načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Prostorové chování: vzorce aktivit, mobilita a každodenní život ve městě – Bohumil Frantál; Jaroslav Maryáš

Prostorové chování: vzorce aktivit, mobilita a každodenní život ve městě

Elektronická kniha: Prostorové chování: vzorce aktivit, mobilita a každodenní život ve městě
Autor: Bohumil Frantál; Jaroslav Maryáš

– Prostor a čas jsou základními determinantami lidského chování; jinými slovy představují základní dimenze reality každodenního života. Publikace se zaměřuje na lidské chování, respektive jeho nejrůznější projevy v prostoru a čase, a ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  212
+
-
7,1
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Masarykova univerzita
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2016
Počet stran: 140
Rozměr: 23 cm
Úprava: ilustrace (některé barevné), mapy
Vydání: Vyd. 1.
Skupina třídění: Ekonomická sociologie. Sociologie institucí, lidských sídel a komunit
Jazyk: česky
Téma: geografie času, prostorové chování
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Brno, Masarykova univerzita, 2012
ISBN: 978-80-210-5756-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Prostor a čas jsou základními determinantami lidského chování; jinými slovy představují základní dimenze reality každodenního života. Publikace se zaměřuje na lidské chování, respektive jeho nejrůznější projevy v prostoru a čase, a představuje vybrané výsledky práce na projektu „Prostorové modely chování v měnícím se urbánním prostředí z pohledu geografie času“. Výzkumný projekt byl inspirován mimo jiné teorií difuze inovací analyzující procesy šíření nových fenoménů – myšlenek, technologií, produktů či norem a vzorců chování – v prostoru a čase a opíral se o teoretické koncepty a metodologické přístupy uplatňované v rámci tzv. geografie času.

(vzorce aktivit, mobilita a každodenní život ve městě)
Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

MASARYKOVA UNIVERZITA

EKONOMICKO-SPRÁVNÍ FAKULTA

PROSTOROVÉ CHOVÁNÍ:

VZORCE AKTIVIT, MOBILITA

A KAŽDODENNÍ ŽIVOT

VE MĚSTĚ

Brno 2012 PROSTOROVÉ CHOVÁNÍ: VZORCE AKTIVIT, MOBILITA A KAŽDODENNÍ ŽIVOT VE MĚSTĚ

PROSTOROVÉ CHOVÁNÍ:

VZORCE AKTIVIT, MOBILITA

A KAŽDODENNÍ ŽIVOT VE MĚSTĚ

Knihu recenzovali:

Prof. RNDr. Vladimír Ira, CSc.

Prof. RNDr. René Wokoun, CSc.

_________________________________________________________________________________

PROSTOROVÉ CHOVÁNÍ:

VZORCE AKTIVIT, MOBILITA

A KAŽDODENNÍ ŽIVOT VE MĚSTĚ

__________________________________________________________________________________

Masarykova univerzita

Brno

2012 Citace: Frantál, Bohumil – Maryáš, Jaroslav (eds.): Prostorové chování: vzorce aktivit, mobilita a každodenní život ve městě. Vyd. 1. Brno : Masarykova univerzita, 2012. 140 s. ISBN 978‐80‐210‐5756‐2. DOI 10.5817/CZ.MUNI.M210‐5756‐2012 ‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐ Autorský kolektiv: RNDr. Bohumil Frantál

3

: editor, kapitoly 1, 2, 3, 6, 7

Mgr. Jakub Jaňura

5

: kapitola 8

Mgr. Pavel Klapka, PhD.

2

: kapitoly 2, 4

RNDr. Josef Kunc, PhD.

1

: kapitoly 5, 6

RNDr. Jaroslav Maryáš, CSc.

1

: editor, kapitoly 1, 6

Mgr. Eva Nováková

3

: kapitoly 3, 4

RNDr. Robert Osman

3

: kapitola 7

Doc. RNDr. Tadeusz Siwek, CSc.

4

: kapitola 2

Doc. RNDr. Zdeněk Szczyrba, PhD.

2

: kapitoly 5, 6

Mgr. Petr Tonev

1

: kapitoly 5, 6

Doc. RNDr. Václav Toušek, CSc.

2

: kapitola 8

Institucionální zastoupení: 1

Masarykova univerzita, Ekonomicko‐správní fakulta, Brno 2

Univerzita Palackého, Přírodovědecká fakulta, Olomouc 3

Ústav geoniky AV ČR, v.v.i., Oddělení environmentální geografie, Brno 4

Ostravská univerzita v Ostravě, Přírodovědecká fakulta 5

Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta, Brno Poděkování Kniha vznikla díky podpoře projektu Grantové agentury České republiky číslo 403/09/0885 „Prostorové modely chování v měnícím se urbánním prostředí z pohledu geografie času“. Autoři děkují grantové agentuře za podporu. © Masarykova univerzita 2012 ISBN 978‐80‐210‐5756‐2 DOI 10.5817/CZ.MUNI.M210‐5756‐2012

ISBN 978-80-210-8170-3 (online : pdf)

ISBN 978-80-210-5756-2

DOI 10.5817/CZ.MUNI.M210-5756-2012


5

Obsah 1 Úvod: koncepce, cíle a struktura knihy ................................................................................... 7 

2 Prostorové chování a geografie času ..................................................................................... 10 

2.1 Vznik a vývoj geografie času .................................................................................... 10 

2.2 Základní koncepty v geografii času .......................................................................... 12 

2.3 Kritika a renesance geografie času ............................................................................ 15 

2.4 Nové aplikace časoprostorového přístupu ve výzkumech lidského chování ............ 17 

2.5 Závěr .......................................................................................................................... 18 

3 Mapování, analýza a vizualizace prostorového chování ...................................................... 20 

3.1 Základní metody výzkumu prostorového chování .................................................... 20 

3.2 Proměny prostorového chování v kontextu technologických inovací....................... 24 

3.3 Vizualizace časoprostorových dat ............................................................................. 25 

3.4 Závěr .......................................................................................................................... 30 

4 Aplikace geografie času: případové studie Brna a Olomouce .............................................. 31 

4.1 Vybrané koncepty geografie času .............................................................................. 31 

4.2 Několik poznámek k technice výzkumu .................................................................... 32 

4.3 Město Brno: stanice, jejich distribuce a funkce ......................................................... 33 

4.4 Město Olomouc: cesty a jejich distribuce .................................................................. 43 

4.5 Závěr ........................................................................................................................... 51 

5 Difuze inovace na příkladu maloobchodních řetězců ........................................................... 52 

5.1 Stručný nástin teorie difuze inovace .......................................................................... 52 

5.2 Síťová struktura českého maloobchodu v konfrontaci s teorií difuze inovace .......... 57 

5.3 Vybrané maloobchodní řetězce a ilustrace časoprostorové difuze inovace ............... 58 

5.4 Inovační křivky vybraných maloobchodních řetězců ................................................ 62 

5.5 Závěr ........................................................................................................................... 63 

6 Dojížďka obyvatel za nákupy: příklad brněnské aglomerace ............................................... 65 

6.1 Nakupování a nákupní chování v konceptu behaviorální geografie .......................... 66 

6.2 Dojížďka za maloobchodem (službami): teoreticko-metodický nástin ..................... 67 

6.3 Vybrané výsledky výzkumu: nákup základních potravin .......................................... 69 

6.4 Vybrané výsledky výzkumu: nákupní centra ............................................................. 74 

6.5 Závěr ........................................................................................................................... 78 

7 Časová kultura ́kyborgů ́ ...................................................................................................... 81 

7.1 Hybridní koncept kyborga .......................................................................................... 81 

7.2 Metodika výzkumu .................................................................................................... 84 

7.3 Časová kultura kyborgů ............................................................................................. 85 

7.4 Závěr .......................................................................................................................... 92 

8 Geografie, postižení a přístupnost: vozíčkáři v Brně ............................................................ 94 

8.1 Přístupy ke studiu postižených ................................................................................... 95 

8.2 Přístupnost veřejného prostoru města Brna ................................................................ 97 

8.3 Prostorová mobilita vozíčkářů ve městě Brně .......................................................... 103 

8.4 Závěr ......................................................................................................................... 106 

Závěrem .................................................................................................................................. 108 

Seznam literatury .................................................................................................................... 109 

Rejstřík ................................................................................................................................... 125 

Seznam tabulek ...................................................................................................................... 133 

Seznam obrázků ..................................................................................................................... 134 

Summary ................................................................................................................................ 136 

O autorech .............................................................................................................................. 139 



7

Česká republika prošla po roce 1990 výraznými politickými, sociálními a ekonomickými proměnami, které byly a jsou reflektovány jak v prostorové organizaci společnosti, tak i v každodenním chování lidí. Troufneme si tvrdit, že v průběhu posledních dvaceti let se proměnily kulturní a sociální návyky a vzorce chování několika generací české populace. K oblastem, které byly těmito změnami nejvíce ovlivněny, lze kromě trhu práce řadit trávení volného času a sektor služeb a maloobchodu – tedy sféry, které se nejvíce dotýkají každodenních lidských aktivit. Tyto změny a jejich dopady mají velký význam nejen pro politology, ekonomy, sociology, ale také pro geografy, neboť změny v chování lidí ovlivňují i vymezení regionů a uspořádání jejich vnitřních struktur.

V roce 2008 vznikla iniciativou geografů několika českých univerzitních a akade‐ mických pracovišť (konkrétně Katedry regionální ekonomie a správy Ekonomicko‐ správní fakulty Masarykovy univerzity v Brně, Katedry geografie Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, Oddělení environmentální geografie Ústavu geoniky Akademie věd České republiky v Brně, Katedry geografie Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a Katedry geografie Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity v Ostravě) neformální vědeckovýzkumná platforma, která si dala za cíl zaměřit svoji pozornost na různé otázky a aspekty prostorové organizace geografických systémů, jejich rozvoj, strukturu a jejich aproximaci. Jedním z projevů této iniciativy byl i výzkumný projekt s názvem „Prostorové modely chování v měnícím se urbánním prostředí z pohledu geografie času“, který získal podporu Grantové agentury České republiky. Tato kniha, jejímž společným jmenovatelem je lidské chování, respektive jeho nejrůznější projevy v prostoru a čase, představuje vybrané výsledky práce na tomto projektu, které byly obohaceny o zkušenosti a výsledky výzkumu několika dalších autorů.

Výše zmíněný projekt byl inspirován (mimo jiné) teorií difuze inovací analyzující procesy šíření nových fenoménů – myšlenek, technologií, produktů či norem a vzorců chování – v prostoru a čase a opíral se o teoretické koncepty a metodologické přístupy uplatňované v rámci tzv. geografie času. K základním presumpcím, které stály v pozadí výzkumného záměru projektu, patřily následující skutečnosti: (i) probíhající difuzní inovační procesy ovlivňují a modifikují vzorce chování lidí, jejich každodenní aktivity a mobilitu; (ii) difuzní procesy a jejich fáze lze poměrně přesně lokalizovat na časové škále a vyjádřit v prostoru; (iii) míra ovlivnění a modifikace časoprostorových vzorců chování může být u různých segmentů populace různá; (iv) vhodným prostředím pro studium časoprostorových vzorců chování ovlivněných difuzními procesy je zejména urbánní prostor, kde se tyto procesy výrazně koncentrují a míra ovlivnění je pak zřetelnější.

Prostor a čas jsou základními determinantami lidského chování; jinými slovy představují základní dimenze reality každodenního života. Lidské chování v prostoru a čase je určováno plněním potřeb, přání a povinností každého jednotlivce, přičemž dosažení tohoto obecného cíle je limitováno jednak subjektivními charakteristikami jedinců, jednak různými exogenními – environmentálními, ekonomickými, sociálními a kulturními – faktory okolního prostředí. Výhodou zkoumání lidského chování v prostoru a čase je fakt, že jak prostor, tak čas jsou kvantifikovatelnými veličinami, které mohou být postihnuty i na mikroúrovni (tj. v rovině jednotlivců), což umožňuje aplikaci celé škály vědeckých metod. Zmiňovaný fakt rovněž umožňuje potřebné vědecké zobecnění a tvorbu obecněji platných závěrů, které lze vztáhnout k určitým typům geografického prostředí či k určitým populačním segmentům či sociálním skupinám.

Na čas a prostor můžeme nahlížet také jako na zdroje. Každodenní život člověka sestává z následností aktivit v podobě spánku, péče o sebe sama a o rodinu, různých pracovních činností, studia, socializačních aktivit, cestování, nakupování, rekreace, atd. Všechny tyto aktivity vyžadují určitý čas a prostor, resp. některé aktivity je možné realizovat pouze na určitých místech a po omezenou dobu. Jedinci či sociální skupiny se potom liší jednak s ohledem na umístění (location) a načasování (timing) svých klíčových životních aktivit a také z hlediska přístupu ke zdrojům v podobě času, dopravních prostředků (umožňujících prostorovou mobilitu, tj. přesuny mezi místy jako dějišti dílčích aktivit) a komunikačních systémů, které usnadňují sociální interakce a umožňují provádění aktivit (Miller 2004).

Jak již bylo řečeno, tato kniha se zabývá různými projevy lidského chování v čase a prostoru, se specifickým zaměřením na každodenní aktivity a mobilitu v urbánním prostředí. Města, dopravní prostředky a moderní komunikační systémy relativizují běžný prostor a čas a mění „denní rytmus“ lidských aktivit. Město vtěsnává život velkého množství lidí do relativně malého prostoru, čímž redukuje množství času a dalších zdrojů potřebných pro realizaci mezilidských aktivit. Moderní dopravní prostředky potom usnadňují mobilitu a redukují čas nutný k přesunům mezi různými místy a nové informační a komunikační technologie eliminují prostorovou vzdálenost, která by jinak byla překážkou v uskutečňování některých aktivit (cf. Miller 2004). Harvey (1990) a Miller (2005) mluví v souvislosti s kvalitativními změnami času a prostoru o „časo‐ prostorové kompresi“, Giddens (1984, 1998) potom o „časoprostorové konvergenci“ jako o jednom z důsledků radikalizující se modernity. Graham (1998) zase vnímá současné změny jako „explozi prostoru“ a mluví o „bezprostorovém městě“ (spaceless city), ve kterém díky novým technologiím nebudou existovat žádná prostorová omezení lidských aktivit. Tyto i další otázky a úvahy jsou diskutovány v rámci této knihy.

Vedle teoretických konceptů a metod využívaných ve výzkumu prostorového chování jsou představeny specifické aplikace na konkrétní témata ilustrované empirickými výzkumy. Spektrum řešených problémů se pohybuje od každodenních aktivit, přes sféru maloobchodu a nákupní chování až po dopravní chování a prostoro‐ vou mobilitu. Kniha se zaměřuje také na specifické skupiny ohrožené sociální izolací (senioři, matky na mateřské dovolené) či na osoby pohybově postižené.

Na úvod jsou představeny teoretické koncepty a metody využívné ve výzkumu prostorového chování. Kapitola uvádí čtenáře do disciplíny geografie času, která představuje ontologickou perspektivu a primární konceptuální rámec této knihy. Autoři dokumentují vznik geografie času, její klíčové koncepty a terminologii, rozvíjí diskuzi týkající se její kritiky a také reakce na tuto kritiku z pozice proponentů disciplíny. Následně je na příkladech aplikací časoprostorového přístupu ilustrován poslední vývoj a transformace geografie času i její potenciál pro současný sociálně vědní výzkum.

Třetí kapitola popisuje a ilustruje hlavní metodologické nástroje a techniky sběru dat, které jsou využívány při výzkumu prostorových vzorců chování. Ty jsou zastoupeny především různými formami časoprostorových záznamníků denních aktivit, jejich kontextů a vnímání, mentálním mapováním a v posledních letech díky technologickým inovacím i specifickými metodami přímého mapování (resp. sledování) prostřednictvím moderních lokačních systémů a dalších informačních a komunikačních technologií. V druhé části kapitoly se autoři věnují problematice zpracování, analýzy a vizualizace časoprostorových dat v prostředí geografických informačních systémů (GPS) a předsta‐ vují některé typické příklady geovizualizací dat jak v dvourozměrném, tak i v troj‐ rozměrném prostoru.

Další kapitola se detailněji věnuje dvěma ze základních konceptů geografie času – a to stanicím a cestám, resp. trasám. Oba koncepty jsou analyzovány a diskutovány na příkladech konkrétních dat z výzkumu prostorového chování tří vybraných populačních segmentů (studentů, matek na mateřské a rodičovské dovolené a seniorů) ve městech Brno a Olomouc. V případě Brna se autoři zaměřují na časoprostorovou distribuci stanic ve městě a jejich měnící se funkci v závislosti na různých časových úsecích v průběhu dne a ve vztahu k specifickému segmentu populace; v části věnované Olomouci jsou analyzovány cesty, jejich časoprostorové vzorce a intenzita jejich využívání primárně ze strany studentů místní univerzity.

Následující dvě kapitoly jsou věnovány maloobchodu a službám, tedy každodenním aktivitám v rámci denních urbánních systémů. Pátá kapitola na základě získaných dat o vybraných maloobchodních řetězcích na českém trhu, analyzuje a zobecňuje vývoj a utváření maloobchodní sítě v souvislosti s šířením nového typu prodeje v čase a prostoru s akcentem na podobnosti a odlišnosti průběhu difuzního procesu, resp. jeho jednotlivých fází. Šestá kapitola je zaměřena na spotřebitelské chování, zabývá se vybranými aspekty nákupního spádu a vybranými prvky měnících se nákupních zvyklostí obyvatel na příkladě brněnské aglomerace. Hodnocení je založeno na výsledcích rozsáhlého dotazníkového šetření v obcích v zázemí Brna, jehož cílem je posouzení intenzity a charakteru vazeb mezi venkovskými obcemi a příměstskými satelity v zázemí Brna a městem samotným.

Poslední dvě kapitoly jsou případové studie zaměřené na specifickou cílovou skupinu tělesně (pohybově) postižených osob. Sedmá je příkladem aplikace kvalitativní metodologie ve výzkumu prostorového chování. Autoři se zaměřují na studium kvalitativní povahy času jakožto kulturního fenoménu tělesně (pohybově) postižených, kteří využívají ke své mobilitě elektrický vozík. V rámci výzkumné strategie a při interpretaci zjištěných skutečností je aplikován koncept „kyborga“ jakožto analytický nástroj umožňující snadnější popis hybridní povahy časové zkušenosti vozíčkářů. Dílčí části textu se zabývají různými dimenzemi prožívání času z perspektivy vozíčkářů, například jejich prožíváním a vědomím konečnosti, rychlosti, čekání, plánování či návratu. Osmá kapitola aplikuje kvantitativní přístup na příkladě časoprostorové mobility s důrazem na přístupnost veřejné dopravy a budov pro osoby s pohybovým omezením.

2 Prostorové chování a geografie času 2.1 Vznik a vývoj geografie času

Geografie času je jedním z nejčastěji aplikovaných konceptů či přístupů k výzkumu a analýze prostorového chování jedinců. Lze říci, že geografie času nepředstavuje vlastně konzistentní teorii jako takovou, ale jedná se spíše o ontologickou perspektivu, která postuluje, že všechny živé i neživé objekty se nachází v prostoru a čase, a že lidé jsou neoddělitelní od svých fyzických, sociálních a mentálních kontextů (Wihlborg 2005). Na geografii času tedy můžeme nahlížet jako na systémový přístup, v rámci kterého mohou být testovány různé hypotézy a mohou být vytvářeny nové teorie (Holm et al. 1989; op. cit. Stjernström 2004).

Geografie času je ukotvena v behaviorálních přístupech, které se zaměřují na kognitivní procesy stojící v pozadí prostorového rozhodování a chování člověka – jako reakce na jeho prostředí, přičemž zdůrazňují existenci prostředí jak objektivního, tak i subjektivního (percepčního). Studium lidského prostorového chování zahrnuje široké spektrum témat od orientace (hledání cest) v prostoru, prostorové poznávaní, rozhodování a vnímání okolního prostředí, cestování, migraci a rezidenční mobilitu, atd. (viz. Golledge, Stimson 1997). S chováním v prostoru je spojen i koncept lidské teritoriality, který se zaměřuje na specifické projevy prostorového chování s cílem ovládnout určitý prostor jako prostředí pro uspokojení svých potřeb, manifestace vlastní identity, uplatnění společenské moci, apod.

Za vznikem geografie času stojí práce švédských geografů zabývajících se prvotně výzkumem šíření inovací (idejí, kulturních vzorců, technologií či produktů), jež se posléze vyvinuly v behaviorálně pojaté výzkumy různých projevů lidského chování v prostoru a čase, studie časoprostorové mobility, adaptačních strategií, sociálních interakcí a sociálních sítí. Teorie difuze inovací (kterou se podrobněji zabývá jedna z následujících kapitol knihy) byla v začátku jedním z hlavních myšlenkových impulsů geografie času. Většina inovačních procesů totiž nepostrádá prostorový rozměr, čímž se zcela logicky dostává do zorného pole geografie, jako hlavní představitelky prostorových věd.

První studie, chápající difuze inovací prostorově, se objevily již na konci 19. století na poli kulturní geografie, jejíž základy položil Fridrich Ratzel, který sledoval šíření kulturních charakteristik a prvků (Johnston et al. 2000). Z dnešního hlediska a z hlediska konceptu této knihy zůstávají aktuální především práce Torstena Hägerstranda, který se tématu difuze inovací dotkl již začátkem 30. let 20. století, kdy se zabýval šířením zemědělských inovací v jižním Švédsku. Jeho základní dílo týkající se difuze inovací vyšlo švédsky v roce 1953 (Hägerstrand 1953); teprve v roce 1967 se s ním díky překladu Allana Preda setkáváme v angličtině pod názvem „Innovation diffusion as a spatial pr ocess“ (Hägerstrand 1967). Práce týkající se difuze inovací byly pro vznikající geografii času důležité zejména tím, že introdukovaly do geografických výzkumů čtvrtý rozměr – a to rozměr času.

Geografie času vznikla na univerzitě ve švédském Lundu a kromě již zmíněné teorie difuze inovací, vychází ze studia migrace, kdy byly zaznamenávány pohyby jednotlivců (Hägerstrand 1957). Migrace jako pohyb v prostoru a logicky i v čase, tedy výsostně difuzní fenomén, pak představuje přímé propojení s geografií času. Její začátky jsou spojeny s výzkumným projektem „Využití času a ekologická organizace“ (Ira 2001). V původním Hägerstrandově pojetí se jednalo o „situační ekologii“ člověka, kdy je člověk chápán jako stavební prvek a nositel informace (Hägerstrand 1970; Parkes, Thrift 1975, 1977; Pred 1977; Johnston et al. 2000), nicméně člověk může být jednoduše nahrazen jinou entitou, živou či neživou. Geografie času může být chápána jako kontextuální syntéza komplexních vztahů mezi člověkem, jeho myšlením a jeho prostředím.

Geografie času považuje prostor a čas za klíčové prvky ve fungování společnosti

a v životě jedinců. Zdůrazňuje unikátní propojení místa a časového okamžiku, které je neopakovatelné. V rámci širších paradigmat je ukotvena v behaviorálních přístupech, které se vymezovaly vůči pozitivistickému pojetí společenských věd, včetně humánní geografie. Geografie času se tedy snaží posunout disciplínu humánní geografie směrem ke kontextuálnímu přístupu, jež klade důraz na vztahy a asociace v prostoru a čase, čímž se liší od přístupu složkového.

Každý člověk má k dispozici čas, který je vázán na určitou prostorovou lokaci.

Cílem geografie času je zachytit, analyzovat a interpretovat tuto čtyřrozměrnou dynamiku. Ta má charakteristiku subjektivních rozhodovacích procesů, ukotvených ovšem v určitém objektivním rámci, pro který se razí termín prostor aktivit (activity space) a má časoprostorový charakter. Tuto skutečnost nazývá Pred (1977) choreografií existence (choreography of existence), Hägerstrand (1975a) a jeho kolegové (např. Martensson 1979) biografií (biography) ve smyslu životní historie či životních zkušeností, zážitků, Lenntorp (1999; 2003) pak dramatem života (drama of real‐life). Podstata ovšem zůstává stejná. Jak prostorový, tak časový rámec mohou být omezeny, buď objektivně fyzikálními zákony – planeta Země, celoživotní dráha člověka, nebo ad hoc podle cílů výzkumu apod. – např. město, bydliště (domácnost) z hlediska prostorového, pracovní doba, den či týden z hlediska časového.

Existence člověka v prostoru a v čase, tedy jeho biografie, nemůže být nahodilá, je

ovlivňována několika základními postuláty, které můžeme považovat za filosofický a teoretický rámec geografie času. Jsou to (Hägerstrand 1975b; Martensson 1979):

 nedělitelnost lidského jedince (respektive jiných zkoumaných entit),

 omezený čas, který má každý jedinec (respektive jiná zkoumaná entita)

k dispozici,

 omezená schopnost jedince (či jiné entity) účastnit se více než jedné

aktivity v daném čase,

 fakt, že každá aktivita má své trvání,

 fakt, že přesuny mezi body v prostoru spotřebovávají čas,

 omezená kapacita prostoru,

 omezená velikost prostoru,

 fakt, že každá situace je nevyhnutelně zakotvená v situacích minulých.

Tyto postuláty jsou vždy platné (i když – jak zmíníme dále v textu – některé bylo

nutno kvůli rozvoji a impaktům využívání moderních informačních a komunikačních technologií poněkud relativizovat) bez ohledu na subjektivní vnímání jedinců (Pred 1977) a umožňují tedy zavádění objektivních, kvantifikovatelných konceptů a metod do geografie času. 2.2 Základní koncepty v geografii času

Geografie času postupem doby rozvinula svůj terminologický a konceptuální aparát a definovala ne méně než 52 důležitých konceptů (Lenntorp 1999), které slouží pro popis a analýzu časoprostorového chování lidského jedince. Blíže si všimneme těch, které lze považovat za základní a obecně platné, nicméně ne evidentní, a pokusíme se je alespoň ve stručnosti okomentovat. Jsou to především následující koncepty v logickém pořadí: prizmata, cesty, svazky, aktivity, projekty, rutiny, stanice, kontexty a omezení. Tyto a některé další koncepty jsou v následujících odstavcích tohoto oddílu pro přehlednost doplněny o anglické ekvivalenty.

Výzkumy v oblasti geografie času vycházejí z nezbytnosti definice fyzikálních limitů jednotlivce nebo skupiny jednotlivců, ve kterých se daný výzkum odehrává. Z tohoto důvodu byl zaveden koncept tzv. prizmatu (prism), respektive prostorově a časově omezeného regionu (bounded region of time and space) – (Hägerstrand 1970; Lenntorp 1976; Golledge, Stimson 1997; Ira 2001), v jehož rámci se zkoumají a aplikují koncepty ostatní (viz dále). Jedná se o poměrně abstraktní koncept nastavující fyzikální mantinely existence či chceme‐li biografie jednotlivce s výhledem do budoucnosti. Prizma má potenciální charakter, který je na straně jedné omezen časově tzv. principem návratu (každý jedinec má místo, kam se po určitém časovém intervalu vrací, např. typicky domov), na straně druhé se pak omezení týká prostorového vyjádření prizmatu, které je dané počáteční lokací, možnou rychlostí přemísťování jedince v prostoru a potřebou jednotlivce dosáhnout jiné lokace.

Jak jsme již poznamenali, geografie času sleduje jednotlivce z hlediska jeho biografie či choreografie existence. Ta může být zachycena ve formě jeho denní (týdenní, životní atd.) „dráhy“ v prostoru a čase (Hägerstrand 1982). Pro tuto dráhu používá geografie času termínu cesta či trasa (path). Tyto cesty mají charakter kontinuálního procesu ve vymezeném časovém intervalu, lze si je představit jako navazující sekvenci aktivit, které mohou mít nejrůznější charakter, význam a dobu trvání.

Důležitým konceptem souvisejícím s cestami jsou svazky (bundles). Svazky představují části časoprostoru, ve kterých se v jedné stanici setkávají dvě nebo více individuálních cest (jedinců či materiálních objektů). Z pohledu lidí můžeme tedy mluvit o hlavních svazcích jako o stanicích, kde se jedinci vzájemně střetávají. V průběhu všedního (pracovního) dne prochází většina lidí dvěma nejvýraznějšími svazky (jako místy střetávání s druhými lidmi), kterými jsou bydliště a pracoviště (Hägerstrand 1970; Thrift 1977a). Poměr aktivit a času strávených v místě bydliště (doma) a mimo domov patří k základním diferenciačním faktorům jedinců či sociálních skupin. Místem realizace svazků například také mobilní dopravní prostředky, kde se mohou spojit cesty jednotlivých cestujících (i bez předchozí domluvy).



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.