načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Prokletí - Linn Lindsey

Prokletí

Elektronická kniha: Prokletí
Autor:

Zdálo se, že osud není Anitě Bowdenové příliš nakloněn. Matka jí zemřela, když byla ještě dítě, a otec, který svůj žal utápěl v alkoholu, přivedl rodinu na mizinu. Z jejich ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  89
+
-
3
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Mytago
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 98
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 999-00-001-2670-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Zdálo se, že osud není Anitě Bowdenové příliš nakloněn. Matka jí zemřela, když byla ještě dítě, a otec, který svůj žal utápěl v alkoholu, přivedl rodinu na mizinu. Z jejich postavení a váženosti nezbylo nic. Šťastnou náhodou se Anity ujme rodinná známá, u níž Anita zůstane bydlet jako společnice. Šedivý a nevýrazný proud jejího života znenadání změní nečekané pozvání na večírek, na kterém potkává James, přítele z dětství. Nečekaný útok v parku zapříčiní sled událostí, které dramatickým způsobem změní její život. Když se zdá, že se její život konečně mění k lepšímu, musí Anita bojovat s prokletím, které nelze zvrátit.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Prokletí

Lindsey Linn


Vydal Jiří Reiter, nakladatelství Mytago 2014

www.mytago.cz


3

I

Zúčastňovat se společenského života jak ve městě, tak

na venkově, bylo velmi žádoucí, a to zejména pro ne‑

provdanou mladou dívku. A ačkoliv Anita Bowdenová

obě tyto podmínky splňovala, žila v  ústraní a jakékoli

společnosti se vyhýbala. Velmi nezvyklé, avšak ne zcela

nepochopitelné chování, s  přihlédnutím k  okolnostem.

Lidé na ni pohlíželi skrze prsty, i když ne její vinou. Za

všechny své nesnáze mohla poděkovat svému otci, kte‑

rý uvrhl jejich rodinu do bídy. Anita nejdříve pociťova‑

la hněv, ale poté, co její otec zemřel, přehodnotila svůj

postoj a spíš než výčitky převážila lítost. Uvědomila si,

že to byl osamělý a nešťasný muž, který propadl pití a

hazardu jen aby přehlušil bolest a žal ze ztráty manželky.


4

Stali se z nich žebráci a Anita se zachránila jedině díky

šťastné náhodě a faktu, že musela obětovat svoji hrdost.

Opustila rodinné sídlo a odstěhovala se do vesnice vzdá‑

lené sedm mil.

Již tomu byli tři roky, co bydlela u  paní Agnes

Collinsové, postarší a lehce výstřední vdovy po velmi

váženém panu Collinsovi, obchodníkovi s  hedvábím.

Anita dělala staré paní společnici a vycházely spolu vel‑

mi dobře. Paní Collinsová byla na pohled křehká, av‑

šak energická dáma, s více než padesáti křížky na svých

bedrech. Jakmile se paní Collinsová doslechla o Anitině

osudu, upamatovala se, že znala její babičku a tak po‑

skytla tomuto sirotkovi domov. Anitě se nežilo špatně.

Dům neoplýval takovým přepychem, na jaký byla zvyklá,

ale byla vděčná za domov a střechu nad hlavou. Její dny

až dosud plynuly pomalu, jeden za druhým a jeden jako

druhý, což se mělo velmi záhy změnit. Jednoho lednové‑

ho dopoledne byla paní Collinsové doručena pozvánka.

A ne ledajaká. Byla to pozvánka na večírek pořádaný ro‑

dinou Swansonových. Swansonovi se přistěhovali před

více než rokem až z  Ameriky. Nikdo netušil, proč se

z prosperujícího západu přestěhovali na anglický venkov.

Bylo však známo, že si pan Lawrence Swanson velmi

zakládá na svých společenských stycích a často pořádá

ve svém honosném sídle plesy a večírky. Velmi rád se

chlubil svými vřelými vztahy s významnými osobnostmi

Anglie a často hostil významné členy vlády, mimo jiné

i  pana Williama Gladstonea nebo pana Disraeliho.


Ovšem každého zvlášť, neboť bylo známo, že se tito dva

pánové nemají zrovna v lásce.

Protože byla Anita společnicí paní Collinsové, před‑

pokládalo se, že ji na večírek doprovodí. Nejraději by

se vymluvila, kdyby to bylo možné, ale zmíněná paní

se pro tuto událost tak nadchla, že nebylo úniku. Anita

zanevřela na veškeré společenské styky poté, co se jí do‑

stalo ostudné potupy. Nějakou dobu se nemluvilo o ni‑

čem jiném, než o  její rodině. Veškeré dřívější přátelské

styky byly zpřetrhány a jí nezbylo nic jiné, než přijmout

vše se svěšenou hlavou. Anita byla rozumná dívka. Ale

byla také osamělá, bez přátel a rodiny. Odmítala chodit

do společnosti, protože byla přesvědčena, že společnost

odmítla ji. Obávala se dalšího zklamání. Přes to všech‑

no však nakonec svolila a oddávala se naději, že snad

nakonec zažije příjemnou změnu. Netušila, jak hluboce

se mýlila.

Večírek se konal v pátek, koncem ledna. Večer to byl

tuze mrazivý, zvláště když se rozfoukalo směrem od sla‑

tin. Anita se usadila do kočáru vedle staré paní, která

zrovna vzdávala hold svému praktickému umu a po‑

ukazovala na značné výhody kožešiny, na které seděly.

Dívka ji však neposlouchala. V mysli se zaobírala palči‑

vějšími otázkami. Bude na večírku někdo z jejích dřívěj‑

ších přátel? Jak se má chovat? Schovat se do kouta a

snažit se nebýt vidět? Anebo být ve středu dění se vzty‑

čenou hlavou? Měla hodně smíšené pocity. Necítila se

příliš pohodlně ve své toaletě. To slovo ani příliš nevy‑

stihovalo pravou povahu jejích šatů. Byly to jednoduché,


6

tmavěmodré šaty, s  rovnými rukávy a nabíraným živůt‑

kem. Jako doplněk měla pouze řetízek s  medailonem,

památku po matce.

Dům byl ukryt ve velkém parku, s  rozlehlými za‑

hradami a jezírkem, které nyní pokrýval jemný poprašek

sněhu. Sídlo bylo nedávno přestavěno a Anita musela

uznat, že architekt odvedl dobrou práci. Původní takřka

čtvercový tvar se změnil. Nyní byl dům po obou stranách

rozšířen o další pokoje a na čelní straně pak byly přidány

ozdobné sloupy v dórském stylu. Uvítání proběhlo přes‑

ně podle očekávání. Všechny pohledy se několik vteřin

upíraly jen na ni. Záhy se však společnost vrátila k před‑

chozí zábavě. Paní Collinsová uviděla v  davu svoji pří‑

telkyni a tak se vydaly za ní. Anita se držela stranou, ale

pořád v blízkosti staré paní, kdyby náhodou něco potře‑

bovala. Snažila se v  té semknuté mase lidí najít něja‑

kou známou tvář. Všimla si Collety Crawleyové. Když

ji však Colleta uviděla, bleskurychle se otočila a zamířila

ke svým přítelkyním. Ke svým novým a bohatým pří‑

telkyním. Anitě poklesla ramena. Jak jen mohla být tak

bláhová? Myslet si, že by se o ni někdo zajímal? Z těch‑

to chmur ji vyrušil něčí hlas. Tu tvář znala. Byl to James

Wilson. Znali se spolu už od dětství. I  tak ji ale jeho

familiární tón překvapil. Po tolika letech, co se neviděli...

„Anito, jsi to opravdu ty? Jsem rád, že tě vidím,“ usmál

se. „Kde jsi byla celou tu dobu? Snad ses neschovávala

před světem?“ dobíral si ji.

„Uhádl jsi,“ řekla trpce.

„Raději mi pověz, jak se ti daří.“


7

„Nebuď krutý, Jamesi. Copak se o tom nevykládá v ce‑

lém hrabství, jak se protloukám?“ řekla rozhořčeně.

„Ale no tak,“ utěšoval ji, „neptal jsem se na to, o čem

se vykládá. Ptám se, jak se ti daří. Kromě toho, nejsi

přece jediná, o kom se mluví. Jsou i zajímavější témata

na přetřes. Teď se mluví hlavně o Swansonových a také

o Mary Lockleyové a jejím nečekaném sňatku,“ řekl co

nejtišeji, aby ho nebylo slyšet.

„Mary je vdaná?“ podivila se Anita.„Její otec bý‑

val v  Ascottu pečený vařený. Sázel na ty nejhorší koně.

Nenapravitelný smolař. Nezbylo mu než provdat svou

jedinou dceru, aby zachránil majetek.“

„Jak se zdá, pořád tě baví rozebírat klepy,“ odtušila.

Vůbec se nezměnil, pomyslela si. James nebyl zlý

člověk. Jen byl občas trochu škodolibý a egocentrický.

Ale i tak vždycky patřil mezi těch pár lidí, se kterými si

měla o čem povídat. Měl rád přírodu, knihy a cestování.

Byl velmi pohledný, šarmantní a společenský.

„Co bys řekla projížďce na koni? Jako za starých

časů,“ navrhl a bylo vidět, že by byl upřímně rád, kdyby

souhlasila.

„Nevím, jestli je...“

„Jamesi! Tak tady jste!“ ozval se za nimi ženský hlas.

„Tatínek vás prosí, zda byste za ním na chvilí nepřišel.

Diskutuje s  nějakými pány o  politice a mám obavy, že

potřebuje vaši názorovou podporu.“ Anitě se nelíbilo, že

ho oslovila křestním jménem. Buďto to byl běžný zvyk

u nich v Americe, anebo to značilo důvěrnější přátelství.

Uvědomila si, že žárlí, aniž by k tomu měla důvod.


8

„Ovšem, slečno Swansonová,“ řekl a usmál se. Omluvil

se Anitě a odešel se slečnou Swansonovou, která se do

něj vděčně zavěsila.

V sále hrála hudba, několik párů tančilo a ostatní po‑

stávali v  menších či větších skupinkách. Anita se cítila

nepříjemně. Nikdo si jí nevšímal. Paní Collinsová se

přidružila k dalším dvěma dámám a živě spolu rozmlo‑

uvaly. Stará paní vypadala, že se dobře baví a Anita tomu

byla ráda. S hořkostí si však uvědomila, že zde není ni‑

kdo, kdo by o ni stál. Zapomeň na Jamese, řekla si. Jistě

je v lepší společnosti. Vydala se do zahrady, v naději že

snad chladný večer zchladí také trochu z jejího smutku.

Když procházela kolem jedné skupinky dívek, uslyše‑

la chichotání. Ukazovaly si na ni a přitom se smály.

Zatnula zuby a vyšla ven. Měsíc byl téměř v úplňku a tak

bylo na cestu dobře vidět. Procházela se zrovna podél

zdi, kde končil park, když uslyšela šuchotání, vycházející

z křoví po levé straně. Snad se jí to jen zdálo, napadlo ji.

Možná to byl jen vítr. Otřásla se zimou a raději se vydala

zpět. Najednou těsně za sebou uslyšela zavrčení. Otočila

se a než si stačila uvědomit, co se děje, něco ji srazilo

na zem a ona se ocitla uvězněna pod tíhou mohutného

těla. Na tváři cítila horký, páchnoucí dech. V té chvíli si

uvědomila dvě věci. Že je sama uprostřed parku a že ji

zřejmě nikdo neuslyší, ani kdyby křičela. Vzápětí ucítila

prudkou bolest v rameni. Vykřikla hrůzou. Přestože byla

částečně ochromena šokem, bolest ji probrala. Začala

kolem sebe bezhlavě kopat a bušit pěstmi. Podařilo se

jí zvíře zasáhnout do krku. Poté uslyšela ránu a zvíře


9

znenadání uteklo. Anita zalapala po dechu. V  ruce jí

škubalo a dělalo se jí nevolno od žaludku. Uvědomila

si, že není sama. Někdo se nad ní skláněl a mluvil na ni.

James se oddělil od pana Swansona a jeho přátel.

Chvíli ještě stál s Lilly Swansonovou v malém sále. Vedli

nezávaznou konverzaci a Lilly nešetřila úsměvy. Nebylo

těžké uhádnout příčinu jejího chování. Jeho otec byl

vážně nemocen a lékaři už pro něj nemohli nic udělat.

Wilsonovi po celé generace vlastnili velké panství a ro‑

zlehlá pole kolem. Jediné, co však zajímalo Jamese, bylo

hnát se po nich v  sedle koně. Majetek, který měl zdě‑

dit, ho vůbec nezajímal. Ovšem jen co se proslechlo, že

John Wilson umírá, začaly se kolem Jamese v  hojném

počtu vyskytovat mladé dívky. Tedy, ne že by tomu tak

dříve nebylo. Většina žen ho pokládala za přitažlivého.

Dokonce i muži k němu často obdivně vzhlíželi. Lilly se

mu zamlouvala. Vypadala jako anděl, s  těmi růžovými

tvářemi, rámovanými loknami barvy medu. Byla jemná,

veselá a vzdělaná. Zrovna se bavili o Indiánech, když si

všiml Anity, která ve spěchu prošla kolem. Neuniklo mu,

že se jí dostalo posměchu od skupinky dívek. Přistihl se,

že nevnímá, co mu Lilly vykládá. Místo toho přemýš‑

lel o  Anitě. Tak smutné a utrápené, s  havraními vlasy

a bledou tváří, oblečené v  nevýrazných šatech. Bývaly

doby, kdy si myslel, že se stane paní jeho domu. Bohužel

mu v tom zabránila ona nepříjemná událost v její rodině.

Otec mu zakázal se s kýmkoliv z Bowdenů nadále stýkat.

Odcizení bylo těžké a bolestné, ale po určité době na to




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist