načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Průvodce Financial Times: Jak vybírat podhodnocené akcie -- a vydělat na jejich růstu - Glen Arnold

Průvodce Financial Times: Jak vybírat podhodnocené akcie -- a vydělat na jejich růstu
-15%
sleva

Kniha: Průvodce Financial Times: Jak vybírat podhodnocené akcie
Autor: Glen Arnold
Podtitul: a vydělat na jejich růstu

Jakými principy se již přes půl století řídí velcí investoři jako Warren Buffett, Peter Lynch či Benjamin Graham? Co se od těchto investorů, jimž lze úspěchy na světových akciových ... (celý popis)
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  199 Kč 169
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
5,6
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7% 100%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » BIZBOOKS
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2014
Počet stran: 368
Rozměr: 167 x 225 mm
Vydání: Vyd. 1.
Název originálu: Financial times guide to value investing
Spolupracovali: překlad Radek Blaheta
Vazba: brožovaná lepená
Datum vydání: 1. 2. 2014
Nakladatelské údaje: Brno, Computer Press, 2011
ISBN: 9788025127681
EAN: 9788025127681
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Jakými principy se již přes půl století řídí velcí investoři jako Warren Buffett, Peter Lynch či Benjamin Graham? Co se od těchto investorů, jimž lze úspěchy na světových akciových trzích jen závidět, můžeme naučit? Právě těmito otázkami se v knize Hodnotové investování zabývá úspěšný autor Glen Arnold. Představuje soubor rad, v nichž se principy hodnotového a růstového investování snoubí s taktikami nejslavnějších světových investorů. Dozvíte se, jak tyto postupy aplikovat na své vlastní portfolio a stát se tak úspěšným a disciplinovaným investorem. Kniha Hodnotové investování představuje základní pojmy i praktické metody ověřené slavnými investory: nikové investování podle Petera Lynche investování do nízkého P/E podle Johna Neffa moderní analýzu cenných papírů podle Benjamina Grahama investování do výnosných akcií podle Philipa Fishera investování zaměřené na perspektivu firmy podle Warrena Buffetta a Charlese Mungera hodnotovorůstovou metodu investování analýzu odvětví a konkurenčních prostředků „Tuto knihu by si měl přečíst každý, kdo to s investováním myslí skutečně vážně. Zvláště v dnešní době, charakteristické záplavou informačních zdrojů a různých oceňovacích technik, je pochopení základů hodnotového investování nezbytným předpokladem úspěšného dlouhodobého investora. A od koho jiného čerpat než od nejúspěšnějších hodnotových investorů historie finančních trhů.“ —Marek Hatlapatka, hlavní analytik společnosti Cyrrus Glen Arnold je obchodník, investor a profesor financí na Salfordské univerzitě. Napsal mnoho knih o financích a investování, například Corporate Financial Management, The Handbook of Corporate Finance či The Financial Times Guide to Investing. (jak vybírat podhodnocené akcie a vydělat na jejich růstu)

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Ke knize "Průvodce Financial Times: Jak vybírat podhodnocené akcie -- a vydělat na jejich růstu" doporučujeme také:
Úspěšný investor -- Odhalte 77 investičních omylů Úspěšný investor
Naučte se investovat -- 2. rozšířené vydání Naučte se investovat
Nová Buffettologie -- Osvědčené investiční techniky pro měnící se trhy, díky nimž se stal Warren Buffett světově proslulým investorem Nová Buffettologie
Akciové investice Akciové investice
CURYŠSKÉ AXIOMY - Investiční tajemství švýcarských bankéřů CURYŠSKÉ AXIOMY
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

68  3 Benjamin Graham – otec moderní analýzy cenných papírů Benjamin Graham je považován za vůbec nejvlivnějšího investičního fi lozofa. Warren Buff ett o něm prohlásil, že to byl „ten nejchytřejší člověk“,

1

kterého kdy poznal. Buff ett

ostatně z Grahama v mnohém vychází. Když mu bylo 19 let a studoval na Nebraské univerzitě, četl Grahamovu druhou knihu, Inteligentní investor; o četbě této knihy pak řekl, že jeho zážitek byl podobný jako zkušenost Pavla na cestě do Damašku – spatřil světlo. Buff etta Grahamovy myšlenky zasáhly tak prudce, že se v roce 1950 nabídl, že bude pro fi rmu Graham-Newman Co. pracovat zadarmo! Graham jej však odmítl. Buff ett o tom později řekl: „Graham mě odmítl jako příliš drahého. Bral tu svou hodnotu skutečně vážně!“

2

Nakonec („když jsem se ho až příliš naobtěžoval“

3

)

byl Buff ett v roce 1954 přijat a se svým učitelem udržoval po mnoho let blízký vztah. V padesátých letech pracovali pro maličkou fi rmu Graham-Newman pouze čtyři „dělníci“. U tří z nich – Waltera J. Schlosse (WJS Partners), Toma Knappa (Tweedy, Browne Partners) a Warrena Buff etta – lze po jejich odchodu sledovat ohromující investiční výsledky.* Sám Graham velké bohatství neshromáždil (když v roce 1976 zemřel, zanechal po sobě majetek v hodnotě 3 milionů dolarů), ale jeho myšlenky měly vliv na vznik multimiliardových jmění. Byl velmi intelektuálně zaměřen a jeho zájem se namísto peněz soustředil spíše na intelektuální výzvy spojené s výběrem akcií. Graham byl vůdčím představitelem hodnotové investiční školy. Touto charakteristikou však nemám na mysli zjednodušenou, zkreslenou a hrubou „analýzu“, kterou je velká část současného hodnotového investování. U stávajících deformovaných a až dětsky primitivních metod často propagovaných ve fi nančním tisku spočívá největší intelektuální hloubka v nákupu akcií s vysokými dividendami nebo nízkým P/E či P/B.** Grahamovo hodnotové investování ovšem bylo mnohem sofi stikovanější. Hledal výhodné ceny, ale * Grahamovým žákem byl také Bill Ruane (fond Sequoia), který navštěvoval jeden z Grahamových kurzů na

Kolumbijské univerzitě v roce 1951. ** Ukazatel P/B (price-to-book ratio) vyjadřuje poměr tržní ceny akcie k účetní hodnotě akcie. V angličtině

se lze také setkat s označením market-to-book ratio. (pozn. překl.)


 69

Benjamin Graham – otec moderní analýzy cenných papírů

zároveň si uvědomoval, že přijetí jednokritériové fi lozofi e by mělo negativní dopad. Pokud by to bylo tak jednoduché jako aplikace jednociferných čísel v matematice, využívali by tuto metodu všichni a nadprůměrné výnosy by brzy nebyly možné. Za dvacet let (od roku 1936) zajistila společnost Graham-Newman Corporation svým klientům neobvykle vysoké výnosy: „Úspěšnost společnosti Graham-Newman Corpo ration lze vidět na jejích průměrných ročních vyplácených výnosech. Zjednodušeně řečeno, pokud člověk v roce 1936 investoval 10 000 dolarů, dostával v následujících dva ceti letech v průměru 2 100 dolarů ročně a na konci pak obdržel původních 10 000 do larů.“

4 Ve výpovědi před senátem

5

v roce 1955 uvedl Graham mírně odlišný údaj: „V průběhu

let jsme na kapitálu obvykle vydělávali zhruba 20 procent ročně.“ Takovýto výsledek je výrazně lepší než výnos dosažitelný na trhu jakožto celku. Banka Barclays Ca pital

6 například ukazuje, že ve stejných letech dosahovala průměrná roční reálná (po odečtení infl ace) výnosová míra u amerických akcií s reinvesticí hrubého důchodu pouze 7,4 procenta. I po připočtení průměrné roční infl ace ve výši 3,8 procenta* k údajům ban ky Barclays Capital, abychom mohli oba výsledky porovnat, jsou výnosy společnosti Graham-Newman výrazně lepší než výnosy, kterých dosahoval průměrný investor. Rané vlivy Benjamin Graham se narodil jako Benjamin Grossbaum v Londýně v roce 1894. Jeho rodina se přestěhovala do USA, když byl ještě dítě, a brzy nato, když bylo Benjaminovi osm a půl roku, mu zemřel otec. Snad jeho rané zkušenosti, kdy jeho rodina bojovala o přežití, v něm zakořenily potřebu investičního přístupu, který klade na první místo bezpečí (kterého se ovšem v opojných dvacátých letech dočasně nedržel). Jeho matka se pokoušela podpořit rodinný rozpočet riskantními strategiemi, výsledek však byl neuspokojivý a neveselý. Inteligentní, leč příliš sebevědomý Ačkoli patřil Graham do chudé rodiny, měl dobré vzdělání a byl výjimečně inteligentní. Po dokončení Kolumbijské univerzity v roce 1914 získal nabídku vyučovat na třech katedrách: anglického jazyka, fi lozofi e a matematiky. Všechny nabídky odmítl a místo toho se stal fi nančním analytikem na Wall Street. Jeho talent se brzy projevil, Graham dělal rychlé pokroky a „neustálý posun k lepšímu“

7

zaznamenávala i jeho životní

úroveň. V roce 1925 již překonal nejen chudobu mládí, ale také instinktivní opatrnost: „V jednatřiceti už jsem si byl jistý, že vím naprosto vše – nebo alespoň vše, co potřebuji * Implicitní cenová defl ace HDP. US Offi ce of Business Economics, Th e National Income and Product Accounts

of the United States 1929–1965.


70  Část 1  Investiční fi lozofi e vědět o vydělávání na akciích a dluhopisech –, takže mám Wall Street v malíčku a moje budoucnost bude stejně neomezená jako mé ambice. ... Byl jsem moc mladý, abych si uvědomil, že jsem se dostal do pasti přílišného sebevědomí.“

8

Založení investičního fondu Dne 1. ledna 1926 vznikla soukromá investiční společnost Benjamin Graham Joint Account. Na počátku do ní investoři vložili 400 000 dolarů. Na konci roku 1926 se pak ke Grahamovi přidal Jerry Newman. Každý rok chtěli do jejich fondu vložit peníze další a další přátelé, takže v roce 1929 již Graham s Newmanem řídili fond o hodnotě kolem 2,5 milionu dolarů. Graham byl výřečný, aktivní, měl logické myšlení a smysl pro humor. Mohl se pochlubit všemi vlastnostmi vynikajícího učitele a tyto dary také štědře využíval ve svém kurzu Analýza cenných papírů, který jako odborný asistent na částečný úvazek vedl na ekonomické fakultě Kolumbijské univerzity – první kurz proběhl na podzim roku 1927. Jeho akademická kariéra trvala 40 let a během ní získal mimo jiné profesuru a další tituly na Kolumbijské univerzitě, Newyorském institutu fi nancí a UCLA (University of California, Los Angeles). Mánie dvacátých let Na konci dvacátých let měl již Graham pověst člověka, který dokáže nalézt zajímavé investiční příležitosti. Navzdory sebekritice, pokud jde o samolibost a přílišné sebevědomí, byl na konci dvacátých let podle všeho relativně opatrným investorem. Za jeho silné stránky byly pokládány intelektuální nezávislost a hluboký smysl pro poctivost. Na vrcholu býčího trhu však jako by jeho racionální stránka sváděla boj s emocemi, jak ukazuje následující citát:

Vzpomínám si, jak (Bernard) Baruch (v roce 1929) hovořil o absurdní anomálii, kdy

si lidé berou krátkodobé úvěry s osmiprocentní úrokovou sazbou na akcie s pouhým

dvouprocentním dividendovým výnosem. Na to jsem mu odpověděl: ‚To je pravda,

ale díky zákonu kompenzace bychom měli očekávat, že jednoho dne uvidíme

opak  – úvěry s  dvouprocentní úrokovou sazbou a  u dobrých akcií osmiprocentní

dividendu.‘ Pokud jde o rok 1932, moje proroctví nebylo zcela mylné... Opravdu

zvláštní mi ale připadá, že jsem ve vší vážnosti mohl učinit takovouto prognózu, ale

nedokázal jsem si uvědomit nebezpečí, jemuž jsem vystavil kapitál své společnosti.

9

Graham později dospěl k závěru, že v horečce let 1928–1929 se z investorů stali spekulanti. Zcela překroutili význam investiční hodnoty a ztratili kontakt s klíčovými


 71

Benjamin Graham – otec moderní analýzy cenných papírů

principy. Například zapomněli, že ne všechny kvalitní fi rmy nabízejí hodnotné akcie,

protože tyto akcie mohou být s ohledem na dobré vyhlídky fi rmy nadhodnoceny.

K ohodnocení akcií je navíc potřeba velká míra skepse. Ohodnocení založená na

projekcích zisku mohou být velmi nespolehlivá, a větší pozornost by tak měla být

věnována základně v podobě hmotných aktiv. Ve zjitřené atmosféře spekulativního

boomu pumpovali investoři peníze do společností, díky čemuž společnosti bohatly,

ale jejich akcionáři chudli. Býčí trh podporuje „chaotickou účetní politiku a zcela

neracionální kritéria hodnoty“.

10

Velká hospodářská krize

V polovině roku 1929 používal fond 2,5 milionu dolarů kapitálu na dlouhé pozice

(nákup cenných papírů), což bylo vyváženo stejným objemem dolarů v krátkých

prodejích (prodej cenných papírů, které fond aktuálně nevlastnil). Dále měl 4,5 milionu

dolarů ve skutečně dlouhých pozicích, proti nimž byly 2 miliony dolarů dluhů. Rok

1929 uzavíral fond s dvacetiprocentní ztrátou. Měly však přijít ještě horší časy: v roce

1930 zaznamenal fond ztrátu ve výši 50,5 procenta, v roce 1931 16 procent a v roce

1932 pak 3 procent. Kumulovaná ztráta v letech 1929–1932 činila z 2,5 milionu celých

70 procent. Navzdory ztrátě a odchodu některých investorů však fond Benjamin

Graham Joint Account přežil. V roce 1933 začínal s 375 000 dolary. Graham po dobu

krize nepobíral plat a navíc velmi tvrdě pracoval, aby získal prostředky investorů zpět.

Během roku 1933 zaznamenal padesátiprocentní zisk a v roce 1935 již byly všechny

minulé ztráty vynahrazeny.

Klíčové složky Grahamovy fi lozofi e

Potřebu opatrnosti jako by do Grahamova myšlení „vypálila“ zkušenost s horečnatou

atmosférou dvacátých let, která jej smetla s sebou, následný pád burzy a hospodářská

krize. Od té doby trval na výrazném bezpečnostním polštáři. Odsuzoval spekulaci.

Vyhledával cenné papíry, které byly tak podhodnoceny, že zde z dlouhodobého hlediska

byla mizivá pravděpodobnost, že by svou tržní hodnotu dále ztratily.

Právě Grahamův důraz na jistotu představoval to, čeho si Buff ett považuje nejvíc:

„(Grahamovi) nešlo o brilantní investice, a už vůbec ne o módní trendy. V centru všeho

u něj bylo zdravé investování a podle mého názoru z vás může zdravé investování udělat

boháče, pokud ovšem nejste příliš velcí nebo nemáte příliš naspěch, ale nikdy kvůli němu

nezchudnete, což je ještě lepší.“

11

Během velké hospodářské krize si Graham vypracoval jedinečný investiční přístup.

Sám pro sebe se pokusil rozlišit investici od pouhé spekulace. Výsledkem jeho úvah


72  Část 1  Investiční fi lozofi e bylo odmítnutí běžně přijímaného názoru, že rozdíl spočívá v typu zakoupeného fi nančního nástroje. Rovněž zamítl délku časového období, po které je cenný papír držen. Uvědomil si, že rozdíl je přítomen v mysli člověka, který činí nákupní a prodejní rozhodnutí. Klíčem je tedy postoj daného jedince. Primárním zájmem spekulanta je očekávat tržní fl uktuace a z nich pak těžit. Naopak „investiční operace je taková, která po zevrubné analýze slibuje jistotu zachování jistiny a uspokojivý výnos. Operace, které tyto požadavky nesplňují, jsou spekulativní“.

12

Klíčové složky investiční operace jsou

uvedeny na obrázku 3.1. Všimněte si, že Graham nehovoří o jednotlivé emisi akcií či o jednotlivém nákupu akcií, nýbrž o investiční operaci. Důvod je následující:

Je chybné nahlížet na investice jako na cosi, co svou povahou vždy spočívá v emisi.

Podstatnou složkou je často cena, takže akcie ... může mít investiční hodnotu

na jedné cenové hladině, avšak již ne na jiné. Investici lze dále ospravedlnit ve

skupině emisí, které by nebyly dostatečně bezpečné, pokud bychom investovali

pouze do jedné z nich. Jinými slovy, nutností zde může být diverzifi kace, která by

snížila riziko související se samostatnými emisemi na minimum, a to s ohledem na

investiční požadavky.

13

Obrázek 3.1  Tři složky investiční operace podle Grahama

Zevrubná analýza

 akcie jako části fi rmy

 argumenty/fundamentálně kvantitativní

 na základě praktických investičních zkušeností

 vnitřní hodnota (intrinsic value)/ziskový potenciál (earning power)

Jistota zachování jistiny Uspokojivý výnos

Investice


 73

Benjamin Graham – otec moderní analýzy cenných papírů

Efektivní investování a argumenty

Prvním požadavkem je zevrubná analýza, čímž Graham míní studium fakt. Aspirujícím

investičním analytikům radil, aby na akcie nahlíželi jako na podíl v dané fi rmě. Představte

si, že máte v určité soukromé fi rmě podíl. Nebo ještě lépe: odhadněte

hodnotu fi rmy, jako by vám patřila celá. Graham zastával názor, že analytici

z Wall Street se jen zřídkakdy zamýšlejí nad klíčovou otázkou „Za kolik se

daná fi rma prodává?“. Kdyby měl ale kdokoli, kdo by chtěl koupit například

desetiprocentní podíl ve fi rmě, zaplatit 100 000 dolarů, nejdříve ze všeho

by jej napadlo vynásobit danou částku deseti a zjistit tak, zda je ohodnocení celé fi rmy

přiměřené – opravdu jde za 1 milion dolarů o dobrou koupi? Investor zastávající tento

efektivní přístup by zvážil hodnoty nabízených aktiv, sílu fi nančních zdrojů a ziskový

potenciál. Pokud se investor zaměří na samotnou fi rmu, může se tak vyhnout chybě

v podobě soustředění se pouze na krátkodobé pohyby akcií na Wall Street. Krátkodobé

nepříznivé faktory mají často výrazný dopad na tržní cenu akcií. Přestože tyto události

krátkodobé povahy mají jen máloco do činění s fundamentální hodnotou fi rmy, Wall

Street nemilosrdně sníží cenu jejích akcií.

Investování se tak v podstatě podobá vlastnictví obchůdku na rohu, který má vynikající

pozici a od nějž se očekává, že bude mít i nadále silnou konkurenční výhodu a vysoký

zisk, a to po tak dlouhé období, jaké lze bez větších problémů zahrnout do prognózy.

V následujících třech měsících však obchody nebudou valné, protože na silnici před

obchodem se bude dělat nový koberec. Byl by naprostý nesmysl, pokud bychom kvůli

tomu výrazně snížili ohodnocení fi rmy. Její hodnotu z naprosté většiny určují zisky, které

bude obchod generovat po dlouhou dobu po uplynutí těchto tří měsíců. Přesto se zdá,

že Wall Street je posedlá právě krátkodobými negativními zprávami a nepřiměřeně

pak snižuje cenu akcií. Je tedy zřejmé, že tržní ceny nevycházejí z racionálního či

matematického vztahu k fundamentálním faktorům (alespoň ne v krátkodobém hori

zon tu), „nýbrž z myslí a rozhodnutí kupujících a prodávajících“.

14

„Ceny kmenových

akcií nejsou výsledkem důkladných výpočtů, nýbrž výplodem chaotických střetů

lidských reakcí. Akciový trh se spíše než váze podobá hlasovacímu zařízení. Na faktické

údaje nereaguje přímo, nýbrž pouze skrze jejich dopad na rozhodnutí kupujících

a prodávajících.“

15

Takže pokud dokážete analyzovat akcie nezávisle, a to nikoli jako

krátkodobý žeton při hazardní hře, nýbrž jako podíl na vlastnictví skutečné fi rmy,

můžete být před konkurencí ve výhodě.

Tento nezávislý přístup vyžaduje, aby se vaše analýza opírala o pevné argumenty, které

budete bez větších problémů schopni obhájit. Je zapotřebí kritické analýzy dostupných

fakt o dané fi rmě. Dále je potřeba, abyste měli odvahu, která vychází z vašich znalostí

Prvním

požadavkem

je zevrubná

analýza.


74 

Část 1  Investiční fi lozofi e

a zkušeností. Pokud s vašimi závěry ostatní lidé, a to i většina, nesouhlasí, měli byste

být připraveni většinový názor zavrhnout a jednat podle svého. Tím se však řiďte jen

tehdy, pokud máte pravdu, jinými slovy, pokud jsou vaše data a argumenty správné.

Graham o odvaze ve světě cenných papírů hovoří jako o nejvyšší ctnosti, která stojí na

„odpovídajících znalostech a ověřeném úsudku“.

16

Graham si ovšem dává velký pozor, aby příliš nezdůrazňoval sklon trhu k chybám.

Nezávisle myslící a kritický analytik totiž musí trhu věnovat pozornost a musí k němu

mít také respekt, zároveň však musí být schopen se od něj v případě potřeby odpoutat.

Vnitřní hodnota (Intrinsic value)

Vnitřní hodnota* představuje pojem, kterému Graham připisoval značnou důležitost.

Po

važoval jej za těžko postižitelný koncept a nejblíže se mu jej podařilo defi novat jako

„hodnotu společnosti pro soukromého vlastníka“.

17

Jde o cenu, za kterou by se akcie

měla prodávat, pokud by byla na normálním trhu řádně oceněna. Tedy cenu, kterou

ospravedlňují fakta. Mezi tato fakta patří aktiva, zisk, dividendy a reálná perspektiva fi rmy.

Je obtížně tento koncept použít tak, aby bylo možné určit konkrétní číselný údaj. Ana

ly tici se o to již pokoušeli. Nejdříve se domnívali, že se shoduje s účetní hodnotou

fi rmy – čistou hodnotou aktiv (net asset value) rozvahy, kdy jsou aktiva upravena tak,

aby refl ektovala reálné ceny (fair prices). Vážným nedostatkem tohoto pojetí však byla

skutečnost, že účetní hodnoty společností obvykle mají jen malý systematický vztah

k ziskům (a tedy také hodnotě). Některé fi rmy vykazují negativní účetní hodnotu, avšak

mají vysoké zisky a vysoký akciový kurz; jiné disponují množstvím továren, strojů,

zařízení, zásob atd. a nemají žádné dluhy, avšak jejich ziskovost není valná.

Jeden z alternativních pohledů, který zastával také Graham, pak tvrdil, že vnitřní

hodnotu určuje její „ziskový potenciál (earning power)“.

18

Ten se však přesněji určuje

jen s velkými obtížemi. Analýza minulých zisků (průměr, trend růstu či poklesu) je

sice do jisté míry užitečná, musejí ale existovat pádné důvody, aby bylo možné věřit,

že tento trend může být vodítkem rovněž v budoucnosti, chceme-li využít jednoduché

extrapolace. V mnoha případech je však oprávněnost tohoto předpokladu slabá.

Navzdory daným obtížím je ovšem nutné odvodit určitá očekávání budoucích zisků,

k nimž má analytik důvěru. Graham tvrdí, že přesná čísla nejsou třeba; potřebujeme

pou ze vědět, je-li udávaná hodnota neadekvátní, nebo naopak výrazně vyšší než

trž ní cena. „Pro tyto důvody může být neurčité a přibližné určení vnitřní hodnoty

* Anglický termín „intrinsic value“ nepochází od Grahama. Poprvé jej použil William Armstrong ve své

brožuře Stocks, and Stock-jobbing in Wall Street v roce 1848.


 75

Benjamin Graham – otec moderní analýzy cenných papírů

postačující.“

19

Analytik musí pracovat s ohledem na rozpětí přibližné vnitřní hodnoty.

Spolu s nárůstem nejistoty obklopující určitou akcii se pak rozpětí vnitřní hodnoty

rozšiřuje. Graham uvádí příklady 20 až 40 dolarů za výrobce letadel a leteckých motorů

Wright Aeronautical v roce 1922 oproti 30 až 130 dolarům u výrobce zemědělských

strojů Case v roce 1933.

20

Tento druh myšlení umožňuje investorovi využít koncept

vnitřní hodnoty v nejistém světě. Pokud tržní cena klesne hluboce pod spodní hranici

tohoto rozpětí, jedná se o „dobrou koupi“.

Bezpečnostní polštář (margin of safety)

Zde se dostáváme ke Grahamovu pravděpodobně nejvlivnějšímu aforismu – bezpeč

nostnímu polštáři. Graham říkával, že pokud by měl vtěsnat tajemství kvalitní

investice do tří slov, jeho motto by znělo „margin of safety (bezpečnostní polštář)“.

21

Traumatické zkušenosti s prudkým boomem a následnou krizí ve dvacátých

a třicátých letech vedly Grahama k tomu, aby kladl hlavní důraz na ochranu proti

nepříznivému vývoji. Hodnota musí dostatečně přesahovat zaplacenou cenu, takže

i v případě, že investor později zjistí, že koupený cenný papír není tak atraktivní,

jak se zdál v době analýzy, je stále možné získat uspokojivý výnos. Bezpečnostní

polštář v investování do akcií odpovídá dodatečné nosnosti vysokých kancelářských

budov, mostů a lodí, která je mnohem vyšší, než je za normálních (ale také možných

abnormálních) okolností potřeba. Jde o druh zajištění proti nečekaným událostem:

„Kupujte cenné papíry, které nejsou pouze nepříliš drahé, ale které se na základě analýzy

jeví až příliš levné.“

22

Koncept bezpečnostního polštáře je tak prubířským kamenem,

který odlišuje investiční operaci od spekulace. Je bezpochyby pravda, že spekulanti

přesvědčují sami sebe, že při rizikových transakcích je pravděpodobnost úspěchu na

jejich straně, a tvrdí, že s bezpečnostním polštářem pracují také. Tito jedinci se mohou

navíc cítit nadřazeni, pokud jde o schopnosti výběru akcií či kvalitu systému. Takováto

tvrzení jsou však neoprávněná, neboť daní jedinci si nezjistili relevantní fakta ani

nepoužili přesvědčivou argumentaci. Naopak vycházejí ze subjektivního názoru na

budoucí pohyb cen – z pocitu, že trh či konkrétní akciový titul bude stoupat či klesat.

Neexistuje způsob, jak by bezpečnostní polštář mohl takovéhoto spekulanta jakkoli

smysluplně chránit.

Investoři, na rozdíl od spekulantů, ve svých úsudcích vycházejí z argumentů založených

na zkušenostech a využívajících statistické údaje; bezpečnostní polštář se tak projevuje

v číslech, nikoli ve spoléhání na názor. Ve třicátých letech například Graham zpozoroval,

že celková hodnota akcií byla u mnoha společností „nižší než hodnota obligací, které

by bylo možno bezpečně vydat oproti majetku fi rmy a jejímu ziskovému potenciálu“.

23

Jinými slovy, pokud investor koupil kmenové akcie společnosti, bral na sebe riziko,


76 

Část 1  Investiční fi lozofi e

které se podobalo tomu, kdyby koupil vysoce zabezpečené dluhopisy s nízkým rizikem

neproplacení, a přesto by nabízené výnosy výrazně přesahovaly výnosy dluhopisů.

I Graham však přiznával, že příležitost dosáhnout dobrého zisku se na fi nančních

trzích jen zřídkakdy pojí s bezpečností.

V běžnějších tržních podmínkách je tajemství nalezení vhodného bezpečnostního

polštáře ukryto v očekávaném ziskovém potenciálu, nikoli ve vysokém krytí aktivy (asset

backing). Ve čtvrtém vydání knihy Inteligentní investor (1973) Graham objasnil koncept

bezpečnostního polštáře poukazem na to, že akcie jako celek v roce 1972 nedokázaly

takovýto polštář poskytnout. Investoři vyhnali P/E na úroveň, kde se dokonce akcie

s relativně nízkým P/E prodávaly za hodnotu přesahující 12násobek zisku, což vedlo

k ziskovému výnosu (zisk/cena) ve výši 8,33 procent: „Na tomto základě by byl rozdíl

mezi ziskovým potenciálem akcie a úrokovým výnosem obligací v průběhu desetiletého

období stále příliš malý na to, aby mohl být považován za adekvátní bezpečnostní

polštář. Z tohoto důvodu máme pocit, že dnes existuje reálné riziko i v případě

diverzifi kovaného portfolia kvalitních kmenových akcií. Toto riziko může být plně

vykompenzováno ziskovými možnostmi tohoto portfolia ... že starý balíček dobrých

ziskových možností kombinovaný s malým konečným rizikem již není na skladě.“

24

Bezpečnostní polštář se tedy smrsknul. Jak prorocká Grahamova slova byla, ukázaly

otřesy v letech 1973–1974. Investoři v roce 1972, stejně jako v letech 1928–1929,

nedbali na pravidlo zdravého rozumu, jež říká, že investování do akcií musí vycházet ze

zavedených kritérií, která zahrnují bezpečnostní prvek. V býčích obdobích má trh sklon

vytvářet kritéria nová – obecně na základě aktuální ceny. Stávající cena, bez ohledu na

to, jak vysoko stoupne, se tak stává pro nepřemýšlejícího spekulanta měřítkem hodnoty.

Jakékoli pojetí bezpečnosti je u takovýchto nakupujících jen iluzorní a nebezpečné.

Přesné určení bezpečnostního polštáře je bohužel nemožné. Neexistuje žádná absolutní

hodnota či úplná analýza. Je tedy nutné mít na zřeteli pravděpodobnou ochranu proti

ztrátě za všech normálních či logicky pravděpodobných podmínek či okolností. Není

možné mít bezpečnostní polštář pro extrémní případy nepředvídatelných událostí.

Graham tedy opět požaduje, abychom využívali vlastního úsudku, ovšem tento

úsudek musí vycházet z racionálního rámce a z faktů. Je tedy v přímém kontrastu se

subjektivním úsudkem spekulanta.

Uspokojivý výnos

Poslední prvek obrázku 3.1, tedy snaha o „uspokojivý výnos“, představuje další

klíčový faktor, který je v Grahamových textech popsán poněkud nepřesně. Graham

varuje, abychom neočekávali nadprůměrné výnosy, pokud ovšem daný investor neví


 77

Benjamin Graham – otec moderní analýzy cenných papírů

o hodnotách cenných papírů tolik, kolik by věděl o soukromé fi rmě, kterou by přímo

vlastnil.

25

Odrazuje od pokusů „porazit trh“ či „sázet na vítěze“

26

a tvrdí, že „neexistují

spolehlivé způsoby, jak vydělat peníze snadno a rychle, a to ani na Wall Street, ani

kdekoli jinde“.

27

Zdá se, jako by z něj vyzařoval překvapivý pesimismus, a velmi se

tak liší od autorů, kteří před vámi vychrlí deset způsobů, jak se stát miliardářem, než

napočítáte do pěti. „Termín ‚uspokojivý‘ je velice subjektivní; týká se různé míry či

částky výnosu, třebaže nízké, kterou je investor ochoten přijmout, a to za předpokladu,

že při jednání užívá přiměřenou inteligenci.“

28

Graham se snažil varovat, aby investoři

nepodléhali přílišnému optimismu a přílišné chamtivosti a nenechali se ponoukat

k tomu, aby se vzdali kvalitních investic a spekulovali místo toho s akciemi, jež zdánlivě

nabízejí perspektivu rychlého zhodnocení kapitálu. Honba za těmito přeludy končívá

katastrofou. Jedna z Ezopových bajek vypráví o psu, který našel kus masa. Sebral jej

a vyrazil k domovu. „Až to uvidí kamarádi, ti budou koukat,“ pomyslel si. „To budu

mít dnes večeři.“ Na cestě domů musel přejít přes lávku. Byl již v polovině cesty, když

v tom se podíval dolů do vody. Zarazil se. Je tam další pes a dívá se na něj! A v tlamě

má ještě větší kus masa! „To maso musím mít,“ proběhlo psovi hlavou, pustil z tlamy

vlastní kus a vrhl se do vody, aby druhému psovi vyrval jeho kořist. „Kam se poděl?“

zavyl. Druhý pes byl i s masem pryč, všude okolo jen rozčeřená voda a jeho vlastní kus

masa mizí po řece pryč. To, co viděl, byl jen jeho vlastní odraz. Domů se tedy náš pes

vrátil s prázdnou.

Ironií je, že Graham i se svým pesimistickým přístupem zdůrazňujícím především

bezpečnost trh překonával. Tím, že neusiloval o nerozumně vysoké výnosy a řídil se

kvalitními investičními principy v rámci disciplinovaného systému, dokázal dosahovat

výjimečných výnosů. Mnozí z jeho současníků sice měli vysoké cíle, avšak neuspěli.

Tři typy pořizovatelů akcií

Ve svém pozdějším díle se již Graham odklonil od rozdělení na dva tábory pořizovatelů

akcií, tedy spekulantů a investorů. Nová kategorizace, počítající se třemi skupinami,

otevřeně připouští možnost usilovat o výjimečnou výkonnost – avšak pouze za přísných

podmínek. Graham uvěřil, že prvky spekulace jsou přítomny téměř ve všech případech,

jimiž se analytik cenných papírů zabývá.

29, 30

V určitých případech je ale spekulativní

prvek velmi důležitý. Úkolem analytika je pak zajistit, aby byla spekulace přítomna pouze

v nejmenší možné míře. Před pořizovatelem akcií stojí velká pravděpodobnost zisku, ale

také kruté ztráty – a toto riziko na sebe vzít musí. Graham zde rozdělil pojem spekulace

na dva typy, přičemž každý z nich má velmi odlišný význam. Neinteligentní spekulaci

přiřazuje starý význam: nákup bez řádných znalostí a dovedností, podstupování rizika

s více prostředky, než si daný jedinec může dovolit ztratit, ignorování kvantitativního


78 

Část 1  Investiční fi lozofi e

materiálu, zdůrazňování výnosů samotné spekulace namísto schopnosti daného jedince

úspěšně spekulovat.

Na druhé straně inteligentní spekulace vyžaduje, aby se jedinec zaměřil na kvantifi ko va

telné informace. Vychází z výpočtů pravděpodobných scénářů. Spoléhá na analytikovy

zkušenosti a na základě pečlivého zvážení fakt dokáže změřit

pravděpodobnost úspěchu. Pokud je pravděpodobnost na straně

dané investiční operace, pak je inteligentní ji uskutečnit. Aby však

šlo o inteligentní spekulaci, je nutné akcii koupit ve zjištěném

hodnotovém rozpětí. Představme si například, že vypočítané

hodnotové rozpětí akcie je 20 až 30 dolarů. Pokud byste tento titul

mohli koupit za mnohem méně než 20 dolarů, šlo by o grahamovskou

investici par excellence, nákup v rozmezí 20 až 30 dolarů by představoval inteligentní

spekulaci a nákup za více než 30 dolarů by již byl neinteligentní spekulací. Tyto tři

přístupy k výběru akcií ukazuje obrázek 3.2:

U inteligentní spekulace je možné snížit riziko a dokonce ji lze i proměnit na investici,

a to pomocí jednoduchého prostředku v podobě diverzifi kace. Graham obhajuje výpočet,

který vychází z dovedností a ze zkušeností, avšak uznává, že není nutné, aby byly číselné

údaje přesné. V rámci portfolia „vyřeší zákon průměru méně významné chyby i mnohé

případy zklamání, které jsou ve spekulaci z její podstaty přítomné“.

31

Inteligentní

spekulace

vyžaduje, aby se

jedinec zaměřil na

kvantifi kovatelné

informace.

Obrázek 3.2  Spekulace a investice

 absence analýzy  zevrubná analýza

 celá jistina vystavena riziku  jistota zachování jistiny

 výnosy by mohly být velmi nízké

(pokud nemáte štěstí)

 zevrubná analýza (založená na pravděpodobnosti)

 jistina vystavená určitému riziku (riziko lze snížit

pomocí diverzifi kace)

Neinteligentní spekulace Inteligentní spekulace Investice

Bohužel až příliš častý přístup Málo příležitostí

Nejhodnotnější investice


 79

Benjamin Graham – otec moderní analýzy cenných papírů

Pořizovatel akcií musí podstoupit kritickou sebeanalýzu, a zjistit tak, do které kategorie

patří – je až příliš snadné dostat se do pasti víry, že investujete, ale ve skutečnosti jsou

vaše aktivity jen neinteligentními spekulacemi, a to na základě minimálních znalostí

či nedostatečné analýzy kupovaných cenných papírů. Pokud skutečně provádíte

inteligentní spekulaci, pak není důvod si spílat, pokud je určitá investice neúspěšná.

Pokud jste totiž provedli dostatečnou analýzu a vyšli z kvalitního úsudku, daný neúspěch

zde nedokazuje, že jste spekulovali neinteligentně.

Učiňte z fl uktuací trhu svého spojence

V roce 1994 prohlásil Warren Buffett ve své přednášce v Newyorské společnosti

analytiků cenných papírů, že pokud tvoří tři Grahamovy klíčové myšlenky základ

investorovy fi lozofi e, pak nevidí jinou možnost, než že takovýto jedinec musí dosahovat

u akcií poměrně slušných výnosů. Dvěma z těchto principů jsme se již zabývali:

1 nahlížení na akcie jako na části fi rmy,

2 bezpečnostní polštář.

Třetí myšlenka, která „bude i za sto let považována za základ kvalitního investování“,

32

spo čívá v nahlížení na fl uktuace trhu jako na své spojence, nikoli nepřátele – z bláznovství

je třeba profi tovat, nikoli se jej účastnit. Spekulativní pohyby cen jednotlivých akciových

titulů i celého trhu mohou zajít až příliš daleko. S periodickou pravidelností jsou akcie

ig norovány nebo dochází k jejich poklesu z důvodu neopodstatněných obecných před

sudků či pesimismu a „v překvapivě velké části obchodů s akciemi nemají ti, kteří jsou

v těchto obchodech zaangažovaní, ani potuchy – ve slušném slova smyslu – o tom,

ja kou mají akcie vlastně hodnotu“.

33

Dobrý analytik se drží svého úsudku ohledně

zisku, bez ohledu na dočasný optimismus či pesimismus trhu. Jeho úsudek se změní,

pouze pokud se změnily také fundamentální faktory. V praxi jsou však pohyby trhu

pro investora užitečné. Tyto oscilace totiž někdy vytvoří podmínky, v nichž jsou ceny

vzhledem k hodnotě nízké, což s sebou nese možnosti nákupu.

Jindy, když jsou ceny naopak neracionálně vysoké, by měl zase investor přestat nakupovat

a raději prodávat. Grahamovo pohrdání tržními spekulanty a jejich maniodepresivním

cho váním je nádherně zachyceno v podobenství o panu Trhovi.

34

Představme si, že

v ur či té soukromé fi rmě vlastníte malý podíl, který vás stál 1 000 dolarů. Jeden z vašich

part nerů, který se jmenuje pan Trh, je nesmírně ochotný. Každý den vám říká, jakou má

podle něj váš podíl hodnotu, a navíc vám buď nabízí, že jej od vás odkoupí, nebo vám

naopak prodá další podíl ve fi rmě. Někdy se vám jeho představa o hodnotě zdá opráv

něná a ospravedlněná vývojem fi rmy a její perspektivou. Pan Trh se však často nechává

strhnout nadšením či strachem a hodnota, kterou nabízí, se vám zdá poněkud pošetilá.


80 

Část 1  Investiční fi lozofi e

Pokud jste opatrným investorem či rozumným podnikatelem, necháte pana Trha, aby za

vás každodenně určoval hodnotu tisícidolarového podílu ve fi rmě? Možná mu podíl rádi

prodáte, když vám nabídne směšně vysokou cenu, a stejně rádi od něj podíl koupíte, když

vám naopak nabídne cenu příliš nízkou. V každém případě byste si ale měli vytvořit

vlastní názor na hodnotu svého podílu, a to na základě úplných zpráv dané fi rmy o jejích

operacích a její fi nanční pozici.

Čemu se Graham vyhýbá

Kromě přístupů hodných následování tato kniha také pojednává o tom, čemu se vy

hnout. Kromě toho, že Graham odmítal bezmyšlenkovitě přijímat všeobecný tržní

pesimismus či optimismus, dodržoval také několik dalších „zákazů“. Následující část

obsahuje pět dalších překážek, které stojí úspěšným investicím v cestě.

Předvídání trhu, časování a grafy

Miliony, ne-li přímo miliardy dolarů jsou každoročně utráceny ve snaze předpovědět

makroekonomický vývoj či pohyb akciových indexů. Graham oběma těmto typům prognóz

věnoval jen minimální či nulovou pozornost. Usiloval o to, aby byly jeho výsledky nezávislé

na veškerých názorech na budoucnost trhu, a spoléhal se pouze na jediné kritérium: cenová

atraktivita. Problém spojený s odvozováním investičních rozhodnutí od prognóz vývoje

trhu a se snahou časovat nákupy a prodeje tak, aby nákupy probíhaly na nejnižší úrovni

křivky a prodeje na jejím vrcholu, nespočívá v tom, že jedinci praktikující tento přístup jsou

pravděpodobně neinformovaní, neschopní či hloupí. Právě naopak, prognostici vývoje trhu

jsou velmi inteligentní a schopní. A právě v tom je problém. Dané činnosti se již věnuje

tolik odborníků, že se jejich úsilí neustále vzájemně neutralizuje. Čistým výsledkem je

skutečnost, že trh již refl ektuje vše, co tito odborníci mohou o budoucnosti říci. Neexistuje

jediný důvod, proč by měl typický investor věřit, že se mu podaří najít na trhu spolehlivější

vedení než nepřebernému množství dalších spekulantů. Je absurdní se domnívat, že široká

veřejnost bude někdy schopna na prognózách vývoje trhu vydělávat. Pokud se domníváte,

že to dokážete, pak vycházíte z velmi silného implicitního předpokladu: mám zvláštní

talent neboli „cit“ pro trh, vyšší inteligenci, jíž moji konkurenti nebyli obdařeni. Na

obyčejného investora je to však příliš obtížné – dokonce ani brilantní myslitel Graham

toho, jak sám přiznal, nebyl schopen.

Všichni čelíme pokušení předpovídat vývoj trhu, neboť odměna za to, že budeme mít

trvale pravdu, je obrovská. Ale logické základy víry, že pravdu dokáže mít neustále kdokoli,

jsou velmi slabé. Časování trhu je plýtvání časem a není v něm místa pro bezpečností

polštář: buď máte pravdu, nebo se mýlíte – a pokud se mýlíte, peníze jsou ty tam.


 81

Benjamin Graham – otec moderní analýzy cenných papírů

Jediný princip časování, který kdy důsledně fungoval, je kupovat kmenové akcie

v době, kdy jsou podle analýzy levné, a prodávat je, když jsou drahé, nebo alespoň

ne tak levné, opět na základě analýzy. Zní to jako časování, když však věc zvážíte,

je patrné, že nejde o časování, nýbrž o nákup a prodej cenných papírů na základě

oceňovací metody. V  zásadě není zapotřebí jakýkoli názor ohledně budoucího

vývoje trhu, neboť pokud kupujete cenné papíry dostatečně levně, vaše pozice je

pevná, a to i v případě, že by trh nadále klesal. A jestliže se vám podaří dané cenné

papíry prodat za relativně vysokou cenu, udělali jste inteligentní věc, a to i přesto,

že trh bude i nadále stoupat.

35

Pro spekulanta je však časování důležité, neboť jeho cílem je rychlý zisk – tito lidé se tak nakonec ženou za přeludem. Na rozdíl od mnoha svých současníků Graham automaticky neodsuzoval technickou analýzu či studium grafů jako cosi podobného astrologii či černé magii. Cítil se povinen předložit pádné protiargumenty, a to na základě zevrubné analýzy. O potenciálu mechanických metod určování těch správných momentů k nákupu či prodeji Graham pochyboval a měl pro to také vážné důvody. Jeho první argument říká, že studium grafů nelze považovat za vědu, neboť daná pravidla nejsou spolehlivá. Pokud by byla, pak by mohl ceny snadno předvídat každý. Každý by dokázal správně načasovat nákupy i prodeje. Nedostatkem argumentace zastánců grafů je skutečnost, že následné ceny akcií závisejí na lidském jednání – které ovšem není vědecky nijak jednoduše předvídatelné. Pozorování, že ceny akcií se v minulosti chovaly určitým způsobem, z čehož by mělo vyplývat, že existuje možnost vědeckého pravidla pro předpovídání budoucnosti, v sobě obsahuje zárodek katastrofy. Matematické vzorce si mohou získat své stoupence, neboť se zdá, že ve statistických záznamech existují určitá pravidla. Avšak s tím, jak se určitý vzorec široce rozšíří, má jeho spolehlivost sklon slábnout. Existují dva důvody, proč tomu tak je: prvním důvodem je fakt, že statistické záznamy se vztahují k určitému období a pro nové podmínky se starý vzorec nehodí; druhým důvodem pak je skutečnost, že jakmile se určitá metoda dostane do obecné známosti, začne ji používat velké množství traderů. Vysoké počty uživatelů tak ukončí její užitečnost – je až příliš snadná, dostupná a známá, aby mohla dlouhodobě obstát. Kdykoli se tedy domníváte, že dokážete vědecky předpovědět určitou ekonomickou událost, na kterou má vliv lidské jednání, právě toto jednání zruší platnost předchozích závěrů a dané vztahy se změní. Neexistuje spolehlivá teoretická základna studia grafů. Teorie, kterou stoupenci tohoto přístupu hlásají, zní takto: jednání a přístupy kupujících a prodávajících na trhu se odráží v cenovém grafu určitého akciového titulu (či trhu). Proto můžeme dospět k závěru, že na základě analýzy minulého vývoje lze předvídat následující pohyb či pohyby. Je


82  Část 1  Investiční fi lozofi e bezpochyby pravda, že minulé ceny akcií odrážejí jednání a přístupy účastníků trhu, to však neznamená, že z těchto zjištění lze také odvodit budoucí vývoj. Z analýzy minulých cenových vzorců se můžeme dovědět mnohé o technické pozici určitého titulu, to však k úspěšnému obchodování nestačí. Tzv. chartisté* obecně vycházejí ze zásady, že ztráty by se měly odstranit hned v zárodku a zisky pak ponechat, aby dále stoupaly. To je naprosto oprávněný argument – vyhýbá se vysokým ztrátám a umožňuje dosažení vysokého zisku. Existují zde však dva skryté omyly:  Podobný přístup zastávají také hráči rulety, neboť se snaží omezit ztráty v rámci

každé hry. Ovšem v průběhu času zjišťují, že malé ztráty se nahromadí, a přesáhnou

tak oněch několik málo velkých zisků. To však lze očekávat, neboť pravděpodobnost

stojí proti nim. Chartista (technický analytik) tedy nakonec dochází k závěru, že při

obchodování více ztrácí, než získává.  Spolu s tím, jak určitý přístup přitahuje více stoupenců, mají ztráty z obchodování

sklon narůstat a ziskové obchody také generují nižší výnosy. Vyšší počet jedinců, kteří

se řídí určitým systémem, dostává signály k nákupu ve stejnou dobu. Konkurence

při nákupu žene cenu vzhůru, a tak snižuje zisk. Když se naopak velký počet jedinců

rozhodne k prodeji, činí tak opět ve stejnou dobu, čímž snižuje cenu. Graham nedokázal pochopit, kam se poděl zdravý rozum, jestliže lidé nakupují, když cena stoupla, a prodávají, když klesla. „To je přesný opak zdravého obchodního rozumu aplikovaného kdekoli jinde.“

36

V roce 1973, po více než padesáti letech zkuše

ností, Graham prohlásil, že neví o jediném člověku, který by díky tomuto přístupu vycházejícímu z „následování trhu“

37

trvale vydělával.

Krátkodobá selektivnost Mnohé aktivity fi nančních center se zaměřují na analýzu nejbližší obchodní perspektivy určitého podniku či odvětví. Argumentace probíhá takto: Pokud se očekává, že výsledky v následujících dvanácti měsících mají být dobré, dané akcie by se měly koupit, neboť až budou hlášeny vyšší zisky, bude možné akcie prodat za vyšší cenu. To možná vysvětluje, proč je tolik pozornosti věnováno čtvrtletnímu vývoji zisku, kvartálním dividendám či některým dalším aspektům vývoje v krátkodobém horizontu.

K těmto aktivitám Wall Street jsem velice skeptický... Považuji je za krajně naivní.

Názor, že analytik cenných papírů přišel na něco opravdu užitečného – z hlediska * Jiné označení technických analytiků. Odvozeno od anglického termínu chart (graf ). (pozn. překl.)


 83

Benjamin Graham – otec moderní analýzy cenných papírů

seriózních kritérií investiční prospěšnosti  – jen díky tomu, že určil, že ta či ona

společnost bude v  příštím roce prosperovat, a  že tudíž může ze svého objevu

odvodit jasné doporučení, abychom dané akcie nakupovali, mi připadá jako parodie

opravdové analýzy cenných papírů.

38

S krátkodobým přístupem pak Graham nesouhlasil ze tří důvodů:  Analytici jsou lidé omylní. Prognóza výsledků v příštím roce nemusí být správná

a k očekávanému zlepšení nemusí dojít.  I když bude prognóza správná, nedávné dění na trhu mohlo vést k tomu, že

perspektiva fi rmy se již plně odráží v ceně. (Někdy jsou navíc vyhlídky fi rmy v ceně

zahrnuty až příliš.)  Z určitých důvodů, či lépe řečeno z důvodů zcela nepochopitelných, se cena nevyvíjí

tak, jak by měla. Hodnota akcie závisí na dlouhodobém ziskovém potenciálu. Blízké budoucnosti bychom tedy neměli přikládat přílišnou váhu. Růstové akcie Graham defi noval růstovou akcii jako cenný papír společnosti, jejíž výsledky již několik let přesahují průměr (pokud jde o růst zisku na akcii) a u níž se očekává, že tomu tak bude i v budoucnu. Upozorňoval však, že termín „růstová akcie“ by neměl být užíván u společností, které vykazují běžné výsledky a u nichž investor nadprůměrnou budoucí výkonnost pouze očekává – takovýmto fi rmám bychom měli říkat „slibné společnosti“.

39

Při hledání dobrých investic do růstových akcií je ovšem třeba počítat s mnoha obtížemi. Zaprvé akcie společností s kvalitními výsledky a podle všeho dobrou perspektivou se obecně prodávají za vysoké ceny. Váš úsudek ohledně kvality dané fi rmy se může zcela potvrdit, a přesto nemusí jít o dobrou investici, neboť cena titulu byla při nákupu velmi vysoká (či spíše naprosto neúměrná). A co je ještě horší, v mnoha případech investor zaměřující se na růstové akcie „netuší, kolik má za růstovou akcii zaplatit“, takže na základě „fi lozofi e růstových akcií nelze dosáhnout přijatelně spolehlivých výsledků“.

40

Projekce budoucích zisků vycházející z minulého trendu je velmi nejistá; pokud však daný trend jakkoli upravíte, dostává se do hry kritický prvek libovůle. Analytici se až příliš často nechali svést k extrapolaci trendu a zapomněli na možnost působení zákona snižujících se výnosů či na vliv narůstající konkurence, která vede ke snížení růstové trajektorie – či dokonce k jejímu úplnému zastavení. Na vrcholu obchodního cyklu čeká na neopatrné jedince často nebezpečná past, neboť stávající trend je promítán dále do budoucnosti přímo v předvečer výrazného propadu.


84  Část 1  Investiční fi lozofi e Většina růstových akcií pochází z oblasti technologických společností. Analýza budoucí perspektivy společností, které těží z „úspěchu vědy“,

41

je v zásadě kvalitativním cvičením.

Neexistují spolehlivé výpočty ani normy, který by umožnily určit cenu na základě budoucího růstu. „Nemohu se zbavit pocitu, že investice do růstových akcií jsou stále v předvědecké fázi.“

42

Analýza růstových akcií je paradoxně oblastí, kde je matematické oceňování zvláště rozšířené, zároveň však nejméně spolehlivé. Budoucí zisky u růstových akcií jsou méně předvídatelné a zároveň méně spjaty s nezpochybnitelnými důkazy z minulosti. To může vést k chybným výpočtům a vážným chybám. Pořizovatel růstové akcie tak porušuje princip bezpečnostního polštáře.

Pro tak oblíbené akciové tituly má trh tendenci stanovovat ceny, jež nebudou

odpovídajícím způsobem chráněny konzervativní předpovědí budoucího zisku. ( Je

základním pravidlem obezřetného investování, že všechny odhady, pokud se liší

od minulého vývoje, musejí na straně podhodnocení alespoň maličko chybovat.) ...

Myšlenka bezpečnostního polštáře se stane mnohem zřejmější, když ji aplikujeme

na oblasti podhodnocených akcií nebo cenných papírů „za babku“. Máme zde,

podle defi nice, příznivý rozdíl mezi cenou na jedné straně a  indikovanou nebo

oceněnou hodnotou na straně druhé. Tento rozdíl je bezpečnostní polštář. Je zde

k dispozici, aby absorboval „nárazy“ negativních vlivů, jako jsou chyby ve výpočtech

nebo horší než průměrný náhodný vývoj. Pořizovatel levné akcie klade obzvláště

velký důraz na schopnost investice překonat nepříznivý vývoj.

43

Graham rozděloval analytiky na dva tábory: na ty, kteří odhadují budoucnost společnosti a akcie na základě předpovědi, a na ty, kteří činí totéž na základě ochrany. Analytici vycházející z předpovědí mají sklon doporučovat akcie s dobrou obchodní perspektivou a nevěnují příliš velkou pozornost ceně akcií. Naopak analytici vycházející z ochrany se na cenu akcií zaměřují. Tento kvantitativní či statistický přístup klade důraz na měřitelný vztah mezi prodejní cenou a ziskem, aktivy, dividendami atd. Důležitější než jásat nad dlouhodobou perspektivou fi rmy je, abychom „byli racionálně přesvědčeni, že společnost bude prosperovat“.

44

Hodnotu za investované prostředky je potřeba hledat

na základě konkrétních a prokazatelných požadavků. Budoucí vyhlídky a sliby absenci adekvátní hodnoty, kterou bychom měli pod kontrolou, nenahradí. Mnozí analytici vyhledávají odvětví s nejlepší perspektivou a v rámci těchto odvětví pak ty nejlepší fi rmy s tím nejschopnějším vedením a dalšími klíčovými nehmotnými faktory. Výsledkem pak je, že akcie těchto známých společností jsou velmi drahé, zatímco méně slibné sektory a fi rmy jsou téměř zcela opomíjeny, a to bez ohledu na to, jak nízká je cena daných akcií. Někdy rostou oblíbené tituly do takové míry, jako by


 85

Benjamin Graham – otec moderní analýzy cenných papírů

lidé věřili, že dané společnosti mohou takovýmto rychlým tempem růst donekonečna

(vzpomínáte na internetové akcie v devadesátých letech?). Naopak neoblíbené tituly

klesají na tak nízkou úroveň, až se zdá, že je čeká brzký zánik – analytici jako by tyto

akcie nechtěli za žádnou cenu. Oba uvedené přístupy postrádají racionalitu. Rychlý růst

může přerušit či zpomalit (a často také zvrátit) nová technologie, nová konkurence či

měnící se struktura poptávky. Navíc jen mizivé množství velkých společností zaniká.

„Aby měl investor obstojnou pravděpodobnost dosáhnout investičních výsledků, které

by byly nepřetržitě vyšší než průměr, musí se chovat podle postupů a strategií, které jsou

(1) z podstaty zdravé a perspektivní a (2) nejsou populární na Wall Street.“

45

Poznámka:

Daný přístup není totéž co prosté kontrariánské investování, v němž bezmyšlenkovitě

děláte opak toho, co činí dav. V tomto přístupu naopak váš opačný názor (je-li skutečně

opačný) vychází z kvalitních a kvalifi kovaných argumentů.

Graham nevylučoval možnost, že určití analytici by mohli být dostatečně „inteligentní

a mazaní“, aby dokázali vybrat atraktivní rostoucí akcie, jejichž ceny zatím neodrážejí

jejich perspektivu. Tyto kvality však považoval za vzácné a investorům radil, aby

se s těmito talentovanými jedinci nepokoušeli soutěžit. (O jednom takovémto

investorovi, Philipu Fisherovi, pojednává pátá kapitola.) Běžný analytik by se tedy

neměl pokoušet být „inteligentním a mazaným“, nýbrž „moudrým“. To znamená,

že místo brilantního vhledu do budoucího obchodního prostředí a budoucích

manažerských kvalit určité společnosti by měl mít pouze patřičnou odbornost a měl

by být zkušený a obezřetný.

„Managementismus“

Existují tři úrovně problémů s managementem, na které by si měl investor dávat pozor.

Na první z nich se jedná o očividnou nepoctivost a jasný egoismus. Graham říkával,

že jelikož je nemožné „učinit kvantitativní závěr, který by počítal s bezohledným

managementem, zbývá jediná možnost: takovýmto situacím se vyhnout“.

46

Na

druhé úrovni se pak poctivost snoubí s nekompetencí. Akcionáři mohou až příliš

snadno spoléhat na to, že společnost má management, který je kompetentní. Na

třetí úrovni jsou manažeři obecně čestní v běžném slova smyslu a kompetentní

v řízení společnosti. Problematickým bodem však zůstává, že jsou to jen „lidé“

47

 –

a proto také podléhají typicky lidskému problému v podobě konfl iktu zájmů. Zde se

„managementismus“

48

projevuje ve své nejjemnější podobě. U všech níže uvedených

bodů patří manažeři k zainteresovaným stranám, a přestože „řídicí pracovníci našich

velkých společností představují skupinu lidí nadprůměrné poctivosti i nadprůměrných

schopností, neznamená to, že by měli mít neomezenou moc ve všech záležitostech,

které mají dopad na jejich vlastní zájmy“.

49


86 

Část 1  Investiční fi lozofi e

K hlavním problematickým bodům pak patří následující oblasti:

 Odměňování vedení – Kromě platů zahrnuje také opce a bonusy.

 Rozšiřování společnosti – Manažeři mohou získat vyšší plat, moc či prestiž. Toho lze

rychle docílit zejména na základě akviziční politiky.

 Informace pro akcionáře – Manažeři si mohou udržet taktickou výhodu nad zvídavými

akcionáři díky kontrole nad tokem informací. (Ospravedlněním, ale také výmluvou, proč je potřeba omezit tok informací, je tvrzení, že mohou být ku prospěchu konkurenci.)

 Pokračování v investicích do společnosti ze strany akcionářů – Někdy by na tom byli

akcionáři lépe, kdyby se daná společnost výrazně zmenšila a kapitál byl stažen a rozdělen mezi akcionáře. V krajních případech je pak nejvhodnějším řešením činnost společnosti ukončit. Jen málo manažerů je připraveno takovýto krok podpořit, a to i přesto, že jde o nevyhnutelný postup (z pohledu akcionářů).

 Výplata dividend – Jaká část prostředků vydělaných za daný rok by se měla vyplatit

akcionářům? Manažeři mívají sklon zisk zadržovat i přesto, že akcionáři mohou kapitál využít k vytvoření větší hodnoty mimo danou fi rmu, a nikoli v jejím rámci. Výplata velké části zisku znamená redukci prostředků podniku, a tedy také zvýšení rizika a snížení prestiže vedoucích pracovníků. Existují tři důvody, proč vedení podniku podporuje nízké dividendy: 1 Pro akcionáře je výhodné, že společnost zastává konzervativní fi lozofi i. Někdy

tato strategie dává smysl, až příliš často je však společnost konzervativní až do

té míry, že poškozuje zájmy akcionářů. 2 Daná fi rma je něčím výjimečná a čelí specifi ckým rizikům, proto je potřeba

zvláštní péče. „Jelikož je každá společnost něčím výjimečná, zdá se mi, že tento

argument se v podstatě ocitá v neřešitelném kruhu. Nakonec bychom totiž museli

dospět k závěru, že neexistují principy, na jejichž základě by akcionáři určili

postup, který by byl vhodný právě pro ně.“

50

3 Akcionáři problémům fi rmy nerozumějí. Je drzost se domnívat, že podnikání

fi rmy rozumějí lépe než její vedení. Tento argument Grahama dováděl ke zlosti,

neboť z něj vyplývá, že akcionáři by nikdy neměli mít názor, jenž se liší od názorů

vedení fi rmy, a proto mají být pokusy o převzetí kontroly nad fi rmou zmařeny. Manažeři a akcionáři by nikdy neměli zapomenout, že „společnosti jsou pouhé

výtvory patřící akcionářům, kteří je vlastní, manažeři jsou pouze placení zaměstnanci


 87

Benjamin Graham – otec moderní analýzy cenných papírů

akcionářů a představenstvo, ať už je zvoleno jakkoli, je v podstatě správcem, jehož

právní povinností je jednat výhradně jménem vlastníků podniku“.

51

Když si soukromí zaměstnavatelé najímají zaměstnance, přirozeně vyhledávají jedince, kterým mohou důvěřovat. To však neznamená, že jim dovolí, aby si určili své vlastní platy či aby za ně rozhodovali o tom, kolik kapitálu by mělo být do podniku vloženo, nebo naopak z podniku staženo. K dividendové politice postupem času vznikla rozsáhlá a podrobná literatura – kolik by se mělo vyplácet a na základě jakého časového harmonogramu (méně nyní a více později, nebo více nyní a méně později?). Podrobnější informace k této problematice je tedy vhodné si nastudovat z jakékoli standardní publikace věnované korporátním fi nancím.* Graham předběhl svou dobu a nastínil závěr mnohých knih na toto téma:

Je obvyklé chválit vedení společností za to, že „pumpují zisk zpět do podniku“;

avšak při určování výhod takovéhoto jednání se obvykle opomíjí prvek času. Je

zřejmé, že pokud by společnost vyplácela jen malou část zisku v  dividendách,

hodnota akcií během let naroste; není ovšem v  žádném případě jisté, že tento

nárůst bude akcionářům kompenzovat dividendy, které jim byly upřeny, zejména

pokud u  těchto částek počítáme se složeným úrokem... V  určitých případech

přinese ultrakonzervativní dividendová politika akcionářům výhody, tj. mnohem

větší konečné zisky i dividendy. V takovýchto případech je pak úsudek trhu chybný,

neboť dané akcie penalizuje na základě jejich nízké dividendy. Cena těchto akcií by

měla být vyšší, nikoli nižší, a to díky skutečnosti, že zisky byly přidány k p



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist