načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Program NSDAP

Program NSDAP
-17%
sleva

Kniha: Program NSDAP

„Přemohli jsme demokracii demokracií v demokracii“, shrnul Adolf Hitler ve svém projevu 30. ledna 1941 v Berlíně svoji politickou cestu, která v demokratických volbách listopadu 1932 ... (celý popis)
Titul je skladem 3ks - odesíláme ihned
Ihned také k odběru: Ostrava
Vaše cena s DPH:  250 Kč 208
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
6,9
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 79.8%hodnoceni - 79.8%hodnoceni - 79.8%hodnoceni - 79.8%hodnoceni - 79.8% 92%   celkové hodnocení
5 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Guidemedia etc
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2013
Počet stran: 112
Rozměr: 205x135
Úprava: 103 stran
Spolupracovali: překlad Pavel Kamas
Jazyk: česky
Vazba: brožovaná
EAN: 9788090531055
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

„Přemohli jsme demokracii demokracií v demokracii“, shrnul Adolf Hitler ve svém projevu 30. ledna 1941 v Berlíně svoji politickou cestu, která v demokratických volbách listopadu 1932 dovedla k vítězství jeho Nacionálněsocialistickou německou stranu práce. „Jak je něco takového vůbec možné?“, ptá se oprávněně český čtenář 21. století, jemuž poválečná historiografie není s to poskytnout uspokojující odpověď, aniž by se vyvarovala nadbytečných, nezřídka také ideologicky podmíněných návodů, jak je třeba někdejší nadšení německého národa pro (nejen) hospodářské recepty svého Vůdce vnímat a hodnotit. Zrušení systému úročených peněz vyráběných z „ničeho“, zamezení mezinárodním burzovním spekulacím, zásada „obecného blaha před blahem jednotlivce“, nejpřísnější tresty za lichvu a bezdůvodné obohacování na úkor a ke škodě národa – toť jen několik z mnoha principů, na kterých program NSDAP otevřeně stavěl a který nacionální socialisty dovedl v roce 1932 k přesvědčivému vítězství v demokratických volbách. Rozšířené vydání původního volebního programu NSDAP opatřil odbornými komentáři k jednotlivým programovým bodům sám jeho spoluautor, někdejší hospodářský expert strany Gottfried Feder, jemuž Adolf Hitler udělil již v roce 1926 „poslední slovo v otázkách týkajících se programu“. Tento nekrácený, autentický dobový dokument nyní exklusivně vychází i v českém jazyce. Dokáže se s ním český čtenář svobodného světa 21. století samostatně a kriticky vypořádat?

Předmětná hesla
Nationalsozialistische Deutsche Arbeiter-Partei
* 1918-1945
nacionalistické strany -- Německo -- 1918-1945
Politické programy -- Německo -- 1918-1945
Politické ideologie -- Německo -- 1918-1945
Nacismus -- Německo -- 1918-1945
Kniha je zařazena v kategoriích
Zákazníci kupující knihu "Program NSDAP" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

PROGRAM NSDAP

a jeho světonázorová podstata

od

Dip.-Ing. Gottfrieda Federa



37

Základní myšlenky

Nemůže být úkolem tohoto svazku zabývat sepodrobněji sociologickými, státně-filosofickými, duševními astrukturálními základy nacionálněsocialistické státní ideje (tím bude mimořádné vydání pozdějšího svazku této knižní řady), nýbrž je jím prostě a jednoduše poodhalenípodstatných základních myšlenek.

Také musíme upustit od toho, abychom se tu zaobírali všemožnými jinými politickými snahami a jejich zástupci v politických stranách a svazech – i to bude muset býtúkolem vlastní samostatné práce –, nýbrž je potřeba nejprve vyložit podstatu našeho úsilí.

Z chaosu vytryskl svět, z nepořádku pořádek, z divokého zmatku to organické.

Na Zemi dnes panuje chaos, zmatek, boj, nenávist, závist, konflikt, útisk, vykořisťování, hrubost, sobectví.Bratr již nerozumí bratru. Soukmenovci se navzájem napadají, jsou schopni umlátit toho druhého k smrti jen proto, že nosí hákový kříž. Oba nesou stejnou zátěž a bídu, ale kde člověk v posledních měsících slyšel, že by marxističtí dělníci přepadli a k smrti umlátili svého zaměstnavatele, nebo své stranické papaláše, nebo dokonce jednoho z těch vydřiduchů z banky a burzy, nebo nějakého velkošejdíře? Oběťmi chaosu byli obyčejní, prostí, slušní dělníci. Mozky jsou zmateny – marxisté se shromažďují kolem největších vykořisťovatelů své vlastní třídy a štvavě a zvířecky seobrací proti svým zachráncům ze svých vlastních řad.

Nacionalisté, vlastenecké kruhy, pravicové strany míří do vlády nebo v ní sedí spolu s odmítači a ničiteli jejich státního ideálu a ztrácí přitom čest a charakter. Obranné sbory chtějí „dovnitř do státu“, do státu Severingů

1

a Grzesinskich

2

. Věří, že mohou vládnout společně s pacifisty,internacionalisty a Židy.

Mozky jsou zmateny! Ty takzvané pravicové kruhy nevidí, že mezi orlem a hadem, skotem a lvem, mezičlověkem a bacilem cholery nikdy nemůže existovat přátelství a spolupráce – tak svými silami, se svou vůlí stát se formou podepírají z nepořádku se stanuvší „pořádek“,politický chaos, politické bezvědomí. Jenže oni se postavili proti nacionálním socialistům, proti těm „fanatikům“, předstrkávají před sebou jakožto domnělí „realističtí politikové“ zachránce z politického chaosu – o nic méně je nenávidíce, třebaže je spřízněně vnímajíce – avšak plni vnitřníhošíleného strachu, že jim nacionální socialisté chtějí vzít něco z jejich dřívějších výsad či pozic, přitom zapomínají, že ztratili úplně vše díky těm, od kterých tak snažněpochtívají podíl na státních korytech!

Podnikatelé, ať už velcí, či malí, z těžkého průmyslu, nebo malé živnostenské podniky znají jen jeden cíl: „zisk“; mají

1 Carl Severing – nar. 1875, německý sociálně-demokratickýpolitik; po I. světové válce opakovaně ministrem vnitra; stal se jedním ze symbolů tzv. „plnitelské politiky“ (viz. Erfüllungspolitik).

2 Albert Grzesinski – nar. 1879, německý politik Výmarskéreubliky; 1918 předseda dělnické a vojenské rady, 1919 říšský komisař pro vojsko a námořnictvo; od r. 1925 policejní prezident Berlína; vrámci svých pravomocí vyvíjel úsilí vedoucí k přeformování Pruska vrepublikánsko-demokratický stát; ostrý odpůrce nacionálních socialistů. pouze jednu touhu: „půjčku“; jen jeden nával aktivismu: ten „proti daním“; jen jednu bázeň a nevyslovitelnou úctu: tu „před bankami“ a jen jedno lhostejné krčení rameny: ohledně nacionálněsocialistického požadavku na „zlomení dluhového otroctví“.

Všichni se předhánějí v „dělání dluhů“. Nezměrné lichvářské zisky bank, jež jsou z dlužníků bez jakékoli námahy a práce mámeny jako poplatek za zapůjčený kapitál,shledávají lidé jako naprosto v pořádku. Zakládají se zvláštní „hospodářské strany“, hlasuje se pro Dawesovy zákony

3

,

jež jsou základní příčinou neskutečných daňových zátěží.

Člověk se svrhává do nejhlubšího dluhového otroctví,láteří nad daněmi a úroky a umírá úctou před každýmbankéřem a burzovním pirátem.

Mozky jsou zmateny! Celé hospodářství je zbavenošlechetnosti, odosobněné, přetvořené v akciové společnosti. Tvůrci hodnot se vydali do rukou svým největším nepřátelům – finančnímu kapitálu. Na hluboce zadlužené tvůrce hodnot v dílnách, fabrikách a kontorách

4

zbývá jen ubohá

odměna. Veškerý zisk z práce teče do peněženekanonymní moci peněz ve formě úroků a dividend.

Lidé, kteří si přivlastnili patent na hospodářský rozum, si se zkrocením chaosu nevědí rady. Shora vykořisťováni

3 Pod anglicko-severoamerickým vedením vznikl v srpnu 1924 tzv. Dawesův plán, jenž se ve vztahu k německým reparacím v důsledku versailleského diktátu vystříhal přesného údaje o konečné sumě a místo toho stanovil (bez ohledu na první 4 roky) pravidelnou roční platburearací na 2,5 miliardy říšských marek. Jako zástava za tuto platbu byla postavena pod zahraniční dozor Říšská banka a nově založenáspolečnost Německé říšské dráhy se severoamerickým generálním zmocněncem v čele.

4 Kontory – hlavní obchodní a diplomatická střediska hanzy v zahraničí; původně sklady a domy kupců s privilegovanýmprávním postavením, v 15. st. podřízeny vedení hanzy. Nejvýznamějšíkontory byly Stalhof v Londýně, Petershof v Novgorodě, Osterlingenhaus v Bruggách a Deutsche Brücke v Bergenu. daněmi a úroky, zdola ohroženi podzemním hněvemoklamaných mas dělníků, se v šíleném zaslepení uvrhli ve jho finančního kapitálu a jeho „státu“ a jsou přeci profitáři a vykořisťovateli v dnešním chaosu jen a pouze trpěni jako otrokáři vládnoucí nad masou pracujícího národa. Avšak nikoli proti hrdlořezům německého hospodářství obrací se jejich hněv, ne proti marxistickému šílenství – ne, protihákokřížařům. Člověk zapomíná, že jsme to byli jen a pouze my, kteří viděli přicházet tragédii německého hospodářství, předpověděli ji a zavčasu poukázali na cesty, jak lze vlastní silou docílit znovunapřímení celého hospodářství.

Svazy a organizace zastupující různé zájmy, svazy profesní, úřednické, zaměstnanecké, svazy pro ochranustřadatelů, malopenzistů, věřitelů Říšské banky, obranné svazy, spolky bojovníků, cechy, spolky, družstva, odbory, rolnické a venkovské spolky, kluby a bůhví jaká všelijaká jména všechny ty podivné subjekty nesou – rozumní vzákladní myšlence, nesmyslní v chaosu dnešního veřejného života se pokoušejí nastolit pořádek. Zbytečně, neb nejsou nikterak organizačně začleněni do společnosti, do vyššícelistvosti národa. Všichni jsou jen posedlí dobytím malých výhod pro svojí vlastní kastu, vlastní třídu, bez jakékoli velké politické nebo hospodářské vůdčí myšlenky,bezmocně se obracejíce na pokud možno všechny politické strany, uznávajíce prostě jaksi danou státně-hospodářskou formu – poslušni a podřízeni vůči takzvané vrchnosti.

To sice stojí německý národ nekonečné sumy, krmí četné syndiky, vedoucí svazů, ředitele, chvastouny, aledohromady je to k ničemu. Zločinecké opatření – inflace – okrade všechny kasty, okrade střadatele, členy sdružení, soudruhy, řemeslníky. Daňový zákon, opatření učiněné od zeleného stolu, zničí naději letité práce. Na jedné straně se po nekonečných shromážděních, poradách, podáních,prezentacích u vlády a Reichstagu dosáhne, resp. vyhandrkujevýhoda, ta je však díky vzrůstajícímu zdražování nebostouajícím či padajícím cenám již dávno passé.

Chaos a zmatek! Mozky jsou zmateny. Jak může sedlák žít, když je sdírán a soužen? Jak může dělník nakupovat, když prostředníci zdražují ceny? Co úředníkům azaměstnancům pomůže konečně dosažené zvýšení platů a gáží, když mezitím index životní úrovně procentuálně o mnoho stoupl? Avšak s důvěrou se zírá vstříc pomoci státu –nositeli zchudnutí a držení obyvatelstva při zemi – státu,který je vším možným, jenom ne „tatíčkem státem“, nýbržnásilníkem a výběrčím úroků a daní ve prospěch moci peněz.

Tak se člověk neustále obrací na ty staré strany, sám se prohlašuje za „nepolitického, nadstranického“ a vydává se tak na milost teprve řádně pustošivé stranické politice.

Stále stejný hrůzný obraz chaosu u všech ostatních jevů veřejného života: ať umění, literatura, divadlo, kino, rozhlas, církev nebo škola – všude onen „enzymdekompozice“, ten velký rozvraceč a ničitel, Žid a zednář, viditelný na všech místech, nebo neviditelný za kulisami jako tahač za nitky loutek, kteří jako Stresemanni

5

či Scheidemanni

6

tancují na veřejném pódiu, nebo kteří jako Jakob Goldschmidt

7

, Warburg

8

, Wassermann, Levy a jiní oblbují německý národ svým tiskem a vykořisťují jej úroky.

5 Gustav Stresemann – německý liberální politik; v roce 1923 byl říšským kancléřem a ministrem zahraničí.

6 Philipp Scheidemann – německý sociálnědemokratický politik; v roce 1919 byl říšským kancléřem Výmarské republiky.

7 Jakob Goldschmidt – německo-židovský bankéř; r. 1918 člen direktoria Nationalbank für Deutschland, během své kariéry bankéře zastával současně 123 postů jako člen dozorčí rady řady podniků (do r. 1932 rovněž I.G. Farben), ve 20. letech členem iniciátorského výboruněmeckojazyčné Encyclopaedia Judaica.

8 Rodina Warburgů – jedna ze slavných židovských bankéřských rodin, působící v německém Hamburku, jejímž zakladatelem byl Moritz Moses Warburg.

Vůle formovat se, vůle, jež rozmotá chaos, kterározklížený svět znovu uvede do pořádku a bude stát u kormidla jako strážce tohoto pořádku (v nanejvýš platonickémsmyslu) – to je ten nesmírný úkol, který si nacionálnísocialismus vytyčil.

Zde musí být důrazně poznamenáno, že ani zdánlivý vnější pořádek policejního státu, ani ty obvyklé nácviky a zákonně přípustné loupeživé nájezdy finančního kapitálu, ani dohody syndiků a trustů, ani jiná „organizovaná“ opatření všeobecného národního podvodu nejsou námi uznávána jako „pořádek“, i když jinak „fungují“ takskvěle. I banda zlodějů má svůj „pořádek“, i trestnice má svůj „domovní pořádek“. Avšak viděno z pozice organickyčleněného národního celku jsou všechny jevy našeho celkového veřejného života v největší míře mučeny, jsounesvobodné, utlačované, nevěrohodné a podávají – viděno shora – naprosto šílený, chaotický obraz, obraz boje všech proti všem.

Vláda proti národu, strany proti stranám, uzavírajíce při tom všem podivné a nemožné spolky; parlamenty proti vládám, zaměstnanci proti zaměstnavatelům, spotřebitelé proti výrobcům, obchodníci proti výrobcům aspotřebitelům, majitelé domů proti nájemníkům, dělníci protisedlákům, úředníci proti veřejnosti, dělnická třída proti„buržoazii“, církev proti státu, všichni slepě a zuřivě útočí nasvého současného protivníka, majíce na paměti jediné – svůj vlastní osobní zájem, svoji mocenskou pozici, svůj vlastní prospěch, zájmy své vlastní peněženky.

Nikdo nemyslí na to, že i ten druhý má právo na svůj život, nikdo nepomyslí, že bezohledné sledování vlastního prospěchu může být dosaženo jen na úkor těch ostatních; žádná pozornost upřená na blaho soukmenovce, žádnýpohled na vyšší povinnosti vůči veřejnosti, žádné pozastavení v honbě bez dechu za osobním obohacením. Toho po mém boku udeřit loktem do žaludku, jen abych se sám dostal dopředu; kráčet přes mrtvoly, pokud to slibuje prospěch – nač brát ohledy? Toto je moderní hospodářské smýšlení.

Dav tak pronásleduje a běsní, řve a huláká; silnější smete a strhne, kope a bije k zemi slabšího, sprostější slušnějšího, brutálnější ušlechtilejšího, poživačný chtíč ubíjí mravnost, násilí triumfuje nad právem, stranický zájem nad obecným blahem, gaunerství, šmelina a podvod vítězí nadpoctivou prací.

Takto děsivý boj všech nízkých instinktů byl dosudneslýchaný. Člověk se bezděčně pokouší myslet na stará moudra o soumraku Bohů, kdy „se právo a morálka zhroutily, čas vlků, čas sekery nastal; moře běsní, oheň se snáší z nebes a Bohové a lidé hynou“.

Neklamme se: stojíme skutečně uprostřed přelomusvěta, a je pochopitelné, že jednoduché smysly, ubohépomatené duše, již nevidí z dnešního chaosu žádné východisko, zoufale hledají smrt, nebo věří v blížící se konec světa, či samy řádí v pošetilém tanci kolem zlatého telete,zapomětlivy všech pout, a současně se strhávají do toho úžasného štrůdlu. „Užívej, dokud můžeš – po nás potopa!“

Tak úděsně hluboké otřásání strukturou jednoho národa je možné a vysvětlitelné, jen když jsou duševní základy celé společnosti rozvrácené nebo špatné. A veskutečnosti vidíme, že marxisté a kapitalisté, podnikatelé avedoucí představitelé veřejného života naprosto shodně vzdávají hold stejnému světonázoru – individualismu. Osobní prospěch je jediným hlavním popudem, prospěch pro úzký okruh vlastní třídy. Jediným cílem je zastupovánívlastního profesního oboru.

I zde musím odkázat na pozdější práci této knižní řady, ve které se chceme zabývat touto poslední sociologickou otázkou budování společnosti.

Zde by měl být jen letmo učiněn pokus ilustrovat najednom srovnávacím příkladě základní rozdíl mezi strukturou, respektive absencí organické struktury v dnešnímstátě i hospodářství, a budováním nacionálněsocialistického státu. Toho času panující nauka zní: Společnost je sumou jednotlivých lidí; stát v nejlepším smyslu slova účelovou jednotou rozličných individuálních osobností či svazů.

Jako srovnání odpovídá této nauce o stavbě společnosti hromada kamení. V ní jsou jednotlivé kameny a kousky kamení tím jediným hmatatelným, vnější forma pak něčím náhodným. Jestli ten či onen kámen leží nahoře nebo dole, je hromadě kamení úplně jedno – vždy zůstane jenhromadou kamení, sestávající mechanicky z tolika a tolika jednotlivých kamenů.

A nyní ke srovnání státu, který odpovídá naší nacionálněsocialistické nauce a státní filosofii: Dům. Rovněž i dům sestává mechanicky, individualisticky řečeno, ztolika a tolika cihel, štěrku, trámů, oken, dveří, podlah atd. atd. Ale každému je nad slunce jasné, že dům, prostor, je něco vyššího, samozákonního, něco nového, vlastní vyšší celistvost než jen suma, hromada cihel atd. Každý chápe, že dům nevzniká jen navezením tolika a tolika cihel, nýbrž pouze tak, že tyto jednotlivé části jsou podle nějakéhoplánu smysluplně sestaveny dohromady. Teprve potom vzniká to nové, větší, do jisté míry také jakási duševní nástavba.

Stejně tak i v národě: Teprve když se chaos stanesmysluplným, organickým, uspořádaným, promění-li se chaos podle jasných plánů ve formu a z pouhé masy důmyslně členěný celek, teprve potom se do jisté míry jednotlivé části stávají skutečně smysluplným životem, teprve potom vzniká skutečný stát. S nepřekonatelným mistrovstvím se Othmaru Spannovi z Vídně, někdejšímu rektoru Vídeňské univerzity, v jeho knize „Opravdový stát“

9

a v jeho „Společenské nauce“

10

podařilo vědecky zdůvodnit sociologické základy dnešního, individualisticky stavěného státu na

rozdíl od vysokého cíle univerzalistického pořádkuspolečnosti.

My, nacionální socialisté, proto razíme prostou ajednoduchou, pro každého srozumitelnou formuli:

Obecné blaho před blahem jednotlivce.

Teprve ve službách veřejnosti, teprve jako sloužící článek v rámci národního celku, se probudí jednotlivec ve vyšším životě, teprve tak se stane – každý na svém místě – vpravdě začleněným do vyššího celku svého národa, teprve takto chápán zvítězí pravý socialismus = smysl pro společnost, opravdový život. Jen bude-li vládnout tatozákladní myšlenka, rozpozná a získá i jednotlivec pocitbezečí, že výlučně a pouze za vlády této ideje může zdnešního loupeživého hospodářství vzniknout bohatě členěné,organické národní hospodářství ku prospěchu celku – a tím i ku prospěchu každého jednotlivce.

Dnes je jednotlivec bezbrannou kořistí všemožných sil bojujících o moc, jeho slučování s ostatními je mu kničemu. Skutečný nepřítel, poživatel a vykořisťovatel nenínikde jasně identifikován a označen.

Přes všechen antikapitalistický vřískot marxistů, navzdory zbožným výrokům Centra, navzdory nářkůmhosodářství nad daňovou a úrokovou zátěží – nikde jasné rozpoznání světového nepřítele: celou zeměkouli stínem zahalujícího velkokapitálu a jeho nositele – Žida.

9 Der wahre Staat.

10 Gesellschaftslehre.

Národ dostává ve všech svých profesních stavechochutnat úrokový bič, každé společenské třídě sedí za krkemvýběrčí daní – ale kdo se odváží postavit proti všemocnosti bankovního a burzovního kapitálu? Ona všemocnost půjčkového kapitálu se ukazuje v tom, že – oproti všemostatním pozemským zkušenostem – roste do jisté míry sama od sebe bez námahy a práce jen prostřednictvím úroků, dividend a rent, a takto se stává stále větší a mohutnější. Ďábelská podstata lži vítězí nad podstatou pořádkutvořivé práce.

Zlomení úrokového otroctví – tak zní náš bojový pokřik.

Vím, že právě tento základní požadavek ve svémnesmírném a kruciálním významu není správně vnímán a chápán ani v našich vlastních řadách. Je to vidět například na tom, jak málo našich řečníků si na tuto klíčovou otázku troufá. Snad většina cítí, že je to klíčová otázka, snad doslovní zásoby našich stranických soudruhů patří i heslo: „Boj proti burzovnímu a půjčkovému kapitálu.“ Ale v čem„úrokové otroctví“ vlastně spočívá, jak se v životějednotlivcově a národa prakticky projevuje, které finančně-technické procesy dělají z obyvatelstva „úrokové otroky“, ba dokonce snad: která praktická opatření jsou vhodná k realizacizlomení úrokového otroctví a jaké důsledky bude zlomeníúrokového otroctví na celkové obyvatelstvo mít? To je jasné jen malému počtu těch, kteří by to dokázali tazatelivlastními slovy vysvětlit.

Adolf Hitler vystihnul vše přesahující význam tétootázky ve svém zásadním díle „Můj boj“, svazek I., str. 224/225, následujícím výkladem: „Když jsem naslouchal prvnípřednášce Gottfrieda Federa o »zlomení úrokového otroctví« (červen 1919 – pozn. autora), ihned jsem věděl, že se zde jedná o pravdu teoretickou, jež bude mít nesmírný význam pro budoucnost německého národa... Boj protimezinárodnímu finančnímu a půjčkovému kapitálu se stal nejdůležitějším programovým bodem boje německého národa za jeho nezávislost a svobodu.“

Všichni skutečně vážní nacionální socialisté sdílí toto přesvědčení, neboť řešení této otázky znamená v zásadě do rozumem vstřebatelné úrovně přenesené řešení židovské otázky – a kromě toho ještě mnohem více.

Antisemitismus je do jisté míry emoční podloží našeho hnutí. Každý nacionální socialista je antisemitou, avšak ne každý antisemita se stane nacionálním socialistou.Antisemitismus je něco čistě negujícího; antisemita sice rozpoznal nositele světového moru, ale většinou se toto poznání promění jen v osobní nenávist proti jednotlivému Židovi a proti úspěchům Židů v hospodářském životě. Vnejlepším případě se potom antisemitismus pozvedne vpožadavek na odstranění Židů z našeho státního a hospodářského života. „Jak a co dál?“ – s tím už si však antisemitavětšinou moc hlavu neláme.

Pokud by zůstaly zachovány duševní základy dnešnížidovské vlády: „vlastní blaho před blahem obecným“ ajejich hmotné mocenské prostředky – systém židovského bankovního, půjčkového a úvěrového hospodářství – i po vyhnání Židů, tak by se ve svém pustošivém rasovémmíchání našlo dost židovských bastardů

11

nebo i „normálních

Němců“ nastoupivších na místo Židů a ti by protivlastnímu národu neběsnili o nic méně, než to dnes činí druhově

cizí Židé. A možná bychom pak dokonce viděli lecjakého

„antisemitu“ na místě, kde předtím seděl Žid.

Nacionální socialismus je naproti tomu se svým hlavním požadavkem po zlomení úrokového otroctví vpravdě

11 Bastard – v textu použito v dobovém smyslu „rasového míšence“ – potomka splozeného osobou s židovskou rasovou příslušností a osobou nežidovské rasové příslušnosti; pozn. překl. konstruktivní. Už jenom tento požadavek sahá sám o sobě hlouběji a jeho důsledky jsou daleko obsáhlejší.

Ve své malé práci „Srdcová záležitost našeho programu“ (Nacionálněsocialistická ročenka 1927)

12

jsempoukázal na mimořádné postavení, které nám právě tentopožadavek mezi všemi ostatními stranami a spolky zajišťuje. Ve

všech ostatních programových požadavcích nalézámestejné nebo stejně znějící snahy, zčásti u stran pravicových,

zčásti levicových. Jen tento jediný požadavek nemá užádné jiné strany odpovídající protikus.

Nyní víme všichni, že jak levicové strany se svým prolhaným křikem „pryč s kapitalismem“, tak stranypravicové se svými vlasteneckými frázemi nejsou schopny vyvolat novou světovou epochu. Neboť ani marxistické anireakcionářské požadavky by na dnešní podstatě našehocelkového hospodářství nic nezměnily, respektive by pouzebořily, tak jako komunisté v Rusku, avšak nevybudovaly by nic.

C o s e ro z u m í p o d p o j m e m

„ú ro k o v é o t ro c t v í “ ?

Stav národů, které se nacházejí pod vládou peněz či úroků všežidovské mezinárodní finanční elity.

V úrokovém otroctví se nalézá sedlák, který – aby ufinancoval svůj podnik – si musí brát půjčky, jež jsouúročeny tak vysoko, že úroky požerou téměř veškerý výnos z jeho práce, nebo ten, který nadělal či musí dělat dluhy a který za sebou musí táhnout dluhy z hypoték jakoolověnou kouli na noze.

V úrokovém otroctví se nalézá dělník, který v továrnách a dílnách vyrábí hodnoty za mrzký peníz, zatímcoakcio>12 Das Herzstück unseres Programms (im Nationalsozialistischen Jahrbuch 1927). nář – bez práce a námahy – pobírá úroky, tantiémy adividendy.

V úrokovém otroctví se nalézá celá řemeslná střednítřída, která dnes musí v podstatě pracovat pouze na úročení svých bankovních půjček.

V úrokovém otroctví se nalézají všichni ti, kteří na svůj chléb musí vydělávat svojí duševní nebo tělesnou prací,zatímco naproti nim stojí početně malá kasta lidí, kteří – bez práce a námahy – pobírají obrovské příjmy ze svýchúrokových, bankovních a burzovních zisků. Zde bychomneradi mysleli na malé rentiéry a střadatele – ti sice takévděčí, resp. vděčili za své úrokové příjmy od základu špatné instituci – avšak těm byly po část jejich životadvojnásobné až stonásobné částky jejich malých úroků odebírány,sebrány daněmi nebo jinak odnímány, takže je možné jim ve stáří lehce vyplácet část jim dříve odpíraných výnosů zjejich práce – z čehož bude profitovat i značně velká masa těch, kteří se dnešního úrokového kapitalistického systému zdánlivě zastávají. (Bližší vysvětlení k tomuto bodu na jiném místě.)

V úrokovém otroctví se nalézá i průmyslník, který svůj podnik vybudoval vlastní houževnatou prací, po nějakém čase ho přetvořil v „akciovou společnost“ a dnes již není pánem svých dříve svobodných rozhodnutí, nýbrž musí uspokojit nenasytnou touhu po zisku „dozorčích rad aakcionářů“, pakliže nechce být propuštěn (!) z vlastníhopodniku.

Do úrokového otroctví se vrhá každý národ, který svou finanční potřebu kryje pomocí „úvěrů“.

V „úrokovém otroctví“ zhyne každý národ, jenž svánejdůležitější výsostná práva – právo vydávání peněz(finanční svrchovanost), své železnice (dopravní svrchovanost) a dozor nad nejdůležitějšími daněmi a cly vydá do rukou moci peněz a bankéřům, jak to učinilo Německo přijetím Dawesových zákonů.

V úrokovém otroctví se nalézají všechny národy a vlády, které se podvolují půjčkovému kapitálu.

V úrokovém otroctví se nalézá ta tvořivá práce, jež dala přednost penězům, takže se z někdejšího „služebníkahosodářství“ – peněz, stal „pán práce“, tedy jehonejbrutálnější tyran.

„Úrokové otroctví“ je tím správným výrazem proprotikladnou konfrontaci: „kapitál proti práci“, „krev protipenězům“, „tvořivá síla proti vykořisťování“.

A tak se v našem úsilí blýskají blesky tohoto obrovského boje síly proti zákeřnosti, duchu proti hmotě, svobodyproti otroctví, světla proti temnotě.

Požadavek na „zlomení úrokového otroctví“ je takgigantických rozměrů, tak elementárního významu pro nášnárod, pro naší rasu, že už jen na jeho řešení bude záviset opětovný vzestup našeho národa z nejhlubší poroby ahanby. Ano, že od toho bude odvislý opětovný výkvět, štěstí a prosperita, blahobyt a kultura na celé zeměkouli.

„Zlomení úrokového otroctví“ je ocelovou osou, kolem které se točí vše. Je víc než jen finančněolitickým požadavkem; svými předpoklady a důsledky sahá stejně tak hluboko do politického života, jako do životahospodářského; není o nic méně hlavní otázkou hospodářskéhosmýšlení a sahá tak nejhlouběji až do osobního života každého jednotlivce; vyžaduje od každého: Buďto služba národu, nebo bezuzdné soukromé obohacení – znamená tak tedy„řešení sociální otázky“.

Je přirozeností každé „světové otázky“, že ji lze zabalit do jednoho slova, které jako ohnivé znamenívystupuje z chaosu a které 1 000 knih a 100 proroků není s to tuto jedinou myšlenku vyčerpat a vyložit ve všechjednotlivostech.

A tak nemůže být ani na tomto místě o této obrovské základní myšlence nacionálního socialismu řečeno vše. Ve svých dosavadních bojových spisech „Manifest ke zlomení úrokového otroctví“

13

, Mnichov 1926 (již rozebráno) a „Bankrot státu – záchrana“

14

, Diessen 1919, nakl. Jos.

E. Huber, „Nadcházející daňová stávka“

15

, Diessen 1921

a „Německý stát na nacionálním a sociálním základě“

16

,

Mnichov 1923, nakl. Franz Eher Nachf. (vše k dostání vnašem stranickém knihkupectví v Mnichově, Thierschstr. 11)

jsem všechny podstatné stránky tohoto problému osvětlil.

K zapracování se do této otázky je třeba podrobnéhostudia, neboť praktické uspořádání hospodářství probíhalo posledních 50 let zcela v bludném kruhuúrokovo-kapitalistické ideje, že to pro všechny, kdož v těchto představách vyrostli, znamená zásadní přestavbu, aby bylo možné se od těchto pevně zažraných představ osvobodit.

Konkrétně pak rovněž bude úkolem zvláštního svazku o zlomení úrokového otroctví, který brzy vyjde, dátodpověď našim stranickým soudruhům o tomto nade vše důležitém poli práce nadcházejícíhonacionálněsocialistického státu.

Vedle těchto dvou velkých a nových základních myšlenek našeho programu musíme v souvislosti s tím pojmenovat zásady státní, hospodářské, finanční, sociální akulturní politiky, ze kterých rostou jednotlivé programovépožadavky.

Naše státněolitická zásada zní prostě a jednoduše: „Německá říše je domovinou Němců.“

13 Das Manifest zur Brechung der Zinsknechtschaft.

14 Der Staatsbankrott, die Rettung.

15 Der kommende Steuerstreik.

16 Der deutsche Staat auf nationaler und sozialer Grundlage.

V tétostátněolitické zásadě je obsaženo obrovské pole celé zahraniční politiky, včetně politického osvobození Německa, dále všechnyrasověolitické požadavky arovněž i státně-občanské důsledky a ustanovení.

Našehospodářskoolitická zásada zní:

Úkolem národního hospodářství je pokrytí potřeb, anikoli co nejvyšší rentabilita pro úvěrový kapitál.

Tato hospodářskoolitická zásada v sobě zahrnuje zásadní postoj nacionálního socialismu k soukromémuvlastnictví, k budování našeho hospodářství s ohledem na jeho organizační formy (malé, střední a velké podniky akoncerny – syndikáty, trusty) a k velkým mravním otázkám, jež v hospodářství musejí být živoucí, pakliže se „národní hospodářství“ nechce stát hospodářstvím národníhovykořisťování a pouhého profitu!

Na polifinančněolitickém naše zásada zní:

Peněžnictví je ve službách státu; boháči nesmí tvořit stát ve státě.

Jedná se zde o zásadu, jež znamená naprosto převratnou změnu, neboť v případě zde popsaných cest se jedná o praktická opatření vedoucí ke „zlomení úrokového otroctví“, zestátnění peněžnictví, zamezení půjčkovémuobchodu, založení stavební a obchodní banky atd.

Každý z těchto úkolů má programově nejvyšší význam. Jako další oblast sem patří celé daňové zákonodárství se svým zdánlivě nemožným konečným cílem státu bez daní.

Na poli sociální politiky naše zásada zní: Obecné blaho je nejvyšším zákonem.

Také touto zásadou stojíme v jasném protikladu kdnešní prováděné praxi, podle které každý stav, každá třída, každé profesní zastoupení usiluje o dosažení výhod nasociálně-politickém poli vždy jen pro tu svoji skupinu, a to bez ohledu na obecné blaho. Také bude nutné, abychom odstranili bytovou nouzi a bídu nezaměstnaných avybudovali systém obecného zajištění ve stáří.

Kulturněoliticky lze stanovit jen neochvějnou nadřazenou zásadu: veškerou kulturněolitickou práci je třeba vykonávat z hlediska čistého německého národního svérázu. Zda duchovní a duševní síly našeho národa přinesou nějakou novou renesanci, nějakou klasickou periodu všech krásných umění, tomu nelze poručit, to nelze vynutit nebo plánovitě dosáhnout. Naproti tomu lze některé hluboké škodlivosti, kterými náš kulturní a duševní život pod židovskou diktaturou trpí, potlačit vhodnými opatřeními, obzvláště detoxikací tisku.

Kromě těchto nejvýznamnějších polí veřejného života budou muset být provedena také mnohá další drastická zlepšení.

Je jasné, že naše právnictví bude muset naléztveřejnorávní rovnováhu odpovídající oněm rozmanitým novinkám.

Že bude rovněž zúčtováno i s tím nesmyslemparlamentárně-demokratického volebního práva, stejně jako že se po přechodné době diktatury bude muset najít vnějšístátní forma a vnitřní státní struktura spolkových zemí, je více než jasné.

Avšak i po tomto krátkém přehledu člověk přeci vidíjistou řádovou velikost těchto otázek oproti obrovským základním zásadám našeho programu.

Hlavní otázkou pro nás není, zda monarchie neborepublika. Je lhostejné, zda budeme mít 5 nebo 25 spolkových států, krajů nebo kmenových států, pakliže budou všechny německé kmeny sjednoceny pod silnou centrální mocí, tvoříce celistvou kovovou skálu vůči zahraničí, a uvnitřbudou němečtí státní občané šťastni a spokojeni.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist