nerozumí. Poznáte je snadno podle toho, když uslyšíte například: „Jen nedělej to a tohle!“ Vysmějí se Vám, když za nimi přijdete s dotazem na téma, které je pro Vás velice důležité a domníváte se, že by Vám ten člověk mohl snad poradit, a on se místo toho odmítne s Vámi o tom dále bavit, protože on „ví“ své...

A jsou tu také lidé, kteří sice mají jisté psychické schopnosti, ale využívají jich převážně k tomu, aby je vystavovali na odiv. Tito lidé se díky svým neobvyklým schopnostem často rovněž považují za vysoce „duchovně vyspělé“, jako kdyby tyto schopnosti měly něco společného s duchovnem. Svědčí prostě jen o tom, že buď v současnosti či někdy v minulosti pracují nebo pracovali s energií způsobem, který rozvíjí vnímavost jiných (zejména éterických a astrálních) dimenzí existence. A tato cvičení nemusí být vždy zaměřena pozitivním směrem. Vždyť například i někteří satanisté a čarodějky dokáží „věci“ využitím takových schopností a znalostí.

Pan Kaplan mě sice uklidnil, že lidé této kategorie se od pozitivní energie typu reiki drží „na míle daleko", poznání dychtivý člověk však na ně může nicméně narazit a zcela jistě se setká s nejrůznějšími odstíny těch ostatních.

Studentům reiki mohou uškodit nejen ti, kdo proti reiki brojí, přestože o něm nic nevědí, a vyvolávají hysterii, jako výše zmíněná léčitelka, ale i ti, kdo volí patetický a senzacechtivý přístup k jeho výuce. Sugescí tak jistě dosáhnou adekvátních výsledků. Pan Kaplan mi vyprávěl, že se ve své praxi setkal s mnoha lidmi, kteří měli hrůzu třeba i meditovat, vzhledem ke zkušenostem, které získali u některých učitelů. Totéž se může stát i při léčení. Proto bych tu rád ještě jednou zdůraznil důležitost pečlivého výběru učitele.

Vzhledem k tomu, že reiki je práce s energií, souvisí i s různými systémy energetických cvičení, především s duchovní disciplínou kundalíni či laya jógy a čchi-kungem. V netradičním reiki jsou cvičení sloužící k pročišťování energetických kanálů (nádí) považována za velice důležitá. Jejich účelem je to, aby se budoucí mistr reiki stal co možná nejčistším a nejsilnějším vodičem kosmické energie. Kromě cvičení čchi-kungu, uvedených v této knize, mohu doporučit vynikající knihu MUDr. Radomíra Růžičky a Ing. Rudolfa Sosíka nazvanou ČCHI KUNG, z níž jsem zde použil některé materiály. MUDr. Radomír Růžička CSc. je předním českým odborníkem v oblasti tradiční čínské medicíny, který se výrazně zasloužil o její etablování v české a slovenské klinické i experimentální medicíně a napsal o ní řadu knih. Ing. Rudolf Sosík se již více než 15 let systematicky zabývá cvičením čchikungu a studoval je rovněž v Německu u čínského učitele Cchin San Lina. Kniha vyšla v roce 2002 v olomouckém nakladatelství Poznání. Autory jsem při překladu této knihy konzultoval a rád bych jim tu poděkoval za cenné informace a připomínky i svolení použít některé jejich materiály. Zároveň děkuji i majiteli nakladatelství Poznání panu Lukešovi, že mi toto také umožnil.

Zatímco mnohým zájemcům o hlubší práci s reiki budou cvičení čchi-kungu plně vyhovovat, pro jiné by byla vhodnější spíše kundalíni jóga. Bohužel, domnívám se, že opravdu kvalitních učitelů této disciplíny je u nás ještě nedostatek a bez zkušeného a svědomitého učitele ji nelze začít s plnou účinností a bezpečně praktikovat. Vzhledem k závažnosti tohoto tématu bych se u něj trochu pozastavil.

Učení jógy i dalších systémů duchovního růstu v přibližně 2000 let trvajícím období tzv. Piscean Age (Věku Ryb), který nedávno skončil, prošlo hlubokým úpadkem. Piscean Age je znám jako Age of ignorance (Věk nevědomosti). Svámí Vivékánanda uvádí, že v tomto období povstal veliký učitel Sankaračárya, aby spasil Indii před tou nejhrubší formou materialismu, jakou už asi 1400 let před ním vymýtil Buddha. Buddhismus však již zatím mezi nevzdělanými masami zdegeneroval a situace z časů Buddhy se opakovala. Sankaračárya systematizoval filosofii ádvaity (postulující jednotu všeho stvoření) a podařilo se mu oživit poslání Véd. Vypráví se, že pověřil čtyři jogíny, aby šířili toto učení po celé Indii. Jednoho vyslal na sever, druhého na jih, třetího na východ a čtvrtého na západ. Dodnes v Indii existují hnutí, jež tvrdí, že jejich kořeny sahají až k těmto lidem.

Zároveň však, kromě jiného (např. učení bhakti jógy a dalších), existovala v Indii i tantra, do níž spadají rovněž techniky kundalíni či laya jógy. Tyto techniky se údajně po dlouhá staletí udržovaly v tajnosti a byly přístupné jen velice omezenému počtu lidí. V 16. století došlo k oživení zájmu o tantru a z této doby pocházejí i dva velice významné rukopisy, jež tvoří součást rozsáhlejšího díla. Jeden z těchto rukopisů se nazývá Ṣaṭ-cakra-nirūpaṇa a velice detailně se zabývá šesti hlavními energetickými centry či čakrami. Druhý z nich má název Pādukāañcaka a pojednává o sahasráře čakře. Tyto texty byly přeloženy do angličtiny Sirem Johnem Woodroffem, vysokým britským státním úředníkem a soudcem, který se intenzivně zabýval studiem duchovního odkazu Indie a naučil se za tím účelem i sanskrtu. Po pěti letech usilovné práce a shromažďování podkladů vyšla v roce 1919 poprvé jeho kniha The Serpent Power s podtitulem the secrets of tantric and shaktic yoga, která je nejen překladem uvedených dvou manuskriptů, ale i velice pečlivou srovnávací studií na téma kundalíni jógy. Autor vyhledal v Indii co nejvíce zdrojů na toto téma a tam, kde se jejich informace od těchto manuskriptů liší, uvádí tuto skutečnost v poznámkách pod čarou. Kniha je provázena komentářem s vysvětlivkami.

V roce 1968 se můj duchovní učitel setkal s panem Mani Fingerem, jihoafrickým podnikatelem, jenž se léta zabýval studiem i výukou jógy, kterou studoval nejprve v Indii a potom i ve Spojených státech, kde se stal studentem jednoho z nejvýznačnějších jogínů a světců v dějinách ‒ paramahansy Joganandy. Druhý den po satsangu, kde probíhala i výuka kundalíni jógy, přišel můj učitel za panem Fingerem a řekl mu, že to, co učí, je přece nebezpečné. Literatura, která byla tehdy na Západě dostupná, před kundalíni jógou a dokonce i pránajámou důrazně varovala s tím, že mohou člověka dovést až k šílenství. Za všechny autory podobné literatury lze jmenovat Alici Baileyovou, která v letech 1919 až 1949 napsala asi 25 knih, které se dodnes prodávají. Pan Finger odvětil rezolutně slovy: „Nesmysl! Je nebezpečné to nedělat!“ Dále mu řekl, že jedinou Západní autoritou z lidí, kteří psali na téma tantrické jógy, je podle jeho názoru právě Sir John Woodroffe, který techniky, o nichž psal, i sám praktikoval.

Rovněž známý indický jogín švární Ráma (1925‒1996), ve své knize Život s himálajskými mistry (Pragma Praha, 2000) říká: „I když autoři jako Van Deusen, Max Mueller, Goethe a další napsali knihy o józe a systému indické filosofie v Upanišádách, mezi Západní veřejností stále převládá neinformovanost a zmatek. Až do dob Annie Besantové (slavná teosofka a presidentka indické Strany národního kongresu) asirajohna Woodroffea, nebyla na Západě napsána jediná zcela pravdivá kniha o józe. Sir Woodroffe byl předním Západním spisovatelem zabývajícím se indickou filosofií. Ačkoliv nebylo v jeho možnostech napsat tolik knih, kolik by si sám býval přál, podařilo se mu představit filosofii tantry Západnímu světu. Je mi upřímně líto cestovatelů a takzvaných spisovatelů, kteří vytrvale píší knihy o józe, filosofii nebo tantře, aniž by tyto fenomény znali nebo praktikovali “ (str. 233). A dále: „O čakrách toho bylo již v buddhistické a hinduistické literatuře napsáno mnoho a nemálo knih na toto téma vyšlo i na Západě, ačkoli většina z těchto knih je zavádějících (s výjimkou knih od sira Johna Woodroffea), neboť jejich autoři se ponejvíce spoléhali na informace z takzvaně druhé ruky a čtenář v nich nenalezne žádného průvodce duchovnich cvičení. Takovou zavádějící literaturu na tak odborné téma dnes najdete v kdekterém krámku se zdravou výživou. Jaká ubohost!“ {Tamtéž, str. 245).

Nyní, po desítkách let meditační praxe a vlastních zkušeností s výukou kundalíni jógy, pan Kaplan říká, že při výuce této disciplíny velice záleží na přístupu učitele. Uvedl mi příklady

případných problémů, které mohou nastat:

1. Jsou lidé, kteří násilně aktivují energii v muladháře čakře.

Veliké množství tam vygenerované energie stoupá potom

vzhůru páteřním kanálem sušumnou nádí do další čakry ‒

svádhisthány. Pokud je tato čakra zablokována, energie

nemůže stoupat dále a čakra je zahlcena energií. Svádhisthána

čakra představuje naše éterické vědomí a má spojitost, mimo

jiné, se sexualitou. V 50. a 60. letech minulého století měla

kundalíni jóga v důsledku takovýchto praktik pověst, že dělá

z lidí sexuální maniaky. Jen velice málo lidí však v cvičení

vytrvá dostatečně dlouho na to, aby se takové příznaky

projevily. 2. Pokaždé, když intenzivně pracujeme s určitou čakrou, je

nezbytné zakončit cvičení vyrovnáním všech čaker, aby se

energie vykompenzovala a zharmonizovala v celém

energetickém poli. V opačném případě dojde nevyhnutelně

k narušení rovnováhy. 3. U některých neurotických a senzacechtivých jedinců se mohou

negativní účinky projevit i při správné metodice výuky. 4. Existuje mnoho lidí, kteří věří, že k tomu, aby mohli růst, musí

nejprve trpět, takoví lidé často vytvářejí na kursech

duchovního růstu drama a hysterii. Pokud jsou v tomto

podporováni, jsou tím schopni negativně ovlivnit celou

skupinu. 5. Lidé, kteří jsou přesvědčeni, že to, co dělají, může být

nebezpečné, jsou schopni každičkou drobnou nepříjemnost

silně zveličit. Pan Kaplan uvedl jako příklad mladíka, jemuž se

při pránajámě trochu zatočila hlava. Zmínil se o tom doma

svojí sestře, která na to reagovala takřka hystericky s tím, jak

nebezpečné je pránajámu provádět (pod zřejmým vlivem výše

zmíněných autorů). Mladík začal panikařit. Nakonec však, po

pevném ujištění, že vše je naprosto v pořádku, v pránajámě bez

dalších problémů pokračoval.

Já osobně, po vlastních bohatých zkušenostech, mohu kundalíni

jógu jen doporučit a zejména vřele mohu doporučit krija jógu

paramahansy Joganandy (v kombinaci s dalšími technikami), o níž

se často zmiňuje na stránkách své knihy Autobiography of a Yogi

(česky Životopis jogína, Aquamarin Praha 1996) a popisuje ji jako

tu nejúčinnější meditační techniku, jakou má dnes lidstvo

k dispozici. Tato technika, v neodmyslitelném spojení

s pránajámou, velice rychle pročišťuje všechny energetické kanály

i čakry, výrazně tedy zvyšuje kapacitu léčitele vést kosmickou

energii a efektivně ho učí zvládnout své ego a žít v jeho Vyšším Já.

Je proto i vynikající průpravou budoucího mistra reiki a nástrojem

jeho dalšího růstu. V žádném případě tu ale nehovořím o krija józe,

tak jak ji dodnes po celém světě vyučuje pravnuk velikého jogína

a světce Lahiri Mahasaje Sibendu Lahiri, s nímž jsem se dvakrát

setkal v Jižní Africe, a který, podle mého názoru, jen těží ze svého

velikého praděda.

Bohužel, pro nově příchozího není snadné orientovat se

v „duchovní džungli“. Učitelů je spousta a každý je připraven

poskytnout radu. Jenomže ty rady se často diametrálně liší a člověk,

který se teprve hledá, nemá vůbec snadný úkol. Navíc, to, co

vyhovuje jednomu člověku, nemusí vyhovovat jinému. A jak jsem

uvedl, kundalíni jóga může mít negativní účinky, pokud se


neprovádí správně. Cvičení čchi-kungu budou tedy zřejmě prozatím

muset většině lidí postačit.

Chtěl bych se tu zmínit, že jsem měl to nesmírné štěstí

a privilegium, že mě mé dlouholeté hledání duchovního poznání

přivedlo konečně k lidem, kteří se dlouhá léta se vší upřímností

a houževnatostí věnovali a věnují duchovní práci na sobě a jsou

ochotni nabídnout pomocnou ruku všem upřímně hledajícím.

K těmto lidem patří především již zmíněný pan Kaplan, Jihoafričan

židovského původu, který má nesmírně hluboké znalosti různých

esoterických systémů včetně mystické kabaly a je jedním z mála lidí

na světě, kteří učinili velice významnou práci v dekódování

skutečného poselství bible dle pravidel Talmudu, jež prozatím

zůstává většině lidstva ukryto. Je rovněž v psychickém kontaktu

s velikými světci a avatáry ‒ Babadžim, Lahiri Mahasajou, Sri

Jukteswarem a také s paramahansou Joganandou, který mu

psychickým způsobem předal mnohé instrukce k výuce jógy,

i mnoha dalšími velikými dušemi a učiteli lidstva, známými

i neznámými světu. Pan Kaplan tak bezprostředně zná význam slov

Lahiri Mahasaje citovaných v knize Životopis jogína: „K čemu byste

navštěvovali mé kosti a maso, když jsem neustále v dosahu vašeho

kutastha (duchovního zraku)?“ (Tedy ádžna čakry či třetího oka,

jejímž prostřednictvím můžeme komunikovat s velkými mistry,

kteří již fyzicky nejsou mezi námi). Díky svým uceleným znalostem

a duchovní vyspělosti je schopen spontánně vnímat a zároveň

i racionálně objasnit skutečnost, že všechna velká náboženství světa

předkládají lidstvu totéž poselství a poukázat tím na nesmyslnost

náboženské nesnášenlivosti, fanatismu a nenávisti. V tom naplňuje

významné poslání, které nalezlo své konkrétní vyjádření například

již v knize svámího Sri Jukteswara Kaivalya Darsanam, The Holy

Science, kterou napsal na žádost mahávatára Babajiho po jejich

setkání v Allahabádu na festivalu Kumbha Mela v roce 1894, ve


slavném projevu svámího Vivékánandy při zahajovacím

ceremoniálu Světového parlamentu náboženství v roce 1893

v Chicagu či v životě a díle Mahátmy Gándhího.

V žádném případě to neznamená, že učení pana Kaplana přijímám nekriticky. I on je jen člověk se svými chybami jako každý jiný a lidé, kteří mne znají z mých kursů, vědí, že ho nikterak neidealizuji. Pro svoje hluboké znalosti a zkušenosti a zejména každodenní svědomitou a důslednou práci, která vnáší Světlo do životů tisíců lidí, si však zaslouží velikou úctu a obdiv.

Mám tedy jisté znalosti a zkušenosti i kontakt na lidi, kteří jsou dále než já a vědí více než já. A vzhledem k tomu, že se při své práci často setkávám s lidmi, kteří intenzivně hledají odpovědi na mnohé otázky duchovního rozvoje, dovolil jsem si v této knize vyjádřit se formou poznámek k otázkám souvisejícím s touto tematikou a poukázat i na jiné, podle mého mínění významné a osvědčené zdroje, názory a zkušenosti. Mnoho lidí na celém světě, kteří se zabývají prací s čakrami, je dodnes ovlivněno knihami theosofisty Johna Leadbeatera, od něhož zřejmě mnozí další autoři kopírovali a o němž Sir John Woodroffe ve své předmluvě k The Serpent Power píše: „Můžeme se zde pozastavit nad výkladem známého „theosofického“ autora (v poznámce pod čarou: „The Inner Life od C. W. Leadbeater, str. 443‒478, první vydání ‒ pozn. překl.), v souvislosti s tím, co nazývá „silová centra“ („Force centres“) a „hadí oheň“ („Serpent Fire“) a o nichž píše, že s nimi měl osobní zkušenost.

Přestože se tento autor odvolává na Yoga-Śāstra, nebudu se doufám mýlit, když řeknu, že jeho výklad není prezentací učení indických jogínů (jejichžkometentnost pro jejich vlastní učení jógy poněkud znevažuje), ale že ho předkládá jako své vlastní původní vysvětlení (podpořené, jak se domnívá, určitými částmi indického učení) osobní zkušenosti, kterou (píše) sám má.“

C. W. Leadbeater, biskup anglikánské církve, svobodný zednář a theosofista žil v letech 1847 ‒1934. Jeho kniha The Chakras (Čakry) byla údajně první knihou o čakrách napsanou Západním autorem.

Můj učitel mne v průběhu let několikrát upozornil na nebezpečí dogmatického přejímání určitých názorů, učení a konceptů a vybízel mne k toleranci i k jiným pohledům na tutéž věc. Nakonec všechny koncepty odhodíme a procitneme ve Světle bezprostředního poznání Skutečnosti. Když jsem ho telefonicky konzultoval ohledně této předmluvy, vyjádřil názor, že tato kniha by neměla být polemická a že bych se měl, v této souvislosti, vyhnout jmenování konkrétních osob. Já se však přesto domnívám, že vzhledem k „mlze“, která v tomto oboru doposud do značné míry panuje, je důležité, aby informace, které tu předkládám, byly pro orientaci čtenáře uvedeny do určitého kontextu a historických souvislostí. Maje na paměti slova Ivana Kaplana, považuji nicméně za důležité poukázat na kořeny zásadních rozporů, s nimiž se vážný adept učení tantrické jógy může na své cestě setkat.

V závěru knihy jsem se rozhodl přidat též vlastní materiál. Když jsem byl zasvěcen do třetího stupně, byly mi předány dva manuály reiki ‒ Advanced Reiki Manual a Master Reiki Manual (Příručka reiki pro pokročilé a Příručka pro mistry reiki). Již před zasvěcením do druhého stupně mě můj učitel reiki instruoval, abych prováděl cvičení v nich uvedená. Dlouholetý instruktor čchi kungu Ing. Sosík mi potvrdil, že jsou vynikající. Z těchto materiálů jsem učinil výtah a předkládám ho jako přílohu, ve víře, že tuto jedinečnou knihu ještě obohatí.

Původní materiál obsahuje i některé další způsoby zasvěcování, které jsem tu však vynechal. Je to z toho důvodu, že se při nich používá i tzv. tibetského mistrovského symbolu Dumo. Když jsem Dianě Steinovou e-mailem konzultoval ohledně používání tohoto symbolu, řekla mi, že ona žádné jiné symboly než 5 symbolů reiki (je možné, že některé další jsou doposud ukryty v odlehlých klášterech v Tibetu či Indii) nepoužívá a ani nikomu nedoporučuje je používat. 5 symbolů reiki, které se nám dochovaly, mají v sobě zabudovanou ochranu proti zneužití a nemohou být nikdy použity negativně. Ne-reiki symboly takovou pojistku mít nemusejí a jejich použití může často napáchat více škody než užitku (příklad negativní manipulace jednoho takového symbolu, jako z hororu, popisuje v 7. kapitole).

V Jihoafrické republice jsem se v esoterických publikacích často setkával s inzercí na kursy v Kamna Ki. V těchto inzerátech se uvádělo, že se jedná o reiki na vyšší úrovni a bylo nabízeno dalších 12 symbolů (možná i více). Klíčovým heslem bylo „Compassionate Action“ (Činnost vyvěrající ze soucítění). To samo o sobě je značně zavádějící; vždyť soucítění je přirozeností veškerého léčení. Když jsem ohledně Kamna Ki konzultoval Dianě Steinovou, odpověděla mi, že mistr reiki William Rand použil všechny ty symboly, o nichž ona svým studentům říká, aby je z výše uvedených důvodů nepoužívali, a vytvořil z nich léčebný systém, který nazývá právě Karuna Ki. Její odpověď byla empatická s tím, že William Rand to myslí dobře, stejně jako většina dalších tvůrců modifikovaných a „rozšířených“ systémů reiki. Nelze však u nich zaručit naprostou bezpečnost. Kromě toho, 5 dochovaných a známých symbolů reiki (z původních asi 300) tvoří ucelený, harmonický léčebný systém a k jeho dokonalému fungování není již ničeho dalšího třeba.

Já sám meditaci a reiki občas vyučuji, ale k výuce pokročilejších meditačních technik, zejména posvátné techniky krija jógy, se zatím necítím povolán. Svámí Vivékánanda řekl, že život jogína je chůzí po ostří břitvy. A já jsem z té chůze doposud vycházel silně pořezaný a potlučený. Proto raději nabírám síly spíše v ústraní. Situace se však může změnit a pracuji na tom, aby se

změnila. Potom rád předám vážným zájemcům své vědomosti

a zkušenosti. Nebo je alespoň odkážu na někoho, kdo byl na své

duchovní pouti úspěšnější.

A teď již zalistujte dále a tiše se ponořte do dávného tajemství

... Úvod Poprvé jsem se setkala s metodou léčení přikládáním rukou v roce 1983 na ženském hudebním festivalu v Michiganu, spolu s několika dalšími léčebnými technikami. Od té doby jsem věděla, že chci léčení zasvětit svůj život. Přála jsem si, abych měla psychické [ a ] schopnosti a dokázala se naučit dělat věci, které, jak se mi zdálo, šly jiným ženám tak snadno. Po následujících pět roků jsem četla každičkou knihu, kterou jsem na toto téma objevila (tehdy jich tolik nebylo), a prováděla pokusy (většinou sama na sobě) s tím, co jsem se nauěila. Cítila jsem, že jsem teprve na začátku, ale neustále jsem na sobě tvrdě pracovala a přála jsem si, abych se naučila ještě víc a abych byla silnější. Moje léčení se mi nezdálo být dostatečně účinné. Přitom jsem také vyučovala léčebné techniky, zejména s použitím minerálů a polodrahokamů i přikládáním rukou, a stále hledala způsoby jak léčení usnadnit a zvýšit jeho účinnost. Měla jsem nejasný pocit, že mi pořád chybí nějaká informace, něco, co by účinnost mého léčení zvýšilo a zároveň je učinilo snadným a jednoduchým, jak jsem se domnívala, že by mělo být.

V srpnu roku 1987 (těsně před Harmonie Convergence) [ b ] jsem našla řešení, ale zdálo se mi být naprosto nedosažitelné. Na jednom metafyzickém večírku jsem se seznámila se dvěma velice milými homosexuály. Přihlíželi krátkému léčení, které jsem tam někomu poskytla, a potom se mě zeptali: „Kdo vás naučil reiki?“ Odpověděla jsem, že žádné školení v reiki nemám a ani nevím, co to reiki je. Ti muži trvali na tom, že mě je právě viděli dělat, a požádali mě, zda by mohli cítit moje ruce. Oba prohlásili, že mé ruce jsou horké a to že je znamením léčitele, který používá reiki. Chtěla jsem o tom vědět víc.

Poté, co mi poskytli kompletní léčebnou proceduru, jsem věděla, že toto je přesně ten systém léčení, jaký jsem celou tu dobu hledala. Zeptala jsem se, kde bych se mu mohla naučit a kolik to stojí. Vyrazilo mi dech, když jsem se dověděla, že počáteční kurs, reiki I, stál v té době 150 dolarů a v celém městě byla pouze jediná žena, která byla schopna je předávat. Reiki II stálo 600 dolarů a reiki III ‒ kurs na mistra-učitele za 10 000 dolarů ‒ se poskytovalo jen málokomu, i když si to uchazeč mohl dovolit zaplatit. Neexistovala žádná stipendia. V té době jsem pracovala jako servírka a vydělávala stěží na nájem. Reiki muselo počkat.

Brzy nato jeden z těch mužů získal druhý stupeň (reiki II). Začali jsme spolu trávit dlouhé hodiny povídáním si o léčení a často jsme se vraceli k vysoké ceně kursů. Tady jsme se rozcházeli v názorech. Jeden z nich byl přesvědčený, že vysoká cena školení je nezbytná, neboť nastavuje určitou laťku odhodlání potenciálního léčitele, zatímco ten druhý se na věci díval spíše z mého pohledu. Tedy, že léčení a kursy léčení by měly být dostupné každému, kdo chce tímto způsobem pomáhat sobě i druhým. Mojí povinností jako spisovatelky a léčitelky je vyučovat každou léčebnou techniku a předávat veškeré informace o léčení, které mám k dispozici. Cena či odměna není to nej důležitější a podle mě je účtování částek, které většině lidí znemožňují k těmto informacím přístup, nemorální. Ti muži věděli, že cokoli mi o léčení řeknou, se pravděpodobně jednoho dne objeví v mých knihách.

Když ten kamarád, který měl reiki II, začal zkoušet předávání reiki jiným lidem, přestože doposud neměl učitelský kurs, požádala jsem ho, zda by to vyzkoušel i na mně. Po několik měsíců odmítal. V lednu roku 1988 jsme se všichni tři rozhodli, že budeme léčit pacienty trpící AIDS v místní nemocnici; tehdy si to rozmyslel. Své první zasvěcení do reiki jsem obdržela na Hromnice, tedy 2. února 1988 a bylo zcela jasné, že proběhlo naprosto dokonale i přesto, že člověk, kterému jsem za to vděčila, měl sám pouze druhý stupeň.

Cítila jsem se plná energie, jakou jsem nikdy předtím nepocítila a ani netušila, že něco takového vůbec existuje. Byla jsem naplněna světlem a láskou ke všem bytostem. Moje schopnost léčit byla teď účinnější, přesahující všechna moje očekávání. Toto všechno, společně s tím, jak snadné bylo s reiki pracovat, mě utvrdilo v přesvědčení, že jsem našla právě to, co jsem tak dlouho hledala. Jestliže moje ruce bývaly dříve při léčení horké, teď byly horké ještě daleko víc. Tehdy jsem věděla, že chci reiki vyučovat. Neměla jsem však ani potuchy, jak toho dosáhnout.

Svoji léčebnou práci jsme započali v nemocnici. Domnívám se, že to bylo období, kdy jsem prošla proměnou ze začátečnice v opravdovou léčitelku. Když to léto zakončil kamarád kurs reiki III, účastnila jsem se jeho prvního vlastního kursu. Jelikož jsem stále ještě nevydělávala více než 300 dolarů za měsíc a nemohla si dovolit zaplatit 150 dolarů, dovolil mi se alespoň zúčastnit, a získat tak tradiční zasvěcení, i když bez osvědčení. Potom mi ještě pomohl s kapitolou o reiki v mojí knize Všechny ženy jsou léčitelky (česky Pragma, Praha 1996), ale dál mě odmítl učit. Začala jsem vyučovat pozice přikládání rukou, používané při reiki I, na vlastních kursech a často jsem hovořila o tom, že jednoho dne se toho o reiki dovím víc a naučím se také, jak je předávat.

V listopadu roku 1989 jsem odjela na Středozápad na seminář, který byl sponzorován dvěma ženami, s nimiž jsem se setkala v roce 1988 na zmíněném ženském hudebním festivalu v Michiganu a s nimiž jsem navázala velice hezké přátelství. Jedna z těch žen nedlouho předtím obdržela reiki III od učitelky, která byla také toho názoru, že je třeba, aby se tato léčebná technika stala dostupnější. Neměla 10 000 dolarů, ale získala je za daleko nižší částku. Její učitelka experimentovala s moderními léčebnými technikami a v reiki byla rovněž vyškolena tradičním způsobem. Ten víkend poskytla moje přítelkyně zcela neočekávaně několika lidem školení v reiki 1 a mně předala reiki II, včetně osvědčení pro oba stupně. Při našem příštím setkání mi slíbila reiki III se slovy: „Málem bych to byla udělala už teď, ale nemohla jsem najít poznámky k jednotlivým symbolům, které bych Ti mohla dát.“

Přestože jsme se v následujícím roce dvakrát setkaly, pokaždé si ta žena našla nějaké výmluvy, proč mě nemůže dál učit, a já jsem z toho začínala být velice frustrovaná. Vzhledem k tomu, že jsem sama získala počáteční zasvěcení do reiki I od člověka, který měl pouze reiki II, umanula jsem si, že přijdu na to, jak se to dělá. Říkala jsem si, že základem celého procesu musí být umístění symbolů reiki II do korunní a srdeční čakry a do dlaní. A byla jsem opravdu blízko. Protože jsem však měla pouze druhý stupeň, chyběly mi potřebné symboly a neměla jsem možnost se k nim dostat.

Po telefonickém rozhovoru se ženou, s níž jsem se nikdy předtím osobně nesetkala a jíž jsem se se svými nesnázemi svěřila, jsem poštou obdržela na listu papíru, vytrženém z poznámkového bloku, tradiční mistrovský symbol reiki III. Od této chvíle se moje pokusy staly úspěšnějšími. Některé z nich dokonce vedly k tomu, že se student energii reiki otevřel. Na svých seminářích jsem účastníky nadále učila všechno, co jsem doposud o reiki věděla, s vysvětlením, že zatím pouze experimentuji, jelikož sama mám jen II. stupeň.

Při dalším telefonickém rozhovoru v roce 1990 jsem se své učitelce reiki II ze Středozápadu zmínila, že jsem se pokoušela reiki předávat. To ji nesmírně rozhněvalo a velice jsme se kvůli tomu pohádaly. „Slíbilas mi, že mi předáš veškeré informace“ připomněla jsem jí, „ale svůj slib jsi nedodržela.“ Asi o hodinu později mi ta žena zavolala zpátky a řekla: „Jestliže to chceš i přes svoji neznalost dělat, tak už to rovnou můžeš dělat správně.“ Potom mi nadiktovala celý postup zasvěcení po telefonu.

Začala jsem její metodu, která byla moderní metodou předávání reiki, používat a nyní se lidé, jimž jsem se snažila reiki předat, otevírali zcela nepochybně. Neotevírali se však silně a ne každý měl po zasvěcení horké ruce a vnitřní pocity, jež jsou příznakem otevírání se reiki. Zmíněná žena mi i nadále poskytovala informace po telefonu, ale takovým způsobem, že jsem získávala jen určité útržky procesu, který jsem nutně potřebovala znát. Musela jsem si vše sama skládat dohromady. Z této situace jsem byla stále nešťastnější. Bohužel se nenaskýtal žádný jiný zdroj informací.

V červnu roku 1990, o letním slunovratu, jsem pořádala víkendový seminář nedaleko Denveru. Tady jsem účastníkům nabídla, že každému zájemci se pokusím reiki předat, čistě experimentálně. Přihlásilo se šest žen a všechny z nich se otevřely. Po tomto víkendu za mnou přijela na jeden den společnice ženy, která mi předala reiki II a která tou dobou také cestovala v té oblasti. Její přítelkyně, s níž jsem se nikdy předtím nesetkala, ji zavezla do domu, v němž jsem byla ubytovaná, a zůstala s námi na oběd. Já jsem při obědě hovořila o svých seminářích a o tom, jak moc bych si přála získat zasvěcení do třetího stupně, „abych dokázala reiki předávat správně“. A ta žena mi řekla: „Nemám teď čas vás něco učit, ale pokud vám jde jen o zasvěcení, tak to vám mohu dát hned teď.“ Potom mi u jídelního stolu nad zákuskem předala reiki III. Od té doby jsem o ní už nikdy neslyšela. Jsem jí ale nesmírně zavázána a z celého srdce jí děkuji, neboť poté se moje zasvěcování stalo nesrovnatelně silnějším a stoprocentně spolehlivým ‒ energii reiki se otevřel úplně každý. Nyní jsem byla mistryní reiki (učitelkou), plně způsobilou vyučovat.

V únoru roku 1991, opět na Hromnice, jsem pořádala víkendový seminář v jiném městě, na němž jsem učila současně reiki I a II. Všimla jsem si jedné ženy, která se po celý den co jsem učila, mračila. Po skončení vyučování mi řekla, že je tradiční reiki léčitelkou a že si se mnou přeje mluvit. Velice přísně mi vyčinila za několik aspektů mého způsobu výuky. Jedna z věcí, která ji tak rozhorlila, byla, že nechávám své studenty, aby se dívali na proces předávání posvátných symbolů (toto jim umožňuji i nadále). Rovněž protestovala proti způsobu, jakým zasvěcení provádím, s tím, že to není tradiční metoda, a trvala na tom, že pokud se v tradiční metodě provede jakákoliv změna, tak už to není reiki. Nesouhlasila jsem s ní.

Tady zasáhla do našeho sporu žena, u níž jsem bydlela, a řekla jí, aby mě buďto naučila předávat reiki „správně“ a poskytla mi o tom osvědčení, nebo aby mě přestala zdržovat. Ta žena souhlasila a příštího dne mi věnovala asi hodinu, během níž mě poučila o tradičním způsobu zasvěcení a o metodách výuky. Rovněž mi tradičním způsobem předala reiki III. Slíbila mi osvědčení, které mi však nikdy nedala, a zdůvodnila to tím, že mi je dá jedině tehdy, přijmu-li její přísně tradiční metody. To, co jsem já v té době již používala, byla kombinace metod mojí učitelky reiki II a mých vlastních. A vzhledem k tomu, že byly velice účinné, neměla jsem v úmyslu je měnit.

V květnu roku 1991, na Beltein, (všímám si, jak píši, kolik z mých reiki mezníků se událo o wiccanských svátcích), mi moje učitelka reiki II zaslala „nový“ symbol reiki III a naléhala, abych jej vyzkoušela. Učinila jsem tak jen s váháním, ale od té doby ho používám neustále; je nepopiratelně účinnější než onen předchozí. Tím jsem se tradičním metodám výuky vzdálila ještě více. Koncem téhož měsíce jsem se zúčastnila hudebního a zábavního festivalu pro jižanské ženy a dospěla k dalšímu mezníku na cestě k tomu, aby se ze mě stala reiki léčitelka.

Na tomto festivalu jsem reiki neučila, neboť na seminářích byla příliš vysoká účast, daleko vyšší než limit, kolik zasvěcení mohu předat za jeden den. Místo toho jsem pořádala seminář na téma přírodní léčba a dvě ženy se mi tu svěřily, že umírají. Nabídla jsem jim, že je zasvětím, a jelikož měly zájem, dohodly jsme si po semináři schůzku. Na dvou vypůjčených skládacích židlích proběhlo předání; doufala jsem, že jim situaci nejen ulehčím, ale také poskytnu nějakou možnost léčby Jakmile jsem skončila a vzhlédla, spatřila jsem frontu žen, čekajících na zasvěcení. Jedna z nich, sama měla druhý stupeň reiki, mi začala pomáhat ‒ učila přítomné polohy rukou při léčení. Sama jsem předávala reiki po celé dvě hodiny! Dělala jsem si starosti, je-li to správné, bez všech těch ostatních náležitostí, jež ke kompletnímu semináři patří, ale moji jemnohmotní pomocníci mě neustále ponoukali: „Pokračuj, pokračuj,“ kdykoli jsem se jich na to zeptala.

Když jsem následující den podepisovala své knihy, znovu se vytvořila fronta a já jsem v zasvěcování pokračovala. Později jsem se dověděla, jaká kolovala na festivalu zpráva: „Stoupněte si do řady, Dianě Steinová poskytuje ženám největší duchovní zážitek jejich života.“ Většina z nich vůbec nevěděla, proč v té frontě vlastně stojí, ale moji jemnohmotní pomocníci mě neustále vybízeli, abych pokračovala. Celkem jsem za ty dva dny předala reiki asi 150 lidem, a to zcela zdarma. Byla to ale pro mě nadměrná fyzická zátěž a tři týdny jsem potom byla nemocná. 25 zasvěcení v jednom dni úplně stačí. Ale kdyby nic jiného, tento zážitek mi ukázal, jak moc lidé reiki potřebují.

Nabyla jsem pocitu, že tento můj festivalový zážitek mi měl ukázat můj úkol, moje poslání ‒ naučit reiki co možná nejvíce žen (a mužů), kteří o to budou stát. Tento úžasný léčebný systém musí být zpřístupněn každému bez ohledu na to, zda si může dovolit zaplatit nebo ne. Já na této cestě pokračuji dodnes, i když mám občas problém vysvětlit organizátorům seminářů a festivalů, proč právě tato léčebná metoda je tolik důležitá. Když se moje učitelka reiki II, která mi do té doby mávala před nosem reiki III a náležitým osvědčením, doslechla o mých dobrodružstvích na jižanském festivalu, tak mě odmítla dále cokoliv učit. Řekla mi, že reiki zneužívám tím, že je zdarma rozdávám, a zrušila naše obnovené plány k dokončení výuky.

Přestože jsem nyní už čtyři roky mistryní reiki a mýma rukama prošly stovky studentů, nemám o tom žádné úřední osvědčení. A už to ani nepovažuji za důležité. Svým studentům nabízím svoje vlastní osvědčení pod hlavičkou netradičního reiki a jsem naprosto přesvědčena, že nejsem nikterak ochuzena ve své schopnosti reiki vyučovat a účinně předávat. Na moje narozeniny o podzimní rovnodennosti roku 1992, mi jedna studentka věnovala osvědčení. „Ty jsi mne zasvětila, já ti dám osvědčení!“ Obě jsme se tomuto žertu srdečně zasmály. Do dnešního dne jsem připravila několik set lidí na cestu mistra/učitele reiki a mnozí z nich předávají reiki dál. Požádala jsem je, aby při své práci dodržovali moji etiku nízkých cen a v potřebných případech i stipendií a pokračovali v demystifikaci léčebného systému, který se musí stát obecně prospěšným.

Mnoho žen a několik mužů mě v této cestě následuje.

Poznámky překladatele:

[ a ] Slovo psychické v tomto významu znamená „nadpřirozené“. Používá se k označení jevů, jež vyplývají ze schopnosti člověka napojit se na jiné dimenze existence, mimo tento fyzický svět. Může jít například o schopnost vidět auru, jasnovidectví, schopnost komunikace s jemnohmotnými bytostmi apod.

[ b ] Harmonie Convergence proběhla ve dnech 16. a 17. srpna 1987, kdy se tisíce lidí na celém světě shromáždily na posvátných místech, aby meditovaly na podporu jednoty a lásky, kterou má přinést celosvětová duchovní transformace. Tato akce byla iniciována v roce 19



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist