

sleva
Kniha:
Proudy
Autor:
Václav Kahuda

Nakladatelství: | » Milan Hodek |
Médium / forma: | Tištěná kniha |
Rok vydání: | 2019 |
Počet stran: | 268 |
Rozměr: | 20 cm |
Vydání: | 2. vydání |
Skupina třídění: | Česká próza |
Jazyk: | česky |
Vazba: | kniha, brožovaná vazba |
Datum vydání: | 17.01.2019 |
ISBN: | 9788087688847 |
EAN: | 9788087688847 |
Barvité zážitky, reflexe, ale hlavně existenciální úvahy muže, který dlouho nekonvenčním a nespoutaným životem odolával, ale nyní přeci jen definitivně stojí na prahu dospělosti. Je ve věku, který jiní už hodnotí spíše jako střední, ale protože žije sám, je natolik soustředěn na sebe, své vlastní prožitky a jejich hodnocení, že jako by nemohl dospět k zodpovědnosti za jiné. Dětství poničené bolavým vztahem s psychicky nemocnou matkou mu ničí až do současnosti schopnost vytvořit normální, "konvenční" vztah, který by došel běžného vyústění. Bohatý básnivý jazyk textu je kontrastně vyvažován přirozeně plynoucími vulgarismy v podrobném líčení všech myšlenkových, ale i fyzických pochodů zúčastněných postav.
Další román autora úspěšné autobiografické knihy "Houština" a předsedy Asociace spisovatelů zachycuje příběh muže středního věku, odehrávající se v devadestých letch, na konci druhého tisíciletí.
Tento muž definitivně opouští břehy mladosti, ztrácí svou imaginaci, vstupuje do proudu...
Druhý břeh však zatím nelze dohlédnout.
Tkáň rakovinných nádorů se prý v mnohém podobá tkáni embrya...
Už jsem si dlouho nekoupil ten černý, falešný kaviár. Jen tak... Když německý wehrmacht okupoval v roce 1939 Prahu, první české slovo, které se naučili Němci, bylo: Šlehačka. V padesátých letech podával jeden náš český lékař LSD ve šlehačce, dával to přátelům, známým umělcům i normálním lidem. Vincenc Makovský i ostatní výtvarníci produkovali v tom mezistavu prakticky stále stejné, pro sebe typické kresby, jenom to bylo o trochu barevnější. Největší překvapení nastalo u výtvorů lidí, kteří s uměním neměli nikdy nic společného.
Stvořili díla oslnivé krásy, originální portréty a abstraktní obrazy plné imaginace. Po několika hodinách je prozření opustilo... Občas se sezení nepovedlo. Vyplavilo se něco z podvědomí, zasutá, zapouzdřená vzpomínka, teď se v plné síle zpřítomnila a její latentní energie prosákla všechno kolem. Zdivočelé, zděděné formace... Jeden člověk takhle málem zešílel.
Měl pocit, že ho pronásleduje, že ho na životě ohrožuje kuchyňská židle.
V dětství jsem měl loutkové divadýlko. Nejraději jsem měl Smrt a Kašpárka. Jednoho dne jsem to nevydržel a prohodil jsem jim hlavičky.