načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Protektorát Čechy a Morava - jedna z nejtragičtějších kapitol českých novodobých dějin - Karel Schelle; autorov kolektív

Protektorát Čechy a Morava - jedna z nejtragičtějších kapitol českých novodobých dějin
-7%
sleva

Kniha: Protektorát Čechy a Morava - jedna z nejtragičtějších kapitol českých novodobých dějin
Autor: ;

V roce 29 si česká a slovenská veřejnost připomenula 6. výročí rozbití československého státu a vzniku Protektorátu Čechy a Morava a Slovenského státu. Začala tím jedna z ... (celý popis)
Titul doručujeme za 5 pracovních dní
pravděpodobně doručíme do Vánoc
Vaše cena s DPH:  218 Kč 203
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
6,8
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Key publishing
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 16.04.2011
Počet stran: 139
Rozměr: 24 cm
Úprava: 139 stran
Vydání: Vyd. 1.
Jazyk: česky
ISBN: 978-80-7418-052-1
EAN: 9788074180521
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

V roce 29 si česká a slovenská veřejnost připomenula 6. výročí rozbití československého státu a vzniku Protektorátu Čechy a Morava a Slovenského státu. Začala tím jedna z nejtragičtějších kapitol novodobých českých a slovenských dějin. Skupina brněnských právních historiků při této příležitosti připravila monografii sestavenou z několika vybraných kapitol, které se snaží nejširší veřejnosti přiblížit zejména státoprávní a právní problémy Protektorátu. ((vybrané problémy))

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Protektorát čechy a morava –

jedna z nejtragičtějších kaPitol

českých novodobých dějin

(vybrané problémy)

KEY Publishing s.r.o.

Ostrava

2010

Karel Schelle

Monika Horáková

Pavel Salák

Jaromír Tauchen


© Karel Schelle, Monika Horáková, Pavel Salák, Jaromír Tauchen 2010

isbn 978-80-904522-0-6 (The European Society for History of Law)

isbn 978-80-7418-052-1 (KEY Publishing)

Recenzent: JUDr. Jaromír Harvánek, CSc.

Recenzenti: Prof. JUDr. Eduard Vlček, CSc.

JUDr. Renata Veselá, Ph.D.


Obsah

Úvodem ...........................................................................................................................................5

1 Třicátá léta ve znamení příprav na válku (Monika Horáková) ..........................................................6

1.1 Zákon o obraně státu ...........................................................................................................6

1.2 Reorganizace vojenských úřadů .......................................................................................15

1.3 Stráž obrany státu .............................................................................................................16

1.4 Branná výchova .................................................................................................................17

1.5 Finanční zabezpečení obrany ...........................................................................................19

1.6 Ostatní opatření.................................................................................................................22

1.7 Závěr ..................................................................................................................................22

2 Druhá Česko-Slovenská republika (1938 – 1939) (Karel Schelle) ......................................................24

2.1 Stát a právo v politických a ekonomických souvislostech doby........................................24

2.2 Mnichovský diktát a jeho neplatnost ...............................................................................28

2.3 Státoprávní změny ............................................................................................................29

2.3.1 Vznik autonomních vlád na Slovensku a Podkarpatské Rusi ...............................29

2.3.2 Ústavní zákony o autonomii Slovenska a Podkarpatské Rusi ...............................31

2.4 Změny ve veřejné správě ..................................................................................................33

2.5 Další změny v pomnichovském Česko-Slovensku ...........................................................35

2.6 Rozbití česko-slovenského státu .......................................................................................37

3 Protektorát Čechy a Morava a jeho správa (Karel Schelle).............................................................39

4 Vládní vojsko – ozbrojený vojenský sbor Protektorátu Čechy a Morava (Pavel Salák) ..................47

5 Trestní právo v Protektorátu Čechy a Morava (Jaromír Tauchen) ...................................................62

5.1 Úvodem .............................................................................................................................62

5.2 Německé trestní právo hmotné .........................................................................................63

5.2.1 Platnost německého a autonomního trestního práva v Protektorátu ....................63

5.2.2 Postavení mladistvých ............................................................................................71

5.2.3 Další nové trestněprávní normy německého práva vydané

po zřízení Protektorátu ...........................................................................................73

5.2.4 Charakter nacistického práva .................................................................................81

5.2.4.1 Ideové základy nacistického práva ............................................................81

5.2.4.2 Charakter nacistického trestního práva ....................................................86

5.2.4.3 Zostření trestněprávních norem v průběhu války ....................................88

5.3 Německé trestní právo procesní .......................................................................................90

5.3.1 Organizace trestních soudů ....................................................................................90

5.3.2 Mimořádné soudy ...................................................................................................93

5.3.3 Lidový soudní dvůr .................................................................................................96

5.3.4 Vojenské soudy ........................................................................................................98

5.3.5 Řízení před německými soudy v Protektorátu .....................................................100

5.3.6 Nástin řízení před mimořádným soudem ............................................................106

5.4 Změny v autonomním protektorátním trestním právu hmotném a procesním ............107

5.5 Závěrem ...........................................................................................................................111

Zusammenfassung .......................................................................................................................114

Vybraná literatura .......................................................................................................................136

O autorech ...................................................................................................................................137


5

kapitola

Úvodem

V roce 2009 si česká a slovenská veřejnost připomenula 60. výročí rozbití

československého státu a vzniku Protektorátu Čechy a Morava a Slovenské

ho státu. Začala tím jedna z nejtragičtějších kapitol novodobých českých

a slovenských dějin. Skupina brněnských právních historiků při tétopříle

žitosti připravila monografii sestavenou z několika vybraných kapitol, které

se snaží nejširší veřejnosti přiblížit zejména státoprávní a právní problémy

Protektorátu. Některé kapitoly jsou zcela původní, některé jsou doplněním

již dříve publikovaných textů.


6

kapitola

Druhá polovina 30. let 20. století byla v Československé republice již jas

ně ve znamení příprav na potenciální vojenský atak ze strany Hitlerovy

Třetí říše. Demokratický stát byl nucen si přiznat, že jeho dosavadnívojen

ská strategie a jí odpovídající armáda by tomuto nebezpečí těžko odolaly.

Přehodnotit celou vizi národní obrany v období trvajícím 3 – 4 roky je mož

no považovat za herkulovský úkol, zvláště když finanční zabezpečení celé

této změny vzhledem k dozvukům celosvětové krize citelně pokulhávalo.

V dějinách novodobého českého/československého státu se nic podobného

předtím ani potom neodehrálo. A snad právě proto lze považovat poznání

této krátké etapy právní historie za přínosné.

1.1 Zákon o obraně státu

„Je to dílo velké, dalekosáhlé a pro stát životního významu. Od vydání ústav­

ní listiny (..) naše nejdůležitější legislativní dílo. Je to magna charta naší

obrany.“

1

Navzdory adorovaným úspěchům legionářů za první světové války neměla

armáda na počátku 30. let v Československé republice dobrou reputaci, a to

zvláště s ohledem na dosud nezapomenutou c.k. armádu a její tradiční dril.

2

1

Ministr národní obrany Machník při projednávání návrhu zákona v Národnímshromáždě

ní. Citováno dne 15. 7. 2009. Dostupné z: www.psp.cz, stenoprotokol z 39. schůze Národního

shromáždění, 28. 4. 1936.

2

Jak uvádí např. Kárník in. Kárník, Z. České země v éře První republiky (1918 –1938). Díl třetí

O přežití a o život (1936 –1938). Praha, 2003, s. 451.

Třicátá léta ve znamení příprav na válku

1


7

Přesto však, vzhledem k narůstajícímu nebezpečí silového řešení ze strany

Hitlerovského Německa, bylo přistoupeno k zásadní reformě národní obrany.

Základní normou v této oblasti se stal zákon č. 131/ 1936 Sb. o obraně státu.

Tento zákon byl projednáván na třech schůzích Národního shromáždění, a to

velmi bouřlivě, jak dokazuje cca 240 stran stenoprotokolů z těchto schůzí. Proti

osnově zákona se postavili pouze komunisté a Sudetoněmecká strana. Zatímco

tedy aktivistické německé strany se zákonem souhlasily, Sudeto německástra

na jeho přijetí přes svůj počáteční souhlas při projednávání ve výboru bránila,

takže při projednávání předlohy docházelo k urputným slovním soubojům

obou těchto táborů.

3

Ostatně pro Sudetoněmeckou stranu vyvstal v souvislosti

s pojednáváním zásadní problém, když byli její funkcionáři dotazováni, na

koho by případně stříleli – zda na Hitlera či na Čechy. K těmto otázkámneza

ujali čitelný postoj (jejich postoj byl mj. označen jako „tanec mezi vejci“

4

), což

bylo některými vykládáno jako příklon k fašistickému Německu.

Obranou státu se podle něj rozuměla veškerá opatření, chránící státní

svrchovanost, celistvost, ústavní jednotu, demokraticko-republikánskou

formu či bezpečnost republiky. Za včasné zajištění obrany byla odpovědna

vláda, přičemž předseda vlády byl rovněž členem nově zřízené Nejvyšší

rady obrany státu. Ostatní členy Nejvyšší rady obrany státu z jednotlivých

členů vlády jmenoval prezident, vázán přitom premiérovými návrhy. Na

jednání Nejvyšší rady obrany státu měli pochopitelně přístup také generální

inspektor branné moci, náčelník hlavního štábu a v době brannépohoto

vosti také hlavní velitel jakožto vojenští odborníci.

5

Nejvyšší rada obrany

státu nebyla přitom novinkou pouze v Československu – jak uvedl poslanec

– zpravodaj branného výboru David:

3

Např. posl. Heeger: „..Hitlerova politika jest velkým bojem proti míru. (Posl. dr Neuwirth

[německy]: Co to má společného se zákonem na obranu státu?) Chci ukázati, proč zákon na

obranu státu přišel, a chci zjistiti, jaká byla příčina.... (Výkřiky posl. dr Neuwirtha.) Kdyby

všichni prováděli takovou dvojjazyčnou politiku jako vy, bylo by i o německý lid v tomto státě

špatně postaráno. (Výkřiky.) Divím se jen, proč se pánové tak najednou rozčilují, mluví-li se

o Hitlerově Německu, konstatuje-li se, co se v Hitlerově Německu děje. To pány stále rozčiluje.

Vždyť se zdá, že mezi zdejškem a Hitlerovým Německem jsou srdečné vztahy. (Posl. dr Neu­

wirth [německy]: Nepovídejte takový žvást!) Chcete-li, pane doktore, býti akademicky vzdělán

a nenalézáte parlamentárně jiného výrazu než „žvást“, pak je mi vás a vaší strany líto.“ Cit.

dle www.psp.cz, stenoprotokol z 39. schůze Národního shromáždění, 28. 4. 1936.

4

Např. poslancem B. Kőhlerem na 40. schůzi Národního shromáždění dne 29. 4. 1936.

5

Neshody mezi politickým a armádním náhledem na obranu státu se projevily již na zase

dání Nejvyšší rady obrany státu dne 28. 4. 1936, kdy je v záznamu z tohoto jednánívyhotove

ném náčelníkem prezidentovy vojenské kanceláře gen. S. Bláhou uvedeno: „Jest však nutno

dobře si uvědomiti, že psychosa opevňovací ujala se u našich politiků z mnoha příčin,

ke kterým nutno velmi pečlivě přihlédnouti:

a) Politici dobře neznají, který je vlastní význam opevnění pro stát jejich jako náš. Neby

li dosud ani dobře orientováni. Uvažují-li o opevňování, vede je reflex laika.

b) Chtějí za každou cenu něco zázračného v naší dosti těžké posici a jsou pod dojmem

významu linie Maginotovy a snad i budoucího opevňování na Rýně.

c) Zobrazují obavy civ. obyvatelstva, které nemyslí na to, jak se zhostí polní armáda

svého úkolu – nýbrž volají po krytech a pevnostech pro sebe.

Bylo by nesprávné, kdyby se civilní koncepce vnutila přes míru.“ In. Vojenský ústřední

archiv Praha, fond Silvestr Bláha.


8

„...lze poukázati zejména na francouzskou Nejvyšší radu národní obra­

ny, jugoslávskou radu zemské obrany, rumunskou vrchní radu zemské obra­

ny, italskou nejvyšší komisi národní obrany, polský výbor pro obranu státu,

anglic ký výbor obrany imperia, německou radu obrany země, sovětský Sovět

truda i oborony, belgickou Stálou komisi národní mobilisace atd.“

6

Pod pravomoc Nejvyšší rady obrany státu spadala příprava potřebných

hospodářských opatření, zajištění potřebných výrobků a surovin pro obranu

a také potravin pro armádu a obyvatelstvo. Pravomoc byla vykonávána formou

usnesení, schvalovaných vládou. V případě branné pohotovosti státu měla

Rada pravomoc vydávat finanční válečný plán vč. zásad cenové politiky.

Nejvyšší rada obrany státu hned 4. 6. 1936 schválila program budování

stálého opevnění hranic, podle něhož mělo být v následujících 10 až 15 le

tech opevněno více než 1.200 km hranic. V tomto programu byly začleněny

i návrhy politiků (např. M. Hodži) aby byly opevněny také západníhrani

ce pro pevnější začlenění území Sudet do republiky.

7

Jižní Morava naproti

tomu měla být opevněna podstatně méně, což se po anšlusu Rakouskauká

zalo jako významný problém. Odhadované náklady tohoto programu byly

10 miliard korun. Vzhledem k časové náročnosti tohoto projektu bylo rov

něž započato se stavbou tzv. lehkého pevnění, tedy jednotlivých pevností.

Do konce roku 1936 jich bylo postaveno několik stovek.

8

Pro rychlost jejich

výstavby bylo v roce 1937 Ředitelstvím opevňovacích prací

9

přistoupeno

k realizaci tzv. Husárkova plánu

10

, tedy základním prvkem měla být právě

tato souvislá linie objektů lehkého opevnění, vyztužená na vybranýchmís

tech objekty těžkého opevnění, pouze severní hranici od Odry po Labe měla

chránit souvislá linie těžkých objektů. Důvody pro toto rozhodnutí byly

i finanční, protože toto řešení splňovalo limit 10 miliard korun stanovený

pro opevňovací program celkem. Celkem mělo být ve čtyřech etapáchposta

veno 1276 těžkých a 15463 lehkých objektů, přičemž první, nejdůležitější

etapa měla být dokončena v roce 1942, poslední pak v roce 1951.

11

Zákon o obraně státu se zabývá dvěma instituty, které podrobně vymezuje:

a) Podniky důležité pro obranu státu

Zákon vymezoval novou kategorii podniků, jimiž se budeme blíže za

bývat. Jednalo se o podniky důležité pro obranu státu a o registrované

6

Dostupné z: www.psp.cz, stenoprotokol z 39. schůze Národního shromáždění, 28. 4.

1936.

7

Vojenský ústřední archiv Praha, fond Silvestr Bláha, fond ŘOP – zprávy náčelníkahlavní

ho štábu.

8

jak uvádí např. Šrámek, P. Československé stálé opevnění z let 1935 až 1938. In. Armády,

technika, militaria, roč. 3, 2005, č. 12, s. 70 –72.

9

Zřízeným v roce 1935 společně s Radou pro opevňování.

10

Jednalo se již o třetí program výstavby opevnění. První z r. 1935 počítal s výstavbouopevně

ní od řeky Odry po Labe, tento plán předpokládal, že Rakousko zůstane neutrální a Polsko bude

spojencem. Druhý program, schválený 5. 6. 1936, počítal s těžkým opevněním po celém obvodu

hranic. Až třetí, Husárkům, program počítal také se zapojením lehkých objektů (vz. 37).

11

Tamtéž.


9

podniky důležité pro obranu státu. Tyto podniky byly vymezeny vl. nař.

č. 197/1936 Sb. podle odvětví, ovšem ministerstvo obrany mohlo určit také

jmenovitě konkrétní podnik, aniž by mu byla stanovena povinnost toto své

rozhodnutí odůvodňovat.

12

Podniky důležité pro obranu státu směly zaměst

návat pouze osoby považované za „státně spolehlivé“, tj. takové, u kterých

se v případě ohrožení státu očekával loajální přístup, přičemž rozhodnutí

o státní spolehlivosti nemuselo být nijak odůvodňováno. Při projednávání

návrhu zákona v Národním shromáždění k tomu uvedl poslanec – zpravo

daj za ústavněrávní výbor, dr. Dufek: „Při zjišťování státní nespolehlivosti

uznal výbor za vhodné zabezpečiti postižené osobě, že musí býti vyslech­

nuta před vydáním rozhodnutí a že jí musí býti a dána také příležitost, aby

se mohla o podezření vysloviti. Tím je podstatně zmírněno i ustanovení, že

úřady nejsou povinny ve svém rozhodnutí uváděti důvody. Postižená osoba si

totiž podle sdělení při svém výslechu bude moci učiniti úsudek, co vedlo úřad

k rozhodnutí o její státní nespolehlivosti.“

13

Je zřejmé, že úsudek učiněný

u výslechu rozhodně není ani zdaleka totéž, co odůvodnění. Přestožezá

kon výslovně uvádí,

14

že důvodem označení za osobu státně nespolehlivou

nemůže být nikdy příslušnost k určitému jazyku, náboženství nebo rase,

lze předpokládat, že zákon byl uplatňován diskriminačně vůči občanům

německé národnosti. V případě, že by podnik nadále zaměstnával osobu

státně nespolehlivou, mohla mu být odňata koncese k provozovánípodni

ku, příp. na něj mohla být uvalena nucená správa. Pravoplatné rozhodnutí,

jímž byl zaměstnanec označen za osobu státně nespolehlivou, bylo důvo

dem k okamžitému rozvázání pracovního poměru bez ohledu na případnou

pracovní smlouvu. K tomuto ustanovení byl ze strany sudetoněmeckých

poslanců vznesen pozměňující návrh, jenž zajišťoval takto propuštěným

zaměstnancům nároky podle soukromého práva a sociálních zákonů, nebyl

ovšem přijat.

Také osoby, kterým mělo být oprávnění k provozování daného podniku

uděleno, nesměla vykonávat činnost nepřátelskou státu. Za tuto činnost

bylo podle důvodové zprávy možno označit také členství v již zakáza

ných iredentistických stranách. To samozřejmě vyvolalo vlnu nevole mezi

sudetoněmeckými poslanci, kteří přišli s pozměňovacím návrhem tohoto

znění:

12

Ministerstvo obrany mohlo také podle svého správního uvážení rozhodnout o tom, v kte

rých podnicích mají být zřízeny vojenské dozorčí orgány určené k detailnějšímu sledování

podniku.

13

Dostupné z: www.psp.cz, stenoprotokol z 39. schůze Národního shromáždění, 28. 4.

1936.

14

A bylo to velmi zdůrazňováno také předkládajícími poslanci – zpravodaji při projednávání

návrhu zákona v Národním shromáždění, jak dokládá tato cit. posl. Davida: „Při této příleži

tosti, velectěná sněmovno, nutno zdůrazniti, že tato opatření nesměřují proti příslušníkům

nečeskoslovenských národností a že kriteriem státní nespolehlivosti není a nemůže býti pří

slušnost k určité národnosti.“ – cit. dle www.psp.cz, stenoprotokol z 39. schůze Národního

shromáždění, 28. 4. 1936. Podobně ministr národní obrany Machník na téže schůzi.


10

„Důvodem pro uznání činnosti státu nepřátelské podle §u 19, odst. 1 nesmí

býti:

a) příslušnost k určitému jazyku, rase, náboženství nebo politické organisaci,

b) příbuzenství s osobou, postiženou nálezem podle § 19, odst. 1.

Rozhodnutí podle § 19, odst. 1 se nesmějí dále odůvodňovati okolnostmi,

které povstaly ještě před vyhlášením tohoto zákona, s výjimkou okolnosti, že

příslušná osoba byla odsouzena pro skutkovou podstatu zločinu proti bran­

nosti státu a její odsouzení se stalo pravoplatným. Nestačí, aby se v odůvod­

nění uvádělo jen ohrožení brannosti státu, nýbrž musí býti přesně uvedeny

důvody, podle nichž považuje senát činnost státu nepřátelskou za prokáza­

nou. Dále dlužno přesně uvésti důkazy, podle nichž senát dospěl k svému

rozhodnutí.“

15

Cizinci směli být podniku zaměstnáni jen po předchozím souhlasu vo

jenské správy. Pro registrované podniky důležité pro obranu státu platila

obdobná pravidla s tím rozdílem, že registrace měla být schválena jejich

majiteli. Mohly být však také registrovány bez souhlasu majitele, a to v pří

padě branné pohotovosti, nebo pokud se na tom usnesla vláda.

Povinnosti podniků důležitých pro obranu státu:

– informační povinnost: na výzvu byli držitelé podniků povinni podat úda

je o výrobě, výrobním zařízení, zásobách surovin, polotovarů i hotových

výrobků, paliv, pohonných hmot apod., dále o zaměstnancích, o možnos

tech přeměny výroby mírové na válečnou. Jako zastřešující se pak jeví

v § 24 odst. 1 ust. povinnost informovat „i o všech jiných okolnostech,

důležitých pro obranu státu“, když tyto okolnosti nejsou nikde v tomto

ani jiném zákoně ani náznakem vymezeny.

– povinnost zásob: opět na výzvu byli držitelé podniků povinni udržovat

stanovený rozsah surovin, polotovarů a hotových výrobků, paliv,pohon

ných a provozních hmot.

– povinnost utajení: všichni zaměstnanci podniků měli zachovávatmlčen

livost o „věcech, které mají být tajeny v zájmu státu“ (ust. § 24 odst. 3),

přičemž za porušení této povinnosti jim hrozil stejný postih jako veřej

ným osobám dle z. na ochranu republiky č. 50/1923 Sb., v rozhodném

znění. Součástí této povinnosti byl také zákaz vstupu nepovolaných osob

do podniku.

Pro podniky, které nadto spadaly do kategorie registrovaných podniků

důležitých pro obranu státu, navíc platilo, že musely přizpůsobit výrobu

i své zaměstnance zájmům obrany státu a v případě branné pohotovosti

státu činnost podniku plně přizpůsobit, tj. i např. přeměnit výrobu či ji

přestěhovat jinam.

15

Pozměňovací návrh poslanců Sandnera, dr Neuwirtha a Kundta, o němž bylo hlasováno na

40. schůzi Národního shormáždění, aniž by byl tento návrh přijat.


11

b) Pohraniční pásma

Zvláštní opatření stanovil zákon o obraně státu pro opevněné body a po

hraniční pásma, šlo například o režim provádění nových staveb,vyvlastně

ní nemovitostí, jejich provoz či případnou změnu užívacích práv. Tak např.

pokud nabyli cizinci, právnické osoby nebo sdružení osob/majetku (zde je

patrná snaha zahrnout do výčtu také všelijaké německé spolky v té době

čile prosperující) k nemovitostem v pohraničním pásmu nebo v obvodu

opevněných a jiných pro obranu státu důležitých míst jakéhokoli věcného

práva, byli povinni to oznámit zemskému úřadu.

16

Zemský úřad mohlná

sledně dle ust. § 50 odst. 1 c) zákona uložit nabyvateli tohoto práva, aby jej

převedl na československé státní občany, nebo na právnické osoby neb jiná

sdružení osob anebo majetku. V případě, že tak neučinil, hrozilo nabyvateli

v souladu s ust. § 5 odst. 1 vládního nař. č. 198/1936 Sb. nucené zpeněžení

jeho nabývacího práva, zpravidla dražbou.

Také povolení k pobytu v těchto oblastech mohlo být cizincům uděleno

jen v případě souhlasu vojenské správy. Důvod této zvláštní pozornostivě

nované právě pohraničním pásmům osvětlil již při projednávání návrhu

zákona v Národním shromáždění poslanec – zpravodaj David: „Je nesporné,

že s hlediska obrany státu a s hlediska státní bezpečnosti třeba věnovat zvý­

šenou pozornost pohraničnímu pásmu. Třeba počítat s tím, že příští válka se

začne náhlým přepadem.“

17

Z uvedeného jasně vyplývá, že strategie obrany

státu odpovídala pozdějšímu Zelenému plánu A. Hitlera. O zaměřeníobra

ny těch území proti Německu svědčí také vládní nařízení č. 202/1937 Sb.,

kterým se stanoví úseky pro přelet letadel přes státní, pokud se týče celní

hranice s Německem a Rakouskem, jakož i některá pravidla pro takový pře

let. Přelety hranic byly tímto nařízení časově omezeny pouze na denní dobu

a byly vymezeny povolené hraniční přeletové úseky.

V těchto pohraničních pásmech bylo stavěno také rozsáhlé pohraniční

opevnění, inspirované např. francouzskou Maginotovou linií či řeckouMe

taxasovou linií a to na základě programu obrany uvedeného výše (v pozn.

č. 8). Ostatně Beneš později ve svých Pamětech při srovnávání našichpo

hraničních opevnění s Maginotovou linií uvedl:

„Nejvyšší rada obrany státu učinila za mého předsednictví všecka usne­

sení ve věci pohraničních opevnění a financování tohoto velikého a jinak

úspěšného podniku, jenž i vedle Maginotovy linie plně obstál a plně ji před­

čil.“

18

16

Tato povinnost se nevztahovala na nájmy v délce trvání do 2 měsíců dle ust. § 1 odst. 1 vl.

nař. č. 198/1936 Sb.

17

Cit.dle www.psp.cz, stenoprotokol z 39. schůze Národního shromáždění, 28. 4. 1936.

18

Beneš, E. Paměti I. Mnichovské dny. Praha 2007, s. 134.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist