načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Prstem po mapě světa - Jaromír Míra Červenka

Prstem po mapě světa

Elektronická kniha: Prstem po mapě světa
Autor: Jaromír Míra Červenka

- Jak těm, kteří chtějí, třebas jen z pohodlí svého obýváku, nakouknout až kamsi za zakřivený horizont, bezpečně tak navštívit pár exotických míst a dozvědět se ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  139
+
-
4,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 86%hodnoceni - 86%hodnoceni - 86%hodnoceni - 86%hodnoceni - 86% 90%   celkové hodnocení
6 hodnocení + 2 recenze

Specifikace
Nakladatelství: » EPOCHA
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2014
Počet stran: 199
Rozměr: 22 cm
Úprava: 52 stran obrazové přílohy: ilustrace (některé barevné), portréty
Vydání: 1. vyd.
Skupina třídění: Geografie Asie, reálie, cestování
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Epocha, 2014
ISBN: 978-80-742-5237-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Autor popisuje své zážitky z cest po asijském a africkém kontinentu. Každá kapitola popisuje jednu zemi nebo její část - Filipíny, Jávu, Andamanské souostroví, Barmu, Laos, Bhútán, Kambodžu, Maroko a Sharm na Sinajském poloostrově. Informace, zážitky, dramatické i humorné situace. Knihu doplňuje barevná obrazová příloha.

Popis nakladatele

Jak těm, kteří chtějí, třebas jen z pohodlí svého obýváku, nakouknout až kamsi za zakřivený horizont, bezpečně tak navštívit pár exotických míst a dozvědět se i cosi zajímavého o nepříliš dostupných lokalitách – či právě naopak, povahám nepopiratelně odvážnějším – tedy dobrodruhům, kteří se rozhodnou vyrazit sami a po vlastní ose, právě do oněch tolik vzdálených míst – všem těmto čtenářům je určena knižní novinka cestovatele a píšícího fotografa Jaromíra Červenky – Prstem po mapě světa .

Jaromír Míra Červenka (*1952)
nezávislý novinář, spisovatel, fotograf, cestovatel i občasný bloger

Milovník krásných knih, a ještě donedávna také staropražský antikvář, vystřídal po roce 1977 mnoho manuálních zaměstnání – živil se jako topič, uklízeč a příležitostný dělník. V průběhu devadesátých let se pak, krom provozování nevelkého antikvariátu, oficiálně vrátil i ke své původně vystudované profesi výtvarníka, ale hlavně – začal po dlouhé době znovu pravidelně cestovat. Zprvu, ostatně jako většina lidí, vyrazil zcela logicky západním směrem. S měnícím se časem i zkušenostmi bylo ale čím dál markantnější, že se do centra jeho skutečného zájmu dostává úplně jiná oblast – asijský kontinent. Vrací se sem, až na drobné výjimky, prakticky každoročně, aby pozvolna, krok za krokem, mapoval celý tenhle spletitý a na první pohled neorganicky působící prostor.
V současnosti se autor věnuje barevné i čb fotografii, spolupracuje s několika nakladatelstvími a časopisy, vydává cestopisnou literaturu, a s oblibou také píše knížky pro dětské čtenáře všech věkových kategorií. Kniha Prstem po mapě světa je tak již jeho třináctým titulem v řadě. Mimo jiné je i spoludržitelem prestižní ceny za třetí místo v tradiční soutěži Nejkrásnější české knihy r. 2011, a také jeho fotografické práce se opakovaně staly součástí výstavních přehlídek Czech Press Photo, konaných každoročně na pražské Staroměstské radnici…

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Jaromír Míra Červenka - další tituly autora:
Prstem po mapě světa Prstem po mapě světa
Barevné rozcestníky - Netradiční toulky současnou Asií Barevné rozcestníky
 (e-book)
Barevné rozcestníky -- Netradiční toulky současnou Asií Barevné rozcestníky
 
Recenze a komentáře k titulu



2016-09-17 hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%
Myslím, že se autorovi podařilo "vychytat" náladu jednotlivých zemí. Bezvadný čtení. Plusem jsou pak i výtečné fotografie, škoda, že nejsou formátově větší, stálo by to za zamyšlení. Díky. pp
 
2015-11-22 hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%
Kniha potěšila, zajímavé lokality, sposta informací a hlavně - moc pěkně napsané. A ty fotografdie, bezvadný výběr. Díky - L.
 


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Prstempomape_7:ervenka11/10/142:15PMStránka 2


PRSTE M

PO M APĚ

SVĚ TA

PRSTE M

PO M APĚ

SVĚ TA

JaromírMíraČervenka

Prst e m

po m apě

svě ta

NAKLADATELSTVÍ

C

-

POCHA

C

-

Prstempomape_7:ervenka11/10/142:15PMStránka 3


Text and photo © Jaromír Míra Červenka, 2014

Cover and layout © Karel Kárász, 2014

© Nakladatelství Epocha, 2014

ISBN978-80-7425-237-2

Prstempomape_7:ervenka11/10/142:15PMStránka 4


Autor děkuje CK Alvarez,

především pak Michalu Čepkovi,

neboť nebýt jeho vizí,

kontaktů i zkušených rad,

mohla klidně většina

zde popisovaných toulek světem

dopadnout ve svém konečném výsledku

mnohem a mnohem krušněji...

5

Prstempomape_7:ervenka11/10/142:15PMStránka 5


6

„Buddhovník“ (Yangon, Barma)

Prstempomape_7:ervenka11/10/142:15PMStránka 6


PRSTEM PO MAPĚ SVĚTA

Pokud vím, není naše zeměkoule o nic menší, než byla ještě

před pár lety. I přesto se vzdálenosti mezi jednotlivými

body na jejím povrchu zdánlivě zkracují, nejspíš

i proto, že lidé cestují čím dál častěji do míst, kam by si to

dříve určitě, jen tak zbůhdarma, nenamířili. Podobně, jako

v mých předchozích cestopisech, chci touto knížkou čtená

řům pár takových neotřelých punktů na mapě

alespoň trochu přiblížit. Těm odvážnějším se snad stanou

jednotlivé kapitoly vděčnou inspirací a také impulsem

k dalším cestám – pro ostatní postačí, poslouží-li

ke zpříjemnění času při nezávazném

a lenošném brouzdání prstem

po mapě...

7

Ú V O D

Prstempomape_7:ervenka11/10/142:15PMStránka 7


8

Nejvěrnější přítel Filipínce

Prstempomape_7:ervenka11/10/142:15PMStránka 8


FILIPÍNY,

RÁJ S PŘÍCHUTÍ OČISTCE

Hned zkraje je třeba říci, že návštěva Filipín znamená z mnoha důvodů skvělou volbu. Nikde se tu totiž nemačkají davy exotiky lačných turistů a až na určité, jasně dané lokality, je v zemi bezpečno. Místní lidé jsou vesměs přívětiví, ceny zhruba na úrovni Thajska, a pokud vám vyhovuje program vyžadující alespoň minimum aktivity, najdete právě tady – i díky neomezeným příležitostem ke šnorchlování, případně pak k dobývání sopečných kopců – svou vysněnou parketu.

Filipínské souostroví tvoří 7017, většinou neobydlených, ostrovů. Naprostá většina Filipínců (zhruba 95 miliónů) žije ale pouze na čtyřech z nich, tedy na ostrovech Luzon, Visayas, Palawan a Mindanao.

Filipíny jsou jedním ze dvou silně katolických států Asie (další je Východní Timor), přičemž skoro 90 % populace zde tvoří vyznavači západního křesťanství. Mohlo by se zdát, že doby, kdy roku 1521 mořeplavec a dobyvatel Ferdinand Magellan prohlásil po přistání celé souostroví za novou kolonii krále Filipa II. Španělského (odtud i název Filipíny), jsou už dávno pryč – stopy, které v zemi následná katolizace zanechala, jsou ale všudypřítomné a ovlivňují tu dodnes způsob života. Nic na tom nezměnil ani unikátní obchod, při němž byly Filipíny r. 1898 španělskou korunou odprodány USA, a to za cenu 20 milionů dolarů. Nový protektorát pak vtiskl zemi i nová pravidla a idoly – soutěže královen krásy, oblibu pizzy a basketbalu, ale především – americký model ústavy...

Dějinné peripetie filipínské historie vyvrcholily po skončení druhé světové války v červenci r. 1946 vyhlášením nezávislosti a zvolením Manuela Roxase prvním presidentem samostatné země. Problematická éra vládnutí, v postupném pořadí šesté

9

P R S T E M P O M A P Ě S V Ě TA

Prstempomape_7:ervenka11/10/142:15PMStránka 9


10

Jaromír Míra Červenka: PRSTEM P O MAPĚ SVĚTA

Po těžké noci...

hlavy státu, Ferdinanda Marcose a jeho manželky Imeldy, vedla

po několika letech k nepokojům, následně pak – po pádu auto

kratického režimu – i k útěku sesazeného manželského páru do

USA. Samozřejmě, s mnoha miliardami dolarů, v předstihu zpro

nevěřenými z filipínské státní kasy... V dalších letech následo

valo střídání stráží na presidentských postech – ale ani ženský

fenomén (C. Aquinová), nebo prototyp „chlapáctví“ prověřený

filmovými rolemi drsňáků (J. Estrada) – zemi ekonomicky

neprospěli. Teprve příchod Glorie Macapagal-Arroyo do úřadu

presidentky znamenal mírnou změnu – bídnou hospodářskou

situaci více jak 60 % obyvatel to ovšem nikterak výrazně ne

zlepšilo. V současnosti zemi vládne Benigno „Noynoy“ Aquino

– syn bývalého významného opozičního politika, zavražděného

před lety Marcosovým režimem, a předposlední presidentky Co

razón Aquinové.

Jakýmsi nekončícím očistcem a zároveň i kazem na kráse

filipínského ráje jsou, krom nedobrého stavu hospodářství

a miliónů lidí žijících hluboko pod hranicí chudoby, i stále se

Prstempomape_7:ervenka11/10/142:15PMStránka 10


opakující a pro tuto tichomořskou oblast tolik typické tajfuny, zemětřesení a povodně, které si s děsivou pravidelností každoročně vyžádají množství lidských životů.

Traduje se, že Filipínci nade vše milují kohoutí zápasy – tzv. barangays – a svým bojovným kokrhajícím favoritům by snesli modré z nebe. Neméně mají ovšem rádi i Ameriku, stejně jako vše americké. Tedy samozřejmě i filmy! Krom hollywoodských selanek naplňují duše místních milovníků kina i tuzemské výtvory, které si svou sladkobolností nezadají s jihoamerickými telenovelami. Biografy na Filipínách promítají často jeden film nepřetržitě po celý den a vstupenky obvykle nemají ani čísla sedadel. I to je pak důvod, proč se v zadních částech místností tísní houfy čekatelů na uvolněná místa.

Snad i díky silným fenoménům – tedy pevně zakořeněné víře v církevní obřady a touze po iluzi filmového plátna – najdete kostely, stejně jako kina, prakticky všude, kamkoliv na Filipínách zavítáte. ■ KDYŽ VĚCI NEJSOU, ČÍM SE ZDAJÍ... Poněkud paradoxně – prvním cílem, kam jsme hned po přistání na mezinárodním letišti Diosdado Macapagal zamířili, nebyla ani rušná metropole Manila či některé z letovisek, nýbrž nepříliš vzdálené městečko, pyšnící se prokazatelně andělským názvem, tedy – Angeles. Jak už to ovšem občas bývá, i názvy umějí klamat tělem... Město Angeles totiž ani náhodou nepůsobí svatě, natož pak andělsky. A to ani na první, ani na druhý pohled! Hlavně pak poté, co do zdejších ulic začne zvolna padat soumrak. Až do roku 1991 fungovala v blízkosti města americká letecká báze Clark, která v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století poskytovala významnou logistickou podporu Američanům bojujícím ve Vietnamu. Přirozeným dědictvím existence vojenské základny je množství barů a nočních podniků, a i když počet dívek vyhlížejících klienty žádostivé sexu už dávno nedosahuje původních desítek tisíc (jak tomu prý bylo v dobách

11

F I L I P Í N Y, R Á J S P Ř Í C H U T Í O Č I S T C E

Prstempomape_7:ervenka11/10/142:15PMStránka 11


největší slávy lokality), ještě i dnes, sotva se setmí, rozzáří se

hlavní třída Fields neóny a bujarý noční život vytáhne s halasem

rolety nevázané zábavy. Naštěstí není naše přítomnost ve městě

motivována sexuální turistikou, i když nepopírám, že do tmy

zářícím výkladům několika barů, zásobených až po okraj kva

litním pivem, zkrátka nešlo dost dobře odolat.

Důvod, proč jsme do Angeles dorazili, je ale zcela jiným dru

hem vyvrcholení – kus odsud totiž leží dosud činná sopka Pina

tubo. Její poslední mohutná erupce (právě v r. 1991) přispěla

i k rychlejšímu vyklizení již zmíněné americké základny, nic

méně se také těžce dotkla života v regionu. Hora dnes svůj dluh

alespoň částečně splácí tím, že funguje jako místo dobrodruž

ných turistických výprav. V čase erupce vychrlila Mount Pina

tubo 35 kilometrů vysoký mrak popela, který posléze pokryl

území o rozloze jeden a půl krát větší než Česká republika, což

v důsledku poznamenalo život dvou milionů lidí. Samotná

sopka při výbuchu ztratila 260 metrů výšky, zcela změnila říční

systém v okolí a zvětšila ozonovou díru nad Antarktidou.

12

Jaromír Míra Červenka: PRSTEM P O MAPĚ SVĚTA

Uvítací rituál

Prstempomape_7:ervenka11/10/142:15PMStránka 12


Vyrážíme hned za rozbřesku, doprovázeni nezbytným průvodcem. Napřed minibusem od vesnice Santa Juliana, pak dál na sever, velkým jeepem. Hodina jízdy krajinou připomínající měsíční povrch, plnou brodů křižujících všudypřítomně rozlité mělké vodní plochy. Potom nás čekají ještě tři hodiny náročného stoupání k vrcholu, prostředím bujné vegetace. Vše je nakonec zdárně završeno nezapomenutelným pohledem do nitra dvoukilometrové kaldery vyplněné sopečným jezerem, a také zaslouženou koupelí v ledových vodách jasně tyrkysové barvy...

Protentokrát nás tedy dřímající sopka Pinatubo nechala odejít beze šrámů, ba co víc – dala nám velkoryse pocítit svou poeticky naladěnou tvář. ■ CESTA DO RÁJE Manilské vnitrostátní letiště, ležící v centrální části ostrova Luzon, nás během chvilky bez problémů katapultovalo směrem do vyhlášené rekreační destinace, tedy na další z rodiny filipínských ostrovů – Palawan. Provincionálně působící přistávací plocha centrálního městečka Puerto Princesa si pro nás ale přichystala překvapení – do řevu leteckých motorů tu naplno vyhrává devítičlenná dechová kapela, oblečená ve vojenských mundúrech. Tady zkrátka vědí, jak si uctít návštěvu z Čech... Motorová trojkolka, jejíž gró tvoří motocykl spolu s laminátovou kukaní, nás přepravuje na místní autobusák, kde po menších zmatcích sedáme do sluncem rozpáleného plechového oře a kodrcavě vyrážíme na útrpnou tříhodinovou pouť do osady Sabang. Bus je narvaný k prasknutí – a vzhledem ke kvalitě silnic ve finále rádi poděkujete Bohu, když konečně ucítíte pevnou půdu pod nohama.

Ubytování v prostých chýších na kůlech, až na konci dlouhé kokosové pláže, evokuje prostředí Tahiti, někdy před sto lety. Otevřená, nekonečná plocha moře a vysoké nebe nad hlavou – to by zaručeně vzalo za srdce i největšího škarohlída... Místní kuriozitou první velikosti je Podzemní řeka, ukrytá v jeskyni sva

13

F I L I P Í N Y, R Á J S P Ř Í C H U T Í O Č I S T C E

Prstempomape_7:ervenka11/10/142:15PMStránka 13


tého Paula. Je považována za nejdelší tok svého druhu na světě. Klikatí se pod povrchem více než 8 kilometrů, a jedete-li tudy na loďce, vyzbrojeni ochrannou helmou a čelovkou – skrz labyrint jeskyní s vysokými dómy, plnými krápníkové výzdoby, a obklopeni nekončícími koloniemi netopýrů – snadno nabudete dojmu, že už nejspíš nikdy nespatříte denní světlo.

Bezuzdná konzumace roztodivných ryb, krevet, kokosových ořechů (vše za hubičku), a taky cákání v moři – to je pro pár dalších dnů náš jediný, zcela bezchybný program. Každé lenošení má ale svůj konec. Jednoho rána, ponořeni až po prsa ve slané vodě, naložíme bágly na vahadlovou loď z bambusu, tvarem připomínající obří vodoměrku, a zamíříme mnohahodinovou plavbou vysoko na sever – směr El Nido. Připlouváme sem až za soumraku, od hlavy k patě mokří od protivětru na otevřeném moři.

Čeká nás o třídu lepší ubytování ozdobené nahrubo sbitou terasou, u stropu chatky se dokonce komíhá zaprášená žárovka, nicméně – brzy máme zjistit, že elektřina v městečku funguje jen pár hodin denně. Celý prostor kolem El Nido je vyhlášeným

14

Jaromír Míra Červenka: PRSTEM P O MAPĚ SVĚTA

Rybí tapeta

Prstempomape_7:ervenka11/10/142:15PMStránka 14


centrem potápěčů, takže hned nazítří najímáme člun

a vyrážíme na průzkum okolí. Lagun s malými plážemi je tu ne

počítaně, stačí půlhodina jízdy a už šnorchlujeme v průzračném

tropickém moři. Během dalších dnů postupně objíždíme a ma

pujeme velkou část souostroví Bacuit, obklopující zátoku El

Nido. Kam oko pohlédne, vystupují nad hladinu rozervané vá

pencové útvary, které díky erozi působí jako kulisy z fantaskních

pohádek, či zkamenělé plachty přízračných plavidel. Nešidíme

ovšem ani večerní program – jídlo, pivo i džusy jsou tu na jed

ničku, snad jen návštěvníci několika internetových kaváren tu

opravdu trpí, to díky častému vypínání elektrického proudu. Pro

tuhle situaci tady existuje i speciální termín – brownouts. Ještě

poslední lodní výlet včetně letmé návštěvy kapličky, stojící na

korálovém ostrůvku, ne větším, nežli můj obývák, nezbytné ba

lení... a pak už jen únavná štreka busem, přes Taytay a Roxas do

Puerto Princesa. Noc a den, které zbývají před odletem zpět na

Luzon, trávím couráním po městě a protože spím v hostelu po

blíž rybářské čtvrti, snažím se vychutnat zdejší atmosféru, jak

jen to jde. Po dlouhých molech nad vodou, suplujících uličky,

15

F I L I P Í N Y, R Á J S P Ř Í C H U T Í O Č I S T C E

Hračky věrně imitující realitu

Prstempomape_7:ervenka11/10/142:15PMStránka 15


16

Jaromír Míra Červenka: PRSTEM P O MAPĚ SVĚTA

Kamenný keř

prolézám chatrč od chatrče a trochu neomaleně nahlížím do

vnitř. Pod střechami z vlnitého plechu je horko jako v pekle,

nicméně v šeru místností rozeznávám usmívající se, i když tro

chu rozpačité obličeje. Občas zazní pozdrav, a dokonce i pozvá

ní ke stolu. Jinak je město Puerto Princesa plné hluku pouličních

tržišť, tricyklů křižujících nazdařbůh ulicemi, i dětí – oblečených

do pestrých školních uniforem. Vzpomínám si na humornou

scénku z cestovatelského života, kdy jsem byl přímo z chodníku

nekompromisně vtažen na výsostnou půdu jednoho z místních

ústavů – Holy Trinity College, Puerta Princesa City – abych byl

následně povinně nucen vyslechnout stohlasně zpívanou školní

hymnu...

Prstempomape_7:ervenka11/10/142:15PMStránka 16


■ MUMRAJ JMÉNEM MANILA

První noc v Manile začíná vskutku originálně – vzhledem

k pozdnímu příletu z Palawanu nacházíme narychlo útočiště

v jednom z lepších hodinových hotelů v okrajové čtvrti metro

pole. Pomineme-li nehraný údiv majitele nad naším přáním

strávit tady celou noc, nezaznamenáváme (krom zvýšené fre

kvence střídajících se hostů) nic, co by nás pohoršovalo. Jen

místní pokoje nesou jisté atributy typické pro zaměření hotýlku

– erotické plakáty namísto obvyklé výzdoby a nad širokou po

stelí, přes celý strop se klenoucí, obří zrcadlo. Přiznávám – ten

hle nezvyklý pohled na sebe sama stál opravdu za to...! Jinak –

pokud jde o pocit bezpečí, město je doslova v obklíčení ručních

palných zbraní – nejen každý úřad, banka či obchodní dům,

nýbrž i všechna ubytovací zařízení jsou tu pod dohledem

ochranky ozbrojené brokovnicemi, v lepším případě i samopaly.

Nevím, zda je dvanáctimiliónová Manila hříšným městem, ale

trestů ve své historii už podstoupila mnoho – počínaje ničivým

17

F I L I P Í N Y, R Á J S P Ř Í C H U T Í O Č I S T C E

Zdlouhavé čekání na přípoj

Prstempomape_7:ervenka11/10/142:15PMStránka 17


zemětřesením v r. 1863, přes léta trvající japonskou okupaci, až

po masivní bombardování Američany na konci II. světové války.

I přes to, že byla Manila několikrát za sebou doslova zničena,

najdete tu dnes všechno, co patří ke skutečným velkoměstům –

pestrost i hluk, čtvrť plnou mrakodrapů (vždy ovšem s absencí

třináctého patra!), supermoderní nákupní a zábavní centra, pa

mátkovou zónu Intramuros, pyšnící se původní koloniální ar

chitekturou, obrovské plochy slumů plných neskutečné bídy,

stejně jako rozlehlý Čínský hřbitov, připomínající svébytné mor

bidní město, a především – všudypřítomný dusivý smog. Ten je,

nade vší pochybnost, skutečným vládcem Manily. V ulicích je

nepřehledný zmatek, který alespoň trochu kompenzuje funkce

nadzemky. Ta se vine celou megapolí, od severu až k jihu. Sa

mostatnou kapitolou dopravy jsou tzv. jeepneye – původně vy

18

Jaromír Míra Červenka: PRSTEM P O MAPĚ SVĚTA

Těžký kalibr

Prstempomape_7:ervenka11/10/142:15PMStránka 18


sloužilá americká vojenská vozidla, která Filipínci zručně opra

vili, vtiskli jim originální pestrobarevný kolorit, a po léta s tě

mito designovanými krasavci provozují transport osob, zboží i

domácího zvířectva. Jeepneye jezdí po svých vlastních trasách

vyznačených na bocích vozů, přičemž ceny za svezení jsou

opravdu lidové. Jízdné je zvykem posílat řetězcem rukou ostat

ních spolucestujících až dopředu, do kabiny řidiče, ten vám pak

stejnou cestou vrací zpět drobné. A světe div se – přesto, že jsme

takto cestovali mnohokrát, ani jednou se nás nikdo nepokusil

ošidit...

19

F I L I P Í N Y, R Á J S P Ř Í C H U T Í O Č I S T C E

Lekce vyzývavosti

Prstempomape_7:ervenka11/10/142:15PMStránka 19


■ SOPEČNÝ OSTROV A OSTROVNÍ SOPKA

Po čtyřech dnech strávených v Manile, kdy jsme naplno ochut

nali lesk i bídu zdejšího světa, se ještě alespoň na skok vydáváme

do provincie Batangas. Cílem je 70 kilometrů vzdálená vulka

nická hora Taal, jedna z desítek aktivních filipínských sopek. Jde

o nejnižší, 320 metrů vysoký činný vulkán na světě. Městečko

Talisay, které je nástupištěm ke zdolání sopečného kopce, je po

klidným místem, kde najímáme loďku (tzv. bancou), nutnou

k přeplutí rozlehlého jezera Taal. Právě v jeho středu leží zmí

něný Volcano Island. Hrdě odmítáme dopravu na koňském

20

Jaromír Míra Červenka: PRSTEM P O MAPĚ SVĚTA

Koňmo ke kaldeře

Prstempomape_7:ervenka11/10/142:15PMStránka 20


hřbetě a zvolna se ploužíme vzhůru. Slunce pálí a schovat se není kde. Úbočí jsou tu vyschlá na troud a každý krok zvedá oblaka prachu. Výšlap ale určitě stojí za to. Když dosupíte k vrcholu, otevře se vám pohled do obří kaldery vyplněné dalším jezerem, v němž místy viditelně probublávají vzlínající plyny. Pěšina vedoucí ostrou hranou po celém obvodu kráteru působí jako magnet a nalíčená past v jednom. Zápach sirovodíku a na dotek horká půda – jasné důkazy, že pod povrchem prehistorického vulkánu dosud žhne život. Celé je to vlastně dost kuriózní – ostrov Luzon s jezerem Taal... A v jezeře pak stejnojmenná sopka s vlastní vnitřní vodní plochou.

V baru odletové haly narychlo dopíjíme posledního San Miguela – pivo, provázející nás celou filipínskou anabází, abychom – už pár minut poté – nostalgicky zamávali okénkem startujícího boeingu vzdalující se ranveji manilského letiště.

Takže: „Bahala na – Co má se stát, se stane!“, jak0 zní oblíbené úsloví většiny Filipínců...

21

F I L I P Í N Y, R Á J S P Ř Í C H U T Í O Č I S T C E

Prstempomape_7:ervenka11/10/142:15PMStránka 21


22

Na vlastní riziko

Prstempomape_7:ervenka11/10/142:15PMStránka 22


POHLEDNICE ZE SIRNÉHO PEKLA

Indonéská Jáva se svými 132 000 kilometry čtverečními a 120 miliony obyvatel – to už je vskutku pořádný ostrov... Zdaleka ho ovšem nereprezentuje pouze desetimiliónová megapole Jakarta plná rámusu a smogu, či naopak poklidně vyhlížející prastará královská města Surakarta a Yogyakarta, hinduistický chrámový komplex Prambanan, či Borobudur – snový skvost architektury z časů buddhismu (jen abych pojmenoval těch několik nejznámějších turistických taháků)...

Nikoho také nejspíš nepřekvapí, že na Jávě je k vidění neskutečně krásná příroda, ať už jde o vnitrozemí, nebo donekonečna se táhnoucí pobřežní části ostrova. Její samozřejmou součástí je i mnoho činných, nebo jen dočasně (a tedy zdánlivě) odpočívajících sopek – Gunung Merapi, Semeru, Bromo, Krakatau – a desítky dalších vulkánů... Každý z nich je pochopitelně svým způsobem originál s vlastním, neopakovatelným příběhem.

Zcela jednečné postavení mezi nimi ovšem zaujímá skoro 2 400 metrů vysoká hora Ijen – ani ne tak pro svou mohutnost či nějakou obzvlášť zlověstnou historii odkazující k minulosti – nýbrž tím, co permanentně skrývá na dně své kaldery.

Prakticky na dohled od nejvýchodnějšího bodu javánského pobřeží, tedy městečka Banyuwangi, které se přes úzký mořský kanál skoro dotýká výspy sousedního ostrova Bali, totiž leží prostor vzdáleně připomínající samotné Peklo. Samozřejmě, že ne Peklo skutečné (tak jak ho od dětství známe z říše pohádek), přesto jde ale o místo páchnoucí reálným nebezpečím – a především sírou. To je také, oč tu běží především – o přírodní sirné krystaly získávané hluboko ze dna kráteru díky otrocké práci námezdních dělníků. A právě osudy místních lidí z Kawah Ijen zůstávají už po desetiletí neodmyslitelně spjaty s tímhle jedovatě žlutým produktem – a to doslova na život a na smrt...

23

PRSTEM P O MAPĚ SVĚTA

Prstempomape_7:ervenka11/10/142:15PMStránka 23


24

Jaromír Míra Červenka: PRSTEM P O MAPĚ SVĚTA

Byrokracie vládne i tady...

■ CESTA VZHŮRU

Prvním a zcela nezbytným krokem, který je třeba učinit, opus

títe-li městečko Banyuwangi, je najít někoho, kdo vaši malič

kost vyveze z podhůří nahoru na planinu, konkrétně ke

kontrolnímu bodu s názvem Pos Palangan. Pokud se podaří za

jistit (a posléze i náležitě zaplatit) vhodnou dopravu, čeká kaž

dého potenciálního zvědavce několikahodinová strastiplná

cesta vedoucí vzhůru do příkrého kopce. I když na čtyřech ko

lech – přesto tedy určitě ne pohodlně! Teprve teď pochopíte,

proč se do výletu po krkolomné silnici nikdo z dopravců zrovna

Prstempomape_7:ervenka11/10/142:15PMStránka 24


dvakrát nehrnul. Vyjíždí se totiž prakticky od mořské hladiny

a tak převýšení, které je nutno zvládnout, dělá dobrých 2 000

metrů. A terén je tu skutečně víc než náročný. Cestu nikdo nijak

zvlášť neudržuje, je samý výmol a o krajnici si můžete nechat

leda tak zdát... Neustálé brzdění a přeřazování rychlostí, sezení

v nepatřičném záklonu, stejně jako občasné nucené zastávky

i další podobné lahůdky, to vše má k pohodovému transportu

hodně daleko. Auta v této části ostrova většinou už na první po

hled pamatují věky a tomu samozřejmě odpovídá také jejich

technický stav. Všechno ale díkybohu jednou skončí – i tohle

vrchařské martýrium.

Dodávka se konečně vyhoupne z poslední hrbolaté zatáčky

a snad jako za odměnu vás ze všech stran, skoro naráz, obklopí

kávové plantáže. Překvapení je to vskutku nečekané a hlavně –

dokonalé! Pos Palangan je provizorní stanoviště, které slouží

k základní kontrole pohybu ve zdejší lokalitě. Pár dřevěných

domků s uniformovanými strážci, prodejna benzínu načepova

ného do lahví od všeho možného a místo speciální prémie –

skvostný výhled na zčásti zalesněný horský masiv.

25

P O H L E D N I C E Z E S I R N É H O P E K L A

Kemp na zdejší způsob

Prstempomape_7:ervenka11/10/142:15PMStránka 25


Teď už zbývá jen zaplatit požadovaný poplatek za vstup do

oblasti, pečlivě přepsat veškeré údaje z pasů do ohmataného se

šitu a poté vyrazit směrem k deset kilometrů vzdálené vesnici

Pal Tuding. Právě tady totiž najdeme výchozí bod pro výpravu

ke kráterovému jezeru Kawah Ijen.

■ PODVEČERNÍ INTERMEZZO

V Pal Tuding je něco jako tábořiště, které se rozkládá hned vedle

kanceláře Národního parku. Jde vlastně o zanedbanou louku,

řídce obestavěnou pár dřevěnými baráky. Možnost placeného

ubytování „pod střechou“ je prozřetelnější striktně odmítnout,

přítomnost štěnic a jim podobné havěti je totiž zřejmá už na

první pohled. Jako často předtím (a potom) platí, že není nad

vlastní spacák. Snad jedinou trochu použitelnou záležitostí tak

zůstává místní bistýrko, lépe řečeno jídelna s honosným názvem

Café Edelwys. Nějaké ty nápoje a teplá polévka – dost chudá na

bídka, v tomhle zapadlém koutě je to ale víc, než si lze vůbec

přát.

26

Jaromír Míra Červenka: PRSTEM P O MAPĚ SVĚTA

Výsledek celodenní práce

Prstempomape_7:ervenka11/10/142:15PMStránka 26


Jak tak brouzdám kolem dokola prkenných chalup, objevím dole u silnice boudu, nebo spíš srub, obklopený několika provizorními přístřešky. Vpředu na malém udusaném prostranství se povaluje halda prázdných košů a o kus dál, vyrovnány v řadách, várky ostře žlutých sirných krystalů připravené k odvozu do zpracovatelské fabriky. Dnešní celodenní produkce...

„Tohle bude určitě odpočívárna těžařů síry,“ napadá mi.

Opatrně odhrnu pytel z hrubé jutoviny, který supluje vchodové dveře. Chvíli nevidím nic, jen černotu s občasnými průsvity slunce, prorážejícími škvírami mezi kulatinami. Když oči trochu přivyknou šeru, rozeznám siluety několika postav, posedávajících na hrubě stlučených palandách. Zařízení veškeré žádné – pár starých dek, igelitky s osobními věcmi rozvěšené po hřebíkách a plastové lahve s vodou – nic nepotřebného se tu nenajde...

„Selamat sore,“ vytlačím ze sebe pozdně odpolední pozdrav, přičemž se snažím dešifrovat alespoň něco z obličejů, které mne ze tmy zvědavě pozorují.

„Selamat satany. Anda dari mana?“ zamručí ten, co je nejblíž, a ani se přitom nepohne.

Tuhle otázku znám moc dobře, opakuje se totiž každý den, prakticky donekonečna.

„Republik Ceko, Eropah,“ zadrmolím proto obvyklou formulku – ale je mi jasné, že jde jen o zdvořilostní konverzaci. Pojem „střed Evropy“ je přece pro místní lidi stejně tak vzdálený, jako třeba Mars. Raději vytahuju z kapsy balíček cigaret (mezinárodně uznávaný a osvědčený komunikátor) a pokouším se posunkovou řečí zjistit nějaké podrobnosti k naší zítřejší plánované cestě nahoru k vulkánu. Tady v Indonésii jsou všichni muži „boleh merokok“ (kuřáci) a tím pádem je krabička vzápětí skoro prázdná. Za odměnu se dozvídám, že ke kráteru je lepší vyrazit už před rozbřeskem, dřív než se otočí vítr nesoucí ze dna jedovaté výpary. Navíc mi tihle síroví permoníci slibují, že se za námi někdo z nich možná večer na tábořišti zastaví – prý „na kus řeči“.

27

P O H L E D N I C E Z E S I R N É H O P E K L A

Prstempomape_7:ervenka11/10/142:15PMStránka 27


Teď je ještě čeká nakládka nahromaděného materiálu na korbu auta, a většinu také odjezd do blízkého Lieinu, kde ti z hůře dostupných vesnic přes týden obvykle přespávají.

Noční nebe dýchá poklidem a souhvězdí ostře vystupují z černomodré temnoty, stačí jen natáhnout ruku a utrhnout si. Plamen svíčky mihotavě problikává a odkrývá podivné stínové divadlo, to jak poslední paběrky domácích alkoholových zásob kolují z ruky do ruky a pomalu ale jistě berou za své... Fakt těžká romantika! Sedíme v půlkruhu a lenivě plkáme o všem možném, hlavně o zítřku. Když pak mimoděčně zvedneme hlavy, úplně se lekneme – těsně za námi tiše postává drobná figura v gumákách, odshora až dolů zabalená do kostkované deky.

„Á... pan velvyslanec!“ rozesměju se patrně trochu nepatřičně.

Chvilku to vypadá, že postava zmizí tak rychle, jak se zjevila, potom ale na stole uvidí otevřenou krabku cigár a rázem je po ostychu.

„Djaduk...,“ píchne se prstem do prsou a zakření se.

Poznávám v něm jednoho z chlapíků z mé odpolední návštěvy těžařské chatky. Může mu být něco málo přes čtyřicet, ale jeho obličej vypovídá o celoživotní dřině. Těžko bych si tenhle věk tipnul, kdyby ho sám od sebe později nezmínil. Vypadá totiž minimálně na šedesát. Kouří mlčky cigaretu za cigaretou – jen když k němu doputuje lahev, opatrně usrkne a pak namísto poděkování neznatelně kývne hlavou.

„Bagus – bagus...“ (dobrý, moc dobrý), vydá zvuk, jako zkušený břichomluvec.

S blížící se půlnocí se přece jen trochu rozpovídá. Pokoušíme se porozumět, ale jde to těžko. Teprve pomocí obrázkového písma nacházíme společnou řeč. Na Kawah Ijen dojíždí Djaduk už desátým rokem. Vždycky půl měsíce práce, a pak čtrnáct dnů doma v nedaleké vesnici. Střídají se tu dvě směny čítající dohromady ke stovce chlapů. Traduje se, že někteří pracanti docházejí do sirného dolu i po mnoho desítek let. Tomu se při té rasovině ani nechce věřit. Nejspíš jde o výjimky potvrzující pravidlo.

28

Jaromír Míra Červenka: PRSTEM P O MAPĚ SVĚTA

Prstempomape_7:ervenka11/10/142:15PMStránka 28


„... už to není, co bývalo, před pár lety jsem si klidně mohl na záda hodit 80 kilo a nic se nedělo. A to jsem šel někdy i třikrát za den! Teď si napodruhý naložím s bídou padesátku a jsem rád, když dojdu dolů, už mi to zkrátka nechodí jako dřív,“ povzdechne si rezignovaně sírař a snad aby dodal váhu svým slovům, vyloví odněkud z hloubi kostičkovaného kokonu hrst starých potvrzenek.

Černé na bílém tady stojí: padesát kilo nákladu = 17 250 indonéských rupií. To je bratru nějakých čtyřicet korun českých za tříkilometrový výstup na kopec, spuštění se do jedovaté kaldery, nabrání síry a potom se závažím na zádech prudkým skalnatým padákem vzhůru a znovu ještě ony původní tři kiláky, zpět dolů k silnici.

Neuvěřitelné!

Někdy k jedné ráno se rozcházíme – Djaduk odchází spát do prkenné odpočívárny, já se ukládám na verandě polorozbořeného stavení.

I když mi únavou padají víčka, nemůžu usnout. Jako by tu krásnou, hvězdami naplněnou noc překrylo mračno nějaké těžko pochopitelné a extra drsné reality.

29

P O H L E D N I C E Z E S I R N É H O P E K L A

Mizivá odměna

Prstempomape_7:ervenka11/10/142:15PMStránka 29


■ PÁTERNOSTER I když jsme si svatosvatě slíbili, že ráno vstaneme za rozbřesku, abychom se vydali nahoru ke kráteru spolu s prvními síraři, snad díky vypitému alkoholu se nám to zadařilo až někdy kolem osmé. Překotně pakujeme, cpeme do kapes nějaké sušenky a narychlo vyrážíme do světa...

Z nocležiště v Pal Tudingu vede cesta nejprve lesem, směrem na severovýchod. Její začátek je široký a dobře schůdný. Po půlhodině zahřívací chůze se ale z ničeho nic změní na pěšinu, stoupající do prudkého kopce. Za další hoďku chůze zalesněným terénem se konečně objevuje nějaká stavba. Je to ovšem jen budova monitorovací stanice. Před lety sem společnost, která důl provozuje, umístila vážní systém, zjišťující přesnou hmotnost transportovaných košů se sírou. Tenhle jednoduchý (a určitě už hodně pamatující) přístroj je jakýmsi hrdlem, skrz nějž musí projít všichni nosiči i s nákladem. Tady se vše pečlivě zapíše a poté dohlížitel vydá nádeníkovi stvrzenku, která na konci dne poslouží k proplacení oněch neuvěřitelně horentních částek.

Kroutíme se v nekonečných zatáčkách stále dál a dál, a hlavně vzhůru. Stromy teď už skoro úplně zmizely a otevřel se tak pohled do otevřené krajiny. Jsme v obklíčení kopců a lze se jen dohadovat, který z nich je – a nebo časem teprve bude – další potenciální sopkou...

Z ranní mlhy se proti nám vynořují shrbené siluety nosičů, kteří už stihli v kaldeře naložit svou první várku a teď táhnou koše se sirnými deskami dolů k vážní budce. Malí vyhublí mužíčci s tmavými obličeji, oblečení do starých reklamních triček a flanelových košil bez knoflíků, někteří jen naboso v sandálech, jiní obuti do gumových holinek – cupitají z kopce zvláštní houpavou chůzí, vytříbenou letitými zkušenostmi a odžitou praxí. Vahadla se jim na rameni skoro nepohnou, natož aby se nebezpečně rozhoupala. Když vás míjejí, máte podle jejich soustředěného výrazu dojem, že jsou duchem někde mimo. Vzbuzuje to zvláštní respekt.

30

Jaromír Míra Červenka: PRSTEM P O MAPĚ SVĚTA

Prstempomape_7:ervenka11/10/142:15PMStránka 30


O to víc snad každého překvapí nenucená otázka, cezená koutkem úst: „Rokok, rokok?“

Tázavým pohledem spojeným s výmluvným gestem dávají jasně najevo, že je to prosba o cigárko.

„Kretek!“ odpovím a tahám z vesty paklík Garamek (Gudang Garam jsou hřebíčkové cigarety místní provenience, balené po 12 kusech), dvě z nich mu podám a hned nato mačkám spoušť foťáku.

Využít té mikropauzy je přece moje svatá povinnost.

Ani na moment ho to nerozhodí, jen natáhne ruku a dalším jasně srozumitelným pohybem si řekne o drobáky. Poučen zkušenějšími mám v kapse už dopředu připravený paklík rupií. Kupodivu mi těch peněz není ani trochu líto – tedy, ne že bych oplýval nějakým bohatstvím (dvouměsíční cesta se pomalu chýlí ke konci a kapesné se už dávno rozkutálelo), ale tady je přece míra potřebnosti více než zřejmá.

Krátká chvíle odpočinku je u konce – chlapík se zašklebí, narovná zkřivená záda, pak přehodí náklad z jednoho ramene na druhé a za malou chvíli, bez ohlédnutí, zmizí za nejbližší

31

P O H L E D N I C E Z E S I R N É H O P E K L A

Mezisklad

Prstempomape_7:ervenka11/10/142:15PMStránka 31


zatáčkou. Vzápětí mne už míjejí další a další nosiči obtěžkaní kaskádami žlutého břemene – skoro jim ani nestačím uhýbat z cesty.

„Živoucí páternoster v praxi,“ přejde mi z ničeho nic přes rozum a ani sám pořádně nevím, zda mám na mysli technický vynález donekonečna se pohybujícího výtahu, či ozvuk oné důvěrně známé křesťanské modlitby. ■ ZELENKAVÉ OKO DUCHA SOPKY Podle prastaré legendy je sirné jezero ukryté na dně kaldery Kawah Ijen ostražitým okem Ducha sopky. Něco na tom nejspíš bude, pokud měl ovšem místní Vládce a Pán hory důvod k těm nejjedovatějším pohledům, jaké si vůbec lze představit.

Tekutina v jezeře, alespoň podle opakovaných měření řady nezávislých odborníků, je totiž tou nejkyselejší jezerní vodou, jakou lze v přírodě najít. Jedná se zkrátka o čistý vitriol, neboli

32

Jaromír Míra Červenka: PRSTEM P O MAPĚ SVĚTA

Vážní zařízení – měřítko úspěšnosti

Prstempomape_7:ervenka11/10/142:15PMStránka 32


– řečeno všem důvěrně známou školní terminologií – o koncentrovanou H2SO4. Samotné jezero vzniklo, když fumaroly (tj. zřídla plynů sopečného původu) přeměnily část horniny Kawah Ijenu na jíl, ten pak sjel dolů, dokonale utěsnil všechny skuliny a vytvořil zde nepropustné dno. Tahle nádrž je totiž něco jako přírodní srážkoměr. Jímku posléze naplnily opakující se deště a fumaroly obsahující oxidy síry začaly přeměňovat sladkou vodu na stále hutnější kyselinu sírovou. Dvě stě metrů hluboké jezero je zadržováno malou hrází na severní straně vulkánu a jeho obsah tvoří až 36 miliónů m

3

tekutiny. Je tedy nejen nej

koncentrovanějším a nejstarším, nýbrž i největším sirným jezerem svého druhu na celém světě.

Tam, kde se skály mírně svažují, vytéká malý potok nasycený oxidy síry. Jeho okolí kupodivu zarůstá bujnou vegetací. Zdejším kapradinám zřejmě kyselá výživa více než svědčí. A není divu – v podobných podmínkách přece kdysi pravděpodobně vznikal i život na naší planetě.

Když prostor před časem zkoumali vědci z Francie, nabírali tu vzorky z gumového člunu a pouze ve speciálních rukavicích. Testy, které provedli, jen potvrdily očekávanou skutečnost, že se jedná o mnohonásobně vyšší kyselost vody než je v podobných případech obvyklé (klasické hodnoty bývají na úrovni cca 0,41 pH).

Mimochodem – tahle sopka není žádný svatoušek...

Během posledních dvou století mnohokrát explodovala a jedovatá oblaka tu i nemilosrdně zabíjela. Naposled, tedy zhruba před dvaceti roky, jim padlo za oběť pětadvacet dělníků.

A ještě snad trocha poezie v závěru téhle krátké kapitolky – při bližším pohledu na satelitní snímky (http://maps.google.cz) se na rozdíl od všech okolních sopečných kalder zbarvených do hnědo-oranžova jeví kruhový profil kráteru Ijen jako nějaký skvostně vyhlížející, tyrkysový šperk.

Zlověstný Duch se zelenkavým okem tedy může být nadmíru spokojen – zdánlivě je totiž všechno v pořádku.

Shůry k lidskému utrpení opravdu nikdo nedohlédne.

33

P O H L E D N I C E Z E S I R N É H O P E K L A

Prstempomape_7:ervenka11/10/142:15PMStránka 33


■ VAZALOVÉ PEKLA Konečně se kopec srovnává a moje nohy se dotknou ploché holé skály. Jsem nahoře...! Jedinými známkami života v jinak mrtvé krajině jsou trsy zakrslých lišejníků.

„Trochu jak snová měsíční krajina,“ napadne mi při pohledu na zčernalá, jakoby ohořelá torza kmenů horské kleče, rozesetá kolem a připomínající prastaré animistické pohřebiště. I přesto, že znám tenhle kus cesty z fotek, trojrozměrná realita mne dostane do kolen.

Než dojdu k samotnému útesu, musím se vyhnout několika cedulím přísně zapovídajícím přístup. Nápisy jsou tu vyvedeny dokonce i v angličtině. Když pak dorazím k hraně kráteru a přímo pod sebou uvidím 200 metrů vzdálenou hladinu jezera, lehce zalapám po dechu – jistě také údivem, především ale proto, že silný pukavčitý zápach stoupající z jícnu by nenechal v klidu snad ani vůdce tlupy smrdutých oposumů.

Chvíli se opravdu vážně rozmýšlím, jestli chci skutečně sestoupit dolů, do čadící pekelné propasti. Slyšel jsem totiž až příliš mnoho historek o tom, kolik života dokáže v tomhle zabijáckém prostředí ubrat netrénovanému organismu podobný exkurs. Resumé je ovšem už dávno dopředu jasné – nakonec, proč bych sem (stejně, jako mnoho dalších dobrodruhů a zvědavců) jinak jezdil, že...?!?

Lovím z báglu jednoduchý protiprachový respirátor, který s sebou vláčím celou dobu a kombinuju ho s šátkem, uvázaným na „banditský způsob“. Snad to bude stačit!

Cesta dolů se hadovitě vine a já začínám opatrně slézat, balvan po balvanu. Kamenitá pěšina vypadá odsud seshora jako bizarní zmenšenina Karakoram highway. Od jezera se co chvíli vyvalí oblak mléčně bílé páchnoucí mlhoviny a donutí mne ke kašli – uvědomím si, že tu už nejeden fotograf přišel o svůj přístroj díky agresivním sirným plynům, a tak mezi jednotlivými snímky strkám instinktivně fotoaparát pod bundu. Proti mně stoupá pravidelným vyrovnaným tempem další várka nosičů, v každé druhé serpentině se muži na kratičký moment zastaví,

34

Jaromír Míra Červenka: PRSTEM P O MAPĚ SVĚTA

Prstempomape_7:ervenka11/10/142:15PMStránka 34


opřou zatěžkané vahadlo o kameny, aby zas vzápětí supěli dál. Děsivá „soumařina“ hodná Dantova pera...

Až dolů, na dno, má cesta trvat zhruba 40 minut. Teprve někdy v druhé třetině sestupu začnu, i přes hustou clonu kouře, rozeznávat v hloubce pod sebou typicky žluté sirné plochy a vzápětí uvidím také několik postav, kutících cosi poblíž jezerního břehu. Z úbočí kráteru se k nim z různých stran plazí staré potrubí zhnědlé rzí, vyrůstající na několika místech přímo ze země. Rourami o půlmetrovém průměru tu z útrob sopky tryskají horké sirné plyny – solfatáry, které při kontaktu se vzduchem chladnou (z původních 200 °C na teplotu okolí), kondenzací se mění v oranžovou kapalinu, a posléze i v krystalickou hmotu ostře žluté barvy.

Vpravdě pekelná kuchyně s neméně ďábelskými specialitami...

A vaří se v ní už pěkně dlouho!

Zdejší obrovské zásoby síry byly sice poprvé objeveny už koncem osmnáctého století, nicméně minerály nasycený plyn valící se ze skalních štěrbin se zdařilo zkrotit až Holanďanům. Právě

35

P O H L E D N I C E Z E S I R N É H O P E K L A

Balanc na hřebenu hory

Prstempomape_7:ervenka11/10/142:15PMStránka 35


oni tady v Kawah Ijen (v padesátých letech 20. století) nainstalovali potrubí, které výrony žhavých par usměrňuje dodnes. Od té doby se toho, alespoň jde-li o techniku využívání dolu, mnoho nezměnilo. Činnost sice nyní provozuje soukromá indonéská firma, pro dělníky ovšem bohužel zůstává vše při starém. Samozřejmě nemluvím pouze o výdělcích – jde i o absenci základních ochranných pomůcek či o bezpečnost práce. Tahle témata jsou tu ale zcela prázdnými pojmy! Zdejším nosičům síry tak nezbývá, než uvěřit osvědčeným a lety prověřeným receptům a vzdorovat naleptávání organismu kupříkladu pitím kvanta litrů vody denně. Z těla jsou totiž jedovaté oxidy síry nejlépe vyplavovány právě procesem močení. Výdobytkem poslední doby je také tzv. „fasunk“ litru mléka na osobu a týden – ovšem vzhledem k obrovské zátěži sírařů se tahle aktivita jeví jen jako velice chatrná náplast.

Kráter hory Ijen každodenně vyprodukuje až 10 tun čisté síry, z toho 5–7 tun se vždy vytěží a vynosí do údolí. Pokud jde o způsob těžby, postupy jsou víc než primitivní. V místech, kde ústí potrubí s kondenzátem, čekají dělníci na nové přírůstky. Kovovými tyčemi ulamují ještě teplé kusy sirných bloků a následně je pak holýma rukama pečlivě skládají do připravených košů, podepíraných kvůli stabilitě vyřazenými kusy potrubí. Váha každé jednotlivé várky je individuální – liší se podle věku, zkušeností i momentálního zdravotního stavu nosiče – obvykle to bývá něco mezi 50–80 kilogramy. ... obočí i vlasy nádeníků pracujících dole u jezera se třpytí sirnými krystalky a vzdáleně tak připomínají indonéské rituální masky – jejich obličeje, napůl skryté za vlhkými hadry, ale nevyjadřují žádnou zvláštní emoci – spíš soustředěnost. A i když tomu lze jen stěží uvěřit – čím dál víc nabývám dojmu, jako by pro ně tenhle druh práce nebyl oním hrozivě vyhlížejícím údělem, který je postupně uvazuje Peklu, nýbrž naprostou a čirou samozřejmostí...

Patrně skoro každého napadne logická otázka: kde že se na tak šílenou robotu berou stále nové a nové pracovní síly? Rekru

36

Jaromír Míra Červenka: PRSTEM P O MAPĚ SVĚTA

Prstempomape_7:ervenka11/10/142:15PMStránka 36


tují se samozřejmě především z vesnic ležících v širokém okolí lokality Ijen.

A jak to, že domorodce neodradí obrovské riziko plynoucí z této činnosti, a že jejich konečné rozhodování neovlivňuje dokonce ani reálná hrozba úmrtí – ať už jde o možnost smrtelných úrazů při havárii zařízení, nenadálou erupční aktivitu vulkánu, nebo „pouze“ o důsledky dlouhodobě narušovaného zdraví (nejčastěji se jedná o plicní edémy!)?

I tato odpověď je až překvapivě prostá – většina z nich si je totiž problémů alespoň zčásti vědoma – nicméně těžbou a transportem síry si jsou schopni vydělat mnohem víc, než kdyby někde v údolí soustavně dřeli při obdělávání zemědělské půdy. Přitom mzda, za niž místní „síraři“ ve vulkánu pracují, je – alespoň měřeno perspektivou Evropana – zanedbatelně nízká... Jedna věc je jistá – zatímco jednou rukou Kawah Ijen lidem obživu podává, tou druhou je vzápětí zcela nekompromisně rdousí...

37

P O H L E D N I C E Z E S I R N É H O P E K L A

Jedovaté závaží

Prstempomape_7:ervenka11/10/142:15PMStránka 37


■ EPILOG

Plahočím se zpátky strmým a kamenitým srázem. Ty necelé dvě

hodiny stoupání jsou fakt děs! Při kontaktu s plyny se vlhkost

v krku i očích zvolna mění v kyselinu sírovou, sliznice pálí,

škrábe a dochází mi dech. Posledních pár metrů jdu skoro po

slepu. Konečně minu okraj kráteru, ucítím jakžtakž čerstvé po

větří a zmocní se mě nekonečná úleva. Když se pak ohlédnu,

jako bych zdola uslyšel výbuch smíchu – nejspíš se mi ale jen

něco zdálo. Nebo snad ne???

„Díky, jednou stačilo!“ zamumlám nahlas interní sebezaklí

nadlo proti silám pekelným a po chvíli zaslouženého odpočinku

vyrazím směr údolí.

Poslední dvě – tři zákruty cesty... a vzápětí už se přede mnou

vynoří silueta základny. I dnes, stejně jako každý jiný den,

odsud náklaďáky odvezou plnou korbu těžce vydobyté síry, aby

byla využita při bělení třtinového cukru, k výrobě výbušnin či

pro potřeby chemického a farmaceutického průmyslu.

38

Jaromír Míra Červenka: PRSTEM P O MAPĚ SVĚTA

Přísný zákaz vstupu

Prstempomape_7:ervenka11/10/142:15PMStránka 38




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist