načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Průvodce paralelními světy - Aleš Langer

Průvodce paralelními světy

Elektronická kniha: Průvodce paralelními světy
Autor:

Průvodce paralelními světy přehledně shrnuje vývoj české SF a fantasy v období mezi roky 1976 a 1993. V periodizaci české fantastiky navazuje na práce Ondřeje Neffa Něco je ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  79
+
-
2,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: TRITON
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 275
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-725-4857-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Průvodce paralelními světy přehledně shrnuje vývoj české SF a fantasy v období mezi roky 1976 a 1993. V periodizaci české fantastiky navazuje na práce Ondřeje Neffa Něco je jinak a Tři eseje o české sci-fi a dotahuje je až do konce zkoumaného období. Název knihy odkazuje na knižní řadu Paralelní světy rovněž z nakladatelství Triton, která mapuje českou fantastiku se zvláštním ke Zlatému věku české SF, který bývá umísťován právě do autorem zkoumaného období.

Zařazeno v kategoriích
Aleš Langer - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Fandom a SF Aleš Langer: Průvodce paralelními světy

(Nástin vývoje české sci-fi 1976-1993)

Jakub Macek: Fandom a text

(Profesionální česká SF a F periodika před rokem 2000)**

Kyperpunk v Česku (kolektiv autorů, název není definitivní)**

Většinu nejzajímavějších knih, jimiž se v teoretické roviněobírají knihy edice Fandom a SF, najdete v knižní řadě Paralelní světy.

Paralelní světy Jan Poláček: Kyberpunk & Heavy Ivan Kmínek: Utopie, nejlepší verze* Eva Hauserová: U nás v Agónii* Vilma Kadlečková: Legendy o argenitu* Sanča Fülle: Strážce noci* Jiří Olšanský: Stroj do lepších časů* Josef Pecinovský: Termiti**

* vyjde brzy ** připravujeme

Fandom a SF / 1

PRŮVODCE PARALELNÍMI SVĚTY

Nástin vývoje české sci-fi 1976–1993

Aleš Langer ... je tomu už deset let, co jsem coby student olomouckéfilozofické fakulty psal práci o české sci-fi. Téma jsem si tehdy zvolil v bláhové víře, že pokrýt léta 1976–93 v oblasti české literární fantastiky nemůže být příliš velký problém. Nakonec jsem nad svou diplomkou strávil dva roky – a zjistil jsem, že ani dalš ídva, tři, možná i čtyři roky by nestačily na vypsán ítoho barvitého,dynamického a proměnlivého světa české sci-fi a fandomu.

Od té doby proběhlo deset let. Přestože Ondřej Neff ve svém poznamenání (a přidali se k němu i další) vyjevil přání, abypráce na kritické literárněhistorické reflexi zmíněné etapy ve vývoji české sci-fi pokračovaly, ani já, ani (pokud vím) nikdo jiný se již tímto úkolem nezabýval.

O to víc však, domnívám se, k takovému úkolu nazrává čas, přičemž úkol je o to naléhavější, že po autorské obměně,vzniku několika SF časopisů, zpřístupnění většiny klasických děl a možnosti průběžného seznamován ís nejnovějš ími trendysvětové SF můžeme čtvrtou etapu vývoje české sci-fi považovat za uzavřenou a v současnosti se již nacházíme v etapě páté,rovněž po důkladném zmapování volající.

Aleš Langer

Průvodce paralelními světy

Nástin vývoje české sci-fi 1976–1993

Tato kniha, ani žádná její část, nesmí být kopírována,

rozmnožována ani jinak šířena bez písemného souhlasu

vydavatele.

Mgr. Aleš Langer

© Aleš Langer, 2006

© Triton, 2006

Cover © Radek Dojiva/Vertigo

Vydalo nakladatelství TRITON, Vykáňská 5, 100 00 Praha 10

www.triton-books.cz

ISBN 80-7254-857-3

Obsah

1. Úvod. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9

2. Typologické, tematické a žánrové vymezení . . . . . . . . . . 12

3. Česká sci-fi – období čtvrté . . . . . . . . . . . . . . . . . 32

4. 1976 –1982 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41

4. 1. Následovníci Josefa Nesvadby. . . . . . . . . . 41

4. 2. Morální poselství děl z pomezí mainstreamu . . . 45

4. 3. SF a kriminální literatura . . . . . . . . . . . . . 54

4. 4. Mezi SF a literaturou faktu . . . . . . . . . . . . 56

4. 5. SF pro nejmenší čtenáře . . . . . . . . . . . . . 58

4. 6. Prózy s tajemstvím. . . . . . . . . . . . . . . . 59

4. 7. Počátky teorie SF . . . . . . . . . . . . . . . . 60

4. 8. Odešel Ludvík Souček . . . . . . . . . . . . . . 62 5. 1982–1990 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65

5. 1. Společensko-kritická tvorba autorů

z okruhu Ceny Karla Čapka . . . . . . . . . . . 69

5. 2. Společenská kritika v dílech „nonparconistů“ . . 73

5. 3. Společnost a morálka u Vladimíra Párala

a Jiřího Švejdy . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77

5. 4. SF jako reflexe problémů světa a člověka . . . . 82

5. 5. Zábavná a oddechová SF . . . . . . . . . . . . 95

5. 6. Prózy s tajemstvím . . . . . . . . . . . . . . . 102

5. 7. SF pro děti a její průnik

na televizní obrazovku . . . . . . . . . . . . . 104

5. 8. Teorie SF . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105 6. 1990 –1993. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107

6. 1. Ivan Kmínek a Jan Hlavička – tečka

za érou „reálného socialismu“ . . . . . . . . . 108

6. 2. Struktura české SF doby polistopadové . . . . 113

6. 3. Autoři z okruhu Ceny Karla Čapka, nové tendence

v české SF, kyberpunk, biopunk, fantasy. . . . 114


6. 4. Reflexe totalitní společnosti

v dílech „nonparconistů“ . . . . . . . . . . . . 131

6. 5. Zábavná SF mimo hlavní proud. . . . . . . . . 133

6. 6. Literatura mezi SF a volnou fantazijní hrou . . . 134

6. 7. SF v exilové a samizdatové literatuře. . . . . . 136

6. 8. Pozice české SF mezi čtvrtým

a pátým obdobím. . . . . . . . . . . . . . . . 141

7. Josef Nesvadba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143

8. Jaroslav Veis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165

9. Ondřej Neff . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 188

10. Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 213

11. Prameny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 215

12. Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 220

Dodatky

Model antiutopického románu . . . . . . . . . . . . . . . . . 232

A) Postavy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 235

B) Typologická charakteristika hrdinů . . . . . . . . . . . 239

C) Dějové sekvence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 244

D) Prostředí a konstruovaná společnost, způsob výstavby,

motivika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 245 Pár poznámek k práci Aleše Langera (Ondřej Neff) . . . . . . . . 250 Pár poznámek po deseti letech . . . . . . . . . . . . . . . . . 268

Přípodotek první: periodizace. . . . . . . . . . . . . 268

Přípodotek druhý: rebelantství české sci-fi . . . . . . 270

Přípodotek třetí: dědictví čtvrté etapy české sci-fi . . 272

Romány a novely. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 274

Povídky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 274 1. Úvod Science fiction – pro někoho se tato subkulturní oblast stalaživotním osudem, pro někoho vítaným zpestřením filmové,literární či výtvarné produkce, pro někoho jen brakem, kterým není nutno se zabývat. V každém případě se však vědeckáfantastika výrazně podepsala na kulturním vývoji 20. století, třebas si to někdy ani neuvědomujeme. Či snad uvědomit nechceme. Obecné kulturní povědomí přisoudilo vědecké fantastice pozici na dolním okraji literárního a uměleckého spektra v sousedství krváků, detektivek, westernů a jiných „nenáročných“ či„pokleslých“ druhů umění, literárních a filmových žánrů, jejichž„rehabilitace“ za aktivní asistence postmoderních tendencí v kultuřestále ještě probíhá. Je pozoruhodné, jak je toto zjednodušující, apriorně odsuzující stanovisko stále živé a kolik lidí mu ještěstále (většinou bez znalosti věci) popřává sluchu. Označíme-liknihu přídomkem „science fiction“, automaticky dáváme všanc její naděje na literární uznání, budeme-li se před „kulturními“ čtenáři chlubit svou četbou tohoto druhu literatury, dáváme všanc svou dobrou pověst a začneme platit (v tom lepším případě) zapodivíny, kteří berou vážně ty nepravděpodobné historky propubertální chlapce. Takový byl můj (a nejen můj) dojem ze situace kolem sci-fi na konci 80. let a základní premisa pro mojidiplomovou práci.

Pro nezaujatého pozorovatele mohla naševědeckofantastická literatura skutečně představovat jakousi popelku, která je stále vyháněna z výsluní „uměleckosti“ či „hodnotnosti“, alekterá si na toto postavení pomalu zvyká, a začíná se proto věnovat jen sama sobě. Uvnitř české sci-fi však byla situace poněkud méně jednoznačná a právě její prozkoumání bude hlavním cílem této práce.

Pokusím se zde v celé šíři shrnout všechna podstatná fakta týkající se české literární sci-fi let 1976 –1993, období, v němž tento typ literatury prošel velmi bouřlivým a dynamickýmvývojem. Protože toto téma zatím nebylo přehledně zpracováno,bude mít tato práce především literárně historický a informativní charakter a svým časovým vymezením bude navazovat nadosud jedinou přehlednou práci týkající se dějin české sci-fi –Neffovu publikaci Něco je jinak. Pokusím se též ukázat souvislosti mezi vznikem a růstem fandomového hnutí a rozvojem české sci-fi, pro obsáhlost tohoto tématu se však omezím jen nazákladní informace.

Jak jsem již uvedl, dějiny české sci-fi zatím jako jediný shrnul

v knize Něco je jinak a na ni navazujících Třech esejích o české

sci-fi Ondřej Neff. Jsou to díla mající základní význam prostudium literárního procesu v oblasti sci-fi. Proto i tato práce bude

z Neffových publikací vycházet. Oblastí sci-fi se ve svých dílech

zabývali také Miroslava Genčiová (Vědeckofantastickáliteratura) a Dušan Slobodník (Genéza a poetika science fiction) – jejich

práce však využívají především materiálovou základnu světové

sci-fi, které se věnují spíše v obecnější rovině, a jejich teoretické

závěry jsou poplatny dnes již zastaralému chápání sci-fi jakoliteratury mj. založené na těsných kontaktech s vědou a sintenzívním anticipačním zaměřením, které současná SF přece jen již částečně modifikovala. Vývojovými a teoretickými aspektysvětové SF se též zabývá u nás přeložená kniha Julije Kagarlického Fantastika, utopie, antiutopie, ovšem i zde je hlavnímpředmětem zájmu a zdrojem materiálu fantastická literatura dobyminulé. Velice aktuální pohled na světovou sci-fi naopak podáváOndřej Neff v knize Všechno je jinak. Její faktografickou obsáhlost si dodnes cení řada zájemců o oblast sci-fi. V 90. letech přibyly k těmto teoretickým a literárně historickým publikacím ještědalší dva tituly: Slovník české literární fantastiky a science fiction Ivana Adamoviče a Encyklopedie literatury science fictionsestavená Ondřejem Neffem a Jaroslavem Olšou.

Průvodce paralelními světy

ALEŠ LANGER /PRŮVODCE PARALELNÍMI SVĚTY

10


Česká sci-fi vymezeného období je charakteristická řadouvelmi specifických jevů, o nichž dosud nebylo souhrnněpojednáno. Informace tedy bylo možno čerpat pouze z novinových ačasopiseckých článků, mezi nimiž převažovaly recenze na literární díla. Velice důležitou pomůckou při tvorbě této práce mi bylprávě Adamovičův Slovník českých SF autorů, který počátkem 90. let vycházel na pokračování ve sci-fi měsíčníku Ikarie. Cennéinformace jsem také získal z časopisu Československéhofandomu Interkom a z jeho literární přílohy Kvark.

Diplomová práce sestává ze tří základních částí. Část první je věnována teoretickým aspektům sci-fi literatury, které budou analyzovány na základě literární tvorby vymezeného období. Druhá část, jádro této práce, se zabývá popisem literárněhistorického vývoje české sci-fi v letech 1976 –1993. Třetí část má pak podobu tří samostatných detailních studií o „hvězdných“ osobnostech v české sci-fi tohoto období. Josef Nesvadba tubude zachycen jako autor naprosto se vymykající jakémukolizařazení do struktury současné SF, Jaroslav Veis jako jeho nejlepší následovník a současně jako důležitý promotor boomu SF ve druhé polovině 70. let a Ondřej Neff jako nejproslulejšísoučasný český autor SF.

Na tomto místě bych chtěl poděkovat za zapůjčení studijního materiálu a především za cenné rady a náměty prezidentuČeskoslovenského fandomu RNDr. Zdeňku Rampasovi, obětavému

„fanovi“ Viktorovi Dražnému a v neposlední řadě vedoucímupráce PhDr. Janu Schneiderovi.

Úvod

ALEŠ LANGER / PRŮVODCE PARALELNÍMI SVĚTY

11


2. Typologické, tematické a žánrové vymezení

Fenomén science fiction se stal neodmyslitelnou součástímoderní lidské kultury. Jeho kořeny lze hledat v dávných mýtech a

pohádkách, v tradicí předávaných literárních dílechstaroorientálních despocií, v dílech antických i jinde. V kulturním světě

zřejmě nenajdeme jedince, který by při vyslovení tohoto termínu

byl na pochybách, oč se vlastně jedná. A přesto je s tímto jevem

spojeno ještě množství ne zcela dořešených otázek.

Science fiction, sci-fi či česky vědecká fantastika tvoří víceméně autonomní oblast kultury. Již dávno se neomezuje pouze na literaturu, či dokonce jen na prózu, jak se můžeme dočístnapříklad ve Slovníku cizích slov z roku 1987

1

. Její dominantníoblastí je v současnosti vedle literatury především film a výtvarné

umění a také v literatuře se začíná projevovat její druhová ažánrová různorodost. Ještě ve druhé polovině 80. let byly vedenyživé polemiky, zdali literární sci-fi považovat za žánr či nikoli.Přestože bylo přesvědčivě dokázáno, že sci-fi nemůže být literárním

žánrem

2

, neboť jde o jev existující nad kategorií žánru, badokonce i literárního druhu, ještě stále se lze poměrně často setkat

s tímto nevyhovujícím označením. Sci-fi tvoří vlastní subkulturu,

byť mnohé umělecké formy (zatím?) nenaplňuje. Předmětemtéto práce je však především literární sci-fi, a proto se dáleomezím pouze na ni.

V 80. letech byl už i u nás termín sci-fi považován za poněkud zavádějící a nevyhovující. Vědeckost, resp. vědeckápodmíněnost, jako kdysi nutný a typický rys děl tohoto typu, byla stálevíce zasunována do pozadí, kupředu se drala volná fantazie aneomezovaná fabulace a spekulace. Protože tak obecný rys spekulativnosti převážil nad vědeckostí, začal se i v našem pro- 1 Klimeš, L.: Slovník cizích slov, Praha 1987, s. 636. 2 Schneider, J.: Science fiction - žánr? In: Acta Universitatis Palackianae

Olomucensis 1987, Olomouc 1987, s. 83–87.


středí objevovat namísto termínu sci-fi termín speculative fiction

čili SF. Je ovšem pravda, že termín sci-fi byl nejen u náskonzervován tradicí natolik, že jej dnes chápeme jako ekvivalentoznačení SF. V tomto smyslu bude oba termíny chápat i tato práce.

Literární science fiction (dále jen science fiction, sci-fi, resp. SF) je jednou z forem fantastické literatury, která jedichotomickým protikladem literatury realistické. Uvnitř fantastickéliteratury lze na základě povahy fantastického prvku vydělit dvězákladní oblasti – fantastiku vědeckou, rozvíjenou na vědeckých či pseudovědeckých základech s alespoň minimálním množstvím racionality, a fantastiku tzv. „volnou“, která není podmíněnažádnými omezeními, a proto rozvíjí motivy většinou naprostoneuskutečnitelné, iracionální, rozumem nepochopitelné a nikteraknezdůvodnitelné. Tato volná fantastika je dále strukturovaná. Vedle hororu a mystických či pseudomystických děl se v současnédobě rozvíjí zejména oblast fantasy. Jedná se o díla využívajícízejména motivů převzatých ze středověkých dějin promísených motivy mystickými a magickými (tento typ fantasy býváoznačován jako Sword & Sorcery), v menší míře motivů a postupůhororových opět v kombinaci se pseudostředověkými reáliemi(tento typ lze označit jako dark fantasy). Na přelomu 80. a 90. let se u nás začal rozvíjet přechodný útvar mezi sci-fi a fantasy, který proto lze označit jako science fantasy. Tento typ fantastikykombinuje racionální „vědeckou“ motiviku s jevy iracionálními,zvláště magickými (např. Jiran, Kadlečková, Walker). Ivan Adamovič vyděluje uvnitř „volné“ fantastiky ještě tzv.„čistou“ fantastickouliteraturu

3

, pod níž rozumí díla rozvíjející iracionální motivy vracionálních podmínkách. V naší literatuře by do této skupiny patřily

zejména povídky s tajemstvím (např. Boček, Macháček aj.).

Vědecká fantastika, nebo raději SF, může být strukturována různými způsoby podle rozličných hledisek. Dříve je však nutné objasnit, co vlastně pod pojmem SF rozumíme. SF je natolikpesTypologické, tematické a žánrové vymezení

ALEŠ LANGER / PRŮVODCE PARALELNÍMI SVĚTY

13

3 Adamovič, I.: O pojmu “fantasy”. Ikarie, 1990, č. 2, s. 49.


trá a mnohotvárná, že vytvořit její vyčerpávající definici jetakřka nemožné. Proto je zajisté potěšitelným faktem, že právě

v naší SF vznikla jednoduchá a přitom výstižná definice, jejímž

autorem je Ondřej Neff. Neff velmi lapidárně označuje SF jakoliteraturu, v níž „něco je jinak“, jako literaturu fungující jakožtoliterární laboratoř, ve které se zkoumají reakce postav na dané

podmínky existence

4

. Později toto pojetí SF blíže specifikoval

prostřednictvím tří funkcí SF. Lakonické „něco je jinak“ seproměnilo ve trojici simulací – SF tedy simuluje jednak jistouskutečnost (tj. prostředí a postavy), jednak vztahy v tétoskutečnosti, tedy v umělých podmínkách, a nakonec také simuluje

poznání skutečnosti a vztahů

5

. Dílo SF reflektuje určité jevy zmimoliterární reality, transformuje je (často prostřednictvímextraolace) a s těmito transformovanými jevy provádí uvedenousimulaci. Účelem této simulace bývá zvýraznění problémových

rysů původních jevů, často ve velmi vyhrocené podobě, které

čtenář následně konfrontuje s jemu známou situací (tj. sesoudobým stavem přírody, společnosti, vědy, celého okolního světa a

poznání vůbec, jakož i se sebou samým).

SF je tedy takovým dílem (jak již řečeno, nejen literárním),

v němž autor zachycuje určitý fakt, jev, událost, děj, situaci,

předmět apod., jehož existence je podle autorových vědomostí

a přesvědčení ireálná v okamžiku vzniku díla, tj. tento jev (čiskuina jevů) podle autorova vědomí neexistuje. V díle je ovšem

prezentován jako existující, jako součást umělecké reality,čtenář je dokonce většinou úporně přesvědčován, aby jehoexistenci v kontextu díla přijal jako nespornou. Tento jev bývá v jistém

vztahu ke skutečným i potenciálním tendencím ve vývoji vědy,

společnosti, přírody, světa, i když tento vztah může být mnohdy

i velice volný. Důležitým rysem SF je pak funkční zapojenítohoto jevu do základní struktury díla, zobrazované děje musí být

Průvodce paralelními světy

ALEŠ LANGER /PRŮVODCE PARALELNÍMI SVĚTY

14

4 Neff, O.: Něco je jinak (dále Něco...), Praha 1981, s. 7–9.

5 Neff, O.: Tři eseje o české sci-fi (dále Tři...), Praha 1985, s. 48–49.


v přímém vztahu s tímto jevem, který je tedy základem všech tří

výše uvedených simulací O. Neffa.

Směrem ke čtenáři má SF tři základní funkce. Funkci zábavnou,

funkci kognitivní a pedagogickou a funkci estetickou. Funkcees

tetická plyne logicky z uměleckého (tedy mj. estetickyhodnot

ného) charakteru krásné literatury jako takové, a není tedyspe

cifickou funkcí SF. Zdá se, že ani předchozí dvě funkce nejsou

specifické, mohou se jimi samozřejmě vyznačovat i non SF díla,

ale pro SF jsou typické, a proto relevantní. Moderní SF jeevident

ně literaturou s primárně zábavnou funkcí, v níž atraktivní obsah

čtenáři zprostředkovává poznání a snaží se jej jistým způsobem

formovat. Atraktivnost však není jedinou vlastností obsahové

složky díla. Obsah je záměrně konstruován tak, abyzprostředko

vané poznání bylo co možná nejzřejmější a ovlivnění čtenáře co

nejintenzívnější. Kvalitní SF tyto dvě funkce organicky spojuje,

aniž by byl patrný „šev“ mezi oběma „spojenými“ částmi, aniž

by jedna část fungovala na úkor druhé. V domácí tvorbězejmé

na 80. let však dochází k zajímavé situaci. Velká část autorů

v ne vždy úspěšné snaze psát myšlenkově hodnotnou azávaž

nou SF, která se ovšem v našich podmínkách většinoutransfor

movala do více či méně moralistní podoby, se jakobyprogramo

vě odvrátila od řemeslně podložené oddechovosti SF, kterou

nahradila často rádobyhumorným nadhledem a vtipkováním.Te

zovitost a didaktičnost takových prací zapomínajících nadůleži

tost primární funkce SF je bezpříkladná. S odstupem časuvidí

me, že tato snaha o emancipaci české SF (která stále lkala nad

svou odstrkovaností) prostřednictvím jednostranného zaměření

na myšlenkovou hloubku bez odpovídajícího literárníhozpraco

vání se ukázala jako lichá. Zcela paradoxně tak často jakokvalit

nější shledáváme ta díla, která si většinou žádné takto „vysoké“

cíle nekladla. Nepochopení důležitosti vyváženosti obou složek

– zábavné a kognitivně pedagogické – je také příčinou jisté

„schizofrenie“ české SF, jak o ní hovoří Jan Schneider: „Najed

Typologické, tematické a žánrové vymezení

ALEŠ LANGER / PRŮVODCE PARALELNÍMI SVĚTY

15


né straně její (SF) tvůrci rádi zdůrazňují význam svých spekulací

pro reflektování světa, který jsme nuceni žít, na druhé straně,

když se to hodí, titíž autoři spěchají se zdůrazněním zábavné

funkce této literární produkce, aby tak ospravedlnili jejínezávaznost vůči realitě, jakož i nevalnou úroveň mnohých,přemnohých děl.“

6

. Zábavnost a myšlenková závažnost často stojí vdílech SF vedle sebe, namísto aby se vzájemně prostupovaly.

Teprve intenzívní vliv autorů odchovaných literární soutěží oCenu Karla Čapka začal tuto „schizofrenii“ překonávat, a proto lze

tvrdit, že tvorba počátku 90. let je jí postižena již minimálně.

Nyní tedy můžeme přikročit ke zkoumání struktury české SF.

Hledisek, podle nichž tak lze učinit, je hned několik. Mají všakjeden společný rys – všechna jsou založena na obsahové čimotivické charakteristice děl. Bylo by sice možno rozlišovatjednotlivé typy SF např. podle žánrové příslušnosti (SF-román,

SFovídka, SF-groteska, SF-sonet apod.), ale protožeobsahová, resp. motivická stránka se při aplikaci SF obsahu v různých

žánrech nijak nemění a základní smysl a účel prací zůstávástále týž, nepovažuji žánrové rozčlenění SF za relevantní. SF je totiž charakteristická právě svým obsahem, užitými motivy, nikoliformou, kterou plně přebírá od použitých žánrů (jedinou výjimkou by tu mohl být žánr utopie, avšak ten lze z níže uvedenýchdůvodů dnes již pominout).

SF můžeme strukturovat v podstatě ve dvou stupních či fázích.

V první fázi lze rozlišit SF podle míry „ortodoxnosti“ obsahu.Jednotlivá díla SF zde umístíme do velice širokého spektra vymezeného

na jedné stranětzv. „čistou“ SF(pro neexistenci vhodnějšíhotermínu se přidržím tohoto laického označení) a tzv. „mainstreamovou“

SF na straně druhé. Termín „čistá“ SF, pod nímž se rozumí ta

část SF, u níž nevznikají pochybnosti o jejímvědeckofantastickém charakteru a která používá charakteristických motivů a

zřejmých atributů SF (Neff, Pecinovský, Poláček a řada dalších),

Průvodce paralelními světy

ALEŠ LANGER /PRŮVODCE PARALELNÍMI SVĚTY

16

6 Schneider, J.: Je jaká je (dále Je...). Iniciály, 1991, č. 16, s. 42.


je používán především fandomem. V našem prostředí se v této

části SF literatury začala objevovat také jakási „SF pro SF“,

v níž SF obsah přestal být prostředkem k umělecky i lidskyzávažné výpovědi a stal se cílem literárního díla. „Problémy“, které

se snaží „řešit“, mají spíše charakter pseudoproblémů. Tatotendence začíná být zvlášť zřejmá právě v polistopadovém období.

Nelze jednoznačně tvrdit, že by šlo o tendenci negativní, takové

dílo však od svého autora vyžaduje velkou spisovatelskouzručnost a invenci. Na opačném konci spektra SF literatury stojí díla

někdy označovaná jako „mainstreamová SF“, tj. SF blížící se

tzv. obecné, realistické literatuře či hlavnímu proudu literatury,

tedy mainstreamu. Motivika těchto prací zabíhá do SF jen vdetailech, prostředí děl je vesměs „civilní“, současné, stejně jako

problémy zde řešené a postavy zde jednající. Tento typ SFpostrádá onu extrapolací vyhrocenou podobu řešených otázek a

jednoznačnost odpovědí, naopak odkazuje na problémy „malé“,

všednodenní. Jako reprezentanty lze uvést např. některépovídky Jana Hlavičky či román Kontakt Rudolfa Kyliána. Mezi těmito

krajními póly samozřejmě neexistuje ostrá hranice, neboť škála

„ortodoxnosti“ SF je zcela spojitá.

Ve druhé fázi můžeme díla SF typově dělit uvnitř výšeuvedeného spektra podletří typologických rysů: podlečasové orientaceobsahu díla, podleobecného charakteru ústředního tématua podletypu„simulace skutečnosti“, použijeme-li tento Neffův termín.

SF se z hlediska časové orientace obsahu rozpadá do dvou skupin –naSF orientovanou do minulosti a současnostia na tu, která se zabývá budoucností. První typ má většinou neanticipační charakter, cožlogicky plyne z doby, která je předmětem zobrazení. Tématy tohoto typu prací jsou nejčastěji cesty časem a kontakt našich potomků s našimi předky či současníky, dále pak kontakty smimozemskou civilizací a také konfrontace člověka minulého čisoučasného s unikátním jevem, ponejvíce epochálním vynálezem čiobjevem. Tento typ SF může ale mít i anticipační charakter, a to tehdy,

Typologické, tematické a žánrové vymezení

ALEŠ LANGER / PRŮVODCE PARALELNÍMI SVĚTY

17


předpokládá-li autor, že v jiném současném prostředí, než je nám

známé, existuje situace, která jaksi „předbíhá“ situaci naši.Jinými slovy: předvídá, co by se mohlo dít někde jinde a co bynásledně mohlo ovlivnit např. náš život. Tento postup použil např.Otakar Chaloupka ve svém románu Jenom zrnko písku.

Druhý typ SF je orientován do budoucnosti a již z tohodůvodu mívá anticipační charakter, tj. předvídá, jakým směrem by se

mohl ubírat vývoj lidstva, jakých překvapení by se mohli našipotomci nadít. Nepřekvapí, že až na výjimky, které jsou produktem

socialistického prostředí (např. Eduard Martin), se čeští autoři

staví k budoucnosti lidstva velmi skepticky. Ve svých dílechpoužívají často metodu extrapolace – přenesení současných jevů

do budoucnosti a jejich zveličení do extrémní podoby. Vposledních letech si však stále častěji můžeme klást otázku, zdali

v současné SF jsou tato díla svými autory skutečně zamýšlena

jako anticipační. Spíše se zdá, že mnozí autoři se ve svýchdílech nesnaží předvídat možné stránky blízké či dalekébudoucnosti, ale „pouze“ vystavět co nejbizarnější a pro čtenáře tedy

co nejatraktivnější budoucí svět. Stále více děl se již nenechává svazovat již přece jen těsnými mantinely anticipace. K tomuto postupu autor sahá tehdy, potřebuje-li vytvořit svět od základů zcela odlišný, aby v něm sledoval průběh svého literárníhopokusu, který však nemá vyznít jako varování lidstvu přednegativním směřováním jeho vývoje. Autor zde zkoumá otázkysubtilnější (např. geneze víry v Novotného Ramaxu), k nimž mnohdy ani nepotřebuje přítomnost lidských hrdinů (např. Na pomezí Eternaalu Vilmy Kadlečkové).

Podle obecného charakteru ústředního tématu lze SF rozdělit na

část technologickou (někdy také označovanou jako hard SF),vycházející z verneovského pojetí SF, a částspolečensko-psychologickou, jejímž archetypem je tvorba H. G. Wellse. V poslední

čtvrtině 20. století však toto rozlišení poněkud ztrácí smysl,neboť technologickou SF dnes prakticky neznáme. Je to takový

Průvodce paralelními světy

ALEŠ LANGER /PRŮVODCE PARALELNÍMI SVĚTY

18


typ literatury, v němž hrdinové fungují pouze jako „přívěskystro

jů“. Postavy těchto děl slouží pouze k demonstraci veškerých

možností zobrazované techniky, záměrem tvůrce díla jesezná

mení čtenáře s autorem zkonstruovanými převratnými vynálezy

a objevy, s jejich podstatou a funkcí. Literární díla tohoto typu se

v naší SF od 60. let nevyskytují. Naši autoři se naopak věnují

pracím, jejichž tematickým centrem není technika, ale člověk a

lidský rozměr simulované skutečnosti, přičemž autorský postoj

k lidskému hrdinovi je většinou (typicky česky) laskavěhuma

nistický. Čapkův vliv je zřejmě jednou z konstant naší SF tvorby.

Julij Kagarlickij uvedené dva typy SF odlišuje na příkladumezi

hvězdného putování lidské posádky, oblíbeného tématu SF

všech dob. Technologická SF spatřuje smysl kosmické cesty

v cestě samé, v technických aspektech a zajímavostech letu,při

čemž skutečný cíl cesty je tu druhotný.Společensko-psycholo

gická SF považuje cíl cesty, dosažení vzdálené planety, za

primární smysl díla a samotnou cestu chápe pouze jakoprostře

dek k jeho dosažení – dílo se zabývá především vztahem mezicí

lem kosmické pouti a jeho atributy a hrdiny, kteří cestuabsolvo

vali

7

. Technika vespolečenskosychologické SF slouží jen jako

prostředek k vytváření situací, v nichž je hrdina sledován,při

čemž však nesmí být pouze mrtvou kulisou, ale musí býtfunkč

ně zapojena do struktury díla.

Další možnost členění SF je skryta v neffovském „něco jeji

nak“ čili charakteru simulace skutečnosti. Ono „něco“ může býtsa

mozřejmě dvojího, vlastně trojího charakteru – buď jesimulo

ván (tedy „je jinak“) hrdina díla, nebo zvolené prostředí, nebo

obě tyto základní složky „literárního pokusu“. První varianta

představuje reálného hrdinu v ireálném prostředí, jinak řečeno

běžného současného či minulého člověka (nebo člověkabudou

cího, který se ale podle autorů SF nebude od současného příliš

lišit) v modifikovaném světě. Tento modifikovaný svět všakne

Typologické, tematické a žánrové vymezení

ALEŠ LANGER / PRŮVODCE PARALELNÍMI SVĚTY

19

7 Kagarlickij, J. J.: Fantastika, utopie, antiutopie, Praha 1982, s. 151–152.


musí představovat jen např. cizí planeta, lidstvo dalekébudoucnosti, vesmírná loď či dystopicky viděný svět po nějakékatastrofě, jak píše drtivá většina českých autorů. Modifikace se

může týkat třeba jen malé části nám známé reality (např. nový

vynález, objev), která již navozuje požadované „laboratornípokusné podmínky“. Takový postup známe např. z dělNesvadbových (Hledám za manžela muže – zde však autor též budujecelé dystopické světy), Hlavičkových (např. povídky Panelfiˇxn,

Solitér) atd. Je zřejmé, že nepatrně modifikovaná realita bude

též podtrhovat spíše mainstreamový charakter SF. Druhávarianta je opakem první – modifikovaný hrdina (např. člověk zbudoucnosti) nebo zcela ireálný hrdina (např. mimozemšťan) se

pohybuje v reálném světě. Tady se jedná zejména o návštěvy

mimozemšťanů na Zemi a jejich kontakt s lidmi (Volného Požár

u zlatých labutí) anebo o vědomý či bezděčný příchodcestovatele v čase do naší současnosti (Datum narození nula LudmilyFreiové či povídka Jana Hlavičky Jak tenkrát bude lákat čas). Jenasnadě, že vedle těchto dvou variant musí existovat ještě

varianta třetí – totiž „všechno je jinak“ čili příběh jiného nežlidského hrdiny v jiném než reálném prostředí. To je třeba případ románu Vilmy Kadlečkové Na pomezí Eternaalu, kde nikdo z hlavních hrdinů není člověk (i když někteří se svým způsobem lidem blíží) a celý děj se odehrává v daleké budoucnosti navzdálené planetě. Přesto je v díle lidský rozměr obsažen, a to velmi výrazně. Čtenář neustále porovnává sebe sama, své myšlení, jednání atd. se zobrazenými hrdiny, jejichž prostřednictvím autorka zvýrazňuje určité lidské formy chování a kteří tak slouží (byť sami „nelidští“) k přesnějšímu poznání člověka. Nic nevadí, že se Kadlečková snaží vytvořit svět s autonomní logikou, která se od naší logiky liší. Naopak. Modifikace světa a hrdinů dává možnosti k soustředění pozornosti na přesně zvolené momenty lidské psychiky a povahy.

Průvodce paralelními světy

ALEŠ LANGER /PRŮVODCE PARALELNÍMI SVĚTY

20


Takto by mohla vypadat synchronní typologie SF. Jesamozřejmé, že by bylo možno přidat ještě další hlediska, ta by však bezpochyby směřovala již jen k hlubšímu precizováníobsahových charakteristik. V kontextu české SF bychom za významné mohli považovat ještě hledisko humornosti.

Humor je jedním z důležitých rysů moderní české SF.Dokonce můžeme říci, že SF humorná či alespoň humoru využívající u nás v 80. letech převažuje. Humor se v české SF projevoval vněkolikeré formě. Pavel Kosatík hovoří o třech – oprajednoduché„veselé“ SF, o typu zesměšňujícím antropocentrismus a lidský pohled na svět a o typu satiricko-kritickém a ironickém

8

.

První typ (podle Kosatíka též označovaný termínem„pseudočapkovská tradice“

9

) je charakteristický vcelku konformním akomunálním, prvoplánovým humorem, který nemá jinou nežoddechovou funkci. Pokud kdo osočoval SF z útěku od reality,

v tomto případě by měl zřejmě pravdu. Takového humoruvyužívá např. Bohumil Nohejl v románu Hříšný Václav, ale také celá

řada zejména povídkových prací. Vysloveně humoristická díla

(v tom horším slova smyslu) se naší SF naštěstí vyhýbala. Že to

bylo jen dobře, potvrzuje např. Burkovcova Gorby fiction z roku

1991, která představuje skutečně primitivní formu tohonejjednoduššího, nejprvoplánovějšího a polistopadově konformněpoulistického humoru.

Mnozí autoři si uvědomovali, že bezzubý humor tohoto druhu by vedl k degeneraci SF. Otočili se tedy zády k prvoplánovým legráckám a začali využívat mnohem adresnějšíchhumoristických postupů. V dílech Neffových, Veisových, Kramerových či Szalaiových je pracováno sironiíisebeironií, která uzemňujejakékoli myšlenky o člověku jako pánu tvorstva či vesmíru,sabsurditou, která odkrývá všechny nectné vlastnosti člověka i celéholidTypologické, tematické a žánrové vymezení

ALEŠ LANGER / PRŮVODCE PARALELNÍMI SVĚTY

21

8 Kosatík, P.: Humor a science fiction: oheň a voda? Iniciály, 1992, č. 30,

s. 24.

9 Tamtéž.


ského společenství, ba dokonce i s cynickým výsměchem a

sžírajícím sarkasmem.

Proti konkrétnímu společenskému prostředí normalizačnítotality byl namířen třetí typ humoru v české SF, typsatiricko-kritický, ironický. Jeho představiteli byli zejména Jan Hlavička a

Ivan Kmínek, vbrzku se přidal František Novotný a po revoluci

románem Kontakt Rudolf Kylián. Díla osnovaná nahumoristickém základě tohoto typu patří k tomu nejlepšímu, co se v naší

SF od poloviny 70. let objevilo. I tito autoři využívali absurdních

rysů dobové společnosti, ironizovali její stereotypy, satiricky se

snažili postihnout podstatu nelidského systému. Jejich humor

byl nezřídka velice hořký, prostoupený melancholií a skepsí a

tvarovaný do podoby někdy až cynického úsměšku.Problematika humoru a jeho různých forem objevujících se v české SF 70.

a 80. let by si jistě zasloužila podrobnější prostudování, tatopráce však pro ně neskýtá dostatek prostoru.

Jak již bylo uvedeno, SF je charakterizována především svou

obsahovou stránkou, svými typickými motivy a tématy. V této

oblasti ovšem těžko nalezneme nějaký systém, a proto bude mít

tematické vymezení SF spíše podobu výčtu.

Česká SF zkoumaného období má výhradněspolečensko-psychologický charakter. Její myšlenkovou základnou ajakýmsispolečným základním tématemje tedyčlověk, jehopsychické a sociální

charakteristiky, jeho místo v životě, ve světě, ve vesmíru. Toto

obecné téma je v konkrétních pracích realizovánoprostřednictvím konkrétních témat vědeckofantastické povahy. Současná

česká SF se pohybuje uvnitř několika tematických okruhů,které jsou propojeny právě svým zájmem o člověka.

Prvním tematickým okruhem by tedy mohla býtlidskápsychologie v užším slova smyslu. Téma lidské psychiky a její předevšímspolečenské podmíněnosti se často objevuje zejména v pracích

Josefa Nesvadby (Minehava podruhé, Rozštěpená Karla aj.),deformace lidské psychiky v nesvobodné a pokřivené společnosti

Průvodce paralelními světy

ALEŠ LANGER /PRŮVODCE PARALELNÍMI SVĚTY

22


sledujeme zejména u Hlavičky, Kmínka a Kyliána, některé texty

jdou po Orwellově vzoru až k tématu manipulace lidskoupsychi

kou technickými nebo propagandistickými prostředky avytvoře

ní „šťastné“ centrálně řízené společnosti (Kmínek – Utopie,nej

lepší verze, Řezníček – Společenství blaha, Freiová – kvařanský

cyklus). Témata psychologická jdou ruku v ruce s tématyspole

čenskými a sociologickými. Zmíněné pokusy o vybudování„šťast

ných“ společností již nesetrvávají u témat individuálníchpsy

chik, ale směřují k poznání psychiky společenské, kolektivní.

Společnost, její duševní život a vztahy mezi jejími členy, to jedal

ší z frekventovaných tematických okruhů. Stal se např.zákla

dem pro SF díla Vladimíra Párala. Velmi specifickýspolečen

sko-psychologický fenomén víry a náboženství, resp. pozici

člověka jako tvůrce nového (byť umělého) života zpracovalze

jména v románu Ramax František Novotný. Spisovatelé sevětši

nou snažili postihnout společnost v její komplexnosti či alespoň

podstatě. Společnosti konstruované a zobrazované našimiauto

ry skýtají neradostný, až děsivý pohled, ať už se jedná očesko

slovenskou společnost normalizační (často též popisovanou

prostřednictvím alegorií), či o vize společností budoucích. Jejich

základem je totiž téměř vždy společenská nerovnoprávnost,ně

kdy zjevná, někdy umně kamuflovaná zdánlivýmrovnostář

stvím, pod jehož fasádou však bují kastovnictví ve velmikru

tých podobách. Obrazy společenských systémů došly až do

extrémních nelidských podob např. v dílech JosefaPecinovské

ho a Martina Harníčka, jejichž práce zobrazovaly témaodlidště

nosti společnosti za použití nezřídka velmi děsivých motivů.

Význačným tématem bylo zobrazení společnosti ve stadiu

hlubokého rozkladu provázeného zločinností, individualismem,

bojem o holý život či společnosti, kde násilí je vlastně všednízá

ležitostí. Toto téma se realizovalo buď prostřednictvímdobro

družné SF osnované na dynamické fabuli (romány J.Pecinov

ského), nebo jako dystopické vize, tedy motivicky šokující,

Typologické, tematické a žánrové vymezení

ALEŠ LANGER / PRŮVODCE PARALELNÍMI SVĚTY

23


intenzívní obrazy nelidské společnosti opustivší poslední zbytky

humanismu (Pecinovský, Harníček, Poláček aj.).

Dystopičnostje vůbec velmi častým rysem současné SF tvorby.

Díla tohoto typu mají poměrně ustálený okruh motivů:odlidštěná společnost v pochmurném městském prostředí fungující na

jediné společenské normě – „právu silnějšího“, téměř naprostá

nepřítomnost přírodního prostředí, tíživá atmosféra„megalopolické džungle“. Dystopii lze považovat za zvlášť vyhrocenouformu antiutopie. Antiutopie je vlastně opozicí utopie, klasického

žánru SF. Přestože se pojem utopie někdy považuje zaekvivalent pojmu SF, resp. sci-fi, domnívám se, že toto chápání jenesprávné, byť pochopitelné. Utopie je zvláštním žánrem(obsahovým a formálním celkem), který se realizuje pouze v oblasti SF.

Má velmi specifické rysy obsahové i formální – představuje

vždy průřez určitou a podle mínění autora ideální společností.

Realizuje se vysoce statickou (a proto dnes neatraktivní)formou; hrdinové (nejčastěji dvojice: průvodce a jeho host)procházejí jednotlivými částmi utopického společenství a průvodceseznamuje prováděného se strukturou společnosti, rozdělením

funkcí atd. Utopie zobrazuje ideální stát, antiutopie samozřejmě

jeho opak, přičemž logika pojmů vyžaduje, aby antiutopiezachovávala stejné formální rysy. Dystopie se již touto statickouformou nerealizuje, ba naopak velmi často používá postupůznačně dynamických, např. fabulace v duchu dobrodružné prózy.

Psychické i sociální deformace zobrazované v dílech SF měly

svůj reálný základ v předlistopadové společnosti, která jimdávala dostatek materiálu k extrapolacím. Tato společnost dala

vzniknout také dalšímu okruhu témat – tematice ekologické.Zá-

jem o ekologii sice nebyl specifickou vlastností české SF –ekologie byla (a je) tématem celosvětovým –, specifická je všakrealizace této tematiky v našich podmínkách. Dvojtvářnost, kterou

směrem k ekologické problematice uplatňoval komunistickýrežim, vedla k otřesnému stavu životního prostředí v naší zemi.RePrůvodce paralelními světy

ALEŠ LANGER /PRŮVODCE PARALELNÍMI SVĚTY

24


akcí na katastrofální ekologickou situaci byl v literatuře vznik

motivicky děsivého biopunku extrapolujícího dobové tendence

ve vývoji životního prostředí do hrůzu nahánějící podoby(povídky Evy Hauserové).

Témata psychologická, společenská a ekologická si velká část české předlistopadové SF vybírala s naprosto jednoznačným úmyslem využít je ke kritice stávající společnosti. SF tak v době ideologického útlaku a všudypřítomné cenzury suplovalaspolečensko-kritickou literaturu (či spíše publicistiku), která vdemokratických zemích pojmenováváním problémových jevů plní funkci společenskopolitického regulátoru. To však u nás v letechnormalizace naprosto nebylo možné. Kdo chtěl vyslovit své deprimující pocity z neutěšeného stavu společnosti, nemohl zvolit přímoucestu adresné kritiky, ale byl nucen ubírat se „oklikou“. Jednou z těchto „oklik“ (a velmi využívanou) byla právě SF. Alegoričnost a dvojsmyslnost se postupně staly charakteristickým rysemmnožství děl SF v naší zemi. Pro svou výpovědní sílu se tento způsob vyslovení se k aktuálnímu stavu Československa objevil i tam, kde alegoričnost nebyla nutná – v samizdatu. Podobenství totiž působí vždy silněji než popisný realismus, dokladem jsou např.romány Zbyňka Fišera alias Egona Bondyho.

Samozřejmě, že naše SF nezpracovávala jen témata tkvící svým základem v realitě české totality a soustřeďující se na její kritiku. Otevírala zcela přirozeně též témata jí více příslušející, avšak i ta často doplňovala o drobné výpady proti režimu.Nejtyičtějšími tématy této doby byly cesty časem a možnosti s nimi spjaté, cesty vesmírem a kosmická a mimozemská tematikavůbec, problematika umělých lidí – kyborgů a androidů akcentující etické aspekty, rozvoj vědy a zvláště téma vědecké a lidskéodovědnosti vůbec a ke konci 80. let též téma počítačovéhoprostoru a jeho propojení se světem lidí.

O chrononautickou či chronoklastickou SF se pokusil bezmálakaždý autor, neboť toto téma skrývá velké možnosti pro atraktivní

Typologické, tematické a žánrové vymezení

ALEŠ LANGER / PRŮVODCE PARALELNÍMI SVĚTY

25


výstavbu příběhu i pro vytváření komických situací. Přesunjedince v čase se všemi důsledky z toho plynoucími ovšem nebyl

jen zdrojem komiky, ale objevil se i ve zcela seriózníchzpracováních (např. v románu Ludmily Freiové Datum narození nula). Že

se cesty časem staly speciální tematickou oblastí i uvnitř české

SF, dosvědčuje také vznik literární soutěže zaměřené právě na

tato díla. Pod názvem „O stříbřitělesklý halmochron“ ji pořádal

plzeňský sci-fi klub Laser a její název byl odvozen od stroje času

zkonstruovaného Ludovicem Rumplbrechtem, literárnímhrdinou povídek Jana Hlavičky.

Druhým „klasickým“ tematickým okruhem SF jeoblastkosmické SF. Autoři tu využívají jednak tématu kosmických cest, dnes

již uskutečňovaných bezvýhradně pomocí časoprostorových

skoků, jednak tématu setkání s mimozemskými bytostmi. Ne

všechny texty zůstávají jen u prvoplánového popisu a rozvedení

nápadu, ve druhém plánu většinou opět nalézáme svědectví

o člověku, jeho touhách, schopnostech a vlastnostech.

SF rovněž otvírá témata etická. Jedním z hlavních témat SF je

odpovědnost člověka za své činy a jejich důsledky. Téměřkaždé dílo pracující s tímto tématem přímo či nepřímo zdůrazňuje podíl lidského faktoru na zobrazované, téměř vždy odstrašující situaci. Neustálé posilování vědomí odpovědnosti ve čtenářích SF je jedním z hlavních rysů této literatury. Zvlášť výrazně bývá význam odpovědnosti demonstrován na příkladu etikyvědeckého výzkumu, na odpovědnosti vědce za své objevy a jejichtřebas nepředpokládané důsledky. Takovým dílem je např.Veisova povídka Suetemorp. Etický podtext mají též díla, v nichž vystupují umělí lidé – androidi a kyborgové. Tyto práce jsoujakýmisi zkouškami tolerance a vstřícnosti, schopnosti překonatvrozené lidské dispozice ke xenofobii. Např. Neff prostřednictvímtakových děl vyslovuje své pochybnosti o zralosti lidstva k vytváření umělé inteligence a bytostí schopných uvědomění si sebe sama. Podobný hlas se nese i z prací Františka Novotného,

Průvodce paralelními světy

ALEŠ LANGER /PRŮVODCE PARALELNÍMI SVĚTY

26


které vyjadřují přesvědčení, že člověk jako tvůrce zatím není

schopen zvládnout své „božské“ postavení, do něhož jej jímvytvořené bytosti logicky dosadí. Jakkoliv se tyto úvahy zdajíneaktuální, jejich varování před lidskou malostí, zpozdilostí aprimitivismem by nemělo být přeslechnuto.

Oblíbenou tematickou oblastí se také u nás v průběhu 80. let stala tematika počítačová, jež dala základ domácí kyberpunkové tvorbě. Zejména je tu literárně zpracovávána velmi sugestivní myšlenka propojení a prostoupení světa počítačové sítě a světa reálného, která má svůj reálný základ v existenci virtuálníreality. Příval moderních technologií a dynamické změny životního stylu se tak promítly i do literatury SF.

V oblasti tzv. volné fantastiky, zejména v oblasti fantasy, která má u nás často podobu science fantasy, se od konce 80. letzačal výrazně uplatňovat vliv postmoderních tendencí ve vnímání a chápání světa (spojování realismu a magie, zájem oiracionalitu, okultní jevy, novodobé mýty a tajemné souvislosti „všeho se vším“ existující mimo možnost poznání lidskými smysly arozumem, stírání rozdílu mezi snem a skutečností). Základnímtématem jakékoli fantasy je bo jdobra a zla, tedy základní témapohádek. Na rozdíl od nich však fantasy pojímá dobro a zlo jako dvě strany jedné mince, jako nerozlučný pár antagonistickýchveličin, které musejí ve vzájemném sporu koexistovat vedle sebe a zachovávat rovnováhu kladného a záporného principu vautorem vytvořeném světě. Motivy tajemství, magie, mystiky,esoterických nauk a „nadpřirozených“ jevů či schopností některých jedinců, které fantasy hojně využívá, jsou v současné kultuře stále frekventovanější; prostřednictvím těchto motivů dochází ke sbližování a prostupování fantasy a SF.

V závěru této kapitoly je třeba se ještě alespoň stručně zmínit o jednotlivýchžánrech, jichž současná SF využívá. Jak již bylořečeno, SF existuje nad kategorií žánru i druhu. Dá se tedy říci, že SF může teoreticky pokrývat vedle neliterárních uměleckýchfoTypologické, tematické a žánrové vymezení

ALEŠ LANGER / PRŮVODCE PARALELNÍMI SVĚTY

27




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist