načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Průvodce budoucností - Jan Müller

Průvodce budoucností

Elektronická kniha: Průvodce budoucností
Autor:

- Průvodce budoucností aneb Jak si užít globální krizi, přežít pubertu umělé inteligence, počítat s vypnutým bankomatem, přeplout oceán socnetu, nebát se disrupce v rodině a oslavit ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  245
+
-
8,2
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8% 70%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: MLADÁ FRONTA
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2018
Počet stran: 270
Rozměr: 23 cm
Vydání: První vydání
Skupina třídění: Globální společnosti. Sociální struktura. Sociální skupiny
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-204-4634-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Průvodce budoucností aneb Jak si užít globální krizi, přežít pubertu umělé inteligence, počítat s vypnutým bankomatem, přeplout oceán socnetu, nebát se disrupce v rodině a oslavit návrat magie. Kniha žurnalisty Jana Müllera si všímá překvapivých momentů vývoje české a světové společnosti v 21. století. Ukazuje, jak roste a sílí „globální systém“, který je pro nás zdrojem pohodlného životního stylu a zároveň příčinou dosud neznámých rizik. Vypráví příběhy ze světa technologií, ekonomiky, politiky a mezilidských vztahů, které ukazují, kam jsme to vlastně došli a co nás čeká dál. Maximálně čtivý text je postaven na množství vědeckých výzkumů, vychází z aktuálních knih předních autorů a četby světového tisku. Globální vývoj přitom zasazuje do českého kontextu vyjádřeného v knize rovnicí 2018 – EU = 1948. Autor nemaluje budoucnost pesimisticky. Současná globální krize je totiž hlavně příležitost. Kniha ukazuje, že klima krize je příznivé pro pěstování naší individuality, odvahy a tolerance. A také skromnosti, protože naše Země by rostoucí miliardy stále nenasytnějších a zhýčkanějších individuí dlouho neuživila. Průvodce budoucností je lék na „blbou náladu“ pramenící z návalu negativních zpráv v médiích a módní vlny katastrofických filmů. Čím lépe totiž budeme rizika znát, tím méně se jich budeme bát.

(jak si užít globální krizi, přežít pubertu umělé inteligence, počítat s vypnutým bankomatem, přeplout oceán socnetu, nebát se disrupce v rodině a oslavit návrat magie)
Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Jan Müller - další tituly autora:
Jakub Bursa a jihočeská venkovská architektura Jakub Bursa a jihočeská venkovská architektura
Slavné stavby Českých Budějovic Slavné stavby Českých Budějovic
Dítě v síti -- Manuál pro rodiče a učitele, kteří chtějí rozumět digitálnímu světu mladé generace Dítě v síti
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Průvodce budoucností

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.mf.cz

www.e-reading.cz

www.palmknihy.cz

Jan Müller

Průvodce budoucností – e-kniha

Copyright © Mladá fronta, a. s., 2018

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.



věnováno Káče, Aničce a Kubovi


PRŮVODCE

BUDOUCNOSTÍ

Jak si užít globální krizi,

přežít pubertu umělé inteligence,

počítat s vypnutým bankomatem,

přeplout oceán socnetu,

nebát se disrupce v rodině

a oslavit návrat magie.

Jan Müller


Text © Jan Müller, 2018

Cover photo © Bára Prášilová,

grafická úprava Heyduk, Musil a Strnad

ISBN 978-80-204-4634-3 (tištěná kniha)

ISBN 978-80-204-5125-5 (ePDF)

ISBN 978-80-204-5124-8 (ePUB)

ISBN 978-80-204-5126-2 (Mobi)


Poděkování

Tato kniha by nevznikla bez podpory Richarda Fuxy

a mých kolegů v redakci Flowee. Rád bych poděkoval

Luboši Hegerovi, Tomáši Černému, Martinu Strnadovi,

Ondřeji Fírkovi, Davidu Hurtovi, Lence Benetkové

a Ivě Pospíšilové za spolupráci při vydání knihy.

Za spolupráci na textu a cenné rady děkuji Haně de Goeij,

Anastázii Harrisové, Janu Bílému, Ivanu Lamperovi,

Danuši Siering, Janu Lamserovi, Pavlu Rybovi, Iljovi Šedivému,

Danielu-Stein Kubínovi, Jiřímu Holušovi, Janě Illéšové,

Marii Keltnerové, Ivaně Jakovenko a Ivanu Vernerovi.

Největší dík patří Ivy E. Morwen.



„Můj život je plný strašných událostí,

k nimž většinou nedošlo.“

Michel de Montaigne


OBSAH

ÚVOD

12 Krize a vize

Uvnitř nejtěžší stavby světa

Nostalgie jako diagnóza

Jak budoucnost přestala být sexy

Proč krize není úpadek

Sousedé v globální vesnici

Pečení holubi létají do huby

Cestou z kobky

ČÁST PRVNÍ

28 Udeřila doba datová

Jak se vyznat v paralelním světě za monitorem

32 Kapitola I.

Slunce jako zdroj tmy

Co když zítra zhasne svět

Projevy geomagnetické bouře

Prozření u rozbitých kamen

40 Kapitola II.

Ejáj a já

Na slovíčko s robotkou

Umělá inteligence od Čapka k Muskovi

Naučíme umělé bytosti dobro?

Jak se z nás těží data

Predátoři digitální džungle

Kasparov o Moravcově paradoxu

53 Kapitola III.

Kolaps reality

Jak mě Stasi chytla ve Vídni

Až si pořídíme virtuální dvojníky

Cukr, kouření a algoritmy škodí zdraví

Z fake news se vyvíjí deepfake

Jak se neutopit v oceánu socnetu

Infokalypsa a bizarní YouTube

65 Kapitola IV.

Zachraňte své novináře

Chvála kontextu

Spolčení komunikantů

Odpovědnost technologických lídrů

Několik vět na adresu oligarchů

Novináři všech titulů, spojte se!

78 Kapitola V.

Prokomunikovat se infosmogem

Na počátku bylo Slovo, pak přišel bullshit

Informace svět formuje

Proč na Harvardu milují Konfucia

Jak zkrotit opici naší mysli

Čas lineární versus čas cyklický

Díky, že jdeš pozdě

ČÁST DRUHÁ

94 Když zhasnou bankomaty

Peníze jako akumulátor energie

a jak o ně nepřijít

98 Kapitola I.

Když banky zamrznou

Jak přišla zima v létě 2008

Peníze vznikají z ničeho

Civilizace na úvěr

Jak si Churchill myslel, že zbohatl

110 Kapitola II.

Peníze nám mizí před očima

Neberte mi bankovky

Trocha šedé ekonomiky nikoho nezabije

Kontroloři v peněžence

120 Kapitola III.

Moc peněz a moc dluhu

Proč se z bankéřů stávají hazardní hráči

Je dluh dobrý?

Stát nezkrachuje, ale vy ano

Dluh jako odraz ekologické krize

Přestaňme snít o bydlení snů

130 Kapitola IV.

Zlato nad dobrou radu

Těžký kov pro těžké časy

Zlaté cihly v džínech

Jsou zlatí brouci pošuci?

134 Kapitola V.

Základy práce s penězi

Kdo myslí, ten syslí

Pravidlo tří částí

Mít peníze znamená mít peníze rád


141 Kapitola VI. Odpojování od globálního systému Zahradničení pro nejistou dobu

Půda byla, je a bude bohatství

Jak žít v zemi, která vysychá

Elektrárna do každé rodiny

ČÁST TŘETÍ

150 2018 – EU = 1948 Aby nám to někdo zase nespočítal 153 Kapitola I. Občanská válka na Facebooku Proč spoluobčanům stoupá testosteron

Společné vymývání mozků

Nový Henlein nese jméno online

160 Kapitola II.

Volá Andrej

Jak jsem se mýlil v politice

Ano, pane pesticide

Jak nám rostou neofeudálové

Demokracie, nebo tyranie většiny?

171 Kapitola III. Česko made in China Ticho v pekingském metru

Nevábná stezka hedvábná

Praha jako svatební kulisa

178 Kapitola IV. Čeho se bojí Bůh Futurologie Karla Gotta

Přelet nad železnou oponou

Proč je dnes konspirace cool

Záhada newyorských dvojčat

Jak číst noviny

ČÁST ČTVRTÁ

192 Rodina – nejlepší obrana Malý systém rodiny jako protiváha

globálního systému

198 Kapitola I.

Zázrak v zasedačce

S holí v ruce tváří v tvář předkům

Systemické konstelace a systematické

sebezkoumání

203 Kapitola II.

Krize dělá muže

Muže emancipace teprve čeká

Soumrak otců

Vzhůru na moře

Nekňourej a směj se

212 Kapitola III.

Rodina: Mléčná dráha

Jak nahoře, tak dole

Na party s bohyněmi

Proč si hrát

Silnoproudé a slaboproudé vztahy

Méně návodů, více babiček

Co chrání lépe než bunkr

228 Kapitola IV.

Výchova umírání v Čechách

Jen srdcí pár se zachvěje

Kudy vede cesta domů

Co se člověk naučí u smrtelné postele

Příručka pro umírání

Nejlepší místa na světě

ČÁST PÁTÁ

240 Manuál kosmického konzervativce

Let nad městskou hvězdicí

Býti mikrobem

Jsme jen biologičtí roboti?

Člověk expandující, tekutý a z temné hmoty

Homo sapiens pěstovaný rostlinami

Proč nejíst masově maso

Ďábel nosí levné tričko

Jak vzít krokodýla na procházku

Vzpomínky na dětství bez peněz

264 ZÁVĚR

Optimistický manifest pro 21. století ÚVOD

12 Průvodce budoucností

KRIZE A VIZE

Náš příběh o dobré náladě za časů

globální krize začíná v nitru nejmohutnější stavby

světa, ze které je už přes dva tisíce let pěkný

výhled na okolní úpadek.Úvod / Krize a vize

„Sedmý div světa se tyčí nad smetištěm“

Ležel jsem v sarkofágu v Královské komnatě sestavené z desetitunových bloků růžového granitu opracovaných dosud neznámou technologií. Kamenné lože faraona Cheopse v srdci Velké pyramidy u Gízy na mě čekalo přes čtyři tisíce let.* Ke vchodu do pyramidy jsem se musel prodrat zástupem žebrajících dětí se zaprášenými soškami egyptských bohů, které se vám snaží vnutit za jakoukoliv cenu, protože dolarů** od turistů ubývá, zatímco dětí v Káhiře pořád přibývá. Pyramidy stojí hned vedle oprýskaného betonového sídliště. Všude odpadky, na silnici mrtvý kůň. Sedmý div světa se tyčí nad smetištěm. Poslední hlasy turistů v dlouhé šachtě, jíž se člověk šplhá pyramidou do komnaty, pomalu utichaly, až jsem osaměl. Nikomu se nechtělo vydrápat úzkou chodbou do jednoho z nejposvátnějších míst světové turistiky. V královské komnatě, jindy plné hlasů, bylo ticho vskutku hrobové. Cítil jsem po těle příjemné mravenčení a cítil se příjemně nepatrný jako mravenec. Sám uvnitř stavby ze šesti a půl milionu tun kvádrů opracovaných s milimetrovou přesností, díky nimž je dodnes nejtěžší stavbou světa.*** Když jsem promluvil nahlas, ozvěna mezi kvádry obíhala nekonečně dlouho. Pyramida vítězí nad zubem času. Už ji nezdobí pláty vyleštěného vápence a zlata, jimiž kdysi zářila do dálky jako drahokam. Odnesli je na stavby kupolí a mešit. Ale jinak stavba zůstala 4 600 let po svém vzniku v zásadě stejná. Uprostřed komnaty je kamenný sarkofág, v němž jsem se uvelebil. Za starého Egypta byli prý adepti duchovních věd toužících dosáhnout božské moudrosti přiváděni do sarkofágu v Cheopsově pyramidě, kde se díky tajemným fyzikálním * Popravdě řečeno, neví se jistě, zda šlo skutečně o komnatu určenou pro poslední odpočinek

faraona; možná to byla falešná místnost určená ke zmatení vykradačů hrobů, anebo místnost

pro duchovní rituály. O způsobu výstavby komnaty jakož i celé pyramidy vedou egyptologové spory

a v posledních letech byly uvnitř ní nalezeny další místnosti. ** Na nichž je ostatně vyobrazena právě pyramida jako symbol moci a na jejím vršku trůní 

vševidoucí oko. *** Obvykle se jako rekordman uvádí budova parlamentu v Bukurešti, ale ta je o víc jak milion tun

lehčí než pyramida.

vlastnostem stavby měly zvýšit jejich tělesné i duchovní vibrace. A teď jsem v tom

výtahu ke hvězdám ležel...

Malý nostalgik

Má náchylnost věřit, že starý Egypt byl civilizací blahobytnou a možná i duchov

ně vyspělejší, než je ta naše, nemá na svědomí jen četba historických knih, jako je

třeba Chrám kosmu od filozofa Jeremy Naydera. Trpím také chronickým steskem

po skvělých včerejšcích, jimž se dnešky nemají šanci rovnat. Jak říkal Umberto Eco:

„Nostalgický jsem již od 13 let.“

Kam mi až paměť sahá, vidím v ní stíny krize. Jako šestiletý jsem s náruživostí

cvičeného papouška recitoval všem, kdo byli ochotni naslouchat, jak došlo k atentátu

v Sarajevu na vévodu Františka Ferdinanda d’Este, který zažehl první světovou válku.

Coby školák jsem se nořil do historické beletrie v bohaté knihovně rodičů a minu

lost plná válek a krizí se mi stala znepokojivým předobrazem budoucnosti. V dějepisu

nám ukazovali mapu světa s atomovými raketami imperialistů namířenými na naši

vlast, která – podle mapy zdůrazňující mírumilovnost socialistického tábora – žádné

bomby neměla. Nicméně učitel dějepisu nás spiklenecky ujišťoval, že je máme taky;

dost na to, abychom si to se Západem navždy vyříkali během jednoho dne.

Učili jsme se, že za Kubánské krize v roce 1962 jsme stáli od vypuknutí třetí svě

tové války jen krůček. Na klidu mi nepřidalo sledování rituálně opakovaných vojen

ských přehlídek v televizi, kde se jako chlouba naší země projížděly tanky a náklaďá

ky se zbrusu novými raketovými systémy. A to jsem byl ušetřen informace, jež vyšla

najevo až po studené válce, že si v roce 1983 sovětský vůdce Jurij Andropov málem

spletl cvičení NATO v Evropě s přípravami úderu na Moskvu a znovu jsme o vlásek

unikli nukleární katastrofě. Radioaktivní spad z výbuchu jaderné elektrárny v Čer

nobylu nás v roce 1986 jen tak ofoukl, ale i tak mé jinošské duši posloužil jako důkaz,

že pokrok vědy a techniky dělá svět možná pohodlnějším, ale nikoliv bezpečnějším.

14

„Kam mi až paměť sahá, vidím v ní stíny krize“

Průvodce budoucností

15Úvod / Krize a vize

„V 90. letech se svět zdál být v pořádku“

Aby to nevypadalo, že jsem dětství strávil zalezlý v hrůze pod stolem – byl jsem

normální kluk, který měl rád fotbal a knížky. Nicméně jsem s úzkostí pozoroval

velký svět mezinárodních událostí. Zvláště když jsem kromě těch vojenských rizik

objevil i ekologická a technologická. Začalo to ve školní učebnici kapitolou o zni

čených Krušných horách, řekách bez raků a pokračovalo četbou časopiseckých

článků o úbytku pralesů. V 80. letech se nad jižním pólem objevila průrva v ozo

nové vrstvě, rychle se zvětšovala a psalo se, že nás během pár desítek let uškvaří

ultrafialové záření.

Pak ale přišel rok 1989 a sametová revoluce učinila svět na dotek mnohem pří

jemnější. Na počátku 90. let jsem nastoupil do novin po boku ostatních mladých

budovatelů kapitalismu a demokracie. Studená válka byla zažehnána, Západ se ob

jal s Východem a raci se začali vracet do řek. Sice jsem četl znepokojivou knihu Až

na dno blahobytu od tehdy nejvlivnějšího českého sociologa Jana Kellera, ale na pe

simismus existovalo hodně tišících prostředků, třeba Konec historie od Francise

Fukuyamy, jenž nás ubezpečil, že vše je už vyřešeno, neboť liberální kapitalismus

definitivně zvítězil.

Václav Klaus slíbil, že česká ekonomika do pár let dohoní Západ a my jsme věřili,

že tou dobou budou Lidové noviny skvělé jako New York Times. Zjevil se internet,

začaly zlevňovat auta a letenky, časopisy velebily nové technologie, hokejisté vyhráli

Nagano, české modelky dobyly přehlídková mola, Kolja dostal Oscara. Zkrátka vše

se zdálo být v pořádku.

Velký skeptik

Potom ale přišel rok 2001 a padla newyorská dvojčata. Za pár let na to se rozjela

finanční krize. Média mezitím našla další horké téma: globální oteplování. Do módy

se dostaly chmurné sci-fi filmy, které ladily se zprávami z novin, že technologická re

voluce akcelerující rozevírání sociálních nůžek a renesance náboženského fanatismu

přivedou na scénu diktátory, chaos, hlad či nějakou jinou katastrofu. Budoucnost

přestávala být „sexy“.

Moje skepse byla zpátky a zesílila po roce 2010, kdy se v Evropě rozšířila dluhová

krize a vyostřil se spor mezi Západem a Putinem. V té samé době jsem začal pociťo

vat úpadek novinářského řemesla. Novinám totiž začaly prudce ubývat čtenáři, kteří

odcházeli na internet. Moje profese se stala jednou z prvních obětí tzv. technologic

ké disrupce, změny pravidel po příchodu digitálních vynálezů.

Zatímco liberalismus se ze střední Evropy vytrácel, aniž stačil dosáhnout ob

dobí dospělosti, mně se přiblížilo životního období, kdy už si můžete dělat nárok

na krizi středního věku. Snad i proto jsem nabyl dojmu, že krize kolem nás brzy

vyústí v něco dramatického. V médiích, která jsem řídil, jsem dával prostor člán

kům o hrozbě další ekonomické katastrofě. A o tom, že nové technologie by moh

ly sloužit hlavně elitě k ovládnutí střední třídy. Někteří mí přátelé si po debatě se

mnou začali nakupovat tablety na čištění vody, rýži do zásoby a přemýšlet, na jaký

tropický ostrov se odstěhovat, až to „bouchne“. V roce 2012 na Vánoce jsem před

manželkou učinil temnou poznámku, ať si užije shopping, protože příští rok už

bude možná Palladium zavřené.

Od té doby mi to na Vánoce nikdy neopomene zdůraznit a vždycky se tomu za

smějeme, hlavně ona. Navzdory chmurným předpovědím totiž globální ekonomika

šlapala dál a v posledních letech nabrala burza přímo raketový růst. A nač bych si já

měl stěžovat? Mám dvě krásné děti, po odchodu z novin jsem si našel skvělou práci

ve webovém magazínu Flowee, jsem zdravý a pořád ještě hraju fotbal. Rusko nás

nenapadlo, demokracie stále ještě funguje a globální oteplování má v našich země

pisných šířkách zatím spíše příjemné důsledky v podobě delšího léta.

Musím se na tomto místě omluvit všem, které jsem vyděsil svými proroctvími,

nicméně se přiznám, že jsem globální hrozby a rizika zkoumat nepřestal. Ale tak

nějak mě přestalo bavit se jich bát. Život, který ke mně byl navzdory mé skeptické

povaze vždy pozoruhodně laskavý, mi totiž trpělivě ukazoval platnost okřídleného

16

„Moji profesi převálcoval internet“

Průvodce budoucností

17Úvod / Krize a vize

„Slovo krize původně znamenalo rozhodující okamžik“

rčení, že každá krize je zároveň příležitost. A tak jsem po několika letech prožívání

vlastních osobních krizí a vyhlížení krizí globálních napsal o rizicích knihu s opti

mistickým nádechem. Asi též pomohlo, že jsem ji většinou psal na plážích v Thajsku

a na Krétě, v berlínských a vídeňských kavárnách, popřípadě na chatě v tichých le

sích Křivoklátska. Z takových míst je na svět lepší výhled.

Čtenář je ostatně zavalen negativními zprávami z běžného zpravodajství a v zá

plavě katastrofické literatury a filmové produkce není lehké narazit na někoho,

kdo budoucnost vyhlíží s nadějí. Tato kniha je právě taková, popisuje sice rizikový

vývoj v různých oblastech, ale pokouší se o optimistický kontext. Bez lamentování

nad úpadkem doby. Nežijeme totiž v době globálního úpadku, ale v době globál

ní krize, a to jsou dvě rozdílné věci. Slovo „krize“ ostatně v původním významu

představuje spíše „rozhodující okamžik“, fázi před katarzí. A je tedy zároveň šancí

ke změně.

Globální vesničané

Lidstvo poprvé v dějinách sdílí systém financí, obchodu, komunikace, byrokracie,

médií, dopravy, životního stylu. S našimi mobily, platebními kartami a letadly si uží

váme pohodlí tohoto propojení, ale platíme za to novými nejistotami. Jsme všichni

sousedé a žijeme spolu v jedné globální vesnici. Vzdálenosti se zmenšily a důsledky

rizik se kvůli tomu šíří rychle. Žádné zdi nás neochrání před vlny horka, inteligentní

mi drony a krachem burzy. Před sto lety bylo běžné, že ve vedlejším údolí přes kopec

se hovořilo trochu jiným dialektem a jejich obyvatelé se navštěvovali zřídka. Dnes

jsou takový Istanbul a Berlín propojeny pevnými vlákny obchodních a byrokratic

kých vztahů, pravidelných letů a kontejnerů zboží nebo myriád mobilních hovorů

a zpráv. Jsou globálním systémem spojeny de facto v jeden celek.

Švýcarský teoretik systému James Glattfelder vzbudil v roce 2011 malou senzaci,

když americký New Scientist přinesl na obálce zprávu o jeho analýze vztahů mezi velkými korporacemi s titulkem Odhaleno – kapitalistická síť, která ovládá svět.* Nešlo o konspirační teorii ani levicovou kritiku. New Scientist je prestižní vědecký časopis a James je původem fyzik. Jeho analýza 43 000 největších mezinárodních firem sledovala pouze jejich vzájemnou provázanost. Zjistil, že z nich lze vybrat něco přes 1000 firem, které jsou majetkově propojeny s více než dvaceti ostatními z databáze. A uvnitř této skupiny pak Jamesův tým našel 147 super-firem, které kontrolují 40 % celkového bohatství globálních firem, respektive 80 % globálních korporací. Jinými slovy: 0,01 procent akcionářů vlastně vlastní skoro celý svět. Nesmírně složitý systém vztahů mezi velkými hráči byznysu je pro ekonomy i samotného Jamese Glattfeldera otázkou. Nevěří na nějaké spiknutí bankéřů, ale zároveň přiznává, že globální ekonomický systém je těžké pochopit, natož demokratickými mechanismy kontrolovat: „Nevíme, jak tyto ekonomické systémy fungují. Vytvořili jsme je, ale ony žijí svým vlastním životem.“ Ovšem dobře už víme, že kvůli vzájemné provázanosti je takový systém křehký, jak bylo vidět na finanční krizi 2008.

Globální systém je utkán z dat obíhajících zeměkouli nesmírnou rychlostí. Data, která představují stejně tak hodnotu globální firmy, výši účtu v restauraci nebo stav mého účtu. Data smluv a data mailů, která umožňují komplexní globální ekonomicko-politicko-byrokratický systém. Data písniček s miliony přehrání na YouTube, hollywoodských filmů, netflixovských seriálů či instagramových influencerů, která vytváří globální lifestylový systém. A my lidé se do tohoto globálního systému začínáme vsakovat. Už nejsme jen z masa a kostí, ale z dat. Naše slova, myšlenky a emoce, naše nákupní rozhodnutí a voličské preference, naše pracovní úkoly a milostné vzkazy jsou zaznamenávány a dále průmyslově zpracovávány pomocí algoritmů marketingových oddělení firem a stáních institucí.

Globální systém neřídí nějaká parta zloduchů ze špičky pyramidy moci. Je to náš společný výtvor, kdy jsme díky vědě a technice a společenskému pokroku překonali 18 „147 super-firem kontroluje 40 % celkového bohatství“

Průvodce budoucností

* Revealed – the Capitalist Network That Runs the World, New Scientist.Úvod / Krize a vize

„Náš svět je mýtickou zemí hojnosti“

omezení vzdálenosti, času a tradic. Propojili jsme navzájem své životy do jednoho globálního systému vztahů. Díky umělé inteligenci organizující data, která proudí v kabelech nebo frekvencemi vzduchem, je globální systém v posledních desetiletích stále složitější. A proto nepředvídatelnější.*

Globální systém můžeme mytologicky chápat jako naše společné dítě, které je

zároveň naší matkou-otcem. Je k němu připojena i samoobsluha na rohu, škola a policie, i elektrické vedení a televizní antény. Vše je dnes vzájemnou komunikací propojeno do globálního systému, který je nám požehnáním i prokletím. Na jedné straně poskytuje pohodlí a efektivitu, vybavuje nás informacemi a nepřebernými možnostmi volby jak se realizovat, jak vydělávat a za co utrácet. Zároveň nás činí na sobě stále závislejšími. A také agresivnějšími a hloupějšími, což není nějaká moralistní výtka – zeptejte se těch, co pro Facebook vytváří algoritmy, jež systematicky rozvíjí naše horší já. A tento paradox globálního systému, bez něhož už se neobejdeme a který se jakoby nezávisle na nás vyvíjí k čím dál větší složitosti, naše životy zasadil do éry „globální krize“.**

Utopeni v utopii

„Kdybychom poprosili středověkého rolníka, aby popsal náš současný svět, ze všeho nejdříve by si vzpomněl na Zem peciválů,“ píše nizozemský historik Herman Pleij. Zem peciválů neboli Cockaigne, známá z obrazu Pietera Bruegela, je mýtická zem hojnosti, do níž se musíte projíst třemi mílemi rýžového pudinku. „V řekách tam * Toto není akademické pojednání, takže si nekladu nárok na precizní sociologické definice.

Vycházím například z prací autorů sociologie byrokracie, kteří ukazují, že složité systémy

se v jistém smyslu chovají autonomně, jako by měly „vlastní život“. ** O globálním systému budeme mluvit i v zúženém smyslu jako o globálním systému médií,

globálním systému dopravy, globálním systému dat atd., protože u různých fenoménů pořád

sledujeme stejnou podstatu.

teče víno, pečení holubi létají rovnou do huby, lívance rostou na stromech a z nebe

prší koláče a dorty,“ popisuje historik.

Přestože katastrofická publicistika hraje dnes prim, přeci jen se objevují i knihy,

které upozorňují, že námi obývaný svět by z hlediska předešlých generací mohl být

vnímán jako ráj. Náladu vám určitě zvedne slavný harvardský profesor Steven Pin

ker s knihou Osvícení teď (Enlightenment Now) nebo excelentní historik Rutger

Bregman (narozený 1988) s knihou Peníze zdarma pro každého. Dozvíte se v nich

například, že IQ průměrného obyvatele zeměkoule roste o tři až pět bodů za deká

du, jsme tedy o celých 30 až 50 bodů chytřejší než naši dědové. Tento růst přitom

pohání cosi jako perpetuum mobile. Stále lepší výživa zásobí náš mozek kvalitnějším

stavebním materiálem, čímž se zvyšuje naše ochota vzdělávat se, což stimuluje naše

analytické myšlení, mezi jehož vedlejší produkty patří ještě lepší strava. Podle Pinke

ra lidstvo, které se jako celek po tisíce let skoro nehnulo z místa, právě sklízí plody

osvícenství, tedy věku rozumu.

Z nějakého důvodu máme problém tyto skvělé zprávy dostatečně ocenit. Nejen

autor této knihy, ale velká část přemýšlivých lidí neustále pochybuje, zda se dožije

zítřka. Kdybyste například vyrůstali v osmdesátých letech na Západě, sotva by se

vám chtělo žít v roce 2018. Tehdejší obyvatelé planety žili v přesvědčení, že homo

sapiens nejspíš zanedlouho vyhyne následkem přelidnění a nemocí, které vyvolá

katastrofální hlad a extrémní chudoba, neboť zemědělské plodiny nebudou stačit

k nasycení celé zeměkoule. Navíc co nevidět začne docházet ropa. Takže v boji o pří

rodní zdroje nejspíš vzlétne všech 60 tisíc raket s jadernými hlavicemi. Skutečnost?

Ve druhé dekádě tohoto století ropa zlevňuje (objevují se stále nová naleziště, navíc

se bez ní beztak brzy obejdeme) a stav raket s jadernými hlavicemi klesl na šestinu.

Řeči o přelidnění vyvolávají v západní Evropě hořký úsměv – aby Německo vůbec

udrželo populační stav, přijímá takřka 200 tisíc přistěhovalců ročně. Potravin je na

opak v Evropě či USA přebytek, podíl světové populace žijící v extrémní chudobě

klesl ze čtyřiceti procent na deset. Očkování vyřadilo většinu infekčních chorob ze

20

„Lidstvo právě sklízí plody osvícenství“

Průvodce budoucností

21Úvod / Krize a vize

„3D tiskárny uskuteční Marxův ideál i bez revoluce“

hry, na spalničky ve srovnání s 80. lety umírá jen deset procent lidí. Počet lidí žijících

v extrémní chudobě je od včerejšího dne o 137 tisíc nižší – klesal tedy stejným tem

pem jako posledních 25 let.

Že řádí války a terorismus? V roce 1988 jsme na světě evidovali 23 válečných

konfliktů, jež v průměru zabíjely 3,4 člověka na 100 tisíc obyvatel. Dnes evidujeme

konfliktů 12, při nichž přichází o život 1,2 obyvatele planety na 100 tisíc. V roce

1988 zemřelo při teroristických útocích 440 lidí, v roce 2016 (kdy kulminovaly úto

ky ISIS v Evropě) to bylo 328. Co se týče počtu vražd a celkové bezpečnosti, jsou

čísla ještě lepší.*

Podobně jste asi nezaslechli, že počet online vyhledávání rasistických vtipů

na internetu (v angličtině) poklesl od roku 2004 na osminu. Patrně jste neslyšeli

ani nic o průzkumu, podle něhož mladí muslimové na Blízkém východě vyznáva

jí srovnatelně liberální hodnoty jako Západoevropané. Jak píše Rutger Bregman:

„Budeme-li mít štěstí, 3D tiskárny a solární panely uskuteční Marxův ideál (veškeré

výrobní prostředky v rukou mas), aniž by to vyžadovalo krvavou revoluci.“

Je pravda, že ve stejné době, kdy se lidstvu díky stále efektivnějšímu globální

mu systému ekonomiky, filantropie, šíření osvěty a demokracie začalo dařit lépe, se

dalším obyvatelům planety daří hůře. Za posledních padesát let jsme stihli vyhladit

řadu živočišných druhů, vymýtit statisíce hektarů pralesa, vylovit z oceánů málem už

půlku ryb a zahustit ovzduší dalšími emisemi. A mohli bychom pokračovat: vyvinuli

jsme nové typy zbraní, nadělali biliony dolarů dluhů, otevřeli Pandořinu skříňku

genetických manipulací a uvrhli naše dětí do závislosti na virtuální realitě. Průměr

ný věk populace se sice zvýšil, ale není ten úspěch vykoupený tím, že roky stárnutí

prožíváme obvykle uvězněni do nemocných těl, udržovaných v chodu operacemi

a prášky? Současný vývoj je tak spíše kombinací úžasně pozitivních výsledků a rych

lou produkcí dalších rizik.

* Více viz článek Statistika nuda je, má však skvělé údaje aneb svět se zlepšuje, Flowee.

Datokracie

Nemluvě o tom, že jsme si zvykli až příliš snadno hodnotit, jak se svět vyvíjí, jako

bychom na všechno měli spolehlivá data. Ve skutečnosti naše současná posedlost

měřením redukuje nekonečnou rozmanitost mozaiky vývoje na pouhá čísla. Posled

ní desítky let jsme se dostali do osidel „datokracie“. Jsme uhranuti údaji z nejrůzněj

ších měření. Ta se tváří jako vrchol vědeckého poznání, ale přitom často produkuje

nesmysly, nebo rovnou zakrývá skutečný problém, což výborně ukazuje kniha The

Tyranny of Metrics amerického akademika Jerryho Z. Mullera.

Vezměme si titulek New York Times z 1. ledna 2018: Lékaři odmítají operovat

válečné veterány, neboť by to zhoršilo jejich rating. Angličtina má pro tu činnost bar

vité výrazy jako gaming či juking the stats. Popisují snahu ošálit systém, chuť zahrát

mu „na jukeboxu“ požadované statistiky. „Když si starosta vytyčí za cíl snížit zločin

nost o pětinu, má asi na mysli o pětinu méně obětí zločinu. Policisté si to přeloží jako

výzvu, aby evidovali o pětinu méně trestných činů,“ řekl při parlamentním slyšení

v Londýně jistý vyšetřovatel.

Data mají etymologický původ v latinském datum (něco, co je dané), ve sku

tečnosti se ale musí odebrat, aktivně přidělit či rovnou vymyslet. Metrika se zača

la používat v 70. letech jako pomůcka k řízení podniků, postupně ale pronikla do

všech oborů. Proto dnes třeba vědci nemají čas na koncepční práci, neboť v honbě

za citacemi chrlí desítky článků s obskurním obsahem. Metrika zkrátka pořád méně

připomíná vědu a pořád více náboženství.

Úpadek jako požehnání

Globální krize je někdy problém a někdy řešení. Příkladem budiž velkochov do

bytka, který je ekologicky i ekonomicky neudržitelný. Pro náruživé masožravce

bude smutnou zprávou, až se ekologické náklady na pěstování dobytka promítnou

22

„Ostrovy univerzality v moři specializací“

Průvodce budoucností

23Úvod / Krize a vize

„Pyramida je spíš symbolem vzájemnosti než moci“

i do ceny masa, ale z celkového hlediska to může znamenat zdravější populaci, méně

znečištěnou půdu a méně trpících zvířat. Krize vedoucí k poklesu produkce nemusí

vždy znamenat úpadek – někdy je to doslova požehnání.*

Záleží na úhlu pohledu, jak vývoj vysvětlíme. A na vysvětlování byly vždy potře

ba novináři a intelektuálové. Seriózní média jsou dnes ostrovem univerzality v moři

specializací. A tyto ostrovy se bohužel zmenšují. Z důvodů, o nichž bude ještě řeč,

produkuje systém technologií a médií stále větší objem informací, ve kterých je stále

těžší hledat smysl. Přestože v marketingu a médiích se točí čím dál víc peněz, na kva

litní novinařinu jich zbývá stále méně. Což vede k tomu, že je těžší se jako společnost

shodnout na tom, co potřebujeme, co máme dělat, co je správné a co ne. Slabá novi

nařina je předzvěstí úpadku společnosti. To my Češi víme dobře. Letošní osmičkový

rok nám připomíná, že národní tragédie let 1938 a 1948 byly umožněny tím, že

tehdejší seriózní média byla chromá či laxní, zatímco nepřátelé demokracie (nacisté

a komunisté) se překonávali v efektivitě, s jakou šířili lži a dezinformace.** Kam vedly

sympatie pro nepřátele demokracie, víme až dnes – tenkrát jejich výkonné hnojome

ty nacházely vděčné publikum.

Tato kniha se snaží poskytnout kontext a jakousi navigaci pro život ve 21. sto

letí. Hledá důvody, proč pěstovat toleranci a zároveň sebeobranu proti těm, kdo

na ni zapomněli. Je to jen malý příspěvek. Potřebujeme, aby se šéfové seriózních

médií a významní novináři dokázali spojit při obraně své profese a spolupracovali

na hledání vizí pro budoucnost. A potřebujeme, aby kapitáni byznysu a vzdělaná

veřejnost finančně a dalšími způsoby podpořili nezávislá média. Svobodné a kom

petentní zpravodajství a publicistika není houska na krámě. Není to jen nějaký pro

dukt. Je to vymoženost a povinnost svobodné společnosti. Bez něj padáme zpátky

do diktatury.

* Viz např. kniha Farmageddon, skutečná cena levného masa.

** Například reportážní kniha britského novináře Sydneyho Morrella z předválečné ČSR:

Viděl jsem ukřižování.

Čtvrtstoletí jsem měl možnost řídit větší či menší redakce, které se zabývaly nejrůz

nějšími tématy. Politika, ekonomika, lifestyle, marketing, osobní finance, právo i něja

ké to duchovno. Vydával jsem časopisy v angličtině, ruštině a čínštině. V rámci příprav

této knihy jsem mluvil s experty mnoha oborů, cestoval po řadě zemí a využil jako

zdroj desítky knih a stovky článků. Pokusil jsem se spojit různé fenomény od umělé in

teligence přes virtuální realitu, globální banky, mezilidské vztahy až po temnou hmotu

a udělat z nich jednu mozaiku. Jejím motivem je krize a příležitost.

Malé osvícení

Ležel jsem ve faraonově sarkofágu hodnou chvíli, ale k osvícení jsem se tentokrát

nepovznesl. Z kamenného kanape mi začal zábnout zadek a taky jsem si všiml, že

na mě civí průmyslová kamera. Raději jsem vylezl a sedl si na zem. V prázdné, temné

a vlhce teplé komnatě, která přežila bez újmy všechny krize za posledních 4600 let,

bylo dobře. Novinařina mě zavála až sem, takže jsem se mohl připojit k dlouhému

řetězu lidí, kteří tuto pyramidu bůhvíproč a bůhvíjak postavili, využívali a navštívili.

Pocítil jsem k těm lidem z dávných i nedávných časů a nejrůznějších koutů světa

blízkost. Vzpomněl jsem si na slova Jeremy Nydlera, jak se Západ rozvzpomíná na to,

že u kolébky její tradice nestáli jen Řekové, Římané a Židé, ale hlavně Egypťané,

z jejichž vědy a filozofie všechny následující kultury čerpaly. I díky nim můžeme lépe

pochopit, proč člověk není jen individualita v konkurenčním vztahu k ostatním, ale

je s nimi propojen životní energií v jeden celek. Pyramida je spíš symbolem vzájem

nosti než moci. Pořád tu stojí, lhostejná ke krizím, které kolem ní řádí. Co asi zbude

za 4600 let z Pražského hradu nebo z Manhattanu?

Když jsem se šachtou vyškrábal ven, na palčivém slunci se čas opět rozeběhl a na

bídl mi obrázek zkázy v celé kráse. Minul jsem s úsměvem strážce, který nikdy ne

viděl zubaře, a schovaný za černé brýle jsem spěchal do klimatizovaného autobusu.

Tam si mi můj průvodce postěžoval, že na pyramidy opět sedá prach. V 90. letech

24

„Spořádaní Češi v enklávách luxusu uprostřed africké chudoby“

Průvodce budoucností

25Úvod / Krize a vize

„Proč už budoucnost není, co bývala“

k nim mířily zástupy Čechů, kteří je po pádu železné opony toužili spatřit. Dnes,

i když je cena zájezdů mnohem nižší, našinci o pyramidy zájem nejeví. Jeli jsme ostat

ně ve skoro prázdném autobuse. Nejenže jsou pyramidy už dva tisíce let v úpadku,

i z hlediska turistiky už mají to nejlepší za sebou.

Evropa dala Egyptu zemědělskou technologii a medicínu, jež snížila dětskou

úmrtnost a prodloužila délku života. Díky ní má dnes Egypt sto milionů obyva

tel, které úrodná delta Nilu nezvládá uživit. Je závislý na turistice. Evropa sem jezdí

za celoročním svitem slunce. Egypt je sice formálně nezávislý, ale vlastně je to naše

kolonie.

Spořádaní Češi, kteří se doma křižují v hrůze před imigranty ze severní Afriky,

létají do Hurghády a opevňují se v obrovských hotelech, v enklávách luxusu upro

střed subsaharské chudoby. V nich konzumují hory servírovaného jídla a produkují

odpad, který se kanalizací splachuje kamsi. Evropský blahobytný svět, který se tak

bojí, aby o svůj blahobyt nepřišel, dnes těsně sousedí s africkým světem, jenž po sta

letích zotročování touží po lepší budoucnosti.

Tato kniha hledá argumenty, proč je v časech globální krize lepší spolupracovat,

než si konkurovat. A proč demokratický svět, který hlásá univerzální nárok na dů

stojný život, nemůže dál přehlížet hluboké propasti mezi „vyspělým“ a „rozvojo

vým“ světem. Jinak bude těžké zastavit koloběh válek, jež by ostatně díky vývoji

zbraní mohly být ještě strašnější než ty, o nichž jsem čítával v mládí.

New York Times v září 2018 otiskly esej o tom, proč se utápíme v nostalgii

a proč už budoucnost není, co bývala a jak z toho ven. Tato kniha je podobným

pokusem vzdorovat skepsi a přednést argumenty, že globální krizi si můžeme také

užít. Prvním krokem je postavit se beze strachu hrozbám, jichž je vskutku plný

obzor. Protože jen tak můžeme nalézt jejich řešení a využít je jako příležitost.

ČÁST

PRVNÍ

28 Průvodce budoucností

UDEŘILA DOBA DATOVÁ

Jak nám roste umělá inteligence.

Prokomunikujme se ke šťastné budoucnosti

dřív, než se ukomunikujeme k smrti.

Kdy se vypne internet.

Jak virtuální svět požírá ten reálný.

Proč být na onlinu kočka, a ne pes.

29Část první / Udeřila doba datová

„Svět dat, říše za monitorem, která nic neváží“

Můj děda mi daroval svázané archivní ročníky časopisu VTM – Věda a technika

mládeži z přelomu 60. a 70. let, kde je hezky vidět, jak kdysi vypadala budoucnost.

Stránky se skvěly městy na Měsíci i na dně moře, designovými vznášedly, humanoid

ními roboty a komiksem s „atomíky“ – panáčky z atomové energie, která byla tehdy

zosobněním pokroku.

Lidé celkem oprávněně věřili, že když už jsme ve svižném tempu dorazili na se

verní a jižní pól (1895 a 1911), Mount Everest (1953) i na Měsíc (1969), tak homo

sapiens brzy začne budovat ve vesmíru celá města, budeme žít pod hladinou oceá nů,

vydáme se na expedici do středu Země a bůhvíkam ještě.

Jenže my jsme se nějak zastavili. Na americkou vlajku na Měsíci už by sedal

půlstoletý prach, kdyby tam nějaký byl. Do Země s poloměrem 6500 kilometrů jsme

zatím vyvrtali díru hlubokou, ehm, 12 kilometrů. Ze dna oceánů umíme tak leda

vyzvednout pár trosek z Titaniku, ale stavět tam něco k bydlení? A přesto, kdyby

tehdejší čtenář VTM dorazil strojem času do našich dní, tak by zíral.

A. C. Clark sice přišel s ideou satelitů kolem celého světa již po druhé světové

válce, ale že by se Země zahalila do tak husté komunikační sítě, až se smrskla na glo

bální vesnici, ve které jsme díky mobilům všichni sousedi, to si asi neuměl předsta

vit ani on.

Člověk neexpandoval ani výš ke hvězdám, ani hloub pod zem. I hmotný svět ko

lem něj – auta, domy, elektrárny – jsou dosud stavěny převážně na základě sto a více

let starých technologií. Ale lidský důvtip stvořil něco jiného: data.

Vůči našemu přirozenému světu se chovají jako paralelní svět. Říše za monito

rem. Nic neváží, nemá tvar, nemá vůni, není slyšet. Ale rozvíjí se tak rychle, že tento

neviditelný svět každým rokem více a více mění náš viditelný svět. Mobilní telefony

ohýbají záda lidí, komunikační technologie ohýbají naše životy. Kancelářské budovy

září modrými oky počítačů, ke kterým jsou přilepení zaměstnanci.

Tento paralelní datový svět je expanzí člověka mimo jeho dosavadní trojroz

měrnou realitu. Komunikací houstne prostor kolem nás. Nepřistáli jsme zatím na 

Marsu, ale zato jsme vstoupili do jiného prostoru. Do vesmíru nul a jedniček.

Do vesmíru matematiky Alana Touringa, vynálezce prvního počítače. Z datového

světa povstala dnešní ekonomika a náš životní styl. Tak pohodlný a zároveň tak ná

ročný. A tak nebezpečný vůči naší planetě drancované rozežraným lidstvem a našim

dětem, které jsou nejvíc náchylné k závislosti na virtuální realitě.

V této první části se podíváme, jak se globální systém v době datové mění, jak

je stále chytřejší. A jak to mění naši osobnost. Prozkoumáme nové fenomény algo

ritmů: AI, VR, IoT, Big Tech, infosmog...

Potřebujeme si na data posvítit, abychom se v nich neztráceli. A nestali se potra

vou pro predátory té digitální džungle, jež v posledních letech vyrostla všude kolem.

Abychom z ní ještě uměli najít cestu ven. Nebyli na svých mobilech závislí. Uměli

vypnout. A zůstat sami sebou.

Nejbohatší firmy světa nabírají ty nejchytřejší mozky, které pracují na tom, aby

chom co nejvíc klikali. Malé děti přejíždějí prstem po knížkách, jak jsou navyklé

z tabletů, protože si myslí, že se tak listuje. A tisknou si své první hračky k uchu,

protože to vidí u chronicky telefonujících rodičů. Školáci nám tloustnou a nechodí

si ven hrát, „hrají“ si doma u monitoru.

Tak jako těžíme (spíš rveme) ze Země ropu a uhlí, tak jako pěstujeme (a gene

ticky mutujeme) obilí, tak jako chováme (často mučíme) zvířata pro maso, tak z nás

globální systém těží data. Má u toho sice nasazené marketingové rukavičky, aby nám

to bylo příjemné, ale je to chladnokrevný byznys s našimi dušemi. Potřebujeme chá

pat, jak hluboko je dnes ekonomika založená na obchodu s daty a naší důvěře, že je

to tak normální.

Prozkoumáme, jak exploze informací jakoby urychluje čas, a jak je možné tento

čas znovu zpomalit. A taky co dělat, když kvůli internetu začne kolabovat realita.

Potkáme nejpopulárnějšího profesora na Harvardu, jenž svým studentům ukazuje,

jak v mlze současného „infosmogu“ neztratit sama sebe.

30

„AI, VR, IoT, Big Tech, infosmog, deepfake...“

Průvodce budoucností

31Část první / Udeřila doba datová

„Odpověď, která se nejlépe hledá ve tmě“

Na následujících stránkách si položíme otázku, jak moc jsme na globálním sys

tému moderních technologií závislí? Tu odpověď nejlépe uvidíme ve tmě. Ve chvíli,

kdy celý kontinent nebo dokonce celý svět zhasne. Nepůjde proud, nepotečou data.

To by se totiž docela dobře mohlo stát. Klidně zítra. Neměl by to na svědomí žádný

diktátor, žádní hackeři, žádné spolčení elit. Někdo mnohem mocnější.

32 Průvodce budoucností

KAPITOLA I.

Slunce jako zdroj tmy

Naší civilizaci proudí v žilách elektrická energie.

Na elektrice jsme závislí jako na vzduchu,

jídlu a vodě. A přitom se elektrárny mohou

jednoho dne znenadání vypnout.

Kvůli kosmickému počasí.

V onom mýty opředeném roce 2012 nás těšně minula katastrofa z nebes. Než si zač

nete ťukat na čelo, nechte si vyprávět, co o 23. červenci 2012 zjistili vědci z NASA.

Ten den totiž Zemi těsně minula superbouře způsobená erupcí na povrchu Slunce.

Pokud by ony miliardy tun slunečního plazmatu, které kolem modré planety v těsné

vzdálenosti prosvištěly, dopadly do atmosféry, způsobilo by to poškození elektrické

sítě. Klidně i v globálním měřítku. Jakoby nám Slunce dalo varování: „Milí pozem

šťané, dejte si pozor na vaši závislost na globálním systému, který je závislý na elektři

ně. Jednoho krásného dne vám ji mohu vypnout.“

V recepci Matematicko-fyzikální fakulty v pražské Troji mě přivítá dáma úcty

hodného věku usazená v židli rovněž úctyhodného věku obalena vůní cigaretového

kouře. V kombinaci s vintage linoleem a zasloužilým sektorovým nábytkem vůkol ve

mě vyvolala příjemné vzpomínky na návštěvy kanceláře mých rodičů blahých osm

„23. července 2012 Zemi těsně minula geomagnetická bouře“

33Část první / Kapitola I.

„Proč číst časopis o kosmickém počasí“

desátých let. „Běžte nahoru, doleva, pak doprava a tam se doptejte,“ zní instruk

ce, jak mám najít astronoma a astrofyzika Michala Švandu. Když se snažím doptat

u jednoho z vědců pohybujících se po chodbách astronomického ústavu, odpoví mi:

„Nevím. Jsem z Polska“. Druhý vědec mě pošle do suterénu. A tam u haldy velkých

krabic konečně objevím dveře možná nejdůležitějšího vědce v České republice.

Expert přes Slunce docent Michal Švanda je laureátem ceny Neuron za přínos

vědě, ale své postavení nepřeceňuje: „Prestiž vědců v naší zemi je nízká,“ říká odborník

na problematiku, kterou by měly řešit energetické firmy a hlavně vláda.

Sluneční aktivita, kterou vědci jako Michal zkoumají, totiž může během pár ho

din způsobit elektrický výpadek v celé zemi. Nebo v celé Evropě. Nebo na celém

světě. Záleželo by na síle erupce a na momentálním natočení planety. O geomagne

tických bouřích přednášel Michal třeba na policejní akademii v rámci cyklu o tzv.

černých labutích, oněch nepravděpodobných, ale o to nebezpečnějších událostech

globálního dosahu.*

S Michalem se vracíme pár měsíců před mýtický 21. prosinec 2012, kdy milov

níci legend očekávali konec starého světa a příchod nějakého toho nového. Tehdy se

kolem Země přehnal oblak slunečního plazmatu, spolu s vlnou rentgenového, ultra

fialového a gama záření. Jak napsali američtí vědci v odborném časopise s půvabným

názvem Space Weather, čili Kosmické počasí, bouře onoho letního dne proťala oběž

nou dráhu Země. Naštěstí se na ní naše planeta v tu chvíli už nenacházela. Pokud by

však erupce proběhla jen o týden dříve, tak bychom tu kosmickou bouřku schytali.

„Výron korony takové intenzity mohl způsobit globální poškození elektrické

sítě,“ říká Michal.**

Sluneční bouře, odborně výron hmoty do korony, se onoho

roku 2012 blížila k Zemi rychlostí 2900 kilometrů za sekundu. To ještě nic nezna

mená, pokud nedodáme, že je to vyšší rychlost než u jiných výronů, jimiž Slunce

celkem pravidelně své okolí obdařuje.

* Vystoupili tam ostatně i jeho kolegové z Akademie věd ČR, kteří se zajímají o meteority a supervulkány.

** Stejný závěr najdete ve studii NASA Near Miss: The Solar Superstorm of July 2012, NASA, červenec 2014.

Obří sluneční erupce jako ta v roce 2012 může vypnout elektřinu za pár minut

na neznámo jak velké části planety. A to tak, že vytvoří geomagnetický indukovaný

proud, který způsobí náboj v transformátorech a ty poté vypadnou, případně se je

jich jádro „utaví“ či rovnou shoří. Rozvodníci, jak se zvukomalebně říká technikům

obsluhujícím elektrické vedení, pochopili, co Slunce dokáže, poprvé až v roce 1989.

Tehdy v kanadském Québeku začal kolabovat jeden transfomátor za druhým. Šest

milionů lidí bylo bez proudu. A v rozvodnách tehdy nevěděli, proč se to stalo. Přitom

na tuto možnost vědci upozorňovali již několik desetiletí, aniž je někdo bral vážně.

Bouře z roku 2012 byla řádově silnější než ta v roce 1989. Vědci mají pro kos

mické uragány stupnici, která se počítá v jednotkách zvaných nanotesla. V Kanadě

v roce 1989 bouře dosáhla 500 nanotesla, v roce 2012 by to bylo třikrát tolik. Až jed

nou Zemi potká bouře na úrovni 1500 nanotesla nebo více (a ono se to stane, jde jen

o to kdy), vše připojené do elektrické sítě může přestat fungovat. A nebudete se

z toho moci ani podě..., protože byste si nespláchli záchod. I vodovody a kanalizace

fungují díky pumpám poháněným elektřinou. Z provozu by byly na určitou dobu

vyřazeny satelity, GPS navigace. Nemusíme se rozepisovat o tom, že bez proudu by

nefungoval ani internet, mobily a bankomaty.

Samozřejmě mnohem horší by bylo, kdyby nás taková bouře postihla v zimě,

kdy bychom zůstali bez dodávek plynu. A kdo má dnes ve městech kamna na dřevo

nebo uhlí? Vyrobit transformátor trvá měsíce. Není to houska na krámě, ale mnoha

tunový stroj vyráběný na zakázku. A teď si představte, jak dlouho by trvalo vyměnit

transformátory, když by byla zásadně narušena průmyslová výroba i doprava.

A co auta? „Každá větší benzínová pumpa by měla mít generátor. Můj kolega

z hvězdárny si jednou dělal takový průzkum a vždycky, když někde tankoval, ptal se

obsluhy, kde mají záložní generátor. Nikdo to nevěděl,“ říká Michal Švanda. Civi

lizace by se prostě během pár desítek minut propadla zpátky před vynález žárovky.

34

„Naposledy Slunce udeřilo v roce 1989“

Průvodce budoucnostíČást první / Kapitola I.

„Opravdu se můžeme tolik spoléhat na techniku?“

Elektřina nezná hranic

Nebesa nám byla léta páně 2012 nakloněna. Dala lidstvu na srozuměnou, že jej dráty elektrického vedení nečekaným způsobem vystavují vlivu matky přírody. Velká sluneční bouře potkala lidstvo už mnohokrát, ale na naše předky neměla žádný vliv, protože nepoužívali elektřinu. Jak často ke slunečním výronům dochází? Jeden silný se udál v USA v květnu 1921, kdy byla elektrická síť ještě docela řídká. Vědci spočítali, že erupce této intenzity by dnes vyřadila v USA asi 350 velkých transformátorů, což by připravilo o proud třetinu tamní populace.* Po odeznění geomagnetické bouře rychle zpátky naskočí funkce třeba rozhlasových přijímačů nebo GPS navigace. Nicméně bude to zátěžový test pro elektrické obvody přehrad, atomových elektráren a jiných klíčových zařízení. Budou záložní energetické systémy fungovat spolehlivě? A co se stane s letadly, jež budou ve chvíli slunečního náporu zrovna ve vzduchu? Se semafory, které řídí dopravu? S metrem napěchovaným lidmi, když náhle zastaví mezi stanicemi? S nacpanými výtahy v mrakodrapech? Opravdu chceme přenechat technice čím dál větší odpovědnost, třeba svěřit řízení automobilů robotům naváděným GPS navigací? Naše civilizace je ze všech vynálezů nejvíce závislá právě na elektřině. Ne na ropě, autech, bankách nebo internetu. Na elektřině. Na vynálezu, který funguje tak bezvadně, že ho považujeme za samozřejmý, jako že slunce vyjde každé ráno. Elektřina překračuje hranice s lehkostí, o jaké se migrantům může jen zdát. Nejsou nějaké státní elektrické sítě, je jedna propojená síť pro celý kontinent. I kdyby * Vědci z NASA se ve zprávě pro americkou vládu pokusili dopady sluneční bouře odhadnout ve studii

Severe Space Weather – Social and Economic Impacts z ledna 2009. Nás může uklidňovat, že nejvíce

riziková je oblast Severní Ameriky, střední Evropa je na tom o poznání lépe. Souvisí to s charakterem

podloží a polohou magnetických pólů.

plazma z geomagnetické bouře vniklo do atmosféry tisíce kilometrů daleko, tma se

může rozšířit i do vaší domácnosti.*

Na scifi peníze jsou

Jestli se jednou propadneme do tmy, můžeme se alespoň těšit na krásnou polární

záři. V roce 1859 byla v USA tak intenzivní, že si rančeři v divočině začali připra

vovat snídani dříve než obvykle, protože si mysleli, že už svítá. Měli kliku, že tehdy

ještě neznali elektriku. V onom roce totiž došlo k dosud nejsilnější zaznamenané slu

neční bouři, která dostala jméno Carringtonova událost. Podle odhadů dosahovala

1500 na notesla.** O dvacet hodin později došlo na Zemi k něčemu, co by pro naši

elektrickou civilizaci znamenalo šok. K překvapení jejich obsluhy začaly vypínat

telegrafy. Telegrafisté dokonce dostávali od telegrafického klíče elektrické rány. Za

chovaly se zprávy o náhlém vznícení proužků telegrafického papíru. Telegraf byl

tehdy poslední výkřik techniky. Prapředek informačních sítí, kterému se také říká

„internet viktoriánské éry“.

Co by sluneční bouře udělala s naší společností? Big Tech neboli největší tech

nologické firmy vymýšlí umělou inteligenci, ale ta rovněž ztuhne, když se přestane

napájet. Státy svěřují svoji administrativu do datových složek. Armády přezbrojují

na kyberzbraně. Ale nedočteme se, že by někdo kompetentní řešil, že Slunce nás

může během pár hodin hodit do režimu off. Vypnuto. Žádná šťáva.

Říká se, že žijeme v době internetu. My ale žijeme v době elektřiny. Proto se

NASA se ve svém článku publikovaném na jejím webu v roce 2014 diví tomu, že

hrozba slunečních bouří nikoho moc nezajímá. Kdyby v roce 2012 proletěl blízko

země asteroid, byla by toho plná média. Přitom sluneční bouře může napáchat stej

36

„Když hořel internet viktoriánské éry“

Průvodce budoucností

* Pokud v severním Německu, kde je hodně větrných elektráren, nadprůměrně fouká, musí česká

elektrická síť poslat přebytek proudu dál do evropské sítě, aby nedošlo k přepětí a výpadku.

** Astronom Richard Carrington tehdy při pozorování Slunce jako první vědec spatřil sluneční erupci.Část první / Kapitola I.

„Až geomagnetická bouře udeří znovu“

nou škodu. Přesto Evropská kosmická agentura hledala dlouhých deset let prostředky na vypuštění družice, která by umožnila rychleji předpovědět sluneční bouři. Technicky lze také k transformátorům přidělat izolační zařízení, které by náboj geomagnetického proudu odfiltrovalo, jenže taková věcička stojí miliony korun jen pro jeden přístroj. A kdo by investoval do obrany proti hrozbě, jejíž pravděpodobnost nelze odhadnout? Na to ekonomické modely a vzorečky pojišťoven připraveny nejsou. Globální systém financí neumí geomagnetickou bouři zahrnout do svého účetnictví. A tak se jí nevěnuje pozornost. Je těžké odhadnout, jaká je pravděpodobnost, že Slunce udeří. Sluneční bouře z roku 2012 byla pro vědce požehnáním. Celkem náhodou totiž v cestě výboji sluneční korony stála družice, která měla měřit právě kosmické počasí. Na základě těchto dat američtí vědci spočítali také pravděpodobnost, s jakou může být Země ožehnutá znovu. Vyšla jim 12% šance, že se tak stane do desíti let. Nechme na čtenáři, zda mu pravděpodobnost 1:8 přijde dost nebo málo. Michal Švanda je navíc vůči prognózám opatrný. Podle něj máme o velkých slunečních bouřích tak málo dat, že prostě vlastně vůbec nevíme, kdy mohou nastat.* Nejdůležitější je včas vědět, že se bouře chystá. Protože elektrická síť by se dala v takové chvíli vypnout. Stačí to udělat na pár hodin, než se sluneční bouře přežene, a v takovém případě by nenapáchala žádné škody. Jenže je tu problém: V roce 2012 stačilo sluneční koroně, aby k nám od Slunce dorazila za 18 hodin. A kolik potřebují technici, aby připravili elektrické sítě na odpojení? „Dva dny,“ říká Michal. Vědci se tedy snaží sluneční erupce předpovědět, ještě než masa sluneční korony vystřelí směrem k Zemi. Dobrá zpráva je, že jsou v tom stále úspěšnější. Ale i kvůli nedostatku peněz na družice a další techniku jsou pořád pomalí a bouři nepředpoví včas. Zatímco pro producenta v Hollywoodu není problém sehnat desítky milionů * Vědci z NASA to ostatně přiznávají. Ono se totiž ani neví, zda nás v posledních desítkách let

neminulo více bouří, protože nemáme dlouhodobá pozorování. Ve studii pro americkou vládu vědci

každopádně požadují, aby elektrická síť byla na geomagnetický nápor připravená.

dolarů na sci-fi o invazi ufonů na Zem, pro vědce je problém sehnat miliony dolarů

na boj s nebezpečím, které nám „seshora“ opravdu hrozí.

Říkám Michalovi, jak by bylo skvělé, kdyby vědci včas bouři předpověděli a vel

moci ze Západu i Východu by společně vypnuli síť, lidstvo by pak pospolitě prožilo

globální černou hodinku a až by se geomagnetická bouře přehnala, uspořádal by se

ten největší mejdan všech dob jako oslava toho, že jsme předešli katastrofě. Astro

nom krčí rameny: „Pro vědce je těžké vysvětlit veřejnosti, o co jde. Schopnost lidí

spolupracovat na problému, který se ještě nestal, není velká.“

Michal se nicméně snaží ukázat rozvodníkům v energetických firmách, že kdy

koliv to na Slunci zahřmí, tak my to o chvíli později pocítíme. Respektive naše tech

nika. Ve Spojených státech už bylo prokázáno, že po každé geomagnetické bouři je

nahlášeno více poruch rozvodné sítě, protože vznikají drobná ložiska geomagnetic

kého napětí. V Česku na to už díky Michalovi přicházíme také.

Zkuste baterku

Jsme malí sousedé velkého Slunce, které nám přináší život i smrt. Dává teplo a svět

lo, bez kterého nemůžeme žít. Přináší i sucha, požáry, rakoviny kůže... Teď víme, že

sluneční bouře, která není nebezpečná pro naše těla, může být velký problém pro

naše dráty.

Nicméně Slunce samo nabízí jedno řešení. Pokud si na rodinném domku po

řídíte solární panely a k nim elektrickou baterku,* můžete se odpojit od klasické

elektrické sítě. Chce to jistou investici a chuť experimentovat. Odměnou je menší

účet za elektřinu a uklidňující pocit, že malý systém bez transformátoru je vůči geo

magnetické bouři odolný. Je to jeden z příkla



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist