Kniha: Proměna vnímání a zkušenost pravdy - Maurice Merleau-Ponty

7

Úvod: Merleau-Ponty v době

kandidatury na Collège de France

Dva texty zahrnuté v tomto svazku Merleau-Ponty napsal na sklonku roku 1951, když se ucházel o profesuru filosofie na Collège de France. První z textů byl publikován v písemné formě francouzským Centrem univerzitní dokumentace těsně před Merleau-Pontyho účastí na konkursu.

1

Druhý text vyšel až krátce po

Merleau-Pontyho smrti zásluhou Martiala Gueroulta, jemuž Merleau-Ponty text „předal při své kandidatuře na Collège de France, když [Gueroult] dostal za úkol představit jej sboru profesorů“.

2

Merleau-Pontyho kandidatura na prestižní francouzskou instituci, jež spojuje výzkum s pedagogickou činností, byla, jak známo, úspěšná. Provázela ji však ne

1

M. Merleau-Ponty, Titres et travaux – Projet d’enseigne

ment, Centre de documentation universitaire 1951.

2

M. Gueroult, Note d’introduction, in: M. Merleau-Ponty,

Un inédit de Merleau-Ponty, in: Révue de Métaphysique et de Morale, č. 4, 1962, str. 401.

8

Merleau-Ponty v době kandidatury na Collège de France

obvyklá kontroverze, která svědčí o Merleau-Pontyho

společenském, kariérním a možná i myšlenkovém po

stavení v dané době. Profesoři Collège de France sice

nejdříve Merleau-Pontyho zvolili na první místo v kon

kurenci tří dalších uchazečů, ale představitelé vyšší in

stance, jedné z pěti akademií Francouzského institutu,

jeho jméno vyškrtli ze seznamu kandidátů a nahradili je

druhým v pořadí. Merleau-Ponty vůči tomuto bezprece

dentnímu kroku podal stížnost, v níž mimo jiné vyjádřil

názor, že byl členům akademie představen tendenčním

způsobem a byl znevýhodněn složením komise. Ministr

školství se při svém jmenování nakonec přiklonil k ná

zoru profesorů, a Merleau-Ponty se tak 21. března 1952

ve svých čtyřiačtyřiceti letech stává doposud nejmlad

ším členem Collège de France.

Vzhledem k tomu, že byl Merleau-Ponty spojen s ne

akademickými kruhy existencialistů a zároveň již jako

docent a později professeur sans chaire přednášel o psy

chologii dítěte na Sorbonně, muselo být jeho postavení

v očích členů akademie do jisté míry ambivalentní. Fi

losofie vnímajícího, tělesného subjektu, kterou vypra

coval ve Struktuře chování a Fenomenologii vnímání,

3

v každém případě ještě nebyla brána tak vážně, jak si

3

Srv. M. Merleau-Ponty, La structure du comportement, Pa

ris 1942, česky Struktura chování, přel. J. Pechar a kol., Praha

9

Merleau-Ponty v době kandidatury na Collège de France

přál. Jak píše o rok později ve shrnutí svého prvního

přednáškového cyklu z Collège de France, všichni sice

„souhlasí s tím, že je třeba popsat originální charakter

smyslového světa a smyslového vědomí“, avšak „tyto

popisy jako by neměly žádný vliv na to, jak se definu

je bytí a subjektivita“, a jsou stále chápány spíše jako

soubor „psychologických kuriozit“.

4

Merleau-Pontyho

záměry ve chvíli, kdy nastupuje na Collège de France,

přesně odpovídají této situaci a odrážejí se i v obsahu

textů ke kandidatuře.

Po dokončení svých prvních dvou prací se Merleau -

-Ponty podle svých vlastních slov věnoval otázce, jež

překračuje rámec fenomenologie vnímání a snaží se –

stále fenomenologickým způsobem – vypořádat právě

s problémem, jak může být vnímající a tělesný, tj. situo

vaný subjekt zároveň subjektem myslícím, tj. intelek

tem vztahujícím se k významům platným obecně a pro

2008; Phénoménologie de la perception, Paris 1945, česky Fe

nomenologie vnímání, přel. J. Čapek, Praha 2013.

4

M. Merleau-Ponty, Résumés de cours, Paris 1968, str. 11;

L’institution – La passivité. Notes de cours au Collège de France

(1954–1955), Paris 2003, str. 174. Podobné reakce Merleau-Ponty

sklidil při prezentaci hlavních tezí Fenomenologie vnímání před

Francouzskou filosofickou společností v r. 1946, srv. Primát

vnímání a jeho filosofické důsledky, přel. J. Halák, Praha 2011.

10

Merleau-Ponty v době kandidatury na Collège de France

všechny stejně. Klíčem k tomuto propojení je mu ve

chvíli kandidatury studium výrazových aktivit, jež stojí

právě na pomezí smyslově vnímatelného a „veřejného“

významu. V první části textů ke kandidatuře proto Mer

leau-Ponty podává systematické shrnutí svých prvních

dvou knih a vysvětluje, jakým způsobem je třeba na ně

navázat rozborem problematiky výrazu, jemuž se věno

val již před nástupem na Collège de France v projektu

Prózy světa.

5

Jádrem materiálů, které zde vydáváme, je pak popis

témat a problémů, jimž se chce Merleau-Ponty v této

linii věnovat při výuce a ve svých budoucích publika

cích. Jestliže fenomenologický rozbor ukázal, že vnímá

ní není jen rudimentární podobou racionálního poznání

a že vyjadřovací aktivity mají smyslový charakter i přes

to, že již nějak překračují smyslový svět a vyvazují nás

z naší situace, naše obecná představa rozumu nemůže

zůstat nezměněna. Podobně jako se ukazuje, že vnímaný

5

Merleau-Ponty za svého života vydal pouze jednu z kapitol

tohoto textu: Le langage indirect et les voix du silence (časo

pisecky v r. 1952); převzato v Signes, Paris 1960, str. 49–104.

[česky Nepřímá řeč a hlasy ticha, in: Oko a duch a jiné eseje,

přel. O. Kuba, Praha 1971, str. 53–93.] Souvislou část rukopisu

vydal C. Lefort po Merleau-Pontyho smrti: La prose du monde,

Paris 1969.

Merleau-Ponty v době kandidatury na Collège de France

svět nabývá svého smyslu jedině jako korelát postoje, exploračních pohybů, či dokonce celkového „bytí ke světu“ tělesného subjektu, tak i racionalita uchopuje skutečnost jako „inteligibilní“ a dosahuje svých presumptivně universálních výsledků, pouze nakolik jsou korelátem specifických kulturních, zejména řečových „nástrojů“. Ty je proto třeba analyzovat, objasnit konkrétní postupy, jež jsou s nimi svázané, a ukázat, v jakém smyslu je jejich funkce analogická funkci těla při vnímání a předřečovém vyjadřování. Tímto způsobem budeme moci pochopit, domnívá se Merleau-Ponty, jak je tělesně-perceptivní život, jehož specifickou podobu popsal ve svých prvních pracích, s nástupem kultury a řeči zachován, avšak zároveň prodloužen a „proměněn“.

6

Právě tento proces „sublimace“ tělesně-per

ceptivní zkušenosti vede podle Merleau-Pontyho ke „zkušenosti pravdy“,

7

tj. k využití prostředků daných

v naší situaci k tomu, abychom ji překročili směrem k universálnímu poznání. Posledním cílem těchto analýz je dospět k filosofické pozici, z níž bude možné uchopit „transcendentálního člověka“,

8

tj. subjekt v silném

6

Níže v tomto svazku, str. 58.

7

Tamt., str. 32.

8

Tamt., str. 66.

12

Merleau-Ponty v době kandidatury na Collège de France

smyslu, který není ani pouze tělem, nebo racionalitou,

ani pouze svobodný, nebo podrobený dějinám, ani pou

ze individuem, nebo společenským tvorem – nýbrž tím

vším najednou.

Texty ke kandidatuře se tedy pohybují kolem zlo

mové osy Merleau-Pontyho filosofie, jíž je především

přechod od vnímání k racionalitě a myšlení v silném slo

va smyslu, čímž ukazují jeho celkovou ambici. V poz

dějších spisech Merleau-Pontyho snaha uchopit tento

problém vyústí až do proměny způsobu chápání bytí.

9

Texty v tomto svazku tak na rozdíl od naprosté většiny

ostatních materiálů vydávaných po Merleau-Pontyho

smrti umožňují zahlédnout filosofův celkový myšlen

kový projekt jako jednotnou stavbu, v níž je propojeno

mnoho dílčích, na první pohled ne vždy jasně souvise

jících témat. Kromě výše zmíněných Merleau-Pontyho

shrnutí předchozích prací zde nalezneme i anticipace

jeho přednášek o literatuře, řeči, tělesném symbolismu,

idealitách, dějinách či „instituci“. Jak lze dnes již potvr

dit díky vydání přípravných poznámek k přednáškám,

Merleau-Ponty se během následujících deseti let svého

působení na Collège de France z velké části věnoval

9

Srv. M. Merleau-Ponty, Le visible et l’invisible, Paris 1964.

[Česky Viditelné a neviditelné, přel. M. Petříček, 2., opravené

vydání, Praha 2004. – Pozn. překl.]

13

Merleau-Ponty v době kandidatury na Collège de France

naplňování a upřesňování právě zde formulovaného programu.

10

Jakkoli nám tedy podklady ke kandidatuře nabízejí pohled přibližně z poloviny Merleau-Pontyho vývoje, v určitém smyslu již zde máme před očima vše, čím se bude až do své smrti zabývat. Mimo to se zde také již zřetelně ukazuje, jakým způsobem Merleau-Ponty chápal své působení na Collège de France: podle formulace, již pronesl při své inaugurační přednášce a jež je nyní zlatým písmem vyryta na stěně foyer této instituce, jde o to prostředkovat posluchačům „myšlenku svobodného bádání, nikoli hotové pravdy“.

11

Jan Halák

10

Srv. M. Merleau-Ponty, Résumés de cours. V současné době

byla již také publikována většina Merleau-Pontyho přípravných poznámek k přednáškám na Collège de France a některé zápisky posluchačů.

11

M. Merleau-Ponty, Éloge de la philosophie, Paris 1953,

str. 9. [Česky Chvála filosofie, in: M. Merleau-Ponty – C. Lévi-Strauss – R. Barthes, Chvála moudrosti, přel. O. Kuba, Bratislava 1994, str. 7. – Pozn. překl.]